Mal Widom - Tunelem ke světlu

[Phate]

Úvod - 3963 BBY

Tunelem ke světlu

Bylo to přes rok, co se Mandalor Ultimátní rozhodl, na popud sithského Císaře, vrhnout na Republiku a uvrhnout jí do další války. Galaxie se ještě nestačila oklepat z té poslední a pomalu upadala do dalších krvavých bojů způsobených hrdým národem válečníků.
Republika se bránila náporu a ta největší pomoc v podobě rytířů Jedi, vedených Revanem, se zapojila do bojů teprve před nedávnem.
Tvůj zrychlený výcvik byl u konce a první skutečná akce tě čekala velmi brzo.

Paluba lodi Beroya:

Padl jsi na jednu z provizorních pryčen v upravené vězeňské cele lodi typu Pursuer, kterou tvůj adoptivní otec Feu Widom pojmenoval Beroya. Feu byl mandalorianem od narození, ale nikdy se mu nedostalo vlastních potomků. Nebyl o tolik starší aby mohl být tvým biologickým otcem, což váš vtzah z počátku možná trochu usnadnilo.
Během posledního roku jsi prošel velice náročným, krutým a stoprocentně účinným výcvikem z rukou velice zkušeného válečníka. Tvůj Verd'goten proběhl před několika dny. S jeho výsledkem byl Feu velmi spokojený. Nebyl taky důvod, aby nebyl. Během výcviku jsi udělal obrovský pokrok a z prostého dělníka na zapadlé planetě jsi se pomalu stával velmi dobrým bojovníkem.

Boj ovšem nebyl všechno, co jsi se během té doby naučil. Dost dobře jsi poznal co to pro Mando'ade znamená rodina. Tvůj adoptivní otec dokázal být během výcviku krutý, ale hodně rychle tě přijal za svého. Mandaloriani už byli takoví. Krev pro ně znamenala míň než rodinné pouto. Naučil tě hodně o mandalorianských způsobech a dovedl se ti tím dostat pod kůži. Tvůj život měl nyní smysl, byť jste se nacházeli ve válce. Mandalorianskému stylu života a jeho hodnotám jsi naprosto propadl.

Přímo do té jste nyní mířili. Beroya byla na půli cesty od Waylandu, kde vás čekala průzkumná akce s menší jednotkou.
"Co jsi zjistil o Waylandu?" zeptal se tě Feu na úkol, který ti před několika dny zadal. Nevěděl si jak dlouho už v pokoji stojí, neboť si ho neslyšel přijít. Byl to rozložitý vysoký muž, ale pohybovat se dokázal neuvěřitelně tiše a to i navzdory faktu, že nosil kompletní mandalorianskou zbroj. Opřel se o vstupní rám a zaostřil na tebe své temně zelené oči.

___________
Takže tě ještě jednou vítám. V prvním příspěvku se věnuj tomu jaké měl Mail z posledního roku pocity, co mu výcvik dal, co sebral a tak dále. Neposouvej děj dál, jen Feuovi odpověz.
Přeju příjemné hraní

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

S tichým povzdechem úlevy jsem si sedl na pryčnu a sundal si svoji buy'ce. Ne snad, že by v ní bylo nepohodlně, ale osobně jsem měl radši svoje vlastní oči. To byl jeden z mnoha důsledků mojí Verd'goten. Začal jsem mnohem více spoléhat na vlastní tělo, než na technické doplňky. Pravděpodobně velmi praktický dopad rčení, že válečník je víc, než jeho zbroj.

Ale to nebyl jediný dopad této zkoušky dospělosti. Jen abych ji mohl provést, musel jsem si projít drsným výcvikem. A kupodivu mě to s Feu'buirem spíše sblížilo. Ano, občas jsem měl chuť ho zabít. Zvláště, když mě nutil do kolečka opakovat číslovky v Mando'a. A pak tu byla taky šikana. Nebyla snad kdovíjak strašná, ale bylo vidět, že na mě nikdo nesází. Při zpětném pohledu to chápu. Taky bych si na sebe nevsadil. Většina Mando'ade trénovala od osmi let a na Verd'goten šla ve čtrnácti. Já šel na výcvik ve čtrnácti a za rok musel být připraven na zkoušku. Bylo to těžké. Bylo to tvrdé. Ale věřte nebo ne, zvládl jsem to. A vlastně... jsem za to rád. Ve válce proti Mando'ade jsem ztratil rodinu. A kupodivu právě u nich jsem našel novou. Feu možná není dokonalý otec. Má svoje chyby. Ale miluji ho stejně, jako jsem miloval svého biologického otce.
Jestli jsem zaprodal svou biologickou rodinu? Ne. Držím je v srdci. Ale Mando'ade... těžko se to vystihuje. Jako bych našel, kam patřím. Po Verd'goten se veškeré původní předsudky hodili za hlavu a byl jsem přijat mezi Mando'ade. Se všemi pravomocemi i povinnostmi z toho plynoucími. A to rozhodnutí bych kdykoli udělal znova. Vím, že pokud budu v úzkých, jakýkoli Mando mi pomůže. A ne protože musí. Ale protože jsme jedné krve. I když nemám předky ani u jednoho z klanů.

Mimo tyto duševní aspekty jsem se naučil mnohé tělesné. Svoji sílu jsem začal využívat správným směrem a i přes svou mohutnost se ze mě brzy stal predátor. Feu'buir to zjistil rychle a tak začal můj trénink dále směřovat hlavně na plížení a obratnost. A světe div se, našel jsem pro to talent. Když jsem lovil, zvěř si mě mnohdy nevšimla do doby, než už bylo pozdě. Možná se ve mně něco probudilo. Vlastně určitě. Po Verd'goten už jsem ztratil něco ze své nervozity. Jsem teď jistý a klidný. Bojím se sice smrti, ale to už je součást života. Strach je potřeba přetvořit ve zbraň. Nebudu lhát. Byl jsem na sebe hrdý. A nic nedokáže popsat ten pocit, když se na mě Feu'buir usmál a pozval mě na buy'ce zdejšího alkoholu. Jako by naše pouto konečně přešlo ten fakt, že jsem ho málem zabil... no, to je směšná myšlenka. Ani jsem ho netrefil. Ale že on patřil k jednotce, která zabila mého otce a bratry. Až teď, jako bychom byli rodina. Která drží při sobě. Nehledě na to, co se stalo. A co bude.
Jestli se mi stýská po sestrách? Občas. Ale už ne jako po rodině. Ale prostě po přítelkyních. Pravděpodobně mě považují za zrádce. Tak budiž. Jsou mi stále drahé. Ale Feu je mi dražší.

Ano... tohle ze mě udělal výcvik a Verd'goten. Opravdového Mando. Člověka, který nehledí na rasu, na věk, na pohlaví, ale na pouto a na čest. Téměř plynule jsem ovládal Mando'a. A dokázal jsem zpívat Vode An i Dha Werda Verda bez problémů. No, při Dha Werda Verda jsem se vždy jen tak tak vyhnul pěsti do obličeje. Ale to už k tomu patří.

A tak jsem tady. Na lodi mého... ano, otce, Beroya. Na cestě na planetu Wayland. A z mých úvah mě vyrušil hlas mého otce. S mírným úsměvem jsem zvedl hlavu. Možná jsem dobrý lovec, ale oproti němu jsem stále ještě nováček. Nicméně nováček, který umí provádět výzkum. A tak jsem vytáhl datapad, na který jsem si poznamenal svá zjištění o Waylandu. Ale celkem zbytečně. Většinu už jsem znal nazpaměť.

“Populace: něco lidských kolonistů. Ale hlavně domorodí Psadanové a Myneyrshové. Časté války právě mezi nimi. Vyváží waylandský mramor. Jinak nic moc zajímavého. Mírné podnebí... až na válčící kmeny by to mohla být i příjemná planeta. Jediné, co je tu významné by mohla být hora Tantiss. Našel jsem nějaké zmínky o možné Republikánské základně. Ale tam všechno končí.“
Tázavě jsem se podíval na otce, jestli mu tyhle poznatky stačí.

[Phate]

Paluba lodi Beroya:

Mandalorian bedlivě poslouchal tvůj výklad a srovnával ho s vlastními znalostmi o planetě. Nebylo moc co vytknout, ale nebyl by to Feu, kdyby tě nedržel chvíli napnutého. Trochu nepříjemně na tebe zíral, než kývnul na souhlas. Vešel do místnosti a na panelu s displejem vyvolal údaje o planetě. Wayland byl krásná modro-zelená planeta pokrytá tropickým porostem, menšími vodními plochami a těžařskými doly.

"Výborně," spustil Feu a začal přímo pochvalou. "zmínky o základně jsou pravdivé. To je taky cílem naší mise. Známe předpokládanou polohu, ale tím naše informace končí." vyvolal detailnější mapu a ukázal právě na horu Tantiss u jejíhož úpatí by se měla základna nacházet.

"Úkolem pověřil náš klan sám Casus Fett a jeho výsledek je důležitý pro celou kampaň. Musíme o základně zjistit co nejvíc. To znamená průzkum, infiltraci a všechno okolo, na co ses připravoval. Se zbytkem jednotky se setkáme až na místě." vysypal ze sebe informace o úkolu, o kterém jsi doposud neměl nejmenší tušení. Zajímavou informací mohla být zmínka o jednotce. Za poslední rok jsi se dozvěděl mnoho o Mandalorianech, ale sutečně jsi jich poznal jen opravdu málo. Feu si dával záležet aby tvůj výcvik nic nerušilo a bude pro tebe nové pracovat spolu se svou novou rodinou.

"Máme před sebou ještě pár hodin v hyperprostoru, takže si buď odpočiň, nebo udělej něco na lodi. Dám ti vědět až se budeme blížit k planetě." sdělil ti ještě a odešel do kokpitu.

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

Nebudu lhát, slušnou chvíli mě držel napnutého. I když jsem si byl na 99% jistý, že jsem o Waylandu našel vše, co se dalo... vždy tu byla ta šance, že to je špatně. Že jsem měl hledat jinde. A že po mně chtěl jiné informace. Tohohle pocitu vás nezbaví ani Verd'goten. Stále jsem se snažil mu dokázat, že dokážu být dobrý syn.
I proto mi poskočilo srdce, když kývnul na souhlas a pochválil mě. Vydechl jsem úlevou a pečlivě sledoval displej a naslouchal mu. Info vám v akci dokázalo zachránit život, další lekce, kterou jsem od něj dostal několikrát.

Takže cílem je základna Republiky... a podle absence většího množství lidí asi infiltrace a sabotáž, co?
Zamručel jsem pod neexistující vousy a tiše kývl. Zmínka o Cassovi mě trochu nabyla. Kdo by o něm neslyšel? Pravá ruka Mand'alora Ultimátního a jeden z nejlepších taktiků v naší historii. Byla čest dostat od něj úkol a splnit ho. I tohle mi dodalo trochu motivace úkol splnit. A možná tak i dokázat, že i přes svůj ne Mandaloriánský původ můžu být dobrý Mando.

Byl jsem rád za vyjasnění mise a jejich okolností. Takže jsme měli být něco jako průzkumná jednotka a připravit terén na útok hlavní armády. Dobře, to se mi líbí. Alespoň uvidím, jak vlastně dobrý jsem v akci samotné.
Další zajímavý fakt byl ohledně jednotky. Nedostal jsem příliš mnoho tréninku jak jednat ve skupině. Spíše sám. A tak jsem trochu znervózněl. Ale kdo ví. Třeba to půjde lépe. Stejně jsem s tím nemohl nic udělat, a tak jsem kývl na otce a jal se ostřit svůj beskad a vlastně se celkově postarat o vybavení, zjistit, jestli je v pořádku a po případě ho opravit.

[Phate]

Paluba lodi Beroya:

Jal jsi se kontrolovat vybavení. To nezabralo takovou dobu, protože správný Mando si udržoval vybavení vždy připravené. Tolik je naučil kočovný život válečníků.
Broušení meče, na druhou stranu, nějakou chvíli zabralo. Jednak to nebyla úplně snadná práce, ale hlavně na té zbrani záležel tvůj život, takže to nebylo něco, co by se dalo odfláknout. Nehledě na to, že tvůj beskad byl historický kousek, který byl ve Feuově klanu po mnoho desetiletí a jednalo se o mistrovsky zpracovaný kus.

"Málem bych zapomněl." vyrušil tě z rozjímání nad metodickou prací Feu. Stál ve dveřích s obřím pytlem přehozeným přes záda.
"Nebývá to zvykem, dávat dary ke složení Verd'goten, ale ty si ho zasloužíš." řekl jenom a hodil před tebe pytel, který po dopadu dunivě zacinkal o podlahu.
Počkal až pečlivě odložíš meč a otevřeš pytel, ve kterém jsi našel úplně nový beskar'gam, ještě nenalakovaný. Ten, který jsi nosil doposud ti tak úplně nepadl a podpůrné systémy přilby často nefungovaly.
"Barvu nechám na tobě." řekl Feu a sledoval, jak vyndaváš jednotlivé části zbroje.

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

Broušení beskadu není práce, co by se dala odfláknout. Kromě toho, že se jedná o něco, co by mě mohlo stát život, je to také jakási forma uctívání zbraně. A jestli si nějaká zbraň toto uctívání zaslouží, je to právě beskad, který mi daroval Feu. Velmi rychle rozpoznal můj talent k boji s noži a beskad byla úžasná zbraň. Téměř nezničitelná a velmi nebezpečná. Jako dráp. Brzy jsem tréninku s beskadem začal věnovat stejně hodně času, jako tréninku všeho ostatního. Jen plížení s tím mohlo soustředit. A udělal bych to kdykoli zase. Trénink s beskadem mě, i přes peskování mého otce, bavil.

Z tichého přemítání a broušení mě, už po druhé tento den, vyrušil příchod otce. S obrovským pytlem přes rameno, což mě poněkud překvapilo. Ještě víc, když se zmínil, že jde o dar a onen pytel přistál přede mnou. Feu byl přísný otec, dary moc často nedával. I proto jsem si jich velmi cenil. A všechny byly velmi cenné.
A tak jsem opatrně, se zvědavostí dítěte, otevřel pytel. A oči se mi během chvíle rozzářili, když jsem spatřil nový beskar'gam. Opatrně, s jistou úctou jsem ho začal vyndavat a vděčně jsem se usmál na otce. A ano, mohl jsem mu poděkovat v Basicu. Nezlobil by se. Ale po Verd'goten jsem se stal oficiálním členem Mando'ade. Měl bych tak také začít mluvit.
„Vor entye, Feu'buir.“
Usmál jsem se a chvíli přemítal nad barvou. Ano, černá mě napadla jako první. Spravedlnost je vždy chytlavý cíl. Ale to nebyl účel, proč bych ten beskar'gam nosil. A tak jsem se pak rozhodl a počkal, až Feu odejde. Alespoň jednou bych ho chtěl překvapit.
Začal jsem tedy beskar'gam barvit na červeno. Jak jinak dát najevo vděčnost a úctu rodiči, než červenou barvou beskar'gamu?
Když tohle bylo hotové, ještě jsem zkontroloval, jestli systémy běží a pak jsem si ho nasadil, abych zjistil, jestli mi sedí.

[Phate]

Paluba lodi Beroya:

Mandalorian s hrdostí pozoroval jak úctyhodně zacházíšse zbrojí. S největší pravděpodobností sám vzpomínal, když dostal svůj první beskar'gam od svého otce.
Tenkrát mu byl velký, ale rychle do něj dorostl. Stejně jako všechny zbroje potom, měla i ta první černou barvu. Ani ne tak z nějaké snahy vyjádřit svůj postoj, jako spíš z praktických účelů. Od mlada se specializoval na ty méně akční mise, kdy je potřeba zůstat co nejvíce v utajení.

"Vor entye." odpověděl ve své mateřštině a znovu se vydal někam do útrob lodi, aby ti dal prostor pro dolakování zbroje a její vyzkoušení.
Lakování chvíli zabralo, ale díky speciálnímu nátěru barva rychle zaschla a mohl jsi mít jistotu, že na zbroji chvíli vydrží. Nyní byla tvá zbroj temně červená, protože světlé barvy na lodi Feu neměl. I to se shodovalo s tvým stylem boje a ve tmě nebudeš tolik zářit.

Díky dlouhým hodinám cvičení jsi byl schopen dostat se do zbroje během chvilky, byť byla tahle trochu jiná a celkově poskytovala větší ochranu. Poslední částí byla typická mandalorianská přilba s "téčkovým" hledím. Systémy neběhly takřka okamžitě. Oproti tvé staré zbroji měly několik vylepšení a určitě budou i spolehlivější.

"Kandosii!" zvolal tvůj otec a na nic dalšího se dlouhou chvíli nezmohl. Byl hrdý na to, jaký se z tebe stal mandalorian za tak krátkou chvíli. Věděl, že budeš svému klanu dělat čest a repubilkoví vojáci budou strachy bez sebe až se před ně postavíš.

"Přichystej si věci, za chvíli jsme na místě." řekl po schvíli a usmál se na tebe. Brzy budeš moct novou zbroj vyzkoušet v prostředí pro které byla vyrobena. Feu odešel do kokpitu a počítal s tím, že za ním přijdeš až budeš mít vše připraveno.

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

Lakování sice nebylo zrovna nejrychlejší činností, kterou jsem kdy prováděl, ale muselo se dělat s pečlivostí. A nakonec to stálo za to. Beskar'gam si během Mandalorianských válek získal poměrně děsivou reputaci a zpravidla stačilo, aby nepřátelští vojáci spatřili naše téčková hledí a většina jich ztratila velkou část vůle k životu. A barva byla jednou z mnoha důležitých faktorů, kterými beskar'gam tak útočil na psychiku vojáků. A temně červená vypadala na tom mém... dobře. Nechci se kdovíjak vychvalovat, ale líbilo se mi to. A podle reakce mého otce se to líbilo i jemu. A se vší upřímností, to bylo tak všechno co jsem chtěl vědět.
Helma mě mile překvapila. Naběhla okamžitě a fungovala bezchybně. Oproti mé staré měla tahle všechno, co by mohl Mando v boji potřebovat a něco málo navíc. Bude sice chvíli trvat, než si na ni zvyknu, ale bude to stát za to.

Celkově jsem si v této zbroji připadal dobře. Více chráněný a byla i pohodlnější. Mohl jsem si teď být jistý, že vydržím dost blasterových střel a zároveň mě nebude omezovat v pohybu. Co víc si od zbroje přát?

Začal jsem si brát vybavení. Samozřejmostí byl beskad. Po něm následoval blaster v případě nutnosti rychle vypadnout. K tomu něco vrhacích nožů a otrávených šipek, stimpaky a nakonec lano. Překvapivě důležitá část výzbroje. To bylo tak všechno co jsem si mohl dovolit si vzít a zároveň si uchovat svou obratnost. Netřeba být chodící armáda.

V tomto stavu jsem zašel do kokpitu a sedl si na sedadlo kopilota.

[Phate]

Paluba lodi Beroya:

Beroya nebyla velká loď, ale Feu jí během let předělal, že se od původní verze celkem lišila. V kokpitu bylo mnoho konzolí navíc, většina jich sledovala různé senzory a kontrolovala všelijaké zbraňové systémy. Zvenčí vypadala stejně jako klasický Pursuer, ale pokud se někdo pokusil Beroyu napadnout, málokdy uspěl. Samozřejmě nemluvíme o velkých křižnících, s těmi se do křížku Feu nedostal, ale i papírově vybavenější lodě ztroskotaly na útočných systémech vašeho frachťáku. A kdyby nebyla válka, Feu by se z fleku mohl živit jako pašerák.

Naneštěstí válka byla a vy jste se blížili hyperprostorem k tvému prvnímu úkolu.
"Připrav zbraňové systémy, kdybychom po přechodu na podsvětelnou narazili na problémy." rozkázal mandalorian, bedlivě sledující odpočet pro výskok z hyperprostoru.

Zbraňové systémy byly intuitivní i bez dlouhé instruktáže, kterou ti Feu věnoval krátce po adopci.Nastavil jsi pohotovostní blasterová děla a zapnul senzory sledující blízké okolí lodi. To už jsi cítil značné spomalení jak sebou loď cukla. Hyperprostorový tunel se změnil v dlouhé pruhy a nakonec v tečky. Před vámi se objevil Wayland v celé své kráse.

"Výborně." řekl Feu'buir při pohledu na obrazovky senzorů. Nikde nikdo nebyl a po flotile republiky nebylo ani památky. To mohlo znamenat, že základna na Waylandu je opravdu mimo záznamy a Republika nechce budit přílišné podezření.
"Připrav loď na sestup, přistaneme na druhé straně hory a dojdeme na místo setkání po svých." přišel další rozkaz a Feu začal loď navádět na vysokou orbitu planety.
"Krásná planeta, co? Tady by se lovilo." povzdechl si ještě.

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

Kokpit bylo bezmála nejzajímavější místo na lodi. Právě tady se ukázalo, kolik peněz vlastně Feu investoval do Beroyi. A že to nebyly promrhané peníze. Beroya se mohla směle rovnat větším lodím a v případě nutnosti jsme mohli utéct prakticky ze všeho. A nebo se čímkoli probojovat. To byla další možnost. Každopádně technik Republiky by tu měl pravděpodobně o práci na několik dní postaráno. Ale šance, že by se sem dostal kdokoli z Republiky byla mizivá. A bylo to dobře.

Na pokyn otce jsem začal připravovat systémy a sensory. Byla to jednoduchá práce. Šlo jen o předehřátí zbraní a o nastavení senzorů. I tak mi chvíli trvalo, než jsem se to naučil. Ale teď už mi to šlo bez problémů.
Jakmile jsem byl hotov, cítil jsem, jak zpomalujeme. Rychle jsem zkontroloval senzory a vydechl. „Negativní. Podle senzorů žádná loď v dosahu.“ Pousmál jsem se. Ne, že bych se bál boje. V jistém smyslu jsem se na něj i těšil. Ale boj v lodi byl vždy poměrně neosobní. Nevidíte si z očí do očí. Není to prostě boj válečníka proti válečníkovi. To mi trochu vadilo na vesmírných soubojích.

Znovu, na buirův pokyn, jsem začal připravovat loď na sestup. Připravil jsem se na zapnutí repulsorliftů a celkově na vstup do atmosféry a následné přistání. Mezitím jsem pohlédl na planetu a usmál se na Feu'buira. „Ještě není pozdě, Feu'buir. Když půjde všechno dobře, třeba si zalovíme. Jen to nebude zvěř v tradičním slova smyslu.“ Zamručel jsem a pohodlně se usadil.

Wayland opravdu byla nádherná planeta. Ale bohužel jsme sem nepřijeli lovit zvěř ani se koukat po krásách světa. Šlo nám hlavně o infiltraci Republikové základny a přípravu na útok Mando'ade flotily. A to bylo práce dost a dost.

[Phate]

Paluba lodi Beroya:

Loď pomalu klesala na orbitu planety a chystala se na průnik atmosférou. Okolo vás byl jen chladný a temný vesmír. Ani z planety vám nehrozilo žádné nebezpečí. Podle senzorů o vás nikdo nevěděl. Těch několik málo domorodců co by vás mohlo vidět přilétat vás nemuselo vůbec zajímat.

"Samozřejmě, že na lov dojde, ale to už tu my možná nebudeme." reagoval Feu na tvá slova. Skupina, se kterou se budete účastnit průzkumu byla vyloženě infiltrační a výzvědná. Málokdy se zapojovala do následných bojů. Tvořila předvoj a na základě jejich informací se velitelé rozhodovali jakou taktiku použijí.

Průlet atmosférickým obalem planety proběhl klidně a vy jste mířili k malému palouku asi čtyři kilometry od úpatí hory Tantiss. Přistání bylo bezproblémové a Feu se obešel bez tvé asistence. Rychle projel skenerem okolí a až na zvěř různých velikostí nenarazil na nic živého.

"Zajisti okolí lodě a pak zjisti kudy se dostaneme na tyhle souřadnice. Zkus najít nejlíp krytou cestu podle satelitních map." vydal mandalorian další rozkazy a podal ti datapad se souřadnicemi, na kterých jste se měli setkat se zbytkem týmu.
"A nezapomeň si zabalit jídlo!" zahulákal na tebe ještě, když jsi odcházel. Moc dobře věděl, že na potraviny a vodu často zapomínáš. Potrava by v takto hustě zalesněném světě asi nebyl problém, ale neměli jste dost času na lov večeře.
_____
Pozn.: Teda né, že by při souboji 1 na 1 viděl někdo mandalorianovi do očí

[Draider]

Paluba lodi Beroya:

Během sestupu jsem rychle kontroloval senzory. Ale nevypadalo to, že by o nás někdo věděl. Žádné skenování, nic. Republika se zjevně fakt snažila o zachování tajemství ohledně oné základny. O domorodce jsem se starat nemusel. S největší pravděpodobností se zase rvali mezi sebou a tak neměli čas se zajímat ještě o nás.

Na otcova slova jsem zachmuřeně přikývl. „No, snad si zalovíme někdy jindy.“ Byl bych se povzbudivě usmál, ale stejně to skrze buy'ce nebylo vidět, a tak jsem mimiku raději vůbec neřešil. Spíše jsem se teď soustředil na naši skupinu a náš úkol. Infiltrace bylo zrovna to, co mě poměrně bavilo. Lov mě sice pochopitelně bavil víc, ale infiltrace měla také své kouzlo. Začal jsem se těšit a většina nervozity šla pryč.

Přistání samotné proběhlo bez problémů a já se spíše kochal krajinou. Otec to zvládl beze mě a já se poddal tichému snění ohledně lovu v těchto lesích... Měl pravdu. Tady by se dalo krásně lovit. Spousta lesů kde se schovat. I pro kořišt, pochopitelně. A to je možná ještě lépe.

Z úvah mě vyrušil otcův hlas. S kývnutím hlavy jsem si vzal datapad a už už jsem se chtěl vydat mimo loď, když mě zarazil s jídlem. Zastavil jsem se a omluvně přikývl. „Um... samozřejmě.“ Vydal jsem se do kajuty a rychle si sbalil i jídlo a pití. Jo, občas dokážete zapomenout i na něco tak základního. No, možná i proto, že to je něco tak základního.

Když už jsem měl sbaleno, vydal jsem se ven a rozhlédl se. Podle senzorů by tu nic živého být nemělo, ale nikdy nevíte. A tak jsem to zkontroloval očima a senzory přilby, než jsem začal porovnávat satelitní snímky se skutečností a podle toho se snažil najít co nejkratší krytou cestu k místu setkání.

[Phate]

Wayland, místo přistání:

Po výstupu z lodi jsi ucítil pevnou půdu pod nohami. Suché listí z všudypřítomných stromů ti šustilo pod nohama. Praskání větví a další zvuky lesa ti přilba zprostředkovala jako by si jí neměl. Jediné co jsi si takle nemohl pořádně užít, byl nádherně čistý vzduch. Senzory zaznamenaly několik živých bytostí, ale většinou se jednalo o menší zvěř, která si na většího dravce netroufla. Viděl jsi, jak obcházejí okolo perimetru, ale i kdyby se snad odhodlali zaútočit, jediné nebezpečí bylo, že by ti na beskar'gamu ožužlali barvu.

S cetou k místu setkání to bylo horší. Feu vybral hustě zalesněné místo, kde by se loď schovala. To však znamenalo, že většina stezek byla skrytá vrchním porostem. Z tvého pohledu bylo místo setkání severozápadně. Tam byl však porost nejhustší a jediné dva schůdné cesty z vaší pozice byly na severovýchod a na západ. Tedy ty, které by vás nestály zbytečného času prosekáváním cesty.
Na druhou stranu to ale vypadalo, že všechny přístupové cesty na souřadnice jsou víceméně kryté, takže zezhora vás nikdo neuvidí.

"To sme nepřistáli moc chytře, co?" ozvala se ti řečnická otázka v přilbě. Feu se postavil vedle tebe a rozhlížel se po okolí. Rampa lodi se mezitím zavřela a magnetické zápatky uzamkly vchod.
"Tak co jsi zjistil? Kudy to podle tebe bude nejlepší?" zeptal se tě tónem, který rád používal, když se tě snažil něco naučit.

[Draider]

Wayland, místo přistání:

Spokojeně jsem se rozhlédl a zhluboka se nadechl. Ale byl to spíš instinkt. Filtry v helmě okamžitě čistily příchozí vzduch a tak mě připravily o jistou rozkoš z čerstvého vzduchu. Ale nebyla to špatná cena za praktickou imunitu vůči jakémukoli škodlivému plynu. Člověk nemůže mít všechno.
Co se týče zrakových vjemů, jen jsem musel potvrdit otcova slova. Tohle bylo dokonalé místo na lov. Divoké, nespoutané. A nádherné. Cítil jsem, jak se mi vyplavuje adrenalin do žil jen při představě lovu na takovémto místě. Nebyl by jednoduchý. Ale byl by... vzrušující.

Rychlým potřesením hlavy jsem zahnal myšlenky na lov a vrátil se ke kontrole terénu. Místo přistání bylo skvěle vybrané, ale mělo tu nevýhodu, že nebyly úplně jisté cesty. Po chvíli jsem vyselektoval dvě cesty, které by nám měly zabrat nejméně času. A v tu chvíli jsem zaregistroval otce vedle sebe.
"Přistáli jsme dobře." Oponoval jsem mu s úsměvem, který nemohl vidět. I tak se trochu odrazil v mém hlase. "Nebyla by to dobrá výzvědná mise, kdyby o nás věděli už od přistání."
"No, můžeme jít buď na severovýchod, nebo na západ." Prstem jsem ukazoval vybrané stezky. "Ovšem kterou z nich vybrat je těžké... To to rovnou můžeme rozpočítat." V hlase byla trochu znít rezignace. I v tom, že jsem ho možná zklamal.

[Phate]

Wayland, místo přistání:

Tvůj otec udělal několik kroků dopředu, nejspíš aby si také užil pevnou půdu pod nohama po dlouhé době trávené na lodi. Podle náklonu hlavy bylo poznat, že sleduje skenery ve své přilbě. Nejspíš kontroloval perimetr kvůli větším dravcům, které jsi mohl přehlédnout. Po chvilce lehce zakýval a otočil se k tobě.

"Pokud znáš nějaké vhodné rozpočítadlo, sem s ním. Ty cesty jsou odtud nachlup stejné. Těžko říct co nás potká hlouběji v lese." řekl pobaveně a jal se ještě jednou překontrolovat své vybavení, než vyrazíte a zabezpečíte loď. Důkladně vyndal všechno vybavení z brašny a potom ho stejným způsobem složil dovnitř. Následovala kontrola zbraní, než byl připraven vyrazit.

Když jste dokončili kontrolu vybavení a zabezpečili loď magnetickými zámky i několika dalšími systémy, které Feu k zamykacímu mechanismu přidal, byli jste připraveni vyrazit na místo setkání.

"Tak jestli jsi to rozpočítal, kupředu. Jsem hned za tebou." popíchnul tě Feu a vyčkal kudy se vydáš do lesa.