Weight Papper (Výcvik pro Gartha)

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:

Právě míříš za člověkem jménem Bevel Cree, který ti krátce po tvém útěku od Imperiálů nabídl práci, pokud se tak dá říkat kradení. Nebyl jsi sám, kdo pro něj pracuje. Ale všichni máte společného kromě podobného věku, že vám poskytl přístřešek v podobě rozpadlého domu, kam vám dodává také nějaké jídlo. Nejste na tom sice nejlépe, ale alespoň unikáte pozornosti úřadům, což je zvlášť pro tebe jen dobře, nýbrž Sartinaynian stále ovládá Impérium. Život na ulici nejni nejpohodlnější, avšak rozhodně je lepší než život laboratorní krysy, a proto si ho snažíš udržet, ba dokonce vylepšit. Každý den jdeš stejnou cestou jako I nyní, došel by jsi tam i poslepu, aby jsi mu odevzdal, co jsi nakradl. Přes to všechno to není tvůj vytoužený život a doufáš, že celou cestu půjdeš jednou, už brzy naposledy. Bevel žádal, aby jste mu nosili všechny kredity, či jiné cennosti, které ukradnete. Těžko říct, co by ti udělal, kdyby zjistil, že ho podvádíš. Přesto si toho zatím nevšiml, protože si vždy necháváš jen nepatrnou část kreditů, kterou ukradneš a pečlivě je ukrýváš. Ale za ten rok, co pro něj děláš, jsi si našetřil více než deset tisíc kreditů…

[Garth Devilman]

Ulice

Procházel jsem ulicí a bylo mi lehko u srdce. Měl jsem radost, protože jsem měl docela plodný den. Dříve, než jsem zamířil do brlohu Bevela Cree, stavil jsem se v kantýně, kde jsem měl na půdě svou tajnou skrýš pod dřevěnou, starou skříní. Majiteli nikdy nepřišlo nic nápadného, protože jsem tam často chodil vypomáhat ve svém, volném čase v provozu podniku, abych si vydělal nějaký ten kredit poctivou prací. Bylo to namáhavé, ale nevadilo mi to. Byla to pro mne určitá úleva. Ačkoli ulice vynášela, nikdy jsem netoužil v ní shnít. Momentálně to byl však můj jediný zdroj obživy a já se s tím prostě musel smířit.

Vytáhl jsem před kantýnou z kapsy zlaté hodinky velké ceny a zase je schoval. Přitom jsem si všiml na chodníku dvou spolu hrajících si dětí. Neměli nic jen otrhané šaty, a přesto byly šťastné. Záviděl jsem jim. To tomu slizounovi spolu s pár kreditama musí stačit. Pomyslel jsem si spokojeně. Nebyl jsem v krádežích zrovna nejhorší a Bevel mě často využíval. Ale už dlouho nebudeš. Zavýskl jsem si. Už ne. Už dlouho nebudeš...

[Funny]

Sartinaynian, Kantýna:

Poté, co krátce pomyslíš na své plány do budoucnosti, vstoupíš do kantýny. Především protože se již stmíva, tak se kantýna již slušně plní. Za pultem jako tradičně stojí a nalévá pití majitel hospody, který ti také nabídl práci, při níž si vyděláváš alepsoň nějaké kredity poctivou prací. Sice uklízení nevynáší ani zdaleka tolik jako okrádání lidí chodících po ulici, ale měl jsi z něj mnohem lepší pocit. Ničím se nezdržuješ a přistoupíš k pultu před majitele hospody a zároveň hostinského, aby jsi zjistil, co máš udělat.
Á Weighte zdravím. Bohužel tě dnes musím zklamat. Záchody jsou furt čistý, což se už dlouho nestalo, protože se tam vždycky někdo pozvrací, no a tady budeš moc vytřít až zejtra ráno, když tady bude prázdno,
hostinský se na chvíli odmlčí, jako by přemýšlel jestli by přeci jen nějakou práci pro tebe nenašel.
Snad jedině, kdyby jsi vytřel a ustlal postel na půdě, ten ožrala co tu přespával po sobě neuklidil,
nabídne ti nakonec majitel hospody práci, která se ti náramně hodí a během čekání na tvou odpověď nalil další drink, jenž následně elegantně poslal po půlce pultu až k nějakému ožralovi.

[Garth Devilman]

Sartinaynian, Kantýna:

Ne díky. Na půdě byli minule nějací brouci, tak to jen vezmu saponátem a zas poběžím. Ten pokoj uklidím zítra ráno, nebojte se. Uklidnil jsem majitele a vydal se po schodech nahoru na půdu. Samozřejmě o ony parazity jsem se postaral už minule, ale nyní mi sloužili jako skvělá záminka. Z dosahu zorného pole pana majitele jsem schody už vyběhl. Otevřel jsem dveře, které mi s tichým, souhlasným zavrzáním povolili vstup. Ocitl jsem se v místnosti, kterou jsem poslední dobou navštěvoval tak často. Byl to symbol mých dosud nenabitých ambic. Můj útěk z vědeckého, imperiálního centra byl přinejmenším jedním, velkým zázrakem a já chtěl odpovědi. Vědomí, že celý můj útěk byl součástí nějaké těžko vysvětlitelné náhody mne tížilo a vyvolávalo ve mne otázky.

Dnes se všechno rozhodne… K opuštění planety bylo potřeba sehnat si povolenku podepsanou správcem oblasti. Měl jsem v plánu si dnes takovou povolenku vyzvednout u jednoho překupníka jménem Half. Dnes se rozhodne… Ze své tajné skrýše jsem vzal určitý obnos, schoval ho do zadní kapsy u kalhot a opustil místnost.

[Funny]

Sartinaynian, Kantýna:

Dobře. Je odemčeno,
ujistí tě ještě hostinský, že s tvým návrhem souhlasí a také, že je na půdě odemčeno. Zbytečně nemarníš čas a vydáš se po schodech nahoru a jakmile jak se dostaneš z oblasti, ze které by tě ještě mohl majitel hospody vidět, tak zbylé schody vyběhneš. Otevřeš dveře, aby jsi jimi prošel a ocitl se ve skromně zařízené místonsti. Postel je jako vždy neustlaná, stará podlaha špinavá a na stěně za postelí přibyla nová skvrna. Úklidem se však dnes nezatěžuješ, nýbrž pracuješ na svém opuštění Impériem stále obsazené planety. K tomu však potřebuješ povolenku od správce oblasti, který by tě však nahlásil Imperiálním úřadům, a tak ji musíš získat jinak. Před týdnem jsi se setkal s jedním překupníkem, jež se ti představil jako Half a slíbil, že ti takovou opatří. Cena je vysoká, 500 kreditů předem jsi sice už zaplatil, ale dalších 500 budeš muset zaplatit ještě dnes, vytáhl jsi tedy potřebnou částku ze své tajné skrýše a schoval ji do zadní kapsy. “Prasátko” s kredity pečlivě schováš, pak opustíš místnost a po schodech sejdeš zpět do kantýny.
Weighte, už jsi hotovej? Něco tady pro tebe mám,
řekl a vylovil z podpultu dnešní noviny.
Už je mám přečtený a řekl jsem si, že aspoň ušetříš a nebudeš si muset kupovat nový.
usmál se na tebe a noviny ti předal.

[Garth Devilman]

Sartinaynian - Kantýna

Sešel jsem ze schodů a chtěl již opustit místnost, když mne majitel zadržel. Ano děkuji mockrát. Musel jsem vylézt na barovou židličku, abych si mohl noviny vyzvednout. Vděčně jsem na majitele mrknul. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale zřejmě jsem tomu dobrákovi nějakým způsobem přirostl k srdci, což se pravda nestávalo každý den. Slezl jsem ze židličky a našel si koutek, kde bych se mohl uvelebit. Rozložil jsem si noviny na kolenou a přelétl titulní stranu. Při svém bádaní jsem narazil na článek, který mne div nezvedl ze židle.

Kód: Vybrat vše

Pokročilá jednání

  V rámci mírových jednání naše uskupení mírových sil dokázalo docílit dohody ve věci bývalých, imperiálních, vojenských laboratoří. Zainteresované strany vydaly prohlášení, ve kterém se zavazují k tomu, že v těchto prostorách nebyly a nebudou prováděny žádné genetické experimenty. Senátor...

Vztekle jsem hodil noviny na stůl. Krev se mi vařila v žilách. Před očima mi probíhali vzpomínky na laboratorní místnosti. „Nebyly prováděny žádné genetické pokusy...“ Vstal jsem od stolu a třásl se hněvem. Po celém těle mi přebíhal mráz. „Nebudou prováděny žádné genetické pokusy...“ Trochu pozdě jsem si uvědomil, že bych měl být už někde jinde. Stále pořád vzteky bez sebe jsem vyšel z kantýny a vydal se za Bevelem Creem...

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:

Stále naštvaný jsi se vydal za Bevelem Creem, abys mu předal kredity, které jsi dnes ukradl. Po několika minutách dorazíš na roh jedné ulice, kde se s Bevelem obvykle scházíš. Avšak co tě překvapí je věc, že tady ještě Bevel není, přestože máš zpoždění. po pár minutách čekání konečně zahlédneš jeho postavu, jak se k tobě blíží. Zastaví se jen dva metry před sebou.
Co jsi mi dnes přinesl?
zeptá se tě svým nepřívětivým tónem a pohledne na tebe v očekávání, že dostane nějaké kredity? Poměrně dost teď riskuješ, protože máš s sebou mnohem více kreditů než jindy. Samozřejmě ty kredity nejsou pro Bevela, ale pro jednoho chlapa, který ti opatří průkaz umožňující opustit planetu.

[Garth Devilman]

Sartinaynian, Ulice

Pořád ještě jak se patří dopálený jsem dorazil na místo schůzky. Ačkoli ve tváři už jsem nabyl relativně klidného výrazu, v mé duši se naopak mísil vztek, hněv, a hanba. Když jsem se však kolem sebe ohlédl nikde nikdo. Což bylo jaksepatří podezřelé. Jindy mne už tahá za ucho…Pomyslel jsem si a čekal. Popravdě jsem ani nemusel čekat dlouho. Jeho vychrtlá postava se za chvíli objevila s typickým pohledem lačnícím po každém utrženém kreditu. Jeho dotaz tomu nasvědčoval.

Sáhl jsem do kapsy, kde jsem měl pár na kradených kreditů a zlaté hodinky. Máte na mysli tohle pane? Musel jsem si dávat pozor, abych mluvil klidným hlasem, neboť se mi z nějakého důvodu ještě stále mírně zadrhával zlostí…

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:

Bevel od tebe s úsměvem na tváři převezme zlaté hodinky a kredity, aby ohodnotil hodinky a spočítal si částku, kterou jsi mu dnes přinesl. Když dospěl k výsledku, úsměv se mu výrazně zmenšil, až nakonec zmizel úplně.
Weighte, proč mám pocit, že mi pořád nosíš míň kreditů? Aspoň, že ty hodinky mají nějakou cenu,
prohodí směrem k tobě svým lhostejným tónem a navlékne si na ruku zlaté hodinky, jež si dnes ukradl.
Nemáš přede mnou nějaké tajemství? Nedávám ti dost jídla a místo, kde můžeš spát? Nestarám se snad o tebe líp než v imperiální laboratoři? Ano, vím o tvém tajemstvím, Weighte. Řekni mi, proč bych tě neměl úřadům udat, když mi za tebe dají víc kreditů, než kolik mi jich poslední dobou nosíš ty?
sdělí ti Bevel, že ví o tvé minulosti, ale dá si pozor, aby nemluvil příliš hlasitě a váš hovor zůstal ostatním lidem utajen.

[Garth Devilman]

Ulice

Začala se mi doslova vařit krev v žilách. Přitiskl jsem toho muže tak silně, až jsem se dokonce podivil nad tím, kde se ve mně vzala ta síla. Protože já na rozdíl od vás nemám co ztratit. Není nic horšího, než Imperiální laborky. A pokud se vás tady na místě zbavím, vy ztratíte odměnu a já buď zemřu nebo budu žít. Prskal jsem, syčel a nehty se mu zarýval do ramene. Z očí mi sálo odhodlání smíšené s odevzdaností...

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:

Naštvaný tím, co ti právě Bevel Cree prozradil a řekl, ho stiskneš až překvapivě silně, takže má chvíli problém se z tvého sevření dostat, po chvilce se ale přece jen projeví tvá nižší výška, kdy mu ramena nemůžeš držet úplně ideálně a on se z tvého sevření vyprostí a strčí do tebe, takže spadneš a z kapsy ti vypadnou kredity, které máš připravené na falešnou povolenku k odletu ze Sartinaynianu.
Už nikdy, rozumíš nikdy, se mě nedotýkej, nebo tě zabiju,
zarazí se, když si všimne kreditů, jež ti vypadly z kapsy.
Co to má znamenat, vysvětli mi to! Dělej!
zařve na tebe naštvaný Bevel a ohlédne se, aby zjistil, jestli si vás někdo nevšiml, protože nejste příliš nenápadní jako vždy, přesto to vypadá, že si vás nikdo nevšímá, což pro tebe může, ale také nemusí být nevýhoda.

[Garth Devilman]

Ulička

Stravenky? Setřel jsem krev z poraněných úst, jelikož jsem se při ústrku kousl do jazyka. Podíval jsem se na ruku. Jasně červená barva zbarvila kus kůže jako nějaký cejch. Myslíš si, že když máš malý, bezbraný děcka, že s nima můžeš zacházet jak se ti zlíbí? Pomalými kroky jsem se k němu blížil. Mám pro tebe novinku: Mohls!!! Rozběhl jsem se a plnou silou do něj narazil svou vahou. Nedovolím ti, abys mne podobné zneužíval. V návalu hněvu jsem po něm skočil. Bylo mi jedno, jak to skončí. Já měl jsem jediný cíl. Zabít toho všiváka...

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:

Rozeběhneš se proti Bevelovi a vší svou silou do něj narazíš, a následně ho i povalíš na zem. Až tě překvapí, kde jsi v sobě takovou sílu vzal, ale nedokážeš na tuto otázku odpovědět. Bevel se při pádu ošklivě zranil, když se hlavou udeřil o zem a zřejmě ztratil také vědomí, čímž se stal naprosto bezbranným. Po chvilce se pod jeho hlavou objeví dokonce menší kaluž krve, která je bezesporu právě jeho. Mrtvý však není, nýbrž pravidelně dýchá, což slyšíš, aniž by ses na to soustředil a opět tě to překvapí. Všimneš si, že se k vám rychle seběhlo několik zvědavců procházejících okolo vás. Přesto ti to je jedno a chceš jen jedno, zabít Bevela Creeho. Vytáhneš svůj kapesní nožík, který je sice malý, ale umíš s ním velice dobře zacházet a chystáš se jím právě udeřit do srdce Bevela, když pocítíš, že to není správné a že bys to neměl dělat. Ani tuto událost si nedokážeš vysvětli, ale prostě to tak cítíš, jako by tě něco varovalo, že zabít ho je špatné…

[Garth Devilman]

Ulice

Mám, či nemám? To byla otázka, kterou jsem si pokládal a byla pro mne v tuto chvíli asi nejdůležitější. Vidina otázek dalších se pod touto tíhou výrazně zmenšovala. Jak jsem tam tak stál s nožem v ruce a obracel ho v prstech zjistil, že to je vlastně můj jediný přítel. Já sám nikam nepatřím. Uvědomil jsem si s bolestí u srdce. Tudíž, mne žádné morální zásady nepojí... Znovu jsem se podíval na bezvládné tělo člověka, který mne po několik let využíval a zneužíval. Uděluju ti milost Bevele. Pro teď...

O kus dál jsem spatřil odpadkový kontejner. S širokým úsměvem jsem schoval nožík do kapsy a vzal jsem ho za nohy. S nadlidskými silami jsem ho nasoukal do kontejneru. Nebyl to sice pěkný pohled, ale uěšoval jsem se tím, že nejsem ničím a hlavně nikomu vázaný. Vrátil jsem se k místu, kde ležely kredity, jako důkaz zápasu. Při jejich sbírání jsem dal průchod svým myšlenkám a až teď se podivoval nad tím, jak se to vše seběhlo.

Musí to nějak souviset s těmi pokusy, co na mě prováděly. Kdybych se vtom cvičil mohlo by mi to být k užitku. Uvědomil jsem si s neskrývaným nadšením. Po posbírání vysypaných kreditů jsem se vydal na svou cestu. Ač jsem to nedokázal pochopit, bylo mi jasné, že dnešním rozhodnutím jsem nastoupil svou pouť. Zabít ho by bylo špatné. Pouze utrpení je pro něj vykoupením...

[Funny]

Sartinaynian, Ulice:
Poté, co jsi Bevela nacpal k odpadkům do kontejneru za rohem, se vrátíš na místo, kde jsi se s ním pral, abys sebral všechny své kredity. Když sebereš ze země poslední a přepočítáš si je, zjistíš, že ti žádný nechybí. Proč by ti taky někdo z těch zvědavců bral pár kreditů, když sami jsou velmi bohatí.
Místo toho však zavolali Stormtroopery, a tak jsi se dal na útěk, svědkové tě ale udali, a tak tě vojáci v bíle zbroji pronásledovali dál. Přesto se Stormtrooperům v davu po několika minutách ztratíš a můžeš zamířit k Halfovi, překupníkovi povolenek.
Jeho pracovna, jestli se to tak dá nazvat, je na velmi dobrém místě, pro jeho obchod, vedle hangáru a bazaru starých lodí.
Vstoupíš do malého obchůdku s droidy, kde Half pracuje a také provozuje svou nelegální činnost.
Pojď dozadu.
poví ti, když tě rozpozná a otočí cedulku u dveří z „otevřeno“ na „zavřeno“.
Poté dveřmi za svým pultem přejde do malé místnosti, kam přejdeš o chvilku později i ty. Zavře za vámi dveře a posadí se ke svému pracovnímu stolu.
Udělej si pohodlí.
vyzve tě, ať si sedneš do křesla, zatímco se hrabe v jednom šuplíku, kde zřejmě hledal povolenku pro tebe.
Tak, tady to máme. Máš peníze?
zeptá se tě, když najde dokumenty, které po něm chceš.