CT-5124 "Shrub" - Mrazivé větry Rhen Varu
Psal se rok 22 před bitvou o Yavin. Rok, který vešel do dějin jako počátek KLONOVÝCH VÁLEK, krvavého a vyčerpávajícího konfliktu zuřícího mezi GALAKTICKOU REPUBLIKOU a KONFEDERACÍ NEZÁVISLÝCH SYSTÉMŮ, jejichž oddíly na mnoha světech a mocné bitevní lodě na jejich orbitách se utkávaly v urputných bitvách a každé vítězství i každá porážka byla malým krůčkem k tomu, kdo bude v následujícím období řídit galaktické dění.
Statečné klonové oddíly VELKÉ ARMÁDY REPUBLIKY, pýcha kaminoánského genetického inženýrství, denodenně bojovaly a umíraly, aby chránily a zachovávaly bezpečí lidu Republiky před proradným a krutým separatistickým nepřítelem vedeným sithským lordem Darth Tyranusem. Do této armády miliónu duší a jedné tváře patřil i CT-5124 řečený SHRUB, který se svými druhy ze 111. ÚTOČNÉHO BATALIONU krvácel na mnoha bojištích, aby Republika mohla klidně spát...
Psal se rok 22 před bitvou o Yavin. Rok, který vešel do dějin jako počátek KLONOVÝCH VÁLEK, krvavého a vyčerpávajícího konfliktu zuřícího mezi GALAKTICKOU REPUBLIKOU a KONFEDERACÍ NEZÁVISLÝCH SYSTÉMŮ, jejichž oddíly na mnoha světech a mocné bitevní lodě na jejich orbitách se utkávaly v urputných bitvách a každé vítězství i každá porážka byla malým krůčkem k tomu, kdo bude v následujícím období řídit galaktické dění.
Statečné klonové oddíly VELKÉ ARMÁDY REPUBLIKY, pýcha kaminoánského genetického inženýrství, denodenně bojovaly a umíraly, aby chránily a zachovávaly bezpečí lidu Republiky před proradným a krutým separatistickým nepřítelem vedeným sithským lordem Darth Tyranusem. Do této armády miliónu duší a jedné tváře patřil i CT-5124 řečený SHRUB, který se svými druhy ze 111. ÚTOČNÉHO BATALIONU krvácel na mnoha bojištích, aby Republika mohla klidně spát...
Geonosis, v tunelech
Tunely byly úzké a prašné, ty i všichni tví spolubojovníci měli písek úplně všude. V průzorech vašich helmic a v jejich filtrech, ve spárách chráničů i v kloubech vašich zbrojí, kde drsná zrnka s otravným skřípáním kladla odpor každému vašemu pohybu. Postupovali jste kupředu bludištěm tunelů, které se dál a dál větvilo, ač jste navzdory svému průzkumnickému výcviku chvílemi ztráceli přehled o tom, kam vlastně jdete. A co bylo ještě horší, byli Geonosané. Ohavné hmyzí stvůry, které se tunely hemžily a bez ohledu na to, jak moc jste se jim snažili vyhýbat a utíkat, vás vždy dostihly a bylo jich ještě více než předtím.
Svým způsobem jste záviděli svým bratrům, kteří nahoře na povrchu bojovali s bitevními droidy, třebaže když vás sem vysílali, zaslechli jste, že mnozí jediští velitelé pod tíhou své nezkušenosti vedou muže na jatka.
Nedlouho poté, co jste do tunelů vůbec vlezli, abyste zjistili, kterým směrem se nachází hlavní elektrárna napájející rozlehlé podzemní továrny na droidy, a úderná jednotka ji potom mohla vyrazit vypnout, vás prvotní nadšení z prvního ostrého nasazení docela rychle přešlo a začalo vám připadat, že celý tenhle průzkum se podobá té dětské básničce Deset malých černoušků, neboť v tuhle chvíli z vaší čety zbývalo již jen pět, nepočítaje generála Mordecaie Gazliho, který šel vámi, a nyní vířil bzučící zelenou čepelí svého světelného meče a odrážel střely, aby vás kryl jako štít a vy jste mohli střílet.
Cestu k elektrárně jste našli a podle informací z velitelství je úderný tým na cestě, pořád ale zbývala druhá část mise - dostat se odsud. A jak to tak zatím vypadalo, ta těžší část.
"Bonkersi, sniperku a sundej toho smrada!" štěknul seržant vaší průzkumné čety přezdívaný Šéfík skrz komlinkové spojení, ukázaje prstem na velkého, okřídlenému mravenci podobného Geonosiana s rozžhaveným vejčitým zadkem vyzbrojeného ohavným plamenometem.
Bonkers, se kterým jste zalehli za jakýsi schod ve skále a použili ho jako zákop, se otočil a pustil pušku do písku, aby nacvičeným pohybem bleskurychle strhnul ze zad DC-15x.
"Devítko, levobok a drž nám je od těla! A hlavně střílejte, nepřestávejte střílet!"
Geonosané cvakali kusadly a jejich odporné kvílení v okamžiku, kdy generál porcoval světelným mečem dalšího a dalšího z nich, se rozléhalo chodbami a na vaši psychiku mělo stejně hrozivý účinek jako jejich pulzní blastery vytrhávající kusy skály a zasypávající vás úlomky drolivých kamenů a pískem.
Bonkers, voják, se kterým jste doslova a do písmene strávili své životy společně vzhledem ke skutečnosti, že už v klonovacích válcích jste byli sousedé, zacílil a střelil. Modrý energetický projektil pročísl zaprášený vzduch a zasáhnul cíl, létající Geonosian vydal odporné zavřeštění tak hlasité, že vám z toho začalo pískat v uších jako kdyby vybuchl granát, ale výstřel ho nezneškodnil. Těžkopádným kolísavým letem se vydal na svých blanitých křídlech směrem k vám a z velké otevřené rány mu přitom visela vyhřezlá fialová střívka, ječíce na vás namířil ruku se zabudovanou zbraní, jež po vás vyplivla souvislý paprsek ničivé žhavé plazmy.
Na okamžik se všechno ponořilo do plamenů, cítil jsi žár na své zbroji a uslyšel výkřik, ze kterého tuhla krev v žilách, jak to Bonkers ležící asi dva metry vpravo od tebe zpříma schytal zrovna v okamžiku, kdy přebíjel, aby mohl podruhé vystřelit, a zaživa se pekl ve svém brnění jako krab v troubě...