Výcvik pro E`lsdrag Oon (Shapeshifter|Drake88)

[Drake88]

Corullag

Jaktože jsem necítil nic v síle? Byla první myšlenka, která proběhla mou hlavou, než jsem dostal další ránu.

Když jsem se probudil podruhé tak jsem si nejdříve pročistiil hlavu a poté se dal do hmatové kontroly své výbavy.
Když jsem skončil, vydal jsem se opatrně ohledat své "ubytování", a nakonec se pokusil prohlédnout štěrbinou pode dveřma.

[Pear]

Někde

Rukama jsi šmátral všude po svém těle, snažíc se najít svojí výbavu, kterou jsi si s sebou vzal, ale nenašel jsi dokonce ani oblečení. Po chvilce jsi zjistil, že jsi úplně nahý. Po pomalém "šourání" ke štěrbině jsi cítil lehčí otřesy, což ti připomělo let transportní lodí. To že jste ještě byly v dosahu gravitace planety tě ujistilo naklonění lodi, při kterém jsi sjel od štěrbiny na druhou stranu, a tvůj skluz zastavila až stěna, která se ti nepříjemně označila na rameni a zádech. Ale nedopadl jsi úplně tvrdě, něco zbrzdilo tvoje nohy, bylo to měkké, a když jsi do "toho" při skluzu nechtěne nohama kopl, vydalo to skřek.
Auu! Kdo seš zas ty?
Ozval se sice jemný, ale rozhodný hlas, nejspíše patřící nějáké ženě. Zněl příliš mladě, aby jí bylo více než 20. Uslyšel jsi ale také nějáké odkašlání, které patřilo nejspíše někomu starýmu, ale zněl z opačné strany jako ona žena. Když jsi se podíval ke štěrbině, žádné světlo tam už nebylo. Zato to ale vynahradilo něco jinýho -v jednom rohu se rozsvítilo slabé červené světlo. Nic neosvětlilo, ale díky němu jsi si mohl připadat víceméně v prostoru a ne v "ničem".

[Drake88]

Sakra.Zakleju, když sklouznu po podlaze ke stěně a do "nékoho" vrazim. Omlouvám se, jsem tu nový a ješté to tu pořádně neznám. Druhou část véty řeknu s hodné citelným sarkasmem v hlase. Zkusím Silou pocítit počet osob v "kajutě", kde jsme.
Tak asi dobrý den, já jsem E´lsdrag Oon. Představím se. A docela mi tady chybí sklneka, co jsem měl naposledy u sebe. Ale tak krásně v tom baru bylo...

[Pear]

Síla tě najednou jakoby zklamala. Vůbec si nejsi jistý, jestli jsou v místnosti lidi čtyři, nebo šest. Chvilku jsi mlě také pocit, že jsi tam sám, i když vaše "diskuze" značila opak. Po tvé omluvě jsi obdržel pálivý pohled, a i když jsi nic neviděl, cítil jsi ho. Stejně tak, když jsi se představil, i když tady jsi ani ten pohled necítil. Ale po tvém vystoupení o baru jsi už obdržel něco víc než pohled. Někdo tě "utišil" ránou pěstí. Chvilku si ležel na zemi, ale ne dlouho na to, aby tě začala tvrdá podlaha mačkat. Pocítil jsi zastavení, a dveře se otevřeli. Do místnosti vlétlo několik paprsků světla, a ty jsi uviděl první postavy. Rozsvítily baterky, aby na vás lépe viděli, a tebe, který jsi ležel blízko dveří, nešetrně zvedli, a hodily do rohu místnosti. Hned za tebou letěli další dva, nejspíše poslední úlovek. Uslyšel jsi, jak se dva "otrokáři" baví, že vás vyloží na Tatooine. Dveře se zavřeli, a stejně jako u tebe, ještě chvilku prosvítalo štěrbinou světlo. Hned zhaslo, a k tobě se ozval onen hlas, který si jako jediný na této lodi slyšel. Byl potichý.
Já jsem Ayira Kol'tak.
Ozvala se dívka, z který jsi mohl cítit, že je to člověk, a tiše dodala, že dneska "slaví" 16 let.

[Drake88]

Někde

Máte problém? Přijde mi, že sme na tom všichni docela stejně, takže si tu vaši agresii nechte pro někoho jinýho jo? Jsem připraven se krýt proti dalšímu úderu, popřípadě ho vrátit.
A jak ses sem dostala Ayiro? Pronesu tichým kllidným hlasem směrem k dívce.

[Pear]

Někde

Odpověď na tvůj proslov o agresi vyzní bez odezvy, a žádná rána nepříchází.
Zato Ayira nenechá tvoje slova bez odezvy, a hned k tobě promluví, stejně tichám hlasem, jako ty k ní.
Můj otec, to je ten, co ti dal pěstí, byl se mnou v kantýně. Kvůli obchodu. Byly jsme u U Velkého twi'leka, když se můj otec dostal do řeči s nějákým žoldákem nebo co. Potom už si pomatuju, jak ho někdo praštil do hlavy, hned na to mně. Potom už jsme tady. Asi třetí nebo štvrtej den tady kroužíme.
Dokončí rozhovor. V lodi to v právě tuto chvíli škubne, což ti naznačí, že jste nejspíše vstoupily do hyperprostoru.

[Drake88]

Někde-Hyperprostor?

Jo, tak to jsme se sem dostali ze stejného bláta. Chvíli přemýšlím a nakonec dodám: Máš nějakou představu, proč vás sem unesli? Byli jste bohatí? I když, co by bohatí lidé dělali u Twi-leka... Na to se jí dyštak zeptám potom.
Tak co já teď můžu dělat? Jakákoli komunikace s někým jiným než Ayirou nepřipadá v úvahu, ještě teď mne z jejich argumentů bolí čelist, a ani Ayira mi asi nepomůže vyřešit dilema s uvězněním. Takže můžu leda tak čekat. Poté co dospěji k tomuto jedinému "řešení" se pohodlněji usadím do meditační polohy a dál si povídám s Ayirou.
Tu mnou hlavou ještě projede myšlenka: Když jsem já nahý, jak jsou na tom ostatní? Třeba by někdo mohl mít néco použitelného

[Pear]

Někde-Hyperprostor?

Bohatí? Myslím že jsme byly spíš ve špatný čas na špatném místě. A proč nás sem unseli je myslím jasné. Otrokařina. Nic víc v tom určitě nebude.
Ty jsi chtěl něco dodat, ale lo´d opět cukla, jako kdyby z hyperprostoru naopak vyletěla. Na lodi byl jinak klid, takže tvé meditaci nic nebránilo.

[Drake88]

Někde-Hyperprostor?

To jsme neletěli v hyperprostoru moc dlouho. žeby jen nějaký krátký poskok o soustavu dál? Pokusím se v meditační poloze spojit s Dominikem, i když si žádné naděje nedělám. O téhle technice jsem jen slyšel, ale zatím sem ji nikdy nezkoušel. Kdy také, když jsem vlastně větší část života strávil s nájemným lovcem a ne s Jedim.

[Pear]

Někde-Hyperprostor?

Tvůj pokus o spojení s Dominikem zhatilo světlo, které se opět orzsvítilo z pod štěrbiny, doprovázející střelbu. Slyšel jsi, jak otrokáří křičí "kryjte se" a podobné obranné skřeky, které značily, že na jejich loď někdo zaútočil, a obsazuje jí. Dveře se otevřeli, to nejspíše neopatrným spadnutím jednoho z mrtvých otrokářů na tlačítko, které sloužilo k ovládání dveří. Dovnitř spadla zbraň a chlápek, kterej tě zklidnil pěstí, šel hned po ní. Kričel, že jste volní, že přišla pomoc. 6e vás přišli zachránit. Ale bylo to moc předčasné, jeden z otrokářů, bránící se, si ho všiml, a přesně mířenou dávku z blasterové karabiny do jeho hlavy na všechny poblíž něho vystříkla krev, a jeho mohutné tělo, které jsi moh vidět až teď, dopadlo dutě na zem. Ayira se k němu rozběhla...jeden z otrokářů jí zaměřil...

[Drake88]

Někde

No super, tady se člověk ani pořádně soustředit nemůže. Pomyslím si znechuceně, když uslyším střelbu zvenku. Co nejrychleji se pokusím přesunout ke dveřím. Vedle nich, ne před ně.
Když se otevřou a dovnitř spadne jeden z pirátů chci vykřiknout aby se nikdo nehnal ven, ale nestihnu to. Nějakej tlusťoch se už vrhl po blasteru a něco křičí. "Kupodivu" ho uslyšeli piráti venku a umlčeli ho trošku drsnéjšími prostředky.
Jen co to udělali, tak se ke zbytku otcova těla vrhla Ayira. Sakra. Když se tam vrhnu, tak mě zastřelej taky, co z toho budu mít? Vypočítavost mého učitele Thrana mi radila abych zůstal v skrytu a počkal na lepší příležitost, která se jistě naskytne. Zanalyzoval jsem tedy znovu situaci. Je jí 16, co by v takovém véku mohla bez otce dělat? Nic. Trápila by se. Tak ať je zase se svým otcem, neboť "Není smrti, je jen Síla".
Uhni! Syknu na Ayiru, neboť to je jediné co zmůžu. Nechám sebou proudit sílu a jsem připraven vrhnout se parakotoulem pro blaster který leží na zemi tak, abych poté zase skončil za zárubní dveří na "naší" straně.

[Pear]

Někde

Ayira se podívá na tebe, když na ní zakřičíš, aby se následně podívala na otrokáře, který na ní vystřelil. Díky svým rychlým reflexům stačila uskočit, a otrokář se opět obrátil na útočníky. Ty byly ale v převaze, a rychle to s otrokáři skončily. V místnosti se rozsvítilo světlo. Mohl jsi vidět spoustu nahých, i víceméně lehce ohozených lidí a jiných ras. Pár jich začalo jásat, že jste zachránění, vysvobozeni. Ty jsi ale mohl zaslechnout rozhovor, který mezi útočníkama panoval.
"Co budeme dělat s těma otrokama?"
"Zabij je. Nepotřebujem další svědky. A tu holku mi dones. Měla by mít někde ten artefakt."
Jeden z nich vstoupil do místnosti. Za ním se zavřeli dveře. Byl v těžké zbroji. Jeden z otroků se k němu rozběhl, s největší radostí by mu skočil kolem krku. Ale břichem se napíchl na jeho hlaveň, a několik výstřelu ho donutilo sklouznout po agresorově brnění na zem. Zamířil na dalšího, a jednou ranou ho popravil. Všim jsi si, že v místnosti je asi 13 lidí, i s tebou. Nevšiml jsi si žádného východu, mimo toh, před kterým stál onen "kat"...
__________________________
Nezabiju tě, pokud nevyvedeš úplnou blbost... nezapomeň, že máš kolem sebe spoustu "živých štítů"...

[Drake88]

Někde

Když zaslechnu co si povídají, málem zkoprním úžasem. Tohle se pohybuje po galaxii? Takovéhle bytosti beze cti? To snad není možné. Zabíjet bezbranné jen tak pro nic za nic. To i ti otrokáři jsou lepší. Ti si alespoň vydělávají na život. Vypadá to, že jsme všichni dříve či později odsouzeni ke smrti... Lidi v místnosti hned, Ayira za chvíli a já? Ja určitě taky někdy zemřu. Ale né teď!
Ze svého rohu syknu rozkaz podpořený Silou jak jen to umím: Na něj! Jinak nás zabije! Musí přece i sami cítit, že tento zoufalý čin je jediné východisko. A sám se pokusím za někoho schovat a dostat se k blasteru který leží na podlaze. Pokud uvidím, že se pirát soustředí spíš na lidi okolo a né na mne (ale k blasteru se nedostanu) skočím mu po nohou a srazím ho na zem. (nějaký ten bojový výcvik boje beze zbraně mám od Thrana)

[Pear]

Někde

Někteří se ani nezvedli, ti, kteří se o to pokusily byly zastřelení, ale přeci se jenom několika z nich povedlo dostat až k němu. Cestou byly ale sesláblí. A přes těžkou zbroj se jim těžko dostávalo. Takže koho nezastřelil, tomu byla rozbita hlava pažbou. Ty jsi měl ale jednu jistotu. Má jiné starosti než tebe, takže jsi se musel rychle rozhodnout. Blaster byl asi půl metru za žoldákem, a onen žoldák stál mezi tebou a zbraní, která by to *mohla* vyřešit.

[Drake88]

Někde

Teď, nebo nikdy! Skočím žoldákovi za zády pro bláster.
Už v letu si říkám, že to nebyl dobrý nápad a doufám, že budu dostatečné rychlý.
Jakmile zbraň popadnu otočím se a pálím co to dá.