Od banthy po rancora - výcvik pro Kaina
Napsal: 29.3.2012 13:04:05
Úvod
Tvůj dlouhodobý mistr Damian Axtra. Středobod tvého dosavadního světa. Hapesan, jemuž bys byl ochoten svěřit život. Člověk, jenž byl 45 let stár. Vysoký, tmavé hnědé oči a vlasy, nakrátko střižené. To byl on, spolu s modrým mečem v rytmu Djem So, který přežil vražednou arénu na Geonosisu. Ano, zanechalo to na něm nesmazatelné stopy, to jistě, ale nevzalo mu to pořád to hlavní. Značnou dávku černého a optimistického humoru. Jako by se nic nestalo, jako by žádná válka nebyla. Tvůj mistr byl několika prvními týdny války posílán do bojů sám. Toulal ses bezcílně po teď již skoro prázdných chodbách Chrámu Jedi a čekal. S napětím ses rán probouzel, obávajíce se toho, že se tvůj mistr už nikdy nevrátí. Nakonec se však Osud rozhodl pro to, postavit před tebe nového nepřítele, než samotu a strach v bezpečí Chrámu.
Psal se rok 22BBY a tobě bylo patnáct let.
Chrám Jedi, tvůj pokoj
Nacházel ses ve stavu mezi spánkem a bdělostí, když tu tě náhle cosi vyrušilo, otevírání dveří.
Spíš?
V první chvíli jsi to nepoznal. Byl to hlas tvého mistra, i s mistrem. Strhané, unavené rysy, kruhy pod očima, ale šťastný úsměv někoho, kdo se vrátil rád.
Po té potyčce nad propastí sem už myslel, že se nevrátím, ale podařilo se.
Svalil se do židle a chvíli tě nehnutě pozoroval.
Rada mi dovolila vzít tě příště sebou.
Prohlásil zamyšleně.
Ale odlétáme až zítra ráno, neboť já toho mám už dost.
…………………………
Takže začneme zeširoka. Popiš pocity, události a dojmy z minulých dní. Pak ze současnosti, klidně můžeš zkusit napsat co se ti zdálo, fantazii meze nekladu. Popiš, co děláš, jak myslíš. Nakonec posuň děj o kousek dopředu. Snad si to oba užijem a oba to přežijem.
Tvůj dlouhodobý mistr Damian Axtra. Středobod tvého dosavadního světa. Hapesan, jemuž bys byl ochoten svěřit život. Člověk, jenž byl 45 let stár. Vysoký, tmavé hnědé oči a vlasy, nakrátko střižené. To byl on, spolu s modrým mečem v rytmu Djem So, který přežil vražednou arénu na Geonosisu. Ano, zanechalo to na něm nesmazatelné stopy, to jistě, ale nevzalo mu to pořád to hlavní. Značnou dávku černého a optimistického humoru. Jako by se nic nestalo, jako by žádná válka nebyla. Tvůj mistr byl několika prvními týdny války posílán do bojů sám. Toulal ses bezcílně po teď již skoro prázdných chodbách Chrámu Jedi a čekal. S napětím ses rán probouzel, obávajíce se toho, že se tvůj mistr už nikdy nevrátí. Nakonec se však Osud rozhodl pro to, postavit před tebe nového nepřítele, než samotu a strach v bezpečí Chrámu.
Psal se rok 22BBY a tobě bylo patnáct let.
Chrám Jedi, tvůj pokoj
Nacházel ses ve stavu mezi spánkem a bdělostí, když tu tě náhle cosi vyrušilo, otevírání dveří.
Spíš?
V první chvíli jsi to nepoznal. Byl to hlas tvého mistra, i s mistrem. Strhané, unavené rysy, kruhy pod očima, ale šťastný úsměv někoho, kdo se vrátil rád.
Po té potyčce nad propastí sem už myslel, že se nevrátím, ale podařilo se.
Svalil se do židle a chvíli tě nehnutě pozoroval.
Rada mi dovolila vzít tě příště sebou.
Prohlásil zamyšleně.
Ale odlétáme až zítra ráno, neboť já toho mám už dost.
…………………………
Takže začneme zeširoka. Popiš pocity, události a dojmy z minulých dní. Pak ze současnosti, klidně můžeš zkusit napsat co se ti zdálo, fantazii meze nekladu. Popiš, co děláš, jak myslíš. Nakonec posuň děj o kousek dopředu. Snad si to oba užijem a oba to přežijem.