Tvrdá škola
Moderátor: Moderátoři
Re: Tvrdá škola
Corucant, Chrám Jedi, meditační komora/chodby Chrámu
Najít úklidového droida nedaleko jednoho z východů nebyl žádný problém. Droidi běžně uklízeli průběžně tam, kde se pohybovalo méně Jediů, protože Chrám byl rozlehlý a přes noc by jen těžko zvládli uklidit vše. Tvůj útok na něj však již byl složitější. Vzhledem k tvým schopnostem jsi potřeboval delší dobu na sebrání dostatečné koncentrace. Ovšem po několika nepodařených pokusech se ti přeci jenom podařilo roztrhnout zásobník, což zapříčinilo únik smetí do okolí a donutilo droida zastavit svou práci a začít hlásit poruchu.
Hlídkujícíc padawan byl twi´lek, o něco starší než ty. Na svém postu mírně poklimbával, ovšem když ses přiblížil hned byl spánek tentam a přísně na tebe vyhlížel z důležitosti svého postu. Když jsi ovšem zmínil jméno mistra Ruadeho, znatelně pobledl a začal koktat. Zdálo se, že se s tvým pravděpodobným novým mistrem již někdy setkal.
Ale, ale.. Já tad..ehm tady musím hlídat východ!
Zdálo se, že ještě není zcela přesvědčen, ovšem v hlavě mu to dost rychle šrotovalo. Podíval se směrem, kterým jsi ukazoval a když si potvrdil, že se opravdu něco stalo a spojil si to s tím, co by se stalo kdyby neuposlechl rozkaz mistra, ač byl jakkoli zvláštní a pro něj jako pro strážce východu nemístný.
Tak dobře, jdu to vyřídit. Pohlídej mi to tady!
Kouknul se přísně na tebe. Rozhodně ale neočekával, že bys měl v úmyslu opustit Chrám, spíš se bál že se jen tak vypaříš, což by mohlo být poměrně nepříjemné, kdyby přišel někdo na kontrolu a u východu nebyl vůbec nikdo. Potom už vyrazil směrem k rozbitému droidovi, aby se podíval co s tím může dělat.
To už sis to však štrádoval ven z Chrámu a dál od něj, do míst kde se pohybovali i obyčejní lidé a ne jenom samí Jediové. Na rampě kousek od tebe stály hned dva taxispeedery, ovšem bylo zřejmé, že oba z nich budou jezdit za kredity, které jsi neměl. Což byl drobným problém, se kterým ses však mohl rychle vyrovnat, protože kolem procházelo poměrně dost lépe oblečených lidí. Nikdo si tě moc nevšímal, a tak nebyl těžké vybrat si cíl a pokusit se vytáhnout jeho váček s kredity z kapsy. To šlo poměrně snadno. Drobný problém ovšem byl v tom, že ostatním kolemjdoucím nějak nešlo do hlavy, čím to je, že váček s kredity jen tak létá.
Haló pane, ano vy! Ulétly vám kredity!
Zavolal na tvůj cíl jeden z nejbližších mužů, který se dost divil tomu co vidí, v momentě kdy se váček vznášel jenom kousek od tvého cíle. První muž se nechápavě otočil a s velmi překvapeným výrazem v obličeji se snažil chytit svoje kredity. Druhý spolu ještě s několika dalšími kolemjdoucími se nechápavě rozhlížel, kdo by mohl být původce těchto žertů. Na tebe jejich zrak zaítm nepadl, protože jsi stál mírně stranou, ovšem bylo to pouze otázkou času než tě odhalí.
Najít úklidového droida nedaleko jednoho z východů nebyl žádný problém. Droidi běžně uklízeli průběžně tam, kde se pohybovalo méně Jediů, protože Chrám byl rozlehlý a přes noc by jen těžko zvládli uklidit vše. Tvůj útok na něj však již byl složitější. Vzhledem k tvým schopnostem jsi potřeboval delší dobu na sebrání dostatečné koncentrace. Ovšem po několika nepodařených pokusech se ti přeci jenom podařilo roztrhnout zásobník, což zapříčinilo únik smetí do okolí a donutilo droida zastavit svou práci a začít hlásit poruchu.
Hlídkujícíc padawan byl twi´lek, o něco starší než ty. Na svém postu mírně poklimbával, ovšem když ses přiblížil hned byl spánek tentam a přísně na tebe vyhlížel z důležitosti svého postu. Když jsi ovšem zmínil jméno mistra Ruadeho, znatelně pobledl a začal koktat. Zdálo se, že se s tvým pravděpodobným novým mistrem již někdy setkal.
Ale, ale.. Já tad..ehm tady musím hlídat východ!
Zdálo se, že ještě není zcela přesvědčen, ovšem v hlavě mu to dost rychle šrotovalo. Podíval se směrem, kterým jsi ukazoval a když si potvrdil, že se opravdu něco stalo a spojil si to s tím, co by se stalo kdyby neuposlechl rozkaz mistra, ač byl jakkoli zvláštní a pro něj jako pro strážce východu nemístný.
Tak dobře, jdu to vyřídit. Pohlídej mi to tady!
Kouknul se přísně na tebe. Rozhodně ale neočekával, že bys měl v úmyslu opustit Chrám, spíš se bál že se jen tak vypaříš, což by mohlo být poměrně nepříjemné, kdyby přišel někdo na kontrolu a u východu nebyl vůbec nikdo. Potom už vyrazil směrem k rozbitému droidovi, aby se podíval co s tím může dělat.
To už sis to však štrádoval ven z Chrámu a dál od něj, do míst kde se pohybovali i obyčejní lidé a ne jenom samí Jediové. Na rampě kousek od tebe stály hned dva taxispeedery, ovšem bylo zřejmé, že oba z nich budou jezdit za kredity, které jsi neměl. Což byl drobným problém, se kterým ses však mohl rychle vyrovnat, protože kolem procházelo poměrně dost lépe oblečených lidí. Nikdo si tě moc nevšímal, a tak nebyl těžké vybrat si cíl a pokusit se vytáhnout jeho váček s kredity z kapsy. To šlo poměrně snadno. Drobný problém ovšem byl v tom, že ostatním kolemjdoucím nějak nešlo do hlavy, čím to je, že váček s kredity jen tak létá.
Haló pane, ano vy! Ulétly vám kredity!
Zavolal na tvůj cíl jeden z nejbližších mužů, který se dost divil tomu co vidí, v momentě kdy se váček vznášel jenom kousek od tvého cíle. První muž se nechápavě otočil a s velmi překvapeným výrazem v obličeji se snažil chytit svoje kredity. Druhý spolu ještě s několika dalšími kolemjdoucími se nechápavě rozhlížel, kdo by mohl být původce těchto žertů. Na tebe jejich zrak zaítm nepadl, protože jsi stál mírně stranou, ovšem bylo to pouze otázkou času než tě odhalí.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Re: Tvrdá škola
Coruscant, chrám Jedi a jeho okolí
A jejda… Tak tohle asi nevyjde. Možná že to je můj trest. Asi je to tak líp.
Pomyslím si ne úplně jistě, když se ze zoufalým výrazem opírám o zeď a nechávám váček spadnout na zem. Opřen o zeď sleduji shon kolem váčku a přemýšlím co teď. Čím dál víc mí začíná být jasné že můj plán je pořádná blbina a že současných okolností se to nedá stihnout.
Co jsi to udělal Jacku? Jak jsi o tom mohl jen přemýšlet? Krást kredity? To snad ne. A jak se hodláš dostat zpátky? Dneska si nemůžeš dovolit čekat až si Jedi na hlídce dojde na stranu. Proč prostě nepošleš zprávu ty blázne? Pěkně z HoloNetu. Za hodinku bude napsaná, ty budeš mít čas na večerní šlichtu a poslechnout si od přátel jak jim je líto tvé mistryně. Tak co děláš Jacku? Vykašli se na to. Jsi Jedi. Jedi s budoucností. Učedník Ruadeho. Ty víš že bys to dělat neměl. Jak dlouho to ještě může trvat? Tři roky? Čtyři? Až budeš Jedi zase ho uvidíš. Vrať se Jacku. Vrať se.
Jak opadá mé původní nadšení a nastupuje neúprosný rozum postavím se, urovnám si plášť a s bodnutím lítosti se ještě podívám na taxispeedery než se schlíplým ocasem, zbaběle vrátím do chrámu. Nakonec tak není rozdíl mezi obyčejným člověkem a Jediem, byť jen učedníkem. I Jedi se v obavách odvrátil když se pokoušel o to co vždycky chtěl. Spěšným krokem se vrátím do chrámu a pokud tam padawan ještě nebude počkám až se vrátí.
Venku byl nějakej bordel tak jsem se šel radši mrknout, ale ukázalo se že to bylo jen kvůli nějakejm kreditům.
Řeknu mu hned jak ho uvidím a budu pokračovat zpátky do chrámu. Posadím se na postel ve svém pokoji a zabořím hlavu do dlaní vzpomínajíc na svou mistryni a přemýšlejíc proč jsem to všechnu udělal a neudělal. Po chvíli čučení do země hodím plášť pod postel a vypravím se do archívů. Pozdravím se s mistryní Jocastou a najdu si neobsazený HoloNetový terminál co nejdál od ostatních. Rozhlédnu se, jestli je mistryně Jocasta dál a přihlásím se na svůj účet. Pro sichr si ještě otevřu článek o staré Jedijské knihovně na Ossusu abych měl na co přepnout, když by se mistryně blížila. Opřu se o židli a usilovně přemýšlím co napsat.
Ještě si zprávu 2x přečtu něž vyplním adresu komisařství a odešlu ho. Až do večeře se budu pokoušet něco nastudovat, ale moje myšlenky jsou teď stejně jinde. Proto skoro uvítám zvuk gongu oznamujícího večeři. Vypnu terminál a vyrazím opět do jídelny. Dám si velkou porci čehokoli co je zrovna na jídelníčku a sednu si ke stole ve vzdáleném rohu místnosti kde se obvykle večer potkám s nepočetnou skupinou mých přátel. Opět ztracen v myšlenkách si dám několik soust a čekám až někdo přijde a vytrhne mě z mojí melancholie.
-----------------------------------------------------------------------------
Jdu zase dopředu ale doufám že když má Mouse volno nebude to vadit
A jejda… Tak tohle asi nevyjde. Možná že to je můj trest. Asi je to tak líp.
Pomyslím si ne úplně jistě, když se ze zoufalým výrazem opírám o zeď a nechávám váček spadnout na zem. Opřen o zeď sleduji shon kolem váčku a přemýšlím co teď. Čím dál víc mí začíná být jasné že můj plán je pořádná blbina a že současných okolností se to nedá stihnout.
Co jsi to udělal Jacku? Jak jsi o tom mohl jen přemýšlet? Krást kredity? To snad ne. A jak se hodláš dostat zpátky? Dneska si nemůžeš dovolit čekat až si Jedi na hlídce dojde na stranu. Proč prostě nepošleš zprávu ty blázne? Pěkně z HoloNetu. Za hodinku bude napsaná, ty budeš mít čas na večerní šlichtu a poslechnout si od přátel jak jim je líto tvé mistryně. Tak co děláš Jacku? Vykašli se na to. Jsi Jedi. Jedi s budoucností. Učedník Ruadeho. Ty víš že bys to dělat neměl. Jak dlouho to ještě může trvat? Tři roky? Čtyři? Až budeš Jedi zase ho uvidíš. Vrať se Jacku. Vrať se.
Jak opadá mé původní nadšení a nastupuje neúprosný rozum postavím se, urovnám si plášť a s bodnutím lítosti se ještě podívám na taxispeedery než se schlíplým ocasem, zbaběle vrátím do chrámu. Nakonec tak není rozdíl mezi obyčejným člověkem a Jediem, byť jen učedníkem. I Jedi se v obavách odvrátil když se pokoušel o to co vždycky chtěl. Spěšným krokem se vrátím do chrámu a pokud tam padawan ještě nebude počkám až se vrátí.
Venku byl nějakej bordel tak jsem se šel radši mrknout, ale ukázalo se že to bylo jen kvůli nějakejm kreditům.
Řeknu mu hned jak ho uvidím a budu pokračovat zpátky do chrámu. Posadím se na postel ve svém pokoji a zabořím hlavu do dlaní vzpomínajíc na svou mistryni a přemýšlejíc proč jsem to všechnu udělal a neudělal. Po chvíli čučení do země hodím plášť pod postel a vypravím se do archívů. Pozdravím se s mistryní Jocastou a najdu si neobsazený HoloNetový terminál co nejdál od ostatních. Rozhlédnu se, jestli je mistryně Jocasta dál a přihlásím se na svůj účet. Pro sichr si ještě otevřu článek o staré Jedijské knihovně na Ossusu abych měl na co přepnout, když by se mistryně blížila. Opřu se o židli a usilovně přemýšlím co napsat.
Kód: Vybrat vše
Rale,
Jak se máš? Já se mám… No minimálně ne úplně dobře. Jsem úplně v pořádku. Jak by se mě tady taky mohlo něco stát? Dnešek byl ale nejhorší den jaký jsem tady zažil. Všechno bylo v pohodě, ale když jsem trénoval s mým spolubydlícím, přišel se na náš souboj podívat mistr Ruade. To je jeden trochu podivínský Jedi. Každý z něho má docela nahnáno a i Rada o něm mluví jenom s respektem. Hned bylo něco divného. No a nakonec si mě sám vyzkoušel. Když bylo po zkoušce, vzal mě mistr Kcaj (člen Rady, určitě jsi o něm slyšel) na společnou meditaci. To už bylo opravdu divné protože jak víš tak mě učí mistryně. A tam to přišlo. Rada ztratila kontakt s mojí mistryní když byla na misi a už je to nějaká doba. Dost dlouhá doba na to aby ji považovali za mrtvou. A tak jsem se taky dozvěděl, že mistr Ruade má být můj další mistr. Potom jsme společně s mistrem Kcajem meditovali. Měl jsem vizi budoucnosti. To se u Jediů v silném transu občas stane. Viděl jsem neurčitě věci týkající se hlavně mé budoucnosti jako Jedie. Nevím co si o tom všem mám myslet. Chtěl jsem tě navštívit ale už to není tak jednoduché. Myslím že se asi neuvidíme hodně dlouho. Mistr Ruade nevypadá na člověka co dělá něco polovičatě. Ale určitě se ti zase ozvu. V chrámu se teď nic neděje. Až na můj výcvik (který mě pravda zabere asi hodně času) se nic nechystá. Bude učednický turnaj ale šance že k tomu bude i nějaký menší turnaj pro padawany jako loni je malá.
Měj se,
Jack
-----------------------------------------------------------------------------
Jdu zase dopředu ale doufám že když má Mouse volno nebude to vadit
Re: Tvrdá škola
Coruscant, chrám Jedi a jeho okolí
Z míst kreditové aféry ses vypařil právě včas, abys nebyl odhalen a stejné štěstí jsi měl i při návratu do Chrámu. Padawan, který hlídal východ se dostavil za okamžik a ještě ti poděkoval za tvou laskavost, že jsi mu to tady pohlídal. Droid byl již uklizen a v Chrámu Jedi byl zase klid. V archívech bylo poměrně málo studentů, a tak jsi neměl problém najít vhodný terminál, ze kterého by sis mohl vyřídit svou osobní korespondenci a šifrovaně ji odslat přes několik fiktivních IP adres a účtů po celém holonetu, než doputuje až ke svému adresátovi.
Za to v jídelně bylo docela plno, což znamenalo nejprve si vystát frontu na jídlo. Toto obvykle nudné čekání ti zpřijemnila jedna mladá lidská rytířka Jedi stojící v řadě před tebou. Respektive pohled na její zadek krásně se rýsující v těsných kalhotách ti mohl toto čekání pěkně zpříjemnit. Kdyby ses rozhlédl kolem sebe, pochopil bys, že nejsi jediný, kdo si této hezké podívané užívá. Několik míst ve frontě za tebou stál totiž Askel, který vykukoval z řady právě proto, aby se mohl kochat tím výstavním pozadím.
K večeři byla jak jinak než kaše. Dnes se ovšem zdálo, že v kaši kromě nějaké luštěniny jsou i stopy po mase, což byla docela příjemná změna. Posadil ses na své obvyklé místo a pustil ses do jídla. Po chvíli si k tobě přisedl Askel s očima stále přišpendlenýma na oné rytířce, která seděla nedaleko od vás a teď bylo možné ji pozorovat z druhé strany, ze které to taky nebylo vůbec špatné.
Nazdárek, hej vidíš to? To je kurňa kus!
Špitnul ti spiklenecky a pohodil hlavou směrem k oné dívce, která věnovala stoprocentní pozornost jídlu. Nebo to tak aspoň vypadalo. Askel se usadil a začal pomalu jíst, což vypadalo dost vtipně, protože on oproti dívce nevěnoval svému jídlu téměř žádnou pozornost, a tak mu dělalo značný problém trefit se do úst. Protože si ale asi také uvědomoval tvou situaci, prohodil jen tak do větru.
Jak jsi na tom?
Z míst kreditové aféry ses vypařil právě včas, abys nebyl odhalen a stejné štěstí jsi měl i při návratu do Chrámu. Padawan, který hlídal východ se dostavil za okamžik a ještě ti poděkoval za tvou laskavost, že jsi mu to tady pohlídal. Droid byl již uklizen a v Chrámu Jedi byl zase klid. V archívech bylo poměrně málo studentů, a tak jsi neměl problém najít vhodný terminál, ze kterého by sis mohl vyřídit svou osobní korespondenci a šifrovaně ji odslat přes několik fiktivních IP adres a účtů po celém holonetu, než doputuje až ke svému adresátovi.
Za to v jídelně bylo docela plno, což znamenalo nejprve si vystát frontu na jídlo. Toto obvykle nudné čekání ti zpřijemnila jedna mladá lidská rytířka Jedi stojící v řadě před tebou. Respektive pohled na její zadek krásně se rýsující v těsných kalhotách ti mohl toto čekání pěkně zpříjemnit. Kdyby ses rozhlédl kolem sebe, pochopil bys, že nejsi jediný, kdo si této hezké podívané užívá. Několik míst ve frontě za tebou stál totiž Askel, který vykukoval z řady právě proto, aby se mohl kochat tím výstavním pozadím.
K večeři byla jak jinak než kaše. Dnes se ovšem zdálo, že v kaši kromě nějaké luštěniny jsou i stopy po mase, což byla docela příjemná změna. Posadil ses na své obvyklé místo a pustil ses do jídla. Po chvíli si k tobě přisedl Askel s očima stále přišpendlenýma na oné rytířce, která seděla nedaleko od vás a teď bylo možné ji pozorovat z druhé strany, ze které to taky nebylo vůbec špatné.
Nazdárek, hej vidíš to? To je kurňa kus!
Špitnul ti spiklenecky a pohodil hlavou směrem k oné dívce, která věnovala stoprocentní pozornost jídlu. Nebo to tak aspoň vypadalo. Askel se usadil a začal pomalu jíst, což vypadalo dost vtipně, protože on oproti dívce nevěnoval svému jídlu téměř žádnou pozornost, a tak mu dělalo značný problém trefit se do úst. Protože si ale asi také uvědomoval tvou situaci, prohodil jen tak do větru.
Jak jsi na tom?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Re: Tvrdá škola
Coruscant, chrám Jedi, jídelna
Jako robot postupuju ve frontě na jídlo a v hlavě mám spoustu možných myšlenek. Oči upřené na jedno místo, ústa pootevřená, přibližuji se k výdejnímu okénku. Postupně si začínám uvědomovat jak se tvářím a kam se koukám a když si to uvědomím úplně, rychle ústa zavřu a rozhlédnu se, jestli mě někdo neviděl. Když zjistím, že aspoň v tuhle chvíli se mě nikdo nešklebí, zadívám se na onen objekt, a sice pozadí oné rytířky znovu, pokrčím rameny a usoudím, že se na něj můžu, alespoň než dojdu k okénku, dívat stejně dobře jako na cokoli jiného. Ještě se jednou podívám dozadu a spatřím Askela, který je jako vždy v náladě obhlédnout místní pamětihodnosti. Zahledím se zpět na pozadí.
V holoknihách a v holodramatech hlavního hrdinu vždycky ztráta někoho blízkýho hrozně sebere. Jdou pak chlastat, fňukat na hřbitov anebo konat dobro do světa. A i pokud něco takového něudělají, vždycky je to hrozně vezme? Tak proč se já tak necejtím? Nikdo nemůže říct že by mi na mistryni nezáleželo. Tak jak to, že tady koukám ženské na prdel a nebrečím někde v koutě? Může to být mým výcvikem? To asi ne. Praktická část mého tréninku ještě ani nezačala. Nikdy jsem nebyl na misi a o smrti nevím vůbec nic. Nebo je tady tohle „vědění“ o smrti taky jen nějaká blbost z holoknih? Mohlo by to být tím, že moje mistryně ještě nemusí být mrtvá? Ale kdyby to tak bylo, Rada by určitě vyslala někoho, aby ji našel. Určitě by mně řekli, kdyby to tak bylo.
Tou dobou už dojdu k okénku, nechám si nandat svou kaši, zamumlám poděkování a jdu si sednout.
Co je na tom pravdy? Jsem necitelnej? Přemýšlím nad tím málo? A nebo nad vším přemýšlím tolik, že už pořádně cítit nedovedu? Hrome… Teď už se příliš blížím hlavním hrdinům těch holoknih. Asi to moc dramatizuju. Něco takového se zkrátka může stát a šance že se to nestane je vlastně hrozně malá. Jsi přece optimista Mousi. Vždycky jsi říkal, že jsi optimista. Prostě na to nemysli. Čeká tě trénink s mistrem Ruadem a to je jediné co by tě mělo zajímat. Ostatně jak hrozné to může být?
Snažím se přesvědčit sám sebe a vpravím do sebe pár soust. To už si ke mně sedá Askel a když se podívám, na co tak zírá, zjistím, že ona dobře tvarovaná Rytířka Jedi sedí za mnou. Pak, samozřejmě, přijde očekávaná otázka. V hlavě mě okamžitě proběhne nápad říci to co nejdramatičtěji. Co nejvíc zdrceně a dlouze. Mohl bych říct něco jako „Je to jako včera co jsem s ní naposledy mluvil… A teď je pryč.“ nebo „Nestihl jsem se ani pořádně rozloučit. Poděkovat jí za to co mě naučila a za to, že mě přivedla do chrámu.“ Samozřejmě že bych mistryni přímo nezmínil. Na to by se Askel musel zeptat.
Jo… Přesně tak klišovité jako v těch nejlepších holoblbinách.
Pak ale usoudím, že by to nejspíš, vzhledem k tomu že jsem je před chvíli sám odsoudil, nebylo nejvhodnější a rozhodnu se říct to jako člověk.
A taky už jsem dost velkej na to, abych se dokázal vyjádřit sám, ne?
„Rada ztratila kontakt s mojí mistryní. Takže je nejspíš mrtvá.“
Řeknu Askelovi a zadívám se na něj, abych věděl, za jak dlouho informace, kterou jsem mu právě sdělil, přebije představu (pravda, velice dobře vyvinutých) vnad oné rytířky.
Jako robot postupuju ve frontě na jídlo a v hlavě mám spoustu možných myšlenek. Oči upřené na jedno místo, ústa pootevřená, přibližuji se k výdejnímu okénku. Postupně si začínám uvědomovat jak se tvářím a kam se koukám a když si to uvědomím úplně, rychle ústa zavřu a rozhlédnu se, jestli mě někdo neviděl. Když zjistím, že aspoň v tuhle chvíli se mě nikdo nešklebí, zadívám se na onen objekt, a sice pozadí oné rytířky znovu, pokrčím rameny a usoudím, že se na něj můžu, alespoň než dojdu k okénku, dívat stejně dobře jako na cokoli jiného. Ještě se jednou podívám dozadu a spatřím Askela, který je jako vždy v náladě obhlédnout místní pamětihodnosti. Zahledím se zpět na pozadí.
V holoknihách a v holodramatech hlavního hrdinu vždycky ztráta někoho blízkýho hrozně sebere. Jdou pak chlastat, fňukat na hřbitov anebo konat dobro do světa. A i pokud něco takového něudělají, vždycky je to hrozně vezme? Tak proč se já tak necejtím? Nikdo nemůže říct že by mi na mistryni nezáleželo. Tak jak to, že tady koukám ženské na prdel a nebrečím někde v koutě? Může to být mým výcvikem? To asi ne. Praktická část mého tréninku ještě ani nezačala. Nikdy jsem nebyl na misi a o smrti nevím vůbec nic. Nebo je tady tohle „vědění“ o smrti taky jen nějaká blbost z holoknih? Mohlo by to být tím, že moje mistryně ještě nemusí být mrtvá? Ale kdyby to tak bylo, Rada by určitě vyslala někoho, aby ji našel. Určitě by mně řekli, kdyby to tak bylo.
Tou dobou už dojdu k okénku, nechám si nandat svou kaši, zamumlám poděkování a jdu si sednout.
Co je na tom pravdy? Jsem necitelnej? Přemýšlím nad tím málo? A nebo nad vším přemýšlím tolik, že už pořádně cítit nedovedu? Hrome… Teď už se příliš blížím hlavním hrdinům těch holoknih. Asi to moc dramatizuju. Něco takového se zkrátka může stát a šance že se to nestane je vlastně hrozně malá. Jsi přece optimista Mousi. Vždycky jsi říkal, že jsi optimista. Prostě na to nemysli. Čeká tě trénink s mistrem Ruadem a to je jediné co by tě mělo zajímat. Ostatně jak hrozné to může být?
Snažím se přesvědčit sám sebe a vpravím do sebe pár soust. To už si ke mně sedá Askel a když se podívám, na co tak zírá, zjistím, že ona dobře tvarovaná Rytířka Jedi sedí za mnou. Pak, samozřejmě, přijde očekávaná otázka. V hlavě mě okamžitě proběhne nápad říci to co nejdramatičtěji. Co nejvíc zdrceně a dlouze. Mohl bych říct něco jako „Je to jako včera co jsem s ní naposledy mluvil… A teď je pryč.“ nebo „Nestihl jsem se ani pořádně rozloučit. Poděkovat jí za to co mě naučila a za to, že mě přivedla do chrámu.“ Samozřejmě že bych mistryni přímo nezmínil. Na to by se Askel musel zeptat.
Jo… Přesně tak klišovité jako v těch nejlepších holoblbinách.
Pak ale usoudím, že by to nejspíš, vzhledem k tomu že jsem je před chvíli sám odsoudil, nebylo nejvhodnější a rozhodnu se říct to jako člověk.
A taky už jsem dost velkej na to, abych se dokázal vyjádřit sám, ne?
„Rada ztratila kontakt s mojí mistryní. Takže je nejspíš mrtvá.“
Řeknu Askelovi a zadívám se na něj, abych věděl, za jak dlouho informace, kterou jsem mu právě sdělil, přebije představu (pravda, velice dobře vyvinutých) vnad oné rytířky.
Re: Tvrdá škola
Coruscant, chrám Jedi, jídelna
Poté, co ses vyslovil ohledně své mistryně, navázal s tebou Askel ihned oční kontakt, který předtím věnoval rytířce. Te byla zřejmě zvyklá na to, že ji běžně lidé všude možně očumovali, a tak z toho již nedělala vědu a navíc tento fakt dokázala mnohokrát zhodnotit na svých misích, ale i drobných pochůzkách po Coruscantu. Na druhou stranu, když má někdo takové tělo, tak je hřích si nedopřát nějaké to pobavení, což si myslelo mnoho mužů, kteří na to tvrdě doplatili. Obvykle poté končili na zami držící se za své velmi nepříjemně pohmožděné klenoty a skučící bolestí. Ti šťastnější si tuto agónii neměli příležitost příliš vychutnat zejména proto, že si k akci vybrali i nějakou tu zbraň. Nic z toho však Askel nevěděl a teď mu to bylo jedno. Jeho pozornost jsi zcela získal ty.
Cože? Mrtvá? Blbost. To bys přeci musel cejtit. Víš co, všechny ty kecy o poutu padawana a mistra...
Askel se na moment odmlčel, aby záhy pokračoval.
Kámo na tom rozhodně něco je. Čet jsem, že někteří padawani byli na mistra tak fixovaný, že z toho taky zařvali, když byl zabit.
Vševědoucně pokýval hlavou a jal se tě utěšit.
Rada taky neví všechno. Třeba je mistryně nekontaktuje jednoduše proto, že zrovna nemůže nebo by riskovala prozrazení. Možná že se dostala někam, kde jí ruší vysílání nebo co já vím. To že Rada někoho ztratila z dohledu rozhodně ještě neznamená, že ten člověk už neexistuje.
Znovu se odmlčel a nakonec položil otázku.
No ale stejně, co teda s tebou teďka bude, jestli teda náhodou opravdu to.. tento..?
Poté, co ses vyslovil ohledně své mistryně, navázal s tebou Askel ihned oční kontakt, který předtím věnoval rytířce. Te byla zřejmě zvyklá na to, že ji běžně lidé všude možně očumovali, a tak z toho již nedělala vědu a navíc tento fakt dokázala mnohokrát zhodnotit na svých misích, ale i drobných pochůzkách po Coruscantu. Na druhou stranu, když má někdo takové tělo, tak je hřích si nedopřát nějaké to pobavení, což si myslelo mnoho mužů, kteří na to tvrdě doplatili. Obvykle poté končili na zami držící se za své velmi nepříjemně pohmožděné klenoty a skučící bolestí. Ti šťastnější si tuto agónii neměli příležitost příliš vychutnat zejména proto, že si k akci vybrali i nějakou tu zbraň. Nic z toho však Askel nevěděl a teď mu to bylo jedno. Jeho pozornost jsi zcela získal ty.
Cože? Mrtvá? Blbost. To bys přeci musel cejtit. Víš co, všechny ty kecy o poutu padawana a mistra...
Askel se na moment odmlčel, aby záhy pokračoval.
Kámo na tom rozhodně něco je. Čet jsem, že někteří padawani byli na mistra tak fixovaný, že z toho taky zařvali, když byl zabit.
Vševědoucně pokýval hlavou a jal se tě utěšit.
Rada taky neví všechno. Třeba je mistryně nekontaktuje jednoduše proto, že zrovna nemůže nebo by riskovala prozrazení. Možná že se dostala někam, kde jí ruší vysílání nebo co já vím. To že Rada někoho ztratila z dohledu rozhodně ještě neznamená, že ten člověk už neexistuje.
Znovu se odmlčel a nakonec položil otázku.
No ale stejně, co teda s tebou teďka bude, jestli teda náhodou opravdu to.. tento..?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Re: Tvrdá škola
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna
Když na mě Askel vytáhne svoje teorie, dám si chvilku, abych na ně mohl odpovědět. Potěšen tím, že vzhledem k Askelově účasti pro něj nejspíš nejsem jen spolubydlící, polknu a pak se na něj zadívám, připraven odpovědět.
„No jo. Ale takhle silný pouta mělo jen pár nejsilnějších a to ještě naposledy kolem Jedijský čistky. Teda aspoň tak já si to pamatuju. A jednou, když mě a ostatní younglingy z klanu Squalla vyučoval mistr Yoda řekl, že jen vytvořit takový pouto chce silného Jedie natož pak takhle silný. Ale třeba máš pravdu.“
Řeknu a zadívám se do stolu přemítajíc nad tou možností.
„Rada by mi to ale neoznámila, kdyby si nebyla jistá tím, že mrtvá je, ne?“
Zeptám se Askela a nechám otázku chvíli viset ve vzduchu.
„Víš co je nejhorší? Že ať je to jak chce, já s tim nic nemůžu udělat. Ani se to NEDOZVÍM. Dají nám tenhle výcvik, naučí nás používat Sílu, naučí nás bojovat ale pak nás ani nepustí mimo Chrám. Jak máme pomáhat lidem tam venku, když se tam ven tak dlouho nedostaneme? A když se něco stane někomu, na kom ti záleží, nemůžeš mu pomoct zrovna tak. No jo, ale to mě vlastně trápit taky nemusí, protože nikoho takovýho mít nesmíme.“
Vyletí ze mě a já se na chvíli zastavím, abych se nadechl. To už si ale uvědomím, že bych se měl ztišit. Už takhle mohla moje rozhořčení zpozorovat polovina jídelny.
„Co se mnou bude?“ Položím řečnickou otázku a je vidět, jak se snažím uklidnit se. „No, proč myslíš, že se na mě přišel podívat mistr Ruade? Vypadá to, že zrovna nemá učedníka. Nejspíš mu během výcviku omylem usekl hlavu. No… Možná to ani omylem nebylo.“
Odpovím na poslední Askelovu otázku a vzdychnu, jak ze sebe vypouštím frustraci.
Když na mě Askel vytáhne svoje teorie, dám si chvilku, abych na ně mohl odpovědět. Potěšen tím, že vzhledem k Askelově účasti pro něj nejspíš nejsem jen spolubydlící, polknu a pak se na něj zadívám, připraven odpovědět.
„No jo. Ale takhle silný pouta mělo jen pár nejsilnějších a to ještě naposledy kolem Jedijský čistky. Teda aspoň tak já si to pamatuju. A jednou, když mě a ostatní younglingy z klanu Squalla vyučoval mistr Yoda řekl, že jen vytvořit takový pouto chce silného Jedie natož pak takhle silný. Ale třeba máš pravdu.“
Řeknu a zadívám se do stolu přemítajíc nad tou možností.
„Rada by mi to ale neoznámila, kdyby si nebyla jistá tím, že mrtvá je, ne?“
Zeptám se Askela a nechám otázku chvíli viset ve vzduchu.
„Víš co je nejhorší? Že ať je to jak chce, já s tim nic nemůžu udělat. Ani se to NEDOZVÍM. Dají nám tenhle výcvik, naučí nás používat Sílu, naučí nás bojovat ale pak nás ani nepustí mimo Chrám. Jak máme pomáhat lidem tam venku, když se tam ven tak dlouho nedostaneme? A když se něco stane někomu, na kom ti záleží, nemůžeš mu pomoct zrovna tak. No jo, ale to mě vlastně trápit taky nemusí, protože nikoho takovýho mít nesmíme.“
Vyletí ze mě a já se na chvíli zastavím, abych se nadechl. To už si ale uvědomím, že bych se měl ztišit. Už takhle mohla moje rozhořčení zpozorovat polovina jídelny.
„Co se mnou bude?“ Položím řečnickou otázku a je vidět, jak se snažím uklidnit se. „No, proč myslíš, že se na mě přišel podívat mistr Ruade? Vypadá to, že zrovna nemá učedníka. Nejspíš mu během výcviku omylem usekl hlavu. No… Možná to ani omylem nebylo.“
Odpovím na poslední Askelovu otázku a vzdychnu, jak ze sebe vypouštím frustraci.
Re: Tvrdá škola
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna
Askel jenom pokrčil rameny, protože věděl že šance na něco takového nebyla vysoká, a radši mlčel, respektive si rychle ucpal pusu jídlem, aby nemusel nic říkat. Rozhodně tě ovšem poslouchal. Když jsi však pokračoval hlasitějším tónem, jasně jsi mohl pozorovat jeho rozpačitý pohled klouzajících po nejbližších strávnících v jídelně, z nichž někteří se tvářili popuzeně tím, že je rušíš svým hlasitým projevem u jídla. Druhá část vypadala zvědavě. Askel celou dobu nic neříkal. Když jsi ovšem ukončil svůj proslov hlasitým vdychnutím, ujal se slova.
Hele kámo, chápu, že to nemáš lehký. Ale, kruci, tím že tu budeš fňukat jak malá ubrečená holka ničeho nedocílíš. Co se tvojí mistryně týká, tak jsem si jistej, že ti Rada řekla všechno, co věděla a kdyby se dozvěděla něco nového, jistě by se k tobě ty informace taky dostaly.
Askel pokýval přesvědčeně hlavou a potom pokračoval.
A co se týká mistra Ruadeho, tak jo, je to tvrďák. Ale podle toho co se o něm povídá, by pro tebe měla bejt čest, jestli se uvolí tě učit. Ten chlap má sakra skvělý výsledky. A třeba si s ním nakonec i sedneš, až zjistíš jak na něj. Každopádně by ses měl uklidnit a počkat, jak se to celý vyvine.
Askel zase narval plnou pusu jídla a vypadal jako sysel. Ovšem s rychlostí jakou zpracovával potravu to netrvalo dlouho a jeho příděl jídla mizer rychlostí blesku, přičemž již zvládal koukat kolem, jestli tam není někdo, kdo svou porci nezvládne.
Askel jenom pokrčil rameny, protože věděl že šance na něco takového nebyla vysoká, a radši mlčel, respektive si rychle ucpal pusu jídlem, aby nemusel nic říkat. Rozhodně tě ovšem poslouchal. Když jsi však pokračoval hlasitějším tónem, jasně jsi mohl pozorovat jeho rozpačitý pohled klouzajících po nejbližších strávnících v jídelně, z nichž někteří se tvářili popuzeně tím, že je rušíš svým hlasitým projevem u jídla. Druhá část vypadala zvědavě. Askel celou dobu nic neříkal. Když jsi ovšem ukončil svůj proslov hlasitým vdychnutím, ujal se slova.
Hele kámo, chápu, že to nemáš lehký. Ale, kruci, tím že tu budeš fňukat jak malá ubrečená holka ničeho nedocílíš. Co se tvojí mistryně týká, tak jsem si jistej, že ti Rada řekla všechno, co věděla a kdyby se dozvěděla něco nového, jistě by se k tobě ty informace taky dostaly.
Askel pokýval přesvědčeně hlavou a potom pokračoval.
A co se týká mistra Ruadeho, tak jo, je to tvrďák. Ale podle toho co se o něm povídá, by pro tebe měla bejt čest, jestli se uvolí tě učit. Ten chlap má sakra skvělý výsledky. A třeba si s ním nakonec i sedneš, až zjistíš jak na něj. Každopádně by ses měl uklidnit a počkat, jak se to celý vyvine.
Askel zase narval plnou pusu jídla a vypadal jako sysel. Ovšem s rychlostí jakou zpracovával potravu to netrvalo dlouho a jeho příděl jídla mizer rychlostí blesku, přičemž již zvládal koukat kolem, jestli tam není někdo, kdo svou porci nezvládne.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.