výcvik pro Nehava (Lukin13)

[Elinor Yall]

prolog

Ještě před třemi měsíci bys bezpochyby pochyboval o zdravém rozumu kohokoli, kdo by udělal z Chrysathey vlajkovou loď válečné flotily a poslal ji proti planetárnímu systému. Zvlášť, když by se celý útočný proud skládal ze tří lodí (Chrysanthey, Astris a Lady Gray).
Nicméně lord Revan rozhodl - a všechno vypadalo jinak. A nejen proto, že jsi celou situaci sledoval z kapitánského křesla na můstku.
Po týdnech v první linii jsi dostal nový úkol, zajistit soustavu s malou republikánskou základnou, příliš malou, než aby mohla způsobit vážnější problémy. Dost vzdálenou, než aby se mohla zabrat jen tak mimochodem, v průběhu hlavního proudu útoku. Ale ideální ke koncentrování sil ve chvíli, kdy nepřítel bude rozprášen - pokud by se neocitla pod kontrolou sithské armády, mohla být pro plány Revanova Impéria příliš riziková.
Nikdo nepočítal s problémy při zabírání a tobě samotnému by velení této akci přišlo "pod tvou úroveň", kdyby s pověřením nepřišla i stručná poznámka: Nic není přesně takové, jaké se zdá. Každá maličkost může být důležitá. Chci, aby vše na Mylaru bylo pod kontrolou. NIC nesmí působit potíže.

Chrysatheum (derriphan-class battleship), soustava Mylar

Před dvaceti minutami jste opustili hyperprostor a vstoupili do soustavy.
Senzory nehlásily žádné nebezpečí, spíš naopak - okolní vesmír byl až podivuhodně prázdný, pouze plynný obr na obrazovkách visel jako rudé rybí oko. A dál, podstatný kus cesty za ním, se třpytila malá modrozelená tečka, která skrývala republikánskou základnu.
Ten klid tě znervozňoval, jako by v něm bylo cosi nadpřirozeného... a pak se ti zatmělo před očima.
Jako by na sítnici vybuchla tuna roztaveného zlata.
Intenzivní, bodavá záře zaútočila na tvou mysl, pátrala po každé skulině, každé škvíře, jak se dostat dovnitř... a posléze se stáhla zpátky a pouze pozorovala.
Vnímal jsi nezřetelnou postavu, až příliš vzdálenou, a za ní zástupy stínů.
Jako by tě volala - ale ta slova k tobě nemohla dolétnout. Místo toho jsi slyšel hlas, tichý a soucitný, který ti připomínal něco z minulosti. Něco až příliš neurčitého, než by sis dokázal vybavit zpod nánosů čerstvějších vzpomínek.
VAROVÁNÍ. NIC VÍC TO NENÍ.
NIC, CO BY CHTĚLO ZRANIT NEBO UBLÍŽIT.

[Lukin013]

Chrysanteum, soustava Mylar

Seděl jsem už nějakou tu hodinu na velícím můstku své nepochopitelně vlajkové lodi sledujíc z něj celou část systému, která byla vidět v průzoru tohoto kostlivce. Někdy jsem lorda Revana nechápal. Má obrovskou flotilu mnohem lepších lodí, ale mě nechá taková prdítka. Sice to byla loď odolná, to nesporně, ale byla to pomalá bestie. V některých jiných misích bych si i myslel, že mi ji svěřuje, protože si myslí, že zvládnu i tuto kraksnu, nebo taky, protože mi nevěří natolik, aby mi dal nějaký modernější typ, třeba Interdikční křižník. Ale tohle nevypadalo na nějakou těžkou misi. Lord Revan asi myslel, že těchto tu nebude potřeba. Přesto, bylo tady nějaké podivné ticho. Vesmírný prostor byl pustý jako Tatooinská poušť a to mi na Republikovou základnu přišlo divné. Najednou jsem úplně oslepl. Něco mě oslnilo, neuvěřitelná záře, něco takového jsem nikdy neviděl. Záře byla silná a každou mezerou se cpala do mé hlavy. Pak... se ale stáhla. Bylo to zvláštní, neméně to, že se držela opodál. Ze zbytkové energie, která mi v omráčeném oku zůstala jsem zamžoural a snažil se najít vnitřek tohoto oslnivého, a očividně zlatého světla. Díky tomuto krytí jsem však taky neviděl více, než těžko rozpoznatelnou postavu a za ní osoby zahalené ve stínech. Nevěděl jsem, zda je to vize, nebo skutečnost, ale to, že je na mém můstku banda podivných stvoření mě přinutila vstát a sáhnout po meči. Osoba mě asi volala, ale nic mě nemotivovalo, abych hned přiklusal. Šel jsem pomalu a ostražitě. Ale v hlavě mi zaznělo, že je to jen varování, že se není čeho bát. Síla má mnoho cest, ale nic z toho jsem nechápal. V živé paměti jsem si to nepamatoval, ale něco mi to připomínalo. Něco děsivého, nejspíš z mého dětství, z toho jsem totiž žádné vzpomínky neměl.

KDO JSTE? Co ode mě chcete, a jak jste se dostali na můstek?!

Byl jsem neustále v pozoru, rudou září svého meče mířil na mlhavou postavu.

[Elinor Yall]

Chrysanteum, soustava Mylar

Nemyslím si, že příliš záleží na tom, kdo jsme. Vlastně na tom záleží ještě méně než na tom, jak jsme - tvými slovy - dostali na můstek.
Při těch slovech na tebe postava pátravě prohlédla a mohl jsi zavnímat silné znepokojení.
Co chceme... chceme především vědět, co tu děláš a proč přicházíš.
Smutný a unavený tón, jímž ti to zaznělo v hlavě, dával dostatečně najevo, že má svou představu a ta se dotyčnému moc nelíbí.
Uvědom si, že vstupuješ na svatou půdu a ta je tak rovněž i střežena.

Jak Chrysatheum postupovala dál směrem k planetě, světlo sláblo - jako byste prolétali jakousi prapodivnou bariérou a její nejhorší část měli právě za sebou.
Souběžně s ním slábla i intenzita tvého vjemu; detaily okolního prostředí jej zasouvaly do pozadí a zmenšily jen v jakýsi nepříliš příjemný pocit cizí přítomnosti.
Zároveň k tobě dolehl znepokojený hlas tvého prvního důstojníka, kapitána Graye: Pane... pane, jste v pořádku?

[Lukin013]

Chrysanteum, systém Mylar

Zamlžená postava promluvila do mých myšlenek, což mě trochu vyvedlo z míry, a stejně tak, že to byla myslící postava. To, co pronášela už ale zdaleka neznělo jako varování, nýbrž jako kultivovaný a chladný způsob vyhrožování. Nezvyšovala hlas, stále mluvila tiše, ale změnila svůj tón na poněkud smutný, když dával najevo, že se mu ani za mák nelíbí, že tady mé lodě jsou.

Vypadni z mé hlavy, vypadni z mé lodi, ať jste kdokoli, pokud se nám postavíte, zničím vás!

Poslal jsem svou myšlenku směrem k postavě a svůj světelný meč dal do obranné polohy, protože nyní dala postava jasně najevo, že se planety nevzdá bez boje. Loď mezitím postupovala k planetě a čím blíž jsme byli, tím mizivější bylo světlo i postavy, které se v něm skrývaly. Přicházel jsem k sobě a z mlhy na mě dolehl hlas důstojníka využitý ve starostlivé otázce, jestli jsem v pořádku. Po tomto vidění jsem se rozhodl, že je třeba změnit taktiku boje. Najednou mi nepřipadalo rozumné vpadnout na tuto planetu s armádou. Něco tajemného ji chtělo bránit, ale kdykoli jsem se snažil přijít na to, kdo to byl, zahalila mou mysl temnota a stíny. Nemohl jsem si nic vybavit. Rozhodl jsem se následovně:

Důstojníku. Musímě změnit plán. Flotila se schová za nejbližší planetu a k této planetě poletí jen jeden orbitální raketoplánem. Chci nejlepší muže, které máme... planeta musí být prozkoumána, cítím v tom všem past a myslím, že by nebylo rozumné tam ihned vpadnout s armádou. Chci jen deset mužů... nejlepších...

Zdůraznil jsem a přešel k oknu můstku.

Ať to bude cokoli, podvolí se to moci Revanova impéria... podvolí, nebo to bude zničeno.

[Elinor Yall]

Chrysanteum, systém Mylar

Rozumím.
Pocit přítomnosti něčeho cizího se pomalu začal rozplývat; po asi dvanácti vteřinách bys sice nedokázal říci, jestli zcela zmizel, nebo pozornost neznámého byla nyní tak jemná, že jsi ji nevnímal... ale zdálo se, že všechno je pryč.
Záře, postavy i hlas.
Rozumím, ozvala se jako by v ozvěně i slova tvého důstojníka. Jeho tvář měla zamyšlený výraz; bezpochyby už sestavoval seznam a nejspíš si s něčím nevěděl až tak úplně rady.
Mimochodem, pane... mají se mise zúčastnit i někteří z uživatelů Síly?
Jeho tón zněl stručně a věcně, nicméně jsi v něm rozpoznal určité... znepokojení? nervozitu? Strach rozhodně ne, spíš nedůvěra ke všemu, co se dělo v okolí Mylaru.

[Lukin013]

Chrysanteum, systém Mylar

Probral jsem se ze svého vidění, záře i hlas zmizely a ke mě mluvil už jen zamyšlený důstojník, sestavující seznam vybraných, kteří mě budou doprovázet. Trochu jsem se zamyslel. I když se vyslání Temných Jediů jevilo jako jasně výhodný plán, nemohl jsem se zbavit divného dojmu.

Dva nejlepší ve flotile...

Vydechl jsem nakonec a postavil se k průzoru. Planeta se mírumilovně otáčela, tak jak to ostatně všechny dělají a na první pohled vypadala pustě. Odešel jsem z můstku a začal se chystat pro výsadek. Zašel jsem do svého pokoje a navlékl jsem se do svého roucha. Přes to jsem přehodil brnění, které jsem našel ve zbrojnici a na to plášť s kápí. Na opasek jsem si připevnil svůj meč a vrátil se na můstek.

Jak jsou na tom přípravy?

[Elinor Yall]

Chrysanteum, systém Mylar

Loď před půl minutou zaujala vhodný kryt a do nejvhodnějšího času k odletu na planetu zbývá asi dvacet minut, odpověděl důstojník a prakticky okamžitě zkontroloval čas. Přesně osmnáct minut a třicet vteřin.
Při těch slovech se obrátil na jednoho ze svých kolegů, dlouhána s tmavě hnědými vlasy a značně neklidnýma očima: Kapitáne Grayi, po dobu své nepřítomnosti vám předávám své pravomoce.
Dotyčný se zatvářil "co jsem zase udělal špatně, že po mě něco chcete... zvlášť něco takového!", nicméně pravidlově zasalutoval a neméně pravidlově vyštěkl: Rozkaz!
Plukovník Norrel, jak se důstojník, s nímž jsi až dosud komunikoval, jmenoval, se lehce poušklíbl. Možná chtěl ještě něco dodat, ale vzal v ohled tvou přítomnost a raději to nechal být.
Místo toho se rozhodl opustit můstek.

[Lukin013]

Chrysanteum, systém Mylar

Trochu jsem se podivil, když se ukázalo, že se plukovník rozhodl jít s námi. Nejspíš doufal, že si takto šplhne, nebo byl opravdu oddaný své věci, v což jsem doufal spíše. Už od pohledu to ale byl charismatický muž, který vypadal, že v boji stále něco předvede. Trochu už jsem se těšil, až uvidím své elitní seskupení. Nebylo nic, co mohlo mé oko potěšit více, než skupina těch nejtvrdších a nejzkušenějších vojáků, které nic v boji nepřekvapí. Stejně tak jsem byl i zvědav na Temné Jedie, kteří nás měli doprovázet. Proto jsem nemeškal a zavelel:

Pojďme plukovníku.

A vyrazil jsem k hangáru. Před tím jsem se ale ještě zastavil a spustil:

Kapitáne Greyi, je očividné, že se vám velet této lodi nechce, ale pokud se něco stane, přejte si, aby vás zabili Republikáni. Protože jestli něco pokazíte, smrt pro vás bude vysvobozením.

Ochota takových jedinců, jako tohoto důstojníčka mě přiváděla do stavu šílenství. Stejně tak jsem proto reagoval velmi prudce jak na jeho obličeje, tak i na myšlenky, které obličej odrážel.

[Elinor Yall]

Chrysanteum, systém Mylar

Chudák Gray, takhle po návratu najdeme nablýskaný můstek a dokonale odrovnané úklidové droidy, pomyslel si pobaveně Norrel, nicméně své pocity vzápětí dokonale zakamufloval a nasadil velmi rychlý krok.

Pokud dovolíte, cestou bych vás stručně seznámil s vybranými lidmi, promluvil stejným tónem, jako se zpravidla podává hlášení.
Takže:
Plukovník Gilbert Strandon - patřil k prvním vojákům, kteří byli pod velením lorda Revana, a přežil. Výborný analytik, co se bojových situací týká a co vím, tak z naší... flotily... má nejvíc zkušeností se speciálními operacemi.
Poručíci Park a Jors. Nejlepší statistiky, pokud jde o výcvik. V bojích, kterých se účastnili, si nevedli vůbec špatně, ale dost věcí se odvíjí od přímého velení. Se Strandonem byli v týmu dvakrát, pokaždé je brilantně zvládl. Občas to vypadá, že si jdou po krku, jenže tahle rivalita je motivuje k tomu, aby se pořádně snažili.
Nadporučík Vryl Thark - skvěle se vyzná ve výbušninách a technologických záležitostech. Vlastně je expert na oboje a protože není jisté, co na Mylaru čeká, jeho dovednosti se budou určitě hodit.
Godar, Fokas a Olx - prošli každý deseti misemi se zvláštními úkoly a ze zbytku jsou asi to nejlepší, co máme k dispozici. Nemluvě o detailu, že Olx je jeden z nejlepších pilotů, kteří jsou ve flotile.
Měl jsi pocit, že Norrel chová zejména k Fokovi určitý despekt popsatelný asi jako "je to magor, nesnáším ho, ale nikoho kompetentnějšího najít nešlo".
Co se týká mé osoby - účastnil jsem se bojů pod Revanovým velením od Dxunu dál, buď v oddílu se zvláštním úkolem, nebo jako součást velení na střední úrovni. Myslím, že to k vysvětlení bude stačit.
Temní Jediové...
Začnu kapitánkou Morigan Altner. Podle všech dostupných informací by měla být druhý nejschopnější temný Jedi ve flotile. Zatím se přímo účastnila jen drobnějších akcích, při větších střetech bývala přiřazovaná k záloze jako zdravotník - a po stránce léčení odvedla vždycky pořádný kus práce. Měla by velmi intenzivně vnímat Sílu a vše, co je s ní spojeno...
Plukovník polkl a dospěl k poslednímu stručnému představení.
Gerald Lawrence. Nikoho jiného ani vybrat nešlo.
Čímž lapidárně shrnul skutečnost, která tě při jménu mistra a jednoho z učitelů na akademii napadla. Vlastně tě překvapilo, co vlastně dělá někdo takový pod tvým velením, a proč ti to až dosud uniklo.
Norrel, jako by vycítil tvé myšlenky, podal doplňující informaci: Oficiálně se účastní akce jako čtvrtý důstojník na Astris.
Je otázkou, nakolik ti ale něco takového pomohlo.

systém Mylar, paluba orbitálního raketoplánu

Tvé mužstvo tě přivítalo vzorovým armádním způsobem, s výjimkou siluety v černém plášť postávající v rohu - a se stejnou výjimkou se tvářili, že jsou rádi, že tě/vás vidí.
Rozhodně váš příchod narušil dusnou atmosféru, která zde již předtím zvykla, nejspíš formou (úsečného) rozhovoru mezi Lawrencem a Morigan, které se očividně ulevilo, že na palubě je i další uživatel Síly než oni dva.
"Předpokládám, že je nejvyšší čas vyrazit," usmál se Olx, "udělíte nám nějaké rozkazy předem, pane?"
Za jeho slovy byla maximální úcta - mohl bys dát ruku do ohně za to, že větší by se na tvém místě netěšil ani Revan či Malak, a taky určitá... zvědavost. Takový ten pocit - co z toho všeho tentokrát bude, smíšený s určitou nedočkavostí.

----------------------------------------------------------------
fuj, nemám ráda telefonní seznamy
No, naštěstí mám to seznamovací hlášení za sebou.

[Lukin013]

Chrysanteum - soustava Mylar

Plukovník Norrel mi představil členy posádky ještě na palubě a slova vycházející z jeho úst pro mě byla rajskou hudbou. Trochu mě až nutilo zamyslet se nad tím, proč se mnou lord Revan posílá takové ostřílené vojáky. Co mě ale naprosto překvapilo, byl fakt, že pode mnou slouží taky jeden z uznávaných mistrů na Akademii. Sám Norrel vypadal dosti ostříleně, takže jsem byl jen rád, že jde s námi. A co se týkalo ostatních, doufal jsem, že to, co o nich plukovník říkal byla pravda.

Výborně Norrele, myslím, že s touhle skupinkou něco zvládnem, nebo alespoň více, než kdybychom tam vletěli s celou posádkou, kterou nám Temný pán přidělil.

Pochválil jsem ho a potom zamířil do hangáru.

Systém Mylar - paluba orbitálního raketoplánu

Netrvalo to dlouho a nastoupil jsem na připravený raketoplán, který nás měl vysadit na planetě. Celá skupina až na mistra Lawrence mě vlídně přijala, mistr ale dělal dusno kvůli hádce s kapitánkou Morigan.

Ach, tihle mistři, myslí si, že jsou kdoví co, ale jestli si tenhle myslí, že se k němu budu chovat s úctou, tak je na omylu, má úcta i můj život náleží pouze lordu Revanovi.

Pomyslel jsem si, ale i tak jsem ho pozdravil alespoň vojenskou úklonou. Ostatní členy posádky jsem ale pozdravil vlídněji. Potom jsem prošel kolem každého z nich a začal si je prohlížet. Vypadali ostříleně a zkušeně, ale nenosili zase nic honosného, byli to vojáci a jako vojáci vypadali. Tento přístup jsem ale u vojáků měl rád, narozdíl od chvástavých Republikových vojáků honosících se všemožnými vyznamenáními a pochvalami. Po otázce jednoho z nich, Olxe jsem se rozhodl k nim promluvit.

Posádko, byli jste vybráni, protože jste nejlepší. Mise, na kterou nás lord Revan poslal nevypadá tak jednoduše, jak jsme předpokládali, proto jsem se rozhodl planetu prozkoumat se speciálním týmem. Na planetě je jednak mnoho Republikových vojáků, ale je taky protkána stíny. Mám tušení, že se zde skrývá nějaký zdroj Síly, ať už artefakt nebo osoba.
Jediné rozkazy, které bych pro vás mohl mít je zajistit místo přistání. Republiková posádka by nás mohla zbytečně odklánět od našeho cíle.

Potom jsem došel za mistrem Lawrencem a promluvil k němu.

Jsem rád, že jste s námi mistře. Vy taky kapitánko, vaše přítomnost bude více než vhodná.

Pak jsem zvolal za Olxem:

Můžem vyrazit?

[Elinor Yall]

Systém Mylar - paluba orbitálního raketoplánu

Posádku konstatování, že jsou nejlepší, vpodstatě nepřekvapilo - pozorováním svého okolí již v průběhu cesty dospěli vesměs k podobnému stanovisku. Některé jedince sice zajímalo, jestli jsou lepší než ti ostatní, ale tuto otázku odložili ad acta, protože odpověď se zajisté brzy najde v boji.
Při seznámení se zadáním mise Park a Jors uznale hvízdli.

Místo přistání? ozval se Olx. Máte k tomu nějaké konkrétní instrukce? Řapíci se nachází na západní části náhorní plošiny, která zabírá skoro celý zdejší kontinent. Kolem jsou celkem blbě přístupná údolí, ale ta jsou všude. Tedy, tam, kde nejsou souvislé roviny mezi údolími... blbá planeta, nechtěl bych tu něco stavět. Vyrazit můžeme vždycky, jenže rád bych věděl, kam přesně to upíchnout, protože tahat se přes půl kontinentu by nemuselo být zcela ono.

Otázkou je, jestli konkrétně víme, co hledáme - a kde by to mohlo být. Protože i když je na Mylaru jenom jeden kontinent, připadá mi to jako hledat jehlu v kupce sena. Nějaký náznak po ruinách, města, něco takového? zeptal se Strandon.

Mylar je neobydlený, s výjimkou základny, připojil se Lawrence suše. Možná tu jsou nějaké domorodé kmeny, ale ty se asi republikánům z dálky vyhnout. Před několika staletími zde byla kněžská civilizace; jejich centra byla v klášterech rozmístěných po jednotlivých údolích. Jenže není doložený žádný přímý kontakt mezi nimi a Republikou. Podle všeho vymřeli... velmi rychle... ještě před připojením Mylaru.
Nečekal na vaše otázky a dodal: zaniklé civilizace, které pravděpodobně používaly Sílu, jsou mým koníčkem. Historie... dějiny a minulost. Jestli je něco skutečný klíč k moci a vítězství, pak jejich znalost.
Šlehl pohledem po tobě a Morigan, zřejmě v okamžitém nápadu vás vést k vyšším metám vzdělanosti; ostatní mu zjevně nestáli za větší pozornost.

[Lukin013]

Soustava Mylar - paluba orbitálního raketoplánu

Vyslechl jsem si otázky vojáků a začal nad nimi přemýšlet. Šlo vidět, že to nebyli hlupáci, to mě těšilo. Než jsem jim ale stačil odpovědět, předběhl mě mistr Lawrenc se svým výkladem o dávné rase, která kdysi tuto planetu obývala a taky o klášterech, které na ní byly vystavěné. Se zaťatými zuby jsem musel přijmout tuto zprávu a dát tomuto muži možnost vyvýšit se nade mě. Ale byla pravda, že ať se k tomu má pýcha stavěla jak chtěla, měl pravdu a to bylo v tuto chvíli důležité.

To samozřejmě dobře vím mistře. A máte pravdu. No, kolem těch kláštěrů by mohla být silná aura a tak by to už nemuselo být takové hledání jehly v kupce sena, jak jste říkal Strandone. Mám takový pocit, že to co hledáme by se mohlo objevit v kterémkoli z nich. Stráží to tuhle planetu a když se objeví narušitel, najde si ho to. Nechme to tedy najít nás a pak by nás to mohlo dovést k tomu co hledáme... ačkoli, musím se přiznat, že netuším, co by to mohlo být.

Dořekl jsem a mlčky vrátil Lawrencovi jeho pohled, který říkal, že učitele už mám... a tím jsou mé zkušenosti.

No, Republikové základně se raději vyhnout, netřeba se jí moc zatím zabývat, zatím.

[Elinor Yall]

Soustava Mylar - paluba orbitálního raketoplánu

Tím chce náš velitel říci, že můžete přistát, kde chcete, a čím dál od základny Republikánů, tím lépe, poznamenal Lawrence a opětoval ti tvůj pohled - který prozrazoval nevalné mínění, které má o tvém stávajícím učiteli.

Olx usoudil, že řekl prakticky to samé, co předtím ty, a tak si vybral na mapě jednu severovýchodní plošinku obklopenou údolími, která byla z celé oblasti pro přistávací účely nejvhodnější.


Mylar, planina s výhledem na údolí Shar´lys

Naskytl se vám pohled na hlubokou sníženinu, jíž protékala řeka - a na její druhé straně, než jste se nacházeli vy, se tyčil mohutný skalní ostroh se zbytky schodiště vytesaným do kamene, které vedlo k ruinám kláštera.
Okolní příroda vypadala patřičně divoce, a podle mapy jste to měli k troskám deset kilometrů vzdušnou čarou.

Co tě však zarazilo hned při prvním kroku na planetě, byla Síla, či spíš její (ne)zachytitelnost. Jako by byla všude a přitom nikde, což působilo krajně matoucím dojmem.
Chvilku jsi měl dokonce pocit, jako bys v ní přestával vnímat ostatní Temné Jedie, ale zároveň... ne, nebyla to porucha. Spíš jen nastavení okolního prostředí.

[Elinor Yall]

Soustava Mylar - paluba orbitálního raketoplánu

Tím chce náš velitel říci, že můžete přistát, kde chcete, a čím dál od základny Republikánů, tím lépe, poznamenal Lawrence a opětoval ti tvůj pohled - který prozrazoval nevalné mínění, které má o tvém stávajícím učiteli.

Olx usoudil, že řekl prakticky to samé, co předtím ty, a tak si vybral na mapě jednu severovýchodní plošinku obklopenou údolími, která byla z celé oblasti pro přistávací účely nejvhodnější.


Mylar, planina s výhledem na údolí Shar´lys

Naskytl se vám pohled na hlubokou sníženinu, jíž protékala řeka - a na její druhé straně, než jste se nacházeli vy, se tyčil mohutný skalní ostroh se zbytky schodiště vytesaným do kamene, které vedlo k ruinám kláštera.
Okolní příroda vypadala patřičně divoce, a podle mapy jste to měli k troskám deset kilometrů vzdušnou čarou.

Co tě však zarazilo hned při prvním kroku na planetě, byla Síla, či spíš její (ne)zachytitelnost. Jako by byla všude a přitom nikde, což působilo krajně matoucím dojmem.
Chvilku jsi měl dokonce pocit, jako bys v ní přestával vnímat ostatní Temné Jedie, ale zároveň... ne, nebyla to porucha. Spíš jen nastavení okolního prostředí.

[Lukin013]

Mylar, planina s výhledem na údolí Shar´lys

Hned když jsme přistáli jsem vyšel z lodi a rozhlížel se. Pohled to byl vzkutku velkolepý. Mylar byla očividně divoká planeta a její dávní obyvatelé ji příliš nezastavěli. Za hlubokým údolím, kterým protékala řeka se pak tyčilo mohutné skalisko, s jako by do kamene vytesaným klášterem.

Výborně, tohle přesně hledáme. No, vypadá to na pořádný výšlap, tak si každý vemte to co potřebujete a vyrazíme, ať jsme tam co nejdřív.

Pronesl jsem k mužům, protože jsem celkem tušil, že Temní Jediové toho moc nepotřebují a to co ano většinou mají při sobě.
Nadechl jsem se a začal vztřebávat Sílu, trochu mě vyděsilo a zároveň fascinovalo zjištění, že je tady tak silná aura, že skoro ani necítím své společníky. Síla tady tvořila něco jako hustou síť, kterou jsem jen stěží dokázal procházet.

Cítíte to taky?

Zeptal jsem se mistra a kapitánky po cestě.