Remus Ruellis - Pohlcen temnotou

[Phate]

Úvod - 3643 BBY

Pohlcen temnotou

Deset let po zničení Chrámu Jediů na hlavní planetě galaktické Republiky a uzavření míru, se neustálé boje mezi Republikou a Sithským Impériem, vedeným nesmrtelným Císařem, stále stupňovaly. Mír, který měl snad pouze na oko uklidnit nezůčastněné bytosti, se míjel účinkem a snahy obou stran zlikvidovat tu druhou nebraly konce.
Jediové na Tythonu cvičili nové členy Řádu a Sithské impérium odpovídalo rozšířením svých řad pomocí učedníků temné strany. Velice tvrdý výcvik na Korribanu a Dromund Kaas přežili jen ti nejsilnější a nejambicióznější jedinci.

Korriban, Sithská Akademie:

Byly tři hodiny ráno standardního času a chodby Akademie sitshkého učení zely prázdnotou. Přítomny byly pouze ozvěny v Síle, které po sobě zanechali mocní sithští pánové, kteří na této planetě přišli o život, nebo zde byly uloženy jejich ostatky. Občas, ve chvílích hlubokého spojení se Sílou, jsi slýchával šepot, nabádání a rady v dávno zapomenutém dialektu.

Dlouho do noci jsi studoval ve sklepeních, kde byly uloženy prastaré svitky, vzácné rukopisy a tištěné knihy, které sepsali sithi napříč generacemi. Brzy po započetí výcviku jsi přišel na to, že žádný ze zdejších vyučujících, dalo li se jim tak říkat, ti nikdy neprozradí úplně všechna tajemství. Takový už byl Sithský řád. Vědomosti, zkušenosti a informace mohly znamenat pokoření neznalých, nezkušených a těch, kteří prostě netušili.
Výcvik byl těžký, bezohledný a velmi pragmatický. Poslušnost, oddanost a nevraživost byly hlavní atributy, které musel každý z učedníků splňovat. To co jste si z výcviku vzali navíc, sloužilo pouze vám. Dělat si přátelé nemělo smysl. Nedůvěra byla ze všech přímo cítit. Málokdo přežil první fázi výcviku. Většinou byli zabiti ostatními studenti. Ať už během výuky, nebo mimo ní.

V archívech jsi nalezl vědomosti a touhu. Touhu být lepší než ostatní a dát jim to značně najevo. Za poslední rok jsi udělal obrovský pokrok ve využití živoucí Síly, kterou probouzely ty nejzákladnější emoce. Dokázal si zasévat zrnka strachu do myslí svých spolužáků, zmást jejich smysly, aby tě nemohli najít, když měli chuť trochu pročistit své řady. Toho jsi byl, díky své rase, častým cílem. Ve tvém ročníku bylo mnoho čistokrevných sithů, kteří pohrdali kýmkoliv kdo nebyl jejich rasy a tudíž byl něco míň.
Učil jsi se i dalším schopnostem, ale jejich ovládnutí chtělo čas a dlouhé hodiny soustředění, které byly po celodenním výcviku vzácné a většina tvých kolegů je využívala ke spánku, nebo léčení zranění.

"Kohopak to tady máme?!" ozval se za tebou hluboký hlas, při kterém většina tuhla krev v žilách. Darth Teregus, čistokrevný sith a jeden z nejlepších šermířů, které Impérium kdy mělo. Šel pomalým krok, ruce za zády a chvíli mu trvalo než se k tobě došoural.
"Vydali jsme se na další z nočních vycházek? Nesnaž se lhát, moc dobře vím kam chodíš a co tam děláš." zvedl ruku, když ses chystal protestovat. Lhát mu nemělo smysl a ty jsi to moc dobře věděl.
"Co si myslíš, že tam dole najdeš, hm?!" zeptal se tónem bez známky emocí. Nevysmíval se ti, nejevil extra zájem, ale očekával pravdu.

__________
Co a jak víš...

[lemon]

Korriban, Sithská Akademie:

Zavřel jsem na okamžik oči a promnul si ztuhlou šíji. Před sebou jsem měl hromadu svitků starých jako akademie sama. Jak dlouho jsem tady seděl? Kdo ví. Mně to bylo vlastně úplně jedno. Každá informace navíc, kterou mi poskytne některý ze svitků je malým – ale cenným – vítězstvím nad ostatními učedníky. Jen naprostý hlupák by věřil a důvěřoval mistrům. Oni nás neučí vše. Nechtějí a nepotřebují to. Potřebují spolehlivě přisluhovače, kteří splní každé jejich přání. Nad tou myšlenkou jsem se znaveně pousmál.

Kdo je vůbec tak naivní? Je tu vůbec někdo takový? Jistě že je, vždyť už jsem jich mnoho viděl a ještě víc jich zneužil pro své potřeby. Většina z těch patetických ubožáků skončila žalostně. Většinou jejich smrtí. Posloužili jednoduše svému účelu, aby následně byli obětováni pro dosažení mých cílů. Prosté a jednoduché. Rád jsem si hrál s myslí těch slaboduchých hlupáků. Ne, já si to přímo užíval. Vychutnával jsem si každý okamžik, kdy jsem měl nad nimi absolutní kontrolu a ohýbal jejich mysli k obrazu svému. Absolutní kontrola. Po tom jsem prahnul ze všeho nejvíc. Řád v chaosu. Pečlivě pěstovaná myšlenka, která spustí řetězovou reakci, která vede k chaosu a zhroucení slabých. Jen silní přežijí. Chaos je řádem silných.

Otočil jsem list ve starém zašlém spisu z dávných dob, jen Hutt ví z jaké doby vlastně je. Autor byl šílenec s potřebou si vypláchnout mozek na papír. Mračil jsem se na ty otřesné myšlenkové pochody. Začínal se mě samovolně zmocňovat vztek. Nesnášel jsem cokoliv zbytečného. Přivádělo mě to k šílenství. Chci výsledky, chci vidět postup. Ne záznam šílenství nějakého tísic let mrtvého blázna. Stisknul jsem čelisti k sobě a spis odmrštil po stole do hromady knih opodál. Praštil jsem vztekle do stolu, opřel se o něj lokty a krátce si opřel hlavu o dlaně. Ta únava mě ubíjela, ale poháněl mě vpřed strach, že bych se ocitnul na místě těch, které jsem kdysi využil já. Poháněl mě prostý vztek na místní vyučující. Nebo spíš parodie na vyučující. Jednoduché emoce. Přesto ale tak mocné. Nikdy jsem se jim nebránil, emoce mi dodávaly sílu.

Promnul jsem si oči a zamžoural do stolní lampy, který ozařovala stůl a blízké okolí chladným namodralým světlem. Přerovnal jsem několik hromádek rukopisů, co se povalovaly na stole. Spíš abych si utřídil myšlenky, než ze skutečné potřeby ty rukopisy přerovnat.

„Co dál?“ zamumlal jsem si pro sebe se zamračeným pohledem upřeným na rukopisy, když se za mnou zčistajasna ozval známý hlas, v tu chvíli jsem ovšem nebyl schopen hlas přiřadit ke konkrétnímu člověku. Instinktivně můj mozek bil na poplach. Trhnul jsem s sebou, vyletěl ze židle na nohy a mimoděk ruku položil na jílec svého světelného meče. Jak se tohle mohlo stát? Jak?! Takhle už se za mnou nikdo nesmí připlížit! Proč jsem nevycítil jeho přítomnost? Přemítal jsem rozčarovaně a naštvaně zároveň. Ztráta kontroly. To vážně nesnáším. Podařilo se mi však během té chvilky dosadit hlas k Darth Teregusovi. Ten tu chyběl. Respektoval jsem ho jako šermíře. Nic víc, nic míň. Jednoho dne mi i on poslouží k mým vlastním účelům.

„Lorde Teregusi,“ pronesl jsem bezemočně, když se ze tmy vynořila jeho silueta. Posadil jsem se zpátky ke stolu, popadl nejbližší nepřečtený rukopis a otevřel jej na první straně. Teregus se zastavil kousek ode mě, hned vedle stolu. Sebral ze stolu náhodný svitek, ale věděl jsem, že jeho pohled se upírá na mou osobu. Cítil jsem, jak mě pohledem propaluje. Jeho další otázka byla trochu překvapivá. Dával jsem si záležet, aby mě sem nikdo neviděl vcházet. Snažil jsem se svou přítomnost skrýt, jak jen to šlo. Neměl jsem zájem o nevítané návštěvy podobné téhle. Otevřel jsem pusu, abych ho odbyl nějakou jednoduchou odpovědí. K mé smůle se zdá, že mě pozoruje delší dobu. Ví o všem. Stisknul jsem čelisti pevně k sobě.

„Tajemství, lorde Teregusi. Tajemství,“ odpověděl jsem mu s pohledem upřeným do rukopisu. Byla to naprostá pravda. Ale byla to taková pravda, jakou jsem si mohl dovolit prozradit a zároveň nic neriskovat.

„Nehledáme je všichni?“ dodal jsem ještě, možná trochu provokativně, a vzhlédl jsem od rukopisu. Své jehličnatě zelené oči jsem zabodl přímo do těch jeho. Teď jsem byl na řadě já. Snažil jsem se z něj vyčíst cokoliv, co se vyčíst dalo. Pokud vůbec něco.

[Phate]

Korriban, Sithská Akademie:

Archívem se rozhostilo ticho, přerušující jen neznatelné bušení dvou klidných srdcí. Lord Teregus obešel stůl pomalým, klidným krokem. Posadil se na zaprášenou židli nehledě svého celkem elegantního roucha, které vyměnil za zbroj, kterou běžně nosil. Stále mlčel, ale bylo vidět, že má co říct. Prohlížel si tě, možná se tě snažil znervóznit, možná ti přečíst myšlenky. Byl v Síle opravdu mocný, ale věnoval se především boji a jeho schopnosti se ubíraly stejným směrem. V ovládání čiré Síly jste na tom byli dost podobně.

"Nebudu se tě ptát, jaká tajemství si zde objevil. Dovedu si představit co se v těch svitcích, knihách a holokronech ukrývá. Vědomosti, alchymie a informace. Po čem ale všichni toužíme, je moc. A já ti můžu trochu té moci tady na Akademii dopřát." řekl po chvíli, ale tón jeho hlasu se změnil. Jeho žluté oči žhnuly a tón jeho hlasu byl naplněný očekáváním a touhou. Kdyby to nebylo vidět, rozhodně to bylo cítit v Síle. Bylo to asi poprvé, co jsi u něj zpozoroval takové emoce. Většinou ho hnal prostý hněv, který mu dával převahu nad jeho soupeřem, ale ani někdo tak uznávaný, jako byl Lord Teregus, se neubránil touze po trošičce té moci.

"Dozajista už ti došlo, že pro tebe mám nabídku." pokračoval a vzal do ruky malý holokron ve tvaru pyramidy, který se mu rozzářil v ruce a jeho už tak dost rudou kůži rozzářil do barvy plamene temné strany. Z holokronu vycházel šepot v basicu. Už jsi ho dnes měl v ruce a nešlo o nic jiného než o detailní popis alchymistického rituálu pro ovládnutí nižších forem života.
"Všiml jsem si, že už jsi se zdařile zbavil několika svých...spolužáků. Nehodlám tady papouškovat nauku Lorda Vrela, že Sithi musí držet pospolu, jinak Jedie nikdy neporazíme. Byli slabí a smrt pro ně byla vysvobozením z jejich patetického života." stále tě nepustil ke slovu, ale aspoň ti nechal prostor pro analýzu situace.

"Tvé schopnosti by se mi hodily. Stejně jako ty bych rád očistil Impérium od těch, kteří jsou příliš slabí na to, jakou mocí disponují." řekl konečně o co mu šlo. Ani Lord Teregus, nejoslavovanější ze šermířů, se nedovedl oprostit od intrik a snahy urvat si pro sebe co se jen dalo.
Dál už nepokračoval. Stále si hrál s holokronem a vyčkával tvé reakce.

[lemon]

Korriban, Sithská Akademie:

Teregus se posadil naproti mně. Nepřestával jsem ho obezřetně pozorovat, trocha paranoi byla na místě. I on koneckonců stále sledoval mou maličkost. Usilovně jsem se snažil svou mysl uzavřít. Nejen před ním, ale i v jiných případech před kýmkoliv dalším, s kým jsem kdy komunikoval. Rád jsem zkoumal mysli druhých, ale nedokázal jsem něco takového tolerovat u sebe. Nepřipadalo v úvahu, aby někdo věděl o mých plánech a myšlenkách. Utajení bylo v mnohém klíčové. Bylo ticho jako v kryptě sithského pána. Byl jsem na tohle ticho vlastně zvyklý, většinu času jsem v archivech sám. Teď to ticho bylo najednou podivně znepokojující.
Konečně promluvil. Sledoval jsem jeho výraz, sledoval jsem veškerou jeho aktivitu. Náhlá změna výrazu a emocí byla přinejmenším překvapivá. Já se ovšem nenechal vyvést z míry, zahleděl jsem se znovu do rukopisu, jako bych byl dávno nad věcí a on mi nic nového neříkal.

Přesto… On se se mnou chce dělit o moc? Tím, že odstraníme slabé s nepřiměřeně velkou mocí? Tohle znělo zatraceně podezřele. Proč by se někdo jako on chtěl dělit se mnou o moc a vyžadoval pomoc právě ode mě? Proč by mi takhle neuváženě prozradil své úmysly, když o těch mých neví zhola nic? Proč? Mohl bych toho teď tak jednoduše využít a obrátit to proti němu. Mnoho sithských lordů je nezdravě paranoidních a jakákoliv taková informace, že Teregus něco plánuje, by jim zajisté bohatě stačila, aby jej odstranili. A svůj postup v pomyslném imperiálním žebříčku bych měl tak i tak.

Navíc je to čistokrevný Sith. Mohl bych se v závěru stát obětí vlastních čistek. Vlastně ne jen možná. Je to skoro tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. Chce mě využít, stejně jako já jsem využil jiné. Ten prostý koloběh, který zde funguje roky. Musel jsem se nad tím pousmát. Pohled jsem stočil na zářící holokron v jeho ruce. Zajímalo by mě, co očekává, že mu povím. Nu, nejspíš pozitivní odpověď.

Tuhle hru ale můžou hrát dva.

„S čím by vám mohl pouhý učedník – jako já – pomoci, lorde Teregusi?“ prolomil jsem nakonec své mlčení. Kladl jsem velký důraz na to, aby to znělo skoro až nezúčastněně. Tak bych mohl získat mnohem víc - když bude mít pocit, že není tak snadné si mě získat na svou stranu.
„A pokud – čistě teoreticky, samozřejmě – bych s vámi souhlasil, co přesně by z toho koukalo pro mou učednickou maličkost? Jistě chápete, že loajalita k Impériu a respektování hierarchie je pro mne na předním místě,“ pokračoval jsem s letmým úsměvem. Teď bylo nad slunce jasné, že má pomoc nebude rozhodně zadarmo. Chtěl jsem znát podrobnosti. Přesto jsem to ale formuloval tak, že z toho nešel odvodit souhlas ani nesouhlas. Byla to hra na kočku a myš. O to, kdo co získá. Tohle jemné slovíčkaření s možností ovlivňovat ostatní jsem si vyloženě užíval. Teregus je ovšem trochu vyšší úroveň, než jsem zvyklý. Uvidíme.

[Phate]

Korriban, Sithská Akademie, Archív:

Z pohledu Lorda Tereguse bylo vidět, že přesně takovou odpověď očekával. Za ty roky, kdy bojoval o moc jsi určitě nebyl prvním a nejspíš ani posledním učedníkem, kterého využil ke svým cílům.
Na tvou poznámku o loajalitě a repsektu k Impériu si pouze odfrkl a jízlivě se usmál.
"Jistě, na předním místě." prohlásil a položil holokron, který okamžitě zhasl a jeho šepot utichl. Archívem se opět rozhostilo naprosté ticho.

"Ani Císaři na Impériu tak nezáleží, tak tady ze sebe přestaň dělat hlupáka. Oba víme, čeho jsi schopný a jaké mínění o sobě máš. V tomto ohledu jsme všichni stejní. Jen někteří svou moc přeceňuji. Což není případ ani jednoho z nás." řekl ve vší vážnosti a trochu se naklonil směrem k tobě.
"Abychom si rozuměli, nehodlám se s tebou dělit o moc, jen ti za tvé služby poskytnu trochu moci nad ostatními učedníky. A možná..." řekl naprosto jasně, aby se vyvaroval nějakému dalšímu slovíčkaření. "bych pro tebe měl i několik...tajemství, která tady dole rozhodně nenajdeš." dodal ještě, protože dobře tušil, že je to něco, co tě zajímá.
Mohlo to znamenat, že má nějaký vlastní zdroj vědomostí, nebo ví, kde k němu přijít.

"Než ti řeknu podrobnosti, musím vědět, jestli jsi ochoten se toho zúčastnit a jestli jsi připraven nést případné následky." dodal vážně. V jeho očích bylo vidět, že případné ne by nesl s nelibostí a pro tebe by to mohlo znamenat jisté problémy, neboť v jeho hodinách jsi značně pokulhával za ostatními. Mohl jsi zkusit smlouvat, zjistit víc, nebo ho přimět aby ti dával osobní lekce. Míč byl teď na tvé straně.

[lemon]

Korriban, Sithská Akademie, Archív:

Pohledem jsem zůstával na holokronu, dokud zcela nezhasl a neodezněl tajemný šepot z něj vycházející, načež jsem svůj zrak upřel zpět na Sitha sedícího přímo přede mnou. Jízlivá reakce byla očekávaná.

Tvrdí, jak mě zná. Jak jsme stejní. Hlasitě bych se nad tím rozesmál, kdybych nebyl tak unavený a kdybych nebyl tak… diplomatický? Jaký paradox. Diplomatický učedník na akademii Sithů na Korribanu. Možná by byl lepší výraz lstivý? Jaký je vlastně rozdíl mezi lstí a diplomacií? Není diplomacie také lest a přetvářka? Jistěže je. Řád Jedi ze sebe dělá samozvané ochránce galaxie a míru, a přitom nejsou tak odlišní.

Říkám si, jestli jsem skutečně jediný, kdo si plně uvědomuje důležitost Impéria. Říkám si, jestli jen mně dochází, že bez Impéria – jednotícího prvku – by Sithové zanikli sami od sebe. Zhroutili by se jako umírající hvězda. To bezmezné ignorantství, které mě tu obklopuje den co den, je zarážející.

Všichni jsou tu zcela zaslepení touhou po moci. Individuální moci. Se schopností ovlivňovat relativně malé množství lidí. Ne, moje cíle jsou jiné. Vyšší. Impérium je šancí galaxie na změnu. Na kompletní očistu. Ubohé existence typu mého otce budou v novém řádu eliminovány. Proto získám tolik moci, kolik bude potřeba, abych udržel Impérium v převaze nad nefunkční Republikou a naplnil své vize.
Když budu muset stát na hoře z kostí padlých nepřátel a těch, kteří mi budou stát v cestě, tak ať. Jejich oběti poslouží jako palivo na mé cestě vzhůru.

Pomalu jsem nosem vydechl vzduch z plic. Uvažoval jsem. V imperiálním žebříčku můžu postoupit mnoha způsoby. Jeden se teď nabízí. Zní jednoduše, ale jednoduché to nebude. Přijmout či nepřijmout? Bude to v každém případě jen dočasné. Dřív nebo později se mě bude chtít zbavit. To bude jen jeden dílek skládačky v mých plánech. Vše v konečném zúčtování obrátím proti těm, kdo mi budou stát v cestě. A Teregus bude nepochybně jedním z nich.

S ledovým klidem stále upírám zrak na Darth Tereguse.

„Souhlasím za podmínky, že mi prozradíte víc o tom, co nabízíte,“ začal jsem chladně vyjednávat.
„Tajemství jsou dobrá. Trocha moci též. Nehodlám ovšem odsouhlasit nabídku něčeho tak neurčitého. Jistě můžete být konkrétnější, lorde Teregusi,“ řekl jsem ještě. Výraz se mi za celou dobu nezměnil. Nehnul jsem ani brvou. Kdekoho by to vytáčelo k šílenství, zvlášť ve spojení s mým pronikavým pohledem. Nebylo by však dobré zapomenout, kdo přede mnou sedí…

[Phate]

Korriban, Sithská Akademie, Archív:

Ani ne vteřinu potom co jsi zavřel ústa tě uchopila neviditelná síla za hrdlo a strhla tě ze židle. Chvilku jsi stál na nohou, bez možnosti pohybu, než jsi se vznesl několik centimetrů nad podlahu archivu. Vše se událo tak rychle, že jsi nestačil absolutně nic vycítit a už vůbec jsi nebyl schopen na to nějak zareagovat. Kromě lapání po vzduchu.

"Myslím, že zapomínáš s kým mluvíš." řekl Lord Teregus klidným hlasem. Pomaličku se zvedl a s rukama za zády došel až před tvou maličkost. Vaše pohledy se nyní střetly v jedné rovině. Teregus byl urostlý sith a bez problému by ti jednou rukou zlomil vaz, kdyby chtěl.
Stejně jako všichni na vyšším stupni potravního řetězce Akademie, ani Teregus neměl rád neposlušnost, nebo snad dokonce vzdor a jeho prvotní nabídka byla spíš ukázkou slušnosti a vstřícné gesto, než nabídka jako taková. Sice věděl, že narozdíl od ostatních ihned nepřistoupíš na předložený návrh, ale klást podmínky jednomu z Darthů nebyl nejlepší nápad.

"Jsi velmi ambiciózní, ale tahle tvá snaha o..." odmlčel se jako by byl znechucen tím co se chystal říct. "diplomatické řešení. Jako by sis neuvědomoval, že tohle pro tebe může skončit hodně špatně." řekl pohrdavě. Dal ti tím jasně najevo, že za tebe už bylo rozhodnuto.

"Nedůvěra je pochopitelná, ale očekával jsem od tebe více důvtipu. Kdybych potřeboval někoho čistě na špinavou práci, nebyl bys zdaleka prvním kandidátem." pokračoval ve svém proslovu, zatímco jsi se ze všech sil snažil nahnat do plic aspoň trochu vzduchu, který by tě udržel při vědomí.
"Nechám ti nějaký čas na rozmyšlenou, ale pamatuj, že buď získáš moc a vědomosti, nebo příjdeš o všechno." řekl chladně, až z toho tuhla krev v žilách. Stisk povolil.Po dopadu na podladu tě ochablé nohy neposlechly a ty jsi se sesunul k zemi celý. Lord Teregus byl během vteřiny pryč. Bylo načase nechat archív archívem a jít do svého pokoje pro tolik potřebný odpočinek.

___
Uzavřeno z důvodu neaktivity.