Mise pro Krumlu
Napsal: 16.11.2013 18:47:12
Transport s uprchlíky, na cestě
"Lily, vstávej..."
Někdo tě chytnul za rameno a několikrát s tebou zatřásl. To tě probudilo, i když se ti těžko probouzelo z tak nádherného snu. O to bylo horší otevření očí. Nebýt špinavé a zašlé matrace, ležela by jsi úplně na zemi. Kolem tebe bylo minimáně padesátka dalších uprchlíků. Uklidnil tě až Josh, který se nad tebou zkláněl. Byl to další devítiletý twi'lek, který se dostal na Akademii asi o týden později než ty. Byli jste dvojice kdykoliv bylo skupinové cvičení. Jeho kůže měla stejnou barvu jako ty, o hlavu tě převyšoval a měl rád pohodlné ticho. Normálně nosil černou tuniku a plášť, zde však nosil podobný ohoz jako ty - potrhané zašedlé kalhoty svázané provázkem a košile, která si zažila už také svoje.
"Pojď, za chvilku přistáváme. Snaž se tvářit slabě a uboze..."
Jeho úsměv pouze potvrdil skutečnou povahu vaší mise. Nebylo to nic složitého a vaším úkolem bylo unést jednoho otroka, který měl velice cenné informace a dodat ho vašim mistrům. Složitější už ale bylo dostat se k vašemu cíli. Proto jste měli v záloze plán, který vše jistil. Až vás vyhodí transportér na planetě, koupí vás předem domluvená osoba. Nebylo nutné vám připomínat, že nesmíte vypadat moc silně, protože vysoký zájem o vás může pěkně zvednout cenu - kterou domluvená osoba už nemusí být ochotna zaplatit. Pak budete prodáni dalšímu muži, který vlastní také vašeho otroka. A pak už to bylo na vás. Vyřešit misi je kompletně ve vaší režii. Důležité bylo zahrát dobře začátek.
Chtě nechtě jsi se musela zvednout a při té příležitosti překročit asi deset spících těl, než před tebou byl konečně volný prostor. V uličce, která spojovala další a další kajuty, se většinou nikdo nezdržoval. Pravdou je, že zápach v těchto místech nebyl tak odporný, jako kolem postelí, ale podlahu zde každý používal jako odpadkový koš, aby si nedělal bordel v "ložnici". Nepočítaje obalů od potravin tu byl občas i nesnězený zelený chléb, támhle rozlitý sirup, někdo se dokonce rozhodl vykonat velkou potřebu hned před dveřmi do pilotní kabiny. To vás naštěstí ohrožovat nemuselo, protože jste se připravili u rampy a jen čekali až stroj dosedne. Třes napovídal, že sestupujete atmosférou dolů, ale absence oken vám bránila v potvrzení. Na to tu ale byl váš dráb, hlídač a odtahovač mrtvol v jednom. Museli jste mu všichni říkat pane, a kdo projevil sebemenší dávků vůle, slyšel práskat bič z nepříjemné blízkosti. Jeho černá zbroj a uzavřená helma zvyšovala přirozenou autoritu, kterou si dokázal vytvořit už svým chováním.
"Co to je! Ty vole, ptám se vás zmrdi, co to je! A chci zkurvenou odpověď, né žádný píčoviny okolo! Kdo to udělal!"
Řval na chudáky okolo a ukazoval přitom na výkal u dveří. Všichni z něj byli celkem posraní a nikdo se neodvážil ani ceknout. Až násilí rozvázalo jednomu zabrakovi jazyk a rád ukázal na pravého vyníka. Ohnal se bičem poprvé, podruhé, a potřetí. Šlehnutí ostré jako žiletka rozpáralo provinilci jeho už tak potrhanou košili a označilo hlavu a hruď třemi hlubokými ranami.
"Jestli se TADY ještě někdo vysral, tak se radši přiznejte hned kundy. Protože jestli TADY objevím ještě jedno hovno, rozbiju to TADY všecko, rozumíte? Teď nebudete nic jinýho než děvky vašeho pána. Tak se chovejte slušně sráči, nebo pudete za mnou na převýchovu."
Muž neměl problém postoupit zezadu až k rampě, protože mu všichni ustupovali. A ti, kdo se stejně zdrželi až moc blízko, dostali ránu. Ty jsi měla to štěstí, že do tebe jenom strčil, i když dost silně na to, aby tvá záda vydala dutý zvuk úderem o stěnu. Josh nereagoval.
"Bacha, čubičko. Možná si tě nechám jen pro sebe."
Prohlédl si tě až moc zblízka, až jsi musela otočit hlavu. Díky tomu jsi viděla dav lidí, který určitě lehce převyšoval třista hlav. Přes třista existencí, jejich život právě skončil. Pokud je nezabije jejich majitel, udělá to za něj těžká práce. Ale nikdo z nich neměl šanci na lepší život. Bylo povzbudivé, že vás takový osud nečekal. Avšak člověka muselo trochu zasáhnout zoufalství, které tu z každého muže, ženy i dítěte sršelo a Síla vám to dávala najevo.
"Tak jo, seřaďte se buzíci, chci vidět zkurvenou lajnu až k týhle zkurvevný čáře. Pohněte děvky, ty první, buchto!"
Stoupla jsi si na čáru, která byla nakreslena bílou barvou na podlaze. vedle tebe stál Josh a najednou se ze všech stran začali cpát ostatní spolucestující. Nyní vás v řadě na čáře stalo asi šest a nepříjemně se na tebe všichni mačkali. Všude zněl šum, slova ostatních se ztráceli v davu a hluk kolem byl opravdu nepříjemný.
"Držte huby a poslouchejte mně mrdky. Až přistane transport, tak všichni půjdete za sebou jak hodný štěňátka. Nemáte se kam ztratit, takže když se nějákej z vás zapomene, pudu tu kurvu hledat osobně. A tvařte se trochu dobře, koho prodáme pod cenou, ten dostane při odchodu dělo. Rozumíte?"
Jakoby žádná odpověď nepřišla, nebo prostě zanikla mezi stovkami vzdechů, kašlání a funění. To ale nebylo dost dobré. Ozvala se rána a tvrdý ocelový obušek dopadl tvrdě na zeď, až udělal promáčklinu. Podle poškození stěny to nebyl první takový úder, ale byla to snad tradice.
"Rozumíte, hajzlové? Jestli ne, tak vám to můžu klidně vysvětlit po jednom!"
Nyní už byla odezva všech mnohonásobně silnější. V tu samou dobu také přistála loď dost nešetrným způsobem a i když to s drábem nijak neotřáslo, několik slabších jedinců však zavrávoralo, ale barikáda živých těl každého bezpečně držela na nohou.
"Lily, vstávej..."
Někdo tě chytnul za rameno a několikrát s tebou zatřásl. To tě probudilo, i když se ti těžko probouzelo z tak nádherného snu. O to bylo horší otevření očí. Nebýt špinavé a zašlé matrace, ležela by jsi úplně na zemi. Kolem tebe bylo minimáně padesátka dalších uprchlíků. Uklidnil tě až Josh, který se nad tebou zkláněl. Byl to další devítiletý twi'lek, který se dostal na Akademii asi o týden později než ty. Byli jste dvojice kdykoliv bylo skupinové cvičení. Jeho kůže měla stejnou barvu jako ty, o hlavu tě převyšoval a měl rád pohodlné ticho. Normálně nosil černou tuniku a plášť, zde však nosil podobný ohoz jako ty - potrhané zašedlé kalhoty svázané provázkem a košile, která si zažila už také svoje.
"Pojď, za chvilku přistáváme. Snaž se tvářit slabě a uboze..."
Jeho úsměv pouze potvrdil skutečnou povahu vaší mise. Nebylo to nic složitého a vaším úkolem bylo unést jednoho otroka, který měl velice cenné informace a dodat ho vašim mistrům. Složitější už ale bylo dostat se k vašemu cíli. Proto jste měli v záloze plán, který vše jistil. Až vás vyhodí transportér na planetě, koupí vás předem domluvená osoba. Nebylo nutné vám připomínat, že nesmíte vypadat moc silně, protože vysoký zájem o vás může pěkně zvednout cenu - kterou domluvená osoba už nemusí být ochotna zaplatit. Pak budete prodáni dalšímu muži, který vlastní také vašeho otroka. A pak už to bylo na vás. Vyřešit misi je kompletně ve vaší režii. Důležité bylo zahrát dobře začátek.
Chtě nechtě jsi se musela zvednout a při té příležitosti překročit asi deset spících těl, než před tebou byl konečně volný prostor. V uličce, která spojovala další a další kajuty, se většinou nikdo nezdržoval. Pravdou je, že zápach v těchto místech nebyl tak odporný, jako kolem postelí, ale podlahu zde každý používal jako odpadkový koš, aby si nedělal bordel v "ložnici". Nepočítaje obalů od potravin tu byl občas i nesnězený zelený chléb, támhle rozlitý sirup, někdo se dokonce rozhodl vykonat velkou potřebu hned před dveřmi do pilotní kabiny. To vás naštěstí ohrožovat nemuselo, protože jste se připravili u rampy a jen čekali až stroj dosedne. Třes napovídal, že sestupujete atmosférou dolů, ale absence oken vám bránila v potvrzení. Na to tu ale byl váš dráb, hlídač a odtahovač mrtvol v jednom. Museli jste mu všichni říkat pane, a kdo projevil sebemenší dávků vůle, slyšel práskat bič z nepříjemné blízkosti. Jeho černá zbroj a uzavřená helma zvyšovala přirozenou autoritu, kterou si dokázal vytvořit už svým chováním.
"Co to je! Ty vole, ptám se vás zmrdi, co to je! A chci zkurvenou odpověď, né žádný píčoviny okolo! Kdo to udělal!"
Řval na chudáky okolo a ukazoval přitom na výkal u dveří. Všichni z něj byli celkem posraní a nikdo se neodvážil ani ceknout. Až násilí rozvázalo jednomu zabrakovi jazyk a rád ukázal na pravého vyníka. Ohnal se bičem poprvé, podruhé, a potřetí. Šlehnutí ostré jako žiletka rozpáralo provinilci jeho už tak potrhanou košili a označilo hlavu a hruď třemi hlubokými ranami.
"Jestli se TADY ještě někdo vysral, tak se radši přiznejte hned kundy. Protože jestli TADY objevím ještě jedno hovno, rozbiju to TADY všecko, rozumíte? Teď nebudete nic jinýho než děvky vašeho pána. Tak se chovejte slušně sráči, nebo pudete za mnou na převýchovu."
Muž neměl problém postoupit zezadu až k rampě, protože mu všichni ustupovali. A ti, kdo se stejně zdrželi až moc blízko, dostali ránu. Ty jsi měla to štěstí, že do tebe jenom strčil, i když dost silně na to, aby tvá záda vydala dutý zvuk úderem o stěnu. Josh nereagoval.
"Bacha, čubičko. Možná si tě nechám jen pro sebe."
Prohlédl si tě až moc zblízka, až jsi musela otočit hlavu. Díky tomu jsi viděla dav lidí, který určitě lehce převyšoval třista hlav. Přes třista existencí, jejich život právě skončil. Pokud je nezabije jejich majitel, udělá to za něj těžká práce. Ale nikdo z nich neměl šanci na lepší život. Bylo povzbudivé, že vás takový osud nečekal. Avšak člověka muselo trochu zasáhnout zoufalství, které tu z každého muže, ženy i dítěte sršelo a Síla vám to dávala najevo.
"Tak jo, seřaďte se buzíci, chci vidět zkurvenou lajnu až k týhle zkurvevný čáře. Pohněte děvky, ty první, buchto!"
Stoupla jsi si na čáru, která byla nakreslena bílou barvou na podlaze. vedle tebe stál Josh a najednou se ze všech stran začali cpát ostatní spolucestující. Nyní vás v řadě na čáře stalo asi šest a nepříjemně se na tebe všichni mačkali. Všude zněl šum, slova ostatních se ztráceli v davu a hluk kolem byl opravdu nepříjemný.
"Držte huby a poslouchejte mně mrdky. Až přistane transport, tak všichni půjdete za sebou jak hodný štěňátka. Nemáte se kam ztratit, takže když se nějákej z vás zapomene, pudu tu kurvu hledat osobně. A tvařte se trochu dobře, koho prodáme pod cenou, ten dostane při odchodu dělo. Rozumíte?"
Jakoby žádná odpověď nepřišla, nebo prostě zanikla mezi stovkami vzdechů, kašlání a funění. To ale nebylo dost dobré. Ozvala se rána a tvrdý ocelový obušek dopadl tvrdě na zeď, až udělal promáčklinu. Podle poškození stěny to nebyl první takový úder, ale byla to snad tradice.
"Rozumíte, hajzlové? Jestli ne, tak vám to můžu klidně vysvětlit po jednom!"
Nyní už byla odezva všech mnohonásobně silnější. V tu samou dobu také přistála loď dost nešetrným způsobem a i když to s drábem nijak neotřáslo, několik slabších jedinců však zavrávoralo, ale barikáda živých těl každého bezpečně držela na nohou.