Aona Zhok'shuq - Na život a na smrt

[Phate]

Úvod - 135 BBY

Na život a na smrt

My, Ochránci, jsme první linií Republiky proti tisícům nepřátel, kteří se jí snaží zničit.

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Meditace nikdy nebyla pro tebe. Nedokázal jsi se pořádně soustředit a uklidnit rozvířenou mysl, takže splynutí se Sílou přicházelo málokdy. Tvá mistryně však trvala na tom, aby jsi tuto techniku trénoval pravidelně. Vždy říkala, že umění boje není všechno, co by měl Jedi zvládat. Což byla očividně pravda, protože Chrám byl plný průměrných bojovníků. Narozdíl od tebe však měla většina mnohem silnější spojení se Sílou a byli schopni jí efektivnější využívat.

Meditace byla nyní něco, čím jste si krátili cestu zpět na Coruscant. Mise na Naboo se ukázala být lekcí z diplomacie. Usmiřování farmářů nebylo rovna něco, co by jak tebe, tak mistryni Phul bavilo, ale bylo nutné do vzájemného dialogu vnést nezávislou stranu a kdo by byl schopný lépe posoudit danou situaci, než člen Řádu. Vše se nakonec podařilo vyřešit k maximální spokojenosti všech zůčastněných. A vy jste se aspoň mohli pokochat nádhernou přírodou Naboo, která byla pravým opakem durabetonové džungle Coruscantu.

Seděl jsi v kajutě na zemi a snažil se nevnímat své okolí, své myšlenky a okolní vesmír. Nedařilo se ti to. Nepomohlo ani zvukové oznámení příchozího hovoru, které tě vytrhlo i z toho malého soustředění, kterého se ti povedlo doposud dosáhnout.
"Nenech se rozptylovat! Vezmu to vedle. Ty konečně vyprázdni svou mysl, zkus si vzpomenout na to ticho na Naboo, na ten klid, zaměř se na něj." mistr se pomalu zvedla, dala ti několik posledních rad a zmizela ve vedlejším pokoji.

Snažil jsi se najít vnitřní klid, ale hlasy z vedlejšího pokoje tě vyrušovaly. Bylo to k ničemu. Mistr po chvíli vyšla z pokoje a když viděla, že jen sedíš na zemi a koukáš po pokoji, povzdychla a zakroutila hlavou.
"Jsi marný příklad, mladý padawane." šťouchla do tebe prstem, když jsi vstal a výmluvně pokrčil rameny.

"Máme další úkol. Poletíme na Rattatak pomoci mému příteli." řekla stručně. Už jsi moc dobře věděl, co to znamená. Nastudovat si vše potřebné o planetě a místních obyvatelích, zvyklostech a tradicích. Cokoliv, co by se mohlo během mise hodit. Mistr ti málokdy řekla něco bližšího, dokud jsi toto neměl nastudováno.

____
Ještě jednou vítej na Akademii.
Nevím jaké zkušenosti máš s hraním, takže do prvního postu popiš pocity postavy, vzpomenutí na předchozí misi a nadhoď, co uděláš dál.
Have fun!

[Aona]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Pořád jsem nechápal, proč mě do toho má mistryně nutí. Už dávno je více než zřejmé, že mi meditace prostě nikdy nepůjde a mé spojení se silou drží na vláknu tenkém jako vlas. Zafouká vítr, a je to pryč. Ale udělal jsem, jak chtěla. Usadil se spokojeně na zem a začal zhluboka dýchat, jak jsem tomu byl učen. Po chvíli jsem si však znuděně povzdechl a místo meditace upnul pohled na mistrův meč, který byl přece jenom mnohem zajímavější, než cokoliv tady okolo. "Nemohli bychom si místo meditace dopřát lekci šermu? Z toho klábosení na Naboo mi ztuhly svaly." Postěžoval jsem si, načež jsem demonstrativně zakroutil rameny a toužebně odlepil zrak od meče. Nesnáším takovéhle mise, kde se řeší nějaké pro mě nedůležité problémy a za celou dobu se nic nestane. Je to děsná nuda.
Máme v Řádu spoustu vhodnějších diplomatů, tak nechápu, proč to dávají nám. Vždyť i Phul nemá moc takovéhle úkoly ráda. Ale na rozdíl ode mě kolem toho nereptá a bez řečí se vydá úkol splnit.
Byl jsem to já, kdo celou cestu reptal. Uvědomil jsem si vzápětí. Musím však uznat, že příroda byla uchvacující. Pro někoho, kdo vyrůstal a celý život bydlel na Coruscantu, bylo vidět takovouhle nedočtenou přírodu opravdu záživné. Má pozornost tak od rozhádaných farmářů přeskakovala v bezprostřednímu okolí, které mě fascinovalo mnohem více, než komu tenhle kus půdy vlastně patří. Alespoň k něčemu ta cesta byla. I když mě mistryně ubezpečovala v to, že si misi opravdu užiji, nevěřil jsem ji to. Znala mě ale moc dobře. Věděla, že se mi ta příroda bude líbit.
Krátkodobé rozptýlení vlastními myšlenkami plně stačilo na to, abych pokazil celou meditaci, takže jsem si vnitřně vynadal a už už jsem se chystal znovu uklidnit, když v tom pípl zvukový hovor na komunikátoru mé mistryně. To plně stačilo na to, abych zapomněl na meditaci a zvědavě po ní začal pokukovat. Tohle totiž obvykle znamenalo, že se děje něco důležitého. Očividně to buď nebylo pro mé uši, nebo vážně chtěla, ať dokončím meditaci, takže jsem se na ní jenom zamračil a nespokojeně založil ruce na prsou. Já ti dám meditaci ... problesklo mi hlavou, než jsem s obrovským sebezapřením znovu uvolnil tělo a pokusil se uklidnit rozvířené myšlenky. Zbytečně. Hlasy vedle plně stačili na to, abych se nedokázal soustředit. Ještě chvíli jsem tomu dal, ale pak jsem to vzdal, natáhl se na záda a znuděně upřel pohled do stropu. Jen co se má mistryně vrátila, vyškrábal jsem se na nohy a hodil po ní zvědavým pohledem. Další mise? Tak rychle?
Počáteční příliv nadšení, zápalu a zvědavosti brzy uhasilo další, poněkud méně příjemné uvědomění si, kolik si toho budu muset nastudovat. Vždycky to po mě chtěla.
Obličejem mi blesklo pochopení, tak zkroušený pohled a tiché pípnutí. "Musím všechny tradice?" Učit se veškeré jejich tradice, svátky a koho uctívají bylo příšerně nudné, ale z vlastní zkušenosti jsem věděl, že se tomu stejně nevyhnu. Otráveně jsem zabručel, popadl tablet a bez dalších řečí si začal hledat potřebné informace. Když už nic, snad mého mistra potěší odevzdanost, se kterou jsem se do toho pustil, i když nesmírně znuděný výraz v obličeji značí, že to není ani v nejmenším zábava.

[Phate]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Odpovědí na otázku ti byl mírný úsměv, který ti dal jasně najevo, že si máš nastudovat všechny dostupné informace.
To ti samozřejmě nějakou chvíli zabralo. Pár hodin louskání infa o Rattataku tě celkem unavilo a nakonec se ozval i tvůj žaludek. Poslední jídlo jste měli před odletem. Mistr se vydala do kuchyně na vašem patře, aby ukořistila něco k snědku. Mezitím jsi dokončil své studium, moudřejší o zbytečné poznatky. Málokdy bylo toto všechno při vašich misích důležité, ale Hadariel vždy říkala, že nikdy nevíš, co se ti bude hodit.

"Nebyl moc velký výběr, takže případné stížnosti směřuj na přepravní společnost. Vybrala jsem to nejlepší možné." řekla po příchodu a podala ti tác s jídlem. Opravdu to nebyla žádná hitparáda, ale zasytilo to.

"Dokud máme klid, řeknu ti stručně, proč letíme na Rattatak." začala s plnou pusou. V některých momentech byla Phul opravdu bezprostřední. Jako teď, když seděla na zemi s tácem na klíně a mluvila s plnou pusou.
"Kontaktoval mě mistr Tereu." jak ti bylo známo, mistr Tereu byl jedním z mála Mistrů zbraně. Ctěný a zkušený bojovník. Všichni jeho padawani následovali jeho kroků, stejně tak i Hadariel, která ti teď předávala své poznatky a zkušenosti.
"Na Rattataku letěl spolu s rytířem Geralem Voku rozbít otrokářskou organizaci, která zde provozuje gladiátorské zápasy. Něco se zvrtlo, nevím přesně co, ale mistr Tereu si od Rady vyžádal naší pomoc, padawane." seznámila tě s jediným infem, které sama měla. Vypadalo to, že vaše další mise bude diametrálně odlišná od té předchozí. Žádné procházky panenskou přírodou, diplomatické schůzky a konverzace.
"Pořádně se najez, za chvíli jsme na Coruscantu. Musíme sehnat nějaký nenápadnější transport a ihned vyrazit." pokračovala s plnou pusou.

[Aona]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Moc dobře vím, že hádat se s mistrem nemá ani nejmenší smysl, stejně jako tenhle zbytečně zadaný úkol. Bylo mu upřímně jedno, jaký nudný život vedou Ratataki vedou a byl jsem si docela jistý, že na tuhle bohem zapomenutou planetu už nikdy v životě nepřistanu, takže mi takovéhle informace byli jemně řečeno k ničemu. Nicméně o pár řádků dále můj zájem přeci jen začínal růst.
Bojovníci? Gladiátorské zápasy? Pááni.
Pomyslel jsem si obdivně. Nejsou první rasa, která má kulturu postavenou na válečnictví, ale první, se kterou se takhle osobně setkám. Na chvíli se tak rozhořel plamen zájmu, který však velmi brzy uhasila tuna nudného a nepříliš čtivého textu, který prostě nesplnil mé očekávání. Trochu zklamaně jsem si proto pročetl onu tunu informací, které stejně s návratem zapomenu a několika poznámkami ubezpečil mistra, že jsem si alespoň něco zapamatoval, než mi děsivé kručení v břiše oznámilo, že bych taky mohl něco sníst.
Kdy naposledy jsem vlastně jedl?
Napadlo mě. Už to nějaká ta doba bude, možná ještě na Naboo. Jako na zavolanou vstoupila do kajuty mistryně, aby mi podala tác s jídlem. Tedy jídlo se to dalo nazvat stěží, ale na cestách nemáte moc možnost si vybírat. Vděčně jsem proto přikývl a výrazem vlka se pustil do hodování. Tohle jsem měl na svém mistrovi rád. I když se někdy chovala upjatě a chladně, jako každý rytíř Jedi, to, jak na něj mluvila s plnou pusou, naprosto přirozeně, byl naprostý opak toho, jak působila mezi ostatními lidmi. Jsou to právě tyhle momenty, kdy jsem opravdu rád, že si vybrala za padawana právě mě.
S pobaveným světélkem v očích jsem si pozoroval, zatímco jsem se podobně jako ona cpal, než jsem se zamyšleně zamračil a po chvíli taktéž s plnou pusou jídla zeptal (některé zvyky hold přeberete od svého mentora).
"Očekáváme fyzický konflikt?"
Skoro, jakoby v mém hlase zazněla špetka touhy, jako bych si chtěl skutečně s někým zabojovat. S rychlostí blesku to však zmizelo, jak jsem rychle mrkl a strojeným chladným hlasem dodal.
"Dobře mistře."
Nic víc, nic míň. Vlastní postřehy jsem si nechal momentálně pro sebe, čas na případnou diskuzi bude později, teď bylo třeba rychle najít nějakou další loď a vyrazit. Mistři možná potřebují okamžitou pomoc. Zbytek jídla jsem pak do sebe naházel opravdu rychlé a stěží skrývaným nadšením jsem vyskočil na nohy, abych si začal rychle protahovat svaly. Možná je na tohle ještě čas, ale už mě nebavilo jen tak sedět a čekat. Očividně nemají času nazbyt.

[Phate]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Mistr si dávala s odpovědí na čas. Nejdřív dožvýkala zbytek jídla a pak se natáhla na postel. Ty jsi mezitím protahoval tělo a s vypnutým mečem procvičoval postoje a kroky šesté formy, kterou tě začala Hadariel učit na Naboo. Šestá forma takové vyžadovala preciznější využití Síly, než jsi byl zvyklý, ale byl to asi jediný způsob rozšiřování tvých schopností v jejím používání, při kterém jsi udržel pozornost dostatečně dlouho.

Niman dozajista nebude jednou z tvých oblíbených forem boje se světelným mečem, ale jak říkala mistryně, je to nejuniverzálnější forma bez znatelných výhod, ale také bez slabin. A jak ještě ráda dodávala, pokud chceš být nejlepším šermířem v Řádu, musíš se umět přizpůsobit každému protivníkovi.

"Hmm, jestli máme očekávat fyzický kontakt na planetě, kde se pořádají gladiátorské zápasy a bují zde otrokářství a kde zmizel velmi zkušený rytíř Jedi?" řekla Phul z ničeho nic a trochu sarkasticky, aby si do tebe rýpla. Nejspíš to bylo za to remcání o nudě na Naboo.
Po chvilce vstala a začala okolo tebe obcházet a kontrolovat, jestli jednotlivé postoje děláš správně. Sem tam ti řekla co udělat lépe, efektivněji, kde ubrat, kde přidat. Taková rychlolekce, než dorazíte na Coruscant.

[Aona]

Tohle mě bavilo. Mnohem více, než nudné rozjímání a meditování. Ne začátku jsem se rozhodl projít si mou obvyklou metodu boje, tedy čtvrtou, která mi byla ze všech nejbližší. A pokud jsem předtím nedokázal sílu nijak podstatněji využít, teď tomu bylo jinak. Narůst Síly v mém těle byl očividný, jak jsem uskakoval, široce máchal mečem na všechny strany, a jinak všemožně dával na obdiv tu dokonalou rovnováhu těla, kterou jsem měl. Tohle trochu pozvedlo mé sebevědomí, lehce narušené předchozí neúspěšnou meditací, takže jsem po krátkém předvádění se přešel do procvičování šesté formy, kterou mě nedávno začal můj mistr učit a ve které jsem stále řádné nedostatky.
Tohle je totiž něco úplně jiného, než akrobacie. Tady jsem se musel skutečně snažit a cíleně, přesně volit své kroky. Nebylo to sice úplně to pravé, co jsem chtěl dělat, ale rozhodně lepší, než meditace, tak jsem si nestěžoval. Navíc mě zlepšovat mých technik natolik bavilo, že jsem byl ochoten příliš se nerozrušovat chybami a okolím, takže to byl v podstatě jediný způsob, jak jsem mohl cvičit používání síly.
Po příjemně dlouhé době už jsem se začínal dost unavovat, tak jsem od tréninku raději upustil. Potřeboval jsem být na možný nadcházející boj co v nejlepší kondici, takže jsem plynule dokončil útok pomyslným stětím nepřítele a s tichým vzdechem jsem se usadil na zem. Nehledě na únavu jsem měl ve tváři blažený úsměv, tohle opravdu zlepšilo mou náladu. Tu mi nezkazil ani fakt, že mě mistr chvíli předtím začal obcházet a vytýkat nedostatky, kterých jsem v tomto měl požehnaně. Věděl jsem, že v tomhle nejsem dobrý a chtěl jsem se zlepšit, takže jsem bez remcání výtky přijal a pokusil se je následně také eliminovat.
"To vypadá vážně."

[Phate]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

"Je to vážné, padawane. Pokud žádal mistr Tereu o pomoc, opravdu se muselo něco hodně podělat." řekla mistr bezprostředně. Vypadalo to, že je v klidu, ale znala mistr Tereua velice dobře a bylo jí jasné, že tohle nebude jednoduchá mise.
Začali jste si balit věci, neboť palubní počítač ohlásil, že dorazíte na Coruscant během několika minut.

Na planetě jste moc času neztrávili. Vlastně jste se pořádně nedostali ani z doků. Mistr akorát rychle zavolala Radě, aby jí spravila o výsledcích vaší poslední mise a vyrazila shánět nějakou loď. Na tobě bylo zajištění zásob. To nebylo nic těžkého. Oběhl jsi několik obchodů v docích a sehnal vše potřebné. Tedy hlavně jídlo a něco z krátkého seznamu co ti mistr dala.
Neměl jsi ani čas prohlédnout si pořádně doky a všechny lodě zde, když ti Phul zavolala, aby jsi se dostavil i se zásobami do doku 39.

V tom stál fungl nový frachťák HWK-290 černé barvy. Po jeho rampě sešla mistr, aby ti pomohla se zásobami.
"Neptej se..." řekla jenom, když už jsi otvíral pusu, aby jsi se zeptal, kde vzala zbrusu novou loď, která musela stát majlant.
"Ulož zásoby, svoje věci a pak za mnou přijď do kokpitu." rozdala rozkazy a zmizela v lodi.

[Aona]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

"Hmm ..."
Odvětil jsem tiše, zamyšleně. Je sice pravda, že jsem v posledních měsících doslova toužil po nějaké pořádně akční misi, ale viditelné starosti mého mistra mě nutili přemýšlet o tom, že tohle vážně nebude sranda a jde pořádně do tuhého. O to více mě udivovalo to, že na to poslali nás, a ne nějakého ... člena rady, například. Nicméně na takové úvahy nebylo moc prostoru, neboť palubní počítač zahlásil přílet, takže jsem se musel plně soustředit na nadcházející úkol, který mi byl svěřen. Tedy sehnat zásoby.
Nechal jsem mistra, ať dělá své mistrovské věci a místo toho jsem se pustil do shánění. Věděl jsem, že nemáme moc času, že každou vteřinu, kterou tady strávíme, zvyšujeme šance mistra Tereu na smrt. Takže jsem do toho šel tak říkajíc po hlavě. Mimo sprintování od jednoho stánku k druhému za pomocí Síly jsem dokonce i za použití stejného zdroje přeskakoval davy lidí, kteří čekali ve frontě. Tohle byla krizová situace a podle toho jsem musel jednat.
Naštěstí tady všichni věděli, co jsem zač, takže to nebyl takový problém všechno potřebné sehnat, a když mi mistr zavolal, abych došel do doku 39, bez váhání jsem nacpal veškeré zásoby do připraveného vaku, ten jsem přehodil přes záda, a vší rychlostí vydatně podporovanou Silou jsem vyrazil, co mi nohy stačili. Tam jsem se nestačil divit.
Úplně nový ...
Pomyslel jsem si téměř se zbožnou úctou, ale mistr mě přerušil dříve, než jsem mohl cokoliv říci, a rovnou mě zase zaúkolovala. Otřel jsem si pot z čela a trochu se zaškaredil nad tím, že ani neocenila mé očividné úsilí, a za doprovodu tichého, leč slyšitelného reptání jsem se vydal splnit to, co jsem měl. A když jsem o pár minut později vzal sedadlo co-pilota vedle ní, frachťák se už chystal k odletu. Dle předpisů jsem se vzorně připásal a trochu zvědavě hodil okem po mistrovi.
"Necháte mě řídit, mistře?"
Ačkoliv jsem to nechtěl dávat příliš najevo, jen těžko jsem potlačil prosebný tón hlasu.

[Phate]

Kajuta na přepravní lodi Tireneu:

Tvého reptání si mistr nevšímala. Ostatně jako vždycky, když se ti něco nelíbilo a dával jsi to hlasitě najevo. U bytostí tvého věku se nedalo čekat, že by jsi splnil veškeré rozkazy bez připomínek, nebo minimálně bez otrávených obličejů.

Loď byla opravdu nová. Všechno se lesklo, vonělo novotou a vypadalo naprosto netknutě. Bylo s podivem, že nebyly na lodi žádné zásoby, tedy až na základní lékařské vybavení. Uložil jsi proviant do malé kuchyňky a další věci do přepvaního prostoru, kde malý vak s vybavením vypadal jako plivanec v moři.

Když jsi přišel do kokpitu, konzole už hrály všemi barvami a mistr se chystala zahájit startovní sekvenci a kontrolu všech systémů.
Tvůj dotaz jí zarazil a chvíli o něm přemýšlela. Tlačil vás čas, ale asi by nebylo na škodu tě trochu procvičit v řízení lodí.

"Jak je libo, kapitáne." uvolnila ti místo v pilotním křesle a s úklonou tě pustila sednout. Chvíli ti trvalo, než jsi si křeslo našteloval tak, aby se ti sedělo pohodlně a na všechno jsi dosáhl.
"Takže... Jaký je základní postup?" zeptala se a pohodlně se usadila vyčkávajích rozkazy pro kopilota.

[Phate]

Zamčeno z důvodu neaktivity.

LOCK