Výcvik pro Xanda Mala (Khanemis)

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Šel jsi pomalu a lhostejně za svým společníkem, se kterým jsi byl na misi někde na odpadlém asteroidu. Ta prakticky skončila, a vy jste se vraceli k lodi, a hlavnímu počítači. který byl pouze několik pater od oné lodi. Všechny chodby byly stejně sterilně šedé, až se v nich mohl někdo ztratit, vy jste šli ale jistě kupředu. Tam kde jste prošli, jste zanechali jasnou značku. Hromady lidských těl, které jste cestou popravovali. No, které tvůj společník cestou popravoval. I když měl tvůj společník v pravé ruce světelný meč, většina lidí už byla zraněná nebo mrtvá, což byl následek vaší první cesty a na nějákou ofenzívu neměli přežívší síly, dorážel je tedy blasterem, který držel v ruce druhé. Šel bezmyšlenkovitě dopředu, a nebral ohledy ani na tebe, kdyby jsi se ztratil, asi by to ani nezaregistroval. Vaše neuvěřitelné pomalá chůze napovídala o aroganci tvého kolegy, tvoje zmatenost místem zas napovídala o tom, že ti ve skutečnosti nikdo neřekl, co je vaším úkolem. Ale ze zkušeností jsi mohl vydedukovat, že seš takovej "živej štít", a dorážeč.
...Když jste sem přiletěli, byla tu jen méně početná ochranka, jako by se ale všichni zbláznily, nebo jako by to byla past, v jeden moment se na vás vrhl všechen personál. Výsledek byl všude kolem vás na podlaze...
Stylem dorážení "kolemležících" jste došli k jednomu z počítačů, a kolega -jehož jméno si ani neznal, si s tím začal hrát. Nejdřív projel záběry kamery. V tu chvíli se zarazil. Otočil se na tebe, v jeho tváři jsi ale žádnou změnu neviděl, stále jeho kamenný výraz.
Běž sem, k turbovýtahům, budem mít společnost. Asi čtyři přežívší.
Pověděl naprosto suchým hlasem, který všichni tak nesnášeli. Ukázalti, kde přesně je, zjednodušeně řečeno, byl to ten, kterým jste sem dojeli. Sám se otočil k počítači, ale hned se, zase otočil na tebe. Vyrušil ho jeden z horníků, který ležel na zemi s prostřeleným hrudníkem, a řval bolestí. Konkrétněji, rozeřval se bolestí.
A cestou umlč tamtoho. Už mi dochází trpělivost.
Ukáže na něj prstem, položí blaster, tak, že ti ho prakticky poskytne, otoči se k počítači, teď už definitivně a snaži se ignorovat řev. Tebe už si vůbec nevšímá.

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Celá ta mise se mi ani za mák nelíbí.
Nesnáším, když nevím, o co vůbec jde, co mám pořádně dělat a hlavně k čemu je tohle pitomý courání se komplexem. Hledáme nějaké tajné informace? Tak by mi to mohl alespoň někdo říct...
Ačkoliv mé myšlenky jsou nahněvané, nedávám na sobě nic znát, ostatně jak to mám po většinu času zvykem. Potom dostanu úkol od svého společníka. Nemám rád, když mi někdo rozkazuje, ale vím, že tomu se jen tak člověk nevyhne.
Vezmu si mlčky nabízený blaster. Potěžkám zbraň a krátce si ji prohlédnu, neměl jsem dosud moc příležitostí se jí ohánět a tak si svůj "pracovní nástroj" chci nejdříve trochu osahat. To vše se však uděje jen v krátkém momentu, mezitím, co už docházím ke řvoucímu dělníkovi. Nejsem dosud příliš navyklý na zabíjení, ale soucit rovněž nepatří mezi mé silné stránky. Letmo se na něj podívám.
Buď rád, že ti pomůžu od bolesti, balíku.
A zmáčknu spoušť. Paprsek mu projede přímo hlavou, z takové blízkosti a v klidu by se trefil snad i slepý.
S tím se vydám z místnosti směrem, kde si pamatuji turbovýtahy. Sotva se vzdálím, začnu teprve přemýšlet o své společníkovi. Dosud jsem své myšlenky na toto téma blokoval, protože jsem nechtěl, aby ze mě mohl něco vyčíst.
Ubožák jeden, zajímalo by mě, co tu má za luben. Nevěřím mu stejně, jako on nebude věřit mně. Ale dokud je na stejné straně co já, pak by snad neměl být s ním problém. Doufám...
S tím pokračuji daným směrem.

//dotaz mimo hru: Vzhledem o tom, že jsi to u mě nezmiňoval, mám také světelný meč, nebo jen ten blaster?

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Přes mrtvoly jdeš přímo k turbovýtahům, jasnou cerstu ti ukazují těla, přesně porovnaná s cestou, kteoru jste sem šli. Před posledníma dveřma jsi se musel zastavit, protože se tě zmocnil pocit, který vždy znamená pouze jedno. Nebezpečí. Přišel jsi ke dveřím, které měly být otevřené. Už ale to, že byly zavřené, tě zmátlo. Nestačil jsi ovšem podniknout žádné akce, a dveře se rozlétli pod náporem náloží. Z nich se ozvala střelba.
Vzdej se Sithe, zaminovali jsme to tady! Nemáš šanci se odsuď dostat!
Pouze toto jsi slyšel. Poté nastalo zlověstné ticho, které občas porušilo zaíání počítačů. I když jsi měl velice omezený rozhled, okolí jsi si pomatoval celkem přesně. Jedna chodba, bez žádných odboček. Jedna cesta vedla zpátky k druhému sithovy, druhá vedla přes miny k turbovýtahům, navíc k vaší jediné cestě ven. Kolem sebe jsi, mimo pár kousků dveří, nic neviděl. Světla byly zapuštěná do stropu a tvořily velice příjemné světlo...

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Výbuch a následný zmatek mě rozhodně vyleká, ale vzhledem ke svým kořenům na sobě nenechám nic znát. Vlastně se ani nehnu zatímco se dým zhusta valí ven z prostoru výtahu. Situace mě zaskočí, dosud jsem nestál přímo v takovéto situaci, a tak využiji času, který mám a roztočím své mozkové závity co to jen jde.
Nemá cenu vracet se za tím Sithem, jednak bych před ním jenom ukázal svojí slabost a potom o téhle situaci už stejně asi ví z kamer. Co ale dělat dál? Jestli jsou tam opravdu miny, tak skočit přímo tam by byla pro mě asi sebevražda, takový bojovník nejsem...zatím. Lepší bude získat nějak výhody na svou stranu...
V těchto myšlenkách sáhnu instinktivně po svém světelném meči a s předstíraným klidem ho zapnu, abych se mohl bránit případnému budoucímu útoku. Ale moje pozornost se spíše upíná dovnitř výtahu. Snažím se svým pohledem i s pomocí Síly získat nějakou představu o situaci uvnitř a, pokud možno, najít ony zmiňované miny.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Při svém soustředení na "obsah" místnosti před tebou cítíš neobvyklé rušení -jako kdyby ti někdo bránil v použití síly. To, co cítíš, když se začneš soustředit, často uživatelé síly přirovnávají k velmi husté mlze. A ty jsi stál uprostřed té mlhy. Když jsi se navrátil do reality, kdy tě tvoje myšlenky neuvěřitelně pohltily, ty jsi byl stále na svém místě. Měl jsi dobré výhled, a proto jsi si ihned všiml, jak se jeden z vojáků plíží kolem stěny. Zde ti pomohli základní smysly, tedy sluch a zrak, síla zde byla "narušována".
Skonči to s něma. Dívám se na vás celou dobu, co tady stahuju kódy, a už mně začínáte nudit.
Zařve na tebe s komlinku sith, zařve je správně slovo, protože kdyby jsi se někde schovával, určitě by to nejbližší okolí slyšelo. Z míst, kde byly vojáci připraveni se najednou ozvalo "Krycí palba", a pustila se na tebe nehorázné množství výstřelů...

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Nemožnost pořádně využít Síly mě zmate. Netuším přesně co se děje, ale obávám se nejhoršího. Jakmile se ale vrátím zpět myšlenkami do přítomnosti, vidím, že nemá cenu se tím dále zabývat, ještě bych něco prošvihnul. Konkrétně třeba vlastní život. Sithův řev mi na nadšení nepřidá, konkrétně mi ten člověk začíná lézt na nervy, ale přejdu to jen slabým povzdechem. Na nic víc mi již nezbývá čas, protože vzápětí se spustí palba. Štěstí je, že není podle všeho mířená přímo na mě, ale v úzkém prostoru chodby u výtahu to není až tak velká výhra. Sevřu rukojeť světelného meče v ruce.
Přikrčím se a instinktivně začnu jednotlivé výstřely odrážet svým mečem, přičemž se rychlou otočkou přitisknu ke zdi, abych se jim dostal z přímého kontaktu. A danou stěnu si nevybírám náhodou, tisknu se k té, podél které se plíží jeden z vojáků. Snažím se dostat až k němu a co nejrychleji se zbavit prvního z těchto škůdců.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Voják, pomalu a tiše se plížící podél zdi si tě rychle všimne. Instinktivně proto zastaví, a pomalu na tebe zamíří svojí zbraň, kterou není nic jiného, než historický kousek, který už zažil spoustu více méně úspěšných bitev. Padne výstřel, druhý, potom se jich sesype hned několik, a on se otočí, a rychle se stáhne zpátky "mezi své".
I když vyjde několik výstřelu, které jsou mířeny na tebe, je očividné, že něco plánujou. Po chvilce pomalu vystrčí hlavu jeden z nich.
Sithe! Vzdej se, a vyřiď to i tvému kamarádíčkovy! Když nám vrátíte plány, my vás necháme jít. Jinak tady zemřete! Jsme schopni domluvit podmínky vaší bezpodmínečné kapitulace, kterážto je jediné východisko! Rozhodněte se správně, nebo tady na tom kusu kamene zemřete!
Po podobných chvílích většinou nastalo ticho. Tady šlo slyšet kroky, které naznačovali, že se někam přesouvají. Malé zajiskření. Dokonce jsi nyní i mohl cítit, jak jeden z vojáků přeletěl přes celou místnost, zásáhnut bleskem. A světla zhasly, aby se najednou rozsvítily nouzová světla ze záložního generátoru.
Hej, viděls to!...směje se druhý sith do komlinku...se chtěl jeden z nich nabourat do kamerového systému, tak sem to trochu přetížil. Pokuds byl blízko nějákýho výstupu, a koplo tě to taky, tak ses alespoň naučil, že bnlízko zdí se nechodí!

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

V duchu zanadávám, když mi jeden z těch vojáků vyklouzne. už jsem doufal, že ho dostanu. Nějak se zdá, že se mi nedaří, ale nechci si to moc přiznat.
"Jen si pro mě pojďte, vaše smrt už na vás čeká...,"
odpovím na slova vojáků ledovou výhrůžkou od které si slibuji, že je alespoň trochu vyprovokuje.
Pocit těla zasaženého silným výbojem mě potom překvapí, je to element, který jsem neočekával. O to příjemnější je to ale pocit, že pracuje v můj prospěch. Sithova slova mě však uvedou na pravou míru. Okamžitě se odtáhnu ode zdi.
Začínám mít dojem, že ten idiot bude nakonec nebezpečnější pro mě než pro ně,
pomyslím si přitom hořce a doufám, že už mi žádná překvápka nechystá. To už je ale čas obrátit svou pozornost zpět k vojákům. Přechod na záložní světla ubere na osvětlení, což je pro mě dobrá šance podniknout nějaký krok. Nemám chuť již čekat a rozhodnu se zariskovat. Rozeběhnu se a skočím přímo k vojákům, přičemž se snažím vyhnout se skokem jejich proklamovaným minám či jiným překážkám, meč mám připravený k útoku sotva spatřím vhodný cíl.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Skočíš do místnosti a za tebou bouchne jedna mina, jediný to náznak jejich "mimového pole". Všichni v místnosti, i ty, pochopíte, co bude následovat. Proto i když pár odvážných proti tobě vystřelí, zbytek se vzdá. Odhodí zbraně, pokleknou a umístí ruce za hlavu. Je jich tam dohromady pět, z toho jeden leží spálen na zemi elektrickým proudem. Po chvilce odhodí zbraně uplně všichni. To už před tebou klečí uplně všichni. Jeden z nich, nejspíše velitel, se ti podívá do očí.
Vzdáváme se...
Prohlásí, a skloní hlavu.
Ale stejně se odsuď nedostanete živí.
Dokončí svojí větu, načež uslyšíš dupot bot. Je to opět tvůj společník, který to má namířené k tobě.
No konečně. Data se stahujou, takže tady ještě chvilku počkáme...jeho oči upoutají zajatci...takže sis našel i hračky co? Nebudu tě teda rušit. Počítej dvacet minut a odlétáme. Já du zpátky. Pokusím se udělat něco se světlama, je tady docela tma
Odebere se pryč, a nechá tě nadobro samotnýho.

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis.

Jakmile je po všem a vojáci přede mnou klečí odzbrojení, tak se teprve ponořím do svých myšlenek.
'Takže blufovali, hmpf, pokoušeli se ze mě udělat úplnýho blbce, to jim nedaruju.'
Hněv ve mně kypí nad tou drzostí, co si vůči mně dovolili. Snažím se sice udržet svou navenek klidnou fasádu, ale má výbušná povaha mě zrazuje. Potom co Sith zase odejde se již neudržím. Stisknu křečovitě rukojeť meče a jednoho z bezbranných vojáku dekapituju. Pohled na jeho bezvládné tělo, které se sesune k zemi, mě zarazí a potom se trochu uklidním, přestávám již vidět rudě.
'Na druhou stranu, nechávat za sebou živé se v tomto případě nevyplácí. A co taky se zajatci...,'
odůvodňuji svůj čin, stále ještě nejsem příliš zvyklí jen tak zabíjet.
Vzápětí se však rozhodnu využít danou situaci pro svůj prospěch. Vzpomenu si totiž na slova velitele těchto vojáků. Otočím se k němu.
"Co jsi to říkal o tom, že se odsud nedostaneme živí? Co na nás tví lidé chystají? Mluv nebo všichni skončíte jako on!"
ukážu na bezhlavé tělo jeho podřízeného a demonstrativně protočím svůj světelný meč.
"Nebo ještě hůř. A nepokoušej se mi namluvit žádné bludy, víš dobře, že to poznám...,"
má slova odkapávají jako jed. Přesto tentokrát blufuju já, ovládání cizích myslí pomocí Síly není má specialita, můžu se tak maximálně řídit jeho vnějšími znaky, na což jsem zase díky prostředí odkud pocházím poměrně zvyklý, i když lidé jsou trochu odlišní. Ale tohle on nemusí vědět.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis

Zasraní Sithové! Co si asi myslíš? Že jsme tak blbí a mylsíme si, že vás všechny zabijem holýma rukama? Ne. Ještě než se stihnete odpojit od týhle stanice a zamířit zbraně, z vaší lodi budou jenom trosky. Takže bych TI doporučoval spolupracovat Sithe.
Odplivne si jejich velitel na tvojí nohu, protože výškový rozdíl to jinam bezpečně neumožňuje.
A tu popravu sis mohl dopustit. Měl rodinu, i když to vy, Sithové, ani nevíte co to je, beztak jsi musel tu svojí popravit, aby si splnil nějákjou tu vaší debilní zkoušku.
Jeho slova narozdíl odkapávají jako kyselina, která se snaží rozežrat tvůj tvrdý krunýř.
Hraješ si? Nic neříkej, prostě jdi k těm obvodům, a červenej zapoj do červený díry, modrej do modrý a bacha ať tě to nekopne.
Překvapí tě ve vysílačce tvůj společník.

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis

Jeho odpověď jsem víceméně očekával. Bylo pravděpodobné, že nepřišli sami a že mají někde v záloze další lidi. Na druhou stranu...
"...stejně jako s tím vaším minovým polem, že? Máš úžasnou schopnost zveličovat, v Senátu bys měl určitě úspěch,"
povím mu ironicky se snahou o vtip. Ale nesměji se, necítím tu potřebu.
Následující slova o rodině se však do mě zabodnou jako dýka. Připomenou mi, proč tady vlastně vůbec jsem. Vzpomínka na mou rodinu mě jen utvrdí v tom, že to, co dělám, je správné. Nemám nejmenší chuť se vracet do toho příšerného prostředí, které se snažilo udusit můj rozlet, zašlapat můj potenciál. Tady mám šanci prosadit se sám za sebe. I za cenu toho, že musím jednat s takovýmihle idioty a riskovat svůj krk.
Zamračím se.
"To si měl rozmyslet dřív než se sem vydal. A vy,"
pohlédnu na zbývající vojáky:
"jestli nechcete skončit jako on, tak mě přesvědčete o tom, že je užitečné vás nechat naživu."

Potom se ozve ve vysílačce druhý Sith. V souladu s jeho slovy mu neodpovídám. Vlastně bych to neudělal ani tak. Od té doby, co tu jsme, jsem s ním nepromluvil ani slovo. Je to jako s tím úsměvem, necítím tu potřebu mu něco říkat. Namísto toho se zařídím podle toho, co chce a jdu zapojit dané obvody. Dávám pozor na zajatce, aby se o něco nepokusili, ale nenechám se jimi rozptylovat. Poslední, co potřebuji, je dostat ránu elektrikou.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis

Kabely, přesně jak po tobě chtěl, zapojíš do odpovídajícíh přípojek, a lehce to zajiskří. Nechtěne sice dostaneš ránu, ale takovou, která tě lehce zabrní. Světla pobliknou, a konečně se rozsvítí ostré a jasné světlo.
Minový pole? Kdybys sem neskočil, tak by tě ta mina vyřídila, a nemohl by sis tady stěžovat!
Šeptne jejich velitel. Jeden z vojáků se zvedne, a před tebou padne k tvým nohám.
My nic nevíme, co po nás do sithu ještě chceš??
Nemohla by to být ale minuta, kdy by po tobě něco nechtěl tvůj "parťák", tudiž i teď se ti ozve v komlinku.
Škoda skončima mladej, čas jít. Nastartuj tu kraksnu, co nám parkuje venku, ať se konečně dostanem z tohohle kusu kamene.
I když byla tvá schopnost využívat sílu zde na asteroidu poněkud omezená, mohl jsi přímo cítit, jak Sith odpojuje datapad, a chystá se na cestu.

[Khanemis]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis

Když dostanu ránu tak instinktivně ucuknu rukou. Naštěstí to není ani zdaleka tak zlé, jak by mohlo. To je pochopitelně dobře. Zdá se, že můj sithský "přítel" minimálně ví, co dělá.
Reakce velitele mě pobaví. Jeho rozhořčená vzpurnost má své kouzlo. To se mi už ale k nohám vrhá jeden z vojáků. Tím mě trochu zaskočí. Je vidět, že je upřímný a má opravdu strach.
'Je správné zahrávat si takto s jejich životy?'
Bleskne mi hlavou. Na další myšlenky už ale není čas, protože se opět přihlásí o své slovo druhý Sith. Povzdychnu si. Pořád se musí někam spěchat. Potom se podívám na své zajatce. Ujistím se, že jsou mimo turbovýtah. Na chvilku se zamyslím a přitom čtu z jejich tváří pocity, kterými procházejí. Pozdvihnu svůj meč, zamířím ho na ně a v příštím momentu s ním pár švihy zničím jejich zbraně, které dosud leží na zemi.
"Máte chvíli...,"
oznámím jim trošku tajemně a s těmi slovy se vydám výtahem k lodi, kterou jdu připravit ke startu.
'Nechal jsem je žít. Ale během momentu u nich bude můj společník. Pochybuju, že on jim dopřeje stejný luxus. Má je ode mě jako dárek, vím, že ho to baví, tak ať si pohraje...nebo že bych snad nebyl schopný je zabít? Ne, to je hloupost,'
setřesu poslední myšlenku.

[Pear]

Základna v asteroidu, poblíž planety Geonosis

Sedíš na místě pilota, a všemožnými způsoby připravuješ loď na start. Otevřou se dveře, a v nich stojí Sith. Meč se mu už sice houpe u pasu, ale podívá se na tebe.
Si mi jich tam nechal nějak moc ne. Ten jeden zmetek se na mně vrhl, a já sem kvůli němu celej od krve. No...ruce určitě. Sem tu svini zabil holýma rukam, sem holt chtěl, aby to byů čestnej souboj.
Poví Sith ironicky, dojde k tvému místu pilota, a naznačí, aby jsi si sedl vedle na místo ko-pilota.
Radši to dej do mých rukou. Kdyby jsi s tím naboural ty, byly by jsme tady hodně dlouho, když s tím nabourám já, budem mrtví na místě.
Něco namačká, a už letíte kupředu. Sith stáhl i nejnovější asteroidové mapy, takže se jim palubní autopilot lehce vyhýbá, a vy nemusíte téměř na nic šáhnout.
A letí se domů!
Poví Sith, i když prakticky mluví sám ze sebou. Nařídí kurz Korriban, a za chvilku už můžeš vidět klasické protažené hvězdy, které jsou následkem vaší rychlosti světla.