Akademie Síly

Coruscant, spodní patra

Nacházel jses ve spodních patrech Coruscantu. zrovna byla noc, což se v takovéto hloubce městské zástavby poznalo spíše tak že ses podíval na chronometr, popřípadě, podle ztlumeného pouličního osvětlení, nebylo-li rozbité.
Tvůj rodianský "učitel" tě zavedl ke kraji jedné uličky a ukázal na, několik set metrů vzdálenou budovu.
Vidíš to okno kde svítí zelený světlo?
Zeptal se tě bez úvodu.

Začni prosím hlavně svými emocemi a pocity.

Coruscant, spodní patra


Venku byla zima a ve vzduchu létaly malé kousky prachu. Když se mě můj učitel zeptal na budovu se zeleným světlem a ukázal na ni prstem, ihned jsem ji spatřil a odpověděl jsem, vidím. Tam by mohl probíhat můj výcvik. Ale to by na ni neukazoval, ale rovnou mě tam zavedl. Podle mého jsem usoudil že budu muset něco ukráct nebo tak něco. Bude tam v té budově nějaká zkouška. Nemám pravdu ? Řekl jsem svému učiteli a čekal na jeho odpověď v prašivé uličce.

Coruscant, spodní patra

Něco na ten způsob.
Odpověděl ti a provedl něco na způsob rodianské verze úsměvu.
Dostaň se do toho pokoje a zabij obyvatele. Je jen jeden buď klidný.Jak to uděláš je jen na tobě.
Vysvětlil ti co od tebe očekává. Hned poté odešel.

Coruscant, spodní patra

Když můj učitel odešel, vydal jsem se na cestu k budově, kde v okně svítilo jasné zelené světlo. Vydal jsem se na cestu k té budově. Všude okolo mě bylo plno starých neobydlených domů, ve kterých se ubytovaly nějací chudí lidé, kteří jen žebrali o kredity. Po dlouhé cestě jsem nakonec dorazil na místo určení. V okně, kde svítilo světlo nikdo nebyl. Zkoušel jsem se dostat do vnitř. To se mi všek nepovedlo, protože vchodové dveře byly zamčené.Jak se tam dostanu ?Říkal jsem si pro sebe.

Coruscant, spodní patra

Prošel jsi uličkami až k oné budově. Když jsi však chtěl skusit dveře do budovy tak tě zastavila skupinka asi 7 Niktů, v čele s Devarodiankou, postávající před vchodem.
Co chceš?
Zeptala se tě jejich vůdkyně, způsobem, že to znamenalo spíše "vypadni!".

Coruscant, spodní patra

Po neúspěšném (ne)otevření dveří, mi zastavila malá partička a poukázala mi, ať vypadnu.
Mám tu úkol a vy se mi do toho nepleťte. Řekl jsem hlasitě.Snad to zabere. Teď by se my hodilo malé štěstí. A čekal jsem jak na to budou reagovat.

Coruscant, spodní patra

Doposud tě banda brala dosti flegmaticky. Nyní, když jsi s nimi začal mluvit takto nevybíravě, ses jim přestal líbit úplně.
Úkol jo? A jakej, pane důležitej?
Pronesla devarodianka, zatímco tě Niktové obkličovali.

Coruscant, spodní patra

Skupina na moji odpověď zareagovala dosti negativně.
No prostě úkol a dál vás nic z toho nemusí zajímat.
Řekl jsem hlasitým hlasem a rychlým pohybem jsem se pokusil prorazit dveře od té budovy a doufal že je vyrazím. V běhu do dveří mi proběhlo hlavou:
Snad je prorazím. Musím do toho dát celou váhu Dveře byly ze dřeva a vypadaly zachovale a že to nebude snadné je rozrazit.

Coruscant, spodní patra

Jeden Nikto, co ti stál v cestě ke dveřím tě chytl za rameno a odstrčil tě zpět do prostředku kroužku, který se pomálu zužoval.
Ale to víš, že nás to zajímá. Jen se nestyď, pověz nám o co ti jde.
Vyzve tě, až skřípavě milým hlasem devarodianka.

kde by se vzaly na Coruscantu , zvlášť v dolních patrech dřevěný dveře?????

Coruscant, spodní patra



No řeknu vám jen tohle. Mám tu úkol někoho zabít, ale víc vám neřeknu, páč ani nemám co.
Řekl jsem devarodiance taky milým hlasem a popošel jsem krok do strany a měl jsem připravenou ruku, kdyby se něco stalo a já musem zasáhnout blasterem. Upřel jsem oči na devarodianin pas a hledal zbraň, protože v ruce žádnou neměla a taky jsem se rozhlédl po ostatních niktech.

Coruscant, spodní patra

Milý, i když strojený úsměv zmizel.
Niktové zaali pomalu vytahovat zbraně.
Odvážná slova, nebo hloupá, to je tak možnost.
Pronese chladně devarodianka.
Nemáme tu v lásce ty co si myslí že si tu můžou dělat co chtějí. Tady šéfujeme my! Takže ti dam dobrou radu. Vypadni, a neukazuj e tu už, nebo tady na dveřích bude viset tvoje kůže.
Oznámí ti, ničím nezastíranou výhrušku.

Coruscant, spodní patra

Kdybych dál odporoval odejít pryč, určitě by my zastřelily. Najednou mi něco napadlo.
Možná kdybych odešel, tak by mi dali pokoj. Zkusím se ukrýt v některé budově a počkat až se objeví v okně postava a krz okno budovy zasáhnout blasterem.
Dobře, už odcházím, nechci problémy.
Řekl jsem hlasitějším hlasem a čekal jestli ustoupí a nechají mě jít. Pořád jsem měl připravenou ruku na rychlý výtah zbraně v případě nebezpečí.

Coruscant, spodní patra

Kroužek, se opatrně rozestoupí a nechá tě odejít. Očima tě však stále sledují, dokud nezajdeš za roh.
Najdeš si celkem pěkné místo s výhledem na okno, kde by měl být tvůj cíl.
Problémem však je, že jsi nenašel žádné místo, které by bylo dostatečně blízko, a ty máš blaster pro boj na krátkou vzdálenost.
Navíc se nikdo v okně neukazoval, a takto jsi tu mohl sedět celou noc.
Poznal jsi, že takto to nepůjde.

Coruscant, spodní patra

Takhle bych tu mohl být věčnost Pomyslel jsem si a začal jsem přemíšlet jak bych mohl dokončit můj úkol.
Po cca 20 minutách přemýšlení jsem dostal nápad.
Třeba už tam nebudou. Risknu to a půjdu tam znova, ale tentokřát se tam vplížim a budu opatrnější.
Vydal jsem se znovu na cestu k budově, ale tentokrát jsem se pomalu a tiše plížil v nejtmavším stínu, který zasahoval do zadní části budovy.

Coruscant, spodní patra

Proplížil ses stíny až k hlavnímu vchodu do budovy, kam ses snažil dostat.
Bohužel, skupinka tam byla stále a nevypadala, že by se chystala odejít.
Tento vchod byl tímto nepoužitelný a musel jsi hledat jiné způsoby, jak se dostat do budovy.
Kapku tě rozladilo, že jsi spatřil, jak dovnitř pustili poslíčka z nedalekého bistra.
Tvé upozornění že jsi assassin, ti však tuto lest zcela zavrhovalo, ti si tě již pamatují, a dovnitř tě nepustí.