5. Mise pro Hayasan (Hayasan Geri)

[Hayasan]

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Naneštěstí jsem vytušila, co si mistr na mne už asi naplánoval v případě, že začnu zase lajdačit. Trošku jsem stiskla rty. To se ví, nadšením jsem neskákala. Tak jsem to zkusila jinak.
„Já mám takový pocit, že si to mistr Tokare nezaslouží. Je velmi starý, měl by mít klid na meditace a zcela určitě by se neměl rozčilovat s nějakými padawankami, které to ani neocení,“
bývala bych to rozvedla a pokusila bych se svému mistrovi vysvětlit, jak jsem vlastně hrozná a mistr Tokare je skvělý. Jenže neměla jsem k tomu dost příležitostí. Siliin si vzal slovo a to nadlouho. Jenže mou maximální pozornost už získal, tak jsem mlčela a poslouchala. Jenže… povídání mého mistra se mi moc nelíbilo. Trošku nespokojeně jsem nakrčila čelo. Jednak to byly takové ty všeobecné rady a druhak se mi hlavně ta poslední část moc nezdála.
„Nebylo by to náhodou vidět? Jakože jsem se vracela po svých stopách? Nikdy se přece přesně netrefím, navíc budu spěchat a tak dále,“
ze všeho nejraději bych do mistra ještě trochu zaryla. Vždyť ta poslední část vyloženě smrděla nějakým shlédnutým holofilmem. Jenže, jak to říct, aniž bych zněla urýpaně? Momentálně jsem měla asi jenom pět mínusů, nebo kolik. Jo, mým cílem je zisk kulaté stovky těchto záporných bodíků, ale asi se nechci dohadovat s vlastním mistrem uprostřed ničeho poté, co jej nazvu levným holofilmovým režisérem, nebo tak nějak. V každém případě, v duchu jsem se trochu pobavila, ale nahlas jsem v tomto směru neřekla ani ň. Jaksi jsem tušila, že výsměch by mi mistr ani omylem netoleroval.
„No, já nevím, mistře. Celé se mi to nějak nezdá,“
povzdechla jsem si, zatímco jsem ťapala vedle mistra. Nezapomněla jsem ale sledovat řeku. Co kdybych opravdu narazila na malilinkatou tůňku s rybou? Opravdu tu nechci žít z nějakých bobulí. Než se živit pochybnými lesními plody, raději si fakt naordinuju nějakou tu dietu.

Tak trochu rozjíždějící

[Jordi Linx]

Garqi, Kdesi v hustém lese:
S mistrovými závěry jsi nebyla moc spokojená a dávala sis hodně záležet, abys to předložila co nejlépe. Nezdálo se, že by ses ho nějak dotkla svou odpovědí, naopak mistr relativně s úsměvem pokýval na souhlas, že to vůbec nebyla poznámka od věci.
Samozřejmě to není tak jednoduché, jak jsem vylíčil. Ale jak jsem říkal, nepřítel na to většinou relativně brzo přijde - důležité je, aby to nepoznal hned na první pohled, což se dá nacvičit. Proto je pro Jedie v tolika momentech tak důležité zachovávat klid a rozvahu, jak do vás vtloukáme už od útlého dětství a což tak dlouho úspěšně ignorujete. Díky tomu a klidu je pak jednodušší udržet se ve stopách, někteří to řeší i alternativně dolezou kousek zpátky po stromě a podobně. Samozřejmé při kráčení ve vlastních stopách nazpět je pak jejich větší hloubka, proto musí být našlápnutí co nejkratší. Když to zvládneš dobře, tak si toho pronásledující většinou nevšimne, pokud nekontroluje každou tvou stopu - a to začíná řešit až v případě, kdy ji ztratí nebo je něco hned podezřelé.
doplnil mistr a přidal další poznámky, které se právě zmiňovaného tématu týkaly a rozšířilo vše více do hloubky. Také neoznačil za definitivní řešení, pouze krátkodobý akt, který má vypomoci v situaci.
Úprk řekou, potokem či jiným průchodým vodním tokem, ideálně s kamenitým dnem má pak další výhodu. I když si nepřítel domyslí, že jsi se rozhodla pro tuhle variantu, pořád tu jsou dva směry, kterými jsi se mohla vydat. Početnější nepřítel se často rozdělí, nebo vyráží směrem, o němž ví, že chceš jít. Ať tak či onak, znová to je další proměnná pro tebe, protože v tom horším případě se nepřítel sice jen rozdělí, ale počet pronásledovatelů bude výrazně nižší,
dodal ještě mistr jednu z dalších výhradních výhod cesty řekou, než se zastavil u kraje.
Ono těch malých a jednoduchý triků, které mohou přidat i po sekundách je více. Když se těsně vzdaluješ z dohledu a víš, že nejsi pár sekund vidět, tak přichází jedna z chvil, kdy můžeš využít Sílu - správně zatřeseš nějakým křovím v jiném směru než ty. Pokud máš dokonce možnost se někde ukrýt, třeba strom bývá dobrou volbou, tak můžeš postupně pošťuchovat křoví ve směru, v němž by jsi utíkala dál a nechal pronásledovatele proběhnout okolo sebe. Samozřejmě to s sebou skýtá mnoho dalších rizik a třeba proti jiným uživatelům Síly to nebývá až tak efektivní.
prozradil mistr a sám se pomocí Síly dotkly jednoho křoví na protějším břehu a trochu s ním zatřesl. Kdyby jsi neviděla, jak to provádí, nedovedla bys rozpoznat, zda-li v tom křoví opravdu něco nebylo, nebo tudy neproběhlo.

[Hayasan]

Garqi, Kdesi v hustém lese:
Mistrova odpověď se mi celkem líbila. Už to nesmrdělo holofilmem a dávalo to dokonce smysl. Takže jsem spokojeně pokývala hlavou a snažila jsem se všechno si zapamatovat. Třeba se mi to jednou bude hodit. Pokývala jsem hlavou na znamení, že rozumím.
Siliinova ukázka byla rozhodně zajímavá. Kdybych to nevěděla, tak vsadím ruku na to, že v tom křoví někdo je.
Možná, až jednou budu rytíř…
Myšlenku jsem ani nedokončila. Té představě jsem se musela usmát. Já a rytíř? Ještě nikdy se mi ten titul nezdál tak vzdálený jako nyní.
„To, co popisujete… to je spíše jen taková první fáze lovu na mne, ne? Jestliže má nepřítel prostředky i potřebnou motivaci, tak zatímco na mne pošle pár nějakých pobudů, aby mne dostatečně rozptylovali, tak někde v zázemí připravuje třeba i technické prostředky pro mé vyhledání. A těm se neskryju,“
už jsem mistrovi neoponovala. Spíš jsem se snažila náš rozhovor trošku posunout směrem, který mne aktuálně zajímal asi nejvíc. Pomocí Síly jsem se snažila propátrávat řeku a hledat nějakou tu větší rybku. Nějaké kořeny a nezralé plody opravdu jíst nebudu.
„Mistře? Kdybych se chtěla skrýt… já nevím… například vám, jak přesně bych měla postupovat, abyste neměl ani teoretickou naději mne najít?“
Musela jsem se kousat do rtů, abych se vyloženě nesmála. Ne že bych se pomocí Síly neuměla skrývat. Dokonce bych řekla, že skrývání mi celkem šlo. Jinak bych vzhledem ke své historii asi moc úspěšná nebyla… ale tady jde i o vztah mistra a padawana. Nedělala jsem si iluze o tom, že by mi mistr prozradil návod, jak jej doběhnout, ale zkusit jsem to musela. Kdybych se nezeptala, neodpustila bych si to.
Pokračovala jsem podél potoka a říkala jsem si, jak jsem to dobře vymňoukla. Stačí jít rovnou za nosem a budeme „zachráněni“.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta podél potoka:
Další mistrovo argumenty jsi už přijala s větším pochopením a rozhodla ses to více rozvíjet a vstřebávat ohledně této problematiky více a více informací, které by ti mohly přijít k užitku. Mistr se při tvém rozvinutí myšlenek jen pousmál a pokýval hlavou, že i to je možné.
Ano, najdou se tací, kteří myslí i takto dopředu. Nebo pošlou ty více postradatelné jednotky, aby získali více času na vymyšlení lepšího plánu. Únik před nimi je potom výrazně náročnější a také nebezpečnější. Co ti nejvíce pomůže předem je znalost tvého pronásledovatele. Pokud víš, že má tyto vlohy, že má dostatečné prostředky a že za tebou rozhodně neposlal všechno nebo to nejlepší, tak vždy předpokládej, že chystá nějakou past. Někteří pronásledovatele mohou být i namyšlení a nepředpokládat, že bys jim mohla uniknout - proto je dobré vždy naplno neukazovat svoje schopnosti,
začal mistr s odpovědí a tys mohla postřehnout, jakoby se zaposlouchal. Ale nebylo ti hned zprvu jasné do čeho a co by mohl slyšet - postřehla jsi jen, že potom podél strany trochu zrychlil.
Než ti řeknu, co je nejlepší - položím ti pár otázek. Za prvé, pokud se před někým schováváš, kde je nejlepší se schovat - chci dva, nebo tři tipy. Skoro nikdy neexistuje jediná správná možnost. Za druhé, když se skrýváš - jak poznáš, že tě dotyčný ještě nenašel, i když třeba může přesdírat a čekat na posily. A za třetí - jak by ses schovávala před Jedim?
zareagoval tvůj mistr a opět tě jednou uvrhl do nejistoty ohledně toho, co všechno o tobě vlastně věděl. Nikdy ti neřekl úplně vše, ale již několikrát jsi měla dojem, že to bylo více, než co se zatím mohl dozvědět přímo od tebe.

Konečně jsi také zaregistroval onen šum, který nejspíše tvůj mistr zaslechl o něco dříve. Byl to takový mírný, tichý a pravidelný šum, který přicházel ze směru před vámi. Nic jsi však nemohla řádně zahlédnout - svůj díl na tom měla i mírná zatáčka, která se svíjela přímo před vámi.

[Hayasan]

Garqi, Cesta podél potoka:
Mistr mé otázky pěkně rozvinul. Souhlasně jsem pokyvovala hlavičkou, až mi padawanský copánek lítal ze strany na stranu. Zastrčila jsem si vlasy za ucho.
„Není znalost pronásledovatele to, co většinou chybí? Nikdo vám přeci neukáže svoje konto, nepochlubí se všemi svými kontakty, přáteli a zdroji. Stejně většinou jenom hádáte a často se pletete. Nebo ne?“
Optala jsem se, neboť i hloupý padawan občas dokázal nečekaně překvapit. Natož nějaký darebák.
„No, já bych opatrně vlezla do vody, abych ji moc nerozvířila. Měla bych bez dýchání vydržet déle než normální člověk a protivník by to nemusel předpokládat. Pak bych se chovala za nějaký výběžek skály, odkud bych mohla třeba i něco vidět… nebo do vysoké trávy, možná i na strom by se dalo vylézt,“
začala jsem hezky postupně odpovídat na dotazy. Těch možných úkrytů bylo hrozně moc. Nechtělo se mi jmenovat všechny. Křoví, dutiny, temnější místa… Cokoliv se dalo využít. Stačilo se jen rozhlédnout.
„Nebude ten protivník kontrolovat můj úkryt, jestli tam pořád ještě sem? Mám na mysli takovéto pokukování… nebo se naopak bude schválně dívat na druhou stranu… nebo ještě podle emocí? Když bude uvolněnější, tak mne pravděpodobně našel. Ale znuděnost, otrávenost a tak dále by mohlo značit, že o mne ještě neví,“
trošku jsem zbystřila. Mistrovo chování začalo být ostražitější. Jen já ještě nic nezaznamenala, což se mi moc nelíbilo.
„V davu,“
odpověděla jsem bez zaváhání na mistrův dodatek ohledně Jediho, zatímco jsem zkoumala okolí.
„Čím víc lidí, tím líp. Může do něj někdo vrazit, musí se vyhýbat ostatním, musí prostě dávat pozor na sto tisíc jiných věcí. Ty ho rozptylují, může ztratit koncentraci. A využila bych asi zamaskování, čímž bych mu to pronásledování možná také trošku zhoršila,“
pořád jsem byla ve střehu. Můj mistr asi něco slyšel, jenže mě to dokonale unikalo. Trošku jsem se zamračila. Pohlédla jsem na Siliina a… za chvíli jsem to uslyšela také. Byl to nějaký pravidelný šum, nebo tak něco. Mohlo to být cokoliv, nedokázala jsem to specifikovat.
„Mám pořád velení?“
Otočila jsem se na mistra s dotazem. Protože jestli by se mu to nějak nezdálo, možná by na naši hru zapomněl.
„Jestli jo, tak se podívám dopředu sama a vy tu na mne počkáte,“
oznámila jsem svůj plán. Další instrukce jsem mistrovi nedávala. Nepochybovala jsem o tom, že si poradí i bez mých řečí. Ostatně, stejně by na ně nedal, kdyby bylo potřeba zareagovat jinak, než jak bych mu řekla.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Nechtěla jsem dopředu napochodovat jako nějaká bantha. Pro jistotu bych si klidně zašla, jenom proto, abych se mohla trošku plížit tak, jak mne to naučil rytíř Ninn. Hezky potichoučku, oddělávat si z cesty klacíky. Smysly jsem napínala tak, jak nejlíp jsem uměla. Možná se o nic nejednalo, jenže před zrakem svého mistra jsem nechtěla vůbec nic podcenit.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta podél potoka:
Po zamyšlení jsi postupně odpověděla na všechny mistrovo otázky. Snažila ses u toho přemýšlet a klást důraz na všechno, co by mohlo mít váhu. Mistr se občas pousmál, jinak pečlivě naslouchal a bez váhání pokračoval dál v cestě kupředu.
Mnohdy může znalost chybět, ale pokud unikáš odněkud v rámci mise a mohla sis to dopředu nastudovat, stejně tak sis mohla dopředu nastudovat možné protivníky. Miekko Sarwen je na tohle občas trochu úchylný, jednou na lehkou misi studoval možné účastníky přes dva dny, abychom misi splnili za půl hodiny a nic z toho nevyužil,
zasmál se tvůj mistr při vzpomínce na nyní už vašeho společného známého. Než zvážněl a zase se vrátil ke svému běžnému výrazu během této mise.

K první otázce, nejlepší je schovat se tam, kde to tvůj protivník nečeká. Často funguje to, že se krátce schováš před vlnou pronásledovatelů a pak se vrátíš na místo, odkud jsi utíkala. Ne vždy to samozřejmě funguje, ale mnohdy tohle využíváme, abychom přinutili si protivníka myslet, že utíkáme, když ho chceme ve skutečnosti jenom oslabit. Ale jinak víceméně správné odpovědi - držet se na místech, kde by nikdo nečekal, že se tam vůbec dá schovat,
odpověděl a prozradil něco víc k technikám, k nimiž se Jediové uchylovali za podobných situací.
Při snaze identiifkovat, zda-li jsi byla odhalena, nespoléhej nikdy na emoce. Každý jedinec ty emoce může vnímat jinak a co by platilo u jednoho, nebude platit u druhého. Pokud bys dotyčného znala, dalo by se na to spolehnout, jinak nikoliv. To ostatní jsi zmínila dobře - pokud vypadá, že úmyslně přehlíží tvůj úkryt, aby se neprozradil, nebo pokud jej pohledem kontroluje déle než ostatní místa. Pokud má kumpány, tak i podle jejich rozmístění, kdy to vypadá, že by tě mohli obkličovat,
doplnil mistr tvé informace a některé objasnil, zatímco další vyvrátil.
Dav bude fungovat, pokud nejsi Jedi a neumíš se skrýt v Síle. Jinak změna vizáže by v davu zabrala ještě více, ale opět to před Jedim většinou nezabere. Jak nám Síla může pomoci, tak nás i prozrazuje. Naštěstí sami před sebou nemůžeme utíkat - výjimka by byla, kdyby ses schovávala v davu Jediů,
doplnil, než jsi vznesla otázku ohledně vedení. Mistr ti pokynul, že to samozřejmě i nadále trvá a když jsi mu "nakázala" aby zůstal, tak si sedl na břeh.

Opatrně jsi vyrazila kupředu a blížila ses ke zdroji zvuku stále blíž. Tím se ti stával také více a více povědomý, než jsi konečně dorazila na dohled a musela se pousmát. Zdrojme zvuku byl prostý a obyčejný vodopád - dokonce se jednalo o kaskádový. Byl menší a celkově dost velký - hlavně ti umožnil i vidět víc dopředu. Díky tomu jsi mohla vidět, že se les táhl ještě notnou chvíli a pod vodopádem byla menší tůň. Odhadem jsi mohla říci, že dnes les neopustíte.

[Hayasan]

Garqi, Cesta podél potoka:
Nevěděla jsem zcela přesně, co si mistr ohledně mého odpovídání myslí. Na druhou stranu jsem si byla celkem jistá, že další minusový bod jsem nezískala. Trošku jsem se zamračila.
S takovou tu stovku nikdy nenasbírám…
Dokonce mne i částečně mrzelo, že ty mínusové body ne a ne přijít. Ale zase, kdybych je sbírala naschvál, už by to nebylo ono a takové body bych ani nemohla počítat. Takže jsem jen poslouchala mistra, zatímco jsme se prodírali kolem řeky a stále více méně bez cíle, protože chůze podél řeky byla jen taková z nouze cnost. Ale určitě to bylo lepší než jít rovnou za nosem a kdoví kam. Takhle jsme aspoň drželi směr a měli jistotu, že do nějaké té civilizace, spíše později nežli dříve, dojdeme.

Při pohledu na vodopád jsem se skutečně pousmála. Tůňka vzadu zase značila, že dnes bude na večeři ryba, což bylo fajn vědět. Také se mi líbilo, že budeme v lese. Bylo to zde hezčí než třeba někde na poli, které se mohlo táhnout, kdo ví kam. Za Siliinem jsem dorazila trošku ležérním krokem a s úsměvem na tváři a ani jsem se moc blbě necítila. Bezpochyby bylo lepší vyrazit za tisícem podobných omylů než jednou něco podcenit. Už tak jsem byla zraněná a nechtěla jsem být zraněná zase.
„Mistře, chcete vidět něco pěkného?“
Zeptala jsem se a už jsem mistra gestem vyzývala, aby vstal.
„A nesu i dobrou zprávu. Dnes na večeři nějaké nezralé bobule asi nebudou,“
konstatovala jsem a z mého hlasu i celkového postoje bylo patrné, že se stavem věcí jsem maximálně spokojená.

Jestliže jsme bez větší újmy dorazili k vodopádům, nechtělo se mi hned pokračovat. Sice jsme se k té tůňce ještě museli dostat a tak, jenže...
„Co si napřed zarybařit a pak se zkusit vykoupat? Co říkáte, mistře?“
Navrhla jsem. Měla jsem náladu na blbnutí, prostě proto, že ten to výlet se zatím nevyvíjí až zas tak špatně a vypadalo to, že i s mistrem Siliinem to zvládnu bez nějakých hádek a tak. Jestliže jsme teda nespěchali… a ten ztracený čas by za to mohl stát. Voda sice bude studená jak led a určitě jí tam nebude moc, ale na nějaké to opláchnutí a osvěžení by to mělo stačit. A o rybě jsem skutečně nepochybovala... nějaký dravec v té tůňce bude sto pro číhat na ty nebohé chudinky, které voda spláchla dolů.

[Jordi Linx]

Garqi, Vodopád:
Spíše než jako komplikace jsi vodopád a tůňku viděla jako příležitost a to hned pro několik činností. Bez váhání jsi se podělila o svůj nápad s mistrem a čekala jsi, zda-li jej bude akceptovat, nebo se vás bude pokoušet snažit hnát za záchranou. Ale ještě než odpověděl, tak se sám rozhlédnul z vodopádu dolů a dál po okolí, jakoby se snad i on sám orientoval a v podstatě nevěděl, kam přesně vlastně musíte jít.
Zdá se, že jsi objevila další dobrý důvod, proč se v podobných situacích cestuje podél řeky. A to především a hlavně kvůli vodě - jednak ji potřebuje naprostá většina tvorů, včetně nás, k pití a poté také kvůli potravě, kterou může být vše, co se chodí právě k vodě občerstvit, pokud to v ní už nežije,
dodal a jen shrnul to, co jsi již mohla za dosavadní cestu podél potoku vytušit, zatímco se rozhlížel po ideální cestě dolů. Sice jste nemuseli překonávat kolmou stěnu, ale o to zrádnější cesta mohla být. Vlhký kámen nebo země mohly být o to horší - ale mistra to nijak nezastavil a zkušeně začal seskakovat přímo kaskádou vodopádu.
Vtip je v tom vidět, kam skáčeš, očekávat možné uklouznutí a v podstatě skákat do protipohybu proti němu. Ale zase to nesmíš přehánět, nebo poletíš na druhou stranu. Že ti v tomhle pomáhá Síla určitě říkat nemusím,
zastavil se po dvou třech seskocích níž a čekal, jestli se vydáš v jeho stopách, nebo zkusíš jistější cestu trochu bokem, kde se dalo slézat například prudkým svahem posetým stromy, nebo na opačné straně, kde bys musela trochu šplhat po ale hodně členité stěně.
Jinak, jak jsem říkal - ty vedeš naši výpravu za záchranou, já ti během ní dávám jenom rady a příběhy, z nichž bys mohla čerpat nebo se poučit,
dodal ještě mistr a dopřál si další seskok níž a to stylem, kdys téměř nevěřila, že by to mohlo jít takhle hladce.

[Hayasan]

Garqi, Vodopád:
Mistr mi čím dál tím víc připomínal nějakého kamzíka. Kdysi bych se možná bála, aby neuklouzl, nezranil se a já pak nemusela řešit další problém, ale teď jsem byla naprosto klidná. Ani na vteřinu jsem nepochybovala o tom, že pokud se někdo z nás dvou zraní, tak to budu já.
„Ehm,“
odkašlala jsem si po Siliinově radě. Ono se to mistrovi lehce řekne a možná ještě snadněji udělá. Jenže já jsem takové malé padawanské nemehlo, které naposledy bez problémů zvládlo… co vlastně? Ani jsem si nedokázala vzpomenout.
Když jsem se pořádně podívala kolem sebe po terénu, objevila jsem další cestičku. Možná bych si tím celé to naše putování trochu ulehčila. Ale když si nic neulehčoval mistr, tak já to taky dělat nebudu.
„Zatím, mistře, zatím,“
odpověděla jsem na opětovné ujištění, že hlavním kápem jsem pořád ještě já.
„Teď budu ráda, když si zlomím jenom nohu a můj vaz zůstane více méně netknutý,“
zavolala jsem za Siliinem, zatímco jsem pořád postávala nahoře.
„A kdybych si ten vaz náhodou zlomila, zařídil byste mi tradiční obřad? Nebo byste mne jenom zakopal? A nechal byste mé tělo na planetě, nebo byste jej dopravil do Chrámu? A nemohla bych si vybrat sama? Líbila by se mi vysoká hora! Chrámové stěny jsou příliš škaredé,“
už v průběhu řečnění jsem se pokusila zařídit dle instrukcí mistra a začala jsem hopsat dolů. Síla mi byla vždycky dobrým společníkem, ale nebyla jsem si zcela jistá svou šikovností. Také jsem se soustředila na mistra a nebyla jsem úplně koncentrovaná. Takže kdybych uklouzla a minimálně se pořádně pomlátila (kdyby nezareagoval Siliin) asi by se nebylo čemu divit.

[Jordi Linx]

Garqi, Vodopád:
I když jsi měla možnost alternativních cest, vybrala sis tu možnost nejsložitější a zároveň nejnebezpečnější a to přímo za mistrem poskakováním po stupních vodopádu. Ten nejprve čekal na své první pozici, když jsi se vydala vpřed a skočila na první plochu, kterou sis vybrala. První skok byl v pořádku, u druhého odrazu jsi zaregistrovala drobné podklouznutí a u třetího ... se ti smýkla noha a posadila ses na zadek hned u mistra. Ten se usmál a seskočil opět o něco níže zhruba do půlky zbývající vzdálenosti.
Ah ta Síla, nikdy nefunguje sama od sebe, jak bychom potřebovali,
poznamenal tvůj mistr, natáhl ruce před sebe, aby zachytil trochu vody a bez váhání se napil.
Pamatuješ si jednu z prvních lekcí, které tě učili už jako younglinga? Ať už budete šermířem, mistrem Síly nebo mistrem situace vždy a vše začíná u soustředění. Když se budete řádně soustředit, Síla si k vám najde cestu,
poznamenal a nijak se nesnažil skrývat své pobavení z toho, jak sis předtím ustlala a nezdálo se, že by jej nějak trápilo, kdybys třeba přepadla na druhou stranu.
A protože nemělo smysl na něco dalšího čekat, tak nyní již opatrněji, jsi vyrazila znovu a s o něco větším soustředěním. To přineslo své ovoce, protože jsi doskákala až ke svému mistrovi a i když ses ho musela zachytit, povedlo se ti to nějak ustát.
A to ty s tímhle máš už zkušenosti. Můj dobrý známý mistr Tokare mi vyprávěl, jak tohle učil svého tehdy čerstvého padawana. Klučina byl padawanem sotva týden a už trénoval rovnováhu od rána do večera,
prozradil jednu historku od svého známého, aby provedl poslední čtyři skoky a doskočil hned vedle tůňky. I ty jsi už byla prakticky na konci cesty, i když poslední skok vypadal zrádně.

[Hayasan]

Garqi, Vodopád:
Přistála jsem rovnou na zadku. Trošku jsem hekla. Nejen překvapením, ale i bolestí. Dopadnout na tvrdý šutr nebylo vůbec příjemné. Trvalo pár vteřin, než jsem se ze všeho vzpamatovala natolik, abych vstala. A stejně jsem si svůj bolavý zadek třela. Když jsem se podívala mistrovým směrem, a spatřila jeho výraz, nejprve jsem se zamračila, ale poté jsem se usmála sama sobě. I když zadek trochu bolel, situace to musela být trochu komická.
„Myslím, že máte na sto procent pravdu,“
odkývala jsem Siliinova slova. Jistě, bylo to pokárání, ale vzhledem k tomu, že jsem se zabývala ptákovinami, bylo to ještě mírné. Vlastně mne mistr mohl seřvat jak malou holku a já bych proti tomu nemohla říct ani popel, protože by měl důvod.
Nad chudákem malým padawánkem jsem se ale nijak nerozplývala. Na mistra Tokareho jsem měla svůj názor (a moc pěkný tedy nebyl) a nechtěla jsem sebou fláknout ještě jednou, když mistr zřejmě zaujal stanovisko, že co mne vyloženě neroztříská na maděru, to mne posílí a vytrestá líp, než cokoliv, co by podnikl on.
Z hlavy jsem tedy vytěsnila všechny hlouposti ohledně vlastního pohřbu a tak dále a věnovala jsem se těm zbývajícím seskokům. Celkem se mi dařilo a zbýval už jenom jeden poslední. Nechtěla jsem se spoléhat jenom na Sílu, takže jsem se rozhlédla kolem sebe, pokusila jsem si skok dokonce i vyměřit a vyhlédla jsem si nejlepší dopadovou plochu. A s pomocí Síly jsem skočila až v momentě, kdy jsem si byla jistá nejen koncentrací, ale i tím, že vím, kam skáču a jak zhruba dopadnu na zem.

[Jordi Linx]

Garqi, Vodopád:
První seskok tě probral z tvého zamyšlení a špatné koncentrace a přiměl tě se více soustředit na ty nadcházející. A až do toho poslední to bylo jakžtakž v pořádku, ale i na něj ses soustředila vší silou a dobře si vyměřila všechny vzdálenosti, odrazy a snažila ses i počítat s možnými kluzkými povrchy, které by tě mohly čekat. Naštěstí, místo posledního doskoku byl břeh rybníčku, u nšěhož něco takového hrozit nemuselo.
Že to byl ten největší omyl, sis uvědomila až příliš pozdě. Problémem však nebyla kluzká tráva nebo cokoliv jiného, ale to, žes dopadla těsně na kraj, který nebyl příliš zpevněný. A tak se země podemlela a tys naznak zahučela přímo do jezírka.
Některé věci se dají vyřešit tak jednoduše. Vždycky se řešilo, jak přimět younglingy k tomu, aby se vykoupali. Ale nikdo je nevzal k vodě tábořit nebo plavat,
zazubil se tvůj mistr, když jsi se vynořila v jezírku, kde ti bylo u břehu vody lehce nad kolena. Dostat se ven z jezírka poté už nebyl žádný výraznější problém, nicméně to, žes byla promáčená až na kost to nezměnilo.
No, předpokládám, že tímhle se mění plány a nejdříve se budeme koupat a potom rybařit. Nebo to snad měla být finta, jak oklamat ryby a přistihnout je nepřipravené? Pověz má padawanko, co tedy provedeme nyní?
pousmál se znova mistr, zatímco se rozhlédnul okolo. Stále jste byli v hlubokém lese, i když místo nad jezírkem a v jeho nejbližším okolí bylo dobře osvětleno a byl zde o něco řidší porost. Nic v okolí nenasvědčovalo žádnou cestu nebo nepřírodní zásah a zatím jsi nezjistila ani přítomnost žádného predátora.

[Hayasan]

Garqi, Vodopád:
Můj s kok byl vyměřen až na malilinkatý detail skutečně přesně. Jen jsem nepočítala, že okraj jezírka bude tak podmáčený. Ani mé jediské reflexy mne nezachránily před koupelí. Když jsem se vynořila, nejenže jsem prskala vodu, protože jsem si i kvalitně lokla, ale rovnou jsem si i vyslechla další část mistrova projevu. Ne, nemohla jsem se zlobit. Jen jsem plácla rukou do vody a usmála jsem se taky.
„Já bych se asi utábořila, mistře. Usušila bych si oblečení, abych se ještě nenachladila, až se k večeru víc ochladí,“
podívala jsem se na Siliina a čekala jsem na schválení. Sice jsem naši výpravu vedla a tak dále, ale Siliin byl pořád můj mistr a vedení si mohl vzít kdykoliv zpět.
„Navíc chůze v mokrých botách by mi mohla nadělat dost nepříjemností,“
pokračovala jsem v obhajobě, zatímco jsem pořád stála v našem malém jezírku.
„Měli bychom rozdělat oheň, pak bych se měla asi svléct a…,“
zrudla jsem. Trochu jsem se styděla, protože jsem se před mistrem rozhodně nechtěla promenádovat nahatá. V tričku na spaní a kalhotkách bych se určitě nestyděla, ale…
„Jakože chápejte… ono… ehm… neuděláme dvě tábořiště? Jakože vy byste byl někde tam za keřem, protože jako…,“
byla jsem celá rozpačitá. Mistr sice byl léčitel a nahých holek viděl víc, než bych dokázala spočítat, ale stejně. Ve spodním prádle jsem totiž zůstat nemohla. Minimálně podprsenka musela dolů kvůli košíčkům, které by na mne neuschly. A sedět v mokrém se mi zrovna dvakrát nechtělo.
„Ale napřed rozděláme ten oheň, ne? Potom vyřešíme ostatní,“
vylezla jsem ven z jezírka a už jsem se rozhlížela po vhodných kamenech na křesání či kůře a vhodném dřívku na tření. Pomocí Síly jsem totiž oheň rozdělat neuměla. Rybaření jsem nechala na později, až budeme mít oheň a dostatečnou zásobu dřeva, které také bude muset někdo nasbírat.

[Jordi Linx]

Garqi, Vodopád:
Po chvilce ses vydrápala na břeh a začala spolu s mistrem řešit reálné problémy, které pro vás nyní měly vážnější význam a to například příprava lokálního prostoru pro váš nocleh. I tak to pro tebe znamenalo nejprve uschnout, abys minimalizovala různá rizika nemocí a podobně a až poté se věnovat jiným záležitostem.
To je rozumné, místo je příhodné - případná nebezpečí omezuje přítomnost vodopádu v zádech, byť přítomnost přírodního napajedla může lákat dravou zvěř. V našem případě nám pomůže oheň, aby se pro tentokrát rozhodl dravá zvěř jít napít jinam. Podle toho, co jsem ti nyní řekl je tedy lepší udělat tábořiště víc při kraji lesa a naše ležení mezi ním a řekou, alternativou může být při kraji skalní stěny ležení a kousek před ním tábořiště. Jedno ohniště nám navíc bude stačit, víc by bylo zbytečné spalování více zdrojů a to by bylo potřeba využít pokud bychom byli větší skupina a chtěli vymezit větší prostor. V případě neozbrojených je takováto pasivně aktivní ochrana nejlepším řešením,
mistrovi neušlo tvoje zaváhání ohledně usušení se a zakroutil hlavou nad tvou ostýchavosti, aby nakonec jen pokrčil rameny,
Půjdu se podívat po nějakém dříví a dalších plodech - ty si zatím usuš alespoň triko, které proschne mnohem rychleji, než budeš muset sušit podprsenku, která schne mnohem déle. Jinak emoce se snažíme odmalička učit kontrolovat proto, aby nám nezastiňovaly úsudek a nevytvářely zbytečné či nebezpečné situace. Nechám zároveň na tobě, kde připravíš tábořiště - protože se jím budeme "chránit", tak je potřeba mu zamezit, aby nepodpálilo les a pečlivě jej tedy připravit,
ustoupil nakonec tvůj mistr a vyrazil do lesa, čímž ti dal nejméně půl hodiny na to, aby ses mohla řádně usušit a připravit základy vašeho tábořiště.

[Hayasan]

Garqi, Vodopád:
Na první část mistrova sdělení jsem trochu pootevřela pusu.
„To jako fakt? To chcete šetřit klacky, které spálíme a kameny, kterými možná obložíme ohniště? Cožpak se to pozná, kolik jsme jich za večer spálili?“
Neodpustila jsem si jednu poznámku. Se zbytkem jsem ovšem souhlasila. Ani mě by se nechtělo kempovat moc blízko u vody. V noci jde od ní chlad a už tak nám asi bude zima. A já to budu mít o dost horší vzhledem k vlhkému oblečení.
„Mistře? A jestli z toho vykoupání se omarodím, jak rychle mne dokážete vyléčit? Anebo byste mne neléčil?“
Trošku jsem se zamračila. Určitě jsem byla trošku zhýčkaným padawanem, o tom žádná, ale nachladit by se mohl i někdo daleko otužilejší než jsem byla já.
„Ano, jistě. Pokusím se rozdělat oheň,“
přikývla jsem na souhlas a zvedla jsem dva křemeny. Byly trošku narůžovělé, asi se jednalo o růženíny. Nebo o něco úplně jiného a oheň s tím nerozdělám. Poté jsem se jala sbírat suchá stébla trávy a velmi malé, suché větvičky.
Místo k táboření jsem se snažila vybrat dál od řeky a také v místech, kde bylo nejméně stromů. Skálu v okolí jsem žádnou neviděla, ale v noci by nás třeba mohlo něco překvapit. Takže jsem se snažila objevit malou mýtinku. Byla jsem ochotná se kvůli tomu i trošku projít.
V každém případě, pokud jsem objevila místo, kde bylo třeba jenom méně stromů, složila jsem tam svůj náklad. Určitě jsem toho měla dost, protože jsem sbírala i cestou. Poté jsem se vrátila pro nějaké kameny, kterými jsem obložila budoucí ohniště. Na vykopávání drnů jsem se vykašlala. Havarovali jsme. Nikdo nás nepronásleduje. Není třeba krýt stopy po našem pobytu.
Z donesených věcí jsem udělala takovou malou kupičku suché trávy a klacíků. Klekla jsem si k tomu a pomocí křemenů jsem se pokusila rozdělat ten oheň. Jestliže jsem viděla jiskru, která skoro chytla, pokusila jsem se přistrčit dostatečné množství paliva a případně jsem to i rozfoukávala. Nu a jak mi to šlo… asi jako každému, kdo oheň podobným způsobem rozdělával snad jen jednou nebo dvakrát a ještě se ani nesnažil či podváděl. Já si teď nemohla dovolit jedno ani druhé a asi to podle toho vypadalo. Pomocí Síly jsem oheň snad ani neuměla, tak pokud jsem nebyla extrémně šikovná, asi jsem si hezky v mokrém oblečení musela počkat na mistra. A jestliže mé pokusy trvaly hodně dlouho, aspoň jsem se svlékla do kalhotek, sundala jsem si podprsenku a byla jsem jenom v tričku a bosky. Určitě bylo lepší být mokrá s minimem oblečení, než aby mne mé hadry ještě studily. Tak nějak jsem měla podezření, že tuto koupel určitě odstonám. A trochu škodolibě jsem si to i přála. To abych viděla, jak se o mne mistr postará.