Akademie Síly

Polis Massa - před obchodem

Seděla jsi na obrubníku před obchodem, zatímco se mistr Zevaron o něčem hádal s jakýmsi prodavačem. Občas bylo těžké pochopit mistrovy pochody. Jindy by si pro kdejakou maličkost hned kasal rukávy, ale nyní se choval podivně rozvážně. Když vyšel ven, ten kdo by čekal spálenou mrtvolu ba jen popel by se mýlil. Prodavač s úsměvem na tváři mistra ještě zdravil!

Muž střední postavy, s tmavými vlasy, orlím pohledem a v černém rouchu se vedle tebe nyní zjevil jako přízrak.
Nesledoval nás někdo? Vybafl na tebe a poklepal si na něco, co evidentně skrýval pod pláštěm.
Musíš se naučit jednat samostatně! Musela sis tedy vyslechnout další porci spílání.


__________________________________________

Tak... Jediné 2 požadavky, které mám: piš tak aby se to tobě samotné líbilo a nehraj za jiné postavy.

Jinak se kdykoliv, kohokoliv zeptej a všichni ti rádi pomůžou...

Bav se...

Polis Massa - před obchodem

Hmm... zajímalo by mě, jak dlouho to bude ještě trvat... honí se mi hlavou, zatímco na půl ucha poslouchám mistrovu hádku s prodavačem a pozoruji proud lidí a ostatních humanoidů, který proudí kolem obchodu.

Co asi kupuje? Hemží se to tu archeology, takže to bude nejspíš nějaká stará tretka... ale kdo ví... může to být prakticky cokoliv, pokrčím pro sebe v duchu rameny, ale to už Zevaron vychází z obchodu.
Myslím, že mi někde něco uteklo... odkdy hned na každého s kým se pohádá nevytahuje meč? napadne mě, ale to už se mistr objeví vedle mě.
"Myslím, že ne, mistře. Nikoho jsem si nevšimla," odpovím na jeho otázku, když se zvednu z obrubníku.
"Ano, mistře," pronesu klidně, když skončí se spíláním, a rozhlédnu se po ulici. "Kam zamíříme teď?" zeptám se.

Polis Massa

Když se mistr dostatečně vyjevil vydal se do jedné z uliček, kde se po chvíli zastavil a v ruce držel již značně otlučený komunikátor. Chvíli ho převracel v rukou, jako kdyby něco zvažoval. Nakonec naťukal příslušnou sekvenci. Po chvíli se mu na dlani objevil obraz tělnatého muže s malými brejličkami, ale veselýma očkama. Nepamatovala ses, že bys ho kdy v mistrově společnosti viděla.

Dobře, pane dobře… Jen na to dávejte pozor! Nebylo by moudré, aby „TO“ padlo do nesprávných rukou… Poskakoval mužík nervózně.
Odkdy mi dáváte rozkazy Stratussi? Promluvil mistr neutrálním tónem, ale v očích se mu varovně zablesklo.
Přenos byl záhy ukončen a Zevaron ti na tvou otázku odpověděl velmi vyhýbavě: Méně lidí, méně otázek…

Polis Massa – vesmírné přístaviště

Stáli jste ve frontě na lístky a pomalu jste se dostávali na řadu. V Síle bylo pojednou cítit slabé píchnutí. Otočila ses, abys zkontrolovala okolí, ale nic podezřelého jsi nezaznamenala.
Když se mistr vrátil, oznámil ti stručně a jasně: Letíme na Olderon.
Vzápětí dostali cestující povolení nastoupit.

___________________________________________________

Výcvik se odehrává 1025 BBY ... Omlouvám se, že jsem to nezmínil hned na začátku...

Polis Massa

Jdu ulicí za mistrem a proplétám se mezi davem obchodníků, zlodějů a archeologů.
Stejně je to všechno stejná sebranka... proběhne mi hlavou, zatímco následuji Zevarona do jedné boční uličky.
Když se zastavíme, tak rychle zkontroluji, zda nás nikdo nesledoval a poté se zadívám na komunikátor.
Mohlo by se to hodit, pomyslím si, když si zapamatuji příslušnou sekvenci a zvědavě se zadívám na tlustého mužíka, který se objevil na mistrově dlani.
Hmm... mám pocit, že tohohle jsem ještě neviděla... vypadá jako nějaký obchodník... honí se mi hlavou, zatímco s ním mistr mluví.
To? O co jde? Zní to rozhodně zajímavě... předpokládám, že To bude nějaké důležité zboží... možná nějaký artefakt odtud nebo něco jiného a to, že jsme to vyzvedli tady je jenom zástěrka... Tak Stratuss, to jsem vážně ještě neslyšela... Pokrčím rameny a ponechám uvažování nad Stratussem na příhodnější čas.
No, dobře, tak počkám, až mi to řekne sám... nebo se taky nedočkám. Povzdechnu si v duchu a následuji Zevarona ulicemi.

Polis Massa – vesmírné přístaviště

Ve frontě netrpělivě poklepávám nohou a nenápadně pozoruji lidi kolem nás, abych si nějak ukrátila čas, neboť mistr se jako obvykle nemá k hovoru. Přejíždím zrovna pohledem z tlustého kupce na ošumtěle vyhlížejícího muže, nejspíš místního archeologa, když zaznamenám slabé narušení Síly.
Rychle se rozhlédnu kolem sebe, ale nevidím nic, co by působilo podezřele. Po chvíli obezřetného rozhlížení nad tím jen pokrčím rameny. Kdyby to bylo něco vážného, tak by si toho mistr všiml...
Když konečně přijdeme na řadu a Zevaron dostane lístky, tak si s úlevou oddechnu, protože je jen málo činností více ubíjejících, než je stání ve frontě.
Tak Olderon... už jsem myslela, že se to nedozvím... i když ne, že by mi to nějak moc řeklo... pomyslím si, a protože bylo právě cestujícím povoleno vstoupit na palubu, tak následuji mistra na naše místa.
Když se usadíme, tak mám na jazyku několik otázek, ale nakonec je spolnu, protože vím, že jedna z věcí, které Zevaron nemá rád jsou právě otázky.

___________________________________________________________


To vůbec nevadí;). Příspěvek by se stejně nezměnil .

Transport - cesta ma Olderon

Podle místenek jste byli s mistrem „ubytováni“ ve třetí třídě. Velkorysost prodavače vstupenek však byla záhy zastíněna nepohodlným posazem. Sedadla byla příliš namačkána na sebe. Směska cestujících všech ras ukazovala rozdíly a návyky.
To bude let... Broukl si mistr, který seděl o čtyři sedadla za tebou.
Ty jsi skončila v přítomnosti tří, nadmíru veselých Zabrackých mladíků. Transportér se dal po chvíli do pohybu a vydal se na cestu směr Olderon...

Přepravní společnost evidentně třetí třídu nezahrnovala žádnými, speciálními výhodami a jediné zadostiučinění, které se cestujícím dostalo, bylo v podobě vzdalující se planety. Loď se měla podle plánu za chvíli ocitnout v hyperprostoru. Najednou sis však všimla varování v Síle, tentokráte ostřejšího než předtím. O zlomek sekundy později lodí otřásl výbuch. Z klimatizace, která ochlazovala kabinu pro cestující se začal valit hustý dým. Slyšelas jak někdo s cestujících vykřikl a ve stejné chvíli bylo vidět Zevarona jak se prodírá uličkou a mizí do druhé třídy, přičemž poměrně hlasitě kleje.

Doufáme, že si užíváte let. Prosím zůstaňte v klidu na svých místech... Hlásila světelná tabule.

Transport - cesta na Olderon

To tedy bude... zabručím souhlasně a vmáčknu se na své místo.
Zatímco vzlétáme, tak přejíždím ostatní cestující otráveným pohledem a snažím se v duchu hrát hru pro zoufalce "Z jaké je asi planety?".
Po pěti minutách mi to ovšem začne lézt na nervy, a tak se raději zadívám z okna ven na vzdalující se planetu.

Když ucítím varování v Síle, tak sebou jemně škubnu a rychle se rozhlédnu kolem sebe.
Sakra... zakleju tiše, když se loď následkem výbuchu otřese, a narazím do jednoho ze Zabrackých mladíků.
Otočím se na mistra, a když zmizí směrem do druhé třídy, tak rychle zkontroluji, zda ho nikdo nesleduje a vyskočím ze sedačky.
Ano, užíváme si ho naprosto skvěle... pomyslím si sarkasticky, když mi padne pohled na světelnou tabuli, a začnu se prodírat za Zevaronem.

_________________________________________________________

Zítra odjíždím na poznávací zájezd do Itálie, takže se tu znovu objevím asi až v neděli nebo v pondělí .

Transport - cesta na Olderon

Nutno říci, že to nebylo snadné. Všude vládla panika a chaos. Cestující se překřikovali a někteří se začali zvedat a hledat východ. Jak sis tak mohla všímat doslova jste se brodili skrz jednotlivé třídy.
Kouř se nepopsatelným způsobem šířil a už byl cítit i v luxusnější části plavidla.
Á tady jsi… Konstatoval Zevaron, jako kdyby si teprve teď uvědomil, že tě má za zády.
V očích měl něco, co u něj snad doposud nebylo k vidění. Strach nebo spíše úctu…

Moc možností nemáme. Pokud by pilot byl schopný letu, už by sáhl k nouzovým opatřením. Takže pokud se nechceme rozplácnout o zem, musíme převzít řízení a nahodit hyperpohon. Vím, že létání není tvoje silná stránka, ale počítám, že inženýrství o nic míň…
Panika na palubě se blížila k vrcholovému bodu…