Akademie Síly

Dantooine, přístav

Raketoplán přistál a cestující z něj začali vystupovat. Ty a Vich, ten čiperný stařík taky.
Zajisté jsi na Korriban zvědavá, že? Není to moc pěkná planeta, samý písek a ...
zastavil se v půli slova a šokovaně hleděl dveřmi raketoplánu na krajinu před ním. Hleděl by tam hodně dlouho, ale z raketoplánu ho vystrčili cestující za ním, kteří pospíchali ven a když byli venku rozběhli se každý z nich za svými cíly. Stařík si mumlal cosi pro sebe a z jeho stavu ho vytrhl zvuk startujících motorů raketoplánu.
Tak a teď tu zůstanem hodně dlouho
řekl za vzdalujícím se raketoplánem a otočil se k tobě
Jak sis nepochybně všimla, není tu písek. Takže toto není Korriban a já netůším která planeta to je. Ty ještě doře slyšíš, takže to nepochybně víš.
a čekal na odpověď. Mlčení z tvé strany bylo výmluvnější než jakkákoliv jiná odpověď.
Takže nic. Nedůvěřuj ostatním. Tady ani nikde jinde, zvlášť ne na Korribanu, ber to jako doporučení.
a táhl tě ke správní budově přístavu
Vím, že z toho ještě nemáš rozum, ale veř mi. No, teď mi můžeš věřit, až na Korribanu ne. I když i tam bys mi mohla věřit. Já ...
a takhle mluvil celou cestou do správní budovy až na informace, kde skončil slovy
Tak je to, víš
a otázal se droida na informacích
Kdy letí první spoj na Korriban, i s přestupy
EEE? Korriban? A oba dva?
zeptal se droid
Ano, na Korriban ty blbá hromado drátů a obvodů
odsekl mu Vich.
Jistě, jak si přejete
odpověděl droid zdvořile a spustil alarm
Proto nikomu nevěř!
houkl na tebe Vich a rozběhl se pryč. Neuběhl ani pár metrů a už byl složen republikovým vojákem a než jsi ty cokoliv udělala, někdo tě zezadu pevně chytnul za hrudník a zvedl do vzduchu
Ohó, co tu tu máme za květinku!
řekl se smíchem nahlas a ignoroval tvou snahu se vyprostit.
Klid mladá!
řekl, když mu přišli posily a když se nic nezměnilo povyskočil a praštil tvojí hlavou o strop a uvedl tě tak do bezvědomí.

Přišla jsi k sobě za nějaký čas a ne zrovna sama od sebe. Zhluboka ses nadechla a třesením hlavy ses snažila vytřást vodu, kterou tě probudili. Chtěla ses pohnout, ale brzy jsi zjistila, že jsi spoutaná a to pevně. Jeden voják ti zvedl hlavu a podíval se tí do očí. Odhodil kýbl a řekl ostatním
Už je vzhůru
Místností rezonovaly zvuky kroků a mužský chechot. Ten chechot rozhodně nevěštil nic dobrého pro tebe a ani pro staříka, kterého jsi viděla spoutaného naproti sobě.
Někdo tě chytnul za vlasy a trhnul tvojí hlavu dozadu a ty jsi ho takl mohla vidět. Neměl na sobě armádní unifomu, ani uniformu nějaké bezpečnostní agentury. Jeho oděv bylo roucho a přestože na něm nebyly žádné insignie ani něco jiného, vyzařovala z něj sebejistá autorita a moc, kterou umocňovalo to, že ho ti dva vojáci respektovali.
Zadíval se ti do očí a potom zkoumal rysy tvého obličeje a když byl s tím co viděl spokojen sjížděl pohledem níž a níž. Jeho pohled se na zastavil na tvém hrudníku
Hmmm
zamrčel a jednou rukou jej přeměřil. Usmál se a opět sjížděl pohledem níž a níž, až tě sjel pohledem celou skoro od hlavy až k patě, protože níž než ke kolenům neviděl. Kotníky jsi měla přivázané k židli a tak na ně nemohl vidět. To co viděl jej však potěšilo. Potěšilo bylo slabé slovo soudě podle jeho výrazu.
Otočil se dozadu a houkl na někoho za sebou
Tak co říkáš Mundi?
Nemám výhrad Luku
zamál se tázaný
Dobře tedy
zasmál se on Luk a otočil se k těma dvěma vojákům a řekl jim
My už zjistíme, proč chtěli na Korriban, vy zatím sepište hlášení
Vojáci zasaltovali a odešli. Když se za nimi zavřeli dveře Mundi se začal přibližovat a dostal se do tvého zorného pole. Taky tě měřil pohledem a na rozdíl od Luka byl štítivý. Nakonec si odfrkl tak neurčitě, že jsi nevěděla zda to bylo na tebe, nebo na Luka. To možná nevěděl ani Luk, ale nestaral se o to. Sledoval Mundiho jak kráčí k Vichimu, který když postřehl že se Mundi nezajímá o tebe, ale o něj zařval
Nééé, pomóoc
a snažil se utéct, což se mu jako spoutanému nepovedlo
Nééé
když nemohl utéci, aspoň si to vynahrazoval na hlasitosti svého projevu. Luke se zasmál a odtáhl tvoji židličku a tebe na chodbu. Než zavřel dveře na chodbu mohla jsi vidět jak se Vich snaží marně odplížit z dosahu Mundiho a jak k tobě vyslal prosebný pohled. Pak už jsi neviděla nic, protože skrze dveře nevidíš.
Tvrdé výslechové metody
řekl Luke těm vojáům, kteří přiběhli přilákáni Vichiho řevem
A tišší to už nebude. Nenechte se rušit
a pokynul vojákům aby odešli. Ti uposlechli jeho nevyřčeného rozkazu a zmizeli, věnujíc ti soucitný pohled. Na to Luke zavrtěl hlavou a táhl tě na druhou stranu chodby, až na její konec, kde odemkl jedny dveře do nějakého tmavého kumbálu, do kterého zašel i s tebou. Když se za vámi zavřeli dveře neviděla jsi vůbec nic.
Očekával jsi nejhorší a proto sy vyjekla když se rožnuly světla. Rozhlédla ses po kumbálu a musela ses opravit. Kumbál byl totiž upraven na lepší motelový pokoj a vévodila mu obrovská postel s rudým povlečením. Luke za sebou zamknul a poté tě zbavil pout a sednul si na postel. Rukou ukázal na místo vedle sebe a přikázal ti
Posaď se vedle

Dantooine - cela:

Sakra, to snad nemyslí vážně, podívala jsem se na jeho tvář. Dle jeho výrazu to myslel vážně. Kdym jsem se neměla k tomu, abych ho uposlechla, tak mě, hodil na postel. Sice byla povlečená červeným povlečením, ale jinak byla strašně tvrdá a nepohodlná. Když jsem se pokusila vstát, přimáčkl mě na postel silněji.
"Nechte mě jít," zoufale jsem mu řekla.
Nevěděla jsem, jestli to neslyšel, nebo jestli mě ignoroval, ale začal se zbavovat svého oblečení.
"Co jste chtěli na Korribanu?" zeptal se a usmál při pomyšlení na to co nastane.
"Já nevim," odpověděla jsem mu zcela pravdivě a upřímně. Ale z jeho pohledu jsem usoudila že mu je pravda zcela lhostejná. Blížil se, zatímco já couvala až jsem narazila zády na stěnu. Byla jsem jako gerdea v koutě, slábá, bez síly vzdorovat většímu predátorovi.
Chytil mě za hlavu a políbil, tedy, spíš, mě tlačbil proti jeho tváři. Snažila jsem se oddálit, ale docílila jsem jen toho, že jsem se praštila hlavou o zed když mě pustil.
Najedou mě chytil za triko a strhl ho.
"Takové holky by bylo u Sithů škoda. Ty musíš, posloužit republice."
"Jak posloužit," Dostala jsem chvíli poté ze sebe.
"Nedělej, že nevíš, holka," řekl a usmál se.
Aha, takže takhle posaloužit republice, jako hračka sloužící ke zklidnění zvířecích pudů republikového vojska. Nedivím se, že vypukla válka.
Strhl mi podprsenku a plně soustředil svůj pohled na má obnažená ňadra. Využila jsem té chvíle a jako gerdea zatlačená v koutě jsem se zmohla na poslední zoufalý protiútok. Sice jsem mu vrazila jednu ránu, ale uděřil mě pak tak silně, že jsem málem sletěla z postele.
"No tak, holka, bud rozumá, rekni mi, co jste chtěli na Korribanu a nebude to tolik bolet," tazál se se neupřímně
Věděla jsem, že mu bude zcela jedno jak odpovím a proto jsem mlčela. Zrejmě ho to naštvalo, jelikož mě náhle chytil za ramena a přimáčkl zády k posteli, pričemž mě líbal po krku a rukama z ramen postupně přešel na hrudník.

Bylo to zcela stejné jako když jsem žila v děcáku. Bez přátel jsem se potloukala tvrdým životem, tehda se skupinka kluků rozhodla mi dát dárek ze soucitu. Nevěděla jsem co tím mysleli, to jsem měla teprve zjistit.
Zavedli mě do jednoho kouta, stranou od vychovatelů, přesto si myslím, že to dospělí věděli. Tehda byli čtyři a já byla hloupá. Během toho mě neustále mlátili a snažili se způsobit co největší bolest, zatímco si uspokojovali svá ega. Po zbytek mého života v děcáku se svým činem vychloubali, celé to ale překopali a mě označili za prodejnou děvku. Naštěstí se to víckrát neopakovalo, ale to mi nebránilo je v noci mého útěku z domova zabít...

Stejně jako zabiju tebe, uchyle. Sice to nebude pomalé a bolestivé, ale zjistíš, že se mnou si nejde zahrávat.
Sledovala jsem ho, jak mi jazykem sjíždí po krku, jako zvíře zbavenné mysli.
To mi hrálo do karet, byl tak soustředěn na svůj záměr, že nevnímal okolí, a to byla největší chyba, které se mohl dopustit.
Zatímco si hrál s mým hrudníkem, který normálně všem připadal malý, čekala jsem na vhodou chvíli abych ho mohla zabít, dostat se odsud, zachránit Vica a nakopat mu prdel za to, že neví kam létají galaktické linky.
Byla jsem připravena ho klidně uškrtit jeho vlastníma šatama...

Dantooine, cela

Když důkladně prozkoumal tvůj hrudník podíval se to do očí a zřejmě v nich viěl vzdor. Usmál se a odepjal svůj pásek. Vzal tvoji pravu ruku a přirazil ti ji ke stěně, kde ji tím páskem přivázal k nějaké liště. Chtěl přivázat i tvoji druhou ruku, ale jaksi mu nevyšla délka pásku a tak ti ji nechal volnou.
S smíchem pokrčil rameny a přisál se ti ke rtům, jednou rukou ti znehybnil tvoji levačku a druhou se ti snažil odepnout pásek z kalhot, což se mu nějak nedařilo.
Najednou zpozorněl a zaposlouchal se. Když ztichl uslyšela uslyšela jsi jak někdo kráčí po chodbě a zkouší dvře za dveřmi. Ztuhl a jednou rukou ti zakryl ústa a tou druhou se stále snažil překonat obranu tvého pásku.

Dantooine - cela:

Takže v tom nemá plnou podporu velitelů? To by se dalo využít, oprava, zneužít.
Nevýhoda násilníkovy polohy tkvěla v tom, že mi ničím nebránil v pohybu rukou.
Hlavou mi proskočil šílený nápad, ale možná moje šance k úniku.
Začala jsem hrát tu jeho hru, ale ne s ním, nýbrž proti němu.
Nejprve jsem ho objala, trochu ho to zarazilo, ale očividně se mu to líbilo, vzrušovalo ho to ještě víc.
Dlaněma jsem mu přejela po bocích a jednou rukou zakotvila v kalhotech, druhou jsem ho objala, načež mě začal líbat. Zcela zapomněl na to, že mě chtěl umlčet před nezámým příchozím.
Tak, užívej si to, za chvilku přijde jen bolest.
Kroky na chodbě se přiblížili, mohla jsem jen doufat, že mi přijde na pomoc. Přišla chvíle.

Kdykoliv se může stát něco co by člověk vůbec nečekal, stejně jako dnešní let, nebo invaze mandalorianů, to všechno bylo nečekané a většinou nepředvídatelné. Nečekaně jsem nyní změnila můj vztah s násilníkem, z poslušné holčičky se stala bestie.
Během chvíle kdy mě líbal měl svůj špinavej jazyk v mých ústech. Jazyk je zranitelná část těla, a dá se jednoduše ztratit, například tak, že se ukousne. A varlata jsou také velmi citlivá, a i když se je nepodaří urvat, samotné zmáčknutí, zkroucení a trhnutí dokáže chlapa vyřadit na dlouhou dobu.
Dost ho to ztrhalo, zmohl se jen na krátký výkřik a již knučel na zemi, pro jistotu jsem ho kopla do hlavy. Z chodby jsem slyšela kroky.
Slyšel jeho křik a ted mi jde pomoct, nebo mě zabít? Slyšel ho vůbec? vrtalo se mi hlavou.

Dantooine, cela

Když vykřikl, dal se ten na chodbě do běhu
Stráže! Stráže!
řval ten někdo a jeko kroky se blížili. Přidal se i zvuk jiných kroků, tipovala jsi to na menší skupinu a zřejmě nějaká ochranka či vojáci. Nestihla ses ani obléct, když někdo z venčí rozrazil dveře.
Co se to děje!
zahalekal na tebe a porozhlédl se po místnosti a až teď si všimnul svíjícího se a sténajícího Luka. Podíval se na tebe a přetože to byl Jedi, jak prozrazoval jeho světelný meč a roucho, obličej měl zkřivený hněvem a oči rozšířené vztekem.
Ukázal na tebe prstem a než jsi stihla nějak zareagovat, dostala jsi omračujícím výbojem od jednoho z vojáků, kteří vtrhli dovnitř spolu s jedim.

Opět jsi se probrala za pár hodin v pavé a nefalšované cele, zřejmě na policejní stanici. Celé tělo bolavé a hlava jako střep, oděv rozerván. Mátožně jsi vstala z postele a rozhlédla ses o cele.
Malá, celkem světlá, stěny barvy šedi, hygienické zařízení a stolek a dvě postele. Druhá postel byla prázdná a tak jsi měla celi pro sebe. Na stolku byl plastový pohárek s vodou a chladnoucí jídlo na plastové talíři. Zabezpečení cely bylo dost chabé. Žádné štíty či kamery, jen mříže v malém okně a ve stěně. Všimla sis, že ve stěně nejsou dveře, byla za ní jen další cela a tak jsi je začala hledat. Objevila jsi je ve stropě, zhruba čtyři metry nad zemí byl malinký poklop.
Přistoupila jsi ke stolu a u jídla byla i datová fólie. Bylo na ni napsané, že jsi obviněná ze špionážě a pokusu o vraždu Luka Kijma, rytíře řádu Jedi. Nic víc tam nebylo.
Poklop se najednou otevřel a bahoře se objevil Luke
Jsi štastná? Moc sis nepomohla
chlípně se usmál
Soud bude zítra v 10 hodin ráno
a opustil tě, nahoře zůstal jeden voják a ten si při pohledu na tebe odfrkl a zavřel poklop