1.mise - Bzzz (Shisco)

Pakliže je hráč neaktivní déle než 30 dnů, jeho mise bude dočasně přesunuta sem

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1.mise - Bzzz (Lukawolf, Shisco)

Příspěvek od Kazma »

Ascension, můstek

Tvá poznámka o klidu zůstala bez povšimnutí, otázka na separatisty však už byla zodpovězena.
„Podle našich senzorů.“
Na holografických panelech se objevila stylizovaná mapa soustavy s tečkami místo lodí, Republikové měli od lodí C.I.S. odlišnou barvu.
„Jsou přímo před námi. Flotila generála Hitaliho je pravděpodobně drží ve velmi uctivé vzdálenosti.“
Přímo před námi znamenalo z dostřelů všech zbraní a skoro i z dosahu oka.
„Většina věcí se od generála Hitaliho drží dál.“
Poznamenal tiše Oli směrem k tobě.
To už ale zaznělo známé „ano pane“ a na můstku se objevil holoprojektorový obraz standardního klonového kapitána s nestandardním výrazem, jeho obličej byl, jak to nejednodušej popsat, znepokojivý. Něco na něm nebylo v pořádku, avšak nebyl si schopen říci, co přesně to je.
„Tady kapitán destruktoru třídy Venator, Havran, Velká armáda Republiky. Generál Hitali vás očekává v táboře Atanoch na povrchu planety. Zasíláme souřadnice.“
Hlas měl i přes komunikátor jasně strohý a autoritativní.
„Na vaše otázky vám odpoví on.“
Nevypadal, že by se nechtěl podělit, vypadalo to spíš, že zprávy, které chodí z povrchu obsahují, „ještě žijeme a kde ksakru je ten stojedenáctý?“
„Generál Hitali a generál Toleon se ohlásili naposled dle dohody před čtyřmi standardními hodinami.“
Což řeklo všechno potřebné, před čtyřmi hodinami bylo vše v pořádku a … Jsi očekávám.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Ascension, můstek

Po holografických displejích vznášejících se nad konzolemi se zapípáním přeběhly zaslané souřadnice na povrchu planety.
"Potvrzujeme příjem," přikývnul jsem a opětoval přikývnutí kapitánu Fawkesovi, načež jsem zasalutoval pravicí.
"Gazli konec."
Spojení se ukončilo, obraz kapitána Havrana zablikal a pohasnul. Obrátil jsem se na svého Padawana stojícího mi po boku o kousek dál.
"Co si o tom myslíte? Oli? Pánové?" přejel jsem pohledem ze svého šupinatého barabelského přítele na Rainbow Squad.
"Kapitáne Fawkesi, ať mužstvo připraví Laťky a nachystá se k vylodění. A kde je Krux? Sežeňte mi maršála Kruxe."
Snažil jsem se, aby můj hlas zněl co možná nejméně panovačně. Nerad jsem se choval ke svým mužům povýšeně a možná proto jsem s nimi byl tak za dobře, jak jsem byl. Viděl jsem za dobu války generály, kteří nejen že byli po vojenské stránce naprosto pitomí, ale chovali se ke svým vojákům hnusně jako ke spotřebnímu zboží.
Krell, vyvstalo mi na mysli jeho jméno a donutilo mě se zamračit. Generál masakru, jak ho zvali klonoví vojáci.
Tomu bych svěřil Stojedenáctý leda až budou mít banthy křídla.
Takové myšlenky mi táhly hlavou, zatímco jsme já, Oli a komando mé nejdražší chotě mířili chodbami Ascensionu k hangárům s dělovými čluny LAAT/i...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1.mise - Bzzz (Lukawolf, Shisco)

Příspěvek od Kazma »

Ascension

„Myslím mistře, že až přistaneme, dám si čaj.“
Prohlásil naprosto realisticky Oli.
„Tak tedy, na co ještě čekáme, pane?“
Navázal Wolf. ne pro vidinu čaje podávaného v bojových podmínkách, ale pro boj samotný.

Tiinanino bojové komando by po tvém boku kráčet mohlo jen pod podmínkou, že by někdo z nich an můstku v danou chvíli byl. Jedině Wolf, ale ten se odebral pro své věci a komando, Oli se omluvil, že si potřebuje sbalit a taky se vzdálil. Jediným společníkem ti byl tedy Krux, jenž svůj příchod oznámil oním klasickým:
"Ano pane?"
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Ascension

"Radši si ho ale udělej do bandasky," otočil jsem se na Oliho, když se chystal odejít. "Špatně se připravuje, když ti kolem hlavy sviští palba."
Musel jsem svému Padawanovi ale dát za pravdu, že jen máloco dokáže povzbudit v krátké chvíli, kdy po vás zrovna nikdo nestřílí, než lok z termosky plné dobrého aromatického čaje.
Teplého, který hezky zahřeje.
"Wolfe, tvoji Rainbow Squad budu potřebovat jako nezávislý záškodnický tým, zkuste přijít na to, jak plecháčům co možná nejvíc zatopit. Maršále, budu potřebovat stíhací piloty, aby doprovodili pozemní týmy při sestupu a následně se přičlenili pod velení generála Hitaliho a prováděli kobercové nálety podle jeho instrukcí. Čtyřicátý druhý má mnohem lepší znalost terénu než my. Dále, muži potřebují vybavení přizpůsobené boji ve členitém terénu. Harpunová lana, vybraným jednotkám jetpacky. A Kruxi, máte nějaký nápad, jak bychom mohli využít eluveitionského prostředí v náš prospěch?"
A nebo pro nás mají připravenou nějakou specialitku... Uvidíme, co nám ještě řekne Hitali.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1.mise - Bzzz (Lukawolf, Shisco)

Příspěvek od Kazma »

Ascension

„Klid Mistře, už i to jsem zkoušel a jak jste chutnal, nebyl tak špatný.“
Zašklebil se Oli, když odcházel. Krux pečlivě naslouchal, aby mohl tvoje rozkazy předat dál.
„Nenapadá mě nic pane, co jste ještě neřekl, ale pokud si na něco vzpomenu, dám vám vědět.“
Vydal si se do hangáru, ve kterém už probíhalo zuřivé dokončování příprav. Skoro by se zdálo, že občas i zavazíš. Jenom trochu.

Eluveition

Sestup atmosférou se odehrával jako obvykle. V napětí. Bylo to ticho před bitvou rušené pouze hlukem motorů a následně i nepřátelskou palbou, poté, co vás zaznamenaly síly C.I.S., pevně rozhodnuty, nedovolit už ani jedinému vojáku Republiky, aby přistál na planetě. Marně. Několik LAATi sice bylo sestřeleno, ale té tvé se to jako zázrakem vyhlo. Což nebylo příjemné, zachytil jsi zprávu z transportéru, kde byla přepravována Rainbow Squad. Sestřeleni.
Výsadek proběhl do docela klidné oblasti. Jednalo se o náhorní plošinu, ze které se po provizorních vytesaných schůdcích sbíhalo o několik desítek metrů níž, do rokliny, kde pod skalním převisem stály stany 31. Útočného a dál v hlouby jeskyně stály další stany, jak 31. tak 42. Těžkého, dalo se to velmi době poznat, podle charakteristické stěny kostky s číslem pět. Co to znamenalo přesně, věděli pouze příslušníci tohoto regimentu. Z náhlého popudu si zvedl hlavu k obloze, abys spatřil něco naprosto neočekávaného. Ve tvém zorném úhlu se objevila prudce klesající moucha. Obrovská moucha. Rozhodně mnohem větší, než běžný kůň. Tvoji muži zvedali hlavy a mířili na ni zbraněmi, ale celková letargie části 31., který nebyl v bojové akci, ale hlídal tábor jim nakonec veškeré ponětí o nebezpečí vymazala z hlavy. Tvor s odporným bzučením přistál, ač je to k nevíře, měl postroj, opratě a sedlo. V sedle seděl, ten nejrezavější togorian jakého si kdy viděl, šklebil se od ucha k uchu. Seskočil ze svého oře, který tě ostražitě pozoroval složenýma očima a s kočičí ladností k tobě dokráčel. Byl vysoký asi jak ty, měl jantarové oči, tradiční Jedijskou robu a u pasu světelný meč.
„Zdravím vás Mistře …“
Vypadal, jako že pracně loví jméno, pak si ale něčeho všiml a pohotově dodal:
„Gazli.“
Následně se obrátil k někomu, kdo se potichu přiblížil za tebou.
„Oli!“
Rozpřáhl togorian ruce a objal svého barabelského přítele.
„Rád tě vidím.“
„Já tebe taky, Mo’hri.“

Odpověděl tvůj padawan. Togorian se ti ale začal rychle věnovat.
„Mistr Toleon a mistr Hitali zrovna dokončili útok na jednu z předsunutých základen, do tří hodin budou zpátky.“
Oznámil.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

LAAT/i, nad Eluveitionem

Zanedlouho poté, jsme se s Olim opět sešli v hangárech, se za námi zavřely posuvné dveře a dělový člun se odlepil od podlahy hangáru. Pevně jsem se držel poutka visícího z tyče nad mou hlavou a koukal skrz nejdelší ze čtyř nestejně velkých vertikálních pruhů ve dveřích tvořících okna na vesmír okolo.
Akustické kompenzátory měl jen pilot ve své kabině a střelci, v prostoru pro pěchotu bylo dokonalé ticho narušované jen slabounkým hukotem motoru, dodávající vesmírné bitvě zuřící za průzorem zvláštně poklidnou atmosféru.
Jako když sleduješ rybičky v akváriu, napadlo mě.
Dělový člun vedle nás zachvátily plameny, když na něho eskadra supích droidů provedla nálet. To vše naprosto neslyšně. Byli tam někde jako jiskřičky v Síle, cítil jsem emoční výkyv pilota snažícího se odvrátit zničení svého stroje a bezmoc rozmáhající se srdci vojáků přihlížejících, jak jim dírou v trupu uniká vzduch. Ticho, za kterého se to všechno odehrálo, začalo být najednou spíše skličující.
"Tak tahle byla těsná," řekl jsem a obrátil tvář na Oliho. "O jednu vedle a mohli jsme to být my."
Roj klonových Z devadesát pětek učinil se supími droidy krátký proces. Příliš pozdě, jejich řádění již padlo za oběť několik dalších člunů.
Přes zápěstní komunikátor jsem se zeptal pilota, kolik člunů jsme ztratili. Odpověď se mi nelíbila, a ještě o to více, že stroj, který měl na palubě Rainbow Squad, to odnesl také.

Eluveition, plošina nad tábořištěm
Další sestup se již naštěstí obešel beze ztrát a všechny ostatní stroje včetně toho našeho v pořádku a v jednom kuse dosedly na náhorní plošinu zeshora připomínající gigantický kamenný stůl na holokulečník, nebo spíše nějaké pódium jako v divadle s níže položeným tábořištěm jako hledištěm. LAAT/i otevřela dveře a my z ní vyskákali na studenou kamennou zem.
Vítr mi začal cuchat vlasy a pohrávat si s mým pláštěm. Přejel jsem očima horizont, abych si lépe prohlédnul místní krajinu, když jsem uslyšel bzučení. Hlasité, hluboké bzučení.
To musí být-
"Pozor!"
Automaticky jsem napřáhnul dlaň, aby mi do ní sám skočil můj světelný meč. Zažehnul jsem jej a zastavil se ve vyčkávacím postoji První formy. I mí muži mezitím namířili hlavně svých pušek na velikou mouchu snášející se naším směrem, o velikosti asi jako nákladní vznášedlo. Plně naložené a ještě s přídavným nosičem na střeše. Vztyčenou dlaní druhé ruky jsem dal mužům bezeslovný povel, který znamenal čekejte. Že nemají střílet, dokud nedám rozkaz nebo dokud nebude stříleno na nás. Nic takového se ale nestalo.
"Svatá hovnoto," řekl jsem, když jsem shledal, jakého podivného soumara si zrzavý kocour, který nemohl být nikdo jiný než padawan mistra Toleona, pořídil. Věděl jsem o velikých mouchách na Eluveitionu, ale vidět je na vlastní oči je věc už jiná.
A navíc se na nich dá létat.

"Padawane?" opětoval jsem jeho pozdrav s nenucenou úklonou hlavy.
"Polekal jste nás. To je místní forma života?" pohlédnul jsem na mouchu nervózně si mnoucí přední pracky o sebe, občas zavadivší o ohlávku na ohyzdné štětinaté hlavě s velkýma kulatýma hmyzíma očkama.
"Dobře, vyberte nejvhodnější místo okolo a vybudujte tábor! Ne moc blízko ostatních, ale ani ne moc daleko!" nakázal jsem mužům, než se začnu plně věnovat generálovi.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: 1.mise - Bzzz (Shisco)

Příspěvek od Kazma »

Eluveition, tábořiště

„Ano mistře, jsou straašně rozkošný.“
Zašklebí se togorian, když protahuje jednotlivé souhlásky.
„Tuhle jsem si ochočil těsně po příletu, nejvíc mě ale štve, že ji tady budu muset nechat, až to tady skončíme.“
Postesknul si, jako by nic. Mávnutím ruky zvíře propustil, za mohutného bzučení se zvedlo ze země a kamsi odletělo. Zatímco tvoji muži prováděli ty typické práce, které měli za následek, že budete mít všichni kde spát a jíst, jako obvykle si však neměl moc do čeho píchnout. Tři hodiny, jsou přece jenom tři hodiny, moc tomu nepomáhal ani Oli, který okamžitě pozval Mo’hriho na čaj a kde byli teď, věděla snad jen Síla. Navíc 42. Těžce obrněný začal balit své ležení, byli vystřídáni.

Tábořiště, Velitelský stan

Shledání s dvěma ostatními mistry bylo … No jako obvykle. Jakoukoliv příjemnou atmosféru, která chodila kolem nekonfliktního schistavana narušovalo konfliktní vzezření Hitaliho, zlé jazyky by mohli tvrdit, že může být Sith, jenom kdyby to ty zlé jazyky měli odvahu vyslovit. Jeho pravé ledově modré oko, společně s levým červeným kybernetickým si tě prohlížely ne nepřátelsky, spíš jako někoho nehodného, někoho, kdo neprokázal svou cenu.
Co si o Hitalim věděl, bylo to běžné, mohla za to tradiční povaha jeho rasy, ze kterou nezatočil ani Chrám. Jednou, ale je to už docela dlouho, ještě dřív, než si dostal Oliho, někdy v té době, kdy ses stal padawanem, padnul Aro na temnou stranu, moc se o tom neví, říká se, že miloval někoho, kdo umřel. Jestli je na tom něco pravdy, není jasné, pravda je taková, že si pro něj tehdy došel mistr Windu, vrátili se oba.
Toleon působil jako obvykle vyrovnaně, jako by se jej Arova aura a probíhající boje, ani čerstvě zašitá rána vůbec netýkaly. Ve svém světle šedavém kožich a očích v barvách mandlí, to celé doprovázené sytým hlubokým hlasem vysvětloval situaci.

„To nejhorší se nám již podařilo zažehnat, podle našeho skromného odhadu nám zbývá ještě tak měsíc, abychom zničili hlavní sílu, a pak jenom vyřešit ty, co se schovávají v tunelech. Pokud půjde všechno dobře, za dva měsíce bychom z tohoto místa mohli odletět. Separatistické síly na této planetě vede muž, co si říká Stín, k přímému střetu s ním již jednou došlo. Za značných obětí 42. byl odražen, proto jste tady vy, mistře Gazli.“

3D reliéf krajiny na holoprojektoru se ti snad vysmíval. Skály. Všude skály. A kde nebyly skály, byly pravděpodobně bažiny, kde také byla jedna z větších základen C.I.S., další se nacházela někde uprostřed skal, na povrchu a třetí byla úplně na jiném místě a to pod povrchem.

„Dorazil si pozdě.“

Prohlásil Aro. V jeho hlas se neodráželo zhola nic, ani emoce.
„Padl jsi do pastí, tří.“
Krátké úsečné věty. Hitali byl mistr Jedi a opravdu nerad mluvil dlouze, nebo to tak alespoň většinou vypadalo.
„Opatrnost, pamatuj.“
Jenom náznak káravosti, a pak odešel, jako by nic, ani se nerozloučil. Nepovažoval za důležité účastnit se taktické porady v boji, ve kterém nebude nijak zainteresován.
Toleonovi uši se přesunuly do podrážděné polohy, avšak vzápětí byly zpátky. Následoval povzdech. Takový odevzdaný.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Eluveition, tábor Atanoch, velitelský stan 111. útočného batalionu

Chtěl jsem pomoci s budováním, ale čím víc jsem se poohlížel, tím více jsem měl pocit, že muži nemají s mou neúčastí pražádný problém a skvěle si poradí sami. Když vojáci zbudovali tábor, nějakou chvíli jsem ještě strávil ve velitelském stanu Stojedenáctého ve společnosti Oliho, který již dokončil sestavování velikého zdobeného samovaru na provizorním stolku přesně uprostřed, kde vypadal jako na nějakém oltáři.
Čaj byl za chvíli hotov. Oli nám oběma nám naplnil termočutory a nalil mi i velký kovový šálek. Sedl jsem si na zem na polštářky a zavřel oči, abych se mohl trochu zasnít a zameditovat si. Jenže pak jako by Oli zmizel, bylo to jenom pár sekund, co jsem zavřel oči a opět je otevřel, a neslyšel jsem ho ani vyjít ven. Jako by se vypařil či do země propadnul. A s ním byl pryč i samovar.
Na okamžik jsem byl trochu zmatený, avšak navrátil jsem se ke svým meditacím a měl jsem při rozjímání kromě uklidňující prázdnoty i pocit hřejivého dotyku Tiinaniny mysli, která se ke mně bezděčně natáhla v Síle.
Tento stav narušilo až pípání zápěstního komunikátoru, který jsem předtím nastavil, aby mě vzbudil, a ani ne za deset minut jsem je měl u sebe ve stanu. Oba, Toleona i s Hitalim, který mi už jen prvním pohledem svých očí navodil mrazení v zádech.
Připadalo mi na tom pohledu i něco známého, nechal jsem tu myšlenku ale plavat, protože byla banální a měli jsme teď k řešení válečnou mašinérii.
Pozdravil jsem příchozí Jedie lehkou poklonou.
Zajímalo by mě, co se stalo s jeho okem... A nebo ne, radši to nechci vědět, řekl jsem si v myšlenkách, jakmile si mě mistr Hitali změřil pohledem, v němž se zračila nedůvěra, dost možná i vůči mým zkušenostem a schopnostem vést válku.
Čtyřicátý druhý byl odražen... Se všemi svými těžkými vozidly, tanky, a stíhačky, co jsem poslal, dost možná akorát kryly jejich ústup. To je zlé, to je velmi nedobré...
"S čím máme na Eluveitionu tu čest?" dotázal jsem se generálů. "Jaké mají separatisté jednotky?"
Čest... pokáral jsem se za nešťastnou volbu slov, separatisté žádnou čest nemají, alespoň většina z nich. A právě to je dělá tak efektivními, protože válka samotná není o cti, ale o vítězství...
Pohled na mapu mne rovněž nepotěšil. Nedá se říct, že bych toužil snažit se dobýt základnu uprostřed bažiny, a to byla teprve první z nepříznivých zpráv.
"Co je zač tenhle Stín?" zeptal jsem se ještě, načež generál Hitali vycouval ze stanu a chystal se svolat muže k nástupu do LAAT/i, které dozajista už byly na cestě.
Obávám se, že rychleji to nešlo, mistře Hitali, chtěl jsem říct, avšak podle pohledu, jaký Toleon nasadil, to nebylo na mě a já svá slova tedy spolknul.
"Sto jedenáctý útočný batalion momentálně disponuje osmi AT-TE a jedním SPHA," obrátil jsem se k Toleonovi a sdělil mu počet našich tanků. "Jak se tak dívám na tu bažinu... Kráčející kolosy se v bažině potopí, takže v útoku na základnu bychom mohli použít SPHA. Problém ale je, jak ho dostaneme sem dolů, protože Ascension by musel přistát, aby ho vyložil, a to by přerušilo už tak velmi křehkou rovnováhu mezi flotilami na orbitě."
Jenže jeden tank sám o sobě, i když je to takováhle těžkotonážní svině, tu základnu nezničí. Jak tam půjdeme s vojáky? A jak to vůbec dělají sepíci a jejich droidi, když pochodují ze základny ven? Že by most ze silového pole nebo něco na ten způsob? přemýšlel jsem.
"A mistře Toleone? O čem to mluvil mistr Hitali těsně předtím, než odešel?"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené mise“