Freedom Firefly
Cesta plynula svižně a bez problémů, svého pasažéra jsem vídala jen střídmě, při setkáních v rekreační místnosti nebo kuchyni, a stejně tak se i naše konverzace shlukla na zdvořilostní "Dobrou chuť – Děkuji". Z naší trasy už minula více než třičtvrtina a před námi byl poslední skok.
Super. Ještě den a kus a mám to z krku.
Seděla jsem v pilotním křesle a opíjela se touto myšlenkou, právě ve chvíli kdy jsem vyskočila z hyperprostoru kdesi v soustavě Rinn. Místo pohledu na temnotu volného prostoru, se mi však naskytl výhled na bitvu z podstatně menší vzdálenosti než bych si přála.
U všech Huttů, co to tu je!!
V odpověď na moji otázku proletěla asi deset metrů před přídí Firefly série výstřelů z turbolaserové baterie destruktoru mířená kamsi do shluku malých lodí, prudce manévrujících napravo od nás.
Sakra, to si musej hrát na válku zrovna tady.
Rychle jsem nahodila na plno podsvětelné motory a prudkým stočením dolů, téměř kolmo k vektoru našeho letu, jsem se pokusila dostat mimo hlavní bitevní zónu, minouc při tom letku TIE. I přes inerciální tlumiče byl tento manévr na palubě dost cítit a vzhledem k situaci jsem se rozhodla alespoň zběžně informovat mého pasažéra palubním interkomem.
Halo haló, pozor na palubě. Právě jsme se dostali do Imperiální přestřelky, takže to asi bude krapet házet.
Přitom jsem si trochu povzdechla, protože se opět prokázal můj zlozvyk ve vypjatých situacích jako byla tato žertovat, což většinu mého okolí obvykle vytáčelo k nepříčetnosti. Protože jsem si byla jistá, že naše přítomnost nezůstane dlouho bez pozornosti pro jistotu jsem aktivovala zaměřovací "systém" zbraní. Tedy zaměřovací systém byl ve skutečnosti hlavní jednotka R3-série astromecha připojená na ovládání zbraní, lodní senzory a dvě senzorové kopule z R3 jednotek umístěných na vršcích palebných věží, ovšem tento koncept zajišťoval, při správné funkci, plnohodnotnou náhradu za oba střelce a to s velice dobrou přesností palby. Jeho, v podstatě jedinou, nevýhodou v praxi však byla osobnost mnou použité R3 jednotky, která byla jednoduše řečeno lempl s potřebou motivace k jakékoli činnosti, což se prokázalo i teď. Po jeho aktivaci se pouze rozsvítila kontrolka aktivity, ale jinak systém nikterak nenabíhal, tak jako obvykle jsem to řešila osvědčeným způsobem, to jest ránou pěstí do jeho komunikačně-senzorové jednotky umístěné v kokpitu, kvůli naší vzájemné komunikaci skládající se z mého ječení a jeho pískání.
Artee, ty pitomá plechovko, sakra vstávej nebo tě prodám Jawům!
Tak jako obvykle se po zmínce o Jawech panel zbraní vesele rozblikal a s neuvěřitelnou rychlostí nahlásil svou připravenost, jež byla ještě doplněna o chaotické pískání z reproduktoru doplněné o změť technických obrazů stíhaček a lodí na obrazovce jeho panelu, jež zaregistroval po své aktivaci, v našem okolí.
Zbraně připrav, ale neaktivuj! Nechci upoutat pozornost.
Byla jsem si jistá, že aktivace dalších zbraní v oblasti by zákonitě přivolala nechtěnou pozornost Imperiální letky. Mezitím jsem se rozhodla navést Firefly mimo bitevní oblast na skokový vektor a pokusit se zmizet dříve, než nás někdo bude chtít zapojit do této bitvy. Bohužel další nepříjemné připomenutí přišlo ve chvíli mého dalšího pohledu na Ardeeho obrazovku, kterou teď celou vyplňovalo chybové hlášení.
Kód: Vybrat vše
Error Dolní palebné postavení nereaguje! Error Dolní palebné postavení nereaguje! Error Dolní palebné postavení nereaguje! Error Dolní palebné postavení nereaguje!
Okamžitě se mi připomněl důvod, proč jsem tuhle práci vlastně brala a který byl nyní dost podstatným problémem.
No jo věž! Sakra to mi byl Imperátor dlužnej!
No jo! Já vím, spodní věž vynech.
Prohlášení doplním o odklepnutí tlačítka Ardeeho panelu, jež se opět přepne na zaměřování nejbližšího cíle.
