Korriban, Akademie Sithů
Korriban je nehostinnou plantou, která je skrz naskrz propletena Temnou stranou, což zapříčinila Akademie jenž stojí na jejím povrchu. Akademi ve které se již mnoho let vyučuje technikám Temné strany. Každý v této akademii s ní o tom, že bude jedním z nejsilnějších, ale ne každý dokáže překonat tvrdý výcvik, který se za zdmi Akademie podstupuje. Jen ti nejsilnější přežívají. Jen ti opravdu silní se mohou stát opravdovými Sithy.
Jedním s takových učedníků, kteří chtějí dosáhnout svých cílů a dokončit Akademii je i charismatický leč horlivý učedník Sheers Cheers. Seděl v místnosti, která by se dala nazývat ložnicí. Společně s ním zde byli další čtyři učedníci ve stejném věku jako Sheers, kteří se více méně dali považovat za přátele.
Sheers měl zrovna volno, ale jeho volná chvilka neměla trvat dlouho, protože se měl ta půl hodiny dostavit do tréninkové místnosti, kde ho čeká jeho každodenní trénink. Sheers se nyní více méně dával dohromady po posledním výcviku, když na něj byli vyslány krvelačné Tukaty, které jak se zdálo týdny nejedli. Ale něco tak primitivního jako pár Tukat nemohlo Sheerse zastavit a tak si ze svých povrchových zranění moc hlavu nelámal. Věděl ale co ho čeká dnes již dnes se totiž utká s jedním s učedníků a bude to boj na život a na smrt. Jenom jeden může pokračovat ve studiu zde na Akademii.
,,Sheersi máš jít okamžitě do tréninkové místnosti. Posunuli to o něco dřív tak dělej, ať nepřijdeš pozdě." Zavrčel nějaký Sheersovi cizí učedník.
Vzestup - Mise pro učedníka Sheers Cheers
Moderátor: Moderátoři
Korriban, Akademie Sithů
Odpočíval jsem po posledním tvrdém tréninku a koncentroval jsem v sobě svůj hněv, vášen, nenávist, ctižádostivost a touhu po moci a samozřejmě také Sílu, protože jsem věděl, že jen dobře koncentrovaný a naladěn na správnou vlnu budu moct být tím sprvným protivníkem pro jiného z učedníku a budu mít šanci vyhrát. Protože každý na akademii byl cílevědomý, krutý a bezcitný. Věděl jsem, že každý na akademii touží po moci a bez váhání by zabil kohokoli zde.
Z odpočinku mě vyrušil nějaký celkem neznámý učedník, který mě odporným tónem informoval, že se to trochu posunulo a já místo půl hodiny času už nemám žádny. Jeho tón mě popudil a za normálních okolností bych to dost mžoná nenechal bez povšimnutí, ale právě teď jsem se nechtěl rozptylovat malichernostmi, protože jsem až příliš dobře chápal význam dnešního okamžiku. Celý život jsem se připravoval na to, abych časem zabil všechny své protivníky a konkurenty. Právě teď přišel čas zkoušky, kdy musím přežít a ukončit život toho druhého. Samozřejmě jsem se na to už náležitě těšil.
Teď však už zbývalo jen zvednou se z postele, zkontrolovat svůj meč, kterým jsem zlikvidoval už nejedno nebezpečné zvíře, a vyrazit do tréninkové místnosti, kde se měl souboj odehrávat. Kráčel jsem arogantně a vnešeně chodbami a nedbal jsem na jiné učně, které jsem svým krokem donutil uhnout či do nich vrazil, aby mi uvolnili místo.
Odpočíval jsem po posledním tvrdém tréninku a koncentroval jsem v sobě svůj hněv, vášen, nenávist, ctižádostivost a touhu po moci a samozřejmě také Sílu, protože jsem věděl, že jen dobře koncentrovaný a naladěn na správnou vlnu budu moct být tím sprvným protivníkem pro jiného z učedníku a budu mít šanci vyhrát. Protože každý na akademii byl cílevědomý, krutý a bezcitný. Věděl jsem, že každý na akademii touží po moci a bez váhání by zabil kohokoli zde.
Z odpočinku mě vyrušil nějaký celkem neznámý učedník, který mě odporným tónem informoval, že se to trochu posunulo a já místo půl hodiny času už nemám žádny. Jeho tón mě popudil a za normálních okolností bych to dost mžoná nenechal bez povšimnutí, ale právě teď jsem se nechtěl rozptylovat malichernostmi, protože jsem až příliš dobře chápal význam dnešního okamžiku. Celý život jsem se připravoval na to, abych časem zabil všechny své protivníky a konkurenty. Právě teď přišel čas zkoušky, kdy musím přežít a ukončit život toho druhého. Samozřejmě jsem se na to už náležitě těšil.
Teď však už zbývalo jen zvednou se z postele, zkontrolovat svůj meč, kterým jsem zlikvidoval už nejedno nebezpečné zvíře, a vyrazit do tréninkové místnosti, kde se měl souboj odehrávat. Kráčel jsem arogantně a vnešeně chodbami a nedbal jsem na jiné učně, které jsem svým krokem donutil uhnout či do nich vrazil, aby mi uvolnili místo.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Cartr
Korriban, Akademie Sithů
Učedník temné strany Sheers se blížil k tréninkové místnosti kde se chystal utkat s nějakým padawanem. Sheers se cítil naprosto neporazitelně na variantu prohry ani nepomýšlel. Chystal se vyhrát a pokud možno protivníka co nejvíce zesměšnit. Dalo by se říct, že se na souboj těšil obzvláště proto, že byl na život a na smrt.
Sheers konečně došel k cíli své cesty. Stál před dveřmi, které se předním otevřeli a on vešel dovnitř.
,,Bylo na čase učedníku." Zahřměl jeden z pěti mistrů, který měli celý souboj sledovat. Toho to mistra více méně Sheers znal byl arogantnější, než Sheers osobně a zbožňoval tělesné tresty. Mistr se jmenoval Adus a byl to člověk. Podle Aduse si nikdo ze studentů Akademie nezasloužil stát se mistry Temné strany.
Sheers si řádně pohledem změřil zbývající čtveřici mistrů, které osobně neznal pouze od vidění. Jeho pohled se potom stočil k učedníkovi, který stál ve velkém kruhu uprostřed místnosti. Sheers aniž by ho nikdo upozornil vstoupil do kruhu naproti soupeřovi.
,,Boj je na život a na smrt, takže žádná pravidla nejsou." Řekl jeden s mistrů.
,,Přeživší vítězí. Začněte!" Dodal další mistr a odstartoval souboj.
Protivník okamžitě vystartoval proti Sheersovi při běhu aktivoval meč a seknutím svrchu zaútočil. Sheers aktivoval meč a útok vykryl. oba meče se nyní zaklestili a protivníci byli tváří tvář.
Učedník temné strany Sheers se blížil k tréninkové místnosti kde se chystal utkat s nějakým padawanem. Sheers se cítil naprosto neporazitelně na variantu prohry ani nepomýšlel. Chystal se vyhrát a pokud možno protivníka co nejvíce zesměšnit. Dalo by se říct, že se na souboj těšil obzvláště proto, že byl na život a na smrt.
Sheers konečně došel k cíli své cesty. Stál před dveřmi, které se předním otevřeli a on vešel dovnitř.
,,Bylo na čase učedníku." Zahřměl jeden z pěti mistrů, který měli celý souboj sledovat. Toho to mistra více méně Sheers znal byl arogantnější, než Sheers osobně a zbožňoval tělesné tresty. Mistr se jmenoval Adus a byl to člověk. Podle Aduse si nikdo ze studentů Akademie nezasloužil stát se mistry Temné strany.
Sheers si řádně pohledem změřil zbývající čtveřici mistrů, které osobně neznal pouze od vidění. Jeho pohled se potom stočil k učedníkovi, který stál ve velkém kruhu uprostřed místnosti. Sheers aniž by ho nikdo upozornil vstoupil do kruhu naproti soupeřovi.
,,Boj je na život a na smrt, takže žádná pravidla nejsou." Řekl jeden s mistrů.
,,Přeživší vítězí. Začněte!" Dodal další mistr a odstartoval souboj.
Protivník okamžitě vystartoval proti Sheersovi při běhu aktivoval meč a seknutím svrchu zaútočil. Sheers aktivoval meč a útok vykryl. oba meče se nyní zaklestili a protivníci byli tváří tvář.
Korriban, Akademie Sithů
Přikývl jsem na souhlas mistrům a hned jsem musel vykrýt rychlý a agresivní útok, který mi však neudělal sebemenší problém. Následné zaklestění mečů mi však nebylo příliš příjemné, a tak jsem rychlým výpadem zkusil protivníka od sebe odstrčit a uvolnit svůj meč. Následně jsem začal se svým tanečkem, ve kterém jsem si naprosto liboval. Rozpohyboval jsem své nohy a spojil to s arogantní myšlenkou, že bude tomuto souboji brzy konec a s koncentrací, než jsem velice rychle začal se salvou krátkc, rychlých a přesných výpadů a seknutí, které jsem vedl na všechny části soupeřova těla. Vždy jsem se rychle stáhl a případně kryl jeho protiútok. Sebevědomí, které mi nechybělo, jsem si ještě trochu zbednul uštěpačnou pohrdavou větou.
Opravdu mě strašně mrzí, že nikdy nepoznáš moc a slávu! Dnešek je totiž tvým posledním dnem a vlastně je tomu tak dobře, protože bojuješ hůř než malé děcko!
Arogantním smíchem jsem dodal důraz a pokračoval dalším rychlým výpadem a následným přesunem na levé křídlo své oběti a dalším lehkým sekem.
Přikývl jsem na souhlas mistrům a hned jsem musel vykrýt rychlý a agresivní útok, který mi však neudělal sebemenší problém. Následné zaklestění mečů mi však nebylo příliš příjemné, a tak jsem rychlým výpadem zkusil protivníka od sebe odstrčit a uvolnit svůj meč. Následně jsem začal se svým tanečkem, ve kterém jsem si naprosto liboval. Rozpohyboval jsem své nohy a spojil to s arogantní myšlenkou, že bude tomuto souboji brzy konec a s koncentrací, než jsem velice rychle začal se salvou krátkc, rychlých a přesných výpadů a seknutí, které jsem vedl na všechny části soupeřova těla. Vždy jsem se rychle stáhl a případně kryl jeho protiútok. Sebevědomí, které mi nechybělo, jsem si ještě trochu zbednul uštěpačnou pohrdavou větou.
Opravdu mě strašně mrzí, že nikdy nepoznáš moc a slávu! Dnešek je totiž tvým posledním dnem a vlastně je tomu tak dobře, protože bojuješ hůř než malé děcko!
Arogantním smíchem jsem dodal důraz a pokračoval dalším rychlým výpadem a následným přesunem na levé křídlo své oběti a dalším lehkým sekem.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Cartr
Korriban, Akademie Sithů
,,Už se nemůžu dočkat, až ti ten tvůj přiblblej úsměv vypálim mečem." Sykl učedník. Pak začal posílat na protivníka úder za úderem, který s tímto útočením neměl žádné problémi.
Sheers se přestal držet spět a tvrdě zaůtočil na protivníka, ale i ten neměl s obranou žádné problémí. Souboj byl vyrovnaný a Sheers si to začal uvědomovat, ale nehodlal dát nic najevo.
,,Až budeš mít dost tak žekni a já tě milosrdně zabiju rychle." Zasmál se učedník.
Pak se učedník odrazil od země a dal si meč nad hlavu a pak vší silou a jeho váha mu k úderu ještě dopomohla udeřil Sheers ze zhora do předem nastaveného meče. Úder byl silnější, než Sheers dokázal odhadnout a proto byl sražen na zem.
,,Už se nemůžu dočkat, až ti ten tvůj přiblblej úsměv vypálim mečem." Sykl učedník. Pak začal posílat na protivníka úder za úderem, který s tímto útočením neměl žádné problémi.
Sheers se přestal držet spět a tvrdě zaůtočil na protivníka, ale i ten neměl s obranou žádné problémí. Souboj byl vyrovnaný a Sheers si to začal uvědomovat, ale nehodlal dát nic najevo.
,,Až budeš mít dost tak žekni a já tě milosrdně zabiju rychle." Zasmál se učedník.
Pak se učedník odrazil od země a dal si meč nad hlavu a pak vší silou a jeho váha mu k úderu ještě dopomohla udeřil Sheers ze zhora do předem nastaveného meče. Úder byl silnější, než Sheers dokázal odhadnout a proto byl sražen na zem.
Korriban, Akademie Sithů
Po jeho tvrdém útoku jsem věděl, že jde pomalu do tuhého, ale díky svému dobrému výcviku jsem se rychle odkutálel z dosahu jeho vražedné čepele a velice rychle se opět postavil na nohy a do základního postoje. Krev mi vřela v žilách a sbíral jsem vztek k útoku. Z toho vzteku okamžitě pramenil děsivý, krutý, vysoký a uširvoucí jekot, který jsem pomocí Síly vyprodukoval a stal se rušivým elementem soustředění měho protivníka a základem pro můj vlastní útok. Stal se také odpovědí na posměšky teď již budoucího neboštíka. Trik sám o sobě nijak těžký ani zničující, avšak k narušení koncentrace se mi osvědčil už ve více situacích, tudíž jsem na něj vsadil i teď a dál se vrhnul přímo ku druhému učedníku, kterého bych teď již nejradši viděl válet se v krvi. Rychle jsem se rozběhl a saltem se pokusil překonat jeho průměrnou postavu tak, abych se mu dostal do zad a seknul mečem, kterým jsem při skoku zblokoval ten jeho.
Po jeho tvrdém útoku jsem věděl, že jde pomalu do tuhého, ale díky svému dobrému výcviku jsem se rychle odkutálel z dosahu jeho vražedné čepele a velice rychle se opět postavil na nohy a do základního postoje. Krev mi vřela v žilách a sbíral jsem vztek k útoku. Z toho vzteku okamžitě pramenil děsivý, krutý, vysoký a uširvoucí jekot, který jsem pomocí Síly vyprodukoval a stal se rušivým elementem soustředění měho protivníka a základem pro můj vlastní útok. Stal se také odpovědí na posměšky teď již budoucího neboštíka. Trik sám o sobě nijak těžký ani zničující, avšak k narušení koncentrace se mi osvědčil už ve více situacích, tudíž jsem na něj vsadil i teď a dál se vrhnul přímo ku druhému učedníku, kterého bych teď již nejradši viděl válet se v krvi. Rychle jsem se rozběhl a saltem se pokusil překonat jeho průměrnou postavu tak, abych se mu dostal do zad a seknul mečem, kterým jsem při skoku zblokoval ten jeho.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Cartr
Korriban, Akademie Sithů
Sheers dopadl za soupeře a hbytě sekl mačem, ale protivník jen taktak dokázal odskočit o krok zpět. Sheers, ale počítal i s toupo variantou a okamžitě zaútočil. Sekl zvrchu na soupře.
Učedníkovi se tentokrát povedlo uhnout jen na půl. Špička světelného meče mu škrtla o obličej těsně vedle pravého oka. Učedník zaúpěl a padl na kolena, ale hned se zase zvedl a odrazil se od země a tělem srazil Sheerse, který to nečekal. Učedník zaryl svůj meč do protivníka. Sheers ale dokázal pouhnout a tak mu meč jenom škrtl rameno, ale i tak to zabolelo.
Učedník měl čáru přes pravou část a meč na půl zaražen do země a k tomu všemu klečel na Sheersovi. Sheers, který ležel pod soupeřem byl nyní bezbraný, protože když ho soupeř povalil meč mu vypadl z ruky. Meč nyní ležel o kousek dál od obou bojovníků.
Sheers dopadl za soupeře a hbytě sekl mačem, ale protivník jen taktak dokázal odskočit o krok zpět. Sheers, ale počítal i s toupo variantou a okamžitě zaútočil. Sekl zvrchu na soupře.
Učedníkovi se tentokrát povedlo uhnout jen na půl. Špička světelného meče mu škrtla o obličej těsně vedle pravého oka. Učedník zaúpěl a padl na kolena, ale hned se zase zvedl a odrazil se od země a tělem srazil Sheerse, který to nečekal. Učedník zaryl svůj meč do protivníka. Sheers ale dokázal pouhnout a tak mu meč jenom škrtl rameno, ale i tak to zabolelo.
Učedník měl čáru přes pravou část a meč na půl zaražen do země a k tomu všemu klečel na Sheersovi. Sheers, který ležel pod soupeřem byl nyní bezbraný, protože když ho soupeř povalil meč mu vypadl z ruky. Meč nyní ležel o kousek dál od obou bojovníků.
Korriban, Akademie Sithů
Kruci, to bolelo. A tahle pozice není vůbec dobrá, musís rychle něco udělat, než mě ten hajzl oddělá!
Pomyslel jsem si ve zlomku sekundy a v druhém už jsem natahoval svou ruku a pomocí Síly do ní rychle přitáhl meč, který jsem po aktivaci rychle bodl svému protivníkovi do boku. V jednoduchosti je síla a navíc jsem stejně nemohl moc jiného dělat, takže mi nezbylo, než doufat, že budu rychlejší než učedník, který mě bezpochyby chce také zprovodit ze světa.
Kruci, to bolelo. A tahle pozice není vůbec dobrá, musís rychle něco udělat, než mě ten hajzl oddělá!
Pomyslel jsem si ve zlomku sekundy a v druhém už jsem natahoval svou ruku a pomocí Síly do ní rychle přitáhl meč, který jsem po aktivaci rychle bodl svému protivníkovi do boku. V jednoduchosti je síla a navíc jsem stejně nemohl moc jiného dělat, takže mi nezbylo, než doufat, že budu rychlejší než učedník, který mě bezpochyby chce také zprovodit ze světa.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Cartr
Korriban, Akademie Sithů
Po té co Sheers svého protivníka poranil na boku se rychle postavil na nohy. Učedník zaúpěl bolestí a stlačil si rukou bolavé místo.
Sheersovi bylo jasné, že nyní se rozhodne o vítězi. Bylo na čase to ukončit jednou pro vždy. Oba protivníci se proti sobě rozeběhli a připravili meče na finální útok.
Čepele rozčísli vzduch a hlasitě zabzučeli. Následující slet událostí se stal tak rychle, že Sheers sotva pochytil, co se vlastně stalo.
Oba protivníci stáli na straně toho druhého a v ruce křečovitě svírali světelný meč. Sheers pocítil bolest na hrudi, kde ho zohyzdilo spálené zranění od světelného meče.
Sheers se pomalu otočil, aby se podíval jak je na tom soupeř. Učedník stál k Sheersovi zády. Následně mu z ruky vypadl světelný meč a spadl na zem. Učedníka klesl na kolena a posléze dopadl na zem mrtev.
,,Výborně, učedníku." Ozval se jeden z mistrů.
,,Teď můžeš jít a ošetřit svá zranění, ale ne úplně, protože bolest ti dodá sílu. Nezapomeň, že musíš být silnější, než ostatní." Přidal se další mistr.
Po té co Sheers svého protivníka poranil na boku se rychle postavil na nohy. Učedník zaúpěl bolestí a stlačil si rukou bolavé místo.
Sheersovi bylo jasné, že nyní se rozhodne o vítězi. Bylo na čase to ukončit jednou pro vždy. Oba protivníci se proti sobě rozeběhli a připravili meče na finální útok.
Čepele rozčísli vzduch a hlasitě zabzučeli. Následující slet událostí se stal tak rychle, že Sheers sotva pochytil, co se vlastně stalo.
Oba protivníci stáli na straně toho druhého a v ruce křečovitě svírali světelný meč. Sheers pocítil bolest na hrudi, kde ho zohyzdilo spálené zranění od světelného meče.
Sheers se pomalu otočil, aby se podíval jak je na tom soupeř. Učedník stál k Sheersovi zády. Následně mu z ruky vypadl světelný meč a spadl na zem. Učedníka klesl na kolena a posléze dopadl na zem mrtev.
,,Výborně, učedníku." Ozval se jeden z mistrů.
,,Teď můžeš jít a ošetřit svá zranění, ale ne úplně, protože bolest ti dodá sílu. Nezapomeň, že musíš být silnější, než ostatní." Přidal se další mistr.
Korriban, Akademie Sithů
Děkuji vám, mistři.
Byla má okamžitá odpověď na jejich slova, při které jsem se snažil ukrýt svou bolestt, která by mohla být brána jako slabost. Deaktivoval jsem svůj světelný meč a uklidil ho za opasek. Potom jsem se hrdým a jistým krokem vydal pryč ze soubojové místnosti. Když jsem procházel kolem mrtvoly svého protivníka, zavadil jsem o jeho mrtvé tělo pyšným a zabijáckým pohledem, který mi dodal sebevědomí i aroganci, se kterou jsem teď kráčel do své ubikace, kde jsem měl v plánu ošetřit si své zranění a posléze odpočívat meditací. K lidem na chodbě jsem se choval více než přehlíživě a při cestě jsem jenom přemýšlel:
Takže to bychom měli, ale že by to byla hračka, to zrovna ne. Na příště se musím lépe připravit, abych vyvázl bez zranění. Každopádně jsem ho nakonec zaříznul jak podsvinče, i když an nevím, jak jsem to udělal.
Usmál jsem se vlastnímu štěstí a přemýšlel, co mě bude čekat dále.
Děkuji vám, mistři.
Byla má okamžitá odpověď na jejich slova, při které jsem se snažil ukrýt svou bolestt, která by mohla být brána jako slabost. Deaktivoval jsem svůj světelný meč a uklidil ho za opasek. Potom jsem se hrdým a jistým krokem vydal pryč ze soubojové místnosti. Když jsem procházel kolem mrtvoly svého protivníka, zavadil jsem o jeho mrtvé tělo pyšným a zabijáckým pohledem, který mi dodal sebevědomí i aroganci, se kterou jsem teď kráčel do své ubikace, kde jsem měl v plánu ošetřit si své zranění a posléze odpočívat meditací. K lidem na chodbě jsem se choval více než přehlíživě a při cestě jsem jenom přemýšlel:
Takže to bychom měli, ale že by to byla hračka, to zrovna ne. Na příště se musím lépe připravit, abych vyvázl bez zranění. Každopádně jsem ho nakonec zaříznul jak podsvinče, i když an nevím, jak jsem to udělal.
Usmál jsem se vlastnímu štěstí a přemýšlel, co mě bude čekat dále.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Mandalorian
Korriban, Akademie Sithů
Když jsi vycházel z tréninkové místnosti tak se v očích těch, co věděli co se za zavřenými dveřmi zračil respekt. Respekt, úcta a sem tam i strach. Když jsi došel do svého pokoje neměl jsi ani čas se ošetřit, když po zaklepání vstoupil do pokoje ten samý učedník co dříve ač byl trošku otřesen ze tvého trošku pocuchaného vzhledu řekl
Sheersi, máš přijít do kantýny Zlitej Gamorrean v osadě
přemýšlel zda ti má ještě něco říct, ale usoudil že ne a rychle vyběhl z pokoje
Korriban, osada Dreashde
Zastavil jses před vchodem do kantýny. Kantýna byla někud nezvykle umístěná pod úrovní ulice a vstupovalo se do ní po úzkém a tmavém neosvětleném schodišti. V ulici byly i jiné a zdálo se, že i lepší podniky a z této nepřicházeli žádné zvuky provozu. Žádný hovor, smích či nic jiného. Jen hudba a i ta byla tišší než jsi čekal.
Začal jsi sestupovat po schodišti a skromné osvětlení zvýšilo svůj svit. Zřejmě k němu byl připojen nějaký detektor pohybu a ty jsi sešel až dolů ke dveřím. Dveře byly bohatě zdobené a nesli na sobě stopy boje. Sem tam nějaká rýha od čepele či díra po blasteru a vypadalo to i na pár děr po světelném meči.
Dveře se samy otevřely a hudba teď přímo vyřvávala. V kantýně se nacházelo jen pár lidí a bylo s podivem že tam jsou, protože ta hlasitá hudba byla vskutku nesnesitelná. Dveře se za tebou zavřeli a barman se podíval tvým směrem. Pohledem tě zhodnotil a kývl na jednu osobu u baru a ta kývla na něj. Vydal ses k baru a když jsi se dostal mezi stoly barman zmáčkl něco na pultu a všechna světla rázem zhasla a kantýna bez oken se ponořila do pravé a nefalšované temnoty. Energie nevypadla protože hudba stále vyřvávala.
Setrvačností jsi udělal ještě krok a zakopl jsi o natažený drát, který tam nebyl když světlo ještě svítilo. Dopadl si na záda přímo mezi židle a porozházel je po okolí. Místem kde by jsi jinak stál proletěla blasterová střela a po ní zařval jeden muž
Ne! Je můj!
Odhadoval jsi že stál smeřem kde jsi tušil bar. Podíval ses tím smeřem a v tu chvíli se ve tmě objevila červená čepel světelného meče.
Jen můj
řekl opět a namířil na tebe svůj světelný meč a začal se k tobě přibližovat. Prestože byla tma jak v pytli muž o nic nezavadil a ty ses divil jak je to možné. Zářící čepel určitě nevydávala tolik světla aby viděl dál než na pár kroků.
To už byla čepelu tebe a snášela se z výšky na tvůj krk.
Když jsi vycházel z tréninkové místnosti tak se v očích těch, co věděli co se za zavřenými dveřmi zračil respekt. Respekt, úcta a sem tam i strach. Když jsi došel do svého pokoje neměl jsi ani čas se ošetřit, když po zaklepání vstoupil do pokoje ten samý učedník co dříve ač byl trošku otřesen ze tvého trošku pocuchaného vzhledu řekl
Sheersi, máš přijít do kantýny Zlitej Gamorrean v osadě
přemýšlel zda ti má ještě něco říct, ale usoudil že ne a rychle vyběhl z pokoje
Korriban, osada Dreashde
Zastavil jses před vchodem do kantýny. Kantýna byla někud nezvykle umístěná pod úrovní ulice a vstupovalo se do ní po úzkém a tmavém neosvětleném schodišti. V ulici byly i jiné a zdálo se, že i lepší podniky a z této nepřicházeli žádné zvuky provozu. Žádný hovor, smích či nic jiného. Jen hudba a i ta byla tišší než jsi čekal.
Začal jsi sestupovat po schodišti a skromné osvětlení zvýšilo svůj svit. Zřejmě k němu byl připojen nějaký detektor pohybu a ty jsi sešel až dolů ke dveřím. Dveře byly bohatě zdobené a nesli na sobě stopy boje. Sem tam nějaká rýha od čepele či díra po blasteru a vypadalo to i na pár děr po světelném meči.
Dveře se samy otevřely a hudba teď přímo vyřvávala. V kantýně se nacházelo jen pár lidí a bylo s podivem že tam jsou, protože ta hlasitá hudba byla vskutku nesnesitelná. Dveře se za tebou zavřeli a barman se podíval tvým směrem. Pohledem tě zhodnotil a kývl na jednu osobu u baru a ta kývla na něj. Vydal ses k baru a když jsi se dostal mezi stoly barman zmáčkl něco na pultu a všechna světla rázem zhasla a kantýna bez oken se ponořila do pravé a nefalšované temnoty. Energie nevypadla protože hudba stále vyřvávala.
Setrvačností jsi udělal ještě krok a zakopl jsi o natažený drát, který tam nebyl když světlo ještě svítilo. Dopadl si na záda přímo mezi židle a porozházel je po okolí. Místem kde by jsi jinak stál proletěla blasterová střela a po ní zařval jeden muž
Ne! Je můj!
Odhadoval jsi že stál smeřem kde jsi tušil bar. Podíval ses tím smeřem a v tu chvíli se ve tmě objevila červená čepel světelného meče.
Jen můj
řekl opět a namířil na tebe svůj světelný meč a začal se k tobě přibližovat. Prestože byla tma jak v pytli muž o nic nezavadil a ty ses divil jak je to možné. Zářící čepel určitě nevydávala tolik světla aby viděl dál než na pár kroků.
To už byla čepelu tebe a snášela se z výšky na tvůj krk.
Korriban, osada Dreashde
To jsem teda zvědavej, co bude tohle za akci. Celkem to smrdí nějakou prasárnou, budu si muset dávat sakra bacha.
Přemlýšlel jsem, když jsek klesal po schodech z hlavní ulice ku svému cíly - kantýně, která byla jistě hrozným pajzlem, což bylo poznat již z venku na ostřilených a omlácených dveřích. Měl jsem špatný pocit a ještě před vstupem dovntř jsem pohladil rukojeť svého meče a snažil se potlačit bolest, jenž pramenila z poranění nedávno utrpěných. Potom jsem otevřel dveře a vešel. Příliš hlasitá hudba mě okamžitě začala rozčilovat. Náhle jsem, evidentně po domluvě barmana s mužem u stolu, padl do pasti a byl oslepen zhasnutím veškerých světel, což však bohužel nezpůsobil výpadek proudu, což znamenalo, že otřesná hudba vyřvávala dál. Další past - natažený drát, mě spolehlivě uzemnil a já začal býl vážně naštvaný.
U baru se náhle zažela rudá čepel světelného meče a já začal tušit větší potíže, než jsem původně předpokládal. V hlavě se i ovšem zrodil plán a tudíž jsem zůstal ležet dokud se ke mě muž s mečem nepřiblížil držíc ruku na jílce svého meče. Mezitím jsem zařval naštvaným a arogantním hlasem:
Co jsi zač, ty mizerná mrtvolo, že se opovažuješ proti mě pozvednout zbraň?! Zahoď svůj meč a já ušetřím tvůj život!
Z pozice na zemi tato věta, jenž postrádala v tento okamžik smysl a byla pouhou frází, mohla snad znít až směšně. Nechal jsem svého protivníka přijít až k sobě. Zaútočil na můj krk, což jsem samozřejmě střelhbitě vykryl mečem, který jsem vytasil a zažehl těsně před jeho čepelí. Odrazil jsem jeho meč jednou rukou a snažil se o to, aby naše zbraně moment zústaly zkřížené, abych měl čas pokusit se ho odstrčit nebo spíše odhodit za pomoci Síly, což by ho možná trochu zbrzdilo a mě dalo dostatek času se v klidu zvednout a připravit se k dalšímu boji, ke kterému se zřejmě schylovalo.
To jsem teda zvědavej, co bude tohle za akci. Celkem to smrdí nějakou prasárnou, budu si muset dávat sakra bacha.
Přemlýšlel jsem, když jsek klesal po schodech z hlavní ulice ku svému cíly - kantýně, která byla jistě hrozným pajzlem, což bylo poznat již z venku na ostřilených a omlácených dveřích. Měl jsem špatný pocit a ještě před vstupem dovntř jsem pohladil rukojeť svého meče a snažil se potlačit bolest, jenž pramenila z poranění nedávno utrpěných. Potom jsem otevřel dveře a vešel. Příliš hlasitá hudba mě okamžitě začala rozčilovat. Náhle jsem, evidentně po domluvě barmana s mužem u stolu, padl do pasti a byl oslepen zhasnutím veškerých světel, což však bohužel nezpůsobil výpadek proudu, což znamenalo, že otřesná hudba vyřvávala dál. Další past - natažený drát, mě spolehlivě uzemnil a já začal býl vážně naštvaný.
U baru se náhle zažela rudá čepel světelného meče a já začal tušit větší potíže, než jsem původně předpokládal. V hlavě se i ovšem zrodil plán a tudíž jsem zůstal ležet dokud se ke mě muž s mečem nepřiblížil držíc ruku na jílce svého meče. Mezitím jsem zařval naštvaným a arogantním hlasem:
Co jsi zač, ty mizerná mrtvolo, že se opovažuješ proti mě pozvednout zbraň?! Zahoď svůj meč a já ušetřím tvůj život!
Z pozice na zemi tato věta, jenž postrádala v tento okamžik smysl a byla pouhou frází, mohla snad znít až směšně. Nechal jsem svého protivníka přijít až k sobě. Zaútočil na můj krk, což jsem samozřejmě střelhbitě vykryl mečem, který jsem vytasil a zažehl těsně před jeho čepelí. Odrazil jsem jeho meč jednou rukou a snažil se o to, aby naše zbraně moment zústaly zkřížené, abych měl čas pokusit se ho odstrčit nebo spíše odhodit za pomoci Síly, což by ho možná trochu zbrzdilo a mě dalo dostatek času se v klidu zvednout a připravit se k dalšímu boji, ke kterému se zřejmě schylovalo.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Mandalorian
Korriban, osada Dreashde
Zpoza zkříženách čepelí jsi se snažil zahlédnout protivníkovu tvář. Ale co je snadné za normálního osvětlení bylo skoro nemožné za situace kdy jediné světlo v místnosti dělaly ty dva meče přes které jsi se díval. Jediné co jsi dokázal přesně určit byla rasa. Byl to Twielk, který se tě snažil přetlačit.
Chvíli jste se přetlačovali a i přes hlasitou hudbu jsi slyšel jak Twielk funí. On mohl slyšet jak funíš ty, ale ti ostatni určitě nemohli slyšet nic. Jen viděli dvě červené čepele zaklesnuté do sebe matně ozařující dvě postavy.
Byli jste do sebe zaklesnutí tak dlouho, dokud jsi se jej nepokusil odstrčit. Když jsi jej odstrčil, protivník vyjekl a podle čepele jsi viděl, že to byl vskutku dlouhý let. Samotného tě překvapilo jak daleko protivník odletěl. Přistál na zemi celkem daleko, ale podle všeho na nohou, protože sotva přistál už se hnal k tobě. Ty ses mezitím postavil a snažil ses zaujmout nějakou lepší pozici, ale pokaždé po několika krocích jsi narazil na nějakou ze židlí, které si při svém pádu rozházel.
Elá hop
řekl protivník pro sebe a začal se pro jistotu k tobě blížit po stolech, které vždy zavrzaly když na nějaký doskočil. Když byl jeden stůl od tebe ozvalo se krom zavrzání i tříštení skla. Twielk se zastavil a v čistě instiktivní reakci se podíval pod nohy
Škoda chlastu
řekl suše když přešlapoval ve střepech z rozdrcených sklenic. Párkrát došlápl a potom vykopl nohou tvým směrem rozdrcené kusy sklenic, které se svištěním rozletěli k tobě a s bojovým pokřikem k tobě seskočil s mečem nad hlavou.
Zpoza zkříženách čepelí jsi se snažil zahlédnout protivníkovu tvář. Ale co je snadné za normálního osvětlení bylo skoro nemožné za situace kdy jediné světlo v místnosti dělaly ty dva meče přes které jsi se díval. Jediné co jsi dokázal přesně určit byla rasa. Byl to Twielk, který se tě snažil přetlačit.
Chvíli jste se přetlačovali a i přes hlasitou hudbu jsi slyšel jak Twielk funí. On mohl slyšet jak funíš ty, ale ti ostatni určitě nemohli slyšet nic. Jen viděli dvě červené čepele zaklesnuté do sebe matně ozařující dvě postavy.
Byli jste do sebe zaklesnutí tak dlouho, dokud jsi se jej nepokusil odstrčit. Když jsi jej odstrčil, protivník vyjekl a podle čepele jsi viděl, že to byl vskutku dlouhý let. Samotného tě překvapilo jak daleko protivník odletěl. Přistál na zemi celkem daleko, ale podle všeho na nohou, protože sotva přistál už se hnal k tobě. Ty ses mezitím postavil a snažil ses zaujmout nějakou lepší pozici, ale pokaždé po několika krocích jsi narazil na nějakou ze židlí, které si při svém pádu rozházel.
Elá hop
řekl protivník pro sebe a začal se pro jistotu k tobě blížit po stolech, které vždy zavrzaly když na nějaký doskočil. Když byl jeden stůl od tebe ozvalo se krom zavrzání i tříštení skla. Twielk se zastavil a v čistě instiktivní reakci se podíval pod nohy
Škoda chlastu
řekl suše když přešlapoval ve střepech z rozdrcených sklenic. Párkrát došlápl a potom vykopl nohou tvým směrem rozdrcené kusy sklenic, které se svištěním rozletěli k tobě a s bojovým pokřikem k tobě seskočil s mečem nad hlavou.
Korriban, osada Dreashde
To je ale šmejd.
Pomyslel jsem si, když začal skákat po stolech a všude kolem jako by mu tma nedělala žádné problémy. Já jsem byl rád, že jsem stál na nohou, avšak zřejmě mi nebylo souzeno na nich dlouho zůstat. Z jednoho stolu proti mě vrhnul rozšlapané kusy skla, načež jsem reagoval rychlým skokem do strany k zemi a následným kotoulem, kterým jsem se pokusil dostat opět z dosahu svého nepřítele. Zaujal jsem základní postavení a rychle se rozhlédl, jestli alespoň zhruba nedokážu určit, kde je bar. Mohlo by se mi to snad povést podle odlesku světla ze světelného meče v lahvích s alkoholem. Jako první cíl jsme si teď tady vytyčil rychle uhýbat před tím twi´lekem a dostat se k baru, kde bych snad mohl zařídit, aby světlo opět svítilo a já nebyl v takové nevýhodě. Zbystřil jsem svoje smysly pomocí Síly a mírně rozezlen jsem pospíchal, abych neměl v těle o další díru navíc, která by ukončila můj život.
To je ale šmejd.
Pomyslel jsem si, když začal skákat po stolech a všude kolem jako by mu tma nedělala žádné problémy. Já jsem byl rád, že jsem stál na nohou, avšak zřejmě mi nebylo souzeno na nich dlouho zůstat. Z jednoho stolu proti mě vrhnul rozšlapané kusy skla, načež jsem reagoval rychlým skokem do strany k zemi a následným kotoulem, kterým jsem se pokusil dostat opět z dosahu svého nepřítele. Zaujal jsem základní postavení a rychle se rozhlédl, jestli alespoň zhruba nedokážu určit, kde je bar. Mohlo by se mi to snad povést podle odlesku světla ze světelného meče v lahvích s alkoholem. Jako první cíl jsme si teď tady vytyčil rychle uhýbat před tím twi´lekem a dostat se k baru, kde bych snad mohl zařídit, aby světlo opět svítilo a já nebyl v takové nevýhodě. Zbystřil jsem svoje smysly pomocí Síly a mírně rozezlen jsem pospíchal, abych neměl v těle o další díru navíc, která by ukončila můj život.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Mandalorian
Korriban, osada Dreashde
Twielk jemuž si utekl zavrčel a vydal se za tebou. Neskákal po stolech, nebežel, prostě jen šel jako by jsi byl už mrtvý jen o tom nevíš. Sledoval tě podle tvého meče a cestaou máchal svým.
Jak tak máchal, tak se čas od času z jedné části místnosti odráželo světlo od nějakých skleněných nádob. Ty nádoby se nacházely moc vysoko na to aby, aby byly na stole a tak ses vydal k těm nádobám, kde jsi tušil bar. Svítil sis mečem který jsi držel v natažené ruce a dařilo se ti vyhýbat většině stolů, jen tu a tam jsi narazil na nějakou židli.
Nechte ho
řekl Twielk když jsi dobíhal k baru.
Dobře šéfe
řekl někdo pár metrů od tebe vlevo. Otočil jsi se tím směrem a uviděl jsi jen pár lesklých částí nějakých blasterových zbraní, které byli sice namířené na tebe, ale vypadalo to že jejich majitelé ustupují dozadu od tebe.
Pokračoval jsi dál k baru a když jsi byl skoro u něj vrhnul po tobě Twielk svůj světelný meč zvláštní technikou. Většinou se meč hází jako bumerang kdy se rotující meč dá relativně dobře ovládat, tentokrát však letěl k tobě bez rotace čepelí napřed jako nějaký oštěp vržený nějakým barbarem.
Twielk jemuž si utekl zavrčel a vydal se za tebou. Neskákal po stolech, nebežel, prostě jen šel jako by jsi byl už mrtvý jen o tom nevíš. Sledoval tě podle tvého meče a cestaou máchal svým.
Jak tak máchal, tak se čas od času z jedné části místnosti odráželo světlo od nějakých skleněných nádob. Ty nádoby se nacházely moc vysoko na to aby, aby byly na stole a tak ses vydal k těm nádobám, kde jsi tušil bar. Svítil sis mečem který jsi držel v natažené ruce a dařilo se ti vyhýbat většině stolů, jen tu a tam jsi narazil na nějakou židli.
Nechte ho
řekl Twielk když jsi dobíhal k baru.
Dobře šéfe
řekl někdo pár metrů od tebe vlevo. Otočil jsi se tím směrem a uviděl jsi jen pár lesklých částí nějakých blasterových zbraní, které byli sice namířené na tebe, ale vypadalo to že jejich majitelé ustupují dozadu od tebe.
Pokračoval jsi dál k baru a když jsi byl skoro u něj vrhnul po tobě Twielk svůj světelný meč zvláštní technikou. Většinou se meč hází jako bumerang kdy se rotující meč dá relativně dobře ovládat, tentokrát však letěl k tobě bez rotace čepelí napřed jako nějaký oštěp vržený nějakým barbarem.