Harlan Flarning - Ježek v kleci

[Vortex]

Coruscant, Chrám Jedi (3694 BBY)

Osobnost svého nového mistra, mistra jedi Blasuo Kaata, jsi odhadl velice rychle. Zabracký mistr byl velice impulsivní osoba. Pro ráno neměl daleko, byl akční a nad ničím sáhodlouze nedumal. Působil ale dojmen přátelsky se chovajícího mistra. Přidělen jsi mu byl teprve před pár dny. Čekal jsi, že si nějak podrobněji prověří rvé schopnosti, jak ti vyprávěli tvoji přátelé, starší padawani. Namísto toho si mistr Blasuo vyžádal tvůj světelný meč. Prohlédl si ho a řekl něco ve smyslu, že meč není ničím zvláštní - ani dobrý a ani špatný. Poté meč aktivoval. Pár sekund se díval do modré záře jeho čepele a pak prostě, spíše pro sebe než pro tebe, konstatoval: "Modrý."
"Zabal si věci, Harlane. A omrkni informace o planetě Reskavin. Za dvě hodiny odlétáme."

Galaxie, hyperprostorová cesta

Váš dopravní prostředek byla starší obchodní loď typu JIO-44c se sériovým číslem 11-0208, které mistr Blasuo říká Kráska. Sedl jsi si vedel svého mistra na místo druhého pilota. Sedadlo bylo pohodlně polstrované a na první pohled bylo vidět, že není původní. Jeho křiklavě žluté zbarvení bylo ve velkém kontrastu oproti šedo modrému okolí.
"Moje bývalá padawanka, Isiria Malko, měla ráda pohodlí," řekl mistr Blasuo na vysvětlenou podivného sedadla a pousmál se. "Naše mise je jednoduchá: zachránit Orbia Alza, dědice reskavinského trůnu. Planeta je pod okupací neokřižáků, kteří si zde chtějí zřídit zásobovací a výcvikovou stanici. Jejich velení se usadilo v Královském paláci a tam někde bude asi i princ Orbius. Takže mise bude obsahovat nějakou tu infiltraci a asi i nějaký boj. Beru to jako prověrku tvých schopností. Nějaké dotazy?"

-----------------------------------
Takže můžeme začít, co sis zabalil popiš, co jsi dělal v chrámu taky popiš, ale to max. Takovej ten klasickej chrámovej úvod by nás zdržoval od té zábavnější části hry, tak se na něj vyprdneme. Popis planety ti hodim do osobky nejpozději zítra večer.

[Merthor]

Coruscant, Chrám Jedi:

Stát vedle mistra Kaata byla vážně úleva. Už kvůli pocitu, že ta snaha, vynaložená během minulých let, strávených v Chrámu, někam vedla. Přesněji řečeno, vedla k pokračování mého výcviku, k tomu že jsem se stal něčím padawanem. Snažil jsem se svým mistrem trochu seznámit a dobře vyjít, což se zdálo dařit. Mistrovo impulsivní chování na tom nic neměnilo. Byl to on mistr Kaat, kdo se nakonec ujal pokračování mého výcviku. To bylo v danou chvíli tím hlavním. Schopnosti, jež mohl předat, coby mistr určitě měl. Krom toho bylo relativně snadné odhadnout, co od jeho přímého myšlení očekávat. Určitě snadnější, než kdyby třeba věčně dumal nad nesmrtelností Sarlacca.

Sledoval jsem jak mistr Kaat hodnotí světelný meč, provázející mě tréninkem prakticky od složení zkoušek. Opravdu na něm nebyla žádná zvláštnost. K tomu nebylo co dodat. Jílec byl vyrobený z matného kovu, hladkého, až na dva kroužky a kus gumy. Celkem padl do ruky. Pro boj pátou formou byl taky dobře použitelný. Aktivovaná čepel planula jasně modrou barvou.
Toho všeho jsem si na něm cenil.

Mistr nikterak neotálel. Vzápětí přišel jeho pokyn připravit se k odletu na Raskvavin. Najednou se to prostě tak seběhlo. Dvanáct let jsem trávil veškerý čas Chrámu, pak získal mistra a sotva se s ním trochu poznám, mám se rozletět do Galaxie. Neprotestoval jsem, neboť to štěstí má málokdo z čerstvých padawanů. Výzvu, jíž se mi dostalo, jsem bez váhání přijal "Rozumím, mistře, za dvě hodiny budu připravený na místě," potvrdil jsem. Vzal jsem si z mistrovy ruky svůj Světelný meč, lehce pokývnul a vydal se zařídit těch pár nutných drobností. Nejprve jsem zamířil pro informace o planetě Raskavin. Chtěl jsem se podle nich rozhodnout, jestli se na první misi vezmu něco speciálního. Dle dostupných informací se muselo jednat o svět v rámci okraje. Klimatické podmínky nebyly extrémní žádná hornatá planetka, věčně pokrytá ledem. Nebylo tedy nutné, brát si víc, než základní drobné vybavení. Komlink, datapad, kapesní nůž lano, dalekohled, láhev s vodou, náhradní zdroj energie, atd. Většina se dala zavěsit k opasku, alternativně se vlezla do malé tašky. Objemnější věci typu zásoba oblečení jsem si nevzal. Možná jen civilnější tričko, pokud už s sebou budu muset mít zavazadlo. Doběhnout si pro to do svého pokoje, jsem mohl celkem rychle, obdobně i na setkání s mistrem.

Kokpit, cesta hyperprostorem:

Většina lodí má něco do sebe. Tahle loď nebyla žádný naleštěný superbrus. Pojmenování Kráska znělo kapku eufemisticky. Přesto to byla loď schopná vzít nás na cestou hyperprostgorem. Prošel jsem za mistrem do kokpitu, kde jsem se na okamžik zastavil, abych se rozhlédl. Žlutého zbarvení sedadla kopilota jsem si všiml. Usedl jsem do něj a instinktivně se v něm zapřel. Mnohem víc mě však zajímaly jiné věci. Oči jsem sklopil k panelu před sebou, protože za řízením jsem seděl sotva párkrát. Všechno co souviselo s vyrážením za úkoly, bylo nové. Mistrův úvod do problému přispěl k poznání, že vážně je nač se těšit. Ačkoliv mé znalosti o Mandalorianech byli omezené, dosažení paláce na okupované planetě nevypadalo na sváteční vycházku po Coruscantkých promenádách. Čekal mě skok z Chrámu do blízkosti války rovnou po hlavě.

Zajímala by mě pravá příčina rozhodnutí o úkolu, o podstoupení toho rizika, naskytla se mi se mi myšlenka. Řád na sebe sice může vzít ochranu nějaké osoby s významným postavením i jinak důležité pro Republiku. Jenže poslední rok byla Rada opatrná, až pasivní a podobným dobrodružným výpravám nefandila. Nebyla by nadšená, kdyby někdo dělal kroky, mající co dočinění se zamícháním se do věcí okolo války. Jinak mě napadlo pár otázek ohledně konkrétního postupu záchranné akce. Bylo by na místě mít v rukávu dobrý informační základ, popřípadě dobrý plán. Vědět, jakým způsobem palác infiltrovat.

"Má záchrana prince Orbia nějaký další skrytý význam, mistře? Nebo snad Rada změnila svůj postoj k válce?" zeptal jsem se pro začátek. Dále jsem se mistra nevyptával, i když jsem doufal, že rozmluva bude po cestě hyperprostorem pokračovat. Pokud vím, odpověď na to druhé kladná nebude. Zatím co o rozhodnutí neangažovat se ve válce, si už šušká kde kdo, o změně názoru Rady jsem ještě nezaslechl ani slovo.

[Vortex]

Galaxie, hyperprostorová cesta
Loď mistra Blasua na tebe nezapůsobila úplně nejlépe. Pohodlně jsi se usadil a prohlížel jsi si ovládání lodi. Většina nápisů a tlačítek byla v basicu, ale zahlédl jsi i pár v zcela neznámých písmech. Celkově všechny panely, páčky a tlačítka působili dosti různorodě.
"Moc mi do toho nešahej," řekl tvůj mistr a pousmál se. "Vypadá to celkem divně, co? Něco jsem vzal tady neco zas jinde. Ty ozunačené znaky co asi neznáš jsou z lodi, co jsem splašil na Tatooine. Ale nepohodl jsem se s jedním mafiánem... A ten mi Mlsalku jaksi sešrotoval."

"Rada je stále váhavá a neschopná reakce jako vždy," řekl na vysvětlenou tvůj zabracký mistr. "Zkázou republiky bude její korupce a zkázou Řádu Jedi jeho váhavost." Při těchto slovech se jinak veselý Blasuo zamračil.
"Asi by jsem ti měl říct, co jsem vlastně zač, mladý padawane."
Mistr se konečně dostal k tomu, co tě opravdu zajímalo: "Já nejsem zcela typický mistr. Úkoly mi nezadává Rada. Prohlížím holonet a hledám si svoje mise sám. Je spousta lidí co potřebuje pomoci a spousta zločinců co unikají spravedlnosti a Rada o nich neví."
Mistr Blasuo se podíval na nějaký displej. "Za pár minut vystupujeme z hyperprostoru. Těš se, Reskavine."

------
Samovolně mi přepisuj lokace jen když to bude mít smysl. Takže "Kokpit, cesta hyperprostorem:" si editni na Galaxie, hyperprostorová cesta

[Merthor]

Kokpit, cesta hyperprostorem:

Při prohlídce lodi z venčí jsem ještě neměl ponětí, jak vypadá panel kopilota. Vypadal pokud možno ještě přitažlivěji. Normální panel postaršího cvičného raketoplánu, jsem už párkrát zvládnul. V rozložení tohoto panelu byl problém se vůbec zorientovat, natož aby vzbuzoval důvěru. Ač jaksi fungoval, ničeho se nedotýkat nabádal sám pud sebezáchovy. Kdo ví, co by způsobilo stisknutí tlačítka hyperprostrou. Teoreticky zde mohlo sloužit k rozličným účelům, nikoliv jen ovládání hypermotoru. Aniž to mistr zmínil, bylo na první pohled patrné, že se pěkně vyřádil s technickou stavebnicí z různých lodních komponentů, od stíhačky po korvetu, ke všemu popsaných ze třetiny Hutt ví jakým jazykem. Tedy nic proti hraní si s jakoukoliv stavebnicí, dokud to neohrožuje zdraví a životy jiných osob. Přikývnutím jsem dal mistrovi v ohledu podivnosti zapravdu. Nic podobného jsem neměl příležitost vidět. Mistr coby tvůrce skládačky, zřejmě obavami netrpěl, neboť ochotně přešel k jinému tématu.

V tom co mistr říkal, jsem se zvládal orientovat o poznání lépe. Dokonce jsem s ním částečně sdílel názor na současnou situaci. Řád Jediů měl své poslání. Ten kdo v toto poslání věřil, mohl o své vůli udělat hodně pro to, aby se naplňovalo. Pomoci všude kde to bylo možné. Pomáhat vždy a všude nemohl samozřejmě nikdo. Řád Jediů, ani Republika. Problém byl spíš v kompetencích rozhodovat o tom, co je nejdůležitější a komu je třeba pomoci. U Řádu Jediů to standardně byla Nejvyšší rada, kdo rozhodoval. Naneštěstí rozhodnutí zůstat stranou některých událostí, nepatřilo mezi nejprozíravější. I když musela Rada sledovat více aspektů, vývoji události k lepšímu tím rozhodně nepomohla. Republika zase měla sklony napomáhat zájmům jednotlivých skupin vlivnějších osob.

Doufal jsem, že Nejvyšší rada o mistrových dobrodružných výpravách byla aspoň informována, nebo otevřeně neprotestovala. Kladná odpověď by vše ponechávala v normální rovině. Záporná odpověď by do budoucna mohla znamenat nutnost zodpovídat se příslušným vyšším místům. Nicméně zodpovědnost za přijaté osobní volby byla stejně na každém jednotlivci následujícím poslání Řádu. Nyní hlavně na mistru Kaatovi. On misi naplánoval. On musel vědět, jaký je účel mise, jak bude mise probíhat i jaké jsou její případné důsledky. Mě se odpovědnost týkala až následně a o naší cestě jsem toho pořád nevěděl mnoho. Tím pádem jsem se kruhem dostal zpět k tomu, co nás čeká na Raskavinu.

"Máte nějaký plán, mistře?" vznesl jsem svůj druhý dotaz, pokoušeje se naši misi oťukat z jiné strany. Postoji Rady se nebylo dobré více zabývat. Na probrání postupu, otázky kde a jak začít, nám dle mistrovy informace zbývalo několik málo minut, než vystoupíme z hyperprostoru. Hyperprostorem cestovala mistrova loď vybavená podivným panely celkem rychle. Překonat vzdálenost z okraje jádra k okraji Galaxie většinou chvilku trvalo. Obdobně rychle to mohla stihnout snad jen loď s vyšší třídou hyperprosotur. A vyšší třídou hyperprostou nedisponoval každý obchodní frachťák.

[Vortex]

Galaxie, hyperprostorová cesta
"Plán... To je dobrá připomínka," řekl mistr ironicky, ale s úsměvem. Rychle omrkl několik kontrolek. Pak zmáčkl jakési červené tlačítko, které ti mohlo připomínat symbol nějaké výbušniny. Po zmáčknutí se tlačítko červeně rozesvítilo. Zároveň jsi si všiml jak na jednom měřáku začala pomalu stoupat hodnota. Ryhlý proud teplého vzduchu tě informoval, že mistr Blasuo zvýšil teplotu v kokpitu.
"Jistě, že mám plán." Zabrak se otočil směrem k tobě. "Přiletíme do okupační zóny. Mám náklad nějakých na černo sehnaných výbušnin a zbraní, které neokřižákům prodáme. Ale," mistr gestikulujíc zvedl prst, "ty zbraně jsou vadné a výbušniny explodují dřív, než nastaví. Granátů mám několik set. Na vrchu beden jsou funkční, ale polovina zbytku granátů exploduje při odjištění.

Pak nějak proklouzneme městem až k paláci a zachráníme prince Orbia. Pokusíme se to udělat nenápadně, ale když nějakého neokřižáka zabijeme, tak nevadí - škoda ho nebude."

[Merthor]

Kokpit, cesta hyperprostorem:

Povaha mistrova plánu už mě nepřekvapila zdaleka tolik, jako vzhled kokpitu. Po předchozí drobné zkušenosti jsem něco podobného mohl očekávat. Předestřený plán dokonale ladil s mistrovou náturou. Na první pohled budil zdání jednoduchosti. Musel být vypracován, bez většího přemýšlení, s ohledem na doprovodné efekty. Metodami pokročilé infiltrace se nezdržoval. Žádný náznak krytí zajišťujícího proniknutí až ke královskému paláci. Navzdory tomu, že bychom vážně měli být nenápadní, se to prostě nějak udělá. Máme přece zásobu výbušnin, zbraní, odvahu i důvěru, že to při troše štěstí nějak dopadne. Boji se ve válce nevyhnete. Přesto bych osobně upřednostnil, nepouštět se do něj za každou cenu.

Mít v téhle lodi za zády hromádku výbušnin, bylo uklidňující asi jako chvíle, kdy každý youngling čeká na výsledky zkoušek. Odkud je mistr sehnal, jsem raději nechtěl vědět. Mohl je získat od Republiky, nebo díky tajným kontaktům s lidmi z podsvětí. V zásadě bylo jedno, která z obou možnost je blíže pravdě. S Nejvyšší rada o podobně odvážných nápadech nic vědět nemohla, protože jinak by se je někdo pokusil zatrhnout. Účast na obchodu se zbraněmi hodně přesahovala zaběhané jedíské zvyklosti. Zkušení členové řádu by si v ožehavé situaci, včetně války měli být schopni poradit jiným způsobem, což by pro změnu Rada tvrdila správně. Nebo že by si nepálila prsty vůbec ničím, hrála obligátního mrtvého brouka?

Každopádně jsme ty zbraně a výbušniny na palubě měli. Nasnadě proto bylo vydávat se třebas za pašerácké překupníky. Kritický úsudek mi říkal, že na pašeráka nevypadám. Tričko světlé kalhoty a opasek nebyli do očí, ovšem ani nepřesvědčily. Ten kdo chce klamat tělem a vydávat se za skutečného pašeráka by přeci jen měl vypadat jinak. Pašeráci nemívají volný vstup do královských paláců, plus další možnost fungují když nepotkáte stejné bytosti dvakrát. I tak si budeme za nepříznivých okolnosti honem hledat zástupný důvod. Nemluvě o hledání důvodů, jestli nám mandalorianští dobyvatelé neuvěří na naše čestné slovo. Ačkolivž se zbraně ve válce hodí, určitě mají spoustu vlastních. Takže nemusí nutně smlouvat s kýmkoliv vydávajícím se za podezřelé individuum.

Zatím co mistr mluvil, vzhlédnul jsem směrem k němu. Místo vysloveného hodnocení, nebo dalších otázek jsem se však raději očima zatěkal po displeji s letovými informacemi. Snažil jsem se sám sledovat čas zbývající do výstupu z hyperprostoru. Nechávajíce si myšlenky pro sebe, pomalu jsem se začal připravovat na přistání a na skutečné začátek své první mise.

[Vortex]

Galaxie, hyperprostorová cesta
Způsobem, kterým se zabracký mistr chtěl pokusit dostat na neokřižáky okupovanou planetu se ti ani za mák nelíbil. Mandaloriané nejsou hlupáci, což jsi věděl. Co jsi ale v tuto chvíli nevěděl byly další mistrovo části a detaily plánu.
Z letového displeje jsi vyčetl, že do výstupu z hyperprostoru zbývá nějakých osm minut. Dost času na lehkou přípravu.

"Tímto způsobem se dostaneme jen do města. Do samotného paláce pronikneme pod rouškou noci." mistr Blasuo se na pár vteřin zamyslel.
"Tak mě napadá, že úplně nejlepší bude dva neokřižáky nějak šetrně sejmout a vzít si jejich zbroje..." Zabrak vyndal z malé skříňky pod palubní deskou malou zelenou čutoru s nápisem Do nepohody a z hluboka se napil. "Kaornižská pálenka... Zázrak to." Pousmál se. "Dáš si taky? Pomáhá to na soustředění, je to jeden z darů Síly."
Nehledě na to, jestli se napiješ nebo ne mistr Kaat ukázal prstem směrem za vás: "V bednách si najdi nějaký věrohodnější hadry... Ty asi nebudeš moc mluvka, co? Škoda," řekl Blasuo, ale tvářil se celkem spokojeně, že ho necháváš vést monolog.

[Merthor]

Kokpit, cesta hyperprostorem:

Detaily první části plánu jsem dle všeho, včetně mistrových následujících slov uhodl. Přijít na to o pašeráckých překupnících, patřilo ostatně k tomu jednoduššímu. Ve svých úvahách bych si troufl zajít ještě dál. Logicky vzato, když mistr získal náklad zbraní a výbušnin, mohl v rukávu stejně dobře mít nějakou záštitu. Něco věrohodného, na co se po příletu na Raskavin odvolá. Důvod proč by mu Mandaloriani měli věřit, neodpovídající skutečnosti, ale i tak přesvědčivý. Mistr naštěstí začal přemýšlet také o části plánu, s proniknutím do paláce a sdělovat mi konkrétnější informace. Získání neo-křižáckých zbrojí záviselo akorát na vhodné příležitosti k jejich získání. Celkově plán začínal působit tak, že se s ním při dostatku odvahy dá pracovat. Jako každý plán měl svá rizika. Jenže Jediové musí být na přijímání rizika připraveni. Při plnění úkolů je riziko celkem norální.

Sledoval jsem čas ubíhající na displeji, než přišla nabídka, abych si přihnul. Koutkem oka jsem zachytil onu zelenou čutoru. Nálepka "Do nepohody" měla jistě na mysli každou chvilku, kdy byste se cítili jen trochu nepohodlně. O Kaornižské pálence se mi nic nevybavuje. Zato jsem si vzpoměl na jednu poučku z instruktáže týkající se vnímání Síly. Málokterý alkohol napomáhá soustředění a cítění Síly. Spíše má potlačující účinky. Tahle pálenka by pak byla bílou vránou. Příliš se mi nechtělo ověřovat to v praxi. Ne teď když nám do akce zbývalo deset minut a nebylo jisté, jak siný je účinek mistrova daru Síly. Pár vteřin jsem hledal způsob jak zdvořile odmítnout. S lehkým zavrtěním hlavou jsem čutoru od mistra nepřevzal.

"A já si myslel, že soustředění nejvíc pomáhá ta modrá šťáva, co nám dávali v jídelně při slavnostnějších příležitostech,"
sáhl jsem po poznámce obracející odmítnutí v žert. Nevyznělo to moc zdvořile, ale nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Soustředění a cítění Síly napomáhalo ledacos. Každý měl vlastní metodu. Jako malí younglingové jsme diskutovali, jestli funguje modrá šťáva, či nám přidávají látky na soustředění do ranní kaše. Později nás nabádali ke zlepšování soustřední meditací. U mě dobře zabírala i dechová cvičení, čož bylo asi nejblíže poslednímu zmíněnému ze zaručených receptů.

Za velkého mluvku jsem se nikdy nepovažoval. Na druhou stranu jsem neměl problém mluvit například se svými vrstevníky. Kdyby nám zbývalo víc času, rád bych s mistrem zapředl delší hovor. Popovídal si s ním o účincích alkoholu, jednotlivých aspektech postupu i funkčnosti lodních panelů. Za pouhých osm minut toho ovšem zároveň s úpravou přípravy moc nestihnete. Vstavše ze svého sedadla, zamířil jsem dozadu mimo kokpit, kam ukazoval mistr. Porozhlédnul jsem se bednách nepatřících k hlavnímu nákladu. Nejlépe těch skrývajících ošacení. Pro mladšího pašeráka by byly ideální lehce ošuntělé civilní hadry. Nesourodé části kožené kombinézy, a tak podobně. Plus jsem chtěl vědět, jestli by se nenašla nějaká funkční zbraň. Pokud bych něco takové našel, rychle bych se převlékl a vrátil za mistrem do kokpitu.