Akademie Síly

Hoth, před jeskyní

1 ABY

Transport právě dosedl na jedné z nejnehostinnějších planet galaxie.

Každý tvor, který neměl rád zimu, si zde mohl připadat svým způsobem jako v pekle...

A právě tak mohlo být i početné skupince nových techniků, konstruktérů a mechaniků, která zde byla převelena ze všech světů, které po bitvě o Yavin přislíbili pomoc Povstalecké alianci. Nebylo tajemstvím, že po zničení Hvězdy smrti a slavném vítězství rebelských stíhaček, vedených Lukem Skywalkerem, bude povstalecké vedení hledat nové místo pro tajnou základnu. Takové místo, kde by byli pokud možno zcela ukryti před slídivým zrakem císaře a jeho nohsledů, kteří prahli po pomstě za krutou porážku u Yavinu IV.

V jeskyních na ledovém Hothu tedy měla začít výstavba nové základny a ty jsi společně s ostatními tvořil jakýsi předvoj, který musí během několika týdnů připravit prostor pro nastěhování veškeré techniky a osádky.

"Všichni prosím ke mně, panstvo!" zahlaholil starší muž, až po uši zahalený v teplé kombinéze a s velkými leteckými brýlemi na očích. Z obličeje mu nebylo vidět vůbec nic, přesto jsi jej viděl už při odletu ze svého rodného Chadu. Byl předákem vaší skupiny a tebe společně s dalšími třemi krajany přibral jako nadějné technické pracovníky pro obsluhu a údržbu počítačových systémů a droidů. Zhruba dvacetičlennou skupinku dále tvořilo několik lidských inženýrů, byli zde i mechanici a údržbáři z cizích světů, které jsi ani nemohl znát.

Předák si vás svolal poté, co jste všichni vystoupili z transportní lodě.
Nepříliš nadšeni jste se v ledové vánici shlukli kolem něj a pokusili se poslouchat, jak se snaží překřičet větrné poryvy.
"Jsme tady proto, abychom svou službou podali pomocnou ruku těm, kteří nás potřebují. Těm, kteří bojují proti Impériu. Každý z vás je v něčem dobrý a společně zde v dohledné době vybudujeme bezpečný úkryt pro stovky našich spolubojovníků. Pojďme teď do jeskyně, kde nebude tolik foukat, tam vám řeknu podrobnosti a každému z vás přidělím jeho práci!" zakřičel a ukázal na vchod do velké jeskyně přímo před vámi.

"To jsem zvědav, co pro nás budou mít," zabručel slušným basicem vedle tebe stojící Ugnaught, který měl tvář odkrytou a tak jsi bez potíží slyšel jeho odfrknutí. Soudě dle jeho vzhledu, byl technik malého vzrůstu stále nabručený a zdejší zima mu na náladě rozhodně nepřidala.
_________________________________________
Tak a zde začíná tvoje dobrodružství, tedy výcvik tvé postavy.
Máš specifické zaměstnání, přesto jsou pokyny pro tebe stejné, jako pro ostatní:
- nehraj za cizí postavy
- v každé odpovědi děj o kousek posuň
- snaž se o reálné chování postavy v daných situacích (nevládneš Silou, neumíš kouzlit, nejsi nesmrtelný apod.)

Toť pro začátek vše, můžeme hrát!

Hoth, před jeskyní 1 ABY

Sedím v transportéru a v mé blízkosti je pár mých známých. Ačkoliv spolu prakticky neustále štěbetají, mě není nějak do řeči a neustále přemýšlím, jestli jsem opuštěním rodného místa neudělal chybu. Nakonec mi ale můj tok myšlenek přeruší trhnutí způsobené dosednutím transportéru.

Vezmu tedy svou bagáž a postavím se do štrůdlu bytostí, které směřují k východu. Už při otevření dveří dovnitř vnikne pronikavý a neuvěřitelně vlezlý studený vzduch. A pohled, který se mi skýtá ven při vylézání z transportéru, mi na tváři vyčaruje znechucený škleb. Proč zrovna JÁ musím bejt přiřazenej na nějakou sněhovou kouli… Pardon, sněhovou a ledovou.

Starší chlápek dle mého mínění asi hlavní inženýr nebo personalista začne náš hlouček směřovat k sobě a tak tedy jdu s davem, přičemž se pokouším být co nejvíce ve středu, to že sem malý a sotva vidím na našeho „vedoucího“ mi vůbec nevadí, hlavně že mě „habáni“ chrání před zimou, mě bohatě stačí, když slyším. Pak nastane mnou očekávaný motivační proslov, na který reaguji tak maximálně tím že se snažím zahřát poskakováním a přešlapováním na místě. Jakmile ale ukáže na vchod do jeskyně tak se v duchu ironicky zaraduji. Jupí… Takže nebudeme muset pracovat při minus padesáti, ale jen minus deseti, hurá.

Jakmile se k věci vyjádří i Ugnaught, kterému v duchu dám přezdívku Vepřík, potvrdím jeho zvědavost pokýváním hlavy a jen dodám v basicu: „Taky sem zvědav, ale raději bych se to dozvěděl někde kde bude tepleji. Mimochodem jsem Kabe a omluv mou nezdvořilost ale ruku ti asi nepodám, protože jak tak na to koukám, během téhle chvíle mi asi zamrzla hydraulika.“

Hoth, jeskyně

Osazenstvo transportu přivítalo, že se může přesunout z mrazivého počasí alespoň do relativně chráněného prostoru, kde tolik nefoukal ledový vítr a kde bylo poměrně sucho.

Váš předák počkal, až se všichni přemístíte do prostoru jeskyně, jež byla zatím prozářena jen denním světlem, které sem vnikalo zvenčí. Proto se zastavil hned na kraji a čekal, až se shkluknete opět kolem něj.

"Moje jméno je Sewan, ale můžeš mi říkat Sew! Popravdě netuším, co tady vlastně dělám. Ale něco mi říkalo, abych se k nim přidal. Peníze sice asi nebudou to hlavní, oč tady půjde. Ale aspoň jsem vypadl z Bespinu, kde mi poslední dobou hořela půda pod nohama..." rozpovídal se malý mechanik a jeho rádoby vtípek o půdě na planetě, která z větší části je tvořena plyny, byl příjemným oživením jinak mrazivé atmosféry. Zatím jste nikdo nevěděli, co se bude dít dál.
_________________
Rok už dále uvádět nemusíš...

Hoth, jeskyně

V jeskyni je o poznání tepleji nežli venku ale žádná hitparáda to tedy rozhodně není, ale co i s málem se dá žít. S málem sice ano, ale s přimrznutýma tlapkama, tlapkou, ke kovu to zas tak supr není.

Vlastně hned po vstupu mám konečně trochu prostoru pro vyzkoušení funkčnosti své protézy, sice sem byl venku jen chvíli ale i tak mám obavy, ještě nikdy jsem ji nenosil v takových mrazech a doufám že to elektronika zvládla. Po několika pokusných otevření a zavření dlaně a následném rozpohybování lokte jsem se i opravdu přesvědčil že paže je v pořádku. Jo, jo zlatý packy, to se pozná.

Následně jsem se s celým hloučkem přesunuli opět k hlavnímu technikovi. Který jak vidno opět bude mlít pantem a já už se jen těším na to až se pustím do práce a budu moct ukázat co ve mě je. "Vepřík" se mi představí jako Sewan a kupodivu naproti očekávání je i vcelku přátelský. No tomu věřím. a vycením zoubky v úsměvu, o předání či vylučování pachové stopy se ani nebudu snažit protože by to stejně nikdo z přítomných buď neucítil nebo nepochopil. "To mě zas nebavilo být neustále někde v luftu." udělám taky malý vtípek a svou rodnou planetu a její na tsunami a hurikány bohaté podnebí. Při vzpomínce na svou rodnou hroudu mě chytne malý záchvat stesku po domově a všech mých blízkých, naštěstí tu mám alespoň pár přátel a jak to tak zatím vypadá tohle bude má nová rodina. Rychle tedy zaženu teskné myšlenky někam do pozadí a můj pohled zaměřím na instruktora a jsem neuvěřitelně zvědavý co se bude dít dál.