Gaheris Dorn - Do náruče

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Yuuzhanvongský tvárce na tebe po následujících několik úderů srdce zíral očima zapuštěnýma v lebce, a potom, když ještě jednou bleskově přelétnul údaje a následně máchnutím ruky rozehnal drobounké zobrazovací broučky, se jeho jizvami pokrytá ústa roztáhla do grimasy, jež by se s přivřenýma očima dala nazvat úsměvem, ale bylo v ní i udivení.
Reflexy pocházející z výcviku by pobízely k hledání emocí v Síle, nebylo by to ale k ničemu. Necítil jsi nic, nebo ne, přesněji jsi cítil ještě méně než nic.
"Dobře," promluvil konečně po chvíli mlčení, za kterou atmosféra v místnosti poměrně houstla, pokud to tedy vzhledem k všudypřítomnému živočišnému pachu, jímž byl prosycený vzduch, bylo ještě vůbec možné.
"Připadá mi, že je to škoda, ale jestli si to opravdu přeješ, zařídím to."
Tvárce k tobě přišel blíže, avšak ne tak moc, aby narušil tvůj bezprostřední osobní prostor.
"Mimo jiné? Co dalšího by jsi chtěl?"
Pozvedl zvědavě obočí.
"A ať už mluvíš o plazovi nebo o té ženě, budiž po tvém," dodal a pohled jeho nelidských zorniček se střetl s tvým.
"Skutečně jsi znamenitý muž, inkvizitore Gaherisi Dorne, na někoho, kdo není Yuuzhan Vong. A to tvé dary od bohů stranou."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvek od Gnost Kohn »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Až teď mi začal tvor připadat opravdu odporný. Do teď jsem ho vnímal jen jako... něco neznámého a zvláštního, ale když ho vidím tak blízko... opravdu to nejsou zrovna krasavci.
Promnu si zápěstí a potom obličej. Ta... nepřítomnost Síly... jakýchkoli vjemů, mimo vzdálené a velmi utlimené mé Silově nadané kolegy, které bych necítil, kdybych o nich nevěděl... možná je ani necítím a jen se mi to zdá. Cítím se celý nesvůj a rozhodně i teď, když jsem... měl bych být "čistý" od všech těch drog a dalších věcí.

"Možná je to škoda, když tvrdíte, že jsem.... tak fascinující. Ale... nepatřím sem, snad chápete." Možná mě až překvapuje vstřícnost s jakou jsem se u mého... hostitele setkal. Očekával jsem, že mě "nepustí"... ještě mě nepustil, ale že na to nekývne hned.
Ty další podmínky jsem řekl jen tak, vlastně ani nevím, co bych měl chtít... jistě chci svoje staré oblečení.... a a svoje meče samozřejmě, vlastně všechno s čím jsem přišel. Je to moje a jen moje.
Jsi nehorázný sobec víš to?
Zamručím, když se mi zase ozve ten hlas v hlavě a podívám se na Karema. Musím říct, že mě překvapil. Sám mi je nabídl, jen nevím jestli oba, nebo jen jednoho. Teď nějak nevím, koho si mám vybrat. Tu ženu... nevím, nemám moc důvodů se ji pokoušet odtud dostat. Možná jen slabost pro blondýny... A taky, že jsem si slyšel od chvíle, co jsem vlezl do té jeskyně, ale... to si nějak nedokážu vysvětlit. Nebo ano? Ta přítomnost ničeho je strašně zmatená, jeto jakoby ze mě něco bralo části a znovu mi je vracelo. Budu muset na chvíli na povrch, možná by se mi tam udělalo lépe. No a Oxxena mám zabít. Je to víc, než úkol... nabídl jsem mu dohodu a... nuže, ignoroval mě... ještěrka jedna tvrdohlavá. Žije v pořádcích, které jsou už dávno mrtvé.
"Vaši nabídku ohledně mých požadavků si rozmyslím. Pokud dovolíte." Odkašlu si a zhluboka se nadechnu v naději, že mi to udělá lépe.
"Potřeboval bych na chvíli na povrch. Mimo... toto vaše zařízení. Cítím se tu... ne příliž dobře. Má to co dělat s mým... s.. jeedai." To jedno slovo vystihne snad všechno, co Karem potřebuje vědět a zároveň proč by mi to měl dovolit. Na chvíli se zarazím a napadne mě, co vlastně dělám. Co chtějí a... jestli to, co udělám nebude mít větší následky. Na druhou stranu... můžou to ze mě, z kohokoli z nás i z kohokoli, koho by chytili dostat násilím, takže by se to stejně dozvěděli. V celkovém výsledku to tedy nemá smysl. A zachráním si krk. Což je... pro mě dostačující. Impérium je dost silné, aby se vyrovnalo s něčím takovým. Nebo alespoň doufám. A i tak... pokud se nic nezvrtne, můžu si zajistit místo i u nich. Možná jsou to jen průzkumníci vesmíru. Ale nějak mi k nim mírumilovné úmysly nesedí.
"Můžete jít se mnou. Po cestě vám můžu vysvětlit základní věci. Klidně si vemte stráž. A také jednu z mých zbraní. Můžu vám ukázat, jak funguje a co dovede." Zbraň je minimum na co by přišli i sami... světelný meč není zas tak těžké ovládat... nebo minimálně zjistit, jak funguje. A základy Síly... to není zrovna tajná záležitost. Jen mě tak napadá... když jim řeknu všechno... dodrží slovo? Budou potřebovat svědka? Pustí mě, nebo popraví? To bych měl zaké zvážit.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

"Nemysli si, že utečeš, Inkvizitore Gaherisi Dorne, a vyhneš se tak splnění své části dohody." odvětil po krátkém zamyšlení tvárce, promnuvše si rukou bradu pokrytou symetrickou skarifikací.
Dále si tě přeměřoval pohledem a v jeho tváři se střídavě zračil údiv a zamyšlení, zatímco živá čelenka na jeho hlavě předla chapadýlky.
Opět ale tento muž projevil, že k tobě chová respekt, už jenom tím, že tě oslovil titulem a celým jménem, a způsobem, jakým to vyslovil. Ať už se toho o tajemstvím zahalené rase těchto Yuuzhan Vongů dalo říct sebeméně, rozhodně přísně ctí hierarchii a projevují náležitou úctu těm, kdo jsou v ní vysoce postavení.
"Kdybych byl tak hloupý, že na to naletím, nikdy bych se nestal mistrem tvárcem, natož součástí této expedice.
Svoji zbraň nedostaneš, ještě ne, ještě ses neprokázal."

Mistr tvárce vytáhnul ze záhybů svého živého pláště přehozeného přes pancíř z materiálu připomínajícího slídu nebo nějaký korál - pravděpodobně spíše ceremoniálního významu než praktického - masitou kouli.
"Ale jinak budiž," prohlásil, obraceje masitou kouli v rukou, a na jeho zjizvenou a tetovanou tvář se opět vrátil úsměv.
Pak do koule šťouchnul prstem a ta se o něco roztáhla zformovala jako plastelína do podoby hlavy.
"Pošlete mi do laboratoře eskortu těch nejlepších válečníků."
"Už jsou na cestě, mistře tvárče," řekla hlava, načež kývnula hlavou na poklonu a opět se schoulila do sebe do podoby koule a Kan ji následně opět zastrčil do záhybů pláště.
"Půjdeme se tedy projít."
Karem Kan čekal s rukama za zády na eskortu, než asi za minutu dorazila a když se membrána suplující dveře otevřela, vykročili jste, přičemž jim tvárce dal znamením ruky na srozuměnou, že je všechno v pořádku a mají tě nechat být.
Válečníci vás obklopili, jakmile jste se vydali chodbami, a napočítal jsi jich devět, rozložitějších, vyšších a ramenatějších než tvárce. Měli na sobě zbroje, které vypadaly jako krabí pancíř, a trochu ses otřásl, když ti ve skrytu mysli vyvstala otázka, zda je to jen schránka, nebo je ten krab ještě naživu.
Každý z válečníků měl mimo jakýchsi tobolkovitých pouzder ještě kolem pasu obtočeného hada, přičemž tento had nepochybně sloužil nějakým způsobem jako zbraň už jen podle toho způsobu, jakým ho nosí.
Vstoupili jste do trubice, jež sloužila jako organický výtah - podlaha sloužila jako jakýsi píst, který vás vytlačil o několik podlaží vzhůru - a posléze tě vedli po slídově se lesknoucích schodech vzhůru a jakmile Karem Kan přiložil svou původní pětiprstou ruku na štěrbinu ve zdi, ta se roztáhla jako ústa. Nebo, vzhledem ke své vertikální orientaci, spíše jako jiné pysky. A odhalila ti tak paprsky denního světla a bogdenskou oranžovou oblohu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvek od Gnost Kohn »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Přivřu oči a prohlédnu si mého hostitele s trošku podrážděným výrazem. Ano, mohlo to vypadat, jakože je chci všechny pobít a utéct. Překvapivé je, že mě to ale nenapadlo.
"Já svoje sliby plním... mistře tvárče." Doufám, že to vyznělo, jak to vyznělo. Protože to spíš já mám důvod pochybovat o tom, jestli splní svoji část dohody. Jsem si plně vědom, že si tím můžu zhoršit zatím vcelku dobré vztahy, ale... to on začal.
To, že mi nedá zbraň... no, je to docela logické, ale... sám se ochuzuje. Chtěl jsem jim ukázat meč na něčem, co vím, že přeseknu. Tedy, nepochybuji, že bych tyhle organické struktury dokázal rozřezat také, ale... kdo ví. Tohle jsem nikdy neviděl, ani o tom neslyšel.

Hovor, který Karem měl byl... jako z nějakého bizardního snu... noční můry, která... tedy není natolik děsivá, jako odporná. Ostatně, jako náš doprovod. Jejich technologie je stejně odporná, jako fascinující. A to znamená hodně...
Když náš obklopí... zase se cítím, jako ve vězení. Teoreticky je to zároveň pro moji ochranu, stejně jako proto, abych neutekl, jen z toho nedokážu oddělit ten špatný pocit od dobrého. Možná za chvíli. Když nás zavedou do "výtahu", začnu opět přemýšlet, zda jsme v nějakém... živém tvorovi... organismu, nebo je to jen organická technika. Jedno je odpornější, než druhé. Ale... na druhou stranu... organismus dorůstá... může se časem sám opravovat, což může být výhoda. Na druhou stranu nemusí být tak pevný... a nebo může být pevnější než ocel... všechno je možné. Vím, že existují zvířata, jejichž kůži nepronikne ani světelný meč.

Spatřit slunce pro mě bylo, jako vysvobození. Nehledně na to, že mám raději noc... vidět i něco jiného, než osvětlení uvnitř byla úleva. Stejně tak, jako konečně cítit něco, než prázdno a své přestavy. Když jsme konečně vyšli, během chvilky se mi udělalo lépe. Tahle zkušenost mi tak trošku dokazuje, že jsme se Silou svázání více, než se zdá.
"Jak jsem řekl... svoje sliby plním. Vy chcete vědět víc o našich tajemstvích... já chci volně odejít. Jediný, kdo by měl mít podezřejí jsem já." Myslím, že mu to také došlo, že mám jisté pochyby, ohledně mého propuštění. Ohledně jeho nabídky si vzít i někoho z těch dvou... ty asi neustoupí, dokud nebudu v bezpečí na imperíální záklandě.
"Abych začal plnit svoji část dohody." Začnu, aby dával Karem pozor. Vždycky, když jsem mohl něco vysvětlovat jsem se cítil tak... mocně... ty pohledy neznalých. "To, co my.... rytíři jedi, inkvizitoři... a další skupiny využívají, se nazývá Síla. Je spousta interpretací, co to vlastně je. Ale ta... nejpřesnější by se dala popsat asi... že je to jistá energie, která prochází vším živím. Lidmi... dalšími druhy... dokonce i rostlinami a teoreticky vším, co je kolem nás. Až na vás... což jste jistě zjistili." Dodám, neboť... o něčem takovém mluvil v té "laboratoři"...
"Ti, kteří jsou obdařeni... větším spojením propůjčuje... schopnosti. Ovlivňovat naše okolí, téměř cokoli. Schopnosti ničit... léčit, vnímat okolí, aniž bychom otevřeli oči. Včetně možnosti snadno ovládat naše zbraně... světelné meče. Ty, co jste mi zabavily.. nejasnosti?" Jsem si jist, že někdo s inteligencí mého hostitele tyto základní informace pojme, takže se nebudu ptát, jestli mě stíhá.... spíše na jeho otázky. Musím se dlouho tvářit, že vím o čem mluvím. Nikdy jsem nebyl zrovna teoretik... nebo poslouchal všechny ty poučky. Možná kdybych měl za mistra svého otce... ten by mě hnal tvrdou rukou, ale Eliza byla... možná moc mladá na padawana, nevím... ale nemůžu si stěžovat. S výukou to mělo také něco společného... studovat proudění Síly, energií a různých příjemých pocitů v jejím těle jsem se taky něčemu naučil. Nejspíše trpělivosti.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Šli jste dlouhými pomalými kroky něčím, co připomínalo zahradu. Mezi prsty bosých nohou tě šimrala planá tráva a chladivý vítr ti cuchal vlasy. Při ohlédnutí za sebe jsi spatřil komplex připomínající obrovitou, oranžovočerveně zbarvenou mořskou hvězdici, jejíchž několik ramen bylo zavrtáno do skály. Ta věc sloužila jako přístřešek a nebylo pochyb o tom, že je rovněž živá.
"Yuuzhan Vongové mají také stvoření, která dokážou pohybovat předměty nebo být v kontaktu jedno s druhým bez ohledu na vzdálenost."
Kousek vpravo se skupinka dalších Yuuzhan Vongů skláněla nad rozlehlým houštím vysokých rostlin s chlupatými krvavě rudými květy. Zpravidla chodili dva za sebou, jeden vždycky z květu ohladil okvětní lístky, až odhalil tlustý podlouhlý kapslovitý plod, který se pod nimi skrýval, zatímco ten druhý pak z kapsle vyříznul něco, co připomínalo krystal. Na první pohled byly rozeznatelné dvě skupiny, ostře kontrastující jedna s druhou. Někteří Yuuzhan Vongové pracující v zahradě byli na první pohled pokřivení, nemocní, s hnisajícími a zahnívajícími ranami, zatímco jiní vypadali naprosto zdravě a dokonce lépe než tvárce Kan nebo válečníci, kteří ho doprovázejí, neboť neměli žádné jizvy ani tělesné modifikace.
"Ovlivňovat okolí? Myslíš tím mysli ostatních? Viděl jsem, co tvůj druh dokáže, ale jsem si jistý, že jsem zdaleka neviděl všechno, pověz mi víc o těchto schopnostech."
Kanova tvárcovská čelenka zavlnila chapadly, když se tvárce osmiprstou rukou s prsty, které vypadaly, jako by obsahovaly zabudované nástroje, poškrábal na hlavě.
"A pak mi ještě pověz, Gaherisi Dorne, co ti dopřává spojení s touto Sílou? Je toho docíleno nějakým implantátem, nebo genetickou modifikací nebo mutací a následným selektivním rozmnožováním? Stáváš se Jeedaiem, nebo se Jeedaiem rodíš?"
Yuuzhan Vong v lehké zbroji, patrně dohlížitel, přetáhl jednoho ze sběračů se zkřivenou, zdeformovanou postavou holí, jež v jeho rukou zvláčněla jako bič, a postava se poroučela k zemi, přičemž krystal jí vypadl z rukou a zazvonil o štěrk rozsypaný na cestě, po které jste kráčeli.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvek od Gnost Kohn »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Všechno kolem mě opakovaně utvrzuje v jednom názoru. Že odporné může být zároveň i fascinující a toto rozhodně je. Stejně odporné, jako fascinující.
Kývnu hlavou, když řekne, že oni mají něco podobného, nebo... na podobném principu. Pořád jsem technicky vězeň, ale... na druhou stranu tohle není výslech, zatím plní svoji část dohody, stejně jako já tu svoji.

Když tak pozoruji všechny tvory kolem mě. Jsou všichni jedné rasy ale poměrně odlišní. Jako nějaké odnože, poddruhy, nebo kasty... něco jako kamiňané... ti se lišili podle barvy očí. Ti bělásci s dlouhými krky byli vždycky docela milí a když se k nim chovalo s úctou, opláceli to podobně. Což... tady funguje také... a ostatně s většinou inteligentních druhů.
"K tomu bych se dostal mistře tvárče. Nechci pochybovat o vašem intelekti, ale je lepší položit základ a ten postupně rozvíjet, než brát jednotlivé části nezávisle na sobě." Nesmím zapomenout kdy končí úcta a začíná vlezdoprdelkování, ale... do toho bodu jsem se nedostal a... vlastně ani nevím jestli vůbec někdy.

Zpracoval jsem jeho dvě otázky, či dvě témata a zvážil, kterého se dotknout dříve. Chvíli jsem jen tak šel a užíval si okolí. Je to příjemná změna od klaustrofobického a zjevně živého vnitřku jejich "základny".
"Rodíme se tak. Ačkli selektivní křížení může napomoc ve... stvoření silnějích jedinců, či zajištění schopností u potomstva, není to potřeba. Co vím, se schopnostmi se musí člověk narodit. Tedy, přesněji s naším nadáním a schopnosti se časem vyvinou, po několika letech. Už od ranného dětství, třeba dvou let." Odkašlu si a zhluboka se nadechnu.
"Schopnosti nám propůjčují organismy, kterým se říká midi-chloriany. Jsou mikroskopičtí a technicky bychom o nich bez výzkumu nevěděli." Hlavně teď, když ho impérium zakázalo... cokoli se Silou, Jedii a tak... krystalové jeskyně jsou ničeny, zůstává jen tolik, aby se to dalo kontrolovat. Jen ti věrní Impériu mají taková privilegia. "Čím víc jich v našich buňkách je, tím silnější je jedinec. Lidé bez nadání mají několik stovek, nízkých tisíc. My Jediové, Inkvizitoři a další jich máme několik tisíc, někteří opravdu mocní přesahují i deset tisíc na jednu buňku našeho těla." Myslím, že toto téma jsme již vyčerpal. Vzhledem k tomu, že vím jen to, co se učilo v mládí v chrámu a ještě v tom mám díry, nevím co víc bych mu řekl.

"Přejdeme na schopnosti, které nám toto pouto s těmito... organismy propůjčuje." Začnu formulovat výklad k další otázce, kterou mi Karem položil. Tady je o dost víc, co říct. "Množství schopností, kterým vládneme je... obrovské. Existují variace... pochybuji, že někdo ovládl všechny. Občas se objeví nějaká zapomenutá, či úpně neznámá schopnosti. Dokážeme zvedat předměty pomocí mysli, manipulovat s nimi, aniž bychom se jich dotkli. Léčit... urychlovat regeneraci buněk. Nebo... přimět zvířata, aby na nás neútočila, zkrotit je a třeba na nich i jezdit. Nebo urychlovat růst rostlin. A jak jste řekl, ovlivňovat mysli druhých. Někteří zvládnou jiné ovlivnit jen k malým úkonům, někteří úplně ovládnout jejich mysl. Ale ne každý se dá ovládnout, je to případ od případu a v závislosti na síle jedince, který se o to pokouší."
Odkašlu si a zapřemýšlím o nějaké ukázce. Na druhou stranu si nejsem úplně jistý, v jakém stavu mě zanechala ta jejich procedůra a také stav, kdy v okolí "nic" nebylo. Silové nic, prázdnota, víc než prázdnota.
"Další schopnosti... například vyvolat blesk z vlastního těla a použít jej jako útok. Nebo vytvořit neviditelnou bariéru, která nás proti takovým útokům ochrání, nebo proti plynům, ohni. Vše v závistlosti na uživateli. Dokážeme také ovlivnit naše vlastní těla. Někteří se dokáží dostat do stavu, kdy "hybernují" a dokáží tak přežít měsíce, roky bez potravy, vody. A nebo naopak, rychlost že je nás těžké postřehnout okem, obratnost... Mimo to, díky těmto schopnostem dokážeme efektivně používat naše zbraně. Někdo, bez našich schopností by měl nemalé problémy zbraň ovládat, aby nebyl nebezpečný hlavně sám sobě. " Řekl bych víc, ale víc vědět nepotřebuje... možná mu to příjde, jako dost, možná ne. Každopádně to musí vypadat, že mu dávám dost informací. Přemíra všeho škodí a musím si nechat něco, kdyby si mylsel, že mě už nepotřebuje a rozhodl se ustoupit ze své části dohody.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

"Působivé..."
Po tváři yuuzhanvongského tvárce přeběhl zamyšlený výraz, chapadlovitá pokrývka hlavy se mu zavlnila a palcem ruky si přejel po bradě zvrásněné rituální skarifikací. Na okamžik se zastavil a hluboce se zahloubal s pohledem sklopeným do země.
Vzpamatoval jej až zvuk, který se ozval nejprve v dálce a postupně gradoval, vysokofrekvenční pronikavé kvílení přicházející zeshora, jež rychle zesílilo, až se jeho zdroj ocitnul přímo nad vámi. Přítomní sběrači plodů zvedli hlavy a mnozí za to schytali další ránu yuuzhanvongskou živou holí, popohánějící je k pokračování v práci.
Nad kruhovou "zahradu" se snášela loď. Tvarem a strukturou povrchu připomínala veliký oblázek a její trup se ve světle oranžového bogdenského slunce lesknul mnoha odstíny modré, zelené a fialové. Na několika místech kamenitý povrch přecházel do slídových průzorů a vpředu tam, kde jsi tušil kokpit, čněly vertikální průduchy podobné žraločím žábrům.
O pár úderů srdce později loď vysunula jakési panožky a dosedla na ně, načež se kokpit otevřel jako nějaká přízračná tlama a po její spodní čelisti sestoupalo jako po rampě několik postav.
Mistr tvárce udělal několik kroků kupředu a překročil pravidelný stříbrný facetový krystal předtím upuštěný zdeformovaným dělníkem. Sehnul se pro něho a osmiprstou rukou jej uchopil, a v ten okamžik se krystal rozzářil jasným světlem jako luma.
"Belek tiu, prefekte," zatnul Karem kan pěsti a zkříženýma rukama se uhodil do ramen, když trojice Yuuzhan Vongů mířila přímo k vám. Krystal, který okamžitě jako na povel přestal zářit, při tom schoval do dlaně, a následně uprostřed jdoucímu muži věnoval úklonu hlavy.
"Co vás přivádí na svět, který nevěřící nazývají Bogden?"
"Zpráva o kacířské nákaze v našich řadách, tvárče," zabručel prostřední Yuuzhan Vong, o dobrou hlavu nižší než jeho protějšek, ale o poznání znetvořenější. Narozdíl od tvárce měl stále nos, ale měl ho rozřezaný do jakýchsi kožnatých třásní, které se při každém jeho výdechu zavlály jako praporky. Také mu zcela chyběl kus levé tváře a naskýtal se ti tak pohled na obnaženou kost jeho čelisti.
Prefekt přejel Yuuzhan Vonga stojícího naproti sobě kritickým pohledem od nohou až k potetované hlavě, na jejímž vrcholku si hověla tvárcovská čelenka.
"Takže my už necháváme nevěřící procházet se v našich základnách? Znesvěcuje tohle místo pouhou svojí přítomností!"
Yuuzhanvongský prefekt nyní funěl jako vzteklý Reek chystající se k rozběhu, aby smetl všechno, co mu bude stát v cestě, a to, co zbylo z jeho tváře, se nafukovalo jako manaanská ryba ostnatka.
"Kráčíš po tenkém ledě, Kareme z klanu Kan, a ten led pod tebou začíná praskat."
"Tenhle nevěřící se může stát klíčem ke konečnému vítězství Yuuzhan Vongů a rozdrcení jejich nepřátel a nepřátel bohů."
"Spolčil ses snad s nevěřícími? Nejsi nic jiného než zr-"
Prefekt větu nedořekl, neboť mu v tom zabránil ostrý patnácticentimetrový bodec, který náhle vystřelil Karemu Kanovi z ukazováku osmiprsté tvárcovské ruky a proklál prefektovi hrdlo. Yuuzhan Vong zachroptěl, jak mu z krku vytryskl pramínek černé krve a utvořil malou fontánku, načež padnul mrtev k zemi, tvárce vyškubnul bodec ven a opět si jej zasunul do prstu, jako když kočka zatahuje drápy.
"A ty nejsi nic jiného než hlupák, prefekte Galane z klanu Hul, ale takhle to skončit nemuselo..."
Dva válečníci doprovázející prefekta nejprve zaraženě zírali neschopní slova, posléze se ale vzpamatovali a sáhli po svých živých zbraních, jež se jim omotaly kolem rukou jako hadi a pak ztvrdly do formy ostří, připravené zaútočit, načež se válečníkům vydral z hrdla hrdelní pokřik, a po rampě živé lodi dusaly další páry obrněných nohou...
Sotva ses stačil nadechnout, než vzduch prořízl brouk připomínající oživlou házecí hvězdici s krovkami ostrými jako žiletka a stačilo jen málo k tomu, aby ti pročísnul pěšinku...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Gaheris Dorn - Do náruče

Příspěvek od Gnost Kohn »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

Pozoruji přilétající "plavidlo" dá-li se to tak nazvat a už mě svým způsobem přestává udivovat jejich technologie... udivovat a také znechucovat. Jsem zvyklý na stroje, chlad a bezpečí, toto je živé, teplé a až moc cizí. Neříkám že bych si za pár let možná nezvykl, ale i tak. Budu rád, když odtud brzo zmizím.
"Nevěřící..." Když to řekne, znovu zvažuji své možnosti, ohledně jeho dodržení slova. Nejsem jeden z nich, technicky jsem nepřítel. Nikdy jsme o nich neslyšel, takže asi nebudou odtud? Z okrajových systémů? Technologii, název rasy, jazyk... neznám, nikdy jsem o nich neslyšel. Mají v zájmu nechat někoho jít? Zvláště, když jsem toho docela dost viděl. Možná jsem pro ně fascinující expemlář svého ruhu, ale i tak. Uvidíme.

Pozorujíce nově příchozího, jsem opět zhnusen, ale jen koukám kolem sebe a snažím se... dělat že tu nejsem. Podle jejich slov mohu usuzovat, že mám asi opravdovou "čest", když se tady mohu procházet. Možná mi to má jen dát pocit bezpečí a nějakou malou jistotu... dobrý pocit, že mě nakonec třeba i pustí. Možná jsem paranoidní, moc paranoidní, ale vždycky se musí myslet na všechny možnosti. Ty dobré, i ty špatné.

Karem potom řekne něco, co mě donutí se na chvíli ponořit do myšlenek. Vítězství Yuuzhan Vongů. Rozdrcení jejich nepřátel. Nepřátel bohů. Nepřátel? Jediové? Řád je v troskách, zbytky buďto žijí, jako krysy ve stokách, nebo se občas objeví v boji za ztracenou věc, jako Oxxen. Ne, oni to nejsou. Nevěřící, ten druhý... prefekt nemůže vědět, co jsem. Že jsem Jedi, Inkvizito, ale ví že jsem člověk. Nevěřící. To, že jsou v takhle hluboko v Galaxii může něco znamenat. Pochybuji, že se nám to bude líbit. Ale to konečné vítězství. Možná s někým válčí a potřebují nějakou převahu a já jim ji teď dávám? Ano, možné to je. A nebo se připravuj na válku. Impérium by teď nečekalo invazi cizího druhu, jehož zvyky, rasu, technologii nezná.

Zamrkal jsem, když se z prefektova hrdla ozval ne příliš přirozený zvuk. Trošku se přikrčím, ale následná slova mě přesvědčí o tom, že toto bylo dílo Karama. Z přimotání do vnitřního konfliktu téhle podivné rasy nejsem zrovna nejšťastnější a ještě méně potěšený jsem, když musím cuknout hlavou, když mi kolem ní něco proletělo.
Mám se schovat? Bojovat? Nemám zbraně. Mám utéct? Kam... na základně jich bude víc. Koukám kolem sebe a kmitám očima. Nerad bych něčím dostal. Stačilo mi množství zranění za války. Zlomené obratne, prasklá lebka, probodnutý hrudník... dvakrát... zlámané prsty, zjizvené tkáně mám taky požehnaně, vždycky nebyla bacta po ruce, nebo jí bylo málo.

"Kareme, dejte mi zbraň." Ani nevím, jak se ty jejich příšernosti ovládají, natož abych s nimi dokázal účině bojovat, ale je lepší mít něco v ruce, než nic. Navíc, ten čerství vzduch mi alespoň trošku pomohl, takže Sílu dokáži využít. Odhodit je, házet po nich věci. Aspoň dostane Karem malou ukázku, co dokážu. Kdyby mi jen tak dal meč, když jsem o něj žádal. Ale chápu, že mi možná nevěří o moc víc, než já jemu.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bogden, skrytá yuuzhanvongská základna

"Tvoje mrtvé zbraně? Nemám je u sebe!" zvolal tvárce, přikrčivší se za korálovitou skalku oddělující záhony s různými druhy rostlin pěstovaných otroky, již se v panice rozeběhli na všechny strany a několik jich schytalo zatoulaný projektil.
Do Karemovy skalky zabušilo staccato úderů a tvárce se vzápětí parakotoulem vrhnul vpřed, neboť břitvobrouci, kteří hranu jeho krytu přeletěli, se v letu otočili, aby se jako bumerang vrátili.
Znovu se ozval dusot nohou a tentokrát to vypadalo, že konečně přicházejí posily vám. Ty ses jen těsně vyhnul spršce dalších živých střel a následně málem zakopl o tělo chroptícího dohlížitele dělníků s širokou sečnou ránou na krku, z níž se valila černá krev.
Ještě než jsi stihl natáhnout ruku, aby sis přisvojil jeho živou hůl, ta zvedla hlavu jako had a hrozivě na tebe zasyčela. Umírající Yuuzhan Vong, v jehož proklátém hrdle to při každém výdechu zabublalo jako ve vodní dýmce, měl u sebe ještě voskový bandalír s pěti komůrkami s házecími brouky, posazenými uvnitř jako bonbóny v bonboniéře.
Někde vzadu za tvými zády jednotka válečníků vyběhla z dveřního otvoru, aby se s napřaženými holemi pustila do boje s druhou skupinkou. Nicméně prostranství bylo poměrně velké a než se k vám dostanou, chvilku to potrvá.
Karema Kana jsi teď nikde neviděl, zato se po chvíli dvanáct vysokých Yuuzhan Vongů obrněných krabím pancířem zuřivě mávajíce holemi rozběhlo přímo proti tobě...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“