Re: Alister Gale - Není cesty zpět
Napsal: 27.7.2014 08:17:06
Tasler
Yae´lovy instrukce, jak si "ohlídat soukromí", se ukázaly skvěle přetažitelné i do... podobné situace. Nemám problém otcův pohled opětovat. Nelžu mu - a on to ví. A pokud si v Síle zkouší rýpat trochu víc, je mu rychle jasné, proč. Informace měla být držena v utajení a není z rodu těch fatálních. Nejlepší způsob, jak si udržet přístup k těm dalším, budoucím, a zároveň chránit výpravu, bylo se hned nerozběhnout za generálem a "jo, tati, ta vaše teorie je přesná, bude se lovit".
Stačí to.
...stačí?
Pravděpodobně ano.
Když generál odejde, stejně se mi uleví.
"Prvnímu rozcupování jsme právě úspěšně unikli," konstatuju suše a pokračuju ve snaze do sebe nacpat zbytek jídla. Během posledních minut mě hlad tak nějak přešel. Nakonec na jídlo rezignuju. Není to nejrozumnější, před akcí by se měl člověk nacpat, ale pořád je rozumnější se vykašlat na cizí zkušenosti než riskovat... jiné nepatřičnosti než prázdný žaludek.
Hezky se to urychlilo.
S výbavou to není až tak složité, na planetu se sebou táhnu standardní vybavení jako zbytek čety, plus navíc světelný meč. S přípravou je to... horší. Místo vylodění? Nějaký bezprostřednější plán akce?
Mimoděk se stáhnu do Síly, dodává mi když už ne pocit jistoty, tak určitou oporu, něco, co pomáhá usměrnit soustředění, vytěsnit z hlavy všechno navíc a naopak efektivně rozpitvat a znovu seskládat to, co je potřeba, co je relevantní.
Yae´lovy instrukce, jak si "ohlídat soukromí", se ukázaly skvěle přetažitelné i do... podobné situace. Nemám problém otcův pohled opětovat. Nelžu mu - a on to ví. A pokud si v Síle zkouší rýpat trochu víc, je mu rychle jasné, proč. Informace měla být držena v utajení a není z rodu těch fatálních. Nejlepší způsob, jak si udržet přístup k těm dalším, budoucím, a zároveň chránit výpravu, bylo se hned nerozběhnout za generálem a "jo, tati, ta vaše teorie je přesná, bude se lovit".
Stačí to.
...stačí?
Pravděpodobně ano.
Když generál odejde, stejně se mi uleví.
"Prvnímu rozcupování jsme právě úspěšně unikli," konstatuju suše a pokračuju ve snaze do sebe nacpat zbytek jídla. Během posledních minut mě hlad tak nějak přešel. Nakonec na jídlo rezignuju. Není to nejrozumnější, před akcí by se měl člověk nacpat, ale pořád je rozumnější se vykašlat na cizí zkušenosti než riskovat... jiné nepatřičnosti než prázdný žaludek.
Hezky se to urychlilo.
S výbavou to není až tak složité, na planetu se sebou táhnu standardní vybavení jako zbytek čety, plus navíc světelný meč. S přípravou je to... horší. Místo vylodění? Nějaký bezprostřednější plán akce?
Mimoděk se stáhnu do Síly, dodává mi když už ne pocit jistoty, tak určitou oporu, něco, co pomáhá usměrnit soustředění, vytěsnit z hlavy všechno navíc a naopak efektivně rozpitvat a znovu seskládat to, co je potřeba, co je relevantní.