Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Tvé informace, zvláště ta poslední, upoutali značnou pozornost a možnost obohatit se o takový kousek si vysloužila reakce, za něž nejlépe vypovídalo asi Smanthovo velmi hlasité hvízdnutí. Jediný kdo se jimi nezdál natolik unesen byl Hal, který se místo nadšení začal drbat po den starém strništi a něco si mumlaje se odpotácel k lodi, o kterou se opřel.
“Páni, myslíte že by to šlo?“
Přerušil po chvíli nesnesitelné ticho Ethan svou dost neurčitou otázkou, kterou ale většina chápala zcela jasně. Myslíte, že by šlo ukrást tu korvetu?
“Šlo.“
Dostalo se mu hned jasné odpovědi od Hala, ale cosi na ní bylo špatně. Chyběl jí ten pach nadšení a radosti, který by měla mít.
“Co se ti honí hlavou?“
Zeptá se klidně Trinna, jako by se do vašeho rozhovoru zapojovala už od počátku. A Hal k ní obrátí roztěkaný pohled.
“Přemýšlím, co vlastně tady od toho chceme?“
Řekne nejasně, přesto jakoby Trinna pochopila, protože mu po chvilce odpoví několika přikývnutími.
“Co tím sakra myslíš?“
Vloží se do věcí Smanth svým osobitým způsobem, opět naštvaný, že se kolem něj dějí věci o kterých nemá tušení. Hal mu ale tentokráte hodlá na jeho otázku odpovědět.
“Myslím tím, že se tady toho dá udělat celkem dost, to je jisté. Ale je otázkou co a jak z toho bychom udělat měli.“
Tohle vysvětlení Smanthovi nestačí už na první pohled. Jen ho ještě víc mate a chystá se k další vlně otázek, když ho uprostřed nádechu Hal přeruší.
“Vem si tu loď. Bylo by super mít korvetu. Velká odolnost, bojová síla a no… je to koneckonců bojová loď. Ale zase si vezmi ty věci po jsou proti…“
“Jaký jako?“
“…například to, že máme jen dva piloty a s korvetou budeme mít už tři lodě. Takže tu jedna bude muset zůstat. Navíc dost pochybuju, že nás jentak nechají ukrást a odletět v lodi co oficiálně nejspíš neexistuje. Takže se budeme muset rychle vypařit. A co pak? Chci říct, ano budeme mít loď, ale nebudeme mít dost kreditů na palivo ani na život a problémy nám spíš přibydou…“
Tohle vysvětlení už Smanthovi stačí, vlastně většině stačí a jejich nadšení se začne vytrácet. Zvláště když Hal ještě dodá.
“A podobně je to i s ostatními možnostmi.“

Novou vlnu ticha přetne až Trinna s poněkud spikleneckým pohledem.
“Tak jaký máš plán?“
Otázka míří na Hala, kterému překvapením spadne čelist, než se mu zkřiví do stejně spikleneckého úsměvu.
“No možná by šlo toho udělat víc, ale…“
Tam se Hal odmlčí, aniž by chtěl pokračovat, než ho postrčí Aki.
“Ale?“
Hal jí věnuje hodně vážný pohled a protře si spánek.
“Ale asi se vám to nebude líbit.“
Odpoví.
“Myslím, že by šlo provést sérii akcí, aniž bychom se vystavili přílišnému riziku a získat tak celkem dost věcí z toho co jsme našli, ale ta akce… no řekněme že už se to nedá provést tak pasivně.“
Tohle vyvolá odezvu prakticky hned.
“Jak pasivně?“
Zeptá se konečně Tover opatrně, snad proto že je jedním z těch kteří tuší jaká bude následovat odpověď.
“Myslí tím mrtvé.“
Odpoví mu rezolutně Trinna a Hal přikývne.
“Jak řekla Aki, jediná možnost jak se tu pohybovat delší dobu je odpoutat pozornost bezpečnosti. Ale když budeme chtít toho udělat víc, tak to bude chtít odlákání hodně razantní. Takové… … takové co si vyžádá oběti.“
Skupina ztichne do další vlny hrobového ticha.

“Jaký… co bychom udělali?“
Zeptá se nakonec Ethan a suše polkne, sám skoro nevěří, že se na to zeptal.
“Mám jistou představu…“
Začne Hal, ale ani jemu není snadné to vyslovovat.
“Myslím, že základem by měli být ty muniční sklady. Podle všeho by to mělo jít bez pozornosti. Doletíme tam s jednou z lodí, zbavíme se strážců a nabereme co půjde. Munice se dá celkem bez problémů prodat a navíc se hodí.“
Začne Hal představovat svůj plán první myšlenkou, kterou podpoří i Aki.
“Jo to by mělo jít. Když to vezmeme nízko, tak nás kvůli výparům z továren nezaznamenají ani senzory.“
Hal přikývne.
“Pak navrhuju… abychom do těch skladů nastražily bomby.“
Většina z vás na něj zůstane na místě zírat. A rozhodně ne bezdůvodně, skladiště munice a plazmových zásobníků odpálené bombou je jako malá soukromá atomovka. Výbuch smete celé okolí, dost možná i továrny a jestli jsou na výrobu právě té munice, což se dá čekat, tak to výbuch ještě umocní.
“Jsou automatizované a v okolí jsou jen sklady.“
Mumlá si Railin snažíc se najít v tom aspoň nějaký bod útěchy, ale ani ten neřeší dost možná desítky strážců kteří shoří na popel, ani požár který to můžu vyvolat. Což je vlastně asi Halův plán. Požár z výbuchu továrny na světě jako je Drearia představuje skutečně vážný problém. Nejen, že ohrožuje lidské životy, ale hlavně majetek, o možném úniku nebezpečných látek ani nemluvě. Něco takového si vyžádá pozornost dost možná celého města.

“Pak bychom se rozdělili…“
Pokračuje po chvilce Hal, aby představil všechno a pak vás nechal svůj plán posoudit.
“Část by šla s Gowitem do toho hangáru, pro tu loď. Zbytek by se v té naložené lodi přesunul do centrálního skladu DDC. Jejich lidi by měli být dost zaměstnaní a mělo by být snadné to tam obsadit. Pak byste přiletěli s tou korvetou a použili by jsme jí k naložení dalšího nákladu. Tím bychom získali loď, zbraně i munici.“
Zakončí své vysvětlení Hal a obrátí se k Trinně. První reakce se mu ale dostane od Aki.
“A co ty stíhače co viděl Gowy? Letka belbullabů roztrhá i korvetu, zvlášť bez plnýho stavu posádky.“
Jistě že má pravdu. Loď jako Corellianská korveta vyžaduje k plnému ovládání určitý počet lidí a ten jste jen stěží splňovali i v plném počtu. A nejde ani vyloučit, že nové úpravy zbraní, které tu probíhaly si s těmito nároky ještě pohrály. Těžší zbraně, si často žádají vlastní ovládací stanoviště.
Hal sklonil hlavu.
“Mohli bychom ty hangáry vyřadit.“
Řekne tiše a ty si všimneš jak se po chvíli Trinně rozšíří zorničky. Ona ví co tím myslí a není to nic pěkného. Ale nakonec nic neřekne, jen se rozhlédne po vás ostatních. Pokud někdo přijde s jiným, lepším plánem, nebude možná tuhle možnost třeba ani pitvat.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

Skončil jsem a čekal, co na to všechno ostatní řeknou. Toho co náš výzkumný tým pro začátek zjistil nebylo málo, snad z toho dalo vycházet a rozhodně bylo na co reagovat. Já sám jsem udělal co se dalo. Za tu dobu jsem toho nemohl udělat o moc víc.
V duchu jsem konstatovat, že jsem ostatním taky rozhodně přinesl najěké výsledky pár zajímavých zpráv, včetně té o korvetě.
I zájem ostatních byl dobrou odezvou. Při Ethanově otázce mi zacukali koutky. Ethan by se do toho jako vždypustil hned.
V určitém ohledu, jsem s ním byl zajedno. O tu korvetu jsem se určitě chtěl pokusit, ale dřív to chtělo rohodnou co a jak.
Zhruba první polovina toho o čem Hal uvažoval a to kam tím postupně směřoval mě zase tolik jako některé nepřekvapila.
Svým způsobem jsem o tom samém uvažoval už po cestě a protože jsem tohle jako i Trinna chápal, čekal jsem na to, co je tím skutečným problémem. Tenhle problém byt docela jasný. Musel se ovšem stejně jako ostatní problémy nějak řešit.
Samotná korveta jen tak bez ničeho, ne jen bez peněz, bez paliva ale i bez těch zbraní a bez další munice by nebyla zdaleka tak cenná. Naše munice jistě velice rychle dojde a co potom, bez ní nám budou i ty naše blastery úplně k ničemu.
Leda, že bychom se pokusili prodat právě tu korvetu, ale to by mohl být docela problém a asi by se na to dalo snadno přijít.
U zbraní, které by se nám hodili zrovna tak by to snad bylo trochu jednodušší, i když bych měl tendenci myslet si, že bychom si toho měli nechat co nejvíc a prodat jen tolik, kolik by bylo doopravdy nutné, abychom i v případě snahy prodat větší množství zbraní najednou zbytečně neriskovali. Pak bychom měli všechno co bychom potřebovali. Zbraně, loď i nějaké peníze.
Zajisté bychom potřebovali i munici. To všechno by se samozřejmě hodilo, ale znamenalo by to využít všechny možnosti a to byl možná opravdu trochu problém. I já jsem stále ještě myslel na to, že když se někde oběvíme, upoutáme tím určitou pozornost. Větší nebo menší, podle toho, jak by to vypadalo, ale stejně by to bylo určité riziko a k tomu možné následky.
Někdo by si nás všimnul, možná by se jim podařilo udělat poplach a pak bychom mohli mít o problém víc a s narůstající delkou akce by se to moc nezlepšilo. Nakoap dllší akce by nzamenala, že by se na nás mohli připaveit a všechny takové ty věci jako stíhačky v padách by nás pak zcela jistě neminuly. Byly i tu i Stormtroopeři a ti lovci odměn, kterým bychom se měli vyhnout.
Tohle všechno chtělo nějak zohednit a vymyslet nějaký způsob, jak z toho vytěžit co nejvíc nějaký dobrý plán.
Ten plán by samozřejmě měl počítat se všemi těmi věcmi, které jsme teď zjistili a opět bychom s ním měli souhlasit.
V duchu jsem ještě jednou shrnul všechno co se týkalo toho co Hal naznačoval a tak to taky mělo hlavu a patu.
S druhou částí Halových úvah, už to bylo poněkud horší. Pár věcí se mi na tom řešení, které vymyslel zrovna moc nelíbilo.
Byla sice pravda, že i to určitou logiku mělo. Spojovalo to všechno co jsme zjistili do jednoh celku a dávalo by nám to jistou šanci na celkový úspěch. Získali bychom dost věcí s toho co bychom potřebovali a co bychom mohli dál využít. Jenže všechno co jsme mohli získat mělo svou cenu a vedlejší následky toho o co jsme se pokoušeli by neměly takovou cenu moc překročit.
A právě v tom byl ten hlavní problém. Nebyl jsem si tak dcela jistý jestli je uskutečnění podobné akce, zničení větší část města s dost města pravděpodobně s větší ztrátou na lidských životech a dost možná i s nějakými tvalými náseldky adekvátní.
Města v němž sice žijí lidé, kteří proti Impériu často nic neměli, ale kteří vlastně tak docela za nic nemohli. Podle toho co jsem si myslel bychom tuhle hru měli hrát trochu jinak. Na následky, přiměřené tomu co tím získáme a za co bojujeme.
Zkrátka a dobře Halovo řešení se mi v tomlhle ohledu zdálo být přeci jen na hranici únosnosti. Pokud k tomu přidá vyřazení hangárů, které určitě nebude šetrnější, než to, co chtěl udělat ve skladišti s bombami nebudou náledky zanedbatelné.
Pemýšlel jsem, co dalšího, jaký geniální plán má asi na mysli tentokrát. A kdyby nám to teď vyšlo, co by bylo potom?
Snažil jsem se přijít na nějaké jiné řešení. Jenže ŕešení, zcela odlišné řešení od toho, které navrhl Hal mě nenapdalo.
Zato mě ale napadlo pár dalších věcí. Mimo jiné možné důsledky toho všeho. A ty by měli ostatní znát taky,
Měli by se je stejně jako ty mrtvé dozvědět před tím, než se do tohohle všeho pustíme, než si to vezmeme nasvědomí.
"Nemohli bychom ten útok ve větším jenom nějak předstírat? Řekl bych, pokud by tam byly dýmovnice....."
Pokrčil jsem rameny tušil jsem, jakou tohle bude mít odpověď. Něco takového by stejně asi nebylo moc efektivní. Město bylo tak jako tak zakouřené a trocha kouře navíc by asi nevzbudila tolik pozornosti, jako vybuchující bomby, dle Halovi verze.
"Mimochodem uvědomuješ si, co se nejspíš stane, když se do toho co se nám snažíš navrhnout pustíme? Skutečně chceš poutat tak velkou pozornsot? Plánovali jsme přece, že začneme s menšími akcemi, které... Které nebudou tak nebezpečné. Že si nejdřív spíš omrkenem situaci na okraji a zjistíme co se vůbec dá dělat" obrátil jsem se se svými připomínkami na Hala. Byla to vlastně reakce na jeho plán a pak jsem taky věděl, že on mi určitě porozumí.
"Víte co si myslím?" Zbylá slova byla nicméně opět nasměrovaný ke všem ostatním.
"Myslím si, že bychom měli zvážit i to co to může znamenat v cekovém kontextu. Impérium je zapletené ve věcech DDC.
To znamená, že tu určitě má nějaké své zájmy. Čím větší nepořádek tu naděláme, tím víc na sebe strhneme pozornosti.
A nevěřím, že by to co se stane, nikoho nezajímalo. Spíš bych se vsadil, že takové věci velice rychle zvýší naši popularitu. Chcete to hned v tuto chváli riskovat? Pokud ano, pokud to budete ochotní akceptovat za tu cenu, pak nejspíš nezbývá, než souhlasit s Halem. Ono moc lepších řešení snad ani není."

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Hal ze svého plánu nebyl o nic nadšenější, než jsi z něj byl ty, takže se tentokráte neměl v úmyslu hádat. Právě naopak se ti pokusil vysvětlit důvody a myšlenky, které ho ke kalkulaci svého plánu vedli.
“Také bych byl radši kdybychom nemuseli riskovat požár, který se může rozšířit i někam kde napáchá skutečné škody… tím myslím na životech dělníků. Ale pravdou je, že právě ten skutečný požár, je to co potřebujeme nejvíce. Protože i kdyby to někdo vyšetřoval tak podrobně, tak jim bude trvat týdny, než zjistí, že to nebyla nehoda. Dokonce bych se nedivil, kdyby to na místě prohlásili za náhodný výbuch v továrně. Nehodu, kterou se jim podařilo zvládnout, a už se v tom nehrabali. A my tak prostě zmizíme.“
To se zdálo jako celkem rozumné vysvětlení na které přikývla nejedna brada z vaší skupiny i když s těžkou vážností.
“A stejně to myslím bude s tou pozorností.“
Dodá a na chvíli se zamyslí, jak vám nejlépe objasnit svůj názor.
“Ano, souhlasím, že tohle proti nám nejspíš poštve Drearian Defense Conglomerate, ale pochybuji… ne vlastně jsem si jistý, že ne Impérium.
Zaprvé, většina toho co se chystáme ukrást neexistuje. A to je naše ohromná výhoda. DDC prostě nemůže nahlásit Impériu že jsme je okradli, protože by mu museli vysvětlit co jsme ukradli… a s tím i kde se to vzalo v jejich skladištích.
A zadruhé, co se obchodních vztahů DDC a Impéria týče, tak ty se také odehrávají jaksi pod stolem, takže ani tudy nemůže nějaká oficiální reakce nastat, protože by přišli otázky.
Samozřejmě, že nás nebudou mít rádi, ale narovinu jestli na nás narazí Impérium i teď, tak se pochvaly za vzorné občanství asi nedočkáme. Takže si pořád myslím, že bude příjemnější se s nimi potkat ve vojenské korvetě a vyzbrojený až po zuby než s jedním blasterem a prázdnou kapsou.“
V jeho poslední větě bylo dost entusiazmu, aby už souhlasně přikývly všichni. Jen Railin měl otázku, které se nešlo vyhnout.
“Jak chceš vyřadit ty hangáry?“
Otázka to byla věcná, ale Hal se při ní naježil jako strill kterému Railin šlápl na ocas. A znovu si začal mnout spánek, hodnou chvíli, než se odhodlal k odpovědi.
“Chci do nich navézt tu druhou loď. Tu co tu necháme.“
Řekl nakonec a většina vaší skupiny opět ztuhla.
“Co…?“
Smanth měl nejspíš na mysli nějakou konkrétní otázku, ale jeho jazyk ho zradil jen k nesmyslnému koktání, na které ale Hal i tak odpověděl.
“Navedeme jí autopilotem na kolizní kurz. Vypustíme jí až budeme opouštět centrální sklad. V té době asi tak počítám s poplachem. Nákladní lodě jsou pevné a odolné, vypneme všechno, co nebude potřebovat a odpojíme všechny reaktory co budou navíc. Chci jí použít jen jako beranidlo. Nehodlám vyhodit do vzduchu místní centrálu bezpečnosti. Ale počítám, že chaos a škody z nárazu nám dají náskok, abychom se dostali z planety.“
Vysvětlí Hal co nejklidněji, ale i na něm je vidět, že se mu nelíbí v co se vaše akce zvrtla. Že se jen snaží vytvořit plán, který bude co nejlepší a zajistí vám co nejvíce zdrojů do budoucna. Což je asi také důvod proč se mu v tomhle dostane podpory Trinny. Ostatní ale tolik přesvědčení nejsou. Jejich tváře mluví za vše, skleslé zamyšlené výrazy zachmuřené bolesti, přemítající nad celou akcí. Nad tím co chcete udělat.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

Ani já se s Halem doopravdy nechtěl přít a zbytečně tím mařit čas, už proto, že k tomu v tuhle chvíli nebyla vhodná situace.
Pravdou bylo, že bych dál přenost jinému plánu, že mě ten plán trochu šokoval a snad bych se mu i rád vyhnul a právě proto jsem chtěl po Halovi ona vysvětlení a odůvodnění k některým aspektům, abych pochopil, jeslti může mít situace i nějaká jiná východiska, než ta, která Hal nastínil. Jenomže ať jsem přemýšlel jak jsem přemýšlel žádná další východiska mě nenapadala.
Hal zřejmě jako vždy nepřipustil zádnou chybu v uvaožvání, žádnou mezeru svéých myšlenek, jednotlivé nápady do sebe dost dobře zapadaly a tvořily komplexní plán. Vlastně potvrdil, co jsem si myslel o nezbytnosti pouzít právě tenhle plán.
Dalo se říct, že mě o svých vývodech svým způsobem přesvědčil. Hal a jeho logika to větinou dokázaly a já také přikývnul.
Co se týako obou halových hlavních argumentů nedaly se jen tak popřít, jako naprostý nesmysl. Muselo se o nich uvažtovat, tím spíš, že by to znamenalo alespoň eliminaci části rizik. Cena ve formě způsobené škody by ale samozřejmě sátle zůstávala.
Při špatném nakládání s municí, při tom s jakými látkami se muselo nakládat v torávrnách a skladech téhle zbrojovky a možná i z dalších důvodů mohl požár vzniknout relativně snadno, ani by vzniklo podezření na cizí zavizení. Jak Hal řekl. Běžná provozní nehoda se by se mohla nabízet jako vysvětlení. Bylo potřeba počítat s nějakými bezpečnostními opatřeními, ale to bylo zároveň právě to, co někoho nejspolehlivěji přiláká na místo činu a to bylo to co jsme v tomhle případě mohli potřebovat.
Co by se Impérium dozvědělo, kdy a kde by na nás mohli přijít byla otázka. Halova odpověď na ni směřovala logicky přes nelegální obchody DDC. A navíc to, že za jakékoliv situace to nebude moc příjemné setkání bylo neoddiškutovatelné.
Kasždž z nás měl nějaký vroubek a kdyby ho nebylo, nebo se o něm v mém případě třeba nevědělo, stejně by naše skupina nevypadala nejdůvěryhodněji. Od ledakoho mohly přijít nepříjemné ozázky, nebo nás někdo přistihnul a bylo by to jasné.
A dotřetice ani Haloův plán na pozdržení letecké ochrany se nedal prohlásit za nesmysl. Stačilo by třeba nebourat lodí ěkterat jedna dvoje vrata hangárů a obsluhu hangráů by to vyvedlo z konceptu a zbrzdilo. Když se to vzalo do důsledku, mohlo to mít jisté škody, ale taky nemuselo a nám to dá potřebnou šancei na to, abychom se pokusil z Drearie nepozorovaně zmizet.
Mohli jsme doufat, že postrní škody nebudou maximální, že se zasví v nějaké rozumné výši a kromě případné škody na životech by to realizace toho všeho snad postihla daleko víc DDC, než kohokoliv jiného.
Možná, že jsem jen hledal omluvu pro něco neomluvitelného, možná, že si to později budu vyčítat, ale už jsem neprotestoval.
Neshodnout se, nenechat si to vysvětlit by stjeně ničemu nepomohlo. Vybrali jsme si cíl a pokud jsme za ním chtěli jít....
""Dobře, v tom případě souhlasím. Je to opravdu jediná možnost. jak tady můžeme něco dokázat. Jinak by naše cesta byla zbatečná, my bychom mohli začít odznovu a dsot možná bychom se dostali do stejné situace." obrátil jsem a konečně vyjářil svůj souhlas s Halovým plánem. Přes to co jsem si uvědomoval jsem hledal odhodrání do uskutečnění toho plánu jít.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Trinna pevně přikývla, bylo rozhodnuto. Zbylo vyřešit jen poslední věc.
“Tak kterou?“
Ozval se Ethan s významným pohledem k oběma nákladním lodím.
“Byl bych pro to nechat si Anxartu.“
Řekne rozhodně Hal, čímž si přirozeně okamžitě vyslouží hodně ostrý pohled Smartha, proto dodá.
“Má větší nákladní kapacitu a vyrobila jí SFS, takže se na ní budou snáz shánět díly od Impéria.“
To poslední byl stoprocentně tišící argument pro Smarntha, kterého představa rozebírat Imperiální lodě za tímto účelem očividně hřála na duši, i když o jeho praktické a technické proveditelnosti se dalo pochybovat. Nicméně námitka na obsah nákladních prostor nijak přehnaná nebyla, rozdíl tvořil zhruba dvacet metrických tun, což vzhledem co jste chtěli naložit mohlo stát celkem zato.
Přirozeně se ale většina skupiny otočila i k tobě, Corona, takto de facto odsouzená k hrdinnému padnutí za vaši věc, byla svým způsobem i tvoje a když nic jiného, tak se dala teď považovat za asi to nejbližší domovu, co máš. I když tu samozřejmě byla reálná možnost, že jí brzy vyměníš za válečnou korvetu.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

Stejně jako Smanth jsem trochu zaváhal, nad možností, že bychom měli přijít právě o naši Coronu. Corona pro nás měla svým způsobem vekou slušnou odnotu a tak to samo sebou nebylo jen tak automatické rozhodování. Ne jen, že jsme kromě ní a nějakého toho blasteru měli zcela prázdné ruce a toho jediného co má se člověku taky nezbavuje snadno, ale byla jakýmsi pojítkem s minulostí tím co bylo na Kuatu, proč jsme se dostali na Minor a proč jsme teď byli tady. Byla součástí toho o co jsme se snažili. Byla jednou z věcí, kvůli které jsme hodně riskovali, kromě problému, který měl Smanth největší důvod, proč jsme mohli mít opletačky s Impériem. Pro Smantha, to bylo důležité hlavně proto, že jeho na Kuatu určitě hledali. Byl to jeho nápad a určitou pravděpodobností si toho většinu spojili s ním. Pro mě zase bylo důležité, že jsem si na pilotování Corony začal docela zvykat. Oba jsme si zvykli na to, že je to naše loď. Říct, že Corona už není důležitá by mohlo z části znamenat popřít to všechno říct, že už nic z těch důvodů, jenž jsme měli neplatí, není důležité. Jenže stejně jako jsme na tom byli já a Smanth s Coronou, druhá skupina na tom byla podobně s Anxartou. To znamenalo, že se podle toho nedalo rozhodnout, určit kterou loď obětovat. Muselo se přemýšlet, tak jak to udělal Hal. Kdyby to neřekl Hal sám, jako první, dost možná, bych já sám i když ne tak docela bez potíží navrhl rozhodnout podle toho, která loď pro nás bude užitečnější a to byla jasně Anxarta.
Byla dost podobná jako Corona jen měla skutečně větší nákladní prostor a s tím se pojily nějaké ty výhody.
Mohli jsme toho do ní víc naložit, přičemž úspěch téhle mise může docela dost znamenat do blízké budoucnosti. Navíc to byl způsob, jak si ztrátu Corony, která nebyla za těchto podmínek zase zcela nepostradatelná vynahradit. Získat něco jiného.
S náhradními díly z Imperiálních lodí by to bylo horší, spíš by to bylo důležité, pokud by se někde dalo něco z náhradních dílů sehnat diskrétněji.
"No..... ano. Tak si nechme Anxartu" vyslovil jsem pomalu. A pak mě napadlo, že bych se přeci jen ještě Hala mohl zeptat na jeden upřesňující detail.
"Ale jak přesně to tedy uděláme s Coronou? Budeme se sem muset vracet, což by nějakou dobu trvalo, molo by to znamenat zdržení a zpomalení akce. A pokud ji vezmene sebou k těm skladištím, nemůžeme najednou ke skladu DDC dopravit korvetu a ještě Coronu.

[Atalon]

Drearia; Okolí hlavního města:

Halova odpověď trochu překvapivě nesměřovala k tobě.
“Railine?“
Odpovědí mu bylo přikývnutí.
“Použijeme tu signálku z minula, propojíme jí s navigačním počítačem lodi. Pak nastavíme autopilota a ve vhodnou chvíli ho na dálku aktivujeme šifrovaným signálem. Něco jako loď na dálkové ovládání.“
“Jak dlouho?“
Trinna jako vždy neplýtvala slovy, ale Railinovi to celkem stačilo.
“Deset-dvacet minut. Míň jestli mi Smant pomůže?“
Ten se na něj podíval pohledem malého kluka kterého někdo nechce pustit do cukrárny, ještě pořád se ze ztrátou Corony úplně nevyrovnal, ale nakonec přeci zavrčel.
“Jasně, že pomůžu. Copak by ses v tý lodi beze mě vyznal?“
“Stěží.“
Přisvědčil s hranou vážností Railin a vteřinu později už ke Coroně mířili smějící se na celé kolo a zavěšení do sebe jako ti nejlepší přátelé.

Ale i vás bylo potřeba dodělat jisté organizační věci. Těch se tentokráte ujala Trinna, nebo přesněji Aki, která se k ní opět připojila a obě zamířili k Acacii.
“Omlouvám se, jsme vás nějak vynechali. Počítám, že jste nás slyšela?“
Acacie přikývne, ale rozhodně nevypadá, že by měla nějaký zájem vám v akci jakkoli bránit.
“Přirozeně vás do ničeho z toho nechceme zatáhnout. Budete celou dobu sedět v Anxartě a potom odletíte s náma. Pokud nic nenamítáte?“
Aki coby Trinnina tlumočnice působí skoro zázračně a Acacie s úsměvem opět přikývne.
“V pořádku, zdá se, že jsem si nevybrala vůbec špatně.“
Dodá a pokývne hlavou směrem k tobě, nejspíš na znamení díků.

Přípravy celkem rychle pokročili ke svému závěru a nezbývalo, než věci skutečně dát do pohybu. Což ve vašem případě znamenalo nasoukat se do Anxarty a pod pilotním uměním Ethana vyrazit pod rouškou noci přelamující se do své druhé poloviny a pod hladinou senzorického pokrytí stanic místní letové kontroly, směrem k jedné ze skladištních čtvrtí. K opuštěné potemnělé nákladní plošině sektoru 21. Tady už Hal se svým taktizováním skončil, tady bylo velení na jiných, na Trinně.
„Aki, Gowy se mnou. Railin s Halem s Toverem.“
Trinnin způsob jednání se nezměnil, ale do téhle situace tak nějak zapadal a když jste se za ní vydali pokradmo kolem budovy obřího skladu, působila dojmem profesionální síly. Navíc šla takřka na jisto, za což byl nejspíš zodpovědný Railin kterého před odletem a vlastně i celou dobu letu o něčem s Aki zpovídali.
Během půl minuty jste se tak ocitli u bočních dveří pro personál. Trinna klidně strčila do dveří a ty se prostě otevřeli.
“Zvládli to.“
Oznámí šeptem, ale s neskutečným nadšením Aki a ty uslyšíš zevnitř lidské hlasy. Dva, ne čtyři muži se hádají. Podle všeho kvůli světlům, která právě zhasla, což potvrzuje i tma uvnitř skladiště. Do boku tě něco šťouchne. Aki ti podává velkou strojní lumu. Je těžká a masivní, stejná jako ty které drží obě.
“Nezapínej jí. Proplížíme se dovnitř a až pak je zapneme. Oslníme s nima ty uvnitř.“
Vysvětlí ti rychle Aki a ukáže za Trinnou, která si prohlíží pootevřenými dveřmi vnitřek skladiště.
“Jdi doprava, podél těch krabic až nakonec. Počkej na znamení, pak vyrazíme. Musíme být rychlý a přesný. Ten sklad je plný výbušnin.“
Instrukce zcela jednoznačné a na Trinnu celkem rozsáhlé, i když výbušniny byly použity trochu nadneseně. Na druhou stranu zásobníky plazmy a plynů uměly vybuchovat celkem pěkně, když jim k tomu dal někdo důvod.

Uvnitř skladiště panuje totální tma rušená jen jedním namodralým proužkem světla, lumy, kolem níž jsou shromážděny čtyři postavy vášnivě debatující o problému. Výpadek světel zdá se odpojil i spojení s velínem a nikdo z nich není vybaven vysílačkou. Teď se tedy přou, kdo opustí stanoviště, což je očividně běžným důvodem k padáku a půjde věc nahlásit. Přímo naproti vchodu stojí vysoká a dlouhá řada beden táhnoucí se do temnoty. U ní se rozdělíte.
Jaké rozkazy dostala Aki přesně nevíš. Trinna jí je sdělila jen několika posunky rukou, ale ta jim podle všeho dokonale rozuměla.
Nezbývalo ti, než se tedy vydat tápavým opatrným krokem podél krabic až k jejich konci. Ten jsi našel asi to třiceti metrech za jednou nižší krabicí, která ti teoreticky mohla poskytnout dobré krytí i oporu pro střelbu.
Z druhé strany skladiště zaznělo zapísknutí.

[Merthor]

Drearia; Okolí hlavního města

Přípravy na to co se chystalo paku už byly celkem rychlé. Bylo potřeba udělat ještě pár věcí, ale to hlavní jsme už měli za sebou. Všechno teď bylo s hlavním přičiněním Hala docela jasné, domluvené a naplánované a zas tolik nám toho nezbývalo.
To z příprav, co se dělo venku před dvěma loděmi, kde jsem spolu s většinou ostatních zůstal až do odletu, bylo celkem logickým pokrčováním toho co se dělo před tím, tedy naší diskuse o učiněných objevech a o tom jak uskutečnit náš plán.
Hal s Railinovou pomocí podal vysvětlení k tomu, jak to bude vypadat s vysláním Corony na cíl a co k tomu bude potřeba.
Samozřejmě, signálka měla být opět užitečná, tentokrát snad ještě více, než před tím. Prostě by mohlo stačit všechno nastavit, napojit signálku, použít ji jako spouštěč toho všeho a loď už všechny pokyny vykoná sama, bez nutnosti naší účasti.
Něco takového by snad nebylo tak těžké vymyslet, jenže já jsem se v některých věcech pořád ještě potřeboval spíš zorientovat, protože v tomhle jsem nebyl kdo ví jaký koumák. Zato tedy do hry opět vstoupili role Smantha a Railina, jejich užitečná spolupráce a technické znalosti a dovednosti. Smanth byl v tomto ohledu vážně dobrý uměl a věděl toho dost a když ještě spolupracoval s Railinem, vypadalo to, že spolu zvládnou opravdu dost věcí, které jistě ještě budeme moci ocenit.
Většina těch věcí nebyla z technického hlediska o nic méně přesvědčivá, než Halovi nápady a plány a spoustu z obojího mě stále ještě překvapovalo. Nebylo třeba pochybovat o tom, že ti dva, všechno zvládnou snadno a zřejmě i docela rychle.
Odpověděl jsem a všechno odsouhlasil prostě tak, že jsem této části plánu znovu výrazně přikývnul a čekal, co bude dál.
Náš tým se hned při první akci začínal sehrávat a každý z nás ukázal na co je dobrý, v čem může ostatním přispět a kde ve skupině je jeho místo a to bylo dobře. Pokud jsme chtěli uspět v pouhých osmi, muselo to tak být. Muselo nám to fungovat.
Pak tu byla Acacie, stojící sice opodál, trochu stranou od nás, ale pořád byla taky a slyšela o čem jsme před ní debatovali.
Trochu jsem se zabral do hovoru, na okamžik na ni skoro pozapomněl a nevěnoval jí zase tolik pozornosti, kolik by si možná zasloužila, když ani tak docela nepatřila k nám. Bylo to trochu zvláštní nechat ji tam jen tak stát, i když to o čem jsme se babili bylo docela dost důležité. Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil by mě asi ani tak rychle nenapadlo, co bych měl udělat, nebo říct, abych situaci nějak napravil. Naštěstí ji za mě pohotově napravili Trinna a Aki. Určitě líp, než bych to udělal já sám.
K tomu, aby i dál všechno proběhlo bez potíží bylo potřeba jakési akceptace ostatních a mezi nimi i akceptace Trinny.
To pro tu chvíli docela stačilo. Tím pádem bylo jasné i to bude vypadat s Acacií a já k tomu ani nemusel nic dodávat.
To, že bude stranou, že se neobjeví a nebude se do toho motat jsem považoval za lepší řešení. V naší lodi bude snad dost bezpečně schovaná a nebude tolik hrozit, že by ji zahlédl někdo, kdo by ji zahlédnout neměl a kdo by třeba stál o zásluhy.
Lehké děkovné gesto, pokud jsem si to tedy správně vyložil jsem uvítal. Bylo to něco jiného, než ty předchozí chladné reakce.
No a to bylo prakticky skoro všechno co se venku dělo. Stačilo už jen nějakou tu chvilku počkat, než Smanth s Railinem dokončí svoji práci se signálkou a mohli jsme bez odkladu vyrazit k prvnímu skladu. Ti dva to měli hotové docela brzy.
Normálně bych v Anxartě zaujal místo v kokpitu vedle Ethana a rozhlížel se odsud, nebo pozoroval Ethana při práci, což, přesto, že jinak kopilota nebylo při tomhle krátkém přesunu zapotřebí. Ale byla tu Acacie a tak jsem alespoň při přemístění z místa na místo zůstal neutrálně leč zdvořile poblíž ní, ač jsem toho po cestě zase tolik nenamluvil. Teď už bylo důležité hlavně provedení celé naší akce a po přistání na rampě v sektoru 21 jsem se musel definitivně oddělit a začít plnit své svou roli svou část úkolu. Teď se všichni museli dát do práce a ukázat, že v nás v Edge Resistnace, něco je a že to něco umíme využít.
Hned po přistání, hned jak zazněly Trinny dost stručné pokyny k ostatním, následoval jsem bez zbytečných otázek, bez jakýchkoliv poznámek Aki a Trinnu. Trina s Aki měly nějaký plán a Trinna určitě moc dobře věděla, co dělá, a co a jak je třeba, udělat, takže jsem to prostě plně respektoval stejně jako i jejich vedení a čekal jaká role v tom plánu na mě zbyde.
Dozvěděl jsem se to dost rychle jen co jsme sešly z rampy a obešly část budovy skladiště, jenž pro nás Railin měl již vyhlídnuté a dostali se k celkem výhodně umístěným bočním dveřím. Dveře šli otevřít dost snadno. Nebyl tu vůbec žádný problém.
Uslyšel jsem hlasy, nejdřív jsem se je snažil spočítat, pak jsem z útržků tak nějak odhadnul o čem je řeč a v tu chvíli mi to nedalo, abych se nepousmál. Bylo jasné, že všechno bylo dobře sehrané a všechno klapalo. Když nefungovali světla, možná i některé další systémy a některé bezpečnostní opatření ve skladišti, bylo jasné, že musela dobře zasáhnout další část skupiny.
Převzal jsem od Aki lumu, potěžkal ji a přesto, že nebyla zrovna moc lehká, pokusil jsem se přehodit si ji do levé ruky.
Prstem pravdou rukou jsem přejel po jejím povrchu a prstem nahmatal vypínač. Pak jsem lumu sklonil směrem dolů, pravou roku přesunul k pasu a téměř naslepo zašátral po pažbě svého příručního blasteru visícího na jeho právoplatném místě.
Chtěl jsem předejít situaci a pokud by to bylo možné a já unesl lumu v levé ruce, vzít si hned do pravé ruky svoji osobní zbraň. přestože jsem k ní měl vlastně pořád ještě tak trochu respekt. Dřív to samozřejmě byla jen jakási pojistka, do jisté míry považovaná i za možnost se nějak bránit pokud by došlo na ty nejhorší případy se kterými, ne jen za zbraň jako hrozbu druhým. Pořádně jsem ji vlastně ještě neměl ani zase tak mnoho příležitostí střílet na terč a po někom, to už jsem vůbec nestřílel, takže jsem ji vlastně skoro vůbec nepoužil a jsem mohl jen doufat, že to v případě potřeby zvládnu bez nějakých větších problémů. Že budu moct zbraň použít s potřebnou rychlostí a účinkem. Sám bych dával přednost omračování ale věděl jsem, že to tak určitě vždycky nepojde, že budu muset umět zabít a že bude potřeba být na něco takového dobře připravený.
Znovu jsem cítil dost velké napětí. Mezi ostatními za trochu jiných podmínek to bylo něco jiného, jenže tohle už byla druhá ostrná část plánu. Před tím jsme taky trochu riskovali, ale více méně jsme si jen tak ohlíželi situaci, tak trochu si to oťukávali.
Ale pokud skutečně něco začínalo, pokud jsme pomyslně rozhýbávali něco většího, než naši Coronu, bylo to právě nyní v tuto chvíli. Po tom všem o čem jsme se bavili si člověk prostě říkal, jak tohle může asi skončit, co všechno se stane, než nabereme všechno co potřebujeme a s korvetou a zásobou zbraní odletíme z Drearie, pokud tedy všechno vyjde tak jak má a nám se opravdu všechno podaří, vyhneme se fatálním chybám, větším problémům a taky odsud skutečně s tím vším odletíme.
Do skladiště jsem vešel jako poslední z nás tří. Přesně podle Trinniných instrukcí jsem hned za dveřmi zahnul doprava.
Plížil jsem se podle řady krabic a snažil se možná až o moc věcí najednou. Abych nevrazil do nějaké překážky, pokud bych ji ve všude okolo panující tmě neviděl, abych našlapoval dost opatrně na to, abych při pohybu nebyl slyšet. Snažil jsem se dívat i do středu místnosti, jestli neuvidím, co že tam těch několik mužů dělá a nakonec jsem se snažil včas dostat na vhodné místo.
Všechno dohromady to byl docela těžký úkol. To jsem si uvědomoval, ale snažil jsem se, dělal jsem co bylo v mých silách.
Pak jsem dorazil za poslední krabici. Přikrčil jsem se za ní a čekal. Stále jsem se snažil mít dobrý přehled o tom, co se děje.
Z téhle pozice by to nemělo být tak těžké. Uprostřed místnosti je přeci jen trochu světla a právě v něm stojí oni čtyři muži.
Pak ze tmy zazněl signál. Nevěděl jsem sice přesně kde jsou Aki a Trinna, ale někde tam být musely, dost možná na druhé straně skladiště a stejně jako já asi byly připraveny okamžitě vystartovat, odvézt svou práce, abychom mohli zneškodnit ty čtyři, co to tu hlídali. Trinna měla pravdu, že rychlou a přesnou reakcí můžeme snížit určitá rizika této fáze plánu.
Hned poté, co zazněl smluvený signál jsem se za poslední bednou vztyčil. Srovnal si v levé ruce lumu, ruku na chvíli bezpečně zapřel o bednu a poté lumu zapnul. Pravou rukou jsem uchopil blaster, i pravou ruku si snažil podepřít a položil jsem prst na spoušť. Snažil jsem se co nejpřesněji zamířit do středu místnosti na ty čtyři. Ještě okamžik jsem váhal, ale věděl jsem, že hned pak bude nuzné rychle a přesně pálit, tak rychle a přesně, jak jen to zvládnu. Pokud by hrozilo nějaké nebezpečí ze strany těch čtyř, byl jsem připravený rychle se stáhnout zpátky za onu bednu a zpoza krytu za ní střílet, jak to bude možné.
Ale tohle by nebyl nejlepší scénář. Počítal jsem spíš s efektem našeho plánu a s tím, že ti čtyři budou řádně zaskočení na účinnou reakci. Počítal jsem, že je silné světlo dost oslní, že je zaskočí útok z více stran najednou.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Zapísknutí nesoucí se z druhé strany skladiště fungovalo nejen jako signál, ale též jako dobré odpoutání pozornosti a ať byla jeho původcem kterákoli s tvých společnic, dobře to věděla. Všichni čtyři se jako na povel otočili k tobě takřka zády a málem se vydali na průzkum opačné strany. K tomu ale už nedostali šanci. Trinna která, jak se ukázalo, zůstala skrytá u dveří, počkala na tebe a přesně ve chvíli kdy jsi rozsvítil svou lumu, zapnula svou. Aki na opačné straně udělala totéž. Obě jak se zdálo počítali s tvou reakcí a přizpůsobili se ti, aby váš útok byl co nejsynchronizovanější. Navíc ani vaše pozice nebyli náhodné. Všechny tři kužely ostrého světla které v tomto okamžiku zaplavili střed místnosti a čtyři postavy v něm, se totiž překrývali právě v tomto místě ale aniž by jste se jimi jinak vzájemně oslňovali.

Vísledek byl jasný. Muži už nedokázali víc, než pozvednout ruce před oči aby aspoň trochu zastínili obkličující světlo, než vzduchem prosvištěla palba. Ty sám jsi si připsal po jednom jistém zásahu a možná přispěl k druhému, ale vzhledem k situaci na tom příliš nezáleželo. Čtyři strážci se totiž sesunuli k zemi po první salvě.

Poslední ozvěny palby ještě nedozněly a skladiště zaplavila nová vlna světla. Tentokráte ze stropních panelů osvětlení. Někdo obnovil přísun proudu, tedy minimálně do světel. A spolu s ním i do dveří, jelikož se obří nákladní vrata namířená k plošině s vaší Anxartou začala pomalu otevírat. V nich stála osamocená pětice mužů s širokými úsměvy.
“Jak jsem říkal, brnkačka.“
Zhodnotil výsledek Railin s širokým úsměvem, když se chopil páčidla a započal své dobývání nejbližší bedny.
“A tady je zasloužená odměna.“
Dodal když povolilo víko a odhalilo obsah bedny.
Ethanovo hvízdnutí bylo všeříkajícím popisem.
Bedna byla plná standardizovaných zásobníků velikosti dvě, ale plyn který používaly nebyl nějaký orveth, nebo skevon. Tohle byli zásobníky sigového plynu. Ethan se rozhlédl po značení beden a odtušil jejich obsah.
“Páni, se nedivím, že je drželi takhle mimo. Tohle je zlatej důl.“
“Nebezpečnej zlatej důl.“
Opravila ho Aki, když si prohlížela jeden ze zásobníků. Zásobníky byli stabilní a sig byl dobře použitelný plyn, takže její poznámka téměř jistě směřovala na jeho vlastnosti, kvůli kterým byl na mnoha světech zakázanou komoditou. Byl to totiž jeden z nejsilnějších rozšířenějších plynů, schopný tak silných výbojů, že prorazili snadno i trooperské brnění. Ethan přikývl.
“V támhletěch podélných jsou skevonové. Jedničky budou asi v té s jedním pruhem.“
Ozval se Railin a odkazoval na několik podlouhlých velkých beden na straně označených několika modrými pruhy.
“Vedle jsou palivové články.“
Poznamenal nakonec a spolu s Toverem začal připevňovat repulzní svorky na první hromady beden.
“Railine.“
Jediné slovo Trinny stačilo, aby Railin přikývl a vydal se do druhého skladiště. Ani palivové články nebyli k zahození, zvláště kdyby se mezi nimi našli i kompatibilní s Anxartou.

“Gowy. Doplnil bys naše zásoby?“
Požádá tě nakonec Trinna a podá ti látkový vak. Oč tě žádá je celkem jasné. Nikdo z vaší skupiny nepoužívá blastery se samodobíjecí schopností a nutno podotknout, že vaše zásoby náhradní munice opravdu nejsou nejrůžovější. Byla by tedy hloupost nevyužít tohoto “výprodeje“. Zvláště když jen o vteřinu později dostane Smanth za úkol z několika zásobníků vytvořit bombu, která to co neodvezete změní v peklo. Z toho co jsi doposud viděl, vlastníte všichni celkem standartní modely blastrových pistolí, výjimkou byl jen Tover, který si přivezl i něco většího. Takže standardizované zásobníky typu jedna by jste měli být schopni užít asi všichni. Pro Toverovu pušku to pak asi bude zásobník typu dvě.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Po chvilkovém zaváhání, kdy jsem si to co jsem se chystal udělat musel naposled srovnat v hlavě a vlastně se definitivně utvrdil v přesvědčení použít zbraň, jsem několikrát po sobě rychle stiskl spoušť svého blasteru a výsledkem byla krátká dávka laserovývh výbojů doprostřed skladiště do míst, kde stáli oni čtyři muži, kteří dle té lepší varianty očekávání nejevili příliš mnoho snahy o účinnou obranu. S mířením to naštěstí nebylo nejhorší. Díky tomu, že jsem si mohl o poslední bednu pevně zapřít ruku jsem dokázal zamířit docela dost přesně. Uvědomoval jsem si, že jsem zaznamenal i nějaký ten zásah.
Byl minimálně jeden. Zůstal jsem krátkou chvíli hledět na ony čtyři muže v momentu ležící přede mnou bezvládně na zemi.
V první chvíli jsem nemohl uvěřit, že jsem to dokázal tak snadno. Až příliš snadno. Skoro jako cvičná střelba na terč.
Jak řekl o chvíli později Railin brnkačka, tak to zatím skutečně vypadalo. Ale samozřejmě to byla teprve první část plánu.
Teprve potom jsem se rozhlédl kolem sebe a pořádně si uvědomil, co a jak se během toho krátkého okamžiku seběhlo.
Pomohli mi v tom i naskočivší světla skladiště. Před tím jsem samozřejmě registroval světlo dalších dvou strojních lum a nějaké další záblesky z blasterů, ale seběhlo se to opravdu rychle a teprve teď jsem měl šanci si tu situaci pořádně poskládat.
Viděl jsem Aki na druhé straně skladiště i Trinnu, která zůstala na svém místě. Obě zaujaly opravdu výhodné pozice.
Střelba přicházela prakticky ze všech stran a v té situaci nemohlo být lehké se ke všemu ještě dost pohotově zorientovat.
Vypnul jsem lumu, protože jejího světla už nebylo za potřebí, odložil ji na bednu a obrátil se k vratům, kde stáli ostatní.
Všechny jsem se přeletěl pohledem a pak se můj zrak stejně jako zrak ostatních obrátil k obsahu skladu, k řadám vrovnaných beden až po okraj naplněných předem připravenými a plynem naplněnými zásobníky, snad všech možných typů a velikostí.
Bloudil jsem očima mezi všemi těmi bednami, po jejich označeních, a snažil se vyčíst, co v jich je bezpeně uloženo.
Byla tam toho opravdu spousta. Rozhodně víc, než dost na to, abychom si na nějakou dobu doplnili stav munice do našich zbraní a nemuseli se starat, co bude zítra nebo za pár dní. Vždyť do prostor Anxarty se toho určitě vleze dost a dost.
Naplnit nákladový prostor Anxarty, jak jen to půjde bylo samozřejmou součást plánu, plánu který zatím stále dobře vycházel.
Nad tím, jaké zásobníky byly v bedně, kterou jako první otevřel Railin jsem se trochu podivoval. DDC si sami dost zahrávali.
"Takže tohle jsou ty Ilegální obchody DDC, kvůli kterým to nemůžou ohlásit?" bylo jediné co ze mě vypadlo.
Možná trochu zbytečně. Že je to tak, bylo z Railinových slov a dalších okolností o nihž se nám Railin již zmínil docela zřejmě.
Nový úkol, který mi Trinna přidělila znamenal možnost udržovat alespoň nějakou aktivitu. Railin a Tover se motali kolem beden k naložení a já si chtěl taky najít něco co by mohlo být potřeba. Zrovna jsem se po něčem rozhlížel, když si Trinna celkem rozumně vzpomněla na nějakou tu munici, kterou budeme všichni potřebovat než bude konec přímo tady na Dreari.
"Jasně, hned," přisvědčil jsem a vstal jsem od Trinny vak. Jako první jsem se obrátil k bedně se zásobníky velikosti dvě, kterou už před tím otevřel Railin. Nabral jsem z ní pár zásobníků s výhledem na to, že se budou hodit do zásoby Toverovi.
Na to jsem přešel k další skupině beden a mezi tím jsem se rozhlížel po dalším páčidle, abych otevřel nějakou další bednu. Opřel jsem se do víka první z beden s jedním pruhem, o nichž už před tím byla taky trochu řeč. V té měli být zásobníky velikosti jedna. Víko postupně povolilo a já se propracoval až dovnitř do bedny. Postupně jsem nabral první várku zásobníků.
Dál jsem z bedny doplnil vak zásobníky, kolik se jen do něj vešlo a kolik mohl unést. Tohle si převážně rozdělí ostatní.
V poslední várce jsem nabral několik zásobníků, které jsem si nastrkal, kde se dalo po kapsách, abych měl dost munice, abych s ní nemusel na všechny ty hlídače zbytečně šetřit, a abych si v případě potřeby mohl kdykoliv vyměnit zásobník za nový.
S naplněným vakem jsem zamířil zpět za Trinnou. Zásobníky byly pro ostatní důležité stejně jako pro mě a nikdo z nás neměl munice zrovna nazbyt. Já sám jsem před tím, než jsem si je doplnili měl prakticky jen jeden plný zásobník přímo v blasteru.
"Tady. Mělo by toho být dost pro všechny" ohlásil jsem Ttrinně stručně, skoro jejím jazykem, takže tomu určitě rozuměla.
Předpokládal jsem, že si nabere munici a pak, že to udělají i všichni ostatní. Klidně i tak, že ji každému osobně donesu, tak to Trinna zřejmě chtěla, protože nakládka větších společných zásob se vlastně v té chvíli právě připravovala.
"Jaký je úkol teď. Co mám udělat dál.?" neubránil jsem se otázce. Ve chvíli, kdy se zvládne organizace nakládání, kdy se všechno rychle naloží tu byla další část úkolu, na níž tak trochu ležela moje vlastní zodpovědnost a na kterou jsem tak trochu začínal dopředu myslet. Přemýšlel jsem, jestli už v doku dokončili všechny práce a jestli se změnil počet strážců hlídajících korvetu.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Než jsi naplnil vak, byla už nakládka v plném proudu a podle toho co právě probíhalo jste se jí, kdyby vás omrzelo toto životní poslání, mohli klidně živit profesionálně, protože bedny ze skladu mizely jako úroda pod nájezdem hejna kobylek. Práce byla velmi plynule rozdělena do podoby kdy Railin s Halem připevňovali repulzní svorky na bedny, které pak Trinna s Toverem přesouvali k lodi, kde je rovnal Ethan s… no s Acacií. Trochu mimo stála Aki, která rozmisťovala nálože připravené Smanthem. Šlo “jen“ o přestavěné energetické články, trochu elektroniky a zbytky několika komunikátorů v nichž jsi poznal šrot povalující se všude možně na palubě Anxarty, Přesto vypadali celkem solidně a nebezpečně. Jejich jádra tvořilo několik nádržek sigového plynu, to jsi poznal, o zbytku mechanizmu už jsi se mohl jen dohadovat, ale odhadem asi po aktivaci dojde k vybití článku přímo do plynu, který svým tlakem a obrovským nábojem doslova roztrhá zásobníky. Takový výbuch už dokázal nadělat dost škody, zvláště když je Aki rozmísťovala převážně přímo do beden munice, nebo palivových článků.

Trinna si od tebe převzala vak jen s přikývnutím místo odpovědi a když z něj vybrala asi šest zásobníků, které si připnula na opasek, hodila zbytek Halovi který stál nejblíž.
“Pomoz nakládat.“
Oznámí ti místo ní Smanth, který se také chopil repulzních svorek a začal je připevňovat na bedny, na které ukázal Hal.
“Třeba vzadu Railinovi.“
To byl celkem dobrý nápad, jelikož na rozdíl od tohoto skladu, proudili bedny ze zadního poněkud pomaleji. I když se Tover s Railinem rozhodně neflákali.

Zadní sklad, jak se dal nazvat i když vzhledem k poloze výrobní haly by bylo přesnější označit ho za vedlejší, byl zhruba stejně velký a podobně zaplněný. Rozdíly byly ale patrné na první pohled. Skoro polovinu ho místo beden tvořili přímo obnažené energetické články příliš velké než aby se je někdo obtěžoval balit, nebo bedny podivných rozměrů.
“Jdeš pomoct?“
Railin s páčidlem v ruce právě zavíral jednu z objemnějších beden, aby k ní vzápětí začal připevňovat repulzní svorky.
“Tahle je další.“
Oznámil vzápětí Toverovi, který vedle tebe hodil na zem další čtveřici svorek a chopil se vznášející se bedny.
“Jsou tu dost pěkný věci, ale taky pěknej bordel.“
Zhodnotil situaci Railin a ukázal na několik otevřených beden.
“Támhlety jsou všechno normální energetické jednotky do droidů. Hezký, ale pro nás takřka bezcenný. Zvláště ve dvaceti bednách.“
Nato ukáže na za bednou kterou právě Tover odvezl.
“Tamto. To byli palivové články do repulzních vznášedel. Drahý a užitečný.
Takže? Chceš otvírat, nebo svorkovat?“

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Hned po té, co jsem Trinně opatrně podal vak zcela naplněný zásobníky si ostatní začali munici tvořící jeho obsah rozdělovat.
Od Trinny putoval vak jako první k Halovi, čímž jsem tenhle první úkol v rámci našeho plánu splnil a proto jsem se mohl znovu krátce rozhlédl po skladišti a sledoval, co se děje a co se stihlo mezi tím, co jsem se sám soustřdil převážně na bednu s požadovanými zásobníky. S municí bylo potřeba manipulovat opatrně a také jsem nechtěl aby mi to příliš dlouho trvalo.
Co jsem mohl vidět, teď už byli opět všichni v plné práci a kromě Aki se starali o svorkování a vůbec o všechno v souvislosti přepravy beden mezi skladištěm a Anxartou. Všechno to šlo docela dobře a tak rychle, jak to jen ostatní byly schpní udělat.
To na čem pracovala Aki, tedy rozmisťování hraček, které vyrobil Smanth, nebylo vzhledem k plánu o nic míň důltežité, než to, co se jinak dělo okolo. Právě k Aki jsem na chvíli obrátil větší část své pozornosti. Když jsem se na ty nálože díval a dokázal odhadnot pár věcí z jejich konstrukce, říkal jsem si, že by určitě bylo dobré být odtud co nejdál až to celé spustí.
Do Anxarty se toho vleze jen omezený počet beden a to ostatní tu zůstane a spolu s celým skladištěm vybouchne.
Navíc zásobníky se Sigovým plynem tvořící jádro náloží mající za úkol, aby se do plamenů dostala všechna ostatní munice, místa, na něž Aki nálože umisťovala. to všechno dávalo tušit, že to bude pořádná detonace a že se v okolí skladiště rozpoutá opravdové peklo. Jeden se pak ani nedivil, že i Hal váhal, než nám tenhle svůj plán přednesl. Nebylo třeba se k tomu vracet.
Na vlastní oči jsme mohli vidět, skladiště a jeho okolí a utvrdit se tom, že cena za získanou munici a za bbraně nebude malá.
Hned jak mi Smanth řekl, kde je potřeba abych se zapojil a pomohl jsem, kývl jsem, že rozumím zamířil jsem ke dveřím do zadní části skladiště, kde pracovali Railin z Toverem. Při nakládání se ostatní rozdělili asi na tři skupiny a tak moje otázka asi měla být přesnější a znít, které z nich nejlépe pomoci. Teprve potom bylo logické uvažovat o tom, jestli není náhodou potřeba udělat ještě něco jiného, než pomoct s nakládáním. Ale to co mi řekl Smanth bylo dost jasnou odpovědí a já to prostě udělal.
Došel jsem do zadního skladiště a mezi bednami zamířil k místu, kde pracoval Railin. Railn si mě všiml skoro okamžitě.
"Jasně, že pomůžu," potvrdil jsem, že má Railin v tomto odhadu situace pravdu. Pak mi Railin rychle vysvětlil, co kde se v zadním skladišti je. Sledoval jsem kam ukazoval, snažíce se získat přehled. Všechno to byly palivové články s různým účelem.
Některé z nich se nám taky mohli docela hodit ať už jako palivo pro Anxartu, nebo protože se mohli dát dobře prodat.
S odpovědí jsem dlouho neváhal. Rovnou jsem se zohnul k repulsním svorkám, abych zaujal průvodní Toverovo místo a připevníl je k rohům bedny na kterou upozornil Tover, že je na řadě aby se aby se dopravila ze skladu na nakládací plošinu.
"Můžu svorkovat, jestli to nebude vadit" řekl jsem, udělal těch pár kroků k oné bedně a pustil se do práce.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Tichý zvuk odsátí přebytečného zvuku a rozsvícení zelené kontrolky repulzní svorky, tak vypadalo už deset minut tvé poslání které přemisťovalo Toverovými pažemi obsah skladiště do břicha nákladní lodi které rychle tloustlo, takže bylo jen otázkou času než…
“Tahle byla poslední, tady jsme hotový.“
Railin byl rozhodně unavený stejně jako vy všichni, seděl na pár vteřin na jedné k beden a rozhlížel se po skladišti plnéh zotvíraných beden.
“Sakra, ale že jsme si mákli a to nás toho dneska ještě dost čeká.“

“Jo a proto bysme měli jít.“
Ozval se ode dveří Hal, už na první pohled stejně utahaný jako vy.
“Slunce vyjde asi za dvě hodiny, do té doby by bylo dobré…“
“Jo už jdeme.“
Railinovi nebylo zapotřebí slyšet něco víc, ani on nebyl z plánu nijak nadšený a tak čím míň mu jej někdo připomínal tím byl radši. Své si ale hodlal udělat a proto se také zvedl a oklepal.
“Deš Gowy?“

Railin byl jen přátelský, ale neušlo ti i jeho napětí, koneckonců to co mělo přijít teď bylo z velké části na tobě. A neuvědomovat si to jen Railin. Ostatní shromáždění kolem rampy lodi doslova přecpané nákladem se teď také upírali k tobě.
“Tak koho chceš sebou?“
Zeptal se Hal a celkem jasně ti dal najevo, že velení operace korveta je zcela v tvé režii. Tedy zcela…
“Ethan vás vyloží co nejblíž asi tak ve chvíli výbuchu.“
Zbytek byl ale na tobě, i když brát přitom v úvahu i misi ostatních by nebylo od věci.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město:

Najít způsob, jak se co nejlépe sehrát nebylo tak těžké. Zatím co Railin dál otvíral a zavíral bedny, aby mohl zkontrolovat jejich obsah, já jsem se jal na příslušné bedny připevňovat repulsní svorky. Pracovali jsme se dvěma páry svorek. Já si vždycky přebral sadu, kterou přinesl Tover a výměnou jsem mu podstrčil další bednu, řádně připravenou a opatřenou svorkami.
Tak to šlo bednu za bednou, přesně a spolehlivě. Už jsme snad nebyli o tolik pomalejší, něž ti co nakládali v předním skladišti. Jeden by si řekl, že to není tak špatné, protože ta práce byla spíš jenom rutinní činnost trvající deset minut, ale ta rutinní práce musela odsýpat, být rychle hotová a co se týkalo mě a Railina, měli jsem za sebou oba ještě taky ten průzkum ve městě.
O tom, kolik nás toho skutečně mohlo ještě čekat na co všechno bychom mohli potřebovat dost sil ani nemluvě.
Pak Railin ohlásil, že stěhování beden je u konce. Tady jsme byli hotoví a první část plánu byla celkem úspěšně za námi. Skladiště už nebylo tak zaplněné, jako když jsem do něj přišel. Hromady beden během naší usilovné práce trochu prořídly.
Mezi těmi, z beden z nichž jsme si brali zásoby vhodných palivových článků se teď objevily viditelné mezery.
"Jo budou muset prominout, že moc víc jim toho už odstěhovat nemůžeme," připojil jsem i já poněkud štiplavou poznámku k té Raiilnové. Přesto, že to bylo pouze těch deset minut, pociťoval jsem určitou únavu stejně jako Railin.
Druhou sadu svorek jsem už ani nehledal. Zůstal jsem tam na chvíli jen tak uvolněně s stát a pohledem těkal mezi obsahem skladiště, Railinem a Toverem. Byl jsem rád, za okamžik, během něhož jsem si mohl vydechnout. Ale ne na dlouho.
Brzy se ve dveřích skladiště objevil Hal. A my se na jeho vybídnutí radši rychle sbírali k odchodu.
"Jasně. že jdu. Na palivový článek navíc si zrovna hrát nechci," zamumlal jsem dost sarkasticky. K čemu by došlo, kdybych nenásledoval ostatní bylo dost jasné, i když to jsem radši nechtěl vědět. Samotná blízkost ničivé jsem, části našeho plánu, s níž jsem souhlasil rozhodně nejmíň ochotně mi na odvaze a dobré náladě moc nepřidávala a tak jsem pravda v tu chvíli byl docela ironický. Railin, ten byl zase spíš mlčenlivý a tomu co mělo následovat se raději vyhnul. Nevyjadřoval se.
Přitom jsme všichni věděli, co je to co bude tak nějak pomalu následovat. Co se chystá. zkrátka každý jsme reagovali po svém.
Následoval jsem Railina skrze skladiště na plošinu k Anxartě. Po cestě jsem si vyzvedl lumu odloženou v předním skladišti.
Tu jsem si hodlal vzít s sebou i k doku. Podobné vybavení, jako jsme použili v předním skladišti rozhodně nebylo k zahození.
Hlavou se mi už nějakou dobu samy honily myšlenky, jak co nejlépe a stejně nenápadně provést druhou část našeho plánu.
Co jsem chtěl použít jako základ plánu bylo jasné. Předat ostatním instrukce, jak se nepozorovaně dostat větrací šachtou dovnitř. Při tom se porozhlédnout, jestli v okolí ještě stále hrozí nebezpečí od nějakých hlídačů, nebo stormtrooperů. A pak?
Bylo by možné, abychom i tam zaujaly správné pozice za některými mřížkami a překvapili ty, kdo by hlídaly korvetu? Dostali bychom se od některých mřížek do správnému úhlu, abychom ty, co budou uvnitř překvapili a odrovnali je rychle a najednou? Pokud by se to nemělo povést, museli bychom udělat něco, abychom těch pár strážců od DDC vylákali ven.
Dovnitř do doku bychom se snad mohli dostat rychlým odstraněním některé z těch mřížek, pokud by byly dost velké, aby se nimi dalo protáhnout, popřípadě bychom museli hledat nějakou jinou cestu, která by něbylo moc na očích. V noci by se snad dal použít i ten žebřík a dovnitř vlézt servisním poklopem, což by se nedalo udělat dokud uvnitř doku bude někdo bdělý.
Potom tu byly k přemýšlení ještě ty dvě věci, které v rámci další krátké porady zmínil Hal. Bylo dobré vědět, že nás Ethan vysadí někde blízko. I když to zase nemohlo být moc blízko, abychom se mohli dostat k doku a k ventilaci nezpozorování.
Otázka koho si vzít s sebou byla ještě o poznání důležitější. Když jsem to zvažoval, vycházel jsem z plánu, že se nechci pokoušet o žádné složitější převratné provedení části korveta. Proto jsem hodlal nechat většinu kalibrů druhé skupině, potýkající se s hangárem a skladem v blízkosti centrály DDC, což bude zcela jistě o něco náročnější a nebezpečnější.
Kalibry jsem přitom nemyslel jenom Toverovu větší zbraň, i když byla pravda, že toho bych asi nechal mezi ostatními.
Přemýšlel jsem i o tom, že nebudu požadovat Smantha. ani Hala. Doufal jsem, že korveta je připravená ke stratu, a že nebudou větší technické obtíže. Přesto... někdo kdo se v tom alespoň trochu vyzná by se mohl hodit. Takže to by byl Railin.
Vlastně bychom mohli k doku vyrazit ve stejném složení, jako na průzkum města. Aki jako třetí z nás by byla určitě dobrá volba. Byla pomenší a mrštná. Pokud se někdo z nás mohl někam dostat všudy, byly to právě Aki. Kromě toho byla i opravdu chytrá a tak se mi mohla její přítomnost hodit.
"Myslím, že by se mnou zas mohli jít Aki a Railin" navrhl jsem a snažil jsem se trochu pousmát, když jsem se na ty dva obrátil. Pokud měla i další fáze plánu uspět, musela být pokud možno dobře naplánovaná, stejně důmyslně jako ta první.
A pak jsme taky já i ostatní jsme museli opravdu věřit, že je to dobrý plán, že to to může vyjít.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Railin ani Aki nic nenamítali, takže i ostatní se s tvou volbou spokojili, jen Hal si hned odchytil Railina k rozhovoru, nejspíš aby vyzvěděl všechny detaily co mohl o skladišti DDC, když byl Railin tím kdo ho prozkoumával. Teď ale před tebou stála stavba plánu útoku a oživení si i těch nejmenších detailů z doku.

Například upevnění vnitřních mřížek, které doteď nemělo ani zdaleka takovou důležitost, ale teď…
Mřížky byly přidělány stejně jako ta vnější, takže bys řekl, že dostatečný tlak, například silný kopanec by je měl být schopen zrázu otevřít. Problém byl spíš v rozmístění mužů, nejen že se mohlo díky výbuchu ke kterému mezitím snad dojde, dost změnit, ale i kdyby ne, mohla by z toho být přestřelka hned několika směry. Také tu byla možnost nevylézat až v doku, ale třeba už ve skladišti dílů. To mohl být hluk lákající pozornost, ale zároveň i šance jak se dostat do lepší pozice. Jistě tu byla i otázka noční směny a jak moc se mohla lišit v počtech od té denní, ale to šlo těžko říct než budete na místě.

“Výbuch za pět minut.“
Oznámil oduševněle Smanth a už asi podesáté si zkontroloval nové zásobníky i zbraň. Na palubě panovalo tíživé ticho, jen Anxarta sebou dost házela, Ethan se snažil dát výrazu letět nízko nový rozměr a repulzní pole doslova lízalo střechy továren a skladišť.
“Připravte se, jsme skoro na místě.“
Hal se vynořil i s Railinem z kokpitu se zvrásněným čelem zadumáním, nejspíš mu hlavou běželo podobné probírání všech alternativ jako tobě. A věnoval ti přátelské přikývnutí, jak loď dosedla na přistání.
“Do nich.“
To byl asi Trinnin způsob jak říct “hodně štěstí“, nebo tak něco a v tomhle duchu to fungovalo překvapivě dobře. Zvláště když se k tomu přičte, že jste se ocitli na jednom z náměstí, uprostřed nočního městského života pro který jste nebyli víc než další přírůstky mířící do práce. Dok byl od vás nadohled a situace na ulici byla zhruba stejná jako ve dne. Dav, teď trochu prořídlý, mířící si svou cestou dál v nekonečném mravenčení, a hlídka bezpečnosti opodál letargická dost na to aby jí ani přistání vaší lodi nedonutilo k více než jen několika pohledům. Stormtroopery jsi zatím neviděl, buď se na noc stahovali z ulic, nebo zrovna hlídkovali někde jinde.

“Tři minuty…. Měli bysme pohnout.“
Railin kontroloval čas a nejspíš chtěl být pryč z ulic až dojde k výbuchu pro případ, že by začala panika.
“Jakej je plán?“
Přidala se Aki když stejně jako Railin zaujala místo po tvém boku.