Vesmír, křižník třídy Consular
Padawan řádu Jedi Alrik Coriolan se svým mistrem twi´lekem Ti´Aqi Ruadem míří za první misí mladého padawana, kterou nedávno obdrželi od Rady a před několika hodinami odstartovali z hangáru chrámu Jedi na Coruscantu. Nyní se loď ubírala hyperprostorem k planetě Nar Shaddaa, kde se rytíři Jedi mají spojit s informátorem, protože Rada řekla dvojci jen velice málo, ale mnoho věcí naznačovala, že se o krádež postaral někdo spojený s hutty. Cílem mise je získat zpět ukradené přísně tajné plány o investiční politice do okrajových planet Republiky Republikového Senátu, dříve než se tyto plány dostanou do rukou, ve kterých by mohly napáchat mnoho škod, které se nedají slovy, ani kredity vyjádřit.
K dosažení Nar Shaddaa a kantýny Rosol u Giana, vám zbývalo ještě mnoho hodin, a tak jste s mistrem měli dostatek času na probrání mise, či dalších věcí nebo k meditaci či tréninku. Tvůj mistr klidně a se zavřenýma očima seděl v meditačním křesle a poklidně oddychoval. Celou loď řídili dva republikoví piloti, kteří měli dostatečnou praxi na to, aby vás v pořádku dovezli kamkoli a vy mohli nerušeně dělat cokoli jiného, než se starat o let.
Výcvik pro elinor
Moderátor: Moderátoři
-
Elinor Yall
Vesmír, křižník třídy Consular
Nervozita.
Pomalu mi dochází, že lépe svůj stav prostě popsat nedokážu. Přes tři hodiny na cestě, bez nějaké reálné šance se něčím zaměstnat, protože se nedokážu dostatečně soustředit - myšlenky se zcela plynule přesunují k zadání mise a připadají mi asi stejně konstruktivní jako tupé zírání do tmy za zavřenýma očima.
Po čtyřiceti minutách pokusu o meditaci se rozhodnu toho nechat. Plně se proberu a otevřu oči. Chvíli se rozhlížím po kajutě, kterou nám přidělili. Zdá se být hodně prostorná, ačkoli je doopravdy jen střední velikosti - iluze daná pouze tím nejnutnějším vybavením (s výjimkou meditačního křesla, které zabírá přesně tolik prostoru, aby spolehlivě znemožnilo jakýkoli inteligentní trénink, jak mě vzápětí napadne).
Mám sto chutí se zvednout a začít přecházet po místnosti, ale vzhledem k tomu, že mistr ještě medituje, mi to nakonec nepřijde jako dobrý nápad. Jednak by jej to mohlo rušit, jednak by mu to také mohlo poskytnout záminku k dalšímu ponaučení na téma "kodex Jediů a jeho slučitelnost s chováním splašené veverky". (v konečném výsledku snad ještě horší než variace "kodex Jediů a příliš mnoho hodin strávených v archivu studiem materiálů pro vyšší ročníky, což může zračit nezdravou ctižádostivost", prolétne mi hlavou vzpomínka na jedno z prvních kázání, jehož se mi od mistra dostalo a bezděčně mi to cukne v koutcích. Jo, začátky mého padawanství u mistra Radua byly svým způsobem doopravdy zábavné.)
Nakonec tedy sedím v rohu místnosti, jsem potichu, upřeně pozoruji dveře a snažím se nějak roztřídit si svoje myšlenky. Respektive najít, vytáhnout na světlo, roztřídit a zaškatulkovat. Spolehlivý způsob, jak zabít čas a vyhnout se bludnému kruhu na téma - Sakra, to je tak těžké postarat se, aby přísně tajné plány zůstaly přísně tajnými?
Nervozita.
Pomalu mi dochází, že lépe svůj stav prostě popsat nedokážu. Přes tři hodiny na cestě, bez nějaké reálné šance se něčím zaměstnat, protože se nedokážu dostatečně soustředit - myšlenky se zcela plynule přesunují k zadání mise a připadají mi asi stejně konstruktivní jako tupé zírání do tmy za zavřenýma očima.
Po čtyřiceti minutách pokusu o meditaci se rozhodnu toho nechat. Plně se proberu a otevřu oči. Chvíli se rozhlížím po kajutě, kterou nám přidělili. Zdá se být hodně prostorná, ačkoli je doopravdy jen střední velikosti - iluze daná pouze tím nejnutnějším vybavením (s výjimkou meditačního křesla, které zabírá přesně tolik prostoru, aby spolehlivě znemožnilo jakýkoli inteligentní trénink, jak mě vzápětí napadne).
Mám sto chutí se zvednout a začít přecházet po místnosti, ale vzhledem k tomu, že mistr ještě medituje, mi to nakonec nepřijde jako dobrý nápad. Jednak by jej to mohlo rušit, jednak by mu to také mohlo poskytnout záminku k dalšímu ponaučení na téma "kodex Jediů a jeho slučitelnost s chováním splašené veverky". (v konečném výsledku snad ještě horší než variace "kodex Jediů a příliš mnoho hodin strávených v archivu studiem materiálů pro vyšší ročníky, což může zračit nezdravou ctižádostivost", prolétne mi hlavou vzpomínka na jedno z prvních kázání, jehož se mi od mistra dostalo a bezděčně mi to cukne v koutcích. Jo, začátky mého padawanství u mistra Radua byly svým způsobem doopravdy zábavné.)
Nakonec tedy sedím v rohu místnosti, jsem potichu, upřeně pozoruji dveře a snažím se nějak roztřídit si svoje myšlenky. Respektive najít, vytáhnout na světlo, roztřídit a zaškatulkovat. Spolehlivý způsob, jak zabít čas a vyhnout se bludnému kruhu na téma - Sakra, to je tak těžké postarat se, aby přísně tajné plány zůstaly přísně tajnými?
Vesmír, křižník třídy Consular
Vaše loď uháněla hyperprostorem jako o závod a za průzory byly vidět pouze rozmazené šmuhy, nespočetno hvězd, které dávají život stovkám či tisícům planet a meliardám obyvatel galaxie. Když si toto člověk uvědomí, musí se mu zákonitě tajit dech a potom už není tak těžké pochopit pohnůtky vesmírných průzkumníků, kteří se vydávají stále dál a dál od známého vesmíru až do dalekých koutů a k neznámým hvězdám a jejich satelitům.
Vy jste však mířili přímo do centra Huttského impéria, na Nar Shaddaa, planetu obydlenou pašeráky, gangstery, lovci a vrahy, prostě samou honorací. Vládly zde tlustí, slizcí, odporní, ale také bohatí a velice mocní Hutti, kteří naprosto ovládali dění na této planetě stejně tak jako na mnoha dalších v tomto sektoru.
V křižníku byl klid, až nesnesitelný klid. tvůj mistr meditoval, piloti byli zavření ve své kabině a i kdyby se chovali jakkoli hlučně, nemohl jsi je slyšet, žádní droidi v tvé blízkosti nebyli a celá loď šlapala jako hodinky. Slyšel jsi tudíž jen stejnotvárné zvuky chodu lodi, která byla ve výborném stavu, narozdíl od mnoha jiných lodí, kterými odlétali na mise mistři, které neměla Rada tolik v oblibě nebo u kterých ti alespoň přišlo, že je Rada v oblibě mít nemusí.
Tvůj mistr byl však jeden z těch, který neuznával rebelství. Byl na tebe už od mládí tvrdý a přísný a nenechal si ujít žádnou příležitost, aby tě pokáral, přes to všechno, i když sis o něm někdy myslel různé věci, edl tvůj výcvik jistě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a věřil, že tak je to správně a že z tebe udělá správného rytíře Jedi, k čemuž vlastně teď již vše pomalu směřovalo. Vlastně tvé pasování na rytíře dost možná záleží na této misi, možná však také ne.
Po mnoha chvílích nudy, nic nedělání a divných myšlenek, tě z tohoto hloupého a nicneřešícího stereotypu vyrušil mistr Ruadem svým typickým klidným a ledovým hlasem, ve kterém nikdy nebylo cítit žádného citu ani nedůrazu.
Cítím v tvém nitru neklid můj mladý padawane. Trápí tě snad něco? Účel naší mise či naše mise jako taková? Proč nemedituješ a nepřipravuješ se tak na již brzy přicházející činnost na Nar Shaddaa?
Poslední věta vyzněla celkem káravě a když ses podívl na svého mistra, měl stále zavřené oči a zdálo se, že dál medituje.
Vaše loď uháněla hyperprostorem jako o závod a za průzory byly vidět pouze rozmazené šmuhy, nespočetno hvězd, které dávají život stovkám či tisícům planet a meliardám obyvatel galaxie. Když si toto člověk uvědomí, musí se mu zákonitě tajit dech a potom už není tak těžké pochopit pohnůtky vesmírných průzkumníků, kteří se vydávají stále dál a dál od známého vesmíru až do dalekých koutů a k neznámým hvězdám a jejich satelitům.
Vy jste však mířili přímo do centra Huttského impéria, na Nar Shaddaa, planetu obydlenou pašeráky, gangstery, lovci a vrahy, prostě samou honorací. Vládly zde tlustí, slizcí, odporní, ale také bohatí a velice mocní Hutti, kteří naprosto ovládali dění na této planetě stejně tak jako na mnoha dalších v tomto sektoru.
V křižníku byl klid, až nesnesitelný klid. tvůj mistr meditoval, piloti byli zavření ve své kabině a i kdyby se chovali jakkoli hlučně, nemohl jsi je slyšet, žádní droidi v tvé blízkosti nebyli a celá loď šlapala jako hodinky. Slyšel jsi tudíž jen stejnotvárné zvuky chodu lodi, která byla ve výborném stavu, narozdíl od mnoha jiných lodí, kterými odlétali na mise mistři, které neměla Rada tolik v oblibě nebo u kterých ti alespoň přišlo, že je Rada v oblibě mít nemusí.
Tvůj mistr byl však jeden z těch, který neuznával rebelství. Byl na tebe už od mládí tvrdý a přísný a nenechal si ujít žádnou příležitost, aby tě pokáral, přes to všechno, i když sis o něm někdy myslel různé věci, edl tvůj výcvik jistě podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a věřil, že tak je to správně a že z tebe udělá správného rytíře Jedi, k čemuž vlastně teď již vše pomalu směřovalo. Vlastně tvé pasování na rytíře dost možná záleží na této misi, možná však také ne.
Po mnoha chvílích nudy, nic nedělání a divných myšlenek, tě z tohoto hloupého a nicneřešícího stereotypu vyrušil mistr Ruadem svým typickým klidným a ledovým hlasem, ve kterém nikdy nebylo cítit žádného citu ani nedůrazu.
Cítím v tvém nitru neklid můj mladý padawane. Trápí tě snad něco? Účel naší mise či naše mise jako taková? Proč nemedituješ a nepřipravuješ se tak na již brzy přicházející činnost na Nar Shaddaa?
Poslední věta vyzněla celkem káravě a když ses podívl na svého mistra, měl stále zavřené oči a zdálo se, že dál medituje.
-
Elinor Yall
Vesmír, křižník třídy Consular
Všechno zůstávalo při starém, snad jen s tím rozdílem, že nervozita z první výpravy mimo domovský systém byla nahrazena neklidným očekáváním věcí příštích. Znovu si procházím informace vyhledané těsně před vyražením na cestu v chrámové knihovně... ale připadají mi pouze jako data bez nějakého konkrétního významu, vzdálená a nic podstatného neříkající.
Mistr pokračoval v meditaci a monotónní zvuky lodi nasvědčovaly, že vše funguje tak, jak má.
Kdyby měl Senát k věcem podobný přístup, nemuseli bychom teď sedět na lodi... nedokážu si odpustit myšlenku. A ještě ke všemu Huttové. To nám nestačí případ Nal Hutta, bývalého Evocaru? Který jim navíc nestačil, takže se snaží ovládnout i Nar Shaddaa?
Zajímalo by mě, co s tím vůbec můžeme udělat...
Jako by odpovědí na mé pochybnosti se ozval mistrův hlas: Cítím v tvém nitru neklid můj mladý padawane. Trápí tě snad něco? Účel naší mise či naše mise jako taková? Proč nemedituješ a nepřipravuješ se tak na již brzy přicházející činnost na Nar Shaddaa?
No ovšem - přesně tohle jsem mohl od Ti´Aqi Ruada čekat. Klidná, plně soustředěná věta, kterou se trefí do černého.
Omlouvám se, mistře, za svou nesoustředěnost, přiměji se odpovědět po několika vteřinách ticha, ale... ale prostě mě napadají otázky, s kterými si nevím rady a které mě vážně znepokojují. Otázky, které se týkají... odpovědnosti odpovědných.
Pousměji se, a pokračuji:
Ale teď, když vím, že vás již mé poznámky a otázky nebudou rušit, bych se chtěl zeptat na vaši představu o o naší misi. Já... nikdy jsem na Nar Shaddaa nebyl, a poznatky získané v knihovně Chrámu mi přijdou příliš obecné, než abych na jejich základě mohl nějak zodpovědněji přemýšlet o nějakém plánu. Na chvíli zaváhám, ale protože znám mistra až příliš dobře a je mi jasné, že do mě vidí až do morku kosti, dodám: zvlášť, když se mi na základě tamní mapy ani nepodařilo zjistit, v kterém sektoru máme náš kontakt hledat.
Sice si připadám jako úplný pitomec, ale z těch nezřetelných šedozelených krychliček pod fialovým nápisem "Nar Shaddaa - svět pochybné pověsti!" se doopravdy nic vyčíst nedalo. A na vyhledání kvalitnějších materiálů mi už pak nezbýval čas, protože jsem vyplýtval dobrou hodinu snahou to nějak rozkódovat
Všechno zůstávalo při starém, snad jen s tím rozdílem, že nervozita z první výpravy mimo domovský systém byla nahrazena neklidným očekáváním věcí příštích. Znovu si procházím informace vyhledané těsně před vyražením na cestu v chrámové knihovně... ale připadají mi pouze jako data bez nějakého konkrétního významu, vzdálená a nic podstatného neříkající.
Mistr pokračoval v meditaci a monotónní zvuky lodi nasvědčovaly, že vše funguje tak, jak má.
Kdyby měl Senát k věcem podobný přístup, nemuseli bychom teď sedět na lodi... nedokážu si odpustit myšlenku. A ještě ke všemu Huttové. To nám nestačí případ Nal Hutta, bývalého Evocaru? Který jim navíc nestačil, takže se snaží ovládnout i Nar Shaddaa?
Zajímalo by mě, co s tím vůbec můžeme udělat...
Jako by odpovědí na mé pochybnosti se ozval mistrův hlas: Cítím v tvém nitru neklid můj mladý padawane. Trápí tě snad něco? Účel naší mise či naše mise jako taková? Proč nemedituješ a nepřipravuješ se tak na již brzy přicházející činnost na Nar Shaddaa?
No ovšem - přesně tohle jsem mohl od Ti´Aqi Ruada čekat. Klidná, plně soustředěná věta, kterou se trefí do černého.
Omlouvám se, mistře, za svou nesoustředěnost, přiměji se odpovědět po několika vteřinách ticha, ale... ale prostě mě napadají otázky, s kterými si nevím rady a které mě vážně znepokojují. Otázky, které se týkají... odpovědnosti odpovědných.
Pousměji se, a pokračuji:
Ale teď, když vím, že vás již mé poznámky a otázky nebudou rušit, bych se chtěl zeptat na vaši představu o o naší misi. Já... nikdy jsem na Nar Shaddaa nebyl, a poznatky získané v knihovně Chrámu mi přijdou příliš obecné, než abych na jejich základě mohl nějak zodpovědněji přemýšlet o nějakém plánu. Na chvíli zaváhám, ale protože znám mistra až příliš dobře a je mi jasné, že do mě vidí až do morku kosti, dodám: zvlášť, když se mi na základě tamní mapy ani nepodařilo zjistit, v kterém sektoru máme náš kontakt hledat.
Sice si připadám jako úplný pitomec, ale z těch nezřetelných šedozelených krychliček pod fialovým nápisem "Nar Shaddaa - svět pochybné pověsti!" se doopravdy nic vyčíst nedalo. A na vyhledání kvalitnějších materiálů mi už pak nezbýval čas, protože jsem vyplýtval dobrou hodinu snahou to nějak rozkódovat
Vesmír, křižník třídy Consular
Otázky týkající se odpovědonosti odpovědných?
Zeptal se mistr okamžitě zkoumavě a s povytaženým obočím se na tebe konečně obrátil a dokonce otevřel i své zestárlé šedé oči, ve kterých se dalo jistě spatřit mnoho z jeho osobnosti, jenže ty jsi to zatím nedokázal nebo tvůj mistr tak chtěl, abys v jeho očích nic nerozeznal. Po chvilce pokračoval opět svým klidným a soustředěným hasem bez zvláštího pohledu, ale bylo jisté, že předchozí bude chtít Ti´Aqi ještě vysvětlit.
Má představa o naší misi je zatím takováto: Dorazíme na Nar Shaddaa, pokusíme se být co nejméně nápadní, aby nám místní obyvatelé zbytečně nepřidělávali starosti, spojíme se s mým zdrojem a potom, na základě informací, které nám podá, budeme pokračovat.
Usměje se potom jediným úsměvem, který jsi u něj kdy viděl, a který neznamenal pobavení, ale spíš nájezd na poučnou nótu, která může bez přerušení klidně trvat několik cest hypeprostorem na Nar Shaddaa a zase zpět na Coruscant a kterých už jsi za svůj výcvik slyšel tolik a tolik. Samozřejmě hned dál pokračoval.
Udělal jsi správně, že ses o Nar Shaddaa informoval v knihovně, ale věř mi, že knihovna ti nikdy nemůže dát tolik jako vlastní zkušenost. Již brzy poznáš, jak nevlídné, neklidné a v Síle narušené Nar Shaddaa je. Ostatně myslím si, že tu nevyrovnanost pocítíš i ty a bude to pro tebe jistě dobrá zkouška.
Na chvilku se odmlčí, aby si uspořádal myšlenky nebo možná jen navlhčil rty, které se mu začaly pomalu slepovat, a tak činily jeho slova méně srozumitelnými. V zápětí se opět rozhovořil.
A co se týká místa, kde budeme hledat, to není problém, jak už jsem řekl, znám náš zdroj osobně a vím, kde přesně leží kantýna, ve které se máme setkat. Jen doufám, že vše proběhne podle plánu a nebude nutné použití hrubé síly, což by jistě zpomalilo naší cestu.
Zdálo se, že tím domluvil a teď už tě jen dál probodával svým zkoumavým pohledem, který ti byl trochu nepříjemný i po těch letech, ve kterých jsi tento pohled snášel. Jako by tě odhadoval, hodnotil a vypisoval uvnitř své hlavy sázkový kurz na tvé myšlenky, činy a přesvědčení.
Nikdy ti vlastně nedal najevo, co si o tobě myslí. Nikdy ti neprojevil náznak přehnané přízně, avšak ani opačné pocity. Slyšel jsi od něj často kárání, ale pochvalu jen zřídka kdy. Byl tak neutrální jako snad žádný jiný mistr. Neměl zřejmě v úmyslu být tvým velkým přítelem, ale jen tvým učitelem, vzorem, průvodcem života a výcviku. Snažil se z tebe udšlat tvrdého rytíře Jedi, který snad ani nerozumí citům a už vůbec by jim neměl podlehnout, takového, jakým je on sám, protože je přesvědčen, že tak je to správné a nejlepší pro tebe, řád i Republiku.
Otázky týkající se odpovědonosti odpovědných?
Zeptal se mistr okamžitě zkoumavě a s povytaženým obočím se na tebe konečně obrátil a dokonce otevřel i své zestárlé šedé oči, ve kterých se dalo jistě spatřit mnoho z jeho osobnosti, jenže ty jsi to zatím nedokázal nebo tvůj mistr tak chtěl, abys v jeho očích nic nerozeznal. Po chvilce pokračoval opět svým klidným a soustředěným hasem bez zvláštího pohledu, ale bylo jisté, že předchozí bude chtít Ti´Aqi ještě vysvětlit.
Má představa o naší misi je zatím takováto: Dorazíme na Nar Shaddaa, pokusíme se být co nejméně nápadní, aby nám místní obyvatelé zbytečně nepřidělávali starosti, spojíme se s mým zdrojem a potom, na základě informací, které nám podá, budeme pokračovat.
Usměje se potom jediným úsměvem, který jsi u něj kdy viděl, a který neznamenal pobavení, ale spíš nájezd na poučnou nótu, která může bez přerušení klidně trvat několik cest hypeprostorem na Nar Shaddaa a zase zpět na Coruscant a kterých už jsi za svůj výcvik slyšel tolik a tolik. Samozřejmě hned dál pokračoval.
Udělal jsi správně, že ses o Nar Shaddaa informoval v knihovně, ale věř mi, že knihovna ti nikdy nemůže dát tolik jako vlastní zkušenost. Již brzy poznáš, jak nevlídné, neklidné a v Síle narušené Nar Shaddaa je. Ostatně myslím si, že tu nevyrovnanost pocítíš i ty a bude to pro tebe jistě dobrá zkouška.
Na chvilku se odmlčí, aby si uspořádal myšlenky nebo možná jen navlhčil rty, které se mu začaly pomalu slepovat, a tak činily jeho slova méně srozumitelnými. V zápětí se opět rozhovořil.
A co se týká místa, kde budeme hledat, to není problém, jak už jsem řekl, znám náš zdroj osobně a vím, kde přesně leží kantýna, ve které se máme setkat. Jen doufám, že vše proběhne podle plánu a nebude nutné použití hrubé síly, což by jistě zpomalilo naší cestu.
Zdálo se, že tím domluvil a teď už tě jen dál probodával svým zkoumavým pohledem, který ti byl trochu nepříjemný i po těch letech, ve kterých jsi tento pohled snášel. Jako by tě odhadoval, hodnotil a vypisoval uvnitř své hlavy sázkový kurz na tvé myšlenky, činy a přesvědčení.
Nikdy ti vlastně nedal najevo, co si o tobě myslí. Nikdy ti neprojevil náznak přehnané přízně, avšak ani opačné pocity. Slyšel jsi od něj často kárání, ale pochvalu jen zřídka kdy. Byl tak neutrální jako snad žádný jiný mistr. Neměl zřejmě v úmyslu být tvým velkým přítelem, ale jen tvým učitelem, vzorem, průvodcem života a výcviku. Snažil se z tebe udšlat tvrdého rytíře Jedi, který snad ani nerozumí citům a už vůbec by jim neměl podlehnout, takového, jakým je on sám, protože je přesvědčen, že tak je to správné a nejlepší pro tebe, řád i Republiku.
-
Elinor Yall
Vesmír, křižník třídy Consular
Tak tohle se ti, Alriku, doopravdy povedlo! pomyslím si při mistrových slovech "Otázky týkající se odpovědnosti odpovědných?".
To s ním nejsi schopný vydržet ani pár hodin v jedné místnosti, aniž byste narazili na nějaké tvé zásadní nedostatky, které má většina padawanů ve více než dvojnásobném množství?
A zatímco očekávám další kázání o MÉ nedostatečné odpovědnosti - kterou jsem koneckonců dostatečně demostroval neschopností soustředit se na meditaci -, čeká mě značné překvapení.
Skoro jako by se Ti´Aqi doopravdy zajímal o to, co jsem chtěl říct, napadne mě s určitou dávkou hrdosti.
"Má představa o naší misi je zatím takováto: Dorazíme na Nar Shaddaa, pokusíme se být co nejméně nápadní, aby nám místní obyvatelé zbytečně nepřidělávali starosti, spojíme se s mým zdrojem a potom, na základě informací, které nám podá, budeme pokračovat."
To zní víc než pochopitelně, přesně takovouto představu jsem od mistra očekával - jasnou, strohou, fungující i při pohledu z více možných úhlů. Pravděpodobně nejinteligentnější možnou, jakou lze vymyslet... ale kterou možná nebude právě nejsnadnější zrealizovat. Právě kvůli postoji místních obyvatel.
Ale co, já problémy rozhodně dělat nemíním... a věřím, že budeme tak nenápadní, jak jsou toho člověk a twi´lek na Nar Shaddaa schopni.
Trochu se protáhnu a narovnám si záda; přeci jen mě začínají z dlouhého nečinného sezení na jednom místě bolet.
"A co se týká místa, kde budeme hledat, to není problém, jak už jsem řekl, znám náš zdroj osobně a vím, kde přesně leží kantýna, ve které se máme setkat. Jen doufám, že vše proběhne podle plánu a nebude nutné použití hrubé síly, což by jistě zpomalilo naší cestu."
Jeho poslední věta mi připadá zvláštní, zvlášť, když stále čekám nějakou výraznější kritiku. Neubráním se pousmání: Také doufám, mistře. Především se domnívám, že pokud jsou do věci doopravdy zapletení Hutti, bylo by to značně kontraproduktivní a způsobilo by to víc problémů než přispělo k řešení toho stávajícího.
A navíc nechci nijak zpomalovat naši cestu. Chci, aby vše bylo co nejdřív v pořádku. A aby Republika byla v bezpečí - a to bych rozhodně nedefinoval jako přísně tajné ekonomocké projekty Senátu putující po huttském teritoriu!
Potom se mi v hlavě připomenou Ruademova slova o nevyrovnanosti a o zkoušce. No, pokud přijde, poradím si s ní podle svého nejlepšího vědomí. Nemůžu si přece dovolit selhat. Už kvůli kázání, které by při případném neúspěchu následovalo...
________
Děláš moc pěkný příspěvky, jen jedna taková drobnost, nemusís opakovat přímou řeč z mých příspěvků.. Mě to pak občas trochu mate...
MrTukan
Tak tohle se ti, Alriku, doopravdy povedlo! pomyslím si při mistrových slovech "Otázky týkající se odpovědnosti odpovědných?".
To s ním nejsi schopný vydržet ani pár hodin v jedné místnosti, aniž byste narazili na nějaké tvé zásadní nedostatky, které má většina padawanů ve více než dvojnásobném množství?
A zatímco očekávám další kázání o MÉ nedostatečné odpovědnosti - kterou jsem koneckonců dostatečně demostroval neschopností soustředit se na meditaci -, čeká mě značné překvapení.
Skoro jako by se Ti´Aqi doopravdy zajímal o to, co jsem chtěl říct, napadne mě s určitou dávkou hrdosti.
"Má představa o naší misi je zatím takováto: Dorazíme na Nar Shaddaa, pokusíme se být co nejméně nápadní, aby nám místní obyvatelé zbytečně nepřidělávali starosti, spojíme se s mým zdrojem a potom, na základě informací, které nám podá, budeme pokračovat."
To zní víc než pochopitelně, přesně takovouto představu jsem od mistra očekával - jasnou, strohou, fungující i při pohledu z více možných úhlů. Pravděpodobně nejinteligentnější možnou, jakou lze vymyslet... ale kterou možná nebude právě nejsnadnější zrealizovat. Právě kvůli postoji místních obyvatel.
Ale co, já problémy rozhodně dělat nemíním... a věřím, že budeme tak nenápadní, jak jsou toho člověk a twi´lek na Nar Shaddaa schopni.
Trochu se protáhnu a narovnám si záda; přeci jen mě začínají z dlouhého nečinného sezení na jednom místě bolet.
"A co se týká místa, kde budeme hledat, to není problém, jak už jsem řekl, znám náš zdroj osobně a vím, kde přesně leží kantýna, ve které se máme setkat. Jen doufám, že vše proběhne podle plánu a nebude nutné použití hrubé síly, což by jistě zpomalilo naší cestu."
Jeho poslední věta mi připadá zvláštní, zvlášť, když stále čekám nějakou výraznější kritiku. Neubráním se pousmání: Také doufám, mistře. Především se domnívám, že pokud jsou do věci doopravdy zapletení Hutti, bylo by to značně kontraproduktivní a způsobilo by to víc problémů než přispělo k řešení toho stávajícího.
A navíc nechci nijak zpomalovat naši cestu. Chci, aby vše bylo co nejdřív v pořádku. A aby Republika byla v bezpečí - a to bych rozhodně nedefinoval jako přísně tajné ekonomocké projekty Senátu putující po huttském teritoriu!
Potom se mi v hlavě připomenou Ruademova slova o nevyrovnanosti a o zkoušce. No, pokud přijde, poradím si s ní podle svého nejlepšího vědomí. Nemůžu si přece dovolit selhat. Už kvůli kázání, které by při případném neúspěchu následovalo...
________
Děláš moc pěkný příspěvky, jen jedna taková drobnost, nemusís opakovat přímou řeč z mých příspěvků.. Mě to pak občas trochu mate...
MrTukanVesmír, křižník třídy Consular
No tak uvidíme, jak se ti povede vyrovnat se s podmínkami na Nar Shaddaa.
Strohou větu mistr doplnil trochu popichovačným úsklebkem, který zjevně signalizoval, že si myslím, že zase provedeš nějakou hloupest nebo neuváženost, která váš postup jistě alespoň zpomalí či způsobí potíže. Tím také udělal přítrž pozitivních věcí a náznaků, které z jeho strany mohly signalizovat něco jiného, než kárání. Nakonec prohodil ještě jednu větu, která byla zabarvena spíše trochu výhružně.
A teď už mi dej pokoj a medituj! K dosažení orbity Nar Shaddaa už nezbývá příliš času, takže ať jsme oba odpočatí, koncentrovaní a připravení!
Potom nekompromisně zavřel oči a vrátil se do původního meditačního sedu a téměř okamžitě se ponořil do meditace, která zkoncentruje Sílu v jeho nitru a dá mu daleko víc než obyčejný spánek.
Po nějaké době, ne však tak dlouho, aby ses stihl uvrhnout aspoň do lehké meditace, se z interkomu ozval hlas pilota, který by zjevně v dobré náladě a do komunikátoru zaujatě a energicky zašprýmoval:
Ano dámy a pánové, už je to tu! Nar Shaddaa se před vašima vznešenýma očima objeví za 3, 2, 1, teď! Vítá vás orbita planety Nar Shaddaa, oblíbené rekreační destinace, která je vyhledávána zejména vrahy, pašeráky, lovci odměn a také samozřejmě krásně slizskými hutty, kteří zde udržují pláže čisté a bez mrtvol! Prosím připoutejte se, neboť po vyřízení nezbytných náležitostí započně loď s přistávacím manévrem.
Hlas hlavního pilota dozněl, ale to nezměnilo Ruadův nechápavý a opovržlivý pohled směrem k pilotní kabině. Probral se z meditace zřejmě okamžitě potom, co hlášení začalo. Následně se stejnm pohledem podíval i na tebe, aby zjistil, jestli sdílíš jeho rozhořčení.
Za průzory kabiny se hvězdy, po lehkém škubnutí po vystoupení z hyperprostoru, staly zase zářícími body a bylo jisté, že kdesi před vámi či pod vámi již byla planeta Nar Shaddaa, cíl vaší cesty. Zatím jste ji však průzory v kabině neviděli.
No tak uvidíme, jak se ti povede vyrovnat se s podmínkami na Nar Shaddaa.
Strohou větu mistr doplnil trochu popichovačným úsklebkem, který zjevně signalizoval, že si myslím, že zase provedeš nějakou hloupest nebo neuváženost, která váš postup jistě alespoň zpomalí či způsobí potíže. Tím také udělal přítrž pozitivních věcí a náznaků, které z jeho strany mohly signalizovat něco jiného, než kárání. Nakonec prohodil ještě jednu větu, která byla zabarvena spíše trochu výhružně.
A teď už mi dej pokoj a medituj! K dosažení orbity Nar Shaddaa už nezbývá příliš času, takže ať jsme oba odpočatí, koncentrovaní a připravení!
Potom nekompromisně zavřel oči a vrátil se do původního meditačního sedu a téměř okamžitě se ponořil do meditace, která zkoncentruje Sílu v jeho nitru a dá mu daleko víc než obyčejný spánek.
Po nějaké době, ne však tak dlouho, aby ses stihl uvrhnout aspoň do lehké meditace, se z interkomu ozval hlas pilota, který by zjevně v dobré náladě a do komunikátoru zaujatě a energicky zašprýmoval:
Ano dámy a pánové, už je to tu! Nar Shaddaa se před vašima vznešenýma očima objeví za 3, 2, 1, teď! Vítá vás orbita planety Nar Shaddaa, oblíbené rekreační destinace, která je vyhledávána zejména vrahy, pašeráky, lovci odměn a také samozřejmě krásně slizskými hutty, kteří zde udržují pláže čisté a bez mrtvol! Prosím připoutejte se, neboť po vyřízení nezbytných náležitostí započně loď s přistávacím manévrem.
Hlas hlavního pilota dozněl, ale to nezměnilo Ruadův nechápavý a opovržlivý pohled směrem k pilotní kabině. Probral se z meditace zřejmě okamžitě potom, co hlášení začalo. Následně se stejnm pohledem podíval i na tebe, aby zjistil, jestli sdílíš jeho rozhořčení.
Za průzory kabiny se hvězdy, po lehkém škubnutí po vystoupení z hyperprostoru, staly zase zářícími body a bylo jisté, že kdesi před vámi či pod vámi již byla planeta Nar Shaddaa, cíl vaší cesty. Zatím jste ji však průzory v kabině neviděli.
-
Elinor Yall
Vesmír, křižník třídy Consular
Jak se dokážu vyrovnat s podmínkami na Nar Shaddaa? - To sice netuším, ale po dlouhém výcviku u vás mám chvílemi pocit, že se dokážu dobře vyrovnat ve vším, co nejsou shazující poznámky! prolétne mi hlavou, ale nemyslím to příliš vážně.
Vím, že to Ti´Aqi myslí dobře a že tímto způsobem dosahuje lepších výsledků než kdyby zvolil nějakou lidštější formu komunikace - pod jeho vedením se mi podařilo udělat spoustu tvrdé práce v oblastech, kde jsem měl vždycky značné mezery a je mi jasné, že se vždycky budu mít v čem zlepšovat... na druhou stranu, občas mě styl komunikace „mluvím do zdi a občas spadne strop“ štve.
Což může být vlastně i mistrův záměr, napadne mě už o poznání klidněji a v určitých rozpacích. Sebekontrola, co se pocitů a emocí týká, JE moje slabé místo. A to, že se umím ovládat a navenek se tyhle zmatky snad ani neprojevují, není omluva. Spíš – výmluva.
Pohodlně se uvelebím ve svém oblíbeném rohu a znova zavřu oči.
Nechám všechno odplynout; je mi jedno kam.
Čas se někam propadl, stejně tak i ostatní problémy, a namísto nich se pomaličku vynořuje světýlko, jemná záře někde uvnitř… Síla. Krásná, čirá, průzračná.
Nejsou žádné emoce, jen klid
Není žádné nevědomost, je jen poznání
Není žádná vášeň, jen vyrovnanost
Není žádný chaos, jen harmonie
Není žádná smrt, je jen síla
Nemám ani tušení, jak dlouho to trvalo; sotva se ale začínám dostávat k čemusi, co by se dalo nazvat meditací, přeruší mě pilotovo… poněkud rozjařené uvítání.
Okamžitě stojím na nohou. Nepříjemný pocit kolem žaludku velmi rychle mizí a namísto něj se objevuje pobavení. No tedy… alespoň někdo dokáže brát věci s nadhledem.
Nicméně se mi to rychle podaří zamaskovat, dokonce dřív, než se opatrně podívám, co mistr. Je mi jasné, že z takovéhoto uvítání nebude právě nadšen – a skutečnost ještě překoná mé nejhorší očekávání.
Nejlépe bude zůstat potichu a zachovat klid.
Obrátím se k průzoru a dlouze se zadívám na obrysy Nar Shaddaa.
Tak... a jsme tady.
Jak se dokážu vyrovnat s podmínkami na Nar Shaddaa? - To sice netuším, ale po dlouhém výcviku u vás mám chvílemi pocit, že se dokážu dobře vyrovnat ve vším, co nejsou shazující poznámky! prolétne mi hlavou, ale nemyslím to příliš vážně.
Vím, že to Ti´Aqi myslí dobře a že tímto způsobem dosahuje lepších výsledků než kdyby zvolil nějakou lidštější formu komunikace - pod jeho vedením se mi podařilo udělat spoustu tvrdé práce v oblastech, kde jsem měl vždycky značné mezery a je mi jasné, že se vždycky budu mít v čem zlepšovat... na druhou stranu, občas mě styl komunikace „mluvím do zdi a občas spadne strop“ štve.
Což může být vlastně i mistrův záměr, napadne mě už o poznání klidněji a v určitých rozpacích. Sebekontrola, co se pocitů a emocí týká, JE moje slabé místo. A to, že se umím ovládat a navenek se tyhle zmatky snad ani neprojevují, není omluva. Spíš – výmluva.
Pohodlně se uvelebím ve svém oblíbeném rohu a znova zavřu oči.
Nechám všechno odplynout; je mi jedno kam.
Čas se někam propadl, stejně tak i ostatní problémy, a namísto nich se pomaličku vynořuje světýlko, jemná záře někde uvnitř… Síla. Krásná, čirá, průzračná.
Nejsou žádné emoce, jen klid
Není žádné nevědomost, je jen poznání
Není žádná vášeň, jen vyrovnanost
Není žádný chaos, jen harmonie
Není žádná smrt, je jen síla
Nemám ani tušení, jak dlouho to trvalo; sotva se ale začínám dostávat k čemusi, co by se dalo nazvat meditací, přeruší mě pilotovo… poněkud rozjařené uvítání.
Okamžitě stojím na nohou. Nepříjemný pocit kolem žaludku velmi rychle mizí a namísto něj se objevuje pobavení. No tedy… alespoň někdo dokáže brát věci s nadhledem.
Nicméně se mi to rychle podaří zamaskovat, dokonce dřív, než se opatrně podívám, co mistr. Je mi jasné, že z takovéhoto uvítání nebude právě nadšen – a skutečnost ještě překoná mé nejhorší očekávání.
Nejlépe bude zůstat potichu a zachovat klid.
Obrátím se k průzoru a dlouze se zadívám na obrysy Nar Shaddaa.
Tak... a jsme tady.
Vesmír, křižník třídy Consular
Ano, to tedy opravdu jsme.
Přitakal mistr, v jehož hlase byloještě jasně čitelné rozhořčení z neúcty pilota zřejmě zejmána k jeho osobě a funkci, kterou zastává, což ale samozřejmě nechtěl ani nemohl říct.
Jak piloti začala se setupnými manévry, již jste konečně průzory viděli měsíc Nar Shaddaa, který obíhal kolem slizké planety Nal Hutta, domovskou planetou Hutů, kteří se odtut rozšířili po celém huttském prostoru a mnozí ještě dál.
Povrch Nar Shaddaa se stále přibližoval a tobě tak trochu připomínal Coruscant. Město se rozkládalo na celém území, kam až tvoje oko dohlédlo, ale narozdíl od Coruscantu se nepyšnilo "nebeskými" parky, promenádami a nejdůležitéjšími vládními budovamy, které byly ozdobou Coruscantu. Zde vše vypadalo tak nějak stejně a to ještě horní patra byla vcelku civilizovaná, oproti tomu, co jsi četl o těch nižších.
Ti´Aqi byl po celou dobu sestupu, kromě svého jediného přitakání, nezvykle potichu a s podivným výrazem koukal na Nar Shaddaa. Z toho výrazu bylo patrné, že zde není poprvé a že k tomuto místu jistě necítí lásku - pokud by se tedy dalo říct, že je schopen cítit lásku nebo cokoli jiného.
Ještě chvílil ses mohl kochat planetou ze vduchu, kde už kolem vaší lodi prolétalo mnoho jiných, vzlétajících a taktéž přistávajících nebo jen prolétajících do jiných sektorů. Potom jste konečně s celou odí dosedly na jednu z oficiálních přistávacích ploch, kde vám bylo aspoň o trochu víc zaručeno, že vám loď nikdo neukradne během doby, kdy budete pryč.
Tvůj mistr již dál neotálel a ihned se vydal k východu z lodi, kde piloti hned po přistání spustili rampu a umožnili vám tak pohodlně vystoupit. Mistr kupodiv už nepronesl žádnou poučku ani varování, jen vstoupil na přistávací plochu a točil se na tebe, protože byl zřejmě zvědav, jak si v prvních chvílích povedeš.
Když jsi vstoupil na "pevnou zem", vlastně jenom na vysunutou přistávací plošinu, pocítil jsi náhled tolik podivného v Síle, až se ti z toho zamotala hlava. Cítil jsi v Síle tolik bytostí, tolik jejich hněvu, nenávisti, vražd, neporozumění a nepochopení, že jsi sám cítil, jak se propadáš do nejistoty a chřadneš pod působením těchto neviditelných, ale přesto působících vlivů.
Nar Shaddaa, měsíc, který se stal již před tisíciletími domovem pašeráků, lovecké komunity, gangů a různých dalších podvratných živlů. Měsíc, kde všemu a všem vládli Hutti, kteří udržovali na planetě i v sektoru "pořádek". Měsíc, kde slovo Hutta bylo zákon a kdo ho porušil, stal se otrokem nebo přišel o život. Na druhou stranu, když se někdo potřeboval skrýt před okolním světem, bylo Nar Shaddaa ideálním místem, pokud však takovéhoto člověka nehledali právě Hutti a jejich zabijáci, v takovém případě by to byla opravdová sebevražda. Každopádně skrýt se zde před republikou bylo velice jednoduché, protože každý republikový voják by to zde měl velice těžké, stejně tak je to jistě i s rytíři Jedi, kteří jsou ale přeci jen obranyschopnější a autoritativnější.
Ano, to tedy opravdu jsme.
Přitakal mistr, v jehož hlase byloještě jasně čitelné rozhořčení z neúcty pilota zřejmě zejmána k jeho osobě a funkci, kterou zastává, což ale samozřejmě nechtěl ani nemohl říct.
Jak piloti začala se setupnými manévry, již jste konečně průzory viděli měsíc Nar Shaddaa, který obíhal kolem slizké planety Nal Hutta, domovskou planetou Hutů, kteří se odtut rozšířili po celém huttském prostoru a mnozí ještě dál.
Povrch Nar Shaddaa se stále přibližoval a tobě tak trochu připomínal Coruscant. Město se rozkládalo na celém území, kam až tvoje oko dohlédlo, ale narozdíl od Coruscantu se nepyšnilo "nebeskými" parky, promenádami a nejdůležitéjšími vládními budovamy, které byly ozdobou Coruscantu. Zde vše vypadalo tak nějak stejně a to ještě horní patra byla vcelku civilizovaná, oproti tomu, co jsi četl o těch nižších.
Ti´Aqi byl po celou dobu sestupu, kromě svého jediného přitakání, nezvykle potichu a s podivným výrazem koukal na Nar Shaddaa. Z toho výrazu bylo patrné, že zde není poprvé a že k tomuto místu jistě necítí lásku - pokud by se tedy dalo říct, že je schopen cítit lásku nebo cokoli jiného.
Ještě chvílil ses mohl kochat planetou ze vduchu, kde už kolem vaší lodi prolétalo mnoho jiných, vzlétajících a taktéž přistávajících nebo jen prolétajících do jiných sektorů. Potom jste konečně s celou odí dosedly na jednu z oficiálních přistávacích ploch, kde vám bylo aspoň o trochu víc zaručeno, že vám loď nikdo neukradne během doby, kdy budete pryč.
Tvůj mistr již dál neotálel a ihned se vydal k východu z lodi, kde piloti hned po přistání spustili rampu a umožnili vám tak pohodlně vystoupit. Mistr kupodiv už nepronesl žádnou poučku ani varování, jen vstoupil na přistávací plochu a točil se na tebe, protože byl zřejmě zvědav, jak si v prvních chvílích povedeš.
Když jsi vstoupil na "pevnou zem", vlastně jenom na vysunutou přistávací plošinu, pocítil jsi náhled tolik podivného v Síle, až se ti z toho zamotala hlava. Cítil jsi v Síle tolik bytostí, tolik jejich hněvu, nenávisti, vražd, neporozumění a nepochopení, že jsi sám cítil, jak se propadáš do nejistoty a chřadneš pod působením těchto neviditelných, ale přesto působících vlivů.
Nar Shaddaa, měsíc, který se stal již před tisíciletími domovem pašeráků, lovecké komunity, gangů a různých dalších podvratných živlů. Měsíc, kde všemu a všem vládli Hutti, kteří udržovali na planetě i v sektoru "pořádek". Měsíc, kde slovo Hutta bylo zákon a kdo ho porušil, stal se otrokem nebo přišel o život. Na druhou stranu, když se někdo potřeboval skrýt před okolním světem, bylo Nar Shaddaa ideálním místem, pokud však takovéhoto člověka nehledali právě Hutti a jejich zabijáci, v takovém případě by to byla opravdová sebevražda. Každopádně skrýt se zde před republikou bylo velice jednoduché, protože každý republikový voják by to zde měl velice těžké, stejně tak je to jistě i s rytíři Jedi, kteří jsou ale přeci jen obranyschopnější a autoritativnější.
-
Elinor Yall
křižník třídy Consular, před přistáním na Nar Shaddaa
Zbytek přistávacího manévru proběhl více než pokojně, přestože z pohledu na měsíc a jeho zástavbu mám tak trochu divný pocit - No, rozhodně nejsem jediný, komu se to tu nezdá! v duchu okomentuji mistrovu reakci, která to všechno zesiluje. Něco takového jsem u něj ještě nikdy nezaznamenal.
Opravdu by mě zajímalo, při jakých příležitostech to tu poznal... pomyslím si a přehodím si přes ramena svůj tmavohnědý cestovní plášť - pohodlný, nenápadný, praktický. Pro jistotu ještě zkontroluji, že světelný meč je bezpečně ukrytý pod jeho záhyby.
Rytíři Jedi se zde netěší příliš velké oblibě a pochybuji, že současná ututlaná politická krize na tom něco změnila - myšleno k lepšímu. Zda k horšímu, na to by se bezpochyby daly vypisovat sázkové kurzy, ale tohle je spíše práce pro zdejší... rekreanty, napadne mě v souvislosti s pilotovým uvítacím proslovem a musím se tomu pousmát.
Nar Shaddaa, přistávací plocha
Samotné opouštění lodi a vstup na území "oblíbené rekreační destinace, která je vyhledávána zejména vrahy, pašeráky, lovci odměn a také samozřejmě krásně slizskými hutty" probíhalo za mistrova pochmurného mlčení, které mě spolehlivě přinutilo soustředit se na každý sebenepatrnější detail okolí - a mého vlastního chování. Jako bych se náhle ocitl pod drobnohledem a teď šlo o to neposkytnout si jedinou šanci udělat krok špatnou stranou.
Zkouška? - Ale kde? V čem? rozhlédl jsem se opatrně kolem sebe. Celá přistávací plocha vypadala... normálně. Jinak než jako přístavy v Corusantu; byla mnohem víc špinavá, zaprášená, a zdi nedalekých budov zdobily oprýskané barevné nápisy. Vzduch páchl po oleji a nejrůznějších zplodinách z motorů zde přistávajících lodí, jenže jinak vše působilo... běžně. Téměř neškodně, dá-li se toto slovní spojení použít v souvislosti s čímkoli nacházejícím se na Nar Shaddaa...
To vše se však změnilo, sotva jsem z přistávací plošinky lodi sestoupil na povrch měsíce. Jako by se mi přes hlavu přelila šedivá vlna negativní energie, příliv všeho, co má Nar Shaddaa ve více než přebytečné míře... ztěžka jsem zalapal po vzduchu.
No tak... KLID! Uklidni se!!!
Přinutil jsem se na pár vteřin zastavit, počkat, až to nejhorší z podivného stavu opadne - a tvářit se, jako by vše bylo v nejlepším pořádku, jen mě obzvlášť zaujala duhově zářící olejová skvrna v kalužině asi tři kroky od mých nohou. Asi jsem trochu zbledl, ale za zlomek okamžiku jsem měl pocit, že nejnutnější aklimatizace úspěšně proběhla.
Doufám, že se to už nebude opakovat... a že tu nezůstaneme dlouho.
Napřímil jsem se, odtrhl pohled od fleku v louži - a všiml si mistra sledujícího, co to se mnou dělá.
Pokrčím rameny.
Jsem v pořádku, dodám co nejklidněji, jen se mi nějak zamotala hlava - asi tou zdejší atmosférou.
Pokusím se o povzbudivé pousmání, hlavně abych nějak uklidnil sebe. Fungování Síly na Nar Shaddaa mě přeci jen rozhodilo - a to je přesně ta věc, kterou si nemohu a nechci dovolit. Náš úkol potřebuje plné soustředění.
Takže... kudy teď?
Zbytek přistávacího manévru proběhl více než pokojně, přestože z pohledu na měsíc a jeho zástavbu mám tak trochu divný pocit - No, rozhodně nejsem jediný, komu se to tu nezdá! v duchu okomentuji mistrovu reakci, která to všechno zesiluje. Něco takového jsem u něj ještě nikdy nezaznamenal.
Opravdu by mě zajímalo, při jakých příležitostech to tu poznal... pomyslím si a přehodím si přes ramena svůj tmavohnědý cestovní plášť - pohodlný, nenápadný, praktický. Pro jistotu ještě zkontroluji, že světelný meč je bezpečně ukrytý pod jeho záhyby.
Rytíři Jedi se zde netěší příliš velké oblibě a pochybuji, že současná ututlaná politická krize na tom něco změnila - myšleno k lepšímu. Zda k horšímu, na to by se bezpochyby daly vypisovat sázkové kurzy, ale tohle je spíše práce pro zdejší... rekreanty, napadne mě v souvislosti s pilotovým uvítacím proslovem a musím se tomu pousmát.
Nar Shaddaa, přistávací plocha
Samotné opouštění lodi a vstup na území "oblíbené rekreační destinace, která je vyhledávána zejména vrahy, pašeráky, lovci odměn a také samozřejmě krásně slizskými hutty" probíhalo za mistrova pochmurného mlčení, které mě spolehlivě přinutilo soustředit se na každý sebenepatrnější detail okolí - a mého vlastního chování. Jako bych se náhle ocitl pod drobnohledem a teď šlo o to neposkytnout si jedinou šanci udělat krok špatnou stranou.
Zkouška? - Ale kde? V čem? rozhlédl jsem se opatrně kolem sebe. Celá přistávací plocha vypadala... normálně. Jinak než jako přístavy v Corusantu; byla mnohem víc špinavá, zaprášená, a zdi nedalekých budov zdobily oprýskané barevné nápisy. Vzduch páchl po oleji a nejrůznějších zplodinách z motorů zde přistávajících lodí, jenže jinak vše působilo... běžně. Téměř neškodně, dá-li se toto slovní spojení použít v souvislosti s čímkoli nacházejícím se na Nar Shaddaa...
To vše se však změnilo, sotva jsem z přistávací plošinky lodi sestoupil na povrch měsíce. Jako by se mi přes hlavu přelila šedivá vlna negativní energie, příliv všeho, co má Nar Shaddaa ve více než přebytečné míře... ztěžka jsem zalapal po vzduchu.
No tak... KLID! Uklidni se!!!
Přinutil jsem se na pár vteřin zastavit, počkat, až to nejhorší z podivného stavu opadne - a tvářit se, jako by vše bylo v nejlepším pořádku, jen mě obzvlášť zaujala duhově zářící olejová skvrna v kalužině asi tři kroky od mých nohou. Asi jsem trochu zbledl, ale za zlomek okamžiku jsem měl pocit, že nejnutnější aklimatizace úspěšně proběhla.
Doufám, že se to už nebude opakovat... a že tu nezůstaneme dlouho.
Napřímil jsem se, odtrhl pohled od fleku v louži - a všiml si mistra sledujícího, co to se mnou dělá.
Pokrčím rameny.
Jsem v pořádku, dodám co nejklidněji, jen se mi nějak zamotala hlava - asi tou zdejší atmosférou.
Pokusím se o povzbudivé pousmání, hlavně abych nějak uklidnil sebe. Fungování Síly na Nar Shaddaa mě přeci jen rozhodilo - a to je přesně ta věc, kterou si nemohu a nechci dovolit. Náš úkol potřebuje plné soustředění.
Takže... kudy teď?
Nar Shaddaa, přístaviště
Ano, to, co jsi cítil je Nar Shaddaa. Tento měsíc nedělá tím čím je železo a beton, kterého tu jsou haldy, ale dělají ho "nečistoty" v Síle, jimiž je toto místo doslova prosyceno. Snad žádný Jedi by netoužil potom zde déle přebývat či zde žít a doufám, že my se odsud dostaneme také tak rychle, jak jen to bude možná.
Prohlásil mistr a dál už se nevracel k tvoji slabosti kterou předpovídal už před přistáním ani neodpověděl na tvou otázku. Upravil si svůj plášť, ve kterém vypadala jeho průměrná twi´lecká postava aspoň o něco více autoritativně a vyrazil pomalým, rozvážným krokem mistra Jedi směrem do přístavní haly, od které vás oddělovaly pouze vstupní vrata, která byla tak trochu zrezivěle vypadající.
Po aktivaci ovládacího panelu se dveře pomalu se zlověstným vrzáním otevřely, jako by odráželi ve svých zvucích celou náladu tohoto měsíce. Náhle se před vámi objevila velká hala, do které ústilo mnoho dveří z přistávacích ploch a jiných sektorů, které byly spojeny přemostěními a turbovýtahy.
Ti´Aqi klidně kráčel středem haly míříc skrze ní přímo na druhou stranu. Kráčel se spojenýma rukama za zády a dával ti jasně najevo, že tvé místo je po jeho boku. Náhle začal mluvit, mluvil směrem před sebe a ani se na tebe nepodíval, ale tys věděl, že jeho slova patří tobě.
Tady na Nar Shaddaa nemůžeš věřit nikomu milý Alriku. měj stále oči otevřené a co je ještě důležitější, snaž se udržet otevřenou i svou mysl a vnímání pomocí Síly, jestli se tedy v místním rozpoložení Síly dokážeš koncentrovat.
Při poslední větě se kysele ušklíbl a pak pokračoval ve svém poučném výkladu.
Neměli bychom se tu do ničeho míchat natož vytahovat meče, protože to by mohlo být nepříjemné a navíc by to mohlo zpomalit náš postup nebo dokonce překazit naši schůzku s mým zdrojem. Míříme tedy do kantýny, kde se máme....
Mistr mluvil dál, ale z poslechu jeho tichého a utajeného hlasu tě vyrušil hlasitý a nesmlouvavý rozhovor několika bytostí, kolem kterých jste právě procházeli.
Zase ses opozdil s placením ty ubožáku! Tohle se Sehelovi vůbec nelíbí! Okamžitě zaplať, ty lůzo, nebo tě předhodíme zaživa Sehelovým psům a ti ukončí tvůj mizerný život pro pobavení našeho pána!
Zněl hlasitý hlas rodiana, na který odpovídal hlas zlomeného, bezmocného a plačícího muže.
Prosím, dejte mi ještě trochu času! Já vám zaplatím! Mám ženu a děti, prosím vás, smilujte se.
Když ses podíval směrem, odkud jsi rozhovor zaslechl, viděl jsi starého, velice chudě vypadajícího, muže, který byl obestoupen třemi rodianskými vymahači, kteří nevypadali vůbec přátelsky. Dva z nich měli blastery a třetí, který byl zřejmě vůdce, měl donucovací tyč, která dávala jistě velice nepříjemné šoky každému, kdo dostal zásah a tuto zbraň se evidentně rodian chystal použít proti bezbrannému stařikovi.
Ano, to, co jsi cítil je Nar Shaddaa. Tento měsíc nedělá tím čím je železo a beton, kterého tu jsou haldy, ale dělají ho "nečistoty" v Síle, jimiž je toto místo doslova prosyceno. Snad žádný Jedi by netoužil potom zde déle přebývat či zde žít a doufám, že my se odsud dostaneme také tak rychle, jak jen to bude možná.
Prohlásil mistr a dál už se nevracel k tvoji slabosti kterou předpovídal už před přistáním ani neodpověděl na tvou otázku. Upravil si svůj plášť, ve kterém vypadala jeho průměrná twi´lecká postava aspoň o něco více autoritativně a vyrazil pomalým, rozvážným krokem mistra Jedi směrem do přístavní haly, od které vás oddělovaly pouze vstupní vrata, která byla tak trochu zrezivěle vypadající.
Po aktivaci ovládacího panelu se dveře pomalu se zlověstným vrzáním otevřely, jako by odráželi ve svých zvucích celou náladu tohoto měsíce. Náhle se před vámi objevila velká hala, do které ústilo mnoho dveří z přistávacích ploch a jiných sektorů, které byly spojeny přemostěními a turbovýtahy.
Ti´Aqi klidně kráčel středem haly míříc skrze ní přímo na druhou stranu. Kráčel se spojenýma rukama za zády a dával ti jasně najevo, že tvé místo je po jeho boku. Náhle začal mluvit, mluvil směrem před sebe a ani se na tebe nepodíval, ale tys věděl, že jeho slova patří tobě.
Tady na Nar Shaddaa nemůžeš věřit nikomu milý Alriku. měj stále oči otevřené a co je ještě důležitější, snaž se udržet otevřenou i svou mysl a vnímání pomocí Síly, jestli se tedy v místním rozpoložení Síly dokážeš koncentrovat.
Při poslední větě se kysele ušklíbl a pak pokračoval ve svém poučném výkladu.
Neměli bychom se tu do ničeho míchat natož vytahovat meče, protože to by mohlo být nepříjemné a navíc by to mohlo zpomalit náš postup nebo dokonce překazit naši schůzku s mým zdrojem. Míříme tedy do kantýny, kde se máme....
Mistr mluvil dál, ale z poslechu jeho tichého a utajeného hlasu tě vyrušil hlasitý a nesmlouvavý rozhovor několika bytostí, kolem kterých jste právě procházeli.
Zase ses opozdil s placením ty ubožáku! Tohle se Sehelovi vůbec nelíbí! Okamžitě zaplať, ty lůzo, nebo tě předhodíme zaživa Sehelovým psům a ti ukončí tvůj mizerný život pro pobavení našeho pána!
Zněl hlasitý hlas rodiana, na který odpovídal hlas zlomeného, bezmocného a plačícího muže.
Prosím, dejte mi ještě trochu času! Já vám zaplatím! Mám ženu a děti, prosím vás, smilujte se.
Když ses podíval směrem, odkud jsi rozhovor zaslechl, viděl jsi starého, velice chudě vypadajícího, muže, který byl obestoupen třemi rodianskými vymahači, kteří nevypadali vůbec přátelsky. Dva z nich měli blastery a třetí, který byl zřejmě vůdce, měl donucovací tyč, která dávala jistě velice nepříjemné šoky každému, kdo dostal zásah a tuto zbraň se evidentně rodian chystal použít proti bezbrannému stařikovi.
-
Elinor Yall
Nar Shaddaa, přístaviště
Snažím se držet v mistrově blízkosti, což znamená jít asi dvakrát pomaleji, než bych chtěl. Alespoň mám dostatek času si pořádně prohlédnout přístaviště a zkusit si zapamatovat něco podobného orientačním bodům – věci, které dělám vždy, když se ocitnu na nějakém novém, neznámém místě.
Možná bych se neměl jen dívat, ale také vnímat, napadne mě při mistrových slovech, a nakonec zkusím vysoukat vnímání Síly z ulity, do které se stáhlo hned při prvním setkání se zdejším podnebím.
Tentokrát to už není taková rána do hlavy, možná i proto, že se plně soustředím na Ti´Aqiho výklad k reáliím Nar Shaddaa a vlastně i k našemu plánu.
Vlastně to není tak náročné! pomyslím si, nicméně jde o typické chválení dne před večerem.
Vzápětí ke mně totiž dolehne čísi hrubý hlas a přestože už od svých čtyř, pěti let vím, že naslouchat cizím hovorům není slušné a vždy přináší problémy, více než jasně slyším i to, co říká – nebo spíš vyřvává do okolí: Zase ses opozdil s placením ty ubožáku! Tohle se Sehelovi vůbec nelíbí! Okamžitě zaplať, ty lůzo, nebo tě předhodíme zaživa Sehelovým psům a ti ukončí tvůj mizerný život pro pobavení našeho pána! Odpovědí je pouze zoufalé žebronění.
Když potom zašilhám směrem, z nějž hlas přichází, zahlédnu trojici ozbrojených se tvářících Rodianů obklopujících staříka.
Tohle snad nemyslí vážně…! Musím je zastavit!
Bezděčně zatnu ruce v pěst a krev se mi v žilách pomalu mění v ledové střípky. Směs hněvu, opovržení a pocitu bezmoci, která nemá ani tu nejmenší šanci dostat prostor. Před rokem a půl by to asi bylo jiné. Takhle vzápětí nastoupí protireakce.
- Musíš? Opravdu? – Jeden by řekl, že se především rytíř Jedi nemá dávat ovládnout svými emocemi, a už vůbec ne hněvem. A teď si, milý padawane, zanalyzuj, CO v tobě by se nejradši na všechno vykašlalo a dalo těm třem hulvátům přes ústa…
Nemůžu prostě… je mojí povinností chránit bezbranné! namítne vzápětí mé angažovanější já.
- Jistě. A právě proto je nejrozumnější zůstat stranou. Pro srovnání – jaké škody může způsobit místní mafie na svém území, a jaké plány ekonomických investic v rukou Huttů? Kolika lidem ublíží, když si parta vymahačů podá jednoho staříka, a kolika tisícům rodin, když zdejší podsvětí získá přístup k rozsáhlým tajným informacím o budoucích hospodářských projektech?
A ne, netvař se jako diplomat, žádné námitky, že je vše možné vyřešit pokojnou cestou! Problém je jinde… jestli na sebe upozorníš, Sehel se to dozví. Bude ho zajímat, kdo a co jsi, a hlavně – co tu děláš. A jestli se ocitneš v něčím hledáčku ty, jak dlouho jim bude trvat, než si všimnou tvého mistra? – hlavně, když přihlédneš, že už tady dříve pobýval a má tu kontakty?
A ty jsou ohroženy nejvíc, co si myslíš, že udělají špičky podsvětí, třeba ten Sehel, když zjistí, o jak enormní zisk přišli kvůli něčí spolupráci s Republikou?
Nemáš povinnost chránit především TYHLE statečné lidi?
Opovážíš se riskovat JEJICH životy a rodiny kvůli někomu, kdo se zapletl se zdejšími zločinci?!
Odpovědnost odpovědných.
Teď v ní přišla řada na mě a připadá mi pořádně hořká.
Pohled mi sklouzne na Ti´Aquiho. Čekám cokoli, jakoukoli reakci – a tajně doufám, že se bude chtít v celé záležitosti nějak angažovat, ačkoli je mi jasné, že je to hloupost.
A snažím se odhadnout, jak jsou vymahači schopní zajít daleko. Přece jenom, tohle je veřejný prostor, neměli by si dovolit zajít až do krajnosti – jak se snažím racionálním uvažováním uklidnit naštvané svědomí.
V každém případě… jestli nám Sehelovi lidé nějak zkomplikují misi…jestli k tomu dají sebemenší záminku… tak jim zkomplikuji život zase já.
Snažím se držet v mistrově blízkosti, což znamená jít asi dvakrát pomaleji, než bych chtěl. Alespoň mám dostatek času si pořádně prohlédnout přístaviště a zkusit si zapamatovat něco podobného orientačním bodům – věci, které dělám vždy, když se ocitnu na nějakém novém, neznámém místě.
Možná bych se neměl jen dívat, ale také vnímat, napadne mě při mistrových slovech, a nakonec zkusím vysoukat vnímání Síly z ulity, do které se stáhlo hned při prvním setkání se zdejším podnebím.
Tentokrát to už není taková rána do hlavy, možná i proto, že se plně soustředím na Ti´Aqiho výklad k reáliím Nar Shaddaa a vlastně i k našemu plánu.
Vlastně to není tak náročné! pomyslím si, nicméně jde o typické chválení dne před večerem.
Vzápětí ke mně totiž dolehne čísi hrubý hlas a přestože už od svých čtyř, pěti let vím, že naslouchat cizím hovorům není slušné a vždy přináší problémy, více než jasně slyším i to, co říká – nebo spíš vyřvává do okolí: Zase ses opozdil s placením ty ubožáku! Tohle se Sehelovi vůbec nelíbí! Okamžitě zaplať, ty lůzo, nebo tě předhodíme zaživa Sehelovým psům a ti ukončí tvůj mizerný život pro pobavení našeho pána! Odpovědí je pouze zoufalé žebronění.
Když potom zašilhám směrem, z nějž hlas přichází, zahlédnu trojici ozbrojených se tvářících Rodianů obklopujících staříka.
Tohle snad nemyslí vážně…! Musím je zastavit!
Bezděčně zatnu ruce v pěst a krev se mi v žilách pomalu mění v ledové střípky. Směs hněvu, opovržení a pocitu bezmoci, která nemá ani tu nejmenší šanci dostat prostor. Před rokem a půl by to asi bylo jiné. Takhle vzápětí nastoupí protireakce.
- Musíš? Opravdu? – Jeden by řekl, že se především rytíř Jedi nemá dávat ovládnout svými emocemi, a už vůbec ne hněvem. A teď si, milý padawane, zanalyzuj, CO v tobě by se nejradši na všechno vykašlalo a dalo těm třem hulvátům přes ústa…
Nemůžu prostě… je mojí povinností chránit bezbranné! namítne vzápětí mé angažovanější já.
- Jistě. A právě proto je nejrozumnější zůstat stranou. Pro srovnání – jaké škody může způsobit místní mafie na svém území, a jaké plány ekonomických investic v rukou Huttů? Kolika lidem ublíží, když si parta vymahačů podá jednoho staříka, a kolika tisícům rodin, když zdejší podsvětí získá přístup k rozsáhlým tajným informacím o budoucích hospodářských projektech?
A ne, netvař se jako diplomat, žádné námitky, že je vše možné vyřešit pokojnou cestou! Problém je jinde… jestli na sebe upozorníš, Sehel se to dozví. Bude ho zajímat, kdo a co jsi, a hlavně – co tu děláš. A jestli se ocitneš v něčím hledáčku ty, jak dlouho jim bude trvat, než si všimnou tvého mistra? – hlavně, když přihlédneš, že už tady dříve pobýval a má tu kontakty?
A ty jsou ohroženy nejvíc, co si myslíš, že udělají špičky podsvětí, třeba ten Sehel, když zjistí, o jak enormní zisk přišli kvůli něčí spolupráci s Republikou?
Nemáš povinnost chránit především TYHLE statečné lidi?
Opovážíš se riskovat JEJICH životy a rodiny kvůli někomu, kdo se zapletl se zdejšími zločinci?!
Odpovědnost odpovědných.
Teď v ní přišla řada na mě a připadá mi pořádně hořká.
Pohled mi sklouzne na Ti´Aquiho. Čekám cokoli, jakoukoli reakci – a tajně doufám, že se bude chtít v celé záležitosti nějak angažovat, ačkoli je mi jasné, že je to hloupost.
A snažím se odhadnout, jak jsou vymahači schopní zajít daleko. Přece jenom, tohle je veřejný prostor, neměli by si dovolit zajít až do krajnosti – jak se snažím racionálním uvažováním uklidnit naštvané svědomí.
V každém případě… jestli nám Sehelovi lidé nějak zkomplikují misi…jestli k tomu dají sebemenší záminku… tak jim zkomplikuji život zase já.
Nar Shaddaa, přístaviště
Ti´Aqi stále pokračuje svým klidným a pomalým krokem stejným směrem a s pohledem pevně upřeným vpřed, přičemž stále mluvil o něčem, což jsi právě v tuto chvíli nebyl schopen vnímat. Zdálo se jakoby ani nevěděl o tom, co tě tak rozrušilo jakoby tvé rozrušení necítil a nevnímal ho. Zdálo se, že mu je celé okolí naprosto lhostejné a jde si za svým pevně určeným cílem, jako naprogramovaný droid, jako voják, který nesmí porušit rozkaz, jako měsíc, jenž nemůže vybočit z oběžné dráhy své planety. Těžko říct, zda vše přehlíží záměrně nebo si ničeho prostě jenom nevšiml, jeho rysy jsou stále stejně ledové a klidné a nic nenaznačuje tomu, že by chtěl nějak vybočit ze svého pomalého a klidného rytmu.
Zatímco tvůj mistr se choval přehlíživě až dokonce snad i nelidsky, v tobě probíhal vnitřní souboj mezi rozumem a lidskostí. Sledovat cizí utrpení a nezasáhnout, i když bys tu moc pomoci měl, to pro tebe byla naprostá novinka, se kterou ses jen těžko mohl někdy smířit. Zároveň s tímto tvým vnitřním bojem však bezmocný stařík zakusil opravdovou bolest z rukou tří rodianských vymahačů. Jeden z nich mu dal silný šok donocovací tyčí, po kterém dlužník s pronikavým a srdcervoucím výkřikem padl k zemi a v zápětí do něj všichni tři začali kopat vykřikujíc nějaké nadávky ve své mateřštině.
Přístaviště si žilo vlastním životem ve věčném shonu a stresu. Tisíce bytostí každý den proudí těmito halami z a do jiných světů, do vzdálených i blízkých, za prací, bojem, obchodem, lovem či zábavou. Stovky dridů nakládají a vykládají zboží, udržují lodě a slouží svým pánům den co den až do rozebrání či poruchy. Jejich věrnost je až obdivuhodná, i když droid je přeci jen naprogramovaný stroj, ale je známo, že i ten se časem může stát inteligetní a samostatně myslící bytostí nezávislou přímo na svém naprogramování.
V přístavišti má každý svůj cíl cesty a nikdo se nestará o jiné, prostě na to není čas a navíc, často je zde, na Nar Shaddaa, velice nebezpečné míchat se do věcí jiných, protože i vlastní existence a činnost je zde nebezpečná a pokud se někdo znelíbí pánům podsvětí, je odsouzen k tomu, aby se zněj stala lovná zvěř, kterou dřívě či později někdo uloví a předhodí svému pánovi. Naprostá většina z bytostí zde žijích nebo sem přilétajících by neriskovala svůj život kvůli cizímu člověku, otázkou však je, jestli se členové řádu Jedi musí nutně řadit k té většine nebo zda jejich místo náhodou není na té druhé straně.
Ti´Aqi stále pokračuje svým klidným a pomalým krokem stejným směrem a s pohledem pevně upřeným vpřed, přičemž stále mluvil o něčem, což jsi právě v tuto chvíli nebyl schopen vnímat. Zdálo se jakoby ani nevěděl o tom, co tě tak rozrušilo jakoby tvé rozrušení necítil a nevnímal ho. Zdálo se, že mu je celé okolí naprosto lhostejné a jde si za svým pevně určeným cílem, jako naprogramovaný droid, jako voják, který nesmí porušit rozkaz, jako měsíc, jenž nemůže vybočit z oběžné dráhy své planety. Těžko říct, zda vše přehlíží záměrně nebo si ničeho prostě jenom nevšiml, jeho rysy jsou stále stejně ledové a klidné a nic nenaznačuje tomu, že by chtěl nějak vybočit ze svého pomalého a klidného rytmu.
Zatímco tvůj mistr se choval přehlíživě až dokonce snad i nelidsky, v tobě probíhal vnitřní souboj mezi rozumem a lidskostí. Sledovat cizí utrpení a nezasáhnout, i když bys tu moc pomoci měl, to pro tebe byla naprostá novinka, se kterou ses jen těžko mohl někdy smířit. Zároveň s tímto tvým vnitřním bojem však bezmocný stařík zakusil opravdovou bolest z rukou tří rodianských vymahačů. Jeden z nich mu dal silný šok donocovací tyčí, po kterém dlužník s pronikavým a srdcervoucím výkřikem padl k zemi a v zápětí do něj všichni tři začali kopat vykřikujíc nějaké nadávky ve své mateřštině.
Přístaviště si žilo vlastním životem ve věčném shonu a stresu. Tisíce bytostí každý den proudí těmito halami z a do jiných světů, do vzdálených i blízkých, za prací, bojem, obchodem, lovem či zábavou. Stovky dridů nakládají a vykládají zboží, udržují lodě a slouží svým pánům den co den až do rozebrání či poruchy. Jejich věrnost je až obdivuhodná, i když droid je přeci jen naprogramovaný stroj, ale je známo, že i ten se časem může stát inteligetní a samostatně myslící bytostí nezávislou přímo na svém naprogramování.
V přístavišti má každý svůj cíl cesty a nikdo se nestará o jiné, prostě na to není čas a navíc, často je zde, na Nar Shaddaa, velice nebezpečné míchat se do věcí jiných, protože i vlastní existence a činnost je zde nebezpečná a pokud se někdo znelíbí pánům podsvětí, je odsouzen k tomu, aby se zněj stala lovná zvěř, kterou dřívě či později někdo uloví a předhodí svému pánovi. Naprostá většina z bytostí zde žijích nebo sem přilétajících by neriskovala svůj život kvůli cizímu člověku, otázkou však je, jestli se členové řádu Jedi musí nutně řadit k té většine nebo zda jejich místo náhodou není na té druhé straně.
-
Elinor Yall
Nar Shaddaa, přístaviště
V každém případě… jestli nám Sehelovi lidé nějak zkomplikují misi…jestli k tomu dají sebemenší záminku… tak jim zkomplikuji život zase já.Myšlenka vyplivnutá vnitřní bolestí, na kterou se vzápětí navázal starcův bolestný výkřik. Prudce jsem se sebou trhnul a téměř se i zastavil.
Snaží se ho pouze zastrašit a vyděsit. Kdyby mu chtěli vážněji ublížit, takhle by na to nešli. neodpustí si racionální část mé osobnosti komentář silně zavánějící možným mistrovým pohledem na celou záležitost. Jestli se do toho zamícháš, bude to pro něj mnohem horší. Hlavně, až bys zmizel za svými vlastními úkoly. Takže...?
Silou vůle se přinutím následovat Ti´Aquiho a doufám, že doopravdy nepostřehl, jak jsem měl sto chutí poslat celou misi do háje zeleného.
Nu... otec by na mě byl opravdu hrdý. Vše pro Republiku! Někdo obětuje svůj soukromý život pro plnění úkolů, které mu svěřila, jiný se ze stejného důvodu radši rozhodne držet hubu a krok... že by genetická vada? pomyslím si ještě kousavě. Ale asi bych se měl zase soustředit na to, co mistr říká... nebo si uvědomí, že jsem mimo, a pak přijde jeho oblíbené přerušení monologu a - "Co na to říkáš ty, padawane?"
Stopy incidentu však za chvíli zapadnou do ostatních, byť méně drastických podnětů bludiště přístavní haly. Úlomky vzrušených hovorů, skupinky příchozích kličkující mezi ostatním davem, a především atmosféra podivného napětí prožírajícího se až do morku kosti. Držet se vedle mistra je o náhle o něco obtížnější oříšek, už proto, že Ti´Aqui nečekaně přešel do rychlejšího tempa. Vše se stáčí k jednomu obrovskému východu a o nějaké dvě minuty později již stojíme na ulici obrovského "města" (vlastně spíše slumu), které pokrývá celý měsíc Nar Shaddaa. Venku je sychravo, ostrý studený vítr se prohání mezi obrovskými železobetonovými kostkami, které mají své nejlepší dny již nenávratně za sebou, a ještě ke všemu se právě rozpoutala menší průtrž mračen.
Pevněji si přitáhnu plášť k tělu a nepatrně se otřesu chladem způsobeným kombinací nevlídného počasí, zdejších výkyvů v síle, a vyprchávajících zbytků vzteku na sebe, závažnost úkolu a vlastně i na celý tento svět.
V každém případě… jestli nám Sehelovi lidé nějak zkomplikují misi…jestli k tomu dají sebemenší záminku… tak jim zkomplikuji život zase já.Myšlenka vyplivnutá vnitřní bolestí, na kterou se vzápětí navázal starcův bolestný výkřik. Prudce jsem se sebou trhnul a téměř se i zastavil.
Snaží se ho pouze zastrašit a vyděsit. Kdyby mu chtěli vážněji ublížit, takhle by na to nešli. neodpustí si racionální část mé osobnosti komentář silně zavánějící možným mistrovým pohledem na celou záležitost. Jestli se do toho zamícháš, bude to pro něj mnohem horší. Hlavně, až bys zmizel za svými vlastními úkoly. Takže...?
Silou vůle se přinutím následovat Ti´Aquiho a doufám, že doopravdy nepostřehl, jak jsem měl sto chutí poslat celou misi do háje zeleného.
Nu... otec by na mě byl opravdu hrdý. Vše pro Republiku! Někdo obětuje svůj soukromý život pro plnění úkolů, které mu svěřila, jiný se ze stejného důvodu radši rozhodne držet hubu a krok... že by genetická vada? pomyslím si ještě kousavě. Ale asi bych se měl zase soustředit na to, co mistr říká... nebo si uvědomí, že jsem mimo, a pak přijde jeho oblíbené přerušení monologu a - "Co na to říkáš ty, padawane?"
Stopy incidentu však za chvíli zapadnou do ostatních, byť méně drastických podnětů bludiště přístavní haly. Úlomky vzrušených hovorů, skupinky příchozích kličkující mezi ostatním davem, a především atmosféra podivného napětí prožírajícího se až do morku kosti. Držet se vedle mistra je o náhle o něco obtížnější oříšek, už proto, že Ti´Aqui nečekaně přešel do rychlejšího tempa. Vše se stáčí k jednomu obrovskému východu a o nějaké dvě minuty později již stojíme na ulici obrovského "města" (vlastně spíše slumu), které pokrývá celý měsíc Nar Shaddaa. Venku je sychravo, ostrý studený vítr se prohání mezi obrovskými železobetonovými kostkami, které mají své nejlepší dny již nenávratně za sebou, a ještě ke všemu se právě rozpoutala menší průtrž mračen.
Pevněji si přitáhnu plášť k tělu a nepatrně se otřesu chladem způsobeným kombinací nevlídného počasí, zdejších výkyvů v síle, a vyprchávajících zbytků vzteku na sebe, závažnost úkolu a vlastně i na celý tento svět.
Nar Shaddaa, přístaviště
Brzy jste ty i tvůj stále mluvící mistr pryč z dohledu i doslechu staříka a jeho trýznitelů, avšak tak rychle, jak jste zmizeli z dosahu, jsi nestihl zapomenout na to, co jsi před chvíli viděl a tak v tobě stále hořel plamínek vnitřhního boje na otázky co je správné a jak co musí být. Po chvilce, ještě dřív, než jste se stihly dostat na ulici Nar Shaddaa, jsi zase dokázal vnímat tichá slova svého mistra, které se monotóně linula z jeho starších popraskaných rtů.
...to kousek cesty pěšky. Jen doufám, že venku nepanuje příliš nevlídné...
To už jste prošli východem z přístaviště a ocitli jste se přímo na nehostinné ulici, kde foukal zapáchající vítr a okamžitě na vás začaly dopadat velké špinavé kapky, které padaly z hustých špinavě šedých mraků nad vámi. To evidentně zastavilo mistrovu prosbu o hezké počasí a sám se také jen trochu ušklíbl jako by si pro sebe říkal "Co jsem také mohl čekat" a po tvém vzoru si přitáhl plášť blíž k tělu.
Kapky, které smývaly špínu, pot a krev z celého měsíce, a které jediné, spolu s větrem, říkali naprostou pravdu a nic než pravdu o zkaženosti tohoto místa, dál a dál padaly v hustých formacích, jako stovky stíhačů řítícich se k zemi, kteří již se nikdy nestihnou bránit volnému pádu k zemi či na látku vašich plášťu, do kterých se pomalu vsakují a na kterých na vždy zanechají svou temnou skvrnku po uschnutí.
Zkusíme jít někudy, kde budeme krytí!
Trochu zvýšil hlas mistr, abys ho přes hluk ulice, kde se i za deště prohánělo mnoho speederů, a větru, který pomalu sílil, slyšel a namířil si to přímo přes ulici, kde bylo něco jako podloubí a zřejmě také i cesta, kterou jste se měli vydat. Když jste se dostali alespoň z dosahu odpudivých kapek, mistr ti za rychlé chůze po stoupajícím krytém ochozu, utíkajíc před rozmary počasí, položil otázku, kterou jsi čekal a na kterou jsi teď musel tedy honem rychle vymyslet odpověď.
Já ti tedy svůj pohled na celou věc přednesl, teď bych rád slyšel tvůj názor na tuto záležitost.
V mistrových slovech jsi nevycíil ani náznak toho, že by si byl vědom, žes ho dlouhou dobu vůbec nevnímal. Na druhou stranu takový pocit jsi měl u Ti´Aqiho velice často, ale vždy jsi nakonec dřív nebo později tak trochu tušil, že toho tvůj mistr ví o spoustě věcí daleko víc, než přizná a říká ti.
Brzy jste ty i tvůj stále mluvící mistr pryč z dohledu i doslechu staříka a jeho trýznitelů, avšak tak rychle, jak jste zmizeli z dosahu, jsi nestihl zapomenout na to, co jsi před chvíli viděl a tak v tobě stále hořel plamínek vnitřhního boje na otázky co je správné a jak co musí být. Po chvilce, ještě dřív, než jste se stihly dostat na ulici Nar Shaddaa, jsi zase dokázal vnímat tichá slova svého mistra, které se monotóně linula z jeho starších popraskaných rtů.
...to kousek cesty pěšky. Jen doufám, že venku nepanuje příliš nevlídné...
To už jste prošli východem z přístaviště a ocitli jste se přímo na nehostinné ulici, kde foukal zapáchající vítr a okamžitě na vás začaly dopadat velké špinavé kapky, které padaly z hustých špinavě šedých mraků nad vámi. To evidentně zastavilo mistrovu prosbu o hezké počasí a sám se také jen trochu ušklíbl jako by si pro sebe říkal "Co jsem také mohl čekat" a po tvém vzoru si přitáhl plášť blíž k tělu.
Kapky, které smývaly špínu, pot a krev z celého měsíce, a které jediné, spolu s větrem, říkali naprostou pravdu a nic než pravdu o zkaženosti tohoto místa, dál a dál padaly v hustých formacích, jako stovky stíhačů řítícich se k zemi, kteří již se nikdy nestihnou bránit volnému pádu k zemi či na látku vašich plášťu, do kterých se pomalu vsakují a na kterých na vždy zanechají svou temnou skvrnku po uschnutí.
Zkusíme jít někudy, kde budeme krytí!
Trochu zvýšil hlas mistr, abys ho přes hluk ulice, kde se i za deště prohánělo mnoho speederů, a větru, který pomalu sílil, slyšel a namířil si to přímo přes ulici, kde bylo něco jako podloubí a zřejmě také i cesta, kterou jste se měli vydat. Když jste se dostali alespoň z dosahu odpudivých kapek, mistr ti za rychlé chůze po stoupajícím krytém ochozu, utíkajíc před rozmary počasí, položil otázku, kterou jsi čekal a na kterou jsi teď musel tedy honem rychle vymyslet odpověď.
Já ti tedy svůj pohled na celou věc přednesl, teď bych rád slyšel tvůj názor na tuto záležitost.
V mistrových slovech jsi nevycíil ani náznak toho, že by si byl vědom, žes ho dlouhou dobu vůbec nevnímal. Na druhou stranu takový pocit jsi měl u Ti´Aqiho velice často, ale vždy jsi nakonec dřív nebo později tak trochu tušil, že toho tvůj mistr ví o spoustě věcí daleko víc, než přizná a říká ti.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.