Akademie Síly

Vandelhelm, město, továrna na maso

16 BBY

Yewe Gaston vlastnil mimo jiné továrnu na zpracovávání masa. Na Vandelhelm se dovážely všelijaké suroviny do zdejších vyhlášených restaurací a obchodů s potravinami. A firma Gastonových se zabývala právě zpracováním a distribucí masných výrobků.

V továrně měl také obří mrazící místnost, kde se denně dovážely a zase odvážely ke zpracování tuny masa nejrůznějšího původu. Samozřejmě vše nejvyšší jakosti, na to byl majitel dost háklivý.

Mezi zavěšenými a zabalenými kusy masa bylo zhruba uprostřed místo, kde byl dlouhý pult a u nějž pracovníci mrazírny porcovali zmražené maso speciálními noži a řezáky. Některé z nástrojů ostatně viseli na straně pultu, čisté a připravené k další práci...

Vedle pultu teď stály dvě židle a na nich dva muži. Spoutaní, s páskami přes oči a roubíky v ústech. Přesto bylo vidět znatelnou páru, která vycházela z úst i přesto, že byla ucpaná.

Ti muži se pomalu probouzeli z účinků nějaké omamné látky...
________________________________
Dávám ti teď prostor pro tvůj slavnostní vstup na scénu, můžeš si to patřičně vychutnat.
Jakákoliv podobnost s filmy typu "Saw" apod. je čistě náhodná...

Vandelhelm, město, továrna na maso
Do mrazícího boxu jsem vlezla opravdu pořádně navlečená. Yewe mi sice slíbil nějaké to vybavení, ale mohla jsem na něj spoléhat? Ani náhodou. Já si donesla vlastní věcičky. Předně to byla souprava kleští, jedny se hodily na vytrhávání nehtu, další na lámání prstů, poté tu byly takové ty speciální na kastraci domácích mazlíčků. Také jsem si připravila pořádný hořák na pálení a nesla jsem si i obyčejné důtky.
Opatrně jsem vstoupila dovnitř a usmála jsem se.
Vstávačka, pánové!
Zašveholila jsem a párkrát si otevřenou dlaní praštila do prvního z nich. Bylo mi prakticky jedno, který to byl. Věnovat se totiž budu oběma.
Takže, úkol před námi je jasný. Já budu poslouchat a ty budete mluvit. Chci vědět, kdo vás dva najal, proč vás najal, jaký jste měli úkol… čím víc toho řeknete, tím míň bolesti zažijete,
slíbila jsem a vlastně jsem bez uzardění lhala. Mučit budu oba, i kdyby mi to vyklopili prakticky ihned.
No? Tak co bude? Poslouchám,
trošku jsem se protáhla a vlastně jsem ani nečekala na to, až začne mluvit. Místo toho jsem si vzala do ruky nůž a rozřízla jsem oběma oblečení tak, abych měla ničím nekrytý přístup k jejich hrudníkům. Poté jsem si nůž odložila tak, abych na něj bez problémů dosáhla. Vzala jsem do ruky své přinesené důtky. Na nic jsem nečekala a praštila prvního z nich vší silou přes prsa. Doufala jsem, že bude řvát. Chtěla jsem slyšet co možná největší řev. Poté jsem přidala další ránu a opět jsem čekala na řev. Opravdu jsem si to chtěla užít a nebylo kam spěchat. Já měla času dost.