Mise pro A'rona (Darth Revan)

[Pear]

Dantooine.

Seděl jsi na posteli, jako vždy, po vydatném obědě.
Ale nebyl to klidný oběd jako kterýkoliv jiný. Toto poledne k vám přišli ještě více znepokojivé zprávy, než naposled, když jste se dozvěděli o masakru na Tarisu.
Tentokráte jste se dozvěděli o bombardování Sarlaccu. Mandaloriáné kompletně zničili povrch atomovýma hlavicema. Nikdo nepřežil. Rada Jedi nezakročila. Od začátku nezakročila. Mnoho planet jim to dávalo za vinu.
A i přesto byla rada víceméně pasivní v otázkách Mandaloriánských Válek, jak to krátce po prvním větším útoku nazvali novináři.
Ale napětí nepanovalo pouze mezi jedii a občany. Napětí vládlo i mezi padawany a jejich mistry.
Rada se o tomto nechtěla bavit a všechno zametla pod stůl - stejně jako masakr padawanů na Tarisu, o kterém jste vy s Revanem mlčeli doteď. Pouze vy dva a mistři z Coruscantu jste znali pravdu. A nikdo se jí nedozvěděl. Revan řekl radě na Dantooine "oficiální" verzi, která se dostala i před nejvyšší radu na Coruscantu. Oficiální verzi, s kterou nikdo z přítomných nesouhlasil, ale byla to nutnost.
Po tomhle už Revan nebyl to co dřív. Stále se v jeho diskuzích objevovali otázky ohledně rady, jejich rozhodování, kodexu...někdy s ním nebylo kvůli tomu k vydržení. Vedl dvojí život. Jiný před mistry a ostatními padawany, jiný před tebou a Alekem. Byly jste pro něj ti nejlepší přátele.

A'rone?
Vstoupil do pokoje s lehkým zaklepáním Revan. Za poslední rok se vůbec vzhledově nezměnil.
Tady seš. Mám nápad, máš ty čas?
Uviděl jsi na jeho tváři zajímavý usměv.

[Darth Revan]

Dantooine.

Četl jsem novinky o válce. Vybombardování Sarlaccu, to je hrozné, ty oběti, ztráty a rada ani nezakročila, cožpak nevidí to utrpení?
Poslední čtyři slova jsem řekl nahlas až sem se z toho zvedl z postele a chodil z místa na místo pár vteřin. Poté jsem se zastavil a začal přemýšlet.
Jak tohle dopadne? Co bude dále? Bude rada jen nadále čekat než Mandaloriané dobyjou vnější okraj a vrhnou se na samotné jádro republiky? Nebo zakročí a ukončí tuhle válku dříve, než zemře více nevinných lidí.
Přesně tohle se mi celou tu dobu honilo hlavou stále dokola už od začátku války. Nemyslel jsem na nic jiného, ani na výcvik, dokonce jsem k němu ztratil i chuť. Někdy mi připadalo, jako by mě opustila síla a já zůstal sám uzevřen před okolním světem.
Až po nějakém čase teprve promluvím na Revana.
Slyšel jsi o novinkách? Že prý Mandaloriané mají 2x více vyzbrojenější jednotky než republika, teda podle novinářů.
Řeknu znechuceným tónem hlasu, jako kdyby už nezbývala jediná naděje a čekala jen smrt.
Ale k věci, co pro mě máš? Po dlouhé době tě vidím s úsměvem na tváři, cožpak rada povolila vstup do války?
Zeptám se Revana.

[Pear]

Dantooine.

Rada ne. My...
Jeho úsměv nepolevil, i když se zdál být jiný.
Já s Alekem jsme se rozhodli jednat. Trochu jsme tohle téma nadhodili a našlo by se pár jediů, kteří by s náma do toho šli. Teďka k tomu mýmu nápadu.
Posadil se na tvojí postel a vypadal trochu jak malej kluk pod dohledem taťky, kterým si byl ty. Vlastně vypadal docela roztomile, jak byl natěšený říct ti nápad.
Potřebujeme to nějak dostat i na Coruscant. Teda, potřebujeme tam dostat naše myšlenky. Mistři se rozhodli, že si vymění zkušenější Jedie, aby sme byly ve styku a mohli si předávat výcvikové metody. Alek a já jsme se už přihlásili. Tak co, pudeš do toho s náma?
Ve dveří už touto chvílí stál Alek, opřený o futro, nohu přes nohu.
Ani jsi se ho nezeptal, jestli má vůbec zájem. Nebudu ti lhát, když nato přijdou, mohou nás i vyloučit. A až vstoupíme do války, vyloučí nás určitě...

[Darth Revan]

Dantooine.

Bez váhání odpovím.
Víš, od začátku války nemyslím na nic jiného, než pomoci nevinným a ochránit je. Zastavit nájezdy mandalorianů a ukončit tuhle zbytečnou válku, takže ano, jdu do toho. Neptej se mě, jestli jsem si jist, jsem si stoprocentně jist, že tohle chci ukončit. Vím, že válek bude ještě mnoho, ale dokud žiju, chci aby byl všude mír, proto jsem se také přidal k řádu.
Odpovím teď už obou dvoum.
Konečně je tady někdo, kdo přišel s rozumným nápadem, i když to obnáší svá rizika, smrt, vyloučení z řádu a i možný neúspěch.
Má myšlenka mě ale nijak nezastavila a už stačilo jen dodat posledních pár slov.
Takže, kdy se vyráží?

[Pear]

Dantooine.

To se mi líbí!
Odvědí Revan a Alek stále stojí ve dveřích.
Vyrazíme zítra. Dnes v noci se sejdeme ve výcvikové místnosti a všechno si tam domluvíme.
Zvedne se Revan a jde k Alekovi.
Takže tak kolem jedenáctý hodiny večer, ve výcvikové místnosti. Tam na to budeme mít klid. Co myslíš A'rone? Máme tam pozvat i těch pár jediů, kteří se k nám chtějí připojit, nebo to zůstane jenom mezi náma?
Zeptá se tě Alek, počká na tvojí odpověď a poté oba vede sebe odejdou pryč, nejspíše na tréning, který touto dobou obvykle mají.

[Darth Revan]

Dantooine.

To, jestli se má sejít celá skupina je jen na vás, já nejsem dobrý velitel ani jím nechci být, chci jen pomoci ukončit tuhle válku. A pokud je přivedete, doufám, že jim budeme moci věřit, v zájmu nás všech.
Odpovím odcházejícímu Revanovi a Alekovi a já sám se jdu připravit. Touhle dobou bych měl být na výcviku techniky a učení nových bojových sekvencí, ale k tomu jsem neměl energii, ani chuť, tudíž má jediná práce teď si byla zabalit všechny své věci.
Doufám, že brzo projde ostřím mého meče nějaký mandalorian a ukončíme tímhle tuhle válku, nic jiného si teď nepřeji.
Řeknu si pár slov v duchu když zabaluji své věci. Poté, co je zabalím, ulehnu do postele a ještě se snažím prospat až do nadcházející jedenácté hodiny.

[Pear]

Dantooine.

Jsem rd že jsme konečně kompletní...
Pověděl tlumeným hlasem Revan, když do místnosti vešel i Alek. Ty už jsi tady seděl mlčky nějákou tu minutu s Revanem. Rozhodli se pro soukromější verzi, porada pouze vás tří, nejužšího jádra. Všichni jste věděli co bude následovat, tady jste museli pouze vymylet plán, který by byl stejně neprůstřelný, jak čepel vašich světelných mečů.
Slovo si vzal, kdo jiný, než Revan, takový váš vůdce. I když nikdo nebyl zvolen, Revan se vždy ujal slova, takže neoficiálně se dal považovat za jádro "odboje", který jste tu formovali.
Zítra vyrážíme na Coruscant. Budeme tam spolupracovat s mistry při výuce - padawanů a jediů. Obrovská možnost formovat jejich mladé mysli. Možná se nám povede dostat se pod kůži mistrům, a podpoří nás.
Mluví stejně tlumeným hlasem jak před chvilkou.
Všichni víme, že hrozba Mandaloriánů je velká. Ví to i Republika. Republiková armáda nemá ale proti Mandaloriánům šanci. Jsou masakrovány po desetitisících. A Rada jenom nečinně přihlíží.
Pánové, už tu není mír, který by jsme mohli chránit, jsme ve válce a musíme jednat - s podporou rady, nebo sami. Nemáme ale na výběr, pokud nechceme být otroky Mandaloriánů. Rada je příliš vystrašená jednat a vyčkává. Ale pokud bude dál čekat, už nebude co zachraňovat. Máme příležitost splnit naši povinnost, to, kvůli čemu jsme Jediové - ochraňovat galaxii. Ale je nás stále málo. Zde na Dantooinu se naše počty dají spočítat na prstech dvou ruk. Na Coruscantu musíme mít úspěch. Chcete někdo něco dodat? A'rone? Díky tobě jsem vůbec začal o tomto přemýšlet. A až vyhrajeme, budeš to ty, komu budou miliardy lidí gratulovat...

[Darth Revan]

Dantooine.

Nemám k tomu co dodat, řekl jsi to přímo výstižně. Já nebudu ten, kdo je bude přemlouvat a slibovat jim lepší život, to ty Revane, ty jsi vůdce a dobrý řečník, zformoval si menší oddíl jediů zde na Dantooinu, ale i to je úspěch přemluvit rytíře jedi aby následoval někoho, kdo ani není mistr. Pevně věřím v tvou sílu a doufám, že se nám společně tady s Alekem a tebou podaří přemluvit více jediů a porazit tím Mandaloriany.
Při posledním slovu pevně stisknu svou pěst na důkaz věrnosti a síly našeho jakéhosi "bratrstva".
Nechci aby se mi milióny lidí klanily, chci jen mír, nejsem sith abych zotročoval druhé a už vůbec né sobecký, aby všechno bylo pro mě, jsem jedi a o slávu nestojím a když se nám jí dostane, bude nás všech, všech rytířů a vojáků kteří se této války zůčastnily, živých či mrtvých, prostě všech. Nechť naše výprava proti nepřátelům započne a dotáhnem to společně až do vítězného konce! Sejdeme se zítra.
Co dopovídám odeberu se zpět do svého pokoje ještě se trochu prospat a nabrat síly na zítřejší důležitý den, který vstoupí do dějin a když né do dějin, tak do myslí nás všech, kteří se jako jediní dokázali postavit proti raději jedi a pokusit se ukončit tuhle válku.

[Pear]

Dantooine.

Probudíš se druhý den hodně brzo. Už nyní je tu ale celkem rozruch. Právě jsi vylézal z postele, když tu dovnitř vlítl Revan, s taškou v ruce.
Vstávej A'rone, odlétáme...mám tady na tebe počkat, nebo dojdeš do přístaviště sám?
Zeptá se tě a čeká ve dveřích na odpověď. Pokud budeš chtít trochu soukromí, Revan odejde a ty se dostaneš klasickou cestou na vnitřní nádvoří, kde bude čekat nějáká loď.
Včera jsi si ještě vlastně ani nesbalil, takže nejsi pořádně připraven...

[Darth Revan]

Dantooine.

Já tě doběhnu Revane, musím se ještě probrat a opláchnout.
Zakřičím na odcházejícího Revana aby to slyšel a já okamžitě rychle vstanu abych všechno stihl. Pustím vodu a opláchnu si obličej. Hned poté obléknu čisté roucho, vezmu své věci a vyběhnu ven (sbalil sem si je už včera, Peare!)
Když doběhnu na dvůr, kde čeká náš transport na Coruscant, všimnu si jak všichni už nastupují, takže aniž bych se rozhlídnul nebo rozloučil vejdu do lodi připraven odejít.

[Pear]

Dantooine.

Tak sme tady všichni, jeden...
Prohlásí Revan, pomůže ti dovnitř se zavazadlem a za ruku tě vytáhne do vnítřního prostoru lodi.
Tam není moc místa, ale pro vás tři, plus pilota, to stačí.
Cesta trvala rychle a povětšinou jste hovořili o obecných věcech, o vaší nové frakci nepadlo ani slovo. Takže jsi se stihl dozvědět jaký blafy vařili včera v jídelně, kterej padawan nic neumí, kterej mistr si myslí že umí až moc, kdy bylo horko, kdy byla zima, prostě témata, který byla informačně hodná nule, ale zabili čas.

V transportéru jste neměli žádná okna, takže jste přístav, kde vás vysadili, viděli až když otevřeli rampu. Byl mnohokrát větší než celá enklává na Dantooinu. Provoz tu byl neustálý a odlety a přílety lodí byly na rozvrhu častěji než byl pohyb všech u vás doma.

Čekal tam na vás už jeden mistr. Hned jak jste mu padli do oka, rozešel se vůči vám.
Á, vítám vás, Revane, Aleku a A'rone. Budete mi ještě muset říct kdo je kdo... nicméně máme pro vás připravené pokoje. Až se trochu rozkoukáte, Zkuste mně vyhledat. Nejspíše budu v holografické učebně, ale můžete se zeptat studentů, někdo určitě bude vědět kde jsem. Ptejte se na mistra
Hej, chlapče! Můžeš tady naše hosty doprovodit do pokojů 25, 26 a 27?...
Padawan se vás hbytě ujal a už ste si to srali do vrchních pater centrální věže chrámu. Odbočili jste k pokojům, a padawan každýmu přidělil jeden pokoj a kartu jako klíč ke dveřím a čip od jídelny dohromady. Revan i Malak zapluli do pokojů, stejně jako ty.
A'rone, udělej si pohodlí, ještě musím předstoupit před Radu. Dneska budeme mít prý volno a začneme až zítra - dost času něco podniknout.
Dozvěděl jsi se od Revana ještě než se ztratil ve svém pokoji a ty jsi kartou odemčel dveře od svého. Byl poměrně prosvětlený a prostorný. Skládal se ze standartní postele, skříňky, psacího stolu a vysílače holonetu.

[Darth Revan]

Dantooine.

Když vylezu z transportu, jako první se nadýchám čerstvého vzduchu, i když zde moc čerstvý nebyl díky smogu z továren a další věcí.
Zase doma.
Řeknu si a v hlavě mi proběhne pár vzpomínek na dobu, kdy jsem ještě jako mladý padawan byl učen právě zde v chrámu jedi.
Když nás mladý padawan zavede do našich pokojí a zároveň do mého všimnu si, že jsou stejné jako dřív, jen tu jsem sám místo čtyř dalších jediů.
Položím tašku u dveří a jako první otestuju postel na kterou si sednu a sklopím hlavu. V hlavě se mi honí spousta vzpomínek na dětství zde.
Hned jak budu mít chvilku čas zajdu se podívat za starýma mistrama .. možná .. možná by se mi některé z nich podařilo přemluvit aby se přidali k nám.
Popřemýšlím nad úvahou a projdu se po pokoji. Poté jdu navštívit Revana a říct mu o mém plánu.

[Pear]

Dantooine.

Revan zatím jenom seděl na posteli a vybaloval ještě své věci. Měl jich docela dost, viděl si tam i docela netypickou věc, která se nejspíše nasazovala na obličej. Vypadala docela elegantně.
Potřebuješ něco?
Otočil se na tebe Revan, když jsi vstoupil do jeho pokoje. Přestal byvalovat a podíval se na tebe, plně se ti věnoval.
Právě sem dovybaloval a chtěl jsem se vydat k Radě...
A čekal.

[Darth Revan]

Dantooine.

Víš, když jsem tady dříve studoval, docela jsem poznal většinu mistrů a myslím, že když se jim opět přiblížím a ty svou skvělou řečnickou schopností je přemluvíš, máme cenného a silného spojence.
Co ty na to? A za radou půjdu s tebou. Vem i Aleka, čím více tím lépe.
Odpovím Revanovi.
Čekám ve svém pokoji.
Dodám a odejdu k sobě.

[Pear]

Coruscant.

Dobře Revane, až vyjdem tak pro tebe zajdem...
Odebereš se k sobě a ještě několik minut tam sedíš. Ale Revanovi ani Alekovi to netrvá moc dlouho a už klepou na tvé dveře.
Revane? Jdeme...
Všichni jste se sebrali a vydali se úplně nahoru do věže, kde sídlila Rada.
Dobře, nemáme si co připravit, tak budem improvizovat. A'rone, budeš mít první slovo, my potom na tebe navážeme...
Rozdal Revan prvotní úkoly, upravil si roucho a kýnvul na strážce před dveřmi. Ty se otevřeli a vevnitř byla rada v celé své kráse a v kompletním počtu. Předstoupili jste před ní. Začal nejvyšší člen rady.
Vyžádali jste si slyšení před Radou. Co vám tedy leží na srdci, hned chvilku po vašem příchodu?
Zeptal se pomalým a libozvučným hlasem.