Mylar, vězeňská cela
Trvalo hezky dlouho, než ses dokázal probrat. Možná i pár dní, těžko říct.
Pocit, jako by ti v hlavě párek bílých myší tancoval passo dable už pomalu odezníval (řekněme, že přidrzlí hlodavci si pořídili růžový přeliv a na parketu mezi mozkovými závity nastal pomalý waltz) a dokonce jsi dokázal otevřít oči.
Všechno sice tonulo v nějaké prapodivné mlze, ale přesto sis dokázal uvědomit obrysy stěn a bezpečnostních dveří (poměrně blízko od sebe, celý prostor bys odhadoval na čtverec o rozměru šest krát šest kroků); na stropě pak po pavoučím způsobu trůnila zářivka a mihotavě se zhasínala a zase rozsvěcovala.
Po pár minutách (ale dost dobře mohlo jít i o půl hodinu či ještě delší časový úsek) se začalo vyjasňovat. Vzápětí ti došlo, že velikost místnosti jsi odhadl dobře, a že mlha měla mimo jiné tu výhodu, že nebylo vidět na modrošedé zdi pokryté nesouvislou vrstvou lecčeho neidentifikovatelného.
Krom toho a jednoho kavalce, na kterém jsi ležel, to bylo všechno. Zdejší architekt byl patrně cokoli jiného než estét.
Víc času na prohlížení svého nového pokoje jsi ale neměl; vzápětí se totiž otevřely dveře a dovnitř vstoupila dvojice vojáků (sice v spíše odrbaném civilu, nicméně jejich armádní návyky byly nepřehlédnutelné) s blastery a velitelem (bez blasteru), který ti věnoval krátký úsečný pohled.
Vítejte na Mylaru, pane, řekl a jeden by čekal, že zasalutuje. Doufám, že se vám tu bude líbit. Ale teď půjdete s námi; čeká vás zásadní zdvořilostní návštěva.
Korok-Ti-Shian (výcvik pro Tukana)
Moderátor: Moderátoři
Mylar, vězeňská cela
Když jsem konečně začal vnímat prostředí kolem sebe, byl jsem velice zmaten. Nepamatoval jsem si nebo jsem nebyl schopen vybavit si nic z toho, co se dělo a tak jsem byl oprávněně zmaten a vykolejen. Netušil jsem, kde to jsem. Jako prvním jsem sáhl po svém meči, jenž byl však pryč - což nebylo ani zas tak překvapující, když jsem vzal v úvahu to, jak vypadala celá místnost, velice silně připomínající vězeňskou celu. Bolest hlavy pomalu ustupovala, ale stále jsem měl pocit, jako by mě někdo vzal přes hlavu lopatou, což dost možná, vzhledem k tomu, že jsem si nepamatoval, co se dělo, bylo možné. V pološeru, které zajišťovalo poblíkávající a dosluhující zářivka, jsem ležel ještě nějaký čas a tříbil si myšlenky, upravoval své spojení se Silou a snažil se vzpomenout, kde to vlastně jsem a jak jsem se sem dostal. Dříve, než jsem stačil získat nějaké odpovědi ze své hlavy, do cely vešli tři vojáci v doslova orvaných hadrech. Nevypadali nijak zvlášť disciplinovaně či profesionálně narozdíl od klonových vojáků, které jsem v dobách minulých měl tu čest i smůlu velice dobře poznat. Na větu, kterou vypustil z úst velitel jsem okamžitě zareagoval svým typickým klidným, leč trochu provokativním, sarkastickým, ironickým a hlubokým hlasem. Mé myšlení sice stále trochu narušovala bolest hlavy, ale tu jsme dokázal odfiltrovat, takže jsem se opět mohl bezproblémů soustředit.
Děkuji za milé přivítání. Já zase doufám, že zde nebudu muset strávit víc času než bych chtěl. Rád s vámi půjdu, třeba se mi od vašeho vůdce dostane odpovědí na otázky, které byste mi vy, obyčejní vojáci, jistě nezodpověděli, kdybych je položil.
Při těch slovech jsem se s lehkým ušklíbnutím zvedal z kavalce a následně postoupil blíže k nim naznačujíc, že můžeme vyrazit.
Nechám se odvést za jejich velitelem, třeba mi to všechno vysvětlí a já aspoň budu vědět, co se to tu děje. Utéct přeci můžu vždy. A přece tady nenechám Lucase! Co bych si bez svého meče počal?
Když jsem konečně začal vnímat prostředí kolem sebe, byl jsem velice zmaten. Nepamatoval jsem si nebo jsem nebyl schopen vybavit si nic z toho, co se dělo a tak jsem byl oprávněně zmaten a vykolejen. Netušil jsem, kde to jsem. Jako prvním jsem sáhl po svém meči, jenž byl však pryč - což nebylo ani zas tak překvapující, když jsem vzal v úvahu to, jak vypadala celá místnost, velice silně připomínající vězeňskou celu. Bolest hlavy pomalu ustupovala, ale stále jsem měl pocit, jako by mě někdo vzal přes hlavu lopatou, což dost možná, vzhledem k tomu, že jsem si nepamatoval, co se dělo, bylo možné. V pološeru, které zajišťovalo poblíkávající a dosluhující zářivka, jsem ležel ještě nějaký čas a tříbil si myšlenky, upravoval své spojení se Silou a snažil se vzpomenout, kde to vlastně jsem a jak jsem se sem dostal. Dříve, než jsem stačil získat nějaké odpovědi ze své hlavy, do cely vešli tři vojáci v doslova orvaných hadrech. Nevypadali nijak zvlášť disciplinovaně či profesionálně narozdíl od klonových vojáků, které jsem v dobách minulých měl tu čest i smůlu velice dobře poznat. Na větu, kterou vypustil z úst velitel jsem okamžitě zareagoval svým typickým klidným, leč trochu provokativním, sarkastickým, ironickým a hlubokým hlasem. Mé myšlení sice stále trochu narušovala bolest hlavy, ale tu jsme dokázal odfiltrovat, takže jsem se opět mohl bezproblémů soustředit.
Děkuji za milé přivítání. Já zase doufám, že zde nebudu muset strávit víc času než bych chtěl. Rád s vámi půjdu, třeba se mi od vašeho vůdce dostane odpovědí na otázky, které byste mi vy, obyčejní vojáci, jistě nezodpověděli, kdybych je položil.
Při těch slovech jsem se s lehkým ušklíbnutím zvedal z kavalce a následně postoupil blíže k nim naznačujíc, že můžeme vyrazit.
Nechám se odvést za jejich velitelem, třeba mi to všechno vysvětlí a já aspoň budu vědět, co se to tu děje. Utéct přeci můžu vždy. A přece tady nenechám Lucase! Co bych si bez svého meče počal?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, vězeňská cela
Velitel se na tebe opatrně podíval, jestli to myslíš vážně a doopravdy nemíníš dělat problémy; pak se ale rozhodl, že je to ryze tvoje soukromá záležitost a vyrazili jste. Ostatní vojáci se rozhodli, že dodržovat pravidla eskorty nebude patrně potřeba, a tak jste se po chodbě přesouvali podobným způsobem, jako byste šli "na motejly".
Nakonec jste dorazili k výtahu (snad k tvému úžasu mnohem méně oprýskanému a oproti tomu více "serióznějšímu" než zbytek komplexu, alespoň, co jsi zatím viděl) a vystoupali do pátého patra. Pak rovně, zahnout chodbou doleva a byli jste tam. Konkrétně před dveřmi, které se ihned rozsunuly a tak jste mohli vstoupit do čehosi značně připomínajícího kancelář (mohla-li by být kancelář zkřížena s archivem, malou soukromou zbrojnicí a pracovnou).
Zařízená byla spíše skromně a prakticky, leč vkusně, a dva květináče s potosem na rozích stolu blíže ke dveřím dokonce obsahovaly zcela zdravé rostlinky.
Za tím stolem seděl vysoký muž s černými, notně prošedivělými vlasy a vousy. Vypadal povědomě; jeho tvář jsi už někdy musel vidět - a určitě ne jednou. Váš příchod jej vyrušil z nějaké práce na datapadu; sotva však zaregistroval vaši přítomnost (asi čtvrt vteřiny po otevření dveří), povstal a nasadil poněkud přívětivý výraz. Který se k němu moc nehodil.
Doufám, že je vám už lépe, mistře. Nechcete se raději posadit?
Ukázal na křeslo kousek od dveří, a sám si znova sedl za psací stůl.
Lituji, že jsme vás sem museli dostat takto nezdvořile, ale vpodstatě jsme neměli na výběr. Hlavně, když se po vaší stopě vydal Barka a netvářil se, že by se jí chtěl dobrovolně pustit.
Při tom jméně se zamračil; zjevně dotyčného opravdu nemá v lásce.
Velitel se na tebe opatrně podíval, jestli to myslíš vážně a doopravdy nemíníš dělat problémy; pak se ale rozhodl, že je to ryze tvoje soukromá záležitost a vyrazili jste. Ostatní vojáci se rozhodli, že dodržovat pravidla eskorty nebude patrně potřeba, a tak jste se po chodbě přesouvali podobným způsobem, jako byste šli "na motejly".
Nakonec jste dorazili k výtahu (snad k tvému úžasu mnohem méně oprýskanému a oproti tomu více "serióznějšímu" než zbytek komplexu, alespoň, co jsi zatím viděl) a vystoupali do pátého patra. Pak rovně, zahnout chodbou doleva a byli jste tam. Konkrétně před dveřmi, které se ihned rozsunuly a tak jste mohli vstoupit do čehosi značně připomínajícího kancelář (mohla-li by být kancelář zkřížena s archivem, malou soukromou zbrojnicí a pracovnou).
Zařízená byla spíše skromně a prakticky, leč vkusně, a dva květináče s potosem na rozích stolu blíže ke dveřím dokonce obsahovaly zcela zdravé rostlinky.
Za tím stolem seděl vysoký muž s černými, notně prošedivělými vlasy a vousy. Vypadal povědomě; jeho tvář jsi už někdy musel vidět - a určitě ne jednou. Váš příchod jej vyrušil z nějaké práce na datapadu; sotva však zaregistroval vaši přítomnost (asi čtvrt vteřiny po otevření dveří), povstal a nasadil poněkud přívětivý výraz. Který se k němu moc nehodil.
Doufám, že je vám už lépe, mistře. Nechcete se raději posadit?
Ukázal na křeslo kousek od dveří, a sám si znova sedl za psací stůl.
Lituji, že jsme vás sem museli dostat takto nezdvořile, ale vpodstatě jsme neměli na výběr. Hlavně, když se po vaší stopě vydal Barka a netvářil se, že by se jí chtěl dobrovolně pustit.
Při tom jméně se zamračil; zjevně dotyčného opravdu nemá v lásce.
Mylar, vězeňská cela
Klidně jsem kráčel, s trochu překvapenými vojáky, chodbami až k výtahu, který narozdíl od zbytku komplexu zatím nevypadal na to, že brzy shnije, zrezivý či se rozpadne a tudíž jsem ani neměl strach do něj s mou eskortou, která se příliš nedržela předpisů a jistě by nebyl žádný problém se ji zbavit, vstoupit a nechat se vyvést do příslušného patra.
Vojáci mě dovedli až do jakési kanceláře, ve které však bylo téměř vše, nač si člověk vzpomněl. Tam mě okamžitě uvítal postarší muž, který mi okamžitě začal někoho připomínat hned jak jsem ho spatřil. Na jeho první reakci ho také skušně a klidně pozdravím.
Zdravím vás a děkuji za optání, již se cítím líp, ale trochu mi vynechává paměť.
Následně se celkem vděčně posadím do křesla, které mi nabídl a poslouchám zbytek jeho řečí, na kterou následně reaguji svým typickým klidným hlasem.
Jak už jsem říkal, mám takový pocit, že mám menší problém s pamětí. Vím, že to asi nebude příliš standartní, ale směl bych vás poprosit, zda byste mi prozradil své jméno a trochu osvětlil situaci a okolnosti vedoucí k nemilé bolesti mé hlavy a tomu, že jsem se ocitl zde?
Odmlčel jsem se a zkoumavě na něj pohlížel, protože jsem byl stále trochu zmaten a doufal jsem, že právě on mi dokáže vše dobře vysvětlit. Pak jsem ještě rychle dodal.
A kdo je ten Barka?
Klidně jsem kráčel, s trochu překvapenými vojáky, chodbami až k výtahu, který narozdíl od zbytku komplexu zatím nevypadal na to, že brzy shnije, zrezivý či se rozpadne a tudíž jsem ani neměl strach do něj s mou eskortou, která se příliš nedržela předpisů a jistě by nebyl žádný problém se ji zbavit, vstoupit a nechat se vyvést do příslušného patra.
Vojáci mě dovedli až do jakési kanceláře, ve které však bylo téměř vše, nač si člověk vzpomněl. Tam mě okamžitě uvítal postarší muž, který mi okamžitě začal někoho připomínat hned jak jsem ho spatřil. Na jeho první reakci ho také skušně a klidně pozdravím.
Zdravím vás a děkuji za optání, již se cítím líp, ale trochu mi vynechává paměť.
Následně se celkem vděčně posadím do křesla, které mi nabídl a poslouchám zbytek jeho řečí, na kterou následně reaguji svým typickým klidným hlasem.
Jak už jsem říkal, mám takový pocit, že mám menší problém s pamětí. Vím, že to asi nebude příliš standartní, ale směl bych vás poprosit, zda byste mi prozradil své jméno a trochu osvětlil situaci a okolnosti vedoucí k nemilé bolesti mé hlavy a tomu, že jsem se ocitl zde?
Odmlčel jsem se a zkoumavě na něj pohlížel, protože jsem byl stále trochu zmaten a doufal jsem, že právě on mi dokáže vše dobře vysvětlit. Pak jsem ještě rychle dodal.
A kdo je ten Barka?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Ach tak... v tom případě se omlouvám dvojnásob.
Takže - jmenuji se Arthur Reuen a tohle kdysi bývala republikánská vojenská základna na Mylaru. Naposledy se aktivně používala... někdy za Revanova tažení? No, to nevím přesně, ale myslím, že od té doby se tu snad neopravovalo. To možná byl jeden z důvodů, proč byla před čtyřiceti lety opuštěna definitivně a přestaly se sem posílat i nějaké ty symbolické poziční hlídky.
Dnes je to jedna z mnoha pevností spadajících pod armádu Impéria... a protože v senátu vždy fungovalo něco jako solidarita, napadlo mě, že by mému bývalému kolegovi Palpatinovi zajisté nevadilo, kdybych si tuhle díru vypůjčil. Zvlášť, když asi ani neví, jestli existuje... v databázích je totiž vedená jako srovnaná se zemí. Občas si říkám, že to není úplně nemístný eufemismus a jakékoli jiné místo by bylo pohodlnější - jenže pod svícnem taky bývá největší tma, že.
To jméno ti něco říkalo. Dávno, dávno tomu, byl místopředseda vojenského výboru v senátu a jeden z mluvčích protipalpatinovské kliky. Měl jsi takový matný dojem, že poté, co se z Republiky stalo Impérium, byl obžalován z vlastizrady a správně by měl být mrtvý.
Jenže místo toho seděl za stolem a upřeně sledoval tvé reakce.
Co se Barky týká... na chvíli se odmlčel, přemýšlel nad formulacemi, a pak ledovým tónem dodal: Je to inkvizitor. Jeden z těch... zapálenějších.
Což stačilo na to, aby vyplynulo, že dotyčného opravdu nemá rád a možná je v tom i něco osobnějšího.
Pokud jde o vás... mohu vám říci jenom to, co vím. Pobýval jste, svým způsobem inkognito a nepříliš dlouho, na planetě Aloran v jedné blízké soustavě. Měl jsem v úmyslu se s vámi setkat, ale patrně jste se musel krátce předtím zbavit nějakých pronásledovatelů, takže jste mě poměrně slušným způsobem poslal do háje.
Jenže druhý den večer dorazil na Aloran Barka s doprovodem a začal rozhazovat sítě. Přitom... měl jasnou stopu, někdo ho přímo na vás nasměřoval.
Na chvíli zapřemýšlel.
Víte, jedna z posledních věcí, o které bych kdy stál, je setkat se s tím parchantem - třeba kvůli náhodě, že by polapil člověka, který se mnou krátce předtím mluvil. Takže jsme si museli zahrát na lovce odměn, kteří vyfoukli inkvizitorovi kořist přímo před nosem.
Poslední informace jsou takové, že Barka tomu věří. Možná si bude klást nějaké otázky, ale to až tak za dva, tři týdny. Třeba i za delší dobu, jenže v každém případě pozdě.
Ta ztráta paměti mě... mrzí.... a doufám, že to nejpozději za pár dní přejde. Původně jsme vás chtěli jenom uspat a vysvětlit vám všechno, hned jak se proberete na lodi, jenže vy jste se pokusil nad ní převzít kontrolu a v hyperprostoru se vám to jednu chvíli málem i podařilo. Takže po vaší... pacifikaci... jsme museli řešit otázku, co s vámi, než dorazíme na základnu - kde budou k rozhovoru a jeho pokračování lepší podmínky. A kombinace omráčení blasterem a následné pojištění se špatně odhadnutým množstvím uspávacího prostředku byla mnohem horší, než mě napadlo.
Nemáš pocit, že by se Ruen omlouval. Jako by jej to vše opravdu mrzelo, ale byl také toho názoru, že jednal nejlíp, jak to v danou chvíli bylo možné.
Ach tak... v tom případě se omlouvám dvojnásob.
Takže - jmenuji se Arthur Reuen a tohle kdysi bývala republikánská vojenská základna na Mylaru. Naposledy se aktivně používala... někdy za Revanova tažení? No, to nevím přesně, ale myslím, že od té doby se tu snad neopravovalo. To možná byl jeden z důvodů, proč byla před čtyřiceti lety opuštěna definitivně a přestaly se sem posílat i nějaké ty symbolické poziční hlídky.
Dnes je to jedna z mnoha pevností spadajících pod armádu Impéria... a protože v senátu vždy fungovalo něco jako solidarita, napadlo mě, že by mému bývalému kolegovi Palpatinovi zajisté nevadilo, kdybych si tuhle díru vypůjčil. Zvlášť, když asi ani neví, jestli existuje... v databázích je totiž vedená jako srovnaná se zemí. Občas si říkám, že to není úplně nemístný eufemismus a jakékoli jiné místo by bylo pohodlnější - jenže pod svícnem taky bývá největší tma, že.
To jméno ti něco říkalo. Dávno, dávno tomu, byl místopředseda vojenského výboru v senátu a jeden z mluvčích protipalpatinovské kliky. Měl jsi takový matný dojem, že poté, co se z Republiky stalo Impérium, byl obžalován z vlastizrady a správně by měl být mrtvý.
Jenže místo toho seděl za stolem a upřeně sledoval tvé reakce.
Co se Barky týká... na chvíli se odmlčel, přemýšlel nad formulacemi, a pak ledovým tónem dodal: Je to inkvizitor. Jeden z těch... zapálenějších.
Což stačilo na to, aby vyplynulo, že dotyčného opravdu nemá rád a možná je v tom i něco osobnějšího.
Pokud jde o vás... mohu vám říci jenom to, co vím. Pobýval jste, svým způsobem inkognito a nepříliš dlouho, na planetě Aloran v jedné blízké soustavě. Měl jsem v úmyslu se s vámi setkat, ale patrně jste se musel krátce předtím zbavit nějakých pronásledovatelů, takže jste mě poměrně slušným způsobem poslal do háje.
Jenže druhý den večer dorazil na Aloran Barka s doprovodem a začal rozhazovat sítě. Přitom... měl jasnou stopu, někdo ho přímo na vás nasměřoval.
Na chvíli zapřemýšlel.
Víte, jedna z posledních věcí, o které bych kdy stál, je setkat se s tím parchantem - třeba kvůli náhodě, že by polapil člověka, který se mnou krátce předtím mluvil. Takže jsme si museli zahrát na lovce odměn, kteří vyfoukli inkvizitorovi kořist přímo před nosem.
Poslední informace jsou takové, že Barka tomu věří. Možná si bude klást nějaké otázky, ale to až tak za dva, tři týdny. Třeba i za delší dobu, jenže v každém případě pozdě.
Ta ztráta paměti mě... mrzí.... a doufám, že to nejpozději za pár dní přejde. Původně jsme vás chtěli jenom uspat a vysvětlit vám všechno, hned jak se proberete na lodi, jenže vy jste se pokusil nad ní převzít kontrolu a v hyperprostoru se vám to jednu chvíli málem i podařilo. Takže po vaší... pacifikaci... jsme museli řešit otázku, co s vámi, než dorazíme na základnu - kde budou k rozhovoru a jeho pokračování lepší podmínky. A kombinace omráčení blasterem a následné pojištění se špatně odhadnutým množstvím uspávacího prostředku byla mnohem horší, než mě napadlo.
Nemáš pocit, že by se Ruen omlouval. Jako by jej to vše opravdu mrzelo, ale byl také toho názoru, že jednal nejlíp, jak to v danou chvíli bylo možné.
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Vaši omluvu samozřejmě přijímám a rád se s vámi setkávám, senátore. A jsem rád, že jste stále naživu. Osud vaší základny je opravdu zajímavý a zní to opravdu jako velice dobrá skrýš.
Slušně jsem zareagoval na první informace, které mi senátor dal a následně jsem se zaposlouchal do dalších zpráv, které mi začal poskytovat momentálně o Barkovi, což bylo stručné a já na to stejně tak zareaguji.
Hm, inkvizitor, jistě, to dává smysl.
Následně jsem se opět zaposlouchal do jeho slov. Potom, co jsem si vyslechl část o mé záchraně a lehké ztrátě paměti, jsem cítil nutnost mu poděkovat a taktéž se omluvit, což jsem také udělal.
Moc zajímavé, evidentně jste neztratil nic ze své inteligence a schopností, jak si tak na vás vzpomínám. Asi bych vám měl tedy poděkovat a současně se i omluvit za možné problémy, které jsem vám způsobil. Ale teď bychom měli vyřešit tu otázku, co dál. Protože si myslím, že pokud zůstanu zde delší dobu, mohl bych vás i vaše muže ohrozit, protože mě časem dost možná někdo vycítí v Síle. Tudíž se vás rovnou zeptám, zda je něco, co bych pro vás naoplátku mohl udělat nebo zařídit, abych se vám odvděčil a také vás nadmíru neohrozil.
Poposedl jsem si v křesle a pravou rukou si promasíroval trochu ztuhlý krk. Protáhl jsem se a přemýšlel jsem, zda jsem byl takový dobrosrdečný vždy nebo zda mě náhodou tak trochu nezměnila ta lehká ztráta paměti.
Vaši omluvu samozřejmě přijímám a rád se s vámi setkávám, senátore. A jsem rád, že jste stále naživu. Osud vaší základny je opravdu zajímavý a zní to opravdu jako velice dobrá skrýš.
Slušně jsem zareagoval na první informace, které mi senátor dal a následně jsem se zaposlouchal do dalších zpráv, které mi začal poskytovat momentálně o Barkovi, což bylo stručné a já na to stejně tak zareaguji.
Hm, inkvizitor, jistě, to dává smysl.
Následně jsem se opět zaposlouchal do jeho slov. Potom, co jsem si vyslechl část o mé záchraně a lehké ztrátě paměti, jsem cítil nutnost mu poděkovat a taktéž se omluvit, což jsem také udělal.
Moc zajímavé, evidentně jste neztratil nic ze své inteligence a schopností, jak si tak na vás vzpomínám. Asi bych vám měl tedy poděkovat a současně se i omluvit za možné problémy, které jsem vám způsobil. Ale teď bychom měli vyřešit tu otázku, co dál. Protože si myslím, že pokud zůstanu zde delší dobu, mohl bych vás i vaše muže ohrozit, protože mě časem dost možná někdo vycítí v Síle. Tudíž se vás rovnou zeptám, zda je něco, co bych pro vás naoplátku mohl udělat nebo zařídit, abych se vám odvděčil a také vás nadmíru neohrozil.
Poposedl jsem si v křesle a pravou rukou si promasíroval trochu ztuhlý krk. Protáhl jsem se a přemýšlel jsem, zda jsem byl takový dobrosrdečný vždy nebo zda mě náhodou tak trochu nezměnila ta lehká ztráta paměti.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Pro začátek bych vám doporučil se přestěhovat do některých slušnějších pokojů pro hosty, cuklo Ruenovi v koutcích. Co se ohrožování týká, jen málokdy se v okolí objeví někdo schopný cítit Sílu a pracovat s ní natolik, aby nám mohl zkomplikovat situaci.
Vzápětí ale získala jeho tvář vážný výraz.
Což souvisí i toho, nač jsem se vás chtěl původně zeptat. Potřeboval bych totiž pomoci s hledáním jednoho z bývalých členů vašeho řádu. Dříve, než mi na to řeknete cokoli, byste ale měl vědět, že tato prosba souvisí s mými soukromými závazky než s obecnou činností mylarské základny. Tedy se nejedná o nic, čím byste mi snad mohl být povinnován, v tomto ohledu si nedělejte žádné starosti.
Pro začátek bych vám doporučil se přestěhovat do některých slušnějších pokojů pro hosty, cuklo Ruenovi v koutcích. Co se ohrožování týká, jen málokdy se v okolí objeví někdo schopný cítit Sílu a pracovat s ní natolik, aby nám mohl zkomplikovat situaci.
Vzápětí ale získala jeho tvář vážný výraz.
Což souvisí i toho, nač jsem se vás chtěl původně zeptat. Potřeboval bych totiž pomoci s hledáním jednoho z bývalých členů vašeho řádu. Dříve, než mi na to řeknete cokoli, byste ale měl vědět, že tato prosba souvisí s mými soukromými závazky než s obecnou činností mylarské základny. Tedy se nejedná o nic, čím byste mi snad mohl být povinnován, v tomto ohledu si nedělejte žádné starosti.
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Nepotrpím si na luxus, senátore, avšak pokojem pro hosty samozřejmě nepohrdnu.
Ušklíbnu se taktéž nad jeho nabídkou a následně chápavě a s trochou úlevy přikývnu, když zjistím, že jen těžko základnu ohrozím. Bývalý senátor se náhle rozhovořil dál a z jeho slov svitla naděje pro jakési dobrodružství, kterého bych se mohl zúčastnit. Spozornil jsem ještě víc, když jsem se dozvěděl, že se jedná o hledání někoho z řádu Jedi či jakéhosi odpadlíka - to z Ruenovy řeči jednoznačné nebylo. Zareagoval jsem tedy s vážnou tváří a sobě vlastním vznešeně klidným hlasem.
Velice rád pro vás v této věci udělám cokoli bude v mých silách, senátore. Také se rád opět setkám s někým, z mého řádu.
V druhé větě hlas sice trochu zakolísal a tvář se mi lehce skřivila, i když již tak byla dost křivá, ale rychle jsem se s touto strašnou vzpomínkou na rány v Síle, jež jsem pocítil, vyrovnal. Následně jsem čekal na informace, které mi bývalý senátor poskytne.
Nepotrpím si na luxus, senátore, avšak pokojem pro hosty samozřejmě nepohrdnu.
Ušklíbnu se taktéž nad jeho nabídkou a následně chápavě a s trochou úlevy přikývnu, když zjistím, že jen těžko základnu ohrozím. Bývalý senátor se náhle rozhovořil dál a z jeho slov svitla naděje pro jakési dobrodružství, kterého bych se mohl zúčastnit. Spozornil jsem ještě víc, když jsem se dozvěděl, že se jedná o hledání někoho z řádu Jedi či jakéhosi odpadlíka - to z Ruenovy řeči jednoznačné nebylo. Zareagoval jsem tedy s vážnou tváří a sobě vlastním vznešeně klidným hlasem.
Velice rád pro vás v této věci udělám cokoli bude v mých silách, senátore. Také se rád opět setkám s někým, z mého řádu.
V druhé větě hlas sice trochu zakolísal a tvář se mi lehce skřivila, i když již tak byla dost křivá, ale rychle jsem se s touto strašnou vzpomínkou na rány v Síle, jež jsem pocítil, vyrovnal. Následně jsem čekal na informace, které mi bývalý senátor poskytne.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Opravdu? Pokud vím, tak Alrik Corriolan odešel z řádu krátce před Dookovým vystoupením a výzvě k zakládání vlastních občanských vlád a přestože nemohu vyloučit, že by měl něco společného se separatistickým hnutím, nevzpomínám si, že by pro něco podobného existoval jediný důkaz. O tom, proč přesně odešel z řádu, moc nevím - snad jen, že ty důvody měly být osobního charakteru.
Ruenův tón naznačoval, že si o "důvodech osobního charakteru" myslí své, zejména, že v lepším případě se jedná o zakrytí něčeho mnohem prozaičtějšího jako je skrytá politická preference či odlišný názor na poslání rytíře Jedi - a v tom horším neomluvitelná slabost.
Rozhodně se nezdálo, že by dotyčného hledal z nějakých čirých sympatií.
No, ať už za tím bylo cokoli, Coruscantu a oblastem, v nichž se mohlo vyskytovat více členů řádu se vyhýbal spíš obloukem...
Na chvíli se odmlčel, jako by zvažoval ještě nějakou další alternativu, ale tu pak patrně odvrhl jako odporující republikánským ctnostem, či čemu že vlastně.
Nezdá se, že by měl nějaké trvalejší místo pobytu, nicméně se ke mně dostala dosti mlhavá informace, že v posledních deseti letech několikrát pobýval na Utapau.
Opravdu? Pokud vím, tak Alrik Corriolan odešel z řádu krátce před Dookovým vystoupením a výzvě k zakládání vlastních občanských vlád a přestože nemohu vyloučit, že by měl něco společného se separatistickým hnutím, nevzpomínám si, že by pro něco podobného existoval jediný důkaz. O tom, proč přesně odešel z řádu, moc nevím - snad jen, že ty důvody měly být osobního charakteru.
Ruenův tón naznačoval, že si o "důvodech osobního charakteru" myslí své, zejména, že v lepším případě se jedná o zakrytí něčeho mnohem prozaičtějšího jako je skrytá politická preference či odlišný názor na poslání rytíře Jedi - a v tom horším neomluvitelná slabost.
Rozhodně se nezdálo, že by dotyčného hledal z nějakých čirých sympatií.
No, ať už za tím bylo cokoli, Coruscantu a oblastem, v nichž se mohlo vyskytovat více členů řádu se vyhýbal spíš obloukem...
Na chvíli se odmlčel, jako by zvažoval ještě nějakou další alternativu, ale tu pak patrně odvrhl jako odporující republikánským ctnostem, či čemu že vlastně.
Nezdá se, že by měl nějaké trvalejší místo pobytu, nicméně se ke mně dostala dosti mlhavá informace, že v posledních deseti letech několikrát pobýval na Utapau.
Tudíž mám hledat odpadlíka?
Zeptal jsem se neutrálním hlasem, když bývalý senátor domluvil a hned jsem pokračoval:
Uvidím co se dá dělat, ty informace by pro začátek mohly stačit, můžu se vydat na cestu okamžitě, pokud mi poskytnete nějakou loď, ale co s ním, až ho najdu?
Znovu jsem si trochu zpohodlnil svůj posed v křesle, nýbrž jsem si byl vědom, že již brzo jej opustím, ba že dokonce opustím senátorovu kancelář i tento komplex a vydám se do studeného vesmíru na cestu k planetě Utapau o které vím asi tolik jako gizka o politickém systému Impéria.
Zeptal jsem se neutrálním hlasem, když bývalý senátor domluvil a hned jsem pokračoval:
Uvidím co se dá dělat, ty informace by pro začátek mohly stačit, můžu se vydat na cestu okamžitě, pokud mi poskytnete nějakou loď, ale co s ním, až ho najdu?
Znovu jsem si trochu zpohodlnil svůj posed v křesle, nýbrž jsem si byl vědom, že již brzo jej opustím, ba že dokonce opustím senátorovu kancelář i tento komplex a vydám se do studeného vesmíru na cestu k planetě Utapau o které vím asi tolik jako gizka o politickém systému Impéria.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Vypadalo to, že bývalý senátor má na jazyku nějakou poznámku, ale radši ji spolkl a stejně neutrálně odpověděl: Co s ním? - pokud byste byl ochoten se vydat jej hledat, byl bych rád, kdybyste mu mohl předat dva holografické záznamy. A pokud možno dohlédnout, aby se na ně podíval a vzal je vážně, ačkoli bych si možná přál příliš.
Ztěžka si povzdechl a pousmál se.
Jinak bych byl rád, kdybyste tu mohl nějakou dobu zůstat, třebas jenom proto, abyste se mohl dát dohromady. Mnoho hostů tu zpravidla nebývá, a je to už... opravdu dlouho, co jsem si mohl promluvit s někým, kdo po mě nechtěl nějaké vytváření plánů či podobné záležitosti.
No, asi bych vás měl provést po základně a ukázat vám obytné prostory.
Při těch slovech se zvedl od stolu a tobě neuniklo, že se pohybuje s určitou námahou, jako by každý krok vyžadoval pořádnou dávku vůle.
Zamířil k výtahu, a cestou se k tobě ještě pootočil.
Pokud máte nějaké další otázky, pochopitelně vám je zodpovím. Jste přece rytíř Jedi a jako takový pro naši věc nanejvýš důvěryhodná osoba. Jeho hlas postrádal i ten nejmenší ironický podtón; přišlo ti, jako by část Ruenova uvažování stále zůstala v době před všemi ošklivými věcmi, které v posledních letech galaxii postihly. A jako by to byla právě tahle část, co ho stále nějakým způsobem drží nad vodou a pomáhá mu na vše nerezignovat.
Vypadalo to, že bývalý senátor má na jazyku nějakou poznámku, ale radši ji spolkl a stejně neutrálně odpověděl: Co s ním? - pokud byste byl ochoten se vydat jej hledat, byl bych rád, kdybyste mu mohl předat dva holografické záznamy. A pokud možno dohlédnout, aby se na ně podíval a vzal je vážně, ačkoli bych si možná přál příliš.
Ztěžka si povzdechl a pousmál se.
Jinak bych byl rád, kdybyste tu mohl nějakou dobu zůstat, třebas jenom proto, abyste se mohl dát dohromady. Mnoho hostů tu zpravidla nebývá, a je to už... opravdu dlouho, co jsem si mohl promluvit s někým, kdo po mě nechtěl nějaké vytváření plánů či podobné záležitosti.
No, asi bych vás měl provést po základně a ukázat vám obytné prostory.
Při těch slovech se zvedl od stolu a tobě neuniklo, že se pohybuje s určitou námahou, jako by každý krok vyžadoval pořádnou dávku vůle.
Zamířil k výtahu, a cestou se k tobě ještě pootočil.
Pokud máte nějaké další otázky, pochopitelně vám je zodpovím. Jste přece rytíř Jedi a jako takový pro naši věc nanejvýš důvěryhodná osoba. Jeho hlas postrádal i ten nejmenší ironický podtón; přišlo ti, jako by část Ruenova uvažování stále zůstala v době před všemi ošklivými věcmi, které v posledních letech galaxii postihly. A jako by to byla právě tahle část, co ho stále nějakým způsobem drží nad vodou a pomáhá mu na vše nerezignovat.
Mylar, pracovna (ex-senátora) Arthura Ruena
Udělám vše, co bude v mých silách. Senátore.
Odpověděl jsem Ruenovi trochu stroze, avšak víc dle mého soudu nebylo třeba říct. Vlastně by stačilo obyčejné "rozumím" nebo pouhé přikývnutí, neboť musel toto vědět.
Bývalý senátor následně pokračoval slovy, která zavrhla okamžitý začátek mé mise. Rozumněl jsem jeho přání, nýbrž já opravdu nebyl člověkem, který by po něm žádal nějaké plány. Moc dobře jsem věděl, že co bylo již není, ačkoli už pouze tím, že jsem starého muže sedícího předemnou oslovoval stále senátore značilo, že i já mám v sobě stále něco z minulosti, ve které jsem však nechal svůj úsměv, který z mé starší tváře vymizel dnem krvavých jatek na Geonosis. Odpověděl jsem tedy opět stroze, protože jsem cítil, že senátor zná mou odpověď dříve, než ji vyslovím a tudíž mi přišlo zbytečné plátvat slovy.
Jistě, několik dní zůstanu, alespoň dokud se naprosto nezotavím. Je určitě o čem mluvit.
Na zmíňku o prohlídce komlexu a ukázce místa, kd budu bydlel jsem odpověděl nejlépe tak, že jsem se taktéž pomalu zvedl a protáhl si své kosti, které již něco pamatovaly. Pohladil jsem si svou zarostlou tvář v místech, kde se ukrývala velká a úctuvzbuzující jizva, jenž jsem utržil na Geonosis a následně se vydal po boku bývalého senátora k výtahům. Po cestě, které pro něj byla evidetně dost náročná, na mě opět promluvil a já chvíli přemýšlel, zda mám nějaké otázky či nikoli. Žádná otázka mě právě nenapadla, ale vycítil jsem Ruenovo rozpoložení, a tak jsem vážným a hrdým hlasem potvrdil jeho slova.
Jistě, jsem mistr Jedi.
Udělám vše, co bude v mých silách. Senátore.
Odpověděl jsem Ruenovi trochu stroze, avšak víc dle mého soudu nebylo třeba říct. Vlastně by stačilo obyčejné "rozumím" nebo pouhé přikývnutí, neboť musel toto vědět.
Bývalý senátor následně pokračoval slovy, která zavrhla okamžitý začátek mé mise. Rozumněl jsem jeho přání, nýbrž já opravdu nebyl člověkem, který by po něm žádal nějaké plány. Moc dobře jsem věděl, že co bylo již není, ačkoli už pouze tím, že jsem starého muže sedícího předemnou oslovoval stále senátore značilo, že i já mám v sobě stále něco z minulosti, ve které jsem však nechal svůj úsměv, který z mé starší tváře vymizel dnem krvavých jatek na Geonosis. Odpověděl jsem tedy opět stroze, protože jsem cítil, že senátor zná mou odpověď dříve, než ji vyslovím a tudíž mi přišlo zbytečné plátvat slovy.
Jistě, několik dní zůstanu, alespoň dokud se naprosto nezotavím. Je určitě o čem mluvit.
Na zmíňku o prohlídce komlexu a ukázce místa, kd budu bydlel jsem odpověděl nejlépe tak, že jsem se taktéž pomalu zvedl a protáhl si své kosti, které již něco pamatovaly. Pohladil jsem si svou zarostlou tvář v místech, kde se ukrývala velká a úctuvzbuzující jizva, jenž jsem utržil na Geonosis a následně se vydal po boku bývalého senátora k výtahům. Po cestě, které pro něj byla evidetně dost náročná, na mě opět promluvil a já chvíli přemýšlel, zda mám nějaké otázky či nikoli. Žádná otázka mě právě nenapadla, ale vycítil jsem Ruenovo rozpoložení, a tak jsem vážným a hrdým hlasem potvrdil jeho slova.
Jistě, jsem mistr Jedi.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, základna
"Slušnější ubytování" se nacházelo asi patro pod vámi. Tvůj nový pokoj tě příjemně překvapil; byl velký asi jako Ruenova pracovna, vybavený postelí, skříní a něčím, co mohl být noční stolek křížený s prádelníkem - sith ví, čemu z toho se ta krabice s šuplíky na nožičkách podobala víc. Na jeho desce nicméně ležely všechny osobní věci, které jsi postrádal.
Pokoj pro hosty byl poměrně strategicky umístěný, hned v chodbě napravo u výtahu. Ruen tě informoval, že používaná jsou převážně střední patra bývalé republikánské základny; do těch nejspodnějších není v současnosti vybudován nějaký funkční přístup, a ta horní (od šestého patra výš) jsou vpodstatě vysídlená a krajně nepohodlná.
Krom základny existovalo na planetě několik táborů (vesměs dočasného charakteru), o nichž se ale Artur Ruen nechtěl příliš bavit. Spíš se jen zmínil, že něco takového tam je, a to bylo vše.
Také ses cestou dozvěděl něco víc o planetě.
Mylar tvořil jeden obrovský, vesměs hornatý kontinent obklopený divokým, neprozkoumaným oceánem. Moc vlastního života tu nevzniklo; vegetace měla spíš kultivované podoby jehličnanů, křovin a nízkého býlí, a s výjimkou sněžných levhartů, čehosi podobného vlkům a jakýchsi supů se tu nevyskytoval snad žádný nebezpečný tvor. Celkem vzato - místo, kde prostě chcíp pes. Dokonale opuštěné místo, ale zase nepříliš vzdálené od některých používaných tahů, aby nebyly cesty jeho směrem příliš nápadné. Jistě, dalo by se odhalit, a vlastně i docela snadno - jenže to by se člověk musel pořádně koukat a hlavně vědět, že má hledat.
V informacích, které ti Ruen podal - částečně sám od sebe, částečně odpověďmi na tvé otázky - jsi měl pocit, že se spíš snaží oddělovat poznatky, jenž by ti mohly být k něčemu užitečné a pomoci vytvořit si nějakou konkrétní představu, od detailů pro člověka na Mylaru nežijícího a nemajícího se zdejšími povstalci nic společného spíš zbytečně zatěžujících.
"Slušnější ubytování" se nacházelo asi patro pod vámi. Tvůj nový pokoj tě příjemně překvapil; byl velký asi jako Ruenova pracovna, vybavený postelí, skříní a něčím, co mohl být noční stolek křížený s prádelníkem - sith ví, čemu z toho se ta krabice s šuplíky na nožičkách podobala víc. Na jeho desce nicméně ležely všechny osobní věci, které jsi postrádal.
Pokoj pro hosty byl poměrně strategicky umístěný, hned v chodbě napravo u výtahu. Ruen tě informoval, že používaná jsou převážně střední patra bývalé republikánské základny; do těch nejspodnějších není v současnosti vybudován nějaký funkční přístup, a ta horní (od šestého patra výš) jsou vpodstatě vysídlená a krajně nepohodlná.
Krom základny existovalo na planetě několik táborů (vesměs dočasného charakteru), o nichž se ale Artur Ruen nechtěl příliš bavit. Spíš se jen zmínil, že něco takového tam je, a to bylo vše.
Také ses cestou dozvěděl něco víc o planetě.
Mylar tvořil jeden obrovský, vesměs hornatý kontinent obklopený divokým, neprozkoumaným oceánem. Moc vlastního života tu nevzniklo; vegetace měla spíš kultivované podoby jehličnanů, křovin a nízkého býlí, a s výjimkou sněžných levhartů, čehosi podobného vlkům a jakýchsi supů se tu nevyskytoval snad žádný nebezpečný tvor. Celkem vzato - místo, kde prostě chcíp pes. Dokonale opuštěné místo, ale zase nepříliš vzdálené od některých používaných tahů, aby nebyly cesty jeho směrem příliš nápadné. Jistě, dalo by se odhalit, a vlastně i docela snadno - jenže to by se člověk musel pořádně koukat a hlavně vědět, že má hledat.
V informacích, které ti Ruen podal - částečně sám od sebe, částečně odpověďmi na tvé otázky - jsi měl pocit, že se spíš snaží oddělovat poznatky, jenž by ti mohly být k něčemu užitečné a pomoci vytvořit si nějakou konkrétní představu, od detailů pro člověka na Mylaru nežijícího a nemajícího se zdejšími povstalci nic společného spíš zbytečně zatěžujících.
Mylar, základna
Když mi můj hostitel ukázal pokoj, prozatím jsem se s ním rozloučil se slovy, že mé staré kosti už nejsou co bývaly a zaslouží si teď pořádný odpočinek. Následně, když jsem zavřel dveře a byl jsem ve velikém luxusním pokoji naprosto sám, odstrojil jsem se a následně jsem si dopřál koupel, kterou jsem již nepotkal týdny. Byla osvěžující. Umytý jsem se následně podíval na své špinavé oblečení a okamžitě jsem zalitoval, že jsem se senátora nezeptal, jak jim tu funguje prádelna. Naštěstí jsem byl vždy připraven, a tak jsem naprosto stejné oblečení, včetně čistého hnědého pláště, vytáhl ze svého cestovního zavazadla, které mi povstalci vrátili, a které se tím pádem téměř vyprázdnilo. Zbylo v něm několik kusů různého jídla a měch s pitím. Oblékl jsem se a čistý plášť si připravil na křeslou kousek od postele. Staré oblečení jsme prozatím kopl do kouta a rozhodl se, že tímto problémem se budu zabývat až někdy později.
Čistý jsem ulehl do velké pohodlné postele a byl jsem najednou rád, že alespoň chvíli jsem v bezpečí. Dříve než spánek však přišli myšlenky o Mylaru a o všem, co bych měl vykonat.
Musím najít toho muže, ale proč senátor nechce, abych se vydal po něm pátrat hned? Bojí se snad, že už bych se sem nevrátil? Zatím se mi tu líbí a pokud je to tu tak bezpečné, jak tvrdí, mohl bych zde třeba najít nějakého žáka, kterému bych předal své znalosti a schopnosti. Někdo přeci musí zachhovávat řád Jedi. Možná bych se mohl vydat pátrat po ostatních přeživších, někdo přeci musel přežít. Možná už se někde organizují a třeba založili i školu. Mohl bych jim tam být nápomocen jak v boji proti Impériu, tak i v učení mladých padawanů...........
S takovými a spoustou dalších myšlenek mě přemohl spánek, který byl plný děsivých záblesků z Geonosis a dalších míst, kde jsem zažil ukrutné masakry, avšak kupodivu se tyhle děsy, jenž jsem prožíval každou noc, mísily s dalšími věcmi, které nebyly tak negativní a děsivé. Se záblesky, které byly snad dokonce radostné. Zřejmě z pocitu bezpečí, který jsem již dlouho neměl, ale tady se mi přímo vnucuval.
Když mi můj hostitel ukázal pokoj, prozatím jsem se s ním rozloučil se slovy, že mé staré kosti už nejsou co bývaly a zaslouží si teď pořádný odpočinek. Následně, když jsem zavřel dveře a byl jsem ve velikém luxusním pokoji naprosto sám, odstrojil jsem se a následně jsem si dopřál koupel, kterou jsem již nepotkal týdny. Byla osvěžující. Umytý jsem se následně podíval na své špinavé oblečení a okamžitě jsem zalitoval, že jsem se senátora nezeptal, jak jim tu funguje prádelna. Naštěstí jsem byl vždy připraven, a tak jsem naprosto stejné oblečení, včetně čistého hnědého pláště, vytáhl ze svého cestovního zavazadla, které mi povstalci vrátili, a které se tím pádem téměř vyprázdnilo. Zbylo v něm několik kusů různého jídla a měch s pitím. Oblékl jsem se a čistý plášť si připravil na křeslou kousek od postele. Staré oblečení jsme prozatím kopl do kouta a rozhodl se, že tímto problémem se budu zabývat až někdy později.
Čistý jsem ulehl do velké pohodlné postele a byl jsem najednou rád, že alespoň chvíli jsem v bezpečí. Dříve než spánek však přišli myšlenky o Mylaru a o všem, co bych měl vykonat.
Musím najít toho muže, ale proč senátor nechce, abych se vydal po něm pátrat hned? Bojí se snad, že už bych se sem nevrátil? Zatím se mi tu líbí a pokud je to tu tak bezpečné, jak tvrdí, mohl bych zde třeba najít nějakého žáka, kterému bych předal své znalosti a schopnosti. Někdo přeci musí zachhovávat řád Jedi. Možná bych se mohl vydat pátrat po ostatních přeživších, někdo přeci musel přežít. Možná už se někde organizují a třeba založili i školu. Mohl bych jim tam být nápomocen jak v boji proti Impériu, tak i v učení mladých padawanů...........
S takovými a spoustou dalších myšlenek mě přemohl spánek, který byl plný děsivých záblesků z Geonosis a dalších míst, kde jsem zažil ukrutné masakry, avšak kupodivu se tyhle děsy, jenž jsem prožíval každou noc, mísily s dalšími věcmi, které nebyly tak negativní a děsivé. Se záblesky, které byly snad dokonce radostné. Zřejmě z pocitu bezpečí, který jsem již dlouho neměl, ale tady se mi přímo vnucuval.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, základna
Po dlouhé době jsi spal klidně a nepřerušovaně, snad jen s výjimkou náhlého zavnímání přítomnosti Síly, které dolétlo do tvých snů spolu s útržkem rozhovoru:
"A proč ti vadí, když po králících střílím blasterem? Říkal jsi mi, že na impy se střílí taky!"
"Ehm... jsou jisté rozdíly mezi imperiálními vojáky a králíky."
"Nepopírám. Ale líčení ok... to ty králíky BOLÍ, víš? A králíci nejsou zlí, takže by je to bolet nemělo... když už musí umřít, rozumíš mi?"
"Liame -"
"Prostě nechci, aby trpěli. Je to špatné?"
"Ne. Vůbec ne. Jenže..."
Splynulo to s odrazy vzpomínek na časy dobré i zlé a s náčrty možných budoucích plánů.
Tak jako tak, ráno ses vzbudil - později, než bylo tvým zvykem, ale čilý jako rybička a připravený na všechno, co mohl další den přinést.
Třeba pořádnou porci ovesné kaše a čaje, která oprášila tvé vzpomínky na chrámového kuchyňského droida. Nicméně trochu komorněji pojatá jídelna (nacházela se na druhé straně patra, v němž jsi byl ubytován) tě znova vrátila do reality. A to i přesto, že se tvářila jako asi nejvíce zrekonstruovaná část bývalého vojenského objektu.
Digitální hodiny na stěně ukazovany 11:09 a tak tě ani nepřekvapilo, že zela víceméně prázdnotou. S výjimkou Artura Ruena věnujícímu se popíjení čaje a rozhovoru s člověkem, který byl k tobě obrácen zády.
Sotva tě zaznamenal, přerušil dialog a obrátil se na tebe:
Pokud by vám to nevadilo, mistře, mohl byste si přisednout k nám. Čekáme tu na vás, přece jenom je tu více prostoru než nahoře v pracovně.
Mimochodem, asi bych vás měl představit. Toto je mistr Jedi
Korok-Ti-Shian - při těch slovech ukázal tvým směrem - a tohle Algernon Corriolan, jeden z nejlepších pilotů, které jsem kdy mohl poznat, ukázal zas na svého společníka a jeho hlas nenasvědčoval, že by (rozhodně ne vědomě) příliš přeháněl.
Těší mě, že vás poznávám, oslovil tě Algernon. Odhadoval jsi mu asi tak dvacet let; byl to spíš drobnější postavy, s tmavohnědými vlasy a zelenýma očima. Předpokládám, že za nějakou dobu společně poletíme na Utapau. Jinak, promiňte mi tu nezdvořilost, jak jste na tom s říděním lodě?
Výraz jeho tváře a pohled pokradmu vrhnutý směrem k bývalému senátorovi jasně nasvědčoval, že nechová ke svému nadřízenému právě klasickou úctu danou hodnostmi a snaží se vůči němu prosadit nějaký plán - který se nejspíš Ruenovi příliš nezamlouvá. Možná ne příliš na základě racionálních argumentů jako spíš intuice či pouhého pocitu.
Po dlouhé době jsi spal klidně a nepřerušovaně, snad jen s výjimkou náhlého zavnímání přítomnosti Síly, které dolétlo do tvých snů spolu s útržkem rozhovoru:
"A proč ti vadí, když po králících střílím blasterem? Říkal jsi mi, že na impy se střílí taky!"
"Ehm... jsou jisté rozdíly mezi imperiálními vojáky a králíky."
"Nepopírám. Ale líčení ok... to ty králíky BOLÍ, víš? A králíci nejsou zlí, takže by je to bolet nemělo... když už musí umřít, rozumíš mi?"
"Liame -"
"Prostě nechci, aby trpěli. Je to špatné?"
"Ne. Vůbec ne. Jenže..."
Splynulo to s odrazy vzpomínek na časy dobré i zlé a s náčrty možných budoucích plánů.
Tak jako tak, ráno ses vzbudil - později, než bylo tvým zvykem, ale čilý jako rybička a připravený na všechno, co mohl další den přinést.
Třeba pořádnou porci ovesné kaše a čaje, která oprášila tvé vzpomínky na chrámového kuchyňského droida. Nicméně trochu komorněji pojatá jídelna (nacházela se na druhé straně patra, v němž jsi byl ubytován) tě znova vrátila do reality. A to i přesto, že se tvářila jako asi nejvíce zrekonstruovaná část bývalého vojenského objektu.
Digitální hodiny na stěně ukazovany 11:09 a tak tě ani nepřekvapilo, že zela víceméně prázdnotou. S výjimkou Artura Ruena věnujícímu se popíjení čaje a rozhovoru s člověkem, který byl k tobě obrácen zády.
Sotva tě zaznamenal, přerušil dialog a obrátil se na tebe:
Pokud by vám to nevadilo, mistře, mohl byste si přisednout k nám. Čekáme tu na vás, přece jenom je tu více prostoru než nahoře v pracovně.
Mimochodem, asi bych vás měl představit. Toto je mistr Jedi
Korok-Ti-Shian - při těch slovech ukázal tvým směrem - a tohle Algernon Corriolan, jeden z nejlepších pilotů, které jsem kdy mohl poznat, ukázal zas na svého společníka a jeho hlas nenasvědčoval, že by (rozhodně ne vědomě) příliš přeháněl.
Těší mě, že vás poznávám, oslovil tě Algernon. Odhadoval jsi mu asi tak dvacet let; byl to spíš drobnější postavy, s tmavohnědými vlasy a zelenýma očima. Předpokládám, že za nějakou dobu společně poletíme na Utapau. Jinak, promiňte mi tu nezdvořilost, jak jste na tom s říděním lodě?
Výraz jeho tváře a pohled pokradmu vrhnutý směrem k bývalému senátorovi jasně nasvědčoval, že nechová ke svému nadřízenému právě klasickou úctu danou hodnostmi a snaží se vůči němu prosadit nějaký plán - který se nejspíš Ruenovi příliš nezamlouvá. Možná ne příliš na základě racionálních argumentů jako spíš intuice či pouhého pocitu.