Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Shisco »

V hyperprostoru, několik hodin po tvém odletu z Felidoris...

Schoulený v kokpitu svého stříbrno-bronzového stíhače Delta-6 jsi seděl a přemítal, zíraje do modrofialového hyperprostorového tunelu vířícího za průzorem, a tisknuvše v dlaních otlučený datapad Nerima Du'shina, rytíře Jedi, kterého ses na onu planetu vydal hledat a nakonec se jakýmsi způsobem našel sám.
Kromě toho, že sis během letu stihnul odpočinout a zameditovat si, alespoň do té úrovně, do jaké to stísněný prostor pilotního sedadla umožňoval, sis značnou část cesty hrál s řečeným datapadem. konec konců času na zkoušení různých metod prolomení hlasového otisku nebo kódu, jimiž byl zabezpečen, jsi měl habaděj, a dostat se do něj nakonec nebylo zas tak těžké.
A jakmile tě pustil dovnitř, po zběžném průzkumu souborového systému a nainstalovaných aplikací jsi shledal, že mistr Du'shin ho používal i jako svůj osobní deník.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:4:17.
Situace se nadále zhoršuje a nakažených od posledního zápisu prudce přibylo. Patrně opět došlo k rozšíření nemoci a bude muset být uvalena karanténa na další oblasti. A to vůbec není dobré. I ti zdraví, kteří uvíznou v karanténní oblasti, mor dříve nebo později dostanou, spíš dříve než později.
A ještě další věc - doktorka Luen mě vzala do laboratoře a připadalo mi, že ten virus vypadá jako kdyby byl zmutovaný. Ne přirozeným způsobem, spíše jako kdyby jej někdo uměle připravil v laboratoři.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:4:22.
Týden jsem se neozval, protože jsem byl v takovém presu, že jsem si na to prostě nedokázal najít čas. Ale to nevadí, pokusím se to dohnat teď.
Poté, co jsem ve zhellden ráno načrtl nějaké výkresy pro manufakturu a dopoledne a odpoledne operoval na sále, jsem se vydal do lesů za město za vnuknutím v Síle, které jsem obdržel. Nebyl to pěkný pohled, lesy byly nemocné tak, že se mi i přes ochranný oblek ubíraly energii, a na některých místech jako kdybych cítil něco jako nexusy temné strany Síly. Mrtvá, rozkládající se zvířata nafouklá jako měchy, seschlé, mrtvé stromy, a mezi tím vším prasata. Jako kdyby se jich to netýkalo, pochrochtávala si a ryla v zemi a připadalo mi, jako by byla úplně zdravá. Nedává to smysl, jak mohla nákaza zabít prakticky celý les a prasata jediná dokázala přežít? Meditoval jsem nad tou otázkou mnoho hodin a zatím jsem na nic nepřišel, v předchozích dnech mi ta otázka neustále vrtala hlavou a vrtá doteď. Jestli se mi Síla snažila ukázat tohle, musí to být důležité. dost možná klíčově důležité.
Předevčírem jsem vyletěl stíhačkou na orbitu a vzal do vleku ten zničený dávnověký solární satelit, abych ho stáhnul na povrch. Některé panely byly pořád ještě funkční a třebaže v atmosféře a pod příkrovem mraků nebudou dosahovat zdaleka takové efektivity jako ve vesmíru, ale i tak by to mělo být schopné pokrýt základní potřebu města. Pro začátek aspoň industrializované části. Uděláme Felidorisanům vlastní elektrárnu.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:4:28
Včerejší noc byla nebývale klidná, pacienti reagovali na vylepšené sérum nad očekávání dobře a podařilo se výrazně zmírnit příznaky, takže jsem využil panujícího klidu a letěl ke Rhynně do starého mlýna, abych jí alespoň na chvíli pomohl s pokrýváním. Pokud budou práce postupovat podle očekávání, měla by být hotová během dvou dnů a poté bude možné elektrifikovat manufaktury.
Je pro mě těžké si to připustit, ale je mi s ní dobře, občas na ni zvláštním způsobem myslím a kdybych nebyl plně oddán poslání rytíře Jedi, věřím, že bych ji dokázal pojmout za partnerku a přijmout její nenarozené dítě za své.
Dozvěděl jsem se od místních, že šamani felidorisských divokých kmenů užívali zvláštní houbu, která chránila před nemocemi a byly jí přisuzovány takřka zázračné schopnosti. Možná že je to jen pověra, ale co když ne? Možná by stálo za snahu tu houbu najít a zkusit, co je na tom pravdy.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:4:32
Včera jsem byl znovu v lesích, abych si odchytil podsvinče na testy. Nebylo zrovna nadšené, když jsem ho cpal do torny, a nakonec mě ještě docela prohnala jeho matka, takže jsem si aspoň trochu zasportoval, když jsem sprintoval a kličkoval mezi pařezy ke vznášedlu, poněvadž se mi nepodařilo rozzlobenou svini uklidnit ani za použití Síly a ublížit jsem jí nechtěl.
Co mě ale tíží daleko více je událost, která se odehrála, když jsem prolétal kolem svahů se zemědělskou půdou.
Už ani nevím, proč jsem zastavil a vkráčel do pole, ale uviděl jsem tam místní rolníky krčící se před několika ozbrojenými muži, patrně guvernérovými nohsledy a jejich velitelem, nabubřelým už od pohledu. Nelíbilo se mu, že se rolníci chtějí odstěhovat z jeho území, nehodlají zadarmo pracovat na jeho polích a místo toho pěstují plodiny pro Světlo naděje. Najednou dvě gorily jednoho z mužů chytly, zatímco ten nabubřelý panák ho nutil líbat mu botu a potom ho začal mlátit a kopat do něho...
Vyrazil jsem k nim a řekl onomu "pánovi", ať teď raději on políbí botu rytíře Jedi.
Křikl na mě něco na způsob jak se opovažuju, načež mi dalších několik ozbrojenců vyrazilo naproti a pokusilo se na mě zaútočit, srazil jsem je světelným mečem. Pak už jsem se jen přistihl, jak dotyčného "velkého pána" nabírám pěstí, nakopávám ho do hlavy, do břicha, do rozkroku, znovu, a ještě jednou, tak, jako předtím on sám zacházel s tím chudákem, biji ho rukojetí deaktivovaného světelného meče a řvu při tom "JAK SE TI TO LÍBÍ, JAK SE TI TO LÍBÍ?!" A potom, když jsem jej gestem ruky zvedl Sílou za krk ze země, jsem pocítil nádherné zadostiučinění, když se pyšný pohled v jeho očích změnil na prosebný, tvář byla stále tvrdá jako kámen, ale ty oči škemraly "Nezabíjej mě, prosím..."
Nechal jsem ho se odplazit s varováním, že pokud něco takového udělá ještě jednou jedinkrát, bez váhání ho zabiju. A potom, když jsem nasedal na motorku, abych letěl dál, zatímco užaslí rolníci mě hypnotizovali pohledem, a po chvilce začal opadat adrenalin, jsem dostal strach. Musel jsem zasáhnout, a nedá se říct, že si to nezasloužil, ale to potěšení, co jsem z toho najednou měl, jak si ten nafoukanec troufal a teď najednou škemrá... Mohl to být možná zkrat z toho, že jsem přetažený a dobrého půl standardního roku jsem se prakticky nezastavil a měsíc jsem nespal. Ale pořád jsem Jedi, a v tuto chvíli sám sebe nepoznávám. Je možné, že mě můj smysl pro spravedlnost vede na temnou stranu?
Ze začtení tě probralo škubnutí, jak tvá stíhačka Delta-6 opustila hyperprostor a za malou chvíli už jsi klesal k nikdy nespícímu celoplanetárnímu městu na Coruscantu, nechávaje hyperprostorový prstenec za sebou...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Merthor »

V Hyperprostoru, několik hodin po mém odletu z Felidoris...

Být za těchto okolností na cestě zpátky mi pořád připadlo jaksi zvláštní. Samotné objevení se Nerima Du´shina toho moc neusnadnilo. Vlastně to byla skoro divná okolnost. Bylo to asi jako když se mění Sabaccové karty. Jasně jsem cítil, že důležitých otázek spíš znovu přibylo, nikoliv naopak. A právě za těchto okolností jsem byl povolán z místa, kde se snad daly ještě některé informace získat, zpět do chrámu na Coruscantu. Někdy ale musely jít pocity stranou.
Při misích mohlo dojít k náhlým zvratům, tentokrát to tak bylo a s tím se dalo málo co dělat.
Uposlechnul jsem mistra Windu a byl nějakou chvíli na cestě. Možná jsem někde byl stejně potřebný.
Čas odpočinou si? Ne, toho popravdě zrovna moc nebylo. Jen chvíle abych se pak mohl lépe soustředit. Na kompletní dočerpání sil to určitě nestačilo. Měl jsem práci, neboť jsem Radě musel odevzdat aspoň nějaký výsledek.Tušil jsem, že kdo ví kolik času na to, abych se věnoval Du´shinovu datapedu, mít nemusím. Mistr Windu říkal něco o další neodkladné záležitosti. Pokud pro mě Rada přichystala další poslání, budu muset vyrazit co nejdřív a přitom se věnovat něčemu docela jinému.

Dřímat jsem opravdu dlouho nevydržel. Dost brzy po startu jsem se chopil své největší naděje, Du´shinova datapedu.
Musel jsem zjistit, jestli v něm, mezi Du´shinovými osobními věcmi není nějaká drobnost, která by posloužila jako vodítko.
První jsem se ale musel do datapedu dostat. S obcházením hesel a kódů už jsem neštěstí měl určité zkušenosti. Musel jsem zkusit připojit dataped na palubní počítač. Dále to bylo o obvyklén vyzkoušení několika osvědčených postupů a různé finty.
Zkrátka to chtělo si s datapedem chvilku pohrát a proklepnout si ho. Mé předchozí zkušenosti nakonec slavily úspěch.
Rychle jsem prolistoval veškerý obsah, který dataped obsahoval. Většina z toho patřila k úplně normální výbavě.
Neobvyklá nebyla ani přítomnost Du´shinových poznámek, jakkoliv měly nejen věcný, ale i osobní charakter.
Uvědomil jsem si užitečnost těchto nalezených poznámek. Poznámky často pomáhaly svému pisateli s pamětí i přemýšlením. Jenže teď šlo o Du´shinovi poznámky, poznámky, které mi mohly dát nahlédnout do pozadí toho všeho a možná, že i do toho, co se skutečně stalo. Trochu jsem litoval toho, že se mi do rukou nedostaly dřív. Mít je hned, moje pátrání by se mělo o co opřít a patrně by probíhalo i trochu jinak.

Poznámky jsem srovnal podle data. Hodně zajímalo, kolik si toho Du´shin zaznamenal kolem doby, kdy zmizel. Těsně před tím a pak zejména přímo v dané době. Zjistil jsem, že tam cosi lze najít a protože jsem tyto poznámky považoval za nejdůležitější, dal jsem se do jejich luštění.
Okamžitě jsem pochopil cenu poznámek, dostávších se mi do rukou. Některé z nich zněly jako běžná agenda, ale ve všech se skrývalo něco důležitého. Hlavou mi hodně vrtala poznámka o ne zcela přirozeném šíření a mutování nemoci. Vysvětlení samozřejmě chybělo, ovšem Du´shinovův důvod, pouštět se po této stopě byl opravdu vážný. Já původně přikládal význam tomu, že šlo o způsob, jak najít lék a kontextu toho, co Du´shin nastínil, jsem si povšiml dodatečně.
V odhadu guvernérových lidí a tom, že mají prostředky, jsem nestřílel příliš daleko. Stále měli asi nejlepší motiv. Du´shinova epizoda mohla dost dobře vysvětlit, to co by na první pohled nevycházelo. Guvernér o té příhodě skutečně nemusel vůbec vědět, ale guvernérovi lidé... Ti určitě nezapomněli. Na podobné situace se prostě nezapomíná lehce. Pravděpodobnost, že tam ještě k něčemu došlo, byla dost vysoká. Mezi onou šarvátkou a honěnou na motorkách určitě existovala přímá souvislost. Neodporovalo by ani to, že se Du´shina pokusili přepadnout ze zálohy. Ale co bylo pak… kde se v tu dobu nacházel Du´shin…? To bylo opět nejasné.
Důležitou roli v tom hrál i Du´shinův výbuch. Neovládnul se, zachoval se nečekaně a rozhodně ne správně. Já sám jsem místní rovněž litoval, jenže jsem doufal, že bych reagoval daleko mírněji a s převahou. I když byl zde Du´shinův názor, vysvětlující proč se tak zachoval, ač ne přímo ospravedlňující. Únava, frustrace, touha zasáhnout, to všechno jsem znal. I já býval po návratech na Coruscant unavený. Své mohlo vykonat ledacos. Pokud bych měl dál jen hádat, pustil bych se na půdu spekulací, jako jsem to z části udělal během pátrání a to jsem nehodlal připustit.

Další možnost byla nahlédnout do dalších poznámek v datapedu. třeba by se tam našly další cenné Du´shinovi postřehy.
Ještě jednou jsem prolistoval poznámkové soubory, jestli po těch, které jsem přečetl, nenásleduje pár navíc.
Svou roli hrál i čas. Coruscant již nebyl daleko a bylo třeba zvážit, kolik toho ještě stihnu přečíst.
Usoudil jsem, že mnoho toho nebude. Proto jsem další obsah prolistoval zběžněji a chopil se řízení.
Odpojil jsem stíhačku z prstence a prudce postrčil Deltu dolů, aby se před jejím nosem brzy objevily věže chrámu Jediů...
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Ve stíhačce, nad Coruscantem

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:4:35
Následující čtyři dny jsem nepřetržitě strávil mezi operačním sálem, laboratoří a pokoji pacientů. V žaludku selete jsme doopravdy našli houby, ale byly už příliš natrávené na to, aby se daly dále testovat, a jeho krev skutečně nevykazuje známky nákazy. Pokud si dokáže vytvářet protilátky, mohli bychom je zkusit syntetizovat, ale jestli je to protilátkami nebo prostou imunitou proti nemoci z těch hub z krevních testů zatím jasné není a těžko říct, jestli někdy bude.
Užívání Síly k léčení ostatních přináší klid i do mé mysli. Je to diametrálně odlišný pocit, a utvrzuje mě to mém přesvědčení a pomáhá mi to zůstat svůj i na tomhle místě, které, jak se obávám, mě pomalu mění. Když si zpětně pročítám záznamy z doby, kdy jsem přiletěl na Felidoris, občas mi připadá, že je psal úplně jiný Twi'lek.
Když se mě Dombas zeptal, jestli budeme brát nějaké další vzorky a pokud ne, tak co s tím prasetem, tak jsem mu v žertu řekl,že nevím, že vzorků už jsme nasbírali habaděj a ať si ho třeba upeče, a on to skutečně udělal.
Nebylo toho moc, ale trochu jsem si taky vzal, a bylo to snad nejlepší jídlo, co jsem jedl od té doby, co jsem odletěl z Chrámu. Díky za to, že máme pro základnu syntetické jídlo, protože bez něho by to tady bylo nezvládnutelné, ale co si budeme nalhávat, jíst ho skoro půl standardního roku v kuse...
Rhynna včera spustila elektrárnu. Zatím na testovací provoz, ale výsledky jsou nad očekávání dobré.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:5:4
Situace se skokově výrazně zhoršila. Dnes v noci droidi nestíhali odvážet hromady zemřelých v ulicích karanténních čtvrtí do krematoria a musely se pálit přímo na silnicích. Některé oblasti za zdí jsou už takřka vylidněné a stráž na zdi musí používat vodní děla, aby od nich udržela dál spousty lidí, kteří přicházejí rabovat a neuvěřitelným způsobem tak riskují rozšíření nákazy.
V předchozím záznamu jsem narážel na chuť syntetického jídla, dnes ale zachránilo část města, obzvláště chudé, před hladověním, protože jídla ubývá a jeho ceny stoupají.
Když jsem se opět spojil s Radou a požádal ji o dodávku potravin z krizových zásob Řádu, bylo mi sděleno: "Litujeme, nemůžeme vyhovět." Mám chuť letět na ten Coruscant sám a splašit si jídlo vlastními prostředky. Vždyť jen potravinové korporace raději likvidují přebytky, aby je nemusely prodat levně, chce se mi zvracet, když si na to vzpomenu tady dole. Někdo z Nejvyšší rady by měl předstoupit před Senát a navrhnout znárodnění těchto přebytků, třeba výměnou za daňové prázdniny nebo já nevím, jsem léčitel a vědec, ne ekonom! Chápu, že Rada má svých starostí dost, ale to mi neříkejte, že to je tak náročné. 
Od toho, co se stalo v kopcích na poli, to pokaždé, když se naštvu, tam někde vzadu v hlavě ucítím. Těším se na svůj návrat na Coruscant už kvůli tomu, abych to mohl probrat s moudřejšími Jedii než jsem já, ale ještě ne, ještě nemůžu, a do té doby je to zbytečné s nimi řešit. Během zasedání Rady nemají čas dělat mi cvokaře a co mi po hologramu řeknou...

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:5:21
Ponořil jsem se ještě více do práce a doslova nevím, kde mi lekku stojí, takže tenhle záznam heslovitě. Hlad lepší, dělíme se o naše vlastní zásoby s městem, zásobovací zastávka v budoucnu nutná, zpráva guvernérovi, nemůže rozšířit zemědělskou produkci v ostatních částech planety, nutnost přesunout lidi, zakládat osady, logistika, byl by to poslední hřebíček a vzbouřili by se lidé, řešení uvolnění technologií, zabere čas, který nemáme.
Buď mi lže do kapsy nebo si začíná uvědomovat. První případ pomohu místnímu odporu s převratem. Druhý případ dotlačit ke vstupu do Republiky, příliš nerozvinutá planeta, jestli ji vezmou, ale potřeba meziplanetární pomoci. Konfederace nezávislých systémů? Ta se na nás vykašle tím spíš.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:5:23
Našel jsem v lese tu houbu. Prasata ji vyryla, byla od nich viditelně ohryzaná, tak jsem ji vzal na základnu a vypadá to, že je to skutečně tak. Nechci to zakřiknout, ale testy zatím vypadají velice slibně. Superimunitní houba. Držte si klobouky, Felidorisané, protože pokud je to tak, tak ji hodlám začít hromadně pěstovat a mor s její pomocí zlikviduji během dvou měsíců.
Edit: Prasata jsou z toho, co tady žije, biologicky nejblíže humanoidním rasám, takže i kdyby to mělo fungovat jen na některé formy života, máme velkou šanci.

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:5:24
S fyziologickým roztokem jsem si vypěstoval několik dalších během jediného místního dne!!! 
Edit: A nejsou jen lék, taky se dají jíst!!!
Edit 2: Usmažil jsem si jednu na pánvičce a chutná to výborně, ani není potřeba koření! Pro Sílu, tohle změní tvář Felidoris jednou pro vždy! Já z toho mám takovou radost!

Kód: Vybrat vše

Galaktické datum 9:5:25
Mám pocit, že mě někdo sleduje, mám oči na stopkách a občas zachytím varování v Síle. Celé dopoledne chodím po městě s rukou na světelném meči.
Chcípá mi datapad, navrhování zařízení pro hromadné pěstování hub naprosto vysrkalo baterku. Hodím si ho nabít ke Rhynně, aspoň se u ní zase zastavím, dlouho jsem ji neviděl a už se mi po ní trochu snad i stýská.
To byl poslední záznam, něco přes dva standardní týdny starý, a kromě několika pokusů o neautorizovaný přístup, pravděpodobně od Rhynny, už od té doby s datapadem nikdo nemanipuloval.
Zatímco jsi četl, autopilot snášel Deltu dolů do atmosféry k celoplanetárnímu mraveništi z permaskla, durabetonu a duraoceli a za malou chvilku poté, co ses dostal na konec, jsi už sám vklouzl se stíhačkou do hangáru Chrámu Jedi a její podpěry dosedly na známou podlahu.
"Že tak brzy dorazil jsi, upřímě rád já jsem."
Poznal bys ten hlas kdykoliv. Hned, jak ses vysoukal z kokpitu, ozval se přímo za tebou, a když ses otočil, spatřil jsi ho. Mistr Yoda na tebe čekal v hangáru oděn ve svém jednoduchém, skromném plášti a s typickou hůlkou s worshyrového dřeva, kterou si rytmicky poklepával o podlahu.
Velmistr Řádu se zachichotal jako malé dítě, když jsi jemně nadskočil překvapením a otočil se.
"Pokleslý výraz ve tváři máš. Něco, co znepokojilo tě, viděl jsi?"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Merthor »

Ve stíhačce, nad Coruscantem

Dalších pár záznamů, jež jsem zběžně pročetl, přineslo závěrečná fakta, ale hlavně silně prohloubilo podezření ze zápisků předchozích. Na těch záznamech bylo cosi, co z chronologického hlediska působilo dojmem kontrolovaného strojového vývoje.
Mimo jiné mě teď přímo praštily do očí, Du´shinovi postřehy o vývoji obecného průběhu nemoci na Felidoris.
Všechno se po nějakou dobu, až příliš snadno dalo vecpat do opakujících se cyklů. Nejdříve nemocných obětí stále přibývalo a stav se zhoršil. Začalo se pracovat na protilátkách, nebo na jejich modifikaci, přišlo se na nějaký další důležitý poznatek a náhle se vše zlepšilo. Potom ovšem znovu došlo na kritický stav a všemi těmi, výzkumem a testováním se mohlo začít nanovo.
"Může se přesně takto chovat běžná nemoc, i když je to nějaká metla Galaxie...? A do jaké míry si to uvědomil Du´shin?"
O tom bych rád věděl víc. Na rozdíl od Du´shina jsem nebyl jen ekonoma, či politik, ale ani zběhlý léčitel. Přesto se mi to celé nechtělo vůbec líbit.
Pokud šlo o zapsaný časový úsek, všechno se zdálo končit nalezením oné houby. Od té doby se snad stav nehoršil.
Twi´lecký jedi už to skoro vzdal. Bylo znát, že i jemu docházely nápady, že pokud by se tu houbu najít nepodařilo, stejně jako já by přešlapoval na tom samém místě.

Další zřetelnou věcí byla atmosféra zápisků. U druhé půlky jasně převažovala skepse. To pozitivnější, jako by ubylo na významu, jako by to už nebyly tak důležité věci. Stahovala mračna. Za daných podmínek to ovšem nebylo nic nadpřirozeného. Některé věci, okolo sídla Světla naděje byly stále dost provizorní, skoro všeho byl nedostatek a nahrazovala ho jen usilovná práce. Všechno časem na přítomné muselo silně doléhat. Tomu přitakala skutečnost, že se nálada poznámek, stejně jako Du´shinova vlastní, měnila postupně.
Jako první přišly na řadu dostatečně důsledná upozornění v hlášeních a nějaká ta žádost. Bezvýsledně. Jedna z mála věcí, která mě přiměla lehce se pousmát. Radu jsem se snažil respektovat a příliš ji neodporovat. Ale přitom jsem dobře věděl, nakolik nerada opouští některá svá stanoviska. Nerim Du´shin to vyřešil po svém. Vzal věci ještě důsledněji do svých rukou.
Spousta těch věcí byla dobrých. Pomáhal, kde mohl, i tam, kde je to mimo náplň poslání Jediů. Pak se stalo, že několikrát překročil únosnou míru. Dostat se do podobné situace není za daných okolností nijak složité. Jeden si ani nemusí uvědomit, že se ocitl na hranici toho, co se ještě dá vyložit jako dobré řešení. A přece nechat se vléct okolnostmi nebylo nejlepší.
Samozřejmě ani pro Jedie nebyla spousta věcí jednoduchá, přesto že je Jediové díky svému výcviku měli zvládat lépe. Du´shin trochu paradoxně mohl doplatit na to, že byl Jedi a na pocit zodpovědnosti.
Kdo by na Felidoris nebyl, mohl by si myslet, že v posledním příspěvku se u Du´shina projevila schizofrenní obava.
Já věděl, že to tak nebylo. Věci na Felidoris na člověka působily tak, že si raději dával pozor, jestli se kolem něj něco neděje. Planetě vládlo napětí, a kdyby prasklo, mohlo by se všeho dít habaděj…. A co se Du´shinovi mohlo stát, delšímu pozornosti nasvědčovalo. Ne opravdu si to nevymyslel.

Pak najednou… Konec, samozřejmě. Pokračování chybělo, právě od chvíle, kdy měl Du´shin absolvovat závěrečnou část vysvětlení, co se mu vlastně přihodilo a zmizet. Bylo to, jako když čtete příběh do poloviny a přesně v jeho polovině vypnete dataped. Jenže, tohle nebyl jen příběh, byla to skutečnost a chybějící druhá polovina mohla být zásadní. Stejně klíčová otázka byla, jak přesně vysvětlit spojitost jednotlivých útržků. Pokud všechno souviselo se vím, což se shodovalo s mým postojem, souvisely spolu nejen Du´shinovo zmizení a honička na motorkách, ale nějak do toho musely zapadat i ty ostatní věci, jak se Du´shin s problémy potýkal jako léčitel atd.
Někdy je něco lepší než nic. Měl jsem aspoň tu první polovinu a ta mohla být klíčem k pochopení toho všeho. Ten zbytek v tuto chvíli možná mohla osvětlit jediná osoba. Samotný Du´shin a ten byl v bezvědomí a v karanténě.
Než jsem se chopil řízení, těsně poté, co jsem skončil s čtením, mě ně ještě napadlo, že by bylo dobré pořídit kopii obsahu datapedu. Tu záležitost stisknutí několika tlačítek jsem měl hotovou hned.

Sotva jsem stačil převzít řízení, Než jsem se nadál, stíhačka hladce vplula nad své místo hangárů a tam dosedla na podpěry.
Dvěma rychlým pohyby jsem si uvolnil cestu z kokpitu, vzal Du´shinův dataped a pružně vyskočil ven. Než jsem stačil cokoliv udělat, byť jen pohledem obsáhnout větší část hangárů, ozval se za mnou hlas mistra Yody a charakteristické klepání.
Nejdříve mě to opravdu překvapilo. Hodlal jsem uplatnit standardní postup a rychle se ohlásit Radě, jíž bych pak všechno potřené vyložil. Nevěděl jsem, že na mě bude mistr Yoda čekat už při příletu v hangárech. Bleskově mi však vytanulo na mysli nejlogičtější vysvětlení. Ta další naléhavá záležitost musela opravdu hodně spěchat. Možná někomu hořela půda pod nohama.
Mluvit o nečekanosti dalších slov mistra Yody by se s pravdou neslučovalo. Pro mistra Yodu bylo citlivé vnímání pocitů ostatních typické. Trefil do černého. Čtení o dění na Felidoris ani pobyt tam musely zanechat stopu neveselého zamýšlení.
"Viděl, mistře Yodo," odpověděl jsem po pravdě. Nesnažil jsem se nic zakrývat, nesklopil svůj pohled, naopak...
Použili jsem nejjednodušší způsob vysvětlení bez nutnosti zabývat se všemi detaily.
"Je to v paměti tohohle. Situace na Felidoris je hodně vážná a složitá.., takže se mi nepodařilo vypátrat všechno.
Ale získal jsem chybějící Du´shinova hlášení. Je v nich vpodstatě to, k čemu jsem se dostal já sám."

Natáhl jsem k mistru Yodovi ruku s Du´shinovým datapedem. Pro případ, kdy bych se tím potřeboval znovu zabývat, jsem měl všechny poznámky zkopírované a pokud by si ho mistr Yoda vzal, bylo by robou vyřízené to nejpodstatnější. Když jsem s tím začal, čekal jsem další následující otázky k Du´shinovu případu. Byl jsem připravený všechno vysvětlit, i když se mi nechtělo moc mluvit o tom, že mě samotného napadlo třeba, jak dlouho se z toho bude Fešlidoris vzpamatovávat...
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Velmistr uchopil podaný datapad do tříprsté ruky a schoval jej pod plášť.
"Záznamy tyto důkladně pročtu si," pokýval na tebe svraštělou zelenou hlavou s dvojicí protáhlých zašpičatělých uší směřujících do stran, načež jste vykročili z hangárů směrem hlouběji do Chrámu.
"Že osvětlí situaci, než Nerimův stav zlepší se, já věřím. Jiný léčitel potom na Felidoris poletí..."
Prošli jste dveřmi, které se za vámi automaticky zavřely, a zamířili k jednomu z průhledných transpariocelových tubusů turbovýtahových šachet.
"Ke vznešenému poslání povolán jsi byl, Kehliane. Rada shodla se, že mistrem Padawanky mohl by ses stát."
Když tubusem přijela kapslovitá kabina výtahu a dveře se otevřely, Yoda nastoupil a pokynul, abys jej následoval.
"Mladá Dragostea Boleyn však ztratila se," pravil Yoda, když se dveře zavřely a kabina se rozjela dolů, a na tváři se mu zjevil potutelný úsměv značící že ví něco, co ty ne.

Coruscant, o několik hodin dříve

Když čtrnáctiletá Zeltronka Dragostea Boleyn opět spatřila Coruscant, neubránila se, aby jí projela vlna vzrušení celým tělem od temene hlavy až po konečky prstů u nohou. Nádherné věže s kupolemi i špičatými střechami čněly k temné obloze a teplý jarní vítr jí cuchal prameny dlouhých modrých vlasů, jež si ponechala rozpuštěné.
Růžově kvetoucí strom, který rostl z velkého permabetonového květináče na přistávací plošině, kam dosedla loď patřící Jediským průzkumným sborům, voněl, a plošina pod Dragosteinýma nohama byla pokrytá jeho drobnými okvětními lístečky.
Sundala si vysoké černé boty z nerfí kůže s pevnou podrážkou s tlustým vzorkem a vzala je do ruky, načež se bosky prošla po asfaltu pokrytém měkkými růžovobílými plátky.
"Dragosteo, jen tady ještě vyložíme zásilku a pokračujeme k Chrámu," pronesl vysoký Dresselián s vrásčitou hnědou kůží oděný v tmavě oranžové tunice a hnědém plášti z hrubé, skoro až pytlovité látky, vykláněje se z nástupní rampy.
"Za chvíli se vrať."
Dívka se usmála, namotávajíc si pramínek lehce zvlněných modrých vlasů rozpustile na prst, a ohlédla se přes rameno.
"Ano, mistře Faygane."
Otočila se na špičce bosého chodidla a přešla k rampě, načež postavila boty, jež doposud držela v ruce, dovnitř do lodi.
"Jen se trochu proběhnu po okolí. Tak dlouho jsem tady nebyla..."
Zasněně přejela pohledem rozsáhlé nákupní galerie o několik městských pater níže, kam šlo z přistávací plošiny dobře vidět. Po dlouhých dvou standardních letech, které strávila s Jediskými průzkumnými sbory na světech ve Vnějším okruhu a ještě dál, se konečně vrátila zpět na Královnu jádra a nebylo rozhodně nijak nadnesené říct, že se ocitla v úplně jiném světě.
Zasnila se, její mysl se toulala rušnými uličkami obchodních čtvrtí a pulzujícími vzdušnými pruhy s mihotajícími se světly prolétajících vznášedel a lodí, které se táhly až tam někam dolů, kam oko nedohlédne. Hudba, tanec, zpěv, tolik by si chtěla užít tohle místo a po všech těch prožitých výpravách, útrapách a dobrodružstvích na to dozajista měla nárok.
Už jen to, že byla prohlášena vedoucím představitelem výpravy za hrdinku oplývající rytířskými ctnostmi, cítila potřebu oslavit, natož pak skutečnost, že ji vyslali do Chrámu na Coruscant, aby se stala Padawankou, neboť si za odvahu a statečnost prokázanou v několika měsících zasloužila příležitost kráčet cestou plnohodnotné rytířky Jedi.
"Dobře, buď zpátky za čtvrt hodiny," promluvil dresseliánský Jedi, načež sestoupil po rampě, tlačítkem na přilehlém panelu ji za sebou zaklopil a ztratil se.

Dragostea utíkala bosýma nohama po plošinách a lávkách a lačně se rozhlížela všude okolo. Cítila všechen ten život kolem sebe, životy biliónů bytostí svítily v Síle jako jiskřičky, až se jí z toho pocitu chvílemi tajil dech. Proběhla alejí plnou kvetoucích stromů podobných jako ten, který ji uchvátil předtím na plošině, a kadeře jejích sytě modrých vlasů za ní při tom vlály. Proplétala se mezi davy, přeskakovala zábradlí a jiná zase sklouznutím používala k překonávání schodišť.
Když pak sjela výtahem a dostala se k nákupní galerii, k níž předtím koukala z přistávací plošiny, smykem zabrzdila o kovovou podlahu, až se okolím rozlehlo vrznutí.
Dobrý Jedi sice nepotřebuje majetek, pomyslela si, ale tyhle šaty... Ty jsou nádherné!
Vklouzla dovnitř a po chvilce se vynořila o značnou část svých kapesních kreditů lehčí, zato však ve vzdušných zlatomodrých šatičkách, nabíraných, vpředu krátkých a jakoby vykousnutých a vzadu dlouhých skoro až k zemi. Ještě zvýrazňovaly její ženskost a Zeltronkám vlastní přitažlivost a mírně vyzývavě, leč zároveň elegantně vystavovaly na odiv její křivky a světle fialovou pleť.
Nebylo to jediné, co si z obchůdku přinesla. Pohledný lidský mladík jí daroval vzácnou modrou růži z Alderaanu se slovy, že jsou obě stejně půvabné a moc se k sobě hodí. Dragostea měla na ve tváři to, čemu by geneticky čistí lidé řekli ruměnec, a celá zářila jako sluníčko. Růže jí trčela jako anténa z batůžku na zádech, kam uložila přiléhavou kombinézu, kterou měla předtím na sobě a kterou nosívala raději a cítila se v ní lépe než v tradičních tunikách Jediů.
Zatočila se jako tanečnice a šaty jí při tom zavlály, usmívajíc se na celé kolo protančila skrz promenádu a její bosé nohy našlapovaly na drobné růžovobílé lístky opadané z květů pučících stromů, které neodfoukl teplý jarní větřík nebo vzduch zvířený jejími vlastními pohyby. Mladí kluci stojící okolo mohli na nádherné tančící Zeltronce s rozevlátými modrými vlasy lesknoucími se jako hedvábí, bezchybnou, sametově hebkou fialovorůžovou pletí, krásnými zlatými šaty lemovanými modří vlnícími se a vlajícími ve větru a batůžkem, na jehož levém popruhu byl připjat starobyle vyhlížející světelný meč - přičemž posledního zmíněného si nikdo z nich nevšiml - oči nechat, a to na nikoho nepůsobila feromony vlastními její rase, nebo alespoň ne vědomě.
Po několika minutách dotančila až na konec promenády lemované stromořadím a ozdobnými lavičkami a s prokrvenými lícemi nyní zbarvenými do temnějšího odstínu fialové se zastavila, sundala si ze zad batůžek a s přivřenýma očima rozkošnicky přivoněla k růži. Následně vyňala z batůžku měšec, v němž chřestily její zbývající kredity, jeden z plíšků vzala mezi prsty a položila jej na pult okýnka se zmrzlinou.
Jestli se dalo uvažovat, že by jí ještě něco mohlo chybět ke spokojenosti, byl to právě pořádný kornout vynikající coruscantské zmrzliny z ovoce muja, a jakmile jí jeden takový přistál v ruce, život byl pro Dragosteu naprosto báječný.
Pohlédla na chronometr pověšený na jedné z lamp, jež osvětlovaly prostranství teple bílým světlem, a rozhodla se pokračovat, aby vyjela na opačném konci promenády výtahem o dvě patra nahoru a zamířila zpátky k plošině, kde stála jejich loď.
Prošla kolem posledního stromu, jehož větve obtěžkané vonícími růžovými květy jako by jí mávaly na rozloučenou, a vykročila lávkou směrem, kterým tušila, že se bude nacházet výtah. Lidé a příslušníci rozmanitých ostatních ras se hemžili okolo a spěchali za svými denními starostmi a radostmi a když se vzdalovala od promenády, několik lidských chlapců podobného věku za ní okouzleně koukalo, jak mizí v dálce, netroufajíce si se za ní vypravit nebo ji dokonce oslovit, třebaže by nejraději ze všeho udělali právě to.
Promenádu s pěší zónou nechala Dragostea za sebou a ocitla se na široké plošině, okolo které létala vznášedla. Její pozornost z nějakého důvodu upoutal člověk, starý pán opírající se o dřevěnou hůlku vzdáleně podobnou té Yodově a táhnoucí za sebou tašku, jež se vznášela několik centimetrů nad zemí pomocí drobné repulzní jednotky.
Mladičká Zeltronka rovněž upoutala jeho pozornost a když kolem ní procházel, pohlédl na ni laskavýma očima, usmál se na ni a pokývnutím hlavy ji pozdravil, přičemž ona učinila totéž.
Starý pán kolem ní spokojeně prošel a když ho minula, pátrala očima po výtahu, co tady určitě někde blízko musel být. Nechtělo se jí vracet zpátky, ulička, kterou prošla, se zrcadlila do dvou souměrných stran, a tím pádem by měl být výtah někde přesně tady.
Pohlédla vpravo od sebe a skutečně tam průhledný transpariocelový tubus výtahové šachty nalezla.
Když vtom jí nad hlavou zahučela spídrová motorka. Letěla nízko, jen několik metrů nad ní, a mířila dolů. Ohlédla se po stroji a pak spatřila, jak se blíží k onomu staříkovi o hůlce a snáší se na něho jako dravý pták na kořist, míjí ho ani ne o metr a vyškubává mu z ruky repulzorovou tašku.
"Hej!" křikla Dragostea a sprintem vyrazila jeho směrem.
"Že se nestydíš, ty..."
Spolkla zbytek věty, neboť zloděj zatúroval motor a spídr vyrazil kupředu a začal zrychlovat ke vzdušným pruhům, pod nimiž se rozléhala mnohakilometrová propast, jejíž dno se ztrácelo v šedomodré mlze.
Sevřela pěst, aby ujíždějícímu zloději zahrozila a vykřikla za ním nadávku v huttštině, když si všimla poštovního vznášedla s rozsvícenými přistávacími světly stojícího pár desítek metrů od ní, dodávky se zlatomodrým zbarvením podobným jako měly její šaty.
"Jménem řádu Jedi, potřebuju vaše vozidlo!"
Zvolala na opeřeného calibopského doručovatele, který se tiše si hvízdaje melodii vzdaloval od dodávky s balíkem pod křídlem, a než se Dragostea vyhoupla do křesla pilota a zabouchla za sebou dveře, Calibop se stihnul akorát otočit a vyjeveně otevřít zobák.
Dupla bosým chodidlem na akcelerační pedál a přitáhla hranatý dvouosý volant k sobě, repulzory dodávky zavyly a ta se vyřítila vzhůru, načež se Dragostea dala do pronásledování vzdušnými pruhy.
"Zbláznila ses, ženská?" křiknul na ni otevřeným okýnkem kdosi z okolo letícího vznášedla, když říznula křižovatku pruhem vznášedel letících v protisměru a pověsila se za ujíždějící motorku pilotovanou zlodějem.
V sedačce seděla mírně předkloněná, protože jí batůžek na zádech znemožňoval se pořádně opřít, strhávala řízení prudce doleva, nahoru, doprava a dolů, jak s neohrabanou dodávkou kopírovala manévry lehounkého, obratného jednomístného stroje před sebou, a s každou prudkou změnou směru slyšela, jak se v nákladovém prostoru za kabinou převalují hromady krabic a balíků a ozývá se křupání a tříštivé zvuky.
Teprve teď uhodila dlaní do příslušného tlačítka a vypnula přistávací světla. Zloděj si všiml, že je pronásledován, a snažil se Dragosteu setřást, nicméně ta rozprostřela své vědomí v Síle a pilotovala vznášedlo spíše podle toho, co cítila, než podle toho, co viděla. Nadpřirozenou předvídavostí kompenzovala svou nevýhodu oproti menšímu, rychlejšímu a obratnějšímu stroji a vzdálenost mezi ní a prchajícím spídrem se ustálila na konstantní hodnotě.
Pronásledovala motorku úzkou jednosměrnou uličkou a vývrtkovitým manévrem se vyhnula protiletícím vznášedlům, přičemž když otočila dodávku podvozkem nahoru, tříštivé zvuky byly silnější než kdy předtím.
"Ty schuťťáku, mně neutečeš!"
Zatlačila řízení směrem od sebe a pustila se s dodávkou do prudkého klesání. Kabinou se rozlehlo chřesnění střepů sypajících se po zešikmělé ploše a narážejících do plechové stěny za Dragosteinými zády. Svištěli ostře dolů desítky pater, než zloděj smykem stočil spídr do ostrého úhlu a vyrazil šikmo vlevo za vyplašeného troubení ostatních účastníků provozu. Chtěla jej následovat, ale technické parametry jejího vznášedla jí takový manévr nedovolovaly a než by se otočila požadovaným směrem, ztratila by ho.
Vzala to tedy vrchem, nadletěla jakýsi pochybný, zašlými neony svítící bar, načež klesla pár desítek centimetrů nad plošinu městského podlaží a střihla to po schodech dolů a do jakéhosi podchodu, přičemž reflektor motorky, které právě nadletěla, se jí zalesknul proti čelnímu permasklu.
Vejdu se tam? Pomyslela si Dragostea, načež si mžikem oka přeměřila průměr onoho rourovitého pěšího průchodu.
Ne, nevejdu!
Oběma bosýma nohama dupla po brzdě, ale bylo příliš pozdě.
"Keepuna..." zaklela tlumeně v huttštině a připravila se na náraz.
Před očima jí zatančily hvězdičky a žaludek se jí zhoupnul, když ji zadrželo bezpečnostní pole a zabránilo jí v blízkém setkání jejího čela a přístrojové desky.
Protřepáním vyhnala z hlavy hvězdičky, načež se postavila, sundala starobylý světelný meč z úchytu na popruhu batohu a stiskem tlačítka probudila jeho zelenou čepel k životu za typického klap-bzzzzz.
Švihla bzučícím světelným mečem před sebe v horizontálním oblouku a naprasklé permasklo se vysypalo ven, přičemž utvořilo zaoblené neřezavé střepy. Dírou po čelním průzoru vylezla ven, odrazila se od zdeformované přídě vznášedla a vyskočila s planoucím světelným mečem v ruce naproti šokovanému zloději na motorce, který na ni paralyzovaně zíral a nemohl se rozhodnout, zda se vzdát nebo se pokusit uletět.
"Tady... Tady to je," vykoktal ze sebe, načež bázlivě položil tašku s vypnutou repulzní jednotkou na zem a při pohledu na Dragosteu vyzbrojenou světelným mečem, jenž zaléval zeleným světlem průchod zacpaný zdeformovaonu, zmuchlanou dodávkou jako špuntem, zvednul ruce nad hlavu.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Uvolnil jsem sevření prstů a dataped mistru Yodovi předal. Tím se opravdu všechno zjednodušilo. Ušetřilo mi to dlouhé popisování všech detailů, které se daly z datapedu vyčíst. Mohl jsem se omezit jen na stručné shrnutí závažných faktů.
Stejně jsem ale čekal nějakou otázku, nebo pobídnutí, abych řekl aspoň něco z toho. Ale mistr Yoda se na nic neptal.
Spokojil se s přečtením si obsahu datapedu. Možná to bylo moje štěstí. Během onoho souhrnu bych se asi detailů o nich nebylo zvlášť příjemné uvažovat, nevyhnul.
Dřív bych zřejmě velkou část složitosti aspektů kolem Felidoris viděl jinak. Teď pro mě to pro mě představovalo určitý problém. Tyhle zážitky se občas měly tendenci vnutit jako osobní věc. Nedalo se na to jen tak vytěsnit a zapomenout. Něco kolem mě, snad diskuse s Irvinem, dokud na ně bylo ještě víc času, mi teď otevíraly oči. Jestli má Irvin na starost samé takové problémy… Přesto jsem to nechtěl moc rozvádět, ať už se k tomu ve výsledku Řád a Republika postaví jakkoliv.

Když mistr Yoda zamířil ke dveřím a potom chodbou k výtahu, prostě jsem šel za ním.
Po jeho slovech jsem se ovšem na okamžik, asi v půli cesty k výtahu překvapeně zastavil. Pamatoval jsem si, že zmínka o mém pověření stát se mistrem už padla, jenže jsem vůbec neočekával, takový charakter oné naléhavé záležitosti.
Žádný úkol obvyklého druhu by mě nepřekvapil. Při takovém shonu v chrámu musel jeden počítat skoro se vším.
Ne tak s tímhle, s věcí o níž jsem vlastně ještě pořádně neuvažoval.
"Mistře Yodo, ale já...," snažil jsem se co nejrychleji najít slova, vhodně popisující moje překvapení i můj postoj.
"...Já sám jsem složil rytířské zkoušky relativně nedávno vzhledem k tomu, jak dlouho se sbírá opravdové množství zkušeností.Takže byste určitě našel lepšího a zkušenějšího mistra pro nové padawany," namítl jsem nakonec.
Přes svoje rozpaky jsem se dal opět do pohybu, abych mistra Yodu nenechával jen tak postávat na chodbě.
"Ale samozřejmě, pokud si Rada skutečně myslí, že jsem ten, kdo by se měl ujmout toto poslání, můžu to udělat,"
doplnil jsem ještě pro upřesnění, aby bylo jasné, že v tomto Radě nehodlám odporovat. Pak přijel výtah a já uctivě nechal nastoupit dřív mistra Yodu, abych vzápětí po něm vlezl do kabiny v průhledném tubusu sám a výtah se rozjel.
Během cesty výtahem naše rozmluva pokračovala. Úvodní překvapení mě tak trochu připravilo na to, že můžou přijít další nečekané věci, takže na informaci o ztracení padawanky jsem reagoval spíše věcně. Okamžitě jsem si položil otázku, jak se taková padawanka může ztratit. Schovat se v chrámu...? Vyklouznout ven taky není nemožné... odpověděl jsem si hned.
Někteří mí vrstevníci a dokonce přátelé v tomto směru bývali vynalézaví až dost. Určitě by si dokázali bez obtíží poradit.
"Ztratila? Co se stalo?" zeptal jsem se, abych se o tom co mistr Yoda načal dozvěděl víc.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

"Pravdu máš, Kehliane," pronesl mistr Yoda rozvážně a pomalu sklopil kulatou zelenou hlavu níže.
"Mistra trpělivého však mladá Dragostea potřebuje. Mistra klidného, velkorysého."
Na vrásčité tváři mistra Yody se nyní zjevil lehký úsměv, jak sledoval laskavýma očima panorama rozprostírající se za průhlednou stěnou šachty, zatímco kabina výtahu klesala dolů, a v Síle z něho vyzařoval hluboký klid a vyrovnanost.
"Výsadou a zároveň povinností je pro Jedie předávat dál, co naučil se. A sám při tom mnohému přiučit se může."
Za malou chvíli kabina dorazila do hlavního podlaží Chrámu, oba jste vystoupili z kabiny a ocitli se v atriu se sochami a sloupovím vedoucím k východní bráně, kde se nacházely terasy a přistávací plošina.
"Prozatímním učitelem můžeš se stát, pokud připraven se necítíš, Kehliane, a poté rozhodnutí učiníš, hmmm?" řekl velmistr a vzhlédnul k tobě, zatímco jste pomalu kráčeli atriem a stěnami se rozléhal zvuk hůlky z wroshyrového dřeva klepající Yodovi do kroku.
"Padawanku tvou nejprve ale naleznout musíme. Plavidlo, na kterém mladá Dragostea na Coruscant cestovala, před šesti hodinami mezipřistání mělo, než do Chrámu Jediů zamířilo. Než náklad bude vyložen, projít po okolí šla se, však zpátky nevrátila se. Že něco přihodit se jí mohlo, já se obávám."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Prakticky po celý zbytek cesty výtahem, ani při vystupování z kabiny jsem toho moc nenamluvil. Měl jsem hlavu plnou myšlenek. Myšlenky týkající se toho, že bych se měl stát mistrem, se mi podařilo uspořádat docela snadno.
Že bych něco striktně odmítl Radě, to se snad ještě nestalo a ani v tomhle případě bych to tak neudělal. Vůbec to nebylo tak, že bych neměl chtít být mistrem. Jen jsem to opravdu zrovna teď nečekal, a když to přišlo, musel jsem se s tím nějak poprat.
O tom, že stát se mistrem je považováno za výsadou, jsem moc dobře věděl.
Co mě k tomu zajímalo, byly celkem jen dvě věci. Zaprvé mě stále zajímalo, proč si pro tento úkol vybrala Rada zrovna mě a ne někoho jiného. Jestli to obnáší něco zvláštního… Zadruhé, jestli jsem na tu novou úlohu skutečně připravený, protože pokud ne, na pověsti by mi to určitě nepřidalo. Být mistrem, jenž neuspěl při zaučování nové generace, se dalo považovat za ostudu. Pokud ano, nemělo by to být nic jiného, než další úplně nový typ úkolu. S běžnými úkoly, až se specifickým zadáním, jsem většinou nemíval problém. Na obě tyto otázky mi mistr OYda částečně odpověděl. Projevil se mnou souhlas, takže mě zřejmě i pochopil. I jeho návrh se mi zdál rozumný. Vlastně jsem to za dobré řešení celé situace musel považovat i já. Dalo mi to určitou možnost padawanku poznat a snad i možnost promluvit si s mistrem Yodou, nebo některým jiným členem Rady. Bylo to tak opravdu jednodušší.
"Jistě. Děkuji mistře Yodo," odtušil jsem, protože jsem stejně moc jiných možností neměl. I pokud s ním nesouhlasil, asi bych nevěděl, co mu na to mám odpovědět. Navíc se bylo potřeba věnovat vzniklému problému.

Potom, když se mé myšlenky přesměrovaly k padawance samotné, začal jsem se cítit poněkud jako hlupák.
Mistr Yoda mi sice řekl několik rámcových bodů, takže jsem zhruba věděl, o co jde, přesto mi pořád unikaly souvislosti.
"Ona přiletěla? Odkud?" ujistil jsem se. Napadalo mě hned několik odpovědí, i tak fakta zůstávala fakty.
Padawani ve většině případů lodí určitě nepřilétali. Byli v chrámu a mistr si je tam vyhledal, nebo je povolal člen Rady....
Abych situaci pochopil, musel bych vědět zřejmě ještě něco dalšího. Mistr Yoda to zřejmě vděl, působil dojmem, že má v té situaci přehled a vůbec jiným dojmem působil málokdy.
Nevěděl jsem ani to, proč se mnou mistr Yoda osobně míří ven z chrámu. Stačilo by mu přece předat mi informace a mohl by se spolehnout, že bych udělal cokoliv, abych tuto peripetii vyřešil. Byl jsem připravený vrhnout se rovnou na další práci.
Základní porozhlédnutí se, by pro mě nepředstavovalo žádný problém. I když to by se asi mistr Yoda neobával, že se něco mohlo stát. V případě, že by se padawanka Dragosea dostala na nějaké nebezpečné místo, hledání by bylo o dost těžší.
Takových nebezpečných míst bylo na Coruscantu hodně. Každé z nich disponovalo více možnostmi, co se tam mohlo stát.
"Pokud mi řeknete víc, jak ji poznám a kde se dá začít, můžu hned vyrazit, abych se po ní podíval. " navrhl jsem.
předpokládal bych systematický začátek u té lodi, která ji sem přivezla. Pokud nyní byla v chrámu..., její posádka by mi měla být schopná něco říct. Jako například jakým směrem by se stálo zato při obhlídce pustit atd.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

"Z vnějšího okraje loď její přiletěla," řekl velmistr a jakmile jste prošli branou z chodby lemované sochami Jediů v nadživotní velikosti ven na terasu před Chrámem, přimhouřil oči, aby ho náhlá změna intenzity světla neoslnila, a na jeho kulaté zelené tváři při tom vynikly vrásky mnoha staletí, po která byl naživu.
"Výprav průzkumných sborů ona účastnila se. Ó ano, zvídavá dívka mladá Dragostea je..."
Yoda se při těch slovech pousmál a při pohledu do jeho očí byla znát vyrovnanost a hluboká vnitřní pohoda a klid.
"Vykroutit chtěl ses z poslání učitele, hmmmm?" pronesl najednou a nyní v jeho hlase zněla zase ta lehká hravost a nezbednost, jakou si získal srdce nespočtu generací jediských dětí. Pak, když uviděl výraz, jenž se objevil ve tvé tváři, tiše se zasmál.
Po několika dalších metrech, které jste ušli po lesklé dlažbě Chrámového nádvoří, mistr Yoda vyňal z vnitřní kapsy pláště malý kapesní holoprojektor a stiskem tlačítka jej probudil k životu, načež se ve vzduchu vykreslil trojrozměrný portrét zeltronské dívky s fialovou až růžovou kůží, pronikavýma, ale veselýma očima, a hřívou dlouhých modrých vlasů s nadýchanými kudrlinkami, které by jí mohla závidět nejedna aristokratka. A pokud bys nevěděl, že jí je teprve čtrnáct, vzhledem k jejím již velmi ženským křivkám by sis tipnul, že má již věk na rytířské zkoušky nebo je dokonce už absolvovala.
"Hologram tento vezmi si, pokud potřebuješ jej, Kehliane, však důvěřuj své intuici. Ta, kde potřebuješ být, dovede tě."
V dálce, pod větvemi velikého růžově kvetoucího stromu, švitořila skupinka younglingů. Jeden černovlasý lidský chlapec, kterému mohlo být tak pět roků, vířil tenkou plastovou holí kolem sebe, načež zvolal směrem k ostatním dětem:
"Já jsem Exar Kun, temný pán ze Sithu, přísahejte mi věrnost nebo padněte."
A sotva to dořekl, uhodil se koncem trubky přímo do nosu, čímž vzbudil u vrstevníků vlnu smíchu a vzápětí se sám rozesmál.
"Za svými dalšími povinnostmi já teď vydám se," pravil starý zelený mistr a zavrtěl dlouhým špičatým uchem, na tváři stále lehký úsměv.
"Síla nechť provází tě, Kehliane."


Coruscant, o několik hodin dříve...

Tak copak je asi vevnitř? Doufám, že tam ten starý pán neměl nějaké léky, bez kterých bude mít zdravotní problémy...
"Okrást starého nemohoucího muže, proč jste to udělal?"
Dragostea udělala několik dlouhých rychlých roků směrem ke kufru a dotkla se zavíracího mechanismu, aby se podívala, co je uvnitř, v druhé ruce stále svíraje starobyle působící světelný meč s planoucí zelenou čepelí skloněnou k zemi.
Když se přední část repulzního kufříku odklopila, Dragosteu oslnil fialový záblesk a jakmile se rozkoukala, se zatajeným dechem a vytřeštěnýma očima si pomyslela:
Pro Sílu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kdo se bojí Dragostey Boleynové?

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Vnější soustavy, loď a průzkumné sbory zacvakly na svá místa, aby společně vytvořili jedno nanejvýš logické vysvětlení.
Mistr Yoda mě popravdě trochu napínal. Snad bych na to sám přišel dřív, kdybych neměl plnou hlavu svých nových povinností.
Teď mi však konečně bylo, až na pár detailů, všechno jasné. Vzpomněl jsem si na několik konkrétních padawanů, rekrutovaných, podobně jako tato dívka, z řad průzkumných sborů, což v žádném případě neznamenalo, že by nebyli schopní.
Ještě než jsme vyšli ven z Chrámu, nechal jsem se dobrou náladou mistra Yody nakazit. Na mé tváři se rovněž objevil úsměv.
Usmíval jsem se a kroutil hlavou nad svou nechápavostí, nad tím, jak jednoduché východisko mě nenapadlo.
Jít to takhle dále, nejspíš bych si potřeboval od všech těch hádanek, diplomatických úkolů a vůbec pročistit hlavu.
To už jsme vyšli před Chrám, do záplavy světla šířeného z Corucant Prime. Poněkud jsem zvolnil tempo chůze.
Dobře, prostě si budu muset zvykat, napadlo mě, zatím co se můj úsměv opět mísil s lehkou nejistotou.
Zastavil jsem se, zvedl oči, přivyknuvší se slunečnímu svitu a chvíli jsem přehlížel okolí chrámu, jako by se tam snad Dragostea měla najednou objevit. Nezahlédl jsem ovšem nic zvláštního, co bych tam jindy nezahlédl. Můj pohled upoutala jen ona skupinka dětí, jejichž hra i chování podtrhovali atmosféru uvolněné chvilky. Někdy bych si přál, aby takových chvílí bylo víc.
Bohužel ne vždy to bylo možné, služba Řádu sebou zkrátka často nesla, jiné než ty věci, které nám byly příjemné.

Otočil jsem se zpátky k mistru Yodovi a k vyvolanému holografickému obrazu. Rozpoznat z hologramu určité výrazné rysy, nebyl vůbec složitý úkol. I když po Coruscantu chodily celé spousty nejrůznějších, často méně pohledných bytostí, byl jsem přesvědčený, že od nich dokážu na první pohled mladou Zeltronku odlišit. První vizuální kontakt dopadl lépe, než jsem čekal.
Přinejmenším jsem nedopadl jako pár obyvatelů chrámu, co dostali velice mladé padawany a stěžovali si, že jsou z nich chůvy.
"Děkuji, mistře Yodo," řekl jsem, přebral od něj holoprojektor a vypnul jej. Pak jsem se s velmistrem úklonou rozloučil.
Otočil jsem se zpět k Chrámu a vracel se tam, odkud jsme přišli. Do hangárů. Během cesty dolů jsem zvážněl. Odložil jsem úsměv, úsměvné myšlenky i myšlenky na nadcházející Povinnosti. Zůstal úkol. Teď jsem se soustředil hlavně na hledaní.
V hangáru jsem se chtěl poohlédnout po nějakém menším dopravním prostředku, protože jsem si po zkušenosti z Felidoris nebyl jistý, jestli splnění úkolu nebude vyžadovat sjezdit půlku Coruscantu a projet křížem krážem určitou oblast.
Klidně bych znovu sáhnul po speedrové motorce, pakliže by byla k dispozici. Jinak bych si vybral pomenší rychlé vznášedlo.

Z hangáru jsem zamířil k místům, kde nejčastěji přistávaly nákladní lodě patřící jedíským sborům. Určitě bych pár takových míst měl znát, až už to byl kosmport, nebo nákladní rampy nacházející se ve vyšších patrech. V případě nejistotou vyvolané potřeby bych takových míst musel navštívit víc. Hádal jsem, že tam danou loď už nenajdu. Splnila svůj úkol a zase odletěla, nebo byla poblíž chrámu, ale její posádku bych hledal, kdo ví jak dlouho. Ostatně posádka by mi toho spíš moc neřekla.
Znát víc důležitých podrobností, ke splnění úkolu podstatných, mistr Yoda by mi je určitě předal.
Přesto jsem jako první chtěl vidět místo, kde Dragostea opustila loď, předtím, než se ztratila. Řídit se radou mistra Yody a spoléhat na svoji intuici znamenalo někde začít. Na místě přistání jsem se mohl aspoň porozhlédnout. Zjistil bych, co se nachází v okolí onoho místa a jestli je možné, aby se poblíž něco semlelo. Viděl bych, kam se to Dragostea mohla jít projít. A nezjistit víc, než kde loď přistála, zkusil bych se najít ty kteří tam mohli být v danou chvíli přítomní a zeptat se na další cestu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“