Edge Resistance - Vzestup Fénixe (Merthor)

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Tak jak se ostatně dalo čekat, nebudil jsi v centru místní zábavy ani pramalou pozornost. Pro všechny jsi byl jen dalším z tisíců návštěvníků, kteří hledali odpočinek nebo povyražení. Nebo snad jen nádech luxusu, který zde byl všudypřítomný.
Hnán svým posláním jsi tak jen zběžně přehlížel roztodivně tvarované fontány, ozdobná sousoší, nebo krásy ozdobných akvárií. Míjel stovky obchodů a podniků se vším od oblečení až po dámskou společnost. Vyhýbal se stovkám protokolárních nablýskaných prodavačů propagujících roztodivné výrobky i bezpočtu vůní lákajících jak ke stánkům, tak luxusním restauracím. A mířil k šedesátému podlaží, spletí výtahů a pojízdných plošin, k místu kde se měla nacházet vyhlídka na sektor 9.

Tvůj odhad byl dobrý, tedy zmýlil se o jedno podlaží, ale to bylo umístěním vchodu podniku nazývaného “Jitřní bouře“ který byl o patro níž než jeho vyhlídková terasa. Jak už název napovídal, byl to podnik zábavní. Kromě baru a několika desítek rozesetých stolků ho tvořily asi dvě desítky malých pódii se, do rytmu živé hudby malého orchestru v rohu, svíjejících tanečnic všelijakých druhů, tvarů, barev i postav. Návštěvníků tu nebylo pomálu, odhadem kolem stovky, včetně několika bezpečáků obdivujících krásy jedné twilečky. A asi dvě desítky, mezi nimi se elegantně proplétajících, spoře oděných číšnic. Oni zde o tvou přítomnost nikdo nejevil zájem, dokonce ani když jsi místo některého ze stolů zamířil ke schodišti druhého patra, k vyhlídkové plošině.

Vyhlídka byla koncipovaná jako otevřená terasa se stoly pro ty kteří se rádi kochají výhledem, i když poněkud potemnělým a případné soukromější společnosti zde rozsazených slečen. Pro tvůj účel prakticky stačilo projít mezi hloučkem stolů až k vnějšímu zábradlí a rozhlédnout se. Výhled to opravdu byl. Mezi několika výškovými budovami prosvítala skoro polovina města a za ní, tam na obzoru se rýsovalo k horizontu se pomalu sklánějící slunce prohořívající celý obzor.
Sektor 9, vyhrazený bezpečnostním složkám, tvořený dvěma navzájem prorostlými výškovými budovami bylo také snadné poznat. Sice z téhle dálky nešlo říct, kolik z jejich obsahu skutečně zabírají opravdu bojové složky, protože do tak ohromných budov by se vešla menší armáda. Ale i k tomu se pár indicií našlo. Rozestavění oken a jejich osvětlení, tubusy výtahů rychlého přístupu přilepené vně budov, garážové plošiny. Minimálně část těchto budov, podle všeho ta střední, byla nejspíše čistě obytná. Místo pro byty bezpečnostních pracovníků a jejich rodin, ohraničené zdola pozemním personálem a shora dvěma řadami hangárových vrat. Hangárových vrat z nichž jedny se právě otvíraly.
První co jsi uviděl tě moc nepřekvapilo. Startující vznášedlo bezpečnosti. Nic extra, jednoduché dvoučlenné repulzní vznášedlo s lehkou výzbrojí, už jsi jich pár při prohlídce města na hlídce viděl. Slabá obrana opancéřováním, absence štítů. Nebezpečný pro jednotlivce, pro boj proti lidem, ale kromě opravdu velkého počtu, takřka neškodné i pro loď jako Corona.
Mnohem horší bylo to, co jsi zahlédl spát uvnitř hangáru. Zahlédl jsi to jen letmo a příliš zkušeností jsi s tímto druhem strojů neměl, ale i tak jsi poznal Belbullab. Stíhač z války, který už tak neškodný rozhodně nebyl a hangáry sektoru 9 jich svou velikostí mohli ubytovávat klidně celou letku.

“Pěkný výhled, že?“
Ozvala se za tebou najednou podmanivá otázka. Ústa, která jí vyslovila patřila lidské ženě, snad o něco starší než ty, ale rozhodně ne o moc, a podle hodně rozhalených šatů, jedné z místního “sortimentu“. Ale její oči přejíždějící po právě odlétajícím bezpečnostním vznášedle za tebou napovídaly, že její poznámka nepatřila zrovna západu slunce.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Lehce svižným krokem jsem přešel kus náměstí, který mi ještě zbýval ke vchodu do zábavního centra a vstoupil dovnitř. což proběhlo stejně jako následný pohyb uvnitř budovy docela bez problémů. Tady nebyla žádná vrátnice, nikdo mi nebránil, nikdo nechtěl ověřovat formality, jako registrační karty a podobné, znamenající, že dovnitř smí jen někdo a že si tu přes to co ve skutečnosti jsou hrají na příliš lesklou lepší společnosti a ani jsem nemusel hledat cestu, kudy bych tajně vnikl dovnitř.
Místo problémů podobného druhu tu byly jiné, zvláště ten, jak se co nejrychleji zorientovat a vymotat z toho chaotického hemžení na místo na které se potřebuji dostat a zase zpátky. Problétání mezi těmi všemožnými obchody, místy určenými k okrase prostředí, zvbuzení dojmu luxusu s nablýskaných pozlátek a k odpočinku, k tomu zároveň mezi všemi těmi dělníky, droidy a dalšími, bylo určitě stejně těžké, jako dostat se někam ve změti krátkých úzkých ulic mezi začouzenými továrnami.
Bylo jasné, že dokázat se tu dle předsevzetí zdržet míň, než v blízkosti suchého doku nebude jednoduchý úkol.
Tohle všechno a k tomu ještě spoustu dalších věcí, všechny ty restaorace, bary, vůně a zvuky z nich vycházející, spoustu z toho jsem zachytil, ale minul jsem je v rychlosti, jen co ve snaze dostat se dál proběhnul kolem nich a ony zmizely za mnou.
Pomalu jsem se propracovával patry nahoru, až do patra 59 kde byl vstup do podniku "Jitřní bouže", jemuž patřila strategicky umístěná vyhlídková terase. Název podniku sám o sobě něco vypovídal, až na to, že byl možná poněkud nepřesný, kdyby se snad bar jmenoval "Večerní bouře" byla by spousta toho, co je v něm seděla dost odpovídajícím způsobem k tomu názvu.
Lokálem jsem klidně prošel až ke schodům, po nich do vyššího patra na terasu až k zábradlí v zadu na jejím konci.
Trochu jsem se při tom rozhlížel, ale ani to co bylo k vidění tady nebylo to co jsem hledal, to co jsem vidět chtěl a tak mě to v tu chvíli až zas tolik nezajímalo. Na nikom a na ničem v zábavním podniku jsem nespočinul pohledem příliš dlouho.
Pohodlně opřený lokty o zábradlí jsem svou pozornost raději věnoval výškovým budovám a obzvláště té protější v sektoru 9.
Cílem bylo pochytit co nejvíc. Získat co dost informací k vyhodnocení a následnému vytvoření nějakého závěru pozorování.
Bylo dobré si udělat plošný přehled o tom, co je z výškových budov vidět a jestli by se z toho co budu vidět dalo nějak použít.
A pak sledovat i jiné věci, než jen budovy místní bezpečnosti se zdálo rozumným odůvodněním toho, že se jen rozhlížím.
Zaměřiv se na dvě výškové budovy v sektoru 9 a na jejich horní části pokusil jsem se odhadnout jejich velikost a možnou plochu míst, kde se dle vrat od hangáru musela nacházet převážná část zdejší vzdušné techniky. K dosažení správného odhadu jsem se snažil použít všechny dostupné náznaky. Rychle jsem porovnal jednotlivé části bezpečnostních budov, budovy s okolím, spočítal vrata hangárů a tak vlastně použil většinu toho, co se porovnat, nebo. spočítat dalo. Potom jsem si prostě představil Coronu, čímž jsem chtěl dosáhnou , alespoň dost hrubého odhadu, kolik by toho uvnitř mohlo být. Ale u tak velkých budov ani člověk moc nemusel počítat, aby mohl prostě a jednoduše onstatovat, že tam toho uvnitř musí být zatraceně hodně. Až jsem si říkal, jestli je vůbec dobré dozvědět se víc. Ušetřil bych si vědomí problémů. Ale to bych sem ani nemusel chodit.
Když se začala vrata do jednoho z hangárů otevírat, přilákalo to naprosto spolehlivě moji pozornost.
Očima jsem sledoval hlídkové vznášedlo ve chvíli, kdy ještě zakrývalo pohled otevřenými vraty dovnitř, přál jsem si, aby se, alespoň trochu pohnulo, nebo aby se vrata do hangáru nezavřeli dřív že bych možná mohl uvnitř něco uvidět. Když už tu jsem, ať to tedy stojí zato a vidím co se dá. Čekal jsem z očima chvíli nehybně přilepenýma na otevřené cestě do hangáru.
Povedlo se. Viděl jsem, co jsem vidět chtěl. Jen jsem doufal, že jsem si na typ stroje a na jeho přibližné zařazení tipnul dobře. Tak jako tak jsem věděl, na čem, že jsme, že indicie svědčí o tom že je tu pěkných pár potenciálních překážek v odletuve strojové podobě.
Od pozorování mě vytrhl hlas, který se ozval někde za mnou. Vrata hangáru se stačila do té doby zavřít, ¨nic jsem tedy nepřišel. Otočil jsem se za ním, abych se podíval, kdo to se mnou chce mluvit, i když tak nejasné to zase nebylo a nějak moc se mi to taky nehodilo. Pokud jsem viděl všechno, což jsem si meslel, že jsem viděl, mohl jsem si to namířit zpátky na náměstí a najít další vhodnou odletovou plošinu, spíš, než se zaplétat do nějakých rozhovorů. Mohlo mě to zdržet, ale nečekat to, že mě někdo osloví mezi tolika lidmi a ještě v podobném zařízení jsem nemohl.
"Hlavně, že je od sud na rozdíl od zbytku města vůbec něco vidět" odvětil jsem, ale bez valného zájmu. Spíš opravdu, než jako jen ze zdvořilosti, aby se neřeklo.Vzhledem k tomu, že otázka co se týkalo výhledu zřejmě nemohla platit někomu jinému, něco jsem říct musel s tím, že jsem byl připravený rychle to ukončit a opustit vyhlídkovou terasu.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

“Ano.“
Odpoví klidně žena a opře se zády o zábradlí. Působí, že se jen snaží zaujmout a vydělat si svou rentu. Když se ale rozhodneš odejít, dodá.
“I když je zvláštní, že většina se chodí rozhlédnout na střechu a ne sem.
Odsud jsou pořádně vidět jen doky bezpečnosti.“
Řekne to klidně, ale velmi zřetelně.
“Jeden by si pak mohl myslet. Já nevím, že si to tu obhlížíte, když už vejdete do takovéhleho podniku a jediné co vás zajímá je výhled. Nemyslíte?“

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

V tu chvíli jsem sebou málem pořádně škubnul. Málem, tedy měl jsem, co dělat abych se tím okamžitě neprozradil, abych na tu ženu prostě nezůstal zírat. Tedy jistý, že se to v mém výrazu vůbec neprojevilo jsem si tak docela být nemohl..
Ta žena samozřejmě řekla přesně to, co v úmyslu. A co jsem na to měl říct teď....
Znovu jsem zapátral po vhodné odpovědi, nebo spíš výmluvě tendence by byla říct něco ve smyslu, že toho jí nic není, jenže to by mi k ukončení rozhovoru nepomohlo. Impériu do toho bylo pravda víc, než jí, ale o to ochotněji by někteří práskali, když by zjistili, že mají pravdu. Takhle jsem musel přijít s něčím jiným. Problém s čím byl v tom, že jsem neměl žádné peníze. Kdybych je měl, prostě bych šel dolů a něco si objednal a ona by mi nemohla vůbec nic říct. Jenže takhle bych musel uniknout bez placení a to bych zase narazil na to, že by se to někomu z místního personálu ve spojitosti s těmi bezpečáky nelíbilo.
Přesto bylo lepší odpovědět podobným způsobem a pokusit se z toho nějak vymotat, aniž bych se do toho naopak zamotal.
"Tak málo toho zase vidět není..." pokrčím rameny, protože i ta žena musí vědět, kolik je toho vidět z pár dalších výškových budov a z města v průhledu mezi nimi.
"A neřekl jsem, že mě zajímá jen tahle terasa a výhled. Určitě se stavím ještě na pár místech. Znáte to, tady a onde než bude potřeba zase myslet na běžné povinnosti"

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Tvá výmluva si od společnice vysloužila, jen kyselý úsměv a podobně sarkastickou odpověď.
“Jistě na desátém podlaží je hezký obchod se suvenýry.
Prý tam chodí nakupovat všichni, co se chodí do bordelu kochat výhledem z balkónu.“
Její pozornost ale záhy upoutá něco jiného. Vlastně se zdá, že hodně znervózní.
Důvodem té nervozity by mohla být skupinka tří Imperiálních stormtrooperů, kteří právě vešli a usadili se u jednoho stolu kolem svíjející se tanečnice.
“Kdybych řekla, že chci odsud… z planety… ale potichu! Mluvila bych s tím pravým?“
Mluvila potichu, dost na to aby jí kromě tebe nikdo neslyšel a pořád se zdála dost nervózní. Ale stejně dobře to mohla být lest. Koneckonců, její pohled varoval, něco na něm přinášelo nepříjemné tušení. Tušení průšvihu.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Sakra co si ta ženská vlastně myslí? zaklel jsem v duchu. Ze mě bude vydírat, nebo že jí z fleku všechno vyklopím?
Ani jedno se mi nelíbilo a svěřovat se to jsem opravdu nechtěl. Kvůli pokračování akce jsem nesměl vzbudit moc pozornosti.
Začal jsem si říkat, že jsem možná přeci jen neměl měnit názor a pokračovat s obhlídkou někde úplně jinde.
Možná to byla chyba. Nebo spíš určitě. Pořádně jsem se do toho namočil a teď jsem v tom až po uši, uvědomil jsem si.
Jednalo se o pozornost snad jen jedné osoby, ale co se týkalo možných podezření, tak jsme si byli docela kvit. Její chování se mi opravdu nelíbilo. Nejdřív mi sdělila něco co se rovnalo obvinění a potom se mě zeptala na něco, co se dalo vnímat jako hodně špatně zahraný pokus o získání důvěry. Je tohle normální? Určitě ne. Nebyl důvod proč jí věřit. Spíš naopak jsem začínal přemýšlet, jak to za těchto okolností může dopadnout. Tahle zaměstnankyně by s klidem mohla pracovat, jako převlečený imperiální špicl. Možná, že by v tom byla fakt dobrá. A nepochyboval jsem, že pokud něco neudělám s chutí na mě poštve všechny oficiální návštěvníky podniku. Třeba rovnou ty stormtroopery co byli v tuto chvíli na můj vkus moc při ruce.
"S pravým? Jako se mnou...? Ale proč zrovna já ...?... to nechápu" pokračoval jsem též trochu slabším hlasem ve stejném duchu, protože jen tak couvnout už se nedalo. O co jde jsem samozřejmě moc dobře pochopil.
"Při hledání práce jsem prodělal co se dalo. Tak mi nezbývá, než to zkoušet znovu a když se dostanu někam jinam, tak se prostě jen dívat. Takže se asi vrátím tam dolů, protože tam je toho víc na co se dívat dá. I pro ty jako jsem já."
Rozhodl jsem se přeci jen vsadit na to, co mě před tím napadlo v kombinaci s tím na co jsme měli spoléhat.
Očima jsem znovu přejel terasu. Aby se nedalo říct, že nemám zájem o to, co, nebo kdo se nachází na ní.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Žena ti příliš nevěří, to je vidět na první pohled, ale už nenaléhá. Jen se suše a dost zklamaně rozloučí.
“Škoda, tak to vás nebudu zdržovat.“
Nakonec ale přeci ještě něco dodá.
“Mimochodem, vím že vás to moc nezajímá, ale ty Belbullaby jsou silně vyzbrojený a většinu pilotů do sboru doporučila DDC osobně, jestli mi rozumíte. Takže kdybyste se rozhlížel řekněme po DDC, tak vám můžou při odletu celkem rychle skončit za zády. Ale to já jen tak. Pro turisty.“
Usměje se na tebe a odvrátí k vyhlídce, jako by se nic nedělo. O tom co ti ale právě řekla, o pravdivosti jejích slov je ale těžké pochybovat. Belbullab není zrovna levná hračka, takže možnost, že je místní bezpečnosti dodal patron jako DDC byl celkem reálný. Stejně jako to, že si pojistí, aby mu v jistých případech nestáli v cestě, nebo posloužili.

-------------------------
Pokud už nebudeš chtít se ženou nic probýrat, tak můžeš děj posunout až do vznášedla MHD. Další problémy by přijít neměli, pokud si je nechceš napsat sám.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Jo tak,... To si dej pozor, aby nebylo podezření na postranní úmysly na někom, kdo toho zřejmě o bezpečnosti ví až moc. spolkl jsem rýpnutí na adresu oné ženy, a jejích vědomosti. Tu poznámku jsem si alespoň v duchu nemohl nechat ujít.
Co se muselo uznat bylo, že měla docela dobré pozorovací schopnosti a že mi jimi usnadnila část práce. Potvrdila mi odhad ohledně Belbullabů a poskytla mi informace, které jsem nemohl jen tak letmo zahlédnout a rozhlížet jsem se u ani moc nemusel. Teď už zas tolik nezáleželo na počtech záleželo na tom, o kolik hrozba ukrytá v hangárech bezpečnostních budov nabyla na svém původním významu. Že ty stíhačky můžou udělat pořádný ohňostroj, aniž by jich na to musel být nějak moc.
Na nic dalšího už jsem nečekal. Otočil jsem se k odchodu z terasy, a zamířil si to přímo dolů. Ale jistý jsem si rozhodně nebyl.
Slova té ženy mě tak trochu pronásledovala a já pořád čekal, že se ještě něco stane, že se mě někdo pokusí zastavit, nebo, že mě někdo bude sledovat. Ten rozhovor byl na tolik zvláštní, že jsem si to prostě nedokázal jinak vyložit. zaprvé to ukončila, aniž by mi věřila, což by se sice dalo vysvětlit tím, že byla zklamaná, že přišla o obchod, ale i tak, pokud by nikdo nic nezamýšlel a byla to jenom nevinná pracovní lest, probíhal by ten rozhovor takto? Nebo to všechno mělo ještě nějaký smysl?
Měl jsem z toho větší respekt, než tem u suchého doku, kde se mi všechno povedlo úplně hladce a nebyl důvod moc obávat.
Věděl jsem, že to musím brát jako lekci, pro příště být opatrnější a počítat s tím, že se můžou objevit další divné okolnosti.
Že by se jednalo o cílenou past, to jsem říct nemohl. To by o nás a o tom, co chceme na Drearii dělat museli něco vědět.
Vlastně to pořád tak trochu působilo, jako by to ta žena uhádla až moc rychle. Jako by se tam na terase přeci někdo rozhlížel.
Byl jsem oparný a právě z opatrnosti, než z nějakého jiného důvodu jsem hodlal splnit to co jsem tak nahoře na terase říkal.
Chvíli jsem zůstal tam dole, kde se konala všechna ta vystoupení tanečnic a další poněkud lechtivé kratochvíle.
Při to jsem se snažil stále mít v dohledu schody vedoucí z terasy a nenápadně po nich. pokukovat.
Kdyby někdo šel dolů, nebo vyšel nahoru a rychle se vrátil věděl bych o tom a mohl bych si dát pozor na sledování.
Jinak jsem se chvíli snažil vypadat na příslušný lehký zájem, protože jsem nechtěl přitahovat další pozornost. Ale tady dole ve vlastním lokálu jsem snad tak nápadný být nemohl. Pokud by to ale bylo třeba vytáhl bych znovu svoje vysvětlení situace.
Po nějaké době mě to přestalo bavit a tak jsem se sebral a vyšel ze z tohoto podniku ven do prostor .zábavního centra.
Teď jsem se tím zmatkem panujícím v obchodním centru musel vymotat zase dolů na náměstí. Nevěděl jsem, jestli jsem se dostal dolů stejnou cestou a bylo mi to jedno. Nespěchal jsem dokud jsem nezjistil, že mě ani tady mimo podnik nesledují.
Několikrát jsem se zastavil u věcí, které někoho, kdo to tu nikdy neviděl mohly zaujmout. Do restaorací, nebo heren jsem nezacházel tam by bylo podstatně těžší se vymluvit na to, že u sebe nemám žádné kredity, kterými bych mohl cokoliv platit.
Na náměstní už jsem pospíchal trochu víc. Bylo mi jasné, že opět uplynulo dost času a že mám pokud stihnu prozkoumat dva další objekty, nejspíš nějaké ty kosmoporty, budu mít štěstí. Daleko pravděpodobnější bylo, že stihnu už jen jednu cestu.
Pak mi vyprší čas a já se budu muset zase složitější cestou vrátit vznášedly zpátky až za město k zaparkované Coroně.
Několik ramp už jsem viděl o to se postarala hlavně vznášedla a nepřepokládal jsem, že někde ve městě najdu jen tak zaparkovanou loď, jako byla Corelianská korveta dobře ukrytá cizím očím v suchém doku. Místa, která by byla vhodná na to, aby se nanich dalo přistát a byla blízko objektů jako byly sklady DDC se prostě už budou muset vyčíst z podobné mapy
Co se týkalo náměstí a dalších ploch, reprezentativní exemplář jsem měl před sebou. To už jsem snad taky nemusel moc řešit. Zůstávaly čtyři kosmoporty. Pokud bych mě šanci to stihnout, prohlédl bych si jeden normální a ten soukromý za městem.
Tedy alespoň by se o to pokusil. Stále bych předpokládal že ty normální budou podobné a nebude je třeba štívit všechny, abych něco o bodech lodní dopravy zjistil. Samozřejmě tam Mohlo tam něco být, ale Corelianské korvety...Ty možná už ne.
Začal jsem hledat startovací plošiny příslušných linek. Zvlášť tě k přiblíživší mě k soukromému kosmoportu. Ten mě přes určité riziko, jako jsem podstoupil stále zajímal a myslel jsem si, že by to bylo další místo na němž na němž by se daly získat informace, které by mohly stát za to. Vystoupit na příslušnou plošinu a nasednout do nejbližšího vznášela pak byla spíš už rutina, než nějaký větší problém.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Tvůj poměrně přesný časový odhad nemilé situace, ještě trochu zčerná zjištění, že z možných kosmoportů se nedá ani jeden skloubit s ostatními, takže nakonec nezbývá, než si prostě jeden vybrat.

Volba padne na ten východní, už jen kvůli právě přistávajícímu vznášedlu.

To tě po dobrých třiceti minutách a bezpočtu stanic v několika sektorech vysadí přímo u východu z kosmoportu. Jak se dá od industrializovaného světa, jakým je Drearia, je to komplex rozlehlý a celkem velkolepý. Jde v podstatě o stadionový model věže, kde centrální plocha uvnitř je vytyčena pro větší lodě, a tím větší je zde míněno opravdu větší, protože by se sem možná vešel i menší Imperiální křižník. Po vnějších stranách je tu pak bezpočet otevřených doků pro lodě standartní velikosti a bezpočet menších doků pro stíhače a malé osobní lodě.
Už za vstupní halou, přirozeně osazenou informačním portálem pro turisty a návštěvníky, podobném tomu na každé stanici hromadné dopravy, a přirozeně i barem, ovšem narazíš na stanoviště dispečinku. Takovou tu běžnou kancelář vybírající poplatky a zajišťující služby zadokovaným lodím. Už ta ti poskytne celkem jasnou představu, že vynechat místní kosmoport byl opravdu dobrý tah. Ceny za dokování a to bez dalších služeb, se totiž blíží tvé celé hotovosti s kterou jsi přilétal na Mindor. Navíc se zde pracuje celkem svědomitě, díky z větší části robotizované obsluze a bohužel i bezpečnosti. Jako ostraha pořádku se tu vznáší na dvě desítky bezpečnostních droidů, kteří zřejmě nemají v programu jen omračovací procedury, soudě podle středních blasterových turretů. Navíc jak brzy zjistíš mají doky magnetickou síť u všech dokových vstupů, která dokáže ve vteřině imobilizovat loď.

Bohužel toto nastavení ale také dost redukuje možnost jakéhokoli dodatečného získání informací, pokud nemáš zájem zapojit se kvůli tomu do opravdu dlouhé fronty čekatelů.
Jedinou dobrou zprávou tak je, že na Drearii opravdu funguje imperiální posádka, jen v ozdobné roli, připomínající váhu a velikost nové říše. Protože v celém tomto chaosu kosmoportu, místa pro hlídku snad nejlogičtějšího, není ani jediný stormtrooper. Dokonce tu podle rychle přehledu z několika čekacích plošin mezi strukturou doků, nenajdeš ani jedinou loď s imperiálními znaky.

Pravda, trochu tvé pozornosti zde ale přece něco upoutá. A to malá skupinka několika ozbrojenců v různobarevných zbrojích a s helmami v klasickém t vzoru. Není těžké uhádnout, že jde o Mandaloriany a podle toho jak vypadají, budou nejspíše žoldáky, nebo lovci odměn. Nevypadají, tímto světem, kosmoportem, nebo tebou nějak zaujatí a podle toho jak stojí, zde nejspíš na někoho čekají. Otázkou je, zda chceš ztrácet už tak drahocenný čas a počkat, zjistit víc. Nebo jestli se rozhodneš, že přítomnost něčeho takového není tak vážná, abys s ní ztrácel čas. Koneckonců, podobných existencí, se teď po Galaxii toulá opravdu hodně. Nemluvě, že tvůj čas se krátí a pokud chceš stihnout cestu zpět včas na aktivaci signálky, už je pomalu čas vyrazit.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Už při dosažení kosmoportu linkou z hlavní stanice vznášedel bylo vzhledem k velkéhomu počtu zastávek a delšímu trvání cesty dobré jedině to, že ani do třetice nebylo nutné hledat další místo kde přesedat. Pak snad ještě to, že mezi rampou a vznášedlem to bylo co by kamenem dohodil a ze vznášedla do lodi by to případně nebylo daleko. Proplétat se celými sektory teď, když se mi podařilo tomu doposud vyhnout, návětěva kosmoportu by měla dost malý smysl. To už bych to skoro mohl vzdát a otočit se k rychlému návratu někudy jinudy. Třeba po cestě zpět shlédnout něco menšího, zato však dosažitelnějšího.
Takhle jsem si mohl za ostatní podobná místa výhodní kosmopoort alespoň v klidu prohlédnout a odškrtnou si další a s ohledem na čas asi poslední důležitý bod místního provozu s tím, že jsem ho nenechal bez povšimnutí a stihnul toho spíš víc než míň.
Podařilo se mi zjistit, že k vidění je toho pro oko někoho, kdo se zajímá o vesmírnou techniku spoustu. Dost lodí a k tomu i další pokročilého vybavení. Jen díváním by se tu člověk něco přiučil, tak jak při pohledu na první lodě na rodné Charndile, ač jsem tu kvůli něčemu takovému vůbec nebyl. Měl jsem na starosti zjistit spoustu jiných věcí. Zároveň mi bylo jasné že se z toho co jsem viděl se zrovna moc věcí k našemu záměru použít nedá. Skoro jako budovy bezpečnosti komoport naznačoval:
Touhle cestou to moc snadno nepůjde a raději by ses o nic neměl pokoušet. Vyhni se kosmportu a zkus štěstí jinde.
O tom, že by se tu v některých situacích přechodně dala uschovat našel loď nemohla být řeč. Byla by to jednosměrná cesta. Neměli jsme na zaplacení poplatků a kromě toho místa poblíž nich bychom potřebovali přistát byla stejně někde docela jinde.
To už by opravdu bylo daleko lepší vyhlídnout si ze vzduch nějakou volněji přístupnou rampu a zkusit to s mezipřistáním na ní.
S ukořistěním nějaké té lodi z kosmporotu to vypadalo taky bledě. Bezpečnost tu byla zajištěná dobře. Nápadné chování lidí kdekoliv v blízkosti důležitých míst bylo zcela jistě monitorováno a tak by vyžadovalo nějakou námahu i dostat se přímo na některé z dokovacích míst, tak aby se k tomu člověk mohl ještě o něco pokusit. Jakmile by se o to pokusil, měl by zřejmě co dělat s těmi droidy zajištujícími trochu té místní bezpečnosti. Loď bylo možné snadno odříznout a kdyby se přěci jen stalo a tohle všechno se podařilo nějakou náhodou, nějakým moc chytrým tahem obejít, stále tu ještě byly nějaké ty stíhačky.
Kromě toho množství těch, kteří proudili kosmporotem znemožňovalo získat jakékoliv oficiální informace. Jenže po těch jsem ani moc netoužil a po věcech, jako kdy odlétá nějaká linka z Drearie na některou z větších planet, nebo, jestli můžou stálí obchodní partneři DDC získat slevu na dokovacím poplatku jsem se pídit nehodlal. Hádal jsem, že moc víc, než právě takové věci by mi nějaký úředník za přepážkou stejně neprozradil a nějaký ten hlídač, nebo voják ten teprve ne. Leda by mě vyhnal.
Zajímaly by mě spíš nějaké drobné neoficiální informace. Rozhodně bych uvítal, kdyby se mi k něčemu, co se mohlo týkat ne jen vnitřních prostor kosmporotu ale i v souvislosti s dalším děním na Drearii podařilo dostat trochu blíž. Nebo kdybych mohl potkat někoho s kým bych se nemusel bát promluvit,s kým bych mohl zavést řeč neformálněji a něco z něho třeba i vytáhnout, jak jsem to měl v plánu původně. Ale s tím byl malý problém stejně jako s tím ostatním. Spočíval ve vysoké míře automatizace a samoobslužných funkcí téměř všeho na dohled. Navázat rozhovor třeba s lidmi z branže s nějakým výsledkem by byl zázrak.
Ve výsledku jsem se mohl rozhlížet možná tak po nějakých dalších drobnostech, které by mohly být zajímavé a řekly mi alespoň nějaký detail na víc. Snažil jsem se všechno pozorně projít. Nechtěl jsem mít pocit, že odcházím s prázdnýma rukama.
Když člověk hledá, nakonec většinou také něco najde i když to ani nemusí stát za to. Původně jsem si myslel, že to snad ani v mém případě stát za to nebude, že bych měl uposlechnout příkaz, který mi dával stále rychleji krátící se čas blízko vypršení.
Možná, že to jak jsem se ve výsledku rozhodl bylo proto, že jsem tu neobjevil nic zas tak zajímavého, co bych mohl hlásit, ale při pohledu na skupinu těch mužů v mandalorianských zbrojícsh jsem se neubránil lehké zvědavosti. To stačilo a já se rozhodl pro určitý kompromis. Nenápadně jsem se snažil skupinku pozorovat a pohybovat v odstupu abych na ně nezíral z bezprostřední blízkosti, ale abych případně viděl a slyšel. Nemohl jsem tam ale jen tak stát moc dlouho. Pokud by se delší dobu nic nedělo, musel bych to vzdát a odejít bez dalších výsledků pozorování, abych daný čas nepřekročil víc něž bude nutné.

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Nakonec se přece rozhodneš riskovat zpoždění a věnovat trochu pozornosti oné skupině. A trochu je obhlédnout. Při provozu a ruchu na kosmoportu se po chvilce není žádný problém dostat blíž, ale zatím je to jaksi neproduktivní, protože skupina zarputile mlčí a jen si kontroluje vybavení. I když i z toho dokážeš leccos vyčíst. Například, že za lázeňským pobytem sem nejspíš nepřiletěli. K tomu by asi stěží potřebovali pás termálních detonátorů, nebo středně těžké zbraně. Tohle bylo bez pochyb bojové komando.

Čas běžel ale rychle, už jsi minul odlety čtyř vznášedel čekáním a jediné co tě ještě drželo na místě byla i jejich zvyšující se nervozita.

Nakonec se ale přeci objevil. Když už tvé zpoždění bylo takřka nevyhnutelné, se ukázala postava na kterou jste všichni čekali. Vysoký muž nepřehlédnutelných rysů v doprovodu čtyř ozbrojenců osobní stráže. Jeho obličej jsi bezpečně poznal. Jen těžko jsi nemohl, když ho už několik hodin vídáš na každé druhé reklamě ve městě. Titus Phlox majitel a výkonný ředitel Drearian Defense Conglomerate osobně. Za ním krom strážců ještě cupitá stříbrný protokolární droid, ale ten se v té delegaci jednoznačně ztrácí.
S komandem si okamžitě vymění několik zdvořilostních frází, včetně omluvy za zpoždění a pokyne jim k soukromé jachtě přistavené k východu. Což trochu zkomplikuje odposlouchávání jejich dalšího rozhovoru na pouhé útržky, ale i tak celkem zajímavé útržky.
Podle všeho jde skutečně o skupinu námezdních lovců která byla povolána aby našla a umlčela jistou ženu, která měla něco ukrást, něco dost citlivého, podle toho jak muž reaguje. A podle takřka třičtvrtě milionové odměny za splnění úkolu. Nemluvě o bonusu, pokud k tomu získají i ukradená data.
Pak ti ovšem debata vyrazí dech. Když totiž protokolární droid podá vůdci komanda datapad s informacemi o cíli. Poznáš na fotce ženu která se ti nabízela v Jitřní bouři.

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

Začínal jsem trochu ztrácet trpělivost. čas ubíhal na můj vkus moc pomalu a během toho času se nedalo dělat nic jiného, než čekat na někoho, kdo se stále nedostavoval. Začal jsem se připravovat na to, že se opravdu nic nedozvím a já prostě odejdu.
Během čekání jsem měl možnost přemýšlet a dospět k několika záměrům. Ve chvíli, kdy se ukázalo, že jsou to opravdu námezní lovci bylo skoro úplně jasné, že nejdou po naší skupině. Ostatním jsem věřil, nakolik to bylo možné a Impérium o nás dosud nemohlo vědět. Nemohlo to znamenat, že tahle skupinka ostrých chlapíků připravuje na to, aby zabránila útoku na DDC.
Pokud by k něčemu takovému došlo byly tu přeci běžné bezpečnostní složky a imperiální vojáci. Ti by nás jistě rychle vyřídili.
Jejich cílem musel být někdo jiný a vzhledem k tomu, kolik jich bylo asi i dost důležitý nebo hodně pro Impérium nebezpečný.
Tahle plně vyzbrojená skupinka jistě představovala slušnou útočnou sílu. Muselo to mít nějaký smysl, Musel být nějaký důvod proč tu byli. Možná jsme měli smůlu, prozože bychom se mohli snadno zamotat do něčeho o čem jsme před tím nevěděli.
Tyhle okolnosti plynoucí z prosté logiky věci ještě posílily mou zvědavost a já si je vzal za další důvod, proč jsem se už dávno neobrátil k odchodu a pořád tu ještě čekám. Oproti tomu jsem si pořád opakoval, že bych měl zmizet co možná nejdříve.
Vlastně už jsem byl téměř úplně připravený, že to definitivně udělám a chytím nejbližší vznášedlo, když se konečně stalo to na co čekali nejen ti lovci v mandalorianských zbrojích. Konal se příchod osoby potvrzující, že jde o něco skutečně většího.
Přítomnost šéfa DDC znamenala, že půjde o aktuální dění na Drearii a o s velkou pravděpodobností i o zájmy společnosti samotné. Důležitá soba snad jakási ikona Drearie, kvůli všem těm spotům s jeho obličejem a angažoval se osobně.
Neposlal za sebe náhradní osobu, neboukusil se to co potřeboval vyřešit uplatněním nějakého vlivu na dění na Drearii.
To co jsem zjistil potom mi na okamžik vyrazilo dech, Zjištění, že má podezření byla správná a s tou ženou v Jitřní bouři není něco v pořádku, že ji dost aktivně hledají je z těch, u kterých má člověk najednou dojem, že docvakla moc pozdě. Bylo to něco, o čem má člověk pocit, že mu to mělo dojít samému. Přináší to s sebou zvláštní pocit. Pocit odpovědnosti a případné viny. Byl jsem tam, měl jsem v ruce nějaká fakta a místo toho, abych je zvážil jsem se k ní otočil zády a nechal ji tam být.
A přitom,... udělala něco, co bych měl chápat, co jsem cítil tak trochu osobně. Byla v trochu podobné pozici jako Smanth.
To co provedl on mělo prý spíš souvislost s jeho vlastní prací a kvůli tomu by na nás snad zabijáky neposlali, ale ta představa...
Říkal jsem si, že se k sobě v takové situaci mají lidé chovat úplně jinak. Jistě před tím jsem ji podezíral, že by mě mohla prozradit Impériu. ale to jsem nevěděl, jaká je skutečně pravděpodobnost, že by na tom mohla být stejně, nebo hůř, než já.
Aby to byla léčka, muselo by to být zvláštně vykombinované. Potom by stačilo rozhlásit nějaké falešné informace, dotyčná by se snažila na sebe nebo na svoje jméno upozornit. Ale takhle,.. Se všemi těmi lovci a celou parádou a vyhlášeným honem ta pravděpodobnost byla někde úplně jinde. Napovídala, že ať je to kdokoliv, má ta žena víc potíží, než sama ví.
Naprosto chladnokrevná úvaha by asi říkala vrátit se okamžitě k lodi a vykašlat se na to. Ale to by znamenalo, že jsem o problémech té ženy věděl, že jsem jí nepomohl a naprosto promyšleně nad těmi problémy mávl rukou. Ve chvíli kdyby se stalo něco podobného mě, byl bych zajisté taky rád, kdyby mi někdo přišel na pomoc, kdyby mě alespoň varoval před hrozícím nebezpečím, kdyby mi kryl záda, alespoň při pokusu najít jiný bezpečnější úkryt. Od toho bylo přátelství a také solidarita.
Chystal jsem se udělat něco, co si žádalo oběť na úkor našich původních plánů a navýšit tak ještě o kus své zpoždění.
Doufal jsem, že to ostatní pochopí, že se jim kvůli tomu nic zlého nestane, že si případně poradí. Konec konců naše loď byla na přímém přistávacím vektoru na prvním místě na planinách za městem, které jsme viděli. Ostatní ji mohli být schopni najít.
Najít i bez signálky, která na místo nedorazí dřív, jak hodinu po dohodnutím termínu. Jít první k lodi by znamenalo, že bych to mohl rovnou vzdát nemusel se o nic pokoušet, nemusel onu ženu varovat, protože by už možná bylo příliš pozdě.
Víc jsem slyšet ani váhat nemusel. Otočil jsem se k východu s kosmporotu s jasným cílem, že mi páté vznášelo nesmí utéct.
Musel jsem se rychle dostat na hlavní stanici vznášedel a zpět do podniku Jižní bouře. Musel jsem si pospíšit a najít ryhchleji cestu. Musel jsem doufat, že ta žena bude na tom samém místě a já ji budu moci položit pár otázek. Udělat to dřív, než se ředitel DDC domluví se svými "obchodními partnery" a než ti začnou po oné ženě systematicky pátrat. Pozice se obrátí a uvidí se co bude dál, jestli té ženě budu moci nějak prospět nebo na jaké to bude znamenat od ní od DDC a od impéria nebezpečí

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Prodrat se davem zpět k nástupišti nebyl velký problém, ani chytit ho.

Když jsi o hodnou chvíli později vstoupil do Jitřní bouře, překonal jsi asi hned několik rekordů v rychlosti chůze, tohoto už tak frenetického světa, ale na tom tolik nezáleželo. Teď záleželo především na ženě na balkóně. Ženě klidně stojící a pozorující nastupující noční oblohu. Všimla si tvé přítomnosti, ještě dřív než jsi k ní došel a když se k tobě obrátila, měla v očích divný chlad.
“Takže už to začalo?“
Zeptala se suše, ale napjaté svaly v obličeji prozrazovali její nervozitu.
“Proč jsi tady? Chceš taky odměnu?“

[Merthor]

Drearia; Hlavní město

V první chvíli jsem moc nepospíchal. Nechtěl jsem, aby si někdo z těch, které jsem pozoroval všiml podezřelého chování ve svém okolí a nedovtípil se, že jsem jejich rozhovor vyslechl. Bylo skutečně pěkné, jak si člověk v daném okamžiku dokázal vyjmenovat všechna potenciální rizika, ale dalko důležitější bylo samozřejmě takové rozhodnutí, které z toho vyplívalo.
Nepříliš rychle jsem zamířil o kousek dál směrem k východu a snažil se ztratit v davu. Teprve v určité větší vzdálenosti od soukromé jachty a té skupinky jsem odpovídající způsobem zrychlil. To už jsem byl daleko blíže přistávací rampě a vznášedlu.
Na přistávací rampě jsem začal pomyslně odpočítávat čas a dělal jsem to prakticky většinu cesty. Jestli se mi zdálo, že čas před tím ubíhal relativně rychle, teď se mi zdálo, že přímo sprintuje. Sprintoval rychleji, než jsem to mohl dělat já.
Zato věci okolo, hlavně vznášelo hromadné dopravy zrovna moc nesprintovali. V duchu jsem ho popoháněl, ale věděl jsem, že s tím nic neudělám, že budu muset na narůstající zpoždění zapomenout. Ale ani to nebylo jen tak, kvůli ostatním přirozeně.
Ještě jsem si říkal, že by mě zajímalo, co že se to vlastně stalo mezi ní a DDC. Pokud by mi řekla pravdu a já si tím byl jistý, nejen že by mě to zajímalo, ale asi by to pro mě byl dostatečný důkaz a já jí začal o to víc důvěřovat.
Od vznášela k zábavnímu centru a jsem relativně pospíchal a asnažil se dělat, co se dalo i uvnitř centra. Tentokrát jsem musel vypadat jako šílenec, když jsem tlačítka výtahů mačkal pětkrát a kde byli jen krátké schody, bral je po dvou.
V jitřní bouři jsem opět trochu zpomalil, ale i tentokrát jsem mířil přímo na terasu, abych tam našel onu ženu.
Nepřekvapilo mě, že si mě našla první ale ten výraz a to co řekla mě zase trochu zarazili a já začal být trochu opatrnější.
Ještě jednou jsem si ji pozorně prohlédl, abych měl jistotu, Jště jednou jsem zvážil svá slova. Možná by to chtělo postupovat pomaleji opatrněji a s ohledem na to, co mi bude ochotná říct, ale právě na tohle jsem neměl vůbec žádný zbývající čas.
Rychle trochu udýchaně a ne moc nahlas, aby to zůstalo jen mezi námi jsem ze sebe vysypal:
"To ne. Možná, že bych se tentokrát měl ptát víc já vás, kde je pravda, ale tak jako tak.... Přišel jsem vás varovat.
Lovci odměn. Byli na východním kosmoportu. Jdou po vás, je jich víc než dost a podle mě co nejdřív zamíří sem. Neměla byste moc dlouho zůstávat tady ani na jednom místě."

[Atalon]

Drearia; Hlavní město:

Žena jedná klidně, ale podobně obezřetně jako ty. Ani jí se podle všeho nechce někomu jen tak důvěřovat, přesto když zmíníš lovce odměn se jí trochu roztřesou ruce. Po chvíli se ale přece uklidní a lehce usměje.
“Díky za varování, ale pokud mě hledají, tak se nikde na tomhle světě neschovám. Tohle je jeho svět a tady jsem v bezpečí už celkem dlouho. Pokud jste je sem nepřivedl.“
Možnost, že tě někdo sledoval úplně vyloučená nebyla, ale rozhodně patřila k těm nepravděpodobnějším. Koneckonců sám jsi měl nejeden důvod k takové opatrnosti.
“Takže pokud mi nechcete pomoct, tak byste měl asi jít. Koneckonců musíte se ještě rozhlédnout po té práci, ne?“
Vrátí ti sarkasticky tvou poslední výmluvu a obrátí se zpět k zábradlí. Ale ty si přesto všimneš lehkého cukání v jejích ramenou a snad zahlédneš i několik slz spadajících z jejích tváří do nočního města.