Výcvik pro Anthoniel Abarmo (Needay):Mrtvé Duše

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Já rád pozoruju lidi. Jak dělají věci, jak se chovají, jak se tváří, když si myslí, že se nikdo nedívá. Poznáš je tak z jiné strany, než ti ukazují. U tebe bych se ale vydržel dívat dny.
Gaheris se k tobě trošku natočil a přitáhl si tě blíž. Jednou rukou ti vjel do vlasů a druhou ti jezdil po boku.
Neboj... neřeknu mu to... ale Gaheris nikdy zrovna moc nespal... na druhou stranu, ve válení se v posteli je přeborník. Taky se mi svěřil, že kdyby byly věci jinak, zapomněl by, že nějakou misi máte.
Pak na chvíli zavřel oči a usmál se.
Jak se z nás dvou mohli stát rytíři jedi, to mi zůstává záhadou.

[Needay]

Ord Mantell, hotel

To je rošťák.
Sice mluvím, ale mysl, kterou nemohu za žádnou cenu udržet soustředěnou, nechávám pomalu ale jistě propadat obláčky snění hlouběji a hlouběji. Zívnu.
Asi špatný ročník.
Okomentuji krátce jeho poznámku o důvodu našeho zvolení. Protože pokud jsou všichni špatní, pár jedinců musí být jasně lépe špatných. Že by můj a Dornův příklad? Vlastně jsem se nad tímhle nikdy nepozastavovala, ale jedná se o dobrou otázku. Jak je možné, že jsem prospěla? Nikdy jsem přec nebyla tím nejlepším pilotem, nerozumím tak dobře síle a vůbec… ani nemám charakteristickou povahu pro všechny ostatní členy řádu. Něco všechny spojuje, ale zdá se mi, je to možná tou únavou ale, nemá to být zápal pro stejnou věc? Pro sílu? Nevím, zda bych za ní byla ochotná položit život.
To už se pro mě ale stavil můj kočár a odvezl mě snad už tuto noc naposledy k ve většině případů příjemným výplodům mé fantazie. Usnula jsem.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Něco se tě dotýkalo na tváři. Pak se to pohnulo. Rychle zjistíš, že je to Gaheris a hladí tě po tváři...
Nechci rušit slečno, ale měli bychom jít.
Šeptal a prakticky se od tvého upadnutí do říše snů nepohnul.
Taky rozkošně slintáte... asi se vám pohodlně spalo... nebo že by sen? Sen o nekonečném a vzrušujícím recitování kodexu?
Pak ucítíš jeho ruku na rameni, pomalu jede dolů a nakonec se zastavil na zadečku, který lehce zmáčkl.
Myslím, že by ses měla začít oblékat... tedy pokud nemáš v úmyslu nepřátele odzbrojit pohledem na své křivky...
Chvíli se na tebe díval a pak si druhou rukou zakryl oči.
Tak jo... já nebudu koukat... nebo možná, mezi prsty bývají škvíry...

[Needay]

Ord Mantell, hotel

Nakrabatím nos. Zavřená víčka se ještě více snažím tlačit proti sobě, přesně tak, jakoby jste nechtěly, aby se vám do očí dostala při sprchování voda. Pak povolím. Mírný úsměv nahradí zamračení se. Vůbec se mi nelíbí, že musím vstávat. Podvolím se, má očka konečně otevřu, a rovnou se jimi podívám na Jedie.
Leda tak ve snu, snu, který se nebude zdát mě.
Zamumlám do prostěradla, kam před tím zabořím obličej. Nevím, jak mám odpovědět, tedy aniž bych musela mlžit, nepamatuji si své dnešní sny. Následují jeho hřejivé dotyky a zakrytí očí. Chytím polštář a přetáhnu jej s ním po hlavě. Cinkavě se zasměji. Pomocí síly jej lehce popošťouchnu, tak aby spadl z postele.
Drahý, dole buď!
Znovu se zachichotám a hodím za ním dolů ještě onen polštář, který jej měl vyvést z míry. Sedaje se skrčenými nohami na posteli se natáhnu pro batoh. Při natažení se pro něj, pohlédnu pod postele, zda nemá Gaheris na druhé straně nějaké nekalé úmysly. Mé vlasy jako divoká voda padající z vodopádů, se rozprostírají na zemi pode mnou. Usmívám se. Poté mě čekání vytáhnutí dnešního úboru, tedy jeden z mála každodenních šatů, jež vlastním, nebo je použitelný pro misi, která nás teď čeká k vykonání. Bílá halenka a legíny a botky ze včerejška. Obepnutí volného pásu kolem boků.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Gaheris po chvilce vstal a začal se oblékat. Stejně jako včera, tričko, kožená bunda. Pouzdro na blaster, světelný meč. Bundu musel trošku utřít od prachu.
Tak... ještě musíme obléct magora... něco bych tady měl.
Otevřel kufr a začal z něj vyhazovat ponča, pláště, vesty a jiné kusy oblečení a hadrů.
Nějak to na něj naskládáme. Pak tady ještě mám pro tebe sluchátko, když se rozdělíme, je to propojený i s Blbounem.
Řekl a podal ti sluchátko a jak to vypadalo, i s mikrofonkem.
V datapadu máš plány základny, nebo aspoň část, podařilo se mi ji vyhrabat. Jeden z nás se dostane ke generátoru a odpálíme to tam. Bude to tak lepší.
Mluvil, zatímco se snažil dostat oblečení na droida.

[Needay]

Ord Mantell, hotel

Píchnu prstem do Gaherisova hrudníku, na oko se zamračím.
Je to Blboun.
Oznámím mu. Vezmu si sluchátko a nasadím na své ouško, načež kolem do oblékajícího se muže projdu směrem k protokolárnímu droidovy. Na půli cesty se zastavím. Nevnímám Jediho pokusy ošatit mého služebného droida. Dívám se do jeho svítících diod. Trochu posmutním, co si to vlastně namlouvám? Po odchodu Vennite z našeho hmotného světa se tenhle plechový vynález stal mým přítelem. Oči se mi lesknout, ale nebudu brečet, už z důvodu že by se mi jejich černé zvýraznění zničilo.
Když něco nového začíná, něco musí končit, že?
Hlavou mi kmitá tisíc vzpomínek tahaných z pomyslných šuplíků. Kartotéky otevírají dávno zapomenuté věci. Tok času jakoby se náhle zastavil. Všechno dění ustalo. Koutky úst zacukaly v úsměv.
Pomůžu ti.
Rozešla jsem se ke dvojici.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Podařilo se vám na Blbouna naskládat dost oblečení a obalit ho kusy hader tak, že nebyl vidět ani kousek kovu. Aby zakryl svítící diody očí, nasadil mu lehce začerněné brýle.
Nebude to fungovat. Nebo jen na chvíli.
Obešel si zamaskovaného droida a něco si mumlal.
Budeme to muset zmáknout rychle. Vezmeme si taxík na lesa a pak půjdeme každej jinou cestou. Oba si najdeme svoji cestu dovnitř, Blboun odláká pozornost uvnitř přetížíme reaktor aby to tam bouchlo. Je to dva na dva, takže se mi to zdá vyrovnaný.
Zamračeně se díval na droida a bylo na něm vidět tak mu v hlavě jedou ozubená kolečna na maximum. Nakonec se na tebe otočil a usmál se.
Půjdeme?
Řekl šeptem.