Akademie Síly

Chrám Jedi, zahrady (slovo úvodem)

Za padawana mladého Alrika Daenwara Corriolana dostaneš.
Letěl na svém „vznášedélku“ Velmistr Řádu. Bylo tu relativně ticho. Někdo trénoval, jiný meditoval, kdosi byl na jídle, další pak pryč. Sem doléhal jen šum hlasů ze zahrady, jenž se koupala v hřejivých paprscích slunce.
Mistře.
Mrskla ocasem dvoumetrová togorianka. Vypadala velmi rozmrzele, od bílých a černých pruhů, vlasů, ve kterých měla zapletených pár stužek a korálků, po zlatem zdobené uši.
Víte, určitě je to pro mě velká čest, jistě, ale nechci znova zažít …
Že smířená s tím, tvrdila jsi.
Ano mistře Yodo, ovšem …
Nevymlouvej ty se.
Jeho hlas zněl stejně měkce a přívětivě.
Rada věří ti.
Povzdechla si.
Kolik mu je? Devět?
Tipla jednu z nejhorších variant pro sebe a pohnula jedním zlatým uchem, však poměrně strojově. odpovědí ji bylo přikývnutí.
Mistře Yodo.
Zaúpěla. Pohlédla mu do očí, možná chtěla něco říct, Síla žel, ji v tom zabránil Yodův pohled, jak dlouho se na sebe dívali těžko určit, než to togorianka vzdala a sklopila hlavu.

Chrám Jedi, zahrady

Byli jste domluveni se setkat na obvyklém místě, tedy ve větvích rozložitého stromu kousek od západního cípu zahrady. Sokolíci začali -alespoň na váš vkus- příliš šťourat do některých mladších jedinců vašeho klanu, válečná porada měla začít asi za půl hodinky a tys tam chtěl být jako obvykle dřív, jenže …
V Chrámu se objevil nějaký nový návštěvník, nikdy si ho tu neviděl a ještě nebyl čas se na něj zeptat. Zprvu si jej nechtěl sledovat, neboť se pohyboval ve společnosti mistra Yody, ale když zjistils, že mají stejnou cestu, ještě rád ses za nimi plížil. Mluvili o „běžných“ věcech, alespoň do doby, než se zastavili ve stínu vchodu do zahrad. Tomu, co říkali si nerozuměl a ani to nebylo důležité, dokud nezaznělo tvoje jméno. Až tehdy bylo načase věnovat návštěvníkovi o něco víc než jeden pohled.
Typický Jedaiský plášť tmavší barvy, ti bohužel zakrýval výhled na to, v čem je dotyčný oblečen, tak tedy obličej. Bílo-černý pruhovaný togorianský kožich, nebudu už ti déle zakrývat, že to byla skutečně kočičí verze něžného pohlaví, ve vlasech korálky a stužky tě sice zpočátku zaujaly, ale pak se ji podařilo pootočit hlavu tvým směrem. Uvědomil sis, že levé oko má temně hnědé a pravé ledově modré, ovšem nejděsivější byly ty uši, tam, kde měla být srst, bylo zlato. Určitě to nemohl být chirurgický zákrok z rozmaru, možná následky nějakého nehody, kdo ví.
Dobře mistře Yodo, je-li vůle Rady, abych vycvičila Alrika Corriolana.
Nechala větu nedořečenou.
Myslím, že rozumět vy dva si budete.
Prohlásil starší Jedi.
Nevěřil si vlastním uším, doufals, že dostaneš někoho, koho alespoň od vidění znáš, Síla žel, nestalo se tak. Můžeš zůstat, ale doporučuji ti si trochu hejbnout, neboť se může stát, že jak nechodíš, dojdeš pozdě.

-----------
Byla jsem v pokušení sem nic nenapsat, ale v poslední chvíli mě něco napadlo. Dobrou hru, nám oběma.

Chrám Jedi, zahrady

Sokoli jsou skutečně... ptactvo nebeské.
Zkřížené s agenty provokatéry.
Už před nějakým časem jsem se rozhodl je zcela ignorovat, tvářit se, že neexistují, nebo existují asi stejně jako puch „vanilkového“ osvěžovače vzduchu v chrámu v čase svátečním.
Zdálo se, že nová strategie slaví úspěch a mezitím jsme stihli i zrekonstruovat bitvu o Malachor, k čemuž nám stačil jeden hrnec polévky, několik talířů s hlavním chodem a telekineze – jediný, kdo s ní měl problémy, byl mistr Ander, který nás vyrušil a následkem toho se nestačil divit, jak vysoko umí dolétnout polévka, když do ní napadá... skutečně leccos.
Nakonec mi ale připadalo, že víc než úspěch ignorovací strategie šlo o lekci s krysí stravou. Jak se pomalu ze sokolí paměti vytrácela živost vzpomínky na horké červencové dny na Coruscantu a puch jejich intenzivně se rozkládající oblíbené pochoutky, tím se stávali drzejší a drzejší.
Potřebovali lekci.
Skutečně důkladnou a skutečně jednoznačnou. Za tím účelem jsem se v archivech porozhlédl po historických pramenech k válkám s Exarem Kunem. Říct, že se mi v hlavě na základě toho rýsoval plán, rozhodně říct nešlo, protože žádný plán se nerýsoval. Inspirace prachbídně selhávala a ani cestou na sraz se nehodlala dostavit.
Jenže... katastrofy ze zásady chodí ve skupinkách. Asi by se jinak cítily příliš osamocené. Nedostatek nápadů nebyl ten nejakutnější průšvih, tím akutnějším bylo prosmyknout se kolem mistra Yody a jedijské cizinky, a neupoutat na sebe pozornost. Sílažel to znamenalo nutnost je chvíli odposlouchávat.
Nelíbilo se mi to.
A informace, které jsem se dozvěděl, se mi zamlouvaly ještě míň.
Pravda, většina younglingů je štěstím bez sebe, když dostanou mistra.
Na druhou stranu, většině younglingů to nezkomplikuje způsobem zcela zásadním plány ohledně blízké budoucnosti.
Navíc když je vám devět a strčí vás na starost někomu, koho jste v chrámu ani neviděli (a že ho máte prozkoumaný od vrchních pater až po drtič odpadků hluboko pod budovou), zavání to značnou sithovinou. Na to by přišel i menší paranoik a ani by nemusel brát v potaz, jak málo je jeho nový mistr informován... z „myslím, že rozumět si vy dva budete“ prostě běhal mráz po zádech.
Radši jsem se co nejdříve odpoutal od mistrů a pokračovat v cestě.
Jednak nehrozilo, že upečou něco, co by bylo dost cenné na vyrovnání rizika odhalení a případného průšvihu, jednak čas kvapil a sokolíci si zasloužili vymyslet nějakou opravdu nezapomenutelnou lekci.
Na místě každopádně byla největší obezřetnost. Nerad bych cestou na sraz natrefil na nějakého akčnějšího nebeského ptáčka, nebo ho nedej Sílo na ten sraz dotáhl. A ve hře stále byla možnost, že se i někdo z mladších členů prokecl, jakže to vlastně bylo s tou kryskou, a nepřítel plánoval odplatu.

Chrám Jedi, zahrady

Další lekce Sokolímu klanu už byla na cestě. Tentokrát měla být tvrdá a jednoznačná, někteří v hlouby duše doufali, že i poslední, zjevně jsi mezi ně nepatřil. Kvůli delikátnosti situace ses rozhodl hledat pomoc u Exara Kuna, marně. Co teď? Tvoji kamarádi na tebe spoléhali, že přineseš úžasný nápad, který by mohli proprat, vyladit a zrealizovat. Jenže tys měl v hlavě vymeteno a ani ta “drobnost“ s togoriankou ti nedodala potřebného nápadu. Navíc, tvá stará dobrá kamarádka paranoia se probrala k životu, dostala nové “žrádlo“, tvého nového mistra, kterého si nechal být tam, kde byl a nepozorován ses raděj vydal za svými přáteli.
Oproti tvému očekávání, tě nikdo nepronásledoval, nebo sis ho alespoň nevšiml. Na vašem oblíbeném stromě už seděla většina tvých spoluspiklenců . Porada v úzkém kruhu měla čítat tebe a šest tvých dobrých přátel. Kdo byl asi poslední? Přesně tak, krátké poslouchání mistrů tě krapítek zpomalilo.
A hele, kdo jde pozdě!
Ozval se ze stromu charakteristický Zaikův hlas.
Kde ses fláknul?
Informoval se Ryen.
A našel jsi tam něco hezkého?
Přisadila si Alara.
Pohni nahoru, načase začít.
Zavrčel od rána špatně naladěný Yner. Nějak podvědomě jsi ale tušil, že jakmile začnete něco vymýšlet, přejde ho to. Bayree se na tebe zazubila. Heike visela ze stromu hlavou dolů. Docela ses polekal, neboť jsi ji v první chvíli jako obvykle přehlédl.
Zjistils v archívech něco zajímavého?
Zeptala se visící, když ses usadil na jedné prostorné větvi. Asi zase věděla úplně všechno.
Takže, jako obvykle.
Odkašlala si Bayree významně.
Dnešní téma: Sokolíci. Cíl: dát jim nezapomenutelnou lekci. Nějaké návrhy?
Všechny pohledy se obrátily na tebe. Slunce stálo vysoko na obloze. Ty jsi se ještě nevzpamatoval z cesty sem, v hlavě jsi měl prázdno a oni po tobě ještě chtěji ….

Chrám Jedi, zahrady

Vyškrábu se do koruny stromu, kde se uvelebím na větvi. Na otázky jaksi nemá cenu odpovídat. Porada by šla do háje a mix nadšených a soucitných obličejů fakt vidět nemusím. Ne v tuhle chvíli.

Inspirace se dostavila náhle v záblesku osvícení.
Nebylo to poprvé ani naposledy, Malachor vznikl z podobného bleskového nápadu ve správný čas na správném místě. Mistr Asker tvrdil, že to samé si myslí i o originální bitvě o Malachor a že bych měl začít se zodpovědným chováním dříve, než zdrhnu do neznámých oblastí a vrátím se v čele menší armády.
Když jsem se rozhlížel kolem sebe, menší armádu jsem viděl.
Neznámé oblasti mi nikterak nechyběly, známá zahrada zcela stačila.
Jisté bylo, že NĚKDO zažije pěkně horké chvilky a my to nebudeme. Ne, dokud se do toho nezačnou plést mistři - ale když to uděláme chytře, mistři se do toho plést nebudou. A pokud se o tom dozví, celé to budou považovat na younglingskou bezstarostnou hru...
"Chtělo by to sithského ducha," odpovím vážně směrem ke kamarádům.
A zatím, co na mě ostatní koukají asi nepříliš chápavě, dodám: "Krysa nepomohla, bude to chtít silnější kalibr. Provokovali s temnou stranou, tak si pro ně přijde Sith... tak, jako si přišel sith pro Exara Kuna a pro Freedona Nadda a pro další. Prostě dáme dohromady Síly, sílu a kreativitu dohromady a připravíme jim setkání, na jaké nezapomenou."
Pravda, pořád tu byla možnost, že se nám to povede dokonale, po setkání s levitujícím prostěradlem budou sokolíci po sobě utírat loužičky a pak se dozví, kvůli komu si nadělali strachy do kalhot - čímž pádem se naštvou a válka bude pokračovat.
Na druhou stranu, i při takovém vývoji událostí by si nadělali takovou ostudu, že by museli chodit nějaké tři, čtyři roky stokami. A to bude většina problémových živlů povýšena do padawanského stavu a klanové války budou mimo jejich sféru zájmu. Tak jako budou brzo mimo moji - i z toho důvodu jsem uvažoval o efektním rozloučení se se sokolíky, na jaké chrám jen tak nezapomene.

Chrám Jedi, zahrady

Cože? Ducha? Nevyšiluj!
Vyděsil se Ryan.
Jo, má pravdu, kde chceš v Chrámu sehnat Sithskýho ducha?
Zeptal se informativně Zaik, dokázal toho sehnat hodně, ale asi tušil určitý problém v této věci.
A pak si přijde Sith pro nás.
Usmála se Heike.
To bude jízda, ale je fakt, že je to zajímavej plán, jenže … Co když to prokouknou?
A jak pochopí, že je to Sithský duch?
Vždy praktická Alara, až to občas bolelo. Najednou jsi měl pocit, že tě někdo pozoruje. Tam, kde jsi skoro ani nedohlédl, stála tvoje nová mistryně. Bystrýma očima přejížděla celou vaši skupinu v koruně stromů. Drze si tam tak existovala, jako by se rozmýšlela, jestli má vůbec cenu, jít ti říct, o čem rozhodla Rada na tvůj účet, nebo to odložit na jindy. Zjevně vyhrálo jindy, neboť chvíli po tom, co sis ji všimnul se vytratila.
Hej Alriku, na co tak koukáš?
Zeptala se Bayree.