Row-Vyšší moc (Marinho)

[Marinho]

Dantooine, akademie (3997 BBY)

Události na Onderonu a počátek velké války, která postupně zasáhne celou galaxii se tebe téměř nedotkla. Od tvého příletu se toho změnilo mnoho. Postupně sis zvykl na nové prostředí, kdy džungli a primitivní způsob života nahradila technologie na akademii a travnaté pláně okolo. I ostatní žáci Jedi tě přijali mezi sebe. Již se v jídelně neozývalo provokativní vytí, večer tě spolužáci nenapadali a neuráželi, protože si mysleli, že jsi sith. Nelze jim to mít za zlé. Unikly nějaké informace o událostech na tvé rodné planetě, tvá divoká povaha a zprávy o tom, že jsi rytíře Jedi napadl světelným mečem s červenou čepelí tomu příliš nenapomáhaly. Jen trpělivý přístup mistrů a instruktorů situaci postupně uklidnil. Meč, dědictví několika generací, ti odebrali, respektive po probuzení po souboji s rytířem jsi jej už neviděl. Řekli ti, že pokud chceš být rytířem Jedi, musíš se odpoutat od své minulosti a rodiny. Po nekonečných otázkách ti jeden z instruktorů prozradil, že jej odvezli na Coruscant, ale nic bližšího už nevěděl nebo nechtěl říci. Nyní ses připravoval na zkoušky a testy a vyhlížel jsi okamžik, kdy tě některý z rytířů označí za vhodného kandidáta na svého padawana. Rytíř Quall tě čas od času na akademii vyhledal a věnoval ti svůj volný čas. A zrovna v momentě, kdy jsi očekával přijetí, doslechl ses, že rytíř odletěl v doprovodu jednoho z tvých spolužáků. Nebyla oficiální zpráva o tom, že jej přijal za padawana, ale tyto zprávy se málokdy vydávaly. Nezbývalo, než pokračovat ve výcviku a čekat.

Po skončení meditačních cvičení za tebou přišel jeden z instruktorů, který tě doprovodil k síni Rady na Dantooine. Po krátkém čekání se dveře otevřely a vešel jsi do velké místnosti. Bylo zde příjemné pološero, na okrajích místnosti se rýsovaly obrysy mistrů. ke všem jsi bezpečně dokázal přiřadit jméno, tvář a k některým i zajímavé příběhy.

Jak se cítíš? Rowe?
Ozval se hlas mistryně Stusey. Byl to klidný hlas a poznal jsi, že na odpověď ti dává dostatek času si vše promyslet.


//prý jsi ostřílený hráč, tudíž ti nemusím asi nic moc vysvětlovat co jsem nenapsal se nestalo, máš naprosto volnou ruku nad celou svou minulostí, příspěvek ukonči odpovědí na otázku budu rád, když se maximálně rozepíšeš

[Seto]

Dantooine, akademie.

Ozvalo se tiché zasyčení dveří a Row vešel do svého pokoje. Hlavou se mu honily desítky myšlenek. Nestávalo se to zrovna často, ale dnes byl obzvláště roztěkaný. Posadil se na postel a začal meditovat, aby se uklidnil. Najednou se Rowův pohled stočil na jeho světelný meč. Ten se pomalu odlepil od stolu a začal před padawanem líně rotovat. Row zavřel oči a za několik okamžiků se mu vybavily staré vzpomínky.
Najednou uviděl sám sebe, když se poprvé probudil právě v tomhle pokoji. Vyděšený na neznámém místě. V rohu pokoje seděl rytíř Jedi, který jej pozoroval. Byl to právě Quall. Mladý Row se prudce posadil a začal se rozhlížet kolem sebe. Kde to jsem? Kdo jsi? Duch? Začal ze sebe chrlit otázky. Selkath se pobaveně zasmál. Ne, nejsem duch. Jsem Jedi a ty se jím možná také jednou staneš. A nejednou si Row začal vybavovat skoro všechno, co od té doby prožil. První večer, když se pokoušel vyšplhat na jeden ze stromů rostoucí hned vedle enklávy, aby nemusel spát v těch podivných postelích. Na to, jak se snažil ulovit Gizku, aby se najedl. Nebo na doslova panickou hrůzu z toalety. Byl to pro něj naprosto jiný svět než ten, který do teď znal. Nepomohli mu ani jeho spolužáci, kteří brali Rowa jako divocha, nebo dokonce divoké zvíře. Ale Row se tím nenechal odradit. Fascinoval ho svět, do kterého se dostal, a chtěl se o něm dozvědět co nejvíce. Tehdy začal trávit skoro všechen svůj čas v archívech. Pročítal si nejrůznější informace, které se mu dostaly do rukou, a velice záhy ve vědomostech předčil i některé své spolužáky. Ale přišla chvíle, kdy jeden ze studentů nenarazil na zprávu, ve které se popisovalo, jak se Row na akademii vůbec dostal.
Rowovi teď přišla na mysl jedna z nejsilnějších vzpomínek na akademii. Bylo to jednoho večera, když se Row vracel z archívu do svého pokoje. A zrovna, když procházel prázdnou chodbou, postavil se mu do cesty jeden z jeho spolužáků. Twi'lek, o kterém věděl jen to, že se jmenuje Zenzalo. Kampak sithe? Myslíš, že jsi nás oblafnul tím, jak si hraješ na prosťáčka? Při těch slovech sebou Row cuknul. Co? Já? Já nejsem sith. Zenzalo hned sáhnul po svém meči. Vím, že jsi napadl rytíře se světelným mečem. Odsekl Zenzalo, a když Row uviděl jasně modrou čepel, hned věděl, že to není jen hra. Ale najednou vylétl Zenzalovi meč z ruky a proletěl kolem Rowa. Ten se hned otočil, co se to děje, a když viděl, že za ním stojí rytíř Quall ucítil úlevu. Mám dojem, že jsem přišel právě v čas, nemám pravdu? Pronesl Quall a pohledem si změřil oba dva mladíky. Zenzalo zůstal stát jako socha. To bylo jen nedorozumění. Ozval se Row. Ano, také se mi zdá. Přikývnul Jedi a hodil Zenzalovi zpátky jeho meč. Zenzalo se zadíval na špičky svých bot. Omlouvám se, pane. Quall naklonil hlavu na stranu. Mi se omlouvat nemusíš. Ale svému spolužákovi. Zenzalo se podíval na Rowa. Chvíli uvažoval. Promiň mi to. Dodal na konec a ztratil se, jak nejrychleji jen mohl. Quall se podíval na Rowa. Pověz mi jednu věc, proč jsi ho chránil? Row na to jen pokrčil rameny. Myslím, že se bál. Na jeho místě bych nejspíš jednal stejně. Selkath si promnul svůj ústní lalok. Děláš opravdové pokroky. Myslím, že nastal čas. Row se zatvářil nechápavě. Čas na co? To poznáš zítra padawane. Odpověděl Jedi.
Row si hned vybavil následující den, kdy jej Quall odvedl do krystalové jeskyně. Ještě teď si Row dokázal vybavit pronikavý pach Kinrathů, kteří hnízdili v temnějších tunelech. Bloudil tam možná několik dlouhých hodin, bloudil komplexem spletitých tunelů, až nakonec došel do malé jeskyně, kde ležel jen jediný jasně žlutý krystal.
Row znova otevřel oči a uviděl svůj světelný meč, který stále visel ve vzduchu a tiše rotoval. Ozvalo se zaklepání na dveře. Dále. Dveře znova zasyčely a do pokoje vešel jeden z instruktorů. Byl jsi předvolán radou. Doprovodím tě do velké síně. Hned. Row chytil svůj meč a společně s instruktorem za chvíli stanul před síní rady. Dveře se otevřely a Row si prohlédl přítomné členy rady. Hned se ozval hlas mistryně Stusey. Jak se cítíš? Rowe? Při té otázce se Row oklepal. Ale ne už je to tady zase. Pomyslel si. Cítím se dobře, děkuji za optání. Neurazte se, neříká se mi Rowe, ale Row. Neodpustil si poznámku a čekal co se stane dál.

[Marinho]

Dantooine, akademie

Po tvé velmi stručné odpovědi se neozval jediný zvuk, snad všichni čekali na více vyčerpávající odpověď, nebo snad na něco nebo někoho jiného? Odpověď přišla záhy. Ne od mistrů, ale z temného koutu za tebou. Aniž bys ho zaregistroval předtím, ozvalo se typické bublavé odkašlání tvého mistra Qualla.

Jak jsem říkal, nepatří k nejhovornějším nebo snad k nejvýřečnějším padawanům.
Mistr se postavil vedle tebe a na jeho rybě-podobném obličeji se objevil úsměv. Až po chvíli sis uvědomil, že se celá místnost postupně rozjasňuje, až jsi dokázal bez problémů rozeznat tváře všech přítomných mistrů.

Což ovšem neznamená, že není připraven začít plnit úkoly pro Radu pod mým dohledem.
Doplnil svou myšlenku nyní opět s vážnou tváří a rozehnal tím případné pochybnosti o tvé přípravenosti.

Máte naši důvěru, rytíři Qualle.
Ozvala se opět mistryně Stusey.

Vaším úkolem bude dohlédnout na dopravení zásob na planetu Ingo. Je to poměrně odlehlá a velmi řídce osídlená planeta. Zásobovací lodě se v poslední době potýkají s rostoucím napětím a nabídli jsme naši službu jako diplomatický článek mezi obyvateli a obchodníky, kteří dodávají zásoby jídla a dalších zásob na planetu. Na orbitě se setkáte se zástupcem společnosti a společně zasednete k jednacímu stolu s vládou na Ingu.
Pokračovala mistryně.

Děkujeme za důvěru, budeme ve spojení.
Poděkoval mistr a lehkým dotekem na tvou ruku tě upozornil, ať s ním opustíš místnost. Poté, co se za vámi zavřely dveře, rytíř se zastavil a otočil se čelem k tobě.

Sbal si nějaké své věci, není třeba to nějak přehánět, čeká nás diplomatická mise. Nezapomeň na svůj meč a vem si nějaký lehčí a silnější plášť, nemám ponětí, jaké tam bude počasí. Další vybavení budu mít v případě nouze na palubě. Jestli potřebuješ, dej vědět svým přátelům, že odlétáš na pár dní a nejpozději za hodinu se potkáme v hangáru 21, měla by tam být jen naše loď.
Poté se jen usmál a svižným krokem se vydal chodbou pryč a nechal tě o samotě. Dle jeho tempa bylo jasné, že má sám spoustu věcí k vyřízení. Ty jsi měl necelou hodinku, když započítáš čas nutný k přesunu k hangáru. Klidně jsi mohl jít spát na pár desítek minut, ovšem je na tvém zvážení, nakolik jsi ochotný nechat svého mistra zbytečně čekat.

//jen pro pořádek, ukonči svůj příspěvek příchodem do hangáru ... příští odpověď snad zvládnu rychleji

[Seto]

Dantooine, akademie

Row se podíval na Qualla. Sbalím si pár věcí a za chvíli budu v hangáru, pane. Pak se otočil a rozběhl se rovnou do svého pokoje. Cestou minul několik dalších padawanů, kteří se za Rowem otáčeli a následně jen kroutili hlavou. Vběhl do svého pokoje, otevřel šatní skříň a hodil na postel dva hábity. V tu samou chvíli se otevřely dveře a do pokoje nakouknul Rowův spolubydlící. Mladý Bothan jménem Merham. Ten se stal Rowovým spolubydlícím brzy po jeho příletu na akademii. Zdejší mistři si mysleli, že mladému Rowovi pomůžou s adaptací, když bude s někým, kdo se mu alespoň trochu podobá. Ale opak byl pravdou. Protože kromě vzhledu se jeden druhému nepodobali skoro vůbec. Merhamovo klidné chování bylo naprostým opakem Rowovy roztržitosti. Hele co to tady vyvádíš? Row se podíval na svého spolubydlícího. Balím. Odpověděl stručně a jeho hlava znova zmizela ve skříni. Merham chvíli Row a pozoroval. A balíš, protože…? Protože jsem dostal od rady první úkol. Odpověděl Row a vyhrabal ze skříně svůj komunikátor. Aha tak už tomu rozumím a nemyslíš, že by ses měl trošku uklidnit? Nadhodil Merham. Row vytáhl hlavu ze skříně a podíval se na spolubydlícího. Noo myslím, že… Jo máš pravdu, nějak mě to vzalo. Mistr Quall mě bude za hodinu čekat v hangáru. Merham si odfrknul. No jasně a odletí na tvůj úkol bez tebe. Row se zamračil. Nech si těch poznámek Merhu. Konec konců jsem to já, kdo má úkol od rady. Usmál se na něj Row a vítězoslavně zvedl hlavu. Jo a proto jsi zbrklý a teď ještě nafoukaný. S takovou jsi na nejlepší cestě ten úkol zvrtat. Row se celý oklepal. Jak dokážeš být takhle bez emocí? Merham jen pokrčil rameny. Nejsem bez emocí, jen se nenechám tak snadno rozptýlit jako ty. Row přikývnul a tichounce zanvrčel, začal cpát své pláště do batohu, který také vytáhl ze skříně. Když si vše sbalil, přehodil si batoh přes rameno a sáhl po svém datapadu. Zajdu si ještě do archívů a podívám se na tu planetu. Merham pokýval hlavou. To není špatný nápad. Tak hodně štěstí a ať tě provází síla. Row přikývnul. Dík Merhu. Pak se Row otočil a zamířil rovnou do archívů. Tam už se moc nezdržoval. Pouze si nahrál veškerá data o planetě, Ingo a za několik minut už stál v hangáru. Když pak přišel mistr Quall, Row se k němu hned postavil. Tak mám všechno sbaleno, jak jste říkal. Jen se chci zeptat, proč světelný meč? Nemá to být diplomatická mise? A proč jsem tenhle úkol dostal já? Je tady spousta jiných padawanů, kteří by se na tohle hodili mnohem lépe. Sám jste řekl, že nepatřím k nejhovornějším. Co myslíte, mistře? Row upřel své žluté oči na Qualla.

[Marinho]

Dantooine, akademie

Se svým dlouholetým spolubydlícím sis prohodil několik vět, ale i za těch pár okamžiků byla znát rozdílnost vašich povah. Možná jste nebyli přáteli na život a na smrt, ale dokázali jste spolu vydržet i v tak náročných podmínkách, jako je akademie. Poměrně tvrdá disciplína, železné opakováni disciplín, cvičení, odpočinku a jídelníčku dostatečně vytrénuje každou povahu. Tedy téměř, ti slabší končí v pomocných sborech, nebo hůř. Ovšem i přes snahu mistrů jsi nenačerpal příliš klidu Merhama, stejně jako jemu scházelo tvé nadšení pro cokoliv. Nikdo to ovšem nepovažoval za překážku, na Dantooine oproti Coruscantu přeci jen podporovali individualitu a neformovali žáky dle přísných parametrů. Ty jsi ovšem měl jiné myšlenky, které jsi bez varování začal servírovat svému mistrovi. Ten překvapeně koukal a střídavě si tě prohlížel a střídavě se díval kolem sebe, jakoby někoho hledal.

Omlouvám se mladý muži, ale čekám zde na svého padawana.
Vážnou tvář držel jen chvíli, než se z jeho hrdla ozval zvuk podobný smíchu.

Klid padawane, doporučuji ti předtím, než promluvíš, se dvakrát nadechni. Přestože nemusíš mluvit chytře, můžeš tak působit a věř mi, že to ve většině případů situaci jen prospěje. A když to nezabere, tak proto máš svůj meč. Ber to jako první lekci. Další bude až vstoupíme do hyperprostoru. Zatím si prohlédni loď a raději na nic nesahej, o zdejší výuce pilotáže a servisu lodí si myslím své. Obsaď si jednu kajutu a posaď se do křesla kopilota.
S těmito slovy se spustila rampa a otevřel se tak vchod do otřískaného, ovšem na první pohled opečovávaného frachťáku tobě neznámého typu.

Zatím si můžeš, ale taky nemusíš, připravit jednu otázku, na kterou opravdu chceš znát odpověď. Čeká nás dvoudenní cesta, pár zastávek, ale jen vyložím drobnosti a budeme pokračovat.
Doplnil, zatímco vzal ze země krabici a s ní prošel dveřmi do místnosti, která nejspíš sloužila jako palubní skladiště.

[Seto]

Dantooine, akademie

Row se podíval za Quallem. Pak popadl svůj batoh a vydal se po rampě na palubu lodi. Hned se začal zvědavě rozhlížet kolem sebe. Od chvíle, kdy se Row dostal na Dantooine ještě planetu neopustil a tak bylo přirozené, že ho loď zajímala. I na mistrovo doporučení na nic nesahat si Row nedokázal odpustit nechat ovládací prvky jen tak bez povšimnutí. Hned v první kajutě položil svoje věci na postel a začal si hrát s panelem hned vedle dveří. No ne to je možností. Zaradoval se v duchu a hned začal nastavovat osvětlení, teplotu dokonce i vlhkost ovzduší a frekvenci uklízecího droida, který se hned probral k životu a začal pobíhat po lodi. Tak a je to, jako doma. Snad to mám všechno zprávě. Pak Row opustil místnost a začal se procházet po lodi. Postupně si prošel všechny místnosti a cestou uvažoval, na co by se měl mistra zeptat. Během toho se do hledání otázky tak zabral, že si ani nevšiml droida, který stále chodil za Rowem a díky špatně nastavenému protokolu sbíral každý chloupek, který mu vypadl z kožichu. Nakonec došel až do kokpitu a posadil se na místo kopilota. Prohlédl si droida a zavrtěl hlavou. Když pak přišel mistr Quall Row se v křesle otočil. Myslím, že je, jedna otázka na kterou bych rád znal odpověď. Selkath si promnul svůj lalok. Tak se ptej padawane. Row se nadechl a pak vyslovil otázku, kterou Quall v žádném případě nečekal. Mistře. Před pěti lety jste mě našel v sithském chrámu. Úplně na okraji vnějšího pásu, kde loď nepřiletí celé dekády. Jak jste ho našel a proč jste tam vlastně byl?

[Marinho]

Dantooine, akademie

Poté, co jsi kompletně přenastavil klimatizaci ve své místnosti a další všemožné nastavení, vydal ses do kokpitu. Nedošlo ti, že jsi tím nastavil topení na maximální výkon, jehož efekt muselo dohánět chlazení z ventilace. A pečlivě nastavená vlhkost byla takto téměř okamžitě odsáta mimo místnost. Uklízecí droid jedoucí za tebou a uklízecí vše, na co narazil jen zvýraznil tvou marnou snahu udělat věci po svém. Usadil ses pohodlně v křesle, které jsi překvapivě vybral správně a tvůj mistr tě po svém příchodu nemusel nechat přesednout. Když viděl droida, leštící palubní desku, tázavě se na tebe podíval a stiskl tlačítko na droidovi, které ho poslalo do kumbálu, ve kterém bude v bezpečí před poškozením v případě otřesů během letu hyperprostorem. Vyslechl si tvou otázku a mezitím, co jsi mluvil se usadil do křesla pilota a kombinací tlačítek a vypínačů začal připravovat loď ke startu. Na jeho pohybech bylo znát, že minimálně v této lodi není rozhodně poprvé. Tvá otázka ho opravdu překvapila. Možná čekal, že se znovu zeptáš na jednu z mnoha otázek, kterou jsi ho zasypal ještě předtím, než jsi ho dle etikety stačil pozdravit. Chvíli se zamyslel, těžko říct, jestli přemýšlel nad odpovědí nebo se soustředil na přípravu lodi, ale poté se v křesle otočil k tobě.

Je to už poměrně dlouhá doba od té mise, ale stále si ji živě pamatuji. Mapoval jsem oblast pro potřeby aktualizace a doplnění informací v archivu. Máš pravdu, je velmi vzdálená rušnějším částem galaxie, ale také proto byla potřeba aktualizace dat. To, že Rada vyslala mne a nespoléhala na běžnou průzkumnou výpravu vyslanou republikou, byla stará informace o jedné sektě, studující temnou stranu. Naštěstí se potvrdilo to, že chrám byl už dávno opuštěn, nepodařilo se nám ale zjistit, kam se poděli a co se stalo. Doufáme, že se to dozvíme z toho holokronu, který jsem tam našel. Ale to už je na Radě a mistrech, schopných tyto věci studovat. My máme ale jiné úkoly.
Poté se opět začal naplno věnovat lodi a po potvrzení povolení k odletu jste se vznesli a za několik desítek minut jste byli mimo atmosféru planety. Následovalo rutinní nastavení kurzu skoku hyperprostorem a během několika okamžiků se loď lehce otřásla, vesmír okolo se roztáhl a ocitli jste se v hyperprostoru.
Podle výpočtu vyskočíme za necelé tři hodiny.
Po dlouhé době se ozval mistr, nohy položil na palubní desku a na malé obrazovce pustil záznam nějakého sportovního klání. Sport ani jeho pravidla jsi neznal, ale princip spočíval v přenesení míče na stranu soupeře. Ovšem na první pohled chaotická pravidla ti nedovolila určit, jestli primárně mají používat nohy či ruce, házet, kopat či nést. A podle reakcí mistra se ti nepodařilo určit, kterému týmu vůbec fandí. Mohl ses dívat s ním, jít si za svým či se pokusit s ním navázat rozhovor.

//dávám ti varování ohledně hraní za jiné postavy než je ta tvá. zatím jsi nezasáhl nijak zásadně do děje, proto není nutné příspěvky upravovat. jeden ze způsobů, jak reagovat na ostatní postavy je buď mluveným slovem, nebo "popisem tvého gesta či výrazu tvé tváře" či myšlenkovým pochodem. dalším způsobem, jak eliminovat případné brzdění děje, je napsat něco ve smyslu: pak přišel mistr Quall a Row se v křesle otočil. Myslím, že je, jedna otázka na kterou bych rád znal odpověď. Vyčkám, na jeho reakci, nadechnu se a zeptám na otázku, kterou Quall nejspíš vůbec nečekal. Mistře. Před pěti lety jste mě našel v sithském chrámu. Úplně na okraji vnějšího pásu, kde loď nepřiletí celé dekády. Jak jste ho našel a proč jste tam vlastně byl?. zkrátka napsat možnosti, jak se v konkrétní situaci zachová postava. když si nebudeš jistý, jak něco napsat, není nic jednoduššího než to napsat mně do PMky, případně se zeptat kohokoliv v chatu, momentálně jsou zde v silné převaze velmi zkušení hráči, kteří jistě rádi poradí.

[Seto]

Paluba lodi.

Row chvíli sledoval Qualla a jeho záznam. Ale sporty mladého padawana nikdy nijak zvlášť nezajímaly. A tak brzy přestal vnímat záznam a začal přemýšlet o tom, co mu mistr odpověděl. Ať se Row snažil sebevíc, něco se mu na té odpovědi nelíbilo. Dráždilo ho to, jako parazit v kožichu, kterého se nemohl zbavit. A ani rušení, které měl na svědomí mistrův záznam, mu nijak nepomohlo. A tak se Row zvedl z křesla a podíval se na Qualla.
Nezlobte se, ale raději budu ve své kajutě meditovat. Navíc mám ve svém datapadu informace z archívu o planetě Ingo a rád bych si je ještě před příletem prošel. Hned po tom odešel z kokpitu. Když pak přišel do své kajuty, posadil se na postel vedle svého batohu a vytáhl z něj svůj datapad.
Musím se soustředit na náš úkol, to ostatní může počkat. Zamumlal si a chvíli si pročítal nezáživné informace o teplotách a dalších údajích o planetě. Ale nakonec odhodil datapad na postel. Zkřížil nohy vytáhl svůj meč. Chvíli se na něj soustředil a ten se pak začal ve vzduchu pomalu otálet. Tohle Rowovi, jak zjistil, dost pomáhalo. Brzy zapomenul na svůj úkol. V mysli se mu začaly opakovat mistrova slova.
Rada vyslala mne a nespoléhala na běžnou průzkumnou výpravu. Byla stará informace o jedné sektě. Naštěstí se potvrdilo to, že chrám byl už dávno opuštěn. Doufáme, že se to dozvíme z toho holokronu, holokronu. Je to už poměrně dlouhá doba. Ale stále si ji živě pamatuji. Je to už poměrně dlouhá doba. Ale to už je na Radě a mistrech, schopných tyto věci studovat. Najednou Row otevřel oči. Deset let. Deset let jsem na akademii a oni to nedokázali za těch deset let rozluštit? Jeho meč spadnul na podlahu a Row si promnul spánky. Nedává to smysl. Nakonec se rozhodl, že si to zatím nechá pro sebe. Zatřepal hlavou, jako by si chtěl z uší vytřepat tyhle myšlenky a vrátil se k pročítání informací o Ingu.

[Marinho]

Paluba lodi

Mistr ti jen gestem ruky naznačil, že tvou nepřítomnost bere na vědomí a nenechal se vyrušovat ze sledování zápasu. Odešel jsi do své kajuty na zádi lodi a ponořil ses do svých myšlenek a také informací o planetě Ingo. Ty byly velmi stručné. Nehostinná planeta, část pokrytá pouští, část lesem a ledové čepice na pólech. Nabízí se otázka, proč tam někdo vůbec chce žít v takových podmínkách. Planetu oficiálně zastupovala demokratická vláda, ve které měly velký vliv místní odbory a nemalý vliv i společnosti, obchodující na planetě. Podle kusých informací tahala vláda za nepatrně kratší konec v těchto tahanicích. Po nějaké době tě zmohla únava a usnul jsi. Jak dlouho jsi spal sám neurčíš, ale probudilo tě zaklepání na dveře. Krátce na to z nich vykoukla hlava mistra.

Jestli máš hlad, ve společenské místnosti najdeš něco k jídlu. Já jen něco vyřídím a hned jsem zpět.
Až nyní sis uvědomil, že neslyšíš zvuk ani necítíš jemné otřesy hyperprostorové jednotky. Místo toho se lodí ozvalo kovové klepání, cvakání a skřípění, z čehož jsi usoudil, že se připojujete k nějaké jiné lodi ve vesmíru.

Po asi dvaceti minutách se mistr vrátil a po odpoutání lodi opět navedl loď do hyperprostoru a pokračovali jste v cestě.

[Seto]

Paluba lodi

Row se podíval na mistra odcházejícího ze dveří. Docela by mě zajímalo co je v té bedně. Pomyslel si. Ale při zmínce o jídle si uvědomil, že jedl naposledy na Akademiii. Dobře něco sníst můžu. A tak se Row vydal do společenské místnosti.
Snad tady bude něco pořádného. Dal bych si pečenou Gizku. A hned si vzpomněl jak na akademii lovil malé dvounožce a spokojeně je opékal nad ohněm. Ale realita byla úplně jiná. Když prohledal společenskou místnost našel jen suchary, proteinovou kaši a něco co velice připomínalo návnadu pro ryby. Selkath Povzdechl si a usoudil, že "Návnadu" Raději nechá pro mistra a sám se pustil do proteinové kaše se suchary. Snídaně šampionu.
Když se Qual konečně vrátil dojídal Row poslední sousto. Podíval se na mistra. Tak jak dopadla zásilka? Prozradíte mi o co šlo?

[Marinho]

Paluba lodi

Poté, co jsi počlivě vybral, co jíst a co raději nechat na svém místě jsi se pohodlně usadil. Pohodlně je asi silné slovo, nejsi v lese nebo někde na louce, slunce nad hlavou a čerstvý pofukující větřík je něco mnohem jiného než několikrát přefiltrovaný, ohřívaný a chlazený vzduch cirkulující neustále dokola lodí. Když jsi dojedl, zrovna se vrátil mistr, organizující nakládání několika beden do lodi.

Zásilka? Aha, během cesty rozvážíme nějaké náhradní díly a další věci našim rytířům a dalším, kteří něco potřebují a ideálně nespěchají. Řád si nemůže dovolit nakupovat všechno na místech, kde zrovna příslušníci Řádu pracují, nehledě na to, že na spoustě planetách dané zboží vůbec nemusí být nebo rytíři nemají dostatečně velký obnos. Například v krabici, kterou jsem nakládal při tvém příchodu do hangáru před odletem byly náhradní díly do světelných mečů, zkušený řemeslník by některé části zvládl, ale proč platit za něco, čeho má Řád plné sklady, že?. A v těchto bednách jsou pro změnu palivové články. Na některých planetách jsou dvakrát dražší, tak se je při další zastávce pokusím prodat.
Zdá se, že mistr se krom úkolů pro radu věnuje i obchodu a dalším věcem. Zda zisk odevzdává Řádu nebo si nechává si můžeš zatím jen domýšlet, pokud se ho nezeptáš přímo. Opět jste skočili do hyperprostoru a na další zastávce ti nabídl, že se můžeš projít v okolí hangáru, čas máš asi dvě hodiny. Přímo u hangáru byla malá tržnice s předraženýma cetkama a s prázdnou kapsou se na to můžeš jen koukat nebo se jít podívat dál, případně vyškemrat od mistra nějaký ten kredit.