Nar Shaddaa, huttovo komplex, úprk
Vyhrnul ses na chodbu, kde se zatím děly věci s velkým V.
Sirény poplašně kvílely a všude se plazil namodralý dým - nějaké pako bez racionálního myšlení ze Síla-říct-jakých důvodů zamořilo chodbu dýmovnicemi, patrně v naivní představě, že nebude vidět a pokud se vězni náhodou dostanou z cel, toulavé choutky je díky snížené viditelnosti přejdou - nicméně dým se již držel spíše při zemi ve výšce kolen. Díky tomu téměř nebylo vidět na bordel nasvědčující tomu, že po chodbě spěšně proběhla již před nějakou dobou rota velmi, velmi rychle zmobilizovaných gamoreanů, kteří si to přímo do bojové pohotovosti zamířili z jídelny a cestou ještě odhazovali zbytky nedojedených pokrmů (inu, prasata...). Spolu s tvým opuštěním cely se zároveň na scéně objevila trojice upištěných uklízecích droidů dávajících nehorázně najevo své pobouření.
Síla stála při tobě minimálně ve skutečnosti, že jsi se dokázal vyhnout přímé konfrontaci s Ramovými oddíly spěchajícími ku pomoci do vyšších pater, kde probíhalo hlavní střetnutí mezi huttovými poskoky a "kavalérií" - která dle očekávání patrně s celou parádou vítězila. Soudě podle hluku, který k tobě doléhal, a skutečnosti, že do chodby proti tobě vtrhl - vlastně spíše skočil a následně uklouzl na zbytku nerfburgeru gamorean v taktické vestě (v kombinaci se spodkami a nátělníkem to vypadalo zvláště zajímavě, povolání do zbraně jej zřejmě vytrhlo ze slastného pochrupování v siestě), který se snažil nad hlavou mávat těžkým blasterem a ve své rodné řeči pořvával cosi o stažení se, když už nejde uplatnit, že kdo uteče, ten vyhraje.
V tu chvíli nicméně některého z jeho následovníků napadlo, že kdo ví, co se v té chodbě může skrývat, a provedl vrh granátem. Ten dopadl do prostoru mezi tebe a Ramova žoldáka v nedbalkách, konkrétně do tří čtvrtin od tebe, dobrých dvacet pět metrů. Následoval výbuch, po němž z tvého prvního protivníka zbyla krvavá fašírka ještě dříve, než si uvědomil tvou přítomnost na chodbě. Několik střepin tě těsně minulo a zarylo se do dveří, okolních stěn a dle
bííííííííííííííííííííííííííííííípííííííííííííííííííííííííp! i jednoho z droidů. To inspirovalo stroje, aby se dali na kvapný hromadný ústup směrem ke schodišti vedoucí dolů až k vongovým soukromým prostorám ve snaze se skrýt před prchajícími bezpečáky. Představa, že se skryjí v doupěti tvora propadlého technofobii, v sobě měla cosi vskutku neodolatelného.
Nemohl ses jí však pořádně věnovat, protože sotva pár vteřin po dokonané friendly-fire si Ramovi muži uvědomili, že mezi nimi a bezpečným stažením se za prostor vězeňských cel stojí jediná osoba - a to mladý Jedi se zažehnutým světelným mečem.
Pomalu ses připravoval na nejhorší.
Nicméně vzhledem k tomu, co zažili nahoře, vydali mnozí ze zdrhajících (o jejichž inteligenci dost napovídá skutečnost, že prchali hluboko do útrob budovy, aniž by je napadlo řešit, jak se sakra pak dostanou ven) se děsivý skřek.
"Jsme obklíčeni!"
"Jo," ozval se ze schodiště neznámý hlas.
"Takže ruce vzhůru, zbraně na hromadu, a..."
V tu chvíli došlo na nový hod granátem, nicméně opačným směrem.
Sledoval jsi jeho balistickou křivku - i bod, ve kterém přestal pokračovat ve své trase a pokojně se vrátil zpět ke svému původnímu majiteli a detonoval.
Z prchající sebranky zbyl krvavý myšmaš, z části mrtvý a z části živý. Ta živá nicméně byla bleskově zredukována sérií výstřelů a elegantních švihů světelnými meči, z nichž nejvýraznějším se zdála ta připomínající prosvítání slunečních paprsků skrz koruny stromů yavinské džungle.
Rozvířený dým a světlohra daná následky pyrotechnických excesů pomalu vymizely a před tebou se objevila nepříliš typická skupinka složená z několika drsných pistolníků hodících se spíše k "té druhé straně" a čtveřice Jediů (soudě dle světelných mečů) - vyšší světlovlasé děvče, dvou dalších osob, které tě nijak zvlášť nezaujaly... a potom vůdce celé skupinky, vysoký tmavovlasý muž v lehké zbroji, tmavém plášti s okrajem notně ucouraným v krvi a prachu ze sutin, s černými koženými rukavicemi a mečem se zlatozelenou čepelí, která tě tak upoutala.
Omluvně směrem ke svým force-userským druhům pokrčil rameny.
"VYZVAL jsem je, aby kapitulovali... že tak neudělali, je jejich smůla. Jako Jedi přece musím respektovat jejich svobodné rozhodnutí."
Pak se zadíval na tebe a lehce se pousmál.
"Padawan Charge, předpokládám?"
Ani nepočkal, až mu potvrdíš svou totožnost, a pokračoval:
"Jsem Nathan Sairis, a vedu tu útočné komando číslo tři. V komandech číslo jedna a dvě jsou mistři Durron a Skidder, kteří si nyní užívají party v jiných částech komplexu. Mrzí mne, že většina vám známých tváří skončila právě pod jejich velení, ale Kyp chtěl mít pod přímým dohledem Dustina a část ostatních byla pověřena důležitým úkolem mírnit Skiddera. Tvářil se hodně, hodně naštvaně a Sílažel ho nešlo odstavit na loď, aby si dal šlofíka a byl od něj klid."
Zdálo se, že při poslední větě se zatvářil zkormouceně, jako by litoval, že mu nebyla dána možnost Wurtha předávkovat rohypnolem a následně odložit (spíš pohodit) někam, kde by se mu nemusel plést do cesty (nejlépe do kontejneru na smetí) - případně alespoň na něj vystřelit z basteru nastaveném na omračovací mód.
"Cesta za námi je vyčištěná, takže by bylo nejlépe vzít mistryni Waen do bezpečí. Přidělím vám na pomoc Ergil..."
Pak se zarazil, důkladněji si tě prohlédl, a tváří jako by mu prolétl náznak nápadu.
"A nebo s ní pošlu Lorka s Falderym a požádám vás, zda byste se nepřipojil k naší expedici do nitra tohoto doupěte margarínu a neřesti. Ještě tu máme totiž jistý úkol a každá statečná a odhodlaná duše zastávající názor, že nepříteli je potřeba jasně vymezit hranice, je více než vítána."
Měl jsi pocit, jako by se ironicky strefoval do části své skupinky, které výše popsané nesplňovala - nebo se alespoň netvářila dostatečně nadšeně na jeho plány.
---------------------
Omlouvám se za odeslání dva dny po slíbeném termínu.
Kombinace padající akademie + aktivity s vyšší prioritou než akademie sithů.