výcvik pro Nehava (Lukin13)

[Elinor Yall]

Mylar, planina s výhledem na údolí Shar´lys

Vojáci se vzdálili pro svá již připravená zavazadla a vaše skupinka tří temných Jediů zůstala venku.

Jo. Ale je to tu náádherný, napůl zasněně se usmála kapitánka Morigan, což působilo jako dokonalé vystižení jejích pocitů k tomuto kousku galaxie.
Lawrence stroze přikývl a něco neurčitého zavrčel; rozhodně působil nervozně, alespoň co jsi mohl usuzovat podle dlaně chvílemi se přibližující k rukojeti světelného meče a podmračeného pohledu pročesávajícího okolí, jako by odkudkoli mohl vyrazit nepřítel.

Neuživatelé Síly zatím nastoupili v plné polní.
Tak nevzdušnou čarou to vidím na dvacet, třicet kilometrů, zaslechl jsi, jak Norrel na něco odpovídá Strandonovi.
Bez cest to bude zajímavé, zadíval se dotyčný po svahu dolů a obrátil se k tobě:
Pane, navrhuji, abychom poslali vždycky část vojáků nalehko napřed, aby prošlápli cestu a prozkoumali terén, jestli se něco neděje. Možná bych vždycky s nimi poslal některého z vás temných Jediů... pro jistotu, neklidně se ošil, ale to mohlo být dáno tím, že pochopil, že někteří z vás nemají z té planety dobrý pocit - a navíc, když pátráte po něčem spojeném se Silou, on ani ostatní si s tím zas tak neporadí jako kdokoli z vás tří.
Jinak bych vyrazil co nejdřív, slunce sice zapadá až za devět hodin, ale bylo by dobré se pokusit dosáhnout ruin kláštěra ještě za světla.

[Lukin013]

Mylar

Rozhlížel jsem se po okolí a při tom poslouchal to, o čem mluvili členové mé skupiny. Rozhodně jsem ale nechtěl čekat, až někdo prozkoumá okolí. Byl jsem ten typ Sitha, který stojí v první linii za každé situace, a pokud někdo měl jít neznámem, byl jsem to já. Tohle mě naplňovalo. Byl jsem dobrodruh, adrenalin, který jsem díky pocitu nebezpečí mě dělal mocnějším, byla to má vášeň, strach, který jsem rád dobrovolně podstupoval mě měnil ve vraždící stroj. Čekání, nebo velení misi z můstku lodi mi připadalo jako nepřímá Jedijská verze míru. I když jsem válčil, nečinil jsem to sám a stagnoval jsem tím. Z toho samého důvodu jsem chtěl jít.

Mistře Lawrenci, rád bych vedl skupinu, která vám vyšlape cestu. Vezmu si dva vojáky a pročešem to tu. Označíme vám trasu a pak vám dáme vědět. Plukovníku Strandone, nadporučíku Tharku, půjdete s mnou.

[Elinor Yall]

Mylar

Lawrence přikývl, jako že rozumí, a vojáci následovali jeho příkladu.
O necelé dvě minuty později tedy váš průzkumný oddíl vyrazil směrem do údolí.
Cesta to byla zdlouhavá; museli jste se prodírat poměrně hustou klečí místy vystřídanou neméně hustými trnitými křovisky s jakýmisi temně fialovými bobulemi.
Postupně se začínalo zatahovat, začal foukat nepříjemně studený vítr a mračna naznačovala, že by možná mohlo i začít pršet - ta možnost ale jen visela ve vzduchu.
Všude panovala strnulost, s výjimkou určitého neklidu, který se začínal šířit zdejší Silou. Jako by směrem od západu ke klášteru, k němuž jste právě mířili.
Asi po hodině jste dorazili na jakousi plošinku, kde vegetace pořád ještě nedobyla zbytek rumělkově červeného dláždění. V něm se křivilo jen koryto drobného potůčku vytékajícího z kamenné dračí hlavy jako by se vynořující přímo ze skály, které se ale rychle ztrácelo v obklopujícím podrostu.

[Lukin013]

Mylar

Procházeli jsme dlouhou cestou plnou proklátin, přírodu kolem tvořila různá křoviska, samozřejmě na nich nesmělo chybět trní, ale byly na nich i nějaké bobule - buď jídlo nebo jed.

Proč všechna místa se silnou aurou jsou samé takové díry? Buď pouště nebo džungle, lesy, a ohromné masožravé potvory jako třeba Hssissové nebo Tarentateci... Sithové vědí, kde se učit nejlépe...

Po nějaké době jsme se dostali na nějakou strašidelně vyhlížející plošinu, alespoň malinko ukazující na nějakou - sice dávnou - ale přeci civilizaci.
Bylo to ideální místo pro odpočinek.

Myslím, že byste si tady mohli odpočinout, pokud chcete, v kláštěru bychom mohli být zanedlouho, a pokud už vyrazili i ostatní, mohli by nás tam najít tak půl hodiny po našem příchodu pokud budem pokračovat... pokud si odpočinem, zkrátíme náskok na deset minut, alespoň bychom nemuseli čekat. Ale je to na vás, já můžu pokračovat i bez odpočinku...

Zase jsem se rozhlédl a ponořil se do Síly. Cítil jsem nějaký neklid. Tahle planeta... co planeta, celý tenhle systém mi připadal divný. Tolik anomálií jsem v Síle nepocítil ani na Korribanu... ale... možná jen proto, že jsem si tam už zvykl. Přesto mi to připadalo jiné.