Tma na konci tunelu ...

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Můj první dojem z Barca Runkyho? Pozitivní. Očividně ho pobyt na Despayre a následně zde v cele nezlomil. Ačkoliv nepochybuji, že se o to zdejší personál dnem i nocí snažil. Tento fakt může zkomplikovat mé snažení dostat se mladíkovi do mysli, ale já nikdy nic nevzdávám předem. Další postup? Hraní na hodného či zlého poldu nemá smysl. Slibovat mu, že za informace vedoucí k dopadení dalších sabotérů zařídím zkrácení trestu zrovna tak. Přede mnou nesedí Gamorreán s mozkem velikosti hrášku. Oba víme, že ze stanice vedou jen dvě cesty. Zpět na planetu a na popraviště. Ne! Svou novou hračku si musím nejdříve oťukat.

Jsem kapitánka Rayla Toruviel. A ne, nejsem tu k vašim službám, pane Runky.
Představím se. Nespouštím z mladíka oči. Řeč těla dokáže na mnohé bytosti prozradit víc než tisíc slov.

Co se vašeho druhého dotazu týče. Dávám přednost mužům, kteří se koupají častěji než jednou za rok. Ale chápu, že tady žijete v omezených podmínkách. Nicméně to lze změnit. Nemohu vám zařídit prezidentské apartmá, ale lepší zacházení a stravu bezpochyby.
Nakonec se přeci jen rozhodnu vyzkoušet strategii s nabídkou, přestože neočekávám valný úspěch.

[East.Wood]

DS-1, vězení

"Pcha..." odfrkl si vězeň a bylo znát, že medové řeči ho neukojí. Přesněji řečeno byl natolik inteligentní, že dokázal rozlišit upřímnou nabídku od falešné naděje.

"Nehrajte si tady na anděla strážného, madam! Co vám já můžu nabídnout, he? Leda tak svoje smradlavý tělo, jak jste se před chvilkou ráčila vyjádřit," odbyl tě Runky a bylo vidět, že odmítá hrát jakoukoliv hru. Prostě ti naznačil, co si o tobě a celém tom tyjátru myslí.

"Pokud nemáte nic lepšího, běžte se raději oddávat buzeraci svých poslušných vojáčků a mě nechte hnít, kde jsem. Stejně to mám spočítaný..." řekl ještě, přičemž se snažil o co možná nejslušnější tón hlasu, ale potlačoval evidentně nadsázku a ironii. Celou dobu mluvil normálním hlasem, rozhodně nekřičel.

V jednom měl možná pravdu, tady se vězni na milost nepropouštěli a přinejlepším skončili jako dělníci u těch nejhorších možných prací. A Runky byl o svých slovech zřejmě přesvědčený. Ale i tak jeho přístup neodpovídal chování vězně, jemuž svitla byť jen minimální naděje na osvobození z téhle temné a studené díry.
Mírou arogance se ti dokonce mohl rovnat...

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Barc zareagoval přesně dle mého očekávání. S Impériem a jeho zástupci měl své zkušenosti. Ani kdybych mu nyní ukázala třikrát okolkovaný rozkaz k jeho propuštění podepsaný samotným císařem, nevěřil by mi, že se nejedná pouze o chytře připravený podvod. Během jeho krátké řeči mlčím. Na tváři se mi usadí neznatelný úsměv. Jakmile domluví, zavrtím nesouhlasně hlavou.

Nepodceňujte se tak, pane Runky! Nepochybuji, že bychom si mohli být vzájemně prospěšní.

Můj hlas je přátelský, melodický. Podívám se mladíkovi zpříma do očí. Tentokrát chci do našeho rozhovoru zapojit Sílu. S její pomocí bych měla být schopná odhalit, zda na někoho vězeň myslí. Najít jeho slabou stránku a využít ji ve svůj prospěch. Zhluboka se nadechnu a soustředím se na energii, která naplňovala každičkou bytost i věc v celé galaxii.

Nedávno jsme zadrželi další členy humanitární organizace, ve které jste působil. Zatím čekají na rozsudek, ale jistě by se našel někdo, kdo by ocenil výsady plynoucí z vaší spolupráce. Blízký přítel? Rodina? Žena?

[East.Wood]

DS-1, vězení

Barc Runky se nanepatrný okamžik zarazil, ale odpověď byla i tak vcelku očekávatelná.
"Nikoho nemám, to jste si snad už stačili prověřit. A prospěšné pro vás bude, když tady chcípnu! Nebo ne?"
Evidentně měl pro strach uděláno. Musela jsi začít více využívat Sílu, aby jsi se mu dostala pod kůži.

Vězeň trochu znejistěl, což jsi také hned pocítila.
"Co... co po mě vlastně chcete? Žádné vazby na bývalé spolupracovníky už nemám... řekli vám snad něco?!"
Bylo jisté, že pomocí Síly bude tvůj výslech úspěšnější, ale Runky byl silným jedincem a zdálo se, že se nepoddá tak lacino.

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Ano, chcípneš tady! A mile ráda zařídím, aby pro tebe byla každá zbývající standardizovaná sekunda utrpením. Nejdřív mi ale prozradíš, co chci vědět!

Propaluji mladíka očima. V tom ucítím záchvěv Síly, který mě upozorňuje na nepatrnou změnu v Runkyho postoji. Zaváhání.. Nejistota.. Stín pochybností se muži přežene po tváři, jako letní bouřka. A stejně jako ona, zmizí tak rychle, jak se objevil. Na tento okamžik jsem čekala. Vydám se po jeho stopách, jako akk, který zavětřil svou oběť.

Měli? Existuje snad něco, co by jste chtěl přede mnou utajit?
Mluvím klidným hlasem. Svá slova však umocňuji Silou.

[East.Wood]

DS-1, vězení

Vězeň se stával více nalomenějším. Síla byla mocným spojencem, byť Barc Runky nebyl žádným slabomyslným jedincem. Zdálo se, že něco drží ve svém nitru a nechce, aby se to dostalo na povrch...

"Práce, kterou jsem vykonával, je pro mě už minulostí. Pokud na mě někdo vynáší nějakou špínu, je to jeho věc. Mám čisté svědomí a ničeho jsem se nedopustil!" ohradil se Runky proti tvému tvrzení a vypadalo to, že se jeho mysl opět trochu zklidnila. Přivřel oči, promnul si je a pak sklonil hlavu.

Vypadal unaveně, ale to mohl být vliv delšího pobytu ve vězeňské cele.
Pak ale ještě jednou pozvedl svlj zrak k tobě a tiše dodal: "Já narozdíl od vás životy zachraňoval..."
_________________________
Co se týče vztahu Rayly a císaře, pak souhlasím s tvým návrhem. Imperátor pociťuje myšlení své svěřenkyně, popř. dokáže odhadnout, co má v plánu... atd.

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Barcova tvář vůbec nepřipomíná tvář třiadvacetiletého mladíka. Podepsala se na ní těžká práce na Despayre, výslechové metody, ale i každá nepřízeň osudu. Za jednotlivými vráskami se skrývala nepříjemná vzpomínka. Oči, které spatřili nejeden imperiální zločin nyní vynášeli svůj ortel nad mou osobou, jakožto zástupcem nenáviděného politického systému. Opovržení z něho čišelo stejně silně jako zápach vycházející z nedaleké toalety. Nic z toho mě však nemohlo rozhodit. Je mi ukradené co si o mě druzí myslí. Záleží pouze na názoru jediného muže. Mého pána a mistra. Mého císaře.

Opravdu? Tak mě pouč. Přibliž mi svou práci. Vyprávěj, jak si zachraňoval životy.
Vybídnu Runkyho. O důvěře mezi námi se zatím nedá mluvit. Avšak člověk je jak známo společenský tvor. A rozhovor, postrádající bytí, křik a výhrůžky, je pro mladíka jistojistě příjemnou změnou.

[East.Wood]

DS-1, vězení

"Nevím, co bych vám měl říkat. Upřímně si nemyslím, že slovo humanizace by vám něco říkalo..." cynicky poznamenal Barc Runky a nadále si od tebe zachovával určitý odstup. Neměl zatím nejmenší důvod jakkoliv ti důvěřovat.

"Ale pokud bych si tímhle měl ukrátit poslední chvíle do rozsudku smrti, dobrá!" řekl znaveně a pokračoval.
"Byl jsem důstojníkem jedné zdravotnické jednotky, která vyhledávala a odnášela raněné vojáky odboje přímo z bojišť. Byli jsme v té největší vřavě a hledali zraněné kamarády, kteří ležel v kalužích krve a čekali na naši pomoc. Kolikrát jsme sami byli terčem ostřelovačů imperiálních vojsk. Ale měl jsem pod sebou pár chlapů, kteří by vytáhli na smrt raněného spolubojovníka třeba i ze spárů samotného sarlacca. Zachránili jsme během jednoho měsíce asi 20 kluků, kteří by tam jinak pochcípali... ale pro některé už nebylo možné cokoliv udělat..." začal Runky a byl zcela přesvědčivý a vážný.

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Jistěže mi slovo humanizace něco říká. Nicméně již dávno jsem se rozhodla, že s ní nechci mít nic společného. Tato doba nepřeje "dobrým" lidem. Proto z této cely vyjdu já, zatímco ty tady shniješ! V Impériu přežijí pouze ti nejsilnější. Pro moralisty a idealisty v něm není místo.
Bleskne mi hlavou během mladíkova úvodu. Na tváři se mi usadí mírný úsměv. Snažím se působit přátelským dojmem.

Očividně jsem špatně informovaná. Domnívala jsem se, že humanitární organizace provozují ubytovny, různá centra. Poskytují jídlo, oděvy, případně bezplatné zdravotnické ošetření. Pomáhají s úklidem škod po přírodních katastrofách. Pořádají sbírky a podobně.. To co Barc popisuje není nic jiného než účast na vzpouře! S tím nemá humanizace nic společného! Ledaže by chtěli polidšťovat galaxii s blasterem v ruce. Pokrytec!
Bojuji s nutkáním se mladíkovi vysmát! V čem je ta jeho banda vzbouřenců lepší než my? Nemáme si co vyčítat.

A jak jde dohromady s prací zdravotníka schopnost vytvářet a používat výbušniny? Neskládají lékaři slib, že budou životy zachraňovat? Proč jste vyměnil bactu za trhavinu?

[East.Wood]

DS-1, vězení

Tvá slova působila na vězně jako jehla, která se zabodne pod kůži.
"Ale madam, my jsme nechtěli použít zbraně jako první!! To Impérium přišlo a začalo si podrobovat národy! Některé rasy byly cíleně likvidovány a kdo se vzepřel, tomu se začalo říkat povstalec! To pak člověk lehce sáhne po zbrani, když jsou v ohrožení jeho nejbližší..." rozohnil se Barc Runky.

Vzápětí se na malý okamžik zarazil a uhnul pohledem stranou. Uvědomil si, že svá poslední slova měl více zvážit.
"Každopádně," pokračoval "byla tady jistá šance, když jsem přestal pracovat jako pašerák. Dal jsem se na cestu záchrany života. Ale vy, vy jste všechno rozmetali a život pak najednou ztrácel smysl! Takže možná proto jsem skončil tak, jak jsem skončil..."

Barc Runky si evidentně ulevil a vysypal ze sebe vše, co jej v posledních chvílích tížilo.

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Náš rozhovor mi připomíná partii Dejariku. Musím zvažovat každý svůj další tah a předpovídat reakci soupeře, pokud chci Runkyho zahnat do kouta a zasadit mu vítěznou ránu. Nyní si na svůj účet mohu připsat malý úspěch. Zmínka o nejbližších mladíkovi nechtěně vyklouzla. I bez Síly poznám, že by svá poslední slova nejradši vzal zpět. Tělem mi projede vlna vzrušení. Jsem na správné cestě!

Dejarik... Tuto deskovou hru jsem naposledy hrála s císařem. Pravda, prohrála jsem, ale z každého utkání jsem si odnesla neocenitelnou lekci. Nastal čas, abych vše co mě naučil, zúročila. Pro slávu mého mistra a Impéria!
Runkyho obviňování ignoruji. Soustředím se na Sílu. Natahuji se po ní a shromažďuji ji, abych ji vzápětí využila proti vězni.

Jeden ze základních lidských pudů. Musíme jíst, pít, chránit sebe, svůj domov a své blízké. Pro ně jsme ochotni položit vlastní život. Kvůli komu jste byl ochotný zemřít vy, pane Runky?

[East.Wood]

DS-1, vězení

Barc Runky byl po tvých slovech už na pokraji psychického vypětí. I když jsi o něm věděla leccos, ani on nebyl tak silný, aby vzdoroval Síle.

Mlčky usedl znovu do kouta, aniž bys mu dala jakýkoliv rozkaz. Téměř v tu samou dobu se otevřely dveře cely a v nich stál evidentně rozrušený důstojník, jenž tě sem zavedl. Ani jsi nemusela příliš uvažovat, aby uhodla, co se děje. Císař měl dokonalou schopnost komunikovat se svými nejbližšími pomocí mysli a ty už jsi před pár okamžiky vycítila, že po tobě neskonale touží...

"Madam, bohužel vás musím přerušit. Máme spojení s imperiálním centrem," řekl jen a v tu chvíli to bylo skoro jasné. jakkoliv jsi postoupila v Runkyho výslechu, musel teď prostě počkat. Pokud jsi byla kontaktována lordem Vaderem, aby tě zahrnul výčitkami o nějakém nestandardním postupu ve vyšetřování, pak jsi mohla vzhledem ke svému postavení oponovat a odkázat jej na císaře. Pokud ale volal sám Palpatine, bylo to jistě důležité a nesneslo to odkladu. Tím spíše, žes jej mohla informovat o tom, jak se celá věc s vězni na Despayre vyvíjí.

[Gwendolin]

DS-1, vězení

Má nejoblíbenější část výslechu začíná. Miluji tento okamžik. Moment, kdy se vězňova vůle vzdorovat zhroutí jako domeček z karet. Ze zpupného mladíka zůstane jen zlomená bytost. Plamen v očích vyhasne. Psychické i fyzické vyčerpání, jako by z Runkyho vysálo část života. Kýžená informace je pouze třešinkou na dortu! Nespouštím z Barce oči. S úsměvem sleduji, jak s těžkostí dosedá na lavici. Cítím, jak moc touží mi vše povědět a tak se mě zbavit. Od úspěchu mě dělí jen pár standardizovaných minut.

Proč teď?!
Radost z blížícího se vítězství vystřídá vztek. Toužím si ho vybít na kapitánu Winksovi. Nasměrovat Sílu proti němu a doplnit ji o svou zlobu. Potrestat ho za toto vyrušení!

Ještě že měl tak dobrý důvod proč sem vlezl.
Skousnu ret a zatnu ruce v pěst. Nehty se mi bolestivě zaryjí do kůže. Tímto způsobem zaplaším myšlenky na kapitánovu předčasnou smrt. Opět nasadím masku člena rozvědky a bez rozloučení opustím celu.

Děkuji, kapitáne. Císaře nesmíme nechat čekat.
Jakmile se za Runkym opět zavřou dveře otočím se k důstojníkovi.

Pošlete za naším hostem někoho. Nepochybuji, že by nám rád něco řekl. Nesmíme mu dát šanci si to rozmyslet.

[East.Wood]

DS-1, vězení

Winks beze slova kývnul hlavou a ještě, než jsi zmizela za rohem, vklouznul do cely za odsouzencem.

DS-1, komunikační centrum

Vešla jsi do místnosti, kde seděli jen dva nižší důstojníci a věnovali se kódovaným zprávám ze vzdálených planet ovládaných Impériem.
Mohla jsi je poslat pryč, ale jejich loajalita jim beztak napovídala, že pokud sám císař komunikuje se svými nebližšími podřízenými, mají se bez okolků vzdálit. Což také hned udělalil, sotva jsi došla ke komunikátoru, na kterím se objevila silueta dobře známé postavy v kápi. Tajemné a děsivé, ale dobře známé.
"Á, moje věrná Rayla Toruviel! Byl jsem poslední dny zaneprázdněn, ale stále jsem myslel na to, jak se ti daří tvé nové vyšetřování. Vím, že jsi neúprosná a jdeš za svým cílem pevně a neoblomně. Proto jsi také dostala na starosti vzpouru na Despyre. Nuže, jak postoupil výslech vězně?" zeptal se imperátor, jako by neznal odpověď.

[Gwendolin]

DS-1, komunikační centrum

Stanicí procházím zahloubaná do svých myšlenek. Již delší dobu jsem cítila, že spojení mezi mnou a císařem narůstalo. Přestože nás od sebe dělilo mnoho světelných roků, Síla tuto vzdálenost hravě překlenula. Neviditelné oči sledovali můj postup, průběh výslechu, mě samotnou. Nemám z této skutečnosti dobrý pocit. Zvlášť protože vím, co bude mého mistra zajímat. Kdo má na svědomí sabotáže. A já pro něj stále nemám kýženou odpověď. V ruce svírám svůj komlink. Hypnotizuji ho očima a doufám v zázrak.

No tak Winksi! To nejtěžší jsem už za tebe udělala, jediné co zbývá je zjistit jméno! Dělej!
Naneštěstí se zázraku nedočkám a do komunikačního centra vstupuji, aniž bych znala viníka. Pokynu důstojníkům, aby opustili místnost. Hned jak tak učiní, přistoupím k ovládacímu panelu. Zavřu oči, zhluboka vydechnu a pokusím se ze sebe setřást nervozitu. Stisknu tlačítko a okamžitě pokleknu na jedno koleno.

Můj pane!
Známí hlas a chvála zapůsobí na mou duši jako pohlazení. Neubráním se úsměvu. Ten mi však rázem zamrzne, jakmile se císař dostane k jádru věci. Vzhlédnu. S odpovědí nespěchám.

Výslech je u konce. Vězeň již plně spolupracuje a nepochybuji, že nám sdělí informace, které nás zavedou k dalším pachatelům, můj pane.
Soustředím se, aby můj hlas zůstal pevný. Má hlava leží nyní na špalku. Císař žádá výsledky a jediné, co mu mohu nabídnout jsou prázdná slova.