Re: I.Prázdnota- Cliffeon Dal'marran(Zakantos)
Napsal: 07.10.2013 17:42:58
Neznámé místo
Otevřel jsi pomalu těžká víčka. Do nosu tě praštil smrdutý puch přirovnatelný k pukavcům. Ležel si v haldě odpadků, vysypaných z protrhaných černých igelitových tašek. Tvoji tvář osvětlovalo tlumené světlo čínských papírových lampionů táhnoucích se podél úzké nesymetricky kamenně dlážděné uličky. Byla noc a tak jsi nerozpoznal příliš záchytných bodů, které by ti mohly napovědět, kde jsi se to ocitnul. Poslední vzpomínka byla tak čistá, jakoby se odehrála před necelou minutou. Padl si na tvrdou podlahu Ostrovětru a upadl do bezvědomí. Tiché hlasy oslovující tvé jméno jakoby z ničeho nic byly na kilometry vzdálené. Vytratily se. Tvé tělo však pociťovalo silnou bolest hlavy.
Cihlové stěny domů přetřené před mnoha lety šedou barvou byly oloupané a poznal si že by se některé mohly při sebemenším úderu sesypat. Tvůj pohled před tím nežli si se zvednul, směřoval k nebi, posetém tisíci hvězdami. Mezi okny byly natažené šnůry s prádlem a dokonce bylo možné zahlédnout zvláštního bílého čtyřnohého tvora s mohutnými tesáky sedícím na parapetu, rozhlížeje se po teritoriu.
Něco tě táhnulo ještě užší ulicí, jež pro jistotu nebyla dlážděna vůbec. Proto se tvé boty zabořovaly do ohromné zakalené louže, jejíž podloží tvořila rozmáčená hlína. Chtěl si zastavit, ale nešlo to. Ani upřeně dopředu zaměřené oči jsi nemohl ovládat. Zmocnil se tě pocit dežaví. Náhle spoutání svalů odvanulo jako mořský vánek. Před tebou se rozprostírala ulice několik metrů široká. Byla silněji osvětlena a obyvatel zde bylo k vidění také mnohem více. Před tebou, naproti tobě z boční uličky, ze tmy vystoupil… Ne to není možné… Byl si to ty, jinak oděný, mladší a s puškou v ruce.
Otevřel jsi pomalu těžká víčka. Do nosu tě praštil smrdutý puch přirovnatelný k pukavcům. Ležel si v haldě odpadků, vysypaných z protrhaných černých igelitových tašek. Tvoji tvář osvětlovalo tlumené světlo čínských papírových lampionů táhnoucích se podél úzké nesymetricky kamenně dlážděné uličky. Byla noc a tak jsi nerozpoznal příliš záchytných bodů, které by ti mohly napovědět, kde jsi se to ocitnul. Poslední vzpomínka byla tak čistá, jakoby se odehrála před necelou minutou. Padl si na tvrdou podlahu Ostrovětru a upadl do bezvědomí. Tiché hlasy oslovující tvé jméno jakoby z ničeho nic byly na kilometry vzdálené. Vytratily se. Tvé tělo však pociťovalo silnou bolest hlavy.
Cihlové stěny domů přetřené před mnoha lety šedou barvou byly oloupané a poznal si že by se některé mohly při sebemenším úderu sesypat. Tvůj pohled před tím nežli si se zvednul, směřoval k nebi, posetém tisíci hvězdami. Mezi okny byly natažené šnůry s prádlem a dokonce bylo možné zahlédnout zvláštního bílého čtyřnohého tvora s mohutnými tesáky sedícím na parapetu, rozhlížeje se po teritoriu.
Něco tě táhnulo ještě užší ulicí, jež pro jistotu nebyla dlážděna vůbec. Proto se tvé boty zabořovaly do ohromné zakalené louže, jejíž podloží tvořila rozmáčená hlína. Chtěl si zastavit, ale nešlo to. Ani upřeně dopředu zaměřené oči jsi nemohl ovládat. Zmocnil se tě pocit dežaví. Náhle spoutání svalů odvanulo jako mořský vánek. Před tebou se rozprostírala ulice několik metrů široká. Byla silněji osvětlena a obyvatel zde bylo k vidění také mnohem více. Před tebou, naproti tobě z boční uličky, ze tmy vystoupil… Ne to není možné… Byl si to ty, jinak oděný, mladší a s puškou v ruce.