Korok-Ti-Shian (výcvik pro Tukana)

[MrTukan]

Mylar, základna

Spánek mi prospěl, i když jsem byl mírně ráno rozmrzelý, že se mi nepodařilo vstát dřív a také z toho, že jsem nepochopil svůj oční sen či vizi. Rozhodl jsem se tedy dobrý spánek a rozmrzelost zajíst v místní jídelně, kde jsem obdržel ovesnou kaši, proti které jsem ovšem nic neměl, protože mě snad nikdy nezajímalo, co přesně jím, když to bylo poživatelné.

V prázdné jídelně jsem si všiml pouze dvou lidí, a to známého senátora, který mě předešlý den uvítal a dalšího člověka, kterého mi však Ruen měl v úmyslu představit. Všiml si mě jen chvíli potom, co jsem je zpozoroval já a vyzval mě, abych si přisedl k nim. Má odpověď byla samozřejmě kladná.

Děkuji, velice rád s vámi posnídám.

S těmi slovy jsem se blížil ke stolu až jsem se posadil na jedno z dvou prázných míst u čtvercového stolu pro čtyři lidi. Mezitím senátor pokračoval a seznámil mě zřejmě se svm oblíbeným pilotem, jenž mě okamžitě oslovil a mě nezbylo než mu odpovědět stejnou frází, která postrádala větší citové zabarvení, což korespondovalo se stále neusměvavým Korokovým obličejem.

Také mě těší.

Mladík na mě v zápětí začal znovu mluvit, přičemž jsem se pustil do své ovesné kaše. Vpravil jsem do sebe klidně několik lžic a v klidu potravu zpracovával a nechal tak uspěchaného pilota čekat. Po chvíli, kdy už jsem uznal, že bych mohl promluvit, pohlédl jsem opět na Algernona a vysvětlujícím hlasem jsem odpověděl opět na jeho otázku.

Bude mi potěšením s vámi cestovat. Vlastně jsem rád, že budu moci cestovat s tak vynikajícím pilotam, jak senátor tvrdí, nýbrž moje kvality neukrývají se právě v pilotáži letounů či snad lodí. Samozřejmě, pravděpodobně bych nehavaroval při běžném letu, avšak nadměrné manévrování či problémy, jenž by potřebovaly zásah mechanika, by mi mohly způsobit drobné potíže.

Kulantně jsem tak vyjádřil své (ne)schopnosti, což se řízení lodě týká a opět jsem zpracoval několik lžic kaše, aby si mohl mladíček urovnat všechny informace, keré dostal a odvodit tak z toho, že bude zřejmě lepším pilotem než já. Po chvíli jsem ještě znovu promluvil lehce zvídavým tónem směrem k pilotovi:

Jen jedna věc by mě zajímala, vypadáte velice mlád, kde jste se naučil tak dobře a rychle pilotovat, abyste byl dokonce vychvalován i samotným senátorem Ruedem?

[Elinor Yall]

Mylar, základna

Algernon pokrčil rameny. Většina lidí zatím byla toho názoru, že jsem jedinečný technický talent, při těch slovech se nevědomky ušklíbl; zřejmě mu na názorech ostatních příliš nezáleželo. Bylo by smutné, kdyby na tom něco nebylo pravda, protože jsem prý v pěti letech prohlásil, že chci pracovat ve vývojovém oddělení TechnoUnie. Ale spíš než technický talent bych tomu řekl... cit pro zacházení se stroji? Nevím, prostě mi zatím vždycky bylo jasné, co si můžu k nejrůznějším přístrojům dovolit, kolik snesou, co potřebují. A nenechte se zmýlit, lítám už šestým rokem.
Při posledních slovech se pyšně pousmál a pak trochu upil čaje.
Předpokládám, že se budete chtít vrátit zase na Mylar?

[MrTukan]

Mylar, základna

Během jídla na jeho povídání reaguji jen uznalým pokýváním hlavy a začnu o něm přemýšlet jako o docela zajímavém a šikovném člověku, který by mi možná nemusel zas tak vadit, jak jsem si původně myslel. Když už téměř dojídám, položí mi přímou otázku, na kterou však odpovím až když vyprázdním svou misku s ovesnou kaší, takže ho opět nechám chvíli čekat.

Copak já vím? Cesty Síly jsou nevyzpytatelné a Síla povede mé kroky.

Nepředpokládl jsem, že by toto příliš pochopil, takže jsem ještě dodal:

Takže tedy možná ano, možná ne.

Nálsedně jsme se opřel o opěradlo celkem nepohodlné židle, což mi ale netrápilo. Vzal jsem si svůj čaj a začal pomalu upíjet sledujíc své dva kolegy u stolu.

[Elinor Yall]

Mylar, základna

Jo, tomu říkám rozumný přístup k životu, cuklo Algernonovi v koutcích. Takže bych všechno nechal, jak se to postupně vyvine. Už jste se s bývalým senátorem dohodli, kdy byste se chtěl vydat na cestu?

Ruen tázavě pozvedl obočí.
"Ještě ne. Předpokládám, že se mistr Korok ještě pár dní zdrží, aby se mohl dát zcela do pořádku a dohlédl na přípravy na cestu."
"Vadilo by, kdyby tedy navštívil vykopávky? Je to Jedi, takže by tomu mohl rozumět víc než my všichni dohromady."
Ruen nasadil zamyšlený výraz.
"Z mé strany námitky nejsou, záleží, jestli bude chtít, čímž si vůbec jistý nejsem. Ale dal bych přednost, aby se podobné záležitosti řešily až po vyřízení... vaší výpravy. Čím dřív se to vyřeší, tím lépe."
Všiml sis, že se Algernona zmocnil určitý neklid, či spíš nesouhlas.
"Víte... nejsem si jistý, že je to dobré řešení. Ne že bych byl proti udržování užších rodinných vazeb, ale..."
"...ale Tailisovo stanovisko v poslední vůli bylo jednoznačné a shodli jsme se snad oba na tom, že už ho nejde obcházet."
"Táta mohl udělat chybu. Nemusel mít dost informací a..."
"...rozhodně měl dost příležitostí podniknout patřičné změny. Z nějakých důvodů to neudělal."
Nebylo to ani zdaleka hádka, jen výměna nesouhlasných stanovisek, kde bylo všem zúčastněným stranám jasné, co je správné - stejně jako skutečnost, že se do toho správného moc nechce nikomu.

Omlouvám se za tuto debatu. Obrátil se k tobě Ruen a chystal se ještě něco dodat, když do jídelny dorazil další člověk.
Vlastně spíš dítě, protože šlo o rozcuchaného kluka hodně podobného Algernonovi (mohl by ses vsadit, že tak nějak vypadal v jeho věku - jenom oči neměl zelené, ale šedomodré). Překvapila tě především ostražitost, s jakou si hned při vstupu obhlížel místnost. Rozhodně byl ve střehu, což se k věku příliš nehodilo.
Po chvíli zamířil přímo k vašemu stolu, přičemž se tvářil, že ho snídaně a podobné záležitosti vpodstatě nezajímají. Slušně pozdravil (čili do určité míry vyvrátil tezi, že za války upadají mravy) a pak se obrátil na Toroka:
Takže vy jste Jedi? (čímž teze o úpadku všední zdvořilosti opět nabyla na aktualitě).
Liame, vrhl po něm bývalý senátor výchovný pohled a dítě okamžitě zpokornělo.
"Jen jsem se zeptal," namítl.
"Zatím."
"Nedohodli jsme se, že budeš spát do jedenácti?" vložil se do rozhovoru Algernon, trochu důrazněji, než by možná bylo třeba.
Liam zívl. "Jo. Ale jen jsem se chtěl zeptat, jestli se budeš vracet k jeskyním, že bych tam byl zase s tebou."
"No, to záleží na mistru Torokovi."
V tu dobu Artur Ruen usoudil, že by se měl vrátit ke své práci, a vydal se do své pracovny - s tím, že tvá návštěva bude v pozdějších dobách vítána. Poznamenal k Liamovi, aby se nepředváděl a nedělal svým rodičům, o starším bratrovi nemluvě, ostudu.
"Strejdovi ji rozhodně dělat nebudu!" odpovědělo dítko, sotva nabylo jistoty, že je bývalý senátor už nemůže slyšet. Z Algernonova výrazu bylo zřejmé, že tenhle agrument pro další dětinské chování za příliš relevantní nepovažuje.

[MrTukan]

Mylar, základna

Když jsem se chystal odpovědět na otázku mladého pilota, předběhl mě senátor, a tak započal delší výměnu názorů s Algernonem. Zůstal jsem tedy zticha a upíjíc svůj čaj jsem opřen v pohodlném křesílku sledoval jejich debatu. Bohužel jsem měl nedostatek informací, takže jsem celkem nechápal souvislosti jejich konverzace, což mi však příliš nevadilo, protože jsem si byl jistý ve své trpělivosti, že mi vše postupem času vysvětlí i bez toho, abych se tázal a znevažoval tak svou pozici. Když skončili a Ruad se mi omluvil za jejich, pro mě smyslnedávající, konverzaci, přidal jsem střídmě i několik vlastních stanovisek, která po mě byla pravděpodobně vyžadována.

To je v pořádku. Ještě několik dní bych zde, na Mylaru, celkem rád zůstal. Co se týče jakýchkoli vykopávek, rád se na ně podívám a pokud je něco, s čím vám mohu pomoci, jistě nebudu proti.

Následně mé společníky, a tak i mě, zaujal chlapec, který vtrhl do jídelny a celý prostor si měřil jako zkušený voják či rytíř Jedi. V první chvíli na mě zapůsobil poměrně impozantním dojmem. Když to byl pouze malý chlapec. I když přišel ke stolu a slušně všechny pozdravil, zdál se mi na jeho věk až neuvěřitelně zajímavý. Mé kladné hodnocení však opět srazila dolů jeho hloupá otázka. Tuto otázku jsem přešel pouhým úsměvem, protože se jeho slov okamžitě chytli moji spolusnídaňáři, takže jsem opět mlčel a nechal je, aby si hezky popovídali.

Rozhovor končil v podstatě tím, že se senátor zvedl a zamířil zpět do své pracovny. V tu dobu jsem se opět ujal slova a rozloučil se s Ruemem a v reakci na jeho slova jsem řekl, že se jistě za ním ještě někdy stavím. Potom, co odešel, jsem se opět podíval na Algernona a jeho synovce.

Takže vyrážíme řešit váš problém ve třech?

Úšklebek v mém obličeji při těchto slovech patřil zejména malému chlapci, kterého jsem chtěl trochu popíchnout bez toho, abych se zesměšníl nebo ztratil vážnost své pozice.

[Elinor Yall]

Mylar, základna

Liam na tebe chvíli nedůvěřivě koukal, ale zdálo se, že jsi u něj získal minimálně sto bodů plus nějaký bonus navíc.
Třeba něco konečně zjistíme, nadšeně přikývl a koukl na Algernona výrazem štěněte ženoucího se za kusem slaniny.

Ten to nijak nekomentoval, jen se pousmál a v očích mu blýsklo podobným způsobem. Takže do půlhodiny vyrážíme?
Připadalo ti, že jej tvá účast na další výpravě k jeskyním podstatně uklidnila.


Mylar, údolí Trys´halyr

Cesta probíhala bez problémů a vlastně jakýchkoli zajímavých událostí, pokud se nedá považovat za něco zaznamenatelného zjištění skutečností, že Algernon byl skutečně nadprůměrný pilot a Liam prakticky celý život prožil mezi Rebely - což, při vší úctě, není zrovna prostředí vhodné pro normální dětství.
A pak tu ovšem byla Síla.
Nemohl jsi ji dost dobře nevnímat - zdálo se, že tu tvoří přirozenou součást atmosféry, těžko postřehnutelnou, ale zároveň bránící jakémukoli konkrétnímu zaměření či vystopování. Rozhodně to nebylo nepřátelské či nějak nepříjemné - avšak stejně to znervozňovalo.

Přistáli jste hladce poblíž menšího tábora, a zatímco Algernon se vydal prohodit pár slov s hlídkou, Liam si přehodil přes rameno batoh dosud se volně povalující ve vznášedle, vyzbrojil se blasterem a vydal se cestou k hustému porostu kleče.
Půjdeme? obrátil se po deseti krocích k tobě.

Okolní krajina byla hustě porostlá zejména nižší vegetací, ale dole u řeky jsi zahlédl i cosi jako háj olší pomalu přecházející v klasičtější les. Směrem, jímž vyrazil Liam, se nacházela uzoučká horská cesta překračující skalní hřeben a v dálce - asi kilometru a půl - se zcela ztrácející podél skalní stěny.

[MrTukan]

Mylar, údolí Trys´halyr

V průběhu cesty jsem se soustředil nejen na své spelečníky, ale zejmána také na Sílu, která zde byla tak trochu zvláštní. Přitom jsem si uvědomil, že právě toto místo, potažmo vlastně celá planeta, by mohla být více než dobrým úkrytem pro "psance", kterým jsem byl já a který běžně zářil v Síle jako vánoční stromeček na Štědrý den. V průběhu letu jsem se, kvůli své studii místní Síly, nedostal ke své otázce, jejíž odpověď by mi mohla přinést alespoň trochu světla do temnoty nevědomosti ohledně mise, ke keré jsem přišel jako hluchý k slepecké holy. Rozhodl jsem se tedy odložit otázku týkající se průzkumu jeskyní a toho, co se čekalo, že bychom měli najít.

Po přistání jsem tedy neváhal a vyrazil za maldíčkem, na jehož výzvu jsem klidně odpověděl.

Jistě, veď mě, chlapče.

Při své, ne příliš rychlé, rozvážné a klidné chůzi, jsem se rozhlížel po okolí a kochal se přírodou, na což jsem již velmi dlouhou dobu neměl čas, zaslepen bojem a utíkáním před krutovládou a vražednými nástrahami zrádců. Během cesty jsem se také svou myslí zaměřil na chlapce a Sílu a pokoušel jsem se zjistit, zda můj pocit v jídelně ohledně nějakého nadání v jeho osobě, byl mylný nebo zda na něm něco bylo. Poté jsem se svého malého společníka zeptal ledabylým hlasem na jednoduchou otázku jakoby jen tak mimochodem, čímž jsem protrhl mlčení a jeho dost jistě asi překvapil.

Co si myslíš o Jedijích?

Současně jsem přemýšlel, za jak dlouho se k nám asi připojí Algernon, který nás jistě brzy dožene.

[Elinor Yall]

Mylar, údolí Trys´halyr

Liam se překvapeně zastavil - ovšem bylo by na místě se zeptat, jestli pouze kvůli pravda poněkud nečekané otázce.
No... začal poněkud zdlouhavě, aby získal čas, než si bude moci dostatečně uspořádat myšlenky - a případně se vyhnout nějakým nediplomatičnostem.
Chránili Republiku, alespoň většinu času. Dokud se teda kancléřem nestal ten kathsk... v tu chvíli se zarazil a nasadil provinilý výraz, a jako by nic pokračoval prostě císař. Jenže oni za to vlastně nemohli, rozhodně ne víc, než zbytek Republiky. Algernon říká, že to s Palpatinem bylo jako s některými zákeřnými viry; prostě se dostal do organismu, přesvědčil jeho imunitní systém, že je neškodnej a potřebnej. Lidi si mysleli, že potřebujou nějakého vůdce, a on jim prostě namluvil, že je ten pravej.
Taky jsem někde slyšel, že byli Palpatinova tajná policie, ale myslím si, že to není pravda. Teda, s výjimkou Vadera, ale ten se nepočítá, protože... protože prostě není Jedi.
Počkal, až svým tempem dorazíš k němu, a poušklíbl se.
To je to, co o Jediích VÍM.
Co si o nich MYSLÍM... vždycky se zajímali o normální lidi a snažili se jim pomáhat, jak jen to šlo. Nebyli lhostejní a nezůstávali stranou, když něco bylo špatně. A když se něco dělo špatnýho, nikdy vůči tomu nebyli neutrální, a neuzavírali takové ty politické kompromisy. Dělali věci, který byly správný, jenom proto, že byly správný, bez ohledu na to, co to znamenalo pro ně samotné.
Jo, jasně, je to naivní názor. Ale nemyslím si, že o zas tak moc naivnější než představa, že několik skupinek Republikánů rozesetých po galaxii má reálnou šanci obnovit staré pořádky - proti IIA a celé imperiální flotile. A císařovi. Působí to hodně beznadějně, teda, když se nad tím přemýšlí.
Ale tohle vůbec není o přemýšlení. To je o tom, že člověk ví, co má správně dělat, tak to prostě udělá. A neuvažuje, jestli to možný je či není, protože když nad tím nepřemejšlí, tak to vyjde a když jo, tak ne...
Liam se trochu rozpačitě poškrábal na nose.
Teda, doufám, že to nezní moc zmateně. A že to je odpověď...
Na chvíli zaváhal a pak ve vztahu hlavně ke svým posledním větám dodal: A Algernonovi ani nikomu se o tomhle kdyžtak nezmiňujte, brali by to, že se snažím být moc chytrej a přitom ničemu nerozumím.

[MrTukan]

Mylar, údolí Trys´halyr

Klidným krokem jsem došel až k mému mladému průvodci a pozorně jsem naslouchal jeho slovům, protože jsem byl zvědav, jak vše vidí svýma dětskýma očima z pohledu někoho, kdo vlastně ještě nic nezažil a celý jeho život, který si dokáže vybavit, se odehrává již po pádu starého řádu, který jsem já znával a vlastně mu i sloužil a pomáhal ho udržovat. Při jeho slovech jsem začal vzpomínat na oběti, které jsem za ty roky přinesl i na křivdy, které nebylo v mé moci napravit. Najednou jsem se, sic daleko starší a jistě i moudřejší, musel před tím dítětem stydět. Poznal jsem, že je neobyčejně inteligentní, na svůj věk, a jeho představa o tom, jaký by měli být rytíři Jedi se příliš nelišila od té mé, když jsem byl v podobném věku jako on. Avšak postupem času se změnila a já zjistil, že nikdy nebudu moci napravit všechny křivdy, které byly někde někomu spáchány, ba že ani nebudu moci napravit ty křivdy, u kterých přímo budu, což se mnohokrát stalo, když jsem kvůli svému poslání nemohl pomoci mnoha bytostím, které žili v útisku ba dokonce umírali kvůli tyranii. V těchto dobách to bylo o to tíživější, když Republika zanikla a jen hrstka odvážných stojí proti tyranům zotročujícím celou galaxii, ničím celé světy a vyhlazujícím rasy. Ke konci jeho slov jsem měl jen málo k tomu, aby mě, postaršímu, ostřílenému a dobou sešlému mistru Jedi, vyvstanula slza v oku. Naštěstí jsem tento nežádoucí prvek potlačil. Potom, co chlapec domluvil, jsem chvíli zvažoval svou odpověď, která musela být rozumná a povzbudivá.

Co se týče Palpatina, je to pouhý zrádce lačnící po moci. Zradil Republiku, tak i Sílu a jednoho dne si ho najde spravedlivý konec. Stejně tak jednou dojde k spravedlivému konci i Impérium. Vše je jen otázkou času.

To byla ta nejsnadnější část odpovědi, která skýtala pouhá fakta mého přesvědčení a k tomu ještě trochu povzbuzení. Dál jsem musel reagovat na jeho představy o Jediích, což se ukázalo jako složitější.

No, musím říct, že to, co si myslíš o rytířích Jedi, je sice trochu naivní, ale mnoho z nás se vždy domnívalo, ať více či méně, že by to tak mělo být. Vlastně i historie řádu nám ukazuje, že si to mysleli rytíři Jedi už před tisíciletími. Avšak řád i život v něm mě naučil, že není možné vždy pomoci všem a utnout veškeré bezpráví. Bohužel. Každopádně konat věci, které se člověku zdají být správné je jistě správné a pamatuj si, že dokud existuje naděje a hlavně lidé, kteří ji mají, není nic ztraceno.

V další odmlce jsem přemýšlel, jeslti jsme opravdu řekl, co jsem chtěl a jestli to vyznělo dostatečně inteligentně. Pak jsem ještě dodal:

Náš rozhovor samozřejmě zůstane jen mezi námi, ale ještě mi řekni, nepřemýšlel jsi někdy o tom, jaké by to bylo být rytířem Jedi? Nechtěl jsi jím někdy být?

Kouknul jsem na něj opět takovým zkoumavým pohledem jako bych se mu chtěl podívat až do hlavy, možná i dál a opět jsme se snažil navázat kontakt se Silou, protože mě tento chlapec nějakým způsobem fascinoval.

[Elinor Yall]

Mylar, údolí Trys´halyr

Liamovy oči napovídaly, že pod tvé tvrzení o Palpatinovi by se podepsal prakticky okamžitě, pokud by mu tedy bylo předloženo formou petice, a úplně to stejné platilo o poslední větě druhé části tvé odpovědi.
Poslední dvě otázky jej nicméně zarazily, a to podstatně více, než celý váš rozhovor na téma "Jediové". Tedy, zarazily... rozhodně uvedly do rozpaků.
Takže... no... nevím, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Především ta představa byla dost nereálná, a hlavně jsem chtěl být jako táta a taky bojovat proti impériu.
Ale to není vlastně vůbec důležité. Nechcete radši vyprávět něco o Republice?
Neubránil ses pocitu, že ti toho víc neříká než říká - a také volného náběhu na nutkavou myšlenku, že tohle téma vlastně zas až tak zajímavé není a vlastně by bylo mnohem lepší vyprávět něco víc o rytířích Jedi a starých dobrých časech, kdy všechno bylo takové, jaké mělo být.
Navíc sis uvědomil, že tě dítě zkoumavě pozoruje, jako by nad něčím usilovně přemýšlelo.

[MrTukan]

Mylar, údolí Trys´halyr

Za rychlého přemýšlení jsem uvážlivě pokýval hlavou a pak jenom poznamenal.

Je to pěkné, že ve svém otci vidíš správný vzor. A musím tě ujistit, že proti impériu nebojujete sami. Jistě proti němu bojuje svým způsobem i každý přeživší člen řádu Jedi. Tedy alespoň v v to doufám, že se z mých přátel nestaly zbabělé gizky schovávající se před kdejakým náfukou.

Rozhodl jsem se nadále nechat toto téma jeho vlastnímu osudu a někdy se k němu zase vrátit, protože jsem se stále nevzdával myšlenky zkoumat Liama po stránce Síly, která mě nikdy nepletla a já v ní cítil mnoho náznaků.

Potom, co jsem rozhodnou větou zakončil předešlý rozhovor, vyrazil jsem znovu klidným krokem směrem, kterým jsme původně šli a dal jsem chlapci najevo, že bychom mohli pokračovat. Přitom jsem přemýšlel o tom, co bych mu mohl vyprávět, abych ještě pozvedl jeho naději ve změnu politických poměrů v galaxii prostřednictvím starých příběhů.

Chtěl bys slyšet něco o Republice? Hm, mnoho by toho mohlo být. Republika však byla jenom politické uskupení, které svým způsobem zajišťovala mír v galaxii prostřednictvím zejména řádu rytířů Jedi. Když měla Republika problém, poslala Jedie, kteří byli veřejně uznávaní jako nositelé míru, rozumu a moudrosti. Každý rytíř uměl nejen ohánět se mečem a úžívat Sílu, ale též byl učen morálce, diplomacii, taktice a všem možným dalším vědním oborům, aby byl v každém momentu připraven reagovat na nastálou situaci. Možná se to z pohledu obyčejného člověka nemusí zdát, ale oběti, které přinášeli rytíři Jedi, byly často obrovské. V podstatě se vzdaly svého života a veškerých emocí ve jménu klidu, moudrosti a Síly. Ale to jsem asi trochu odbočil, že?

Svým vyprávěním, které odbočilo velice rychle od původního tématu, jsem sledoval dvě hlavní věci. Zaprvé trochu poškádlit zvědavost a povědomí chlapce o Jediích, a také vyhnout se rozhovoru o Republice, o který jsem příliš nestál.

[Elinor Yall]

Mylar, údolí Trys´halyr

Nezdálo se, že by Liam tvému vyhnutí se tématu věnoval nějakou pozornost, čistě proto, že ho neposlouchal. Sice zachovával velmi pozorný výraz, nicméně jeho myšlenky se toulaly někde jinde a patrně počítal, že budeš mluvit déle než ti to trvalo. Možná se ti pouze podařilo jeho myšlenky odvést jiným směrem, ale tvá otázka prostě vedla k okamžiku - pro něj každopádně - nepříjemného ticha.

Ze Síly a jejího vztahu k tomu dítěti ses cítil poněkud zmateně a rozpačitě. Bezpochyby s Liamem byla a patrně hodně silná - svým způsobem. Něco v jejich vazbě rozhodně nebylo v pořádku. Nedokázal sis přesně uvědomit, co by to mohlo být - z lepších časů jsi měl vzpomínky na mnoho dětí a něco podobného jsi u žádného snad nezažil. Pochopitelně, mohlo to být ovlivněno tím, že vyrůstal mimo chrám, v prostředí nepříliš vhodném pro osvojování si základních jedijských postojů a hodnot... z paměti ti vytanul jeden z rozhovorů s mistryní Maks Leem o klonových válkách a jejich vlivu na nastupující generaci Jediů.
Ty děti stárnou a dospívají příliš rychle.
A to byli malí padawani, od malička usměrňovaní podle kodexu.

Já... tedy... no, omlouvám se. Nebylo to zdvořilé, vypadlo z Liama posléze. Tak trochu jsem se nad něčím zamyslel. Asi jsem vám totiž neodpověděl zcela podle pravdy. Víte, ono je hodně těžké přemýšlet, že byste chtěl být rytířem Jedi, když není žádný chrám a vlastně... a vlastně ani žádný řád Jedi, tak jak byl a fungoval. Takže... přemýšlet o tom, že bych mohl nebo chtěl být rytířem Jedi mi připadalo - připadá - asi jako kdyby pouštní krysa plánovala, jak se bude věnovat podmořskému potápění.

Jak jste pokračovali v cestě, dostali jste se až ke skalnímu hřebeni. Najednou sis uvědomil, že stezka neústí do žádného černého otvoru, pouze k jakémusi nízkému převisu, pod nímž se zcela ztrácí - a na holém kameni jako by se rozprostírala Silová pavučinka.

[MrTukan]

Mylar, údolí Trys´halyr

Z toho, že mě mladík neposlouchal, jsem si nic nedělal. Přeci jen na to pořád ještě měl věk. To, co měl mírně trápilo, bylo mé zmatení ohledně jeho propojení se Silou. Pro tuto chvíli jsem však potlačil tyto myšlenky a rozhodl se, že se budu na toto téma soustředit později například u rozhovoru s jeho otcem, což by mi mohlo něco napovědět. Potom jsem již musel reagovat na jeho slova, na které jsem také chvíli musel vážit slova, což jsem měl ostatně již v povaze.

Povím ti to takhle. Řád zanikne až tehdy, když poslední z nás vydechne naposledy. Chrám není to, co by dělalo řád Jedi. Je to Síla a mistři, kteří předávají své schopnosti, vědomosti a veškeré učení dalším generacím.

Po mých klidných slovech následovala trochu dramatické ticho, když jsem se zastavil a pohlédl na Liama. Potom jsem znovu promluvil svým typickým hlasem, avšak velice dobrý pozorovatel by v něm rozpoznal jistě trochu té nejistoty a zároveň naděje.

Víš, já bych k tobě měl být také asi víc upřímný, Liame. Ve chvíli, kdy jsme se poprvé potkali v jídelně, cítím z tebe velkou Sílu a propojení s ní.

Na chvíli jsem se odmlčel, což přidalo na dramatičnosti, a pak jsem pokračoval stejným tónem.

Je pravda, že podle pravidel řádu Jedi by bylo nepřípustné vůbec uvažovat o nabídce, kterou se ti chystám udělat, ale vzhledem k tomu, jak jsi sám dobře řekl, že řád již není a jistě nikdy nebude takovým, jakým býval, jsem se rozhodl tyto pravidla nerespektovat. A já cítím, že je nejvyšší čas abych své znalosti, schopnosti a zejména poslání předal další generaci a přispěl tak ve snaze o znovunastolení míru a rovnováhy v galaxii. Prostě bych se rád stal tvým mistrem a právě z tebe udělal dalšího nositele našeho učení. Samozřejmě od tebe ale nechci odpověď okamžitě, protože přijmout tuto nabídku by znamenalo mnoho změn, jistě i obětí a nebylo by to vůbec jednoduché. Každopádně vše nechám na tobě a pokud se rozhodneš mou nabídku přijmout, velice rád se tě ujmu pokud budu tou dobou ještě živ.

Po tomto poměrně dlouhém projevu jsem ho zkoumavě pozoroval a poočku zkoumal terén kolem a to, zda někde v okolí není Algernon.

[Elinor Yall]

Mylar, údolí Trys´halyr

Zdálo se, že nejvýraznější Liamovou reakcí je údiv, překvapení a určitá míra nedůvěry k tomu, co slyší.
Takže si myslíte, že ta Algernonova teorie není jen výmluva, že se neumí pořádně dívat a soustředit na lidi?
zeptal se po chvíli poněkud bezelstně, aby se ujistil, že doopravdy slyší dobře a něco na tom je.
Občas si říkám, že se až moc snaží být jako táta. Tedy spíš jako jeho sen o tátovi. Pokud byl alespoň z desetiny takovej, jak se snaží on chovat, musel být úžasnej.
Zdálo se, že se dostáváte na rovinu hodně otevřené konverzace o Liamových názorech a náhledech, ale chlapec se radši vrátil zpátky k tématu, od nějž se mu podařilo utéct.
Víte, já... no, připadám si normálně, jen možná trochu víc dávám pozor na svoje okolí a snažím se víc si všímat, to je tak všechno. A rytíři Jedi...
Podrbal se na špičce nosu; bezděčné gesto, k němuž se uchyloval, kdykoli se při rozhovoru dotkl nějakého tématu, kde se cítil nejistý a v rozpacích.
No, myslel jsem si, že Jediové vidí věci trochu jinak, než normální lidi. Nemám dojem, že by se mnou bylo něco výjimečného.
Ale jestli si myslíte, že mám patřičné předpoklady k tomu, aby byl ze mě Jedi...
Na chvíli jsi měl pocit, že přesně tohle Liam vždycky chtěl zažít.
Být někým výjimečným, kdo nikdy nebude bezbranný, bez ohledu na okolnosti.
Někým, kdo bude mít vždycky dost síly, odvahy a schopností stát proti Impériu a podobným temným silám.
Někým, kdo bude moci prosadit, aby vesmír byl mnohem přijatelnější místo pro život.
Celá ta nabídka jako by byl jeho sen, který si moc do myšlenek nepouštěl, protože mu připadal příliš nemožný a odvádějící od naléhavějších věcí.

Na cestě k vám se zatím objevila Algernonova silueta, která na vás přátelsky zamávala.

[MrTukan]

Mylar, údolí Trys´halyr

Pořád jsem ještě plně nechápal souvislosti a minulosti jejich rodu, takže jsem s jeho dvěma prvními větami měl poměrně problém a mohl jsem se jen domnívat, co přesně znamenají. Jeho další věty a posteje už mi však byla naprosto čitelné a cítil jsem, že jsem právě získal padawana, po kterém jsem kdysi tak toužil, ale dnes jsem bral už snad jako povinnost udržet znalosti a učení, kterého se dostalo jak mě tak mnoha teď již mrtvým mužům i ženám, kteří položili životy za správnou věc, při obraně práva a míru. Proto jsem nakonec promluvil ještě dřív, než Algernon přišel na takovou vzdálenost, kdy už by náš rozhovor mohl slyšet.

Myslím, že předpoklady máš a všechno ostatní tě naučím, mladíku. Jde o to, jestli však sám chceš, nutit tě nemohu. Samozřejmě ta cesta ale není jednoduchá a obsahuje mnoho učení a výcviku, ale když se rozhodneš stát se mým učedníkem, začneme s tím hned. Možná by sis o tom měl promluvit i s Algernonem.

Tím jsem ukončil rozhovor na toto téma a následně jsem upřel svůj zrak směrem k blížící se siuletě Algernona a začal jsem přemýšlet nad tím, kam mě to vlastně vedou. Z jejich trochu nejasných slov a divného pocitu v Síle jsem se domníval, že by mohlo jít snad i o něco se Silou spojeného, ale co by to mohlo být, to mi bylo velice nejasné.