Akademie Síly

Korriban, cestou do Údolí temných pánů

Korribanské klima se nedalo nazvat právě přívětivým ani za běžných okolností, natož když jsi táhl na zádech stále těžší krosnu. Údolí temných pánů se na tebe šklebilo ještě nenadšeněji než ty na ně. Běda poraženým platilo vždy a všude, a aby vám to mistři vryli do paměti skutečně důsledně, rozhodli se ty... méně perspektivní... po tréninzích posílat vypomáhat archeologům na výkopy.
Snad celá vaše desetičlenná skupinka si nicméně myslela o kritériích „neperspektivnosti“ a jejich objektivitě své. Pochopitelně, byli jste na tom lépe než naprostá většina ubožáků, co se tísnila před vstupem do akademie. Ale to bylo tak jediné optimistické na vaší situaci. Pokud jste nechovali zvlášť vřelé city ke krumpáčům, lopatám a dalším nástrojům používané na těžké výkopové práce.

Do Údolí temných pánů vám zbývalo tak půl hodiny svižné chůze, nebo hodina a půl ploužení se. Pak jste museli jen najít skupinu Linarta Gryse a nahlásit mu nástup na "výpomoc".

„Věřil bys, že ti cvoci se rvou o to, kdo půjde do Údolí temných pánů?“ oslovil tě neznámý člověk. Světlé vlasy příliš krátké na to, aby řešil jejich stáhnutelnost do uzlu, ledově modré oči. Z nějakých důvodů ti připadal povědomý, ačkoli jsi netušil, odkud ho znáš. Nebo spíš – odkud bys ho měl znát.
Technicky vzato se mohl obrátit na kohokoli z vašeho hloučku, nebo klidně i na okolní pustinu. Nemohl ses ubránit pocitu, že ty „jsi to vyhrál“ prostě proto, že jsi byl poblíž a hrozilo i riziko, že odpovíš.
„Těmi cvoky“ nemyslel samozřejmě archeology, ale některé z cílevědomějších studentů, kteří Údolí temných pánů považovali za hotovou studnici poznání a moci. Pár z nich dokonce zakládalo různé tajné společnosti, zvláště pozoruhodná byla jedna, která si říkala Kruh temnoty. O jejích členech se šířilo leccos, a dost možná i na nějaké to mystérium temné strany skutečně kápli. U těch pár psychopatů, kteří to o sobě tvrdili, bylo možné vše.
„V zásadě je v tom velmi jednoduchá výuková logika,“ poznamenal ještě, a tobě došlo, že tohle nebude jenom obyčejné a nejspíš i neuvážené uvažování nahlas. V tu chvíli tvůj společník zrychlil krok a přesunul se víc do čela skupinky. S lehkostí a samozřejmostí, která byla až podivuhodná, vzhledem k pražícímu slunci.

Korriban, cestou do Údolí temných pánů

Šel jsem svižným krokem, krosnu na zádech. Bylo v ní různé vybavení pro archeologii, ale z nějakého důvodu mi připadalo tak nějak těžší.
Může za to spalující sluneční zár? Přídavná zátěž? Nejenže sem musí ,,nedostateční" jít, vláčet výbavu jenom pro subjektivitu nějakého mistra, oni nám ty batohy ještě zatěžujou!
Pomyslel jsem si poněkud naštvaně a kopl jsem do písku, čehož jsem ale vzápětí litoval, protože jsem si narazil palec o dosud neobhevený kámen.
Deset nedobrých, nemastných, nešplhounských jedinců táhne krumpáče přes poušť bez nějakého hlubšího významu... i když to nemusí být pravda. Co když to právě my jsme ti perspektivní a proto musíme ještě víc trénovat, abysme byli ještě lepší?
Když nám zbývalo jenom asi půlhodiny rychlejší chůze, přitočil se ke mně neznámý člověk.
Neznámý, někoho mi připomíná... Ale koho? A odkud ho znám? Nebo neznám?
Asi takové mi proudily hlavou myšlenky, když uvedl svou poznámkootázku o ,,cvocích ".
Ale jo, docela věřil,
odpověděl jsem na tuto otázku pronesenou pravděpodobně z nudy, i když za tím mohlo být i něco víc. Také byla otázka proč se zeptal právě mě?
Možná proto, že jsem byl poblíž, možná proto že jsem vypadal na to, že bych moh odpovědět... Je to vůbec důležité?
údolí temných pánů totiž zní... temně.
odpověděl jsem po menší odmlce.
Navíc, když si chceš založit klubísek, potřebuješ důvod. A já si myslím že odhalování tajemství temné strany je dobrý důvod, který si obhájíš, a nalákáš ním nové členy, dychtící po větší moci.
vysvětlil jsem mu tedy své důvody proto, abych jim věřil.
Kápli na něco skutečně? Má cenu se ho ptát? ,,Zeptání je zadarmo"
A co ty osobně, myslíš že něco vykoumali, ti cvoci? A mimochodem neznáme se odněkud?
zeptám se ho, zatímco uvažuji nad jeho poznámkou o výukové metodě.
Jednoduchý výuková metoda? Jak to myslí? Že se učí spolupráci, či trénují se těmito výpravami do Údolí?
Už už se chystám poznamenat něco v zom smyslu, když učedník zrychlí, naprosto nepřiměřeně k teplotě a vydá se do čela skupiny.
Uvažuje nahlas, nebo se ode mě chce něco dozvědět? Chce mě někam přelákat? Ale proč by to dělal? A jakto že je tak v pohodě? Používá snad Force Valor?
Po krátkém zamyšlení jsem se chvíli rozhodoval jestli také zrychlit a zůstat po jeho boku, ale spokojil jsem se prostě s tím, že se budu udržovat v přední části skupiny, tak abych měl možmost s ním případně komuniovat. Pokud by dialog opravdu započal, zařadil bych se po jeho boku.

Korriban, cestou do Údolí temných pánů

"Jediové zpravidla znají hodně lidí, ale zpravidla je nenapadne to řešit, dokud se něco neděje," připustil tvůj kolega. "Proč se koukat kolem sebe a pamatovat si lidi, když jsou to individualisté a radši fungují na vlastní pěst - v nejhorším přpadě stačí pár keců o Síle a mávat světelným mečem. A flákání se na sithské akademii tyhle postuje nezlepšuje. Všude je spousta lidí a nikdo vlastně neví, kdo je kdo."
Vlastně si do tebe jemně rýpl, ale nezdálo se, že by to myslel nějak útočně. Spíš mu celá ta situace - bez ohledu na tebe - přišla zábavná. Svým způsobem i VELMI zábavná.
"Což není nic proti tobě, tyhle sklony mě víceméně přešly až v armádě. Coruscantských návyků se zbavuje hodně těžko."
Bezděčně - nebo ne tak bezděčně, jak se dalo čekat - ti přizpůsobil krok a konverzace tím pádem bylas navázána.
Představení jako takové se sice přímo nekonalo, rozhodně jsi však mohl tušit, odkud se znáte - nebo spíš, "znáte".
Řád Jedi před mandalorianskými válkami byl velký, hodně velký, a ty jsi jej opustil až po válce a zcela nezávisle na Revanových aktivitách. Těch pár poznámek ti nicméně o tvém kolegovi mohlo říct jen jméno, které by mohlo - ale mnohem spíš nemuselo - být povědomé.
"Co ti chci říct: tohle pomáhání v Údolí temných pánů není nic jiného než snaha dosáhnout efektu první linie. Vám to připadá jako otravný test. Pro spoustu akademických psychopatů se stáváte ideálním terčem, někým, koho je třeba zlikvidovat. To vyvíjí tlak. Buď se člověk změní a začne uvažovat jinak, nebo umře.
Kdyby tě Arianna Khaeri viděla na sithské akademii, měla by z tebe OPRAVDU radost. A ještě větší z toho, jak špatně tě vycvičila. Tebe sem nedotáhla povinnost, ty jsi špatným šlápnutím neodstartoval řetězec událostí, co skončily na Korribanu. Ne. Tohle byl jen zmatek, nezvládání emocí, nedostatek sebekontroly."
Jméno tvé mistryně tě překvapilo. Nečekal jsi, že bys ho mohl na Korribanu uslyšet, rozhodně ne - takhle, v podobné souvislosti, v sousedství podobných vět.
"Jestli chceš být stejný sith jako tři čtvrtiny Kruhu temnoty, pokračuj ve svém chování a uvažování. Protože jsi na dobré cestě do toho spadnout a už se nevyhrabat.
Jestli chceš být především Erax, akceptuj, že existuje odpovědnost, příčiny a následky. Síla je jenom nástroj. Temná strana, světlá strana - i jednokreditové mince má dvě strany.
Jen ti chci říct, že jsi na křižovatce. Jednu z těch cest považuju za špatnou. Druhá bude tak špatná, jak si ji uděláš sám. Z Revana se také nastala... škodná, přestože z něj je temný pán ze Sithu. Na to, abys přežil a přijal temnou stranu, nemusíš být idiot ani psychopat. A mám dojem, že si to i sám uvědomuješ.