Řád Jediů dále plnil svou povinnost ochránců práva a pořádku v Galaxii. Jeho členové sloužili jako poradci senátorům a vyslancům, jiní pomáhali spravovat planetární administrativu, další spolupracovali s bezpečnostními složkami. Instruktoři a padawané vychovávali a cvičili nové generace mladých Jediů.
To bylo v posledních třech týdnech úkolem i Mariandira Lightbringera, padawana umbaranského mistra Korla Breewa. Mistr odletěl na diplomatickou misi, zatímco jeho padawan byl pověřen asistováním při vyučování mladých younglingů v technice Soresu. Nyní se však jeho mistr konečně vrátil…
Coruscant: Chrám Jedi - tvůj pokoj
Chodba. Dlouhá a honosně vypadající chodba, která působí téměř jako chodba paláce. Na stěnách visí tapisérie s motivy mnoha kultur a několik stejně kulturně rozmanitých obrazů, a na konci chodby velké, vkusně zdobené dveře. Klasické dřevěné, žádné elektronicky ovládané, ale tradiční dveře, které dnes vlastní z většiny jen milovníci dob minulých.
Chodbou prochází žena v služebnické uniformě, šedivějící vlasy má stažené do přísného drdolu. Počínající stáří jí sice přidalo několik kilogramů navíc, ale podle jejího energického kroku lze poznat, že má stále vitality na rozdávání. Otevře dveře dokořan a tebe zamrazí.
Na prahu stojí mladík, v tunice, která vzdáleně připomíná tu padawanskou, dlouhé hnědé vlasy má stažené do ohonu, jeho tvář s ostře řezanými rysy se mile usmívá, ale ty vidíš, že něco v ní je špatné, falešné, zlé… A hlavně, kolem něj se rozprostírá sotva znatelná temná aura.
I kdybys chtěl varovat služebnou, ať se před příchozím má na pozoru, nemůžeš. Nemůžeš říct ani slovo, nemůžeš se dokonce ani pohnout.
Jiný obraz.
Elegantní žena ve středních letech, dokonale upravená a v šatech, v kterých dokážeš poznat oblečení nabooské vyšší třídy, se vrhá mladíkovi do náruče.
„Já věděla, že se jednou vrátíš!“
Je ti povědomá, máš pocit, že ji důvěrně znáš, i když si, ať děláš, co děláš, nemůžeš vzpomenout odkud. Ale podvědomě víš, že ti na ní záleží. I když neztrácí svou eleganci a důstojnost, vidíš, že jí po tváři stékají slzy, slzy štěstí.
„Vítej doma, synu.“
Probudíš se zpocený, plný úzkostného pocitu, že je něco špatně. Moc špatně. A nejen proto, že je to poprvé po letech, co jsi měl sen, i když už to samo o sobě je dost znepokojivé. Mnohem znepokojivější ale je, jak moc byla ta noční můra reálná – pamatuješ si z ni každičký detail, vše jsi vnímal intenzivně, téměř jako realitu... možná dokonce silněji. Nevědět, že se ti to právě zdálo, mohl by sis myslet, že je to vzpomínka na něco, co jsi skutečně zažil. Proto se až příliš snadno nabízí otázka, jestli to byl ještě sen. Síla má mnoho cest, jak promlouvat k těm, kteří dokáží naslouchat… otázkou je, jestli dokáží naslouchat správně.
Venku je stále tma, chronometr ukazuje, že je teprve půl páté ráno. Navzdory brzké hodině se život na Coruscantu ani trochu nezastavil. Míhající se světla ze speederů i trvale osvětlené budovy však teď v kontrastu s noční oblohou působí poklidně, skoro až meditativně. Chrám je ponořen do ticha. Ideální podmínky pro klid duše, jenže ty v klidu nejsi. A není divu, možná jsi právě měl vizi v Síle.
----------------------------
Tak jo, začínáme. Teď máš jedinečnou příležitost psát, cokoli chceš - jakékoli asociace se ti v souvislostech s textem vybaví, klidně napiš i nějaké vzpomínky z bližší minulosti (kamarádi, mise s mistrem atd.), vše podle libosti. Rozhodně se nebraň myšlenkám, pocitům ani posunutí hry, jestli se rozhodneš se svým zážitkem něco dělat nebo ho někomu sdělit. Hlavně nehraj za ostatní postavy, od těch jsme tu my. Kdyby jsi něčemu nerozuměl, neboj se zkontaktovat mě nebo Marinha, buď v chatu nebo soukromou poštou.
Přejeme příjemnou hru.