Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Moderátor: Moderátoři
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House (21 BBY)
Bylo to včera, co se vaše rychle splácaná skupinka vrátila domů na Antar 4. Složení človek, twi'lek, rodian a devaron vypadalo jako velice podivná skupinka, ale svoji práci jste udělali a to nebyla až zas tak náročná.
Většinu včerejška a celý dnešek jsi měla volno, nezdálo se, že by tě někdo někde potřeboval. Nyní bylo na čase zajít si na oběd. Velká část osazenstva základny už musela být po obědě, což se ukázalo, jako pravda, neboť jich po chodbách směrem z jídelny šlo hodně.
Cassi! Cassi!
Uslyšela jsi známý hlas, ale ze vzdálenosti a kvůli jisté přidušenosti hlasu jsi si ho pořádně nedokázala zařadit.
Nakonec se prodral skrz prostředek jedné skupinky, která mu ani nestihla uhnout. Nakonec se jím ukázal být Thomas Winterthorn, rangerský kapitán a jeden z těch, kteří občas dohlíželi na tvůj výcvik. V jedné nosní dírce měl až na doraz vražený nejspíše kapesník a na krku se mu lemovala tenká rudá rýha od neznámého, ale lehce předpokládaného nástroje. Taky před téměř dvěma lety zmizel při nejaké akci a nakoenc se vynořil asi před měsícem a půl, aniž by věděl, co se stalo. Tento poněkud arogantní, ale taky milý muž byl oblíbený jak mezi rangery, tak mezi jedii, kteří s vámi spolupracovali. Byl asi o hlavu vyšší než ty s ebenově černými vlasy. Nikdo ani pořádně neví, kolik mu je, ale v případech, jako jsou tyto, kdy se objevil oholený vypadal, že mu nebude ani třicet.
S úsměvem tě doběhl, protáhl ti ruku kolem pasu, otočil tě a dal se do kroku směrem do jídelny.
Mohl bych tě zneužít na oběd? A taky bych něco potřeboval.
Býval vyhlášeným děvkařem, ale co se vrátil, nebyl k nalezení jinde než v jídelně, tělocvičně, nebo na misi a cokoli se mu za ty roky stalo, všichni na něm viděli, že se jaksi změnil. Také o něm kolovala spousta historek, jako třeba ta, že dokáže ovládat Sílu, což ihned vyústilo v teorie o tom, že byl v minulosti součástí Řádu, ale z neznámého důvodu byl vyloučen, odešel a spousta dalších teorií.
_____________________________________________
Máš volnou ruku užij si to
Bylo to včera, co se vaše rychle splácaná skupinka vrátila domů na Antar 4. Složení človek, twi'lek, rodian a devaron vypadalo jako velice podivná skupinka, ale svoji práci jste udělali a to nebyla až zas tak náročná.
Většinu včerejška a celý dnešek jsi měla volno, nezdálo se, že by tě někdo někde potřeboval. Nyní bylo na čase zajít si na oběd. Velká část osazenstva základny už musela být po obědě, což se ukázalo, jako pravda, neboť jich po chodbách směrem z jídelny šlo hodně.
Cassi! Cassi!
Uslyšela jsi známý hlas, ale ze vzdálenosti a kvůli jisté přidušenosti hlasu jsi si ho pořádně nedokázala zařadit.
Nakonec se prodral skrz prostředek jedné skupinky, která mu ani nestihla uhnout. Nakonec se jím ukázal být Thomas Winterthorn, rangerský kapitán a jeden z těch, kteří občas dohlíželi na tvůj výcvik. V jedné nosní dírce měl až na doraz vražený nejspíše kapesník a na krku se mu lemovala tenká rudá rýha od neznámého, ale lehce předpokládaného nástroje. Taky před téměř dvěma lety zmizel při nejaké akci a nakoenc se vynořil asi před měsícem a půl, aniž by věděl, co se stalo. Tento poněkud arogantní, ale taky milý muž byl oblíbený jak mezi rangery, tak mezi jedii, kteří s vámi spolupracovali. Byl asi o hlavu vyšší než ty s ebenově černými vlasy. Nikdo ani pořádně neví, kolik mu je, ale v případech, jako jsou tyto, kdy se objevil oholený vypadal, že mu nebude ani třicet.
S úsměvem tě doběhl, protáhl ti ruku kolem pasu, otočil tě a dal se do kroku směrem do jídelny.
Mohl bych tě zneužít na oběd? A taky bych něco potřeboval.
Býval vyhlášeným děvkařem, ale co se vrátil, nebyl k nalezení jinde než v jídelně, tělocvičně, nebo na misi a cokoli se mu za ty roky stalo, všichni na něm viděli, že se jaksi změnil. Také o něm kolovala spousta historek, jako třeba ta, že dokáže ovládat Sílu, což ihned vyústilo v teorie o tom, že byl v minulosti součástí Řádu, ale z neznámého důvodu byl vyloučen, odešel a spousta dalších teorií.
_____________________________________________
Máš volnou ruku užij si to
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Válka! Toto slovo již rok děsí obyvatele republiky. Řád rytířů Jedi tentokrát zvolil jinou taktiku a aktivně se konfliktu účastní. Z jeho členů jsou nyní generálové, kteří stojí v čele oddílů klonových vojáků. Přesto přeze všechno i zdroje chrámu jsou omezené a tak tam, kde nemůže chránit galaxii Jedi, nastupují na jeho místo Antarianští Rangeři. Já, moji bratři a sestry.
V dnešní době nemůže nikdo s jistotou říct, že se z další akce vrátí živý. Proto jsem po návratu z mise navštívila rodinu. Setkání to bylo krátké a poznamenané tíživou atmosférou. Máma za ten rok plný strachu o své nejbližší zestárla snad o deset let. Její kaštanové vlasy byly protkány stříbrnými nitkami ohlašující podzim života. Pohlednou tvář, které dříve vévodil hřejivý úsměv, nyní brázdily hluboké vrásky. Jakoby si farmář spletl pole a zoral místo něho alabastrovou pleť ženy. Modré oči, hluboké studnice moudrosti a okna do duše, co chvíli zvlhli pod přívalem slz. V těchto potůčkách se mísila radost z toho, že jsem na živu se strachem z mého návratu na bojiště. Vibromeč osudu nyní výhružně visel nad hlavami všech bytostí. Při pohledu na její tvář mě zabolelo u srdce. Jedna má část si přála zůstat a konejšit ji. Zradit přísahu i sebe sama. Něco takového však nebylo možné. Navíc by to ničemu nepomohlo. Užitečnější jsem jinde. Ačkoliv mé dosavadní úspěchy byli zatím bezvýznamné.
Podobně tomu bylo i na poslední misi. Na modrozelené planetě Toprawa se skrývala malá skupinka pirátů zodpovědná za útoky na zásobovací lodě republiky. Většinu jejich plavidel rozprášila flotila klonové armády, avšak velitel pirátů společně s několika kumpány stačil včas skočit do hyperprostoru a zmizet. O měsíc později je naši zvědové vypátrali a tak byla sestavena malá skupinka, která měla za úkol dopravit tyto zločince před soud, bude-li to možné. Na této cestě mě doprovázeli tři další Rangeři - twi'lek Mobok, rodian Teeko a devaron Elassen. Jakmile jsme dorazili do města Salik bylo již otázkou času, kdy na jednoho z hledaných mužů narazíme. Naštěstí byl bratranec velitele známí svou zálibou v malých holčičkách. Našli jsme podnik s pochybnou pověstí, nabízející splnění všech sexuálních snů a čekali. Neovladatelná pedofilní úchylka přispěla k zadržení toho, co zbylo z obávaných gangsterů. Jistě, díky našemu zásahu byla galaxie zas o něco bezpečnější místo, ale ve srovnání se separatistickou hrozbou to nebylo nic.
Úchyl zasranej! Měla jsem mu uříznout přirození a narvat mu ho do krku!
Při vzpomínce na slizkého muže, který zničil dětství nejednomu nevinnému dítěti se mi chce zvracet. Sevřu dlaně v pěst, až mi klouby zbělají a nehty se bolestivě zaryjí do kůže. Jsem právě na cestě do jídelny. Na chodbě míjím známé tváře, směřující opačným směrem. Jejich spokojené výrazy nenaznačují nic o tom, že by dnes kuchař přesolil polévku, podával částečně syrovou přílohu či špekem prolezlé maso. V takových, výjimečných dnech není dobré přijít na oběd pozdě. Opozdilcům pak zůstanou oči pro pláč při pohledu na poloprázdný talíř s tím, co zbylo. Nicméně to bylo dobré ponaučení pro příště. Mohla jsem se jen modlit, že to dnes nebude můj případ. Žaludek se k této mé prosbě připojí hlasitým zakručením, proto raději přidám do kroku. K mému nosu se pomalu dostávala vůně pokrmu a znásobovala tak mé utrpení. Avšak dříve než jsem mohla své chuťové pohárky vystavit, pravděpodobně, tomu nejlepšímu, co kdy kuchyně Rangerů poznala k mým uším dolehne známý hlas. Otočím se a pátrám po jeho zdroji. Za krátko se skrz jednu skupinku "probojuje" Thomas. Muž, kterého jsem měla tu čest poznat již během výcviku. V té době jsem byla vlastně ještě dítě. K mladému, okouzlujícímu kapitánovi jsem vzhlížela a těšila se z každé minuty, kdy vedl můj oddíl. Ostatní o něm tvrdili, že je arogantní a sukničkář. Měli pravdu, ale mě to bylo jedno. Stejně jako mnoho dalších dívek bych pro něho udělala cokoliv. Na první platonickou lásku se nezapomíná. Obzvlášť, když se dozvíte, že se ztratila během mise a je pohřešována. Bezmála dva roky nikdo netušil, zda žije. Za tu dobu se mnohé změnilo ne jen v galaxii, ale i u mě. Stala jsem se plnohodnotným Rangerem a jedné noci i dospělou.
Musel to být zvláštní pocit vrátit se domů.
Napadlo mě nejednou, když mé povědomí zabloudilo k tomuto muži. Ještě častěji jsem si však pokládala otázku:
Co celou tu dobu dělal? Co se mu stalo?
A nebyla jsem jediná. Oplatím Thomasovi úsměv a nechám se nasměrovat do jídelny. Na okamžik mi v mysli vyvstanou všechny vzpomínky, které se k tomuto tajemnému Rangerovi váží.
Jen na oběd?
Pronesu pobaveně a nechám otázku chvíli vyset ve vzduchu.
O co jde? Jestli to bude v mých silách, tak ráda pomohu. Ale předem říkám, že pradlena nejsem, takže skvrny od krve ať ti vypere ten, kdo to má na svědomí.
Významně si poklepu na nos a pohlédnu muži do tváře.
Válka! Toto slovo již rok děsí obyvatele republiky. Řád rytířů Jedi tentokrát zvolil jinou taktiku a aktivně se konfliktu účastní. Z jeho členů jsou nyní generálové, kteří stojí v čele oddílů klonových vojáků. Přesto přeze všechno i zdroje chrámu jsou omezené a tak tam, kde nemůže chránit galaxii Jedi, nastupují na jeho místo Antarianští Rangeři. Já, moji bratři a sestry.
V dnešní době nemůže nikdo s jistotou říct, že se z další akce vrátí živý. Proto jsem po návratu z mise navštívila rodinu. Setkání to bylo krátké a poznamenané tíživou atmosférou. Máma za ten rok plný strachu o své nejbližší zestárla snad o deset let. Její kaštanové vlasy byly protkány stříbrnými nitkami ohlašující podzim života. Pohlednou tvář, které dříve vévodil hřejivý úsměv, nyní brázdily hluboké vrásky. Jakoby si farmář spletl pole a zoral místo něho alabastrovou pleť ženy. Modré oči, hluboké studnice moudrosti a okna do duše, co chvíli zvlhli pod přívalem slz. V těchto potůčkách se mísila radost z toho, že jsem na živu se strachem z mého návratu na bojiště. Vibromeč osudu nyní výhružně visel nad hlavami všech bytostí. Při pohledu na její tvář mě zabolelo u srdce. Jedna má část si přála zůstat a konejšit ji. Zradit přísahu i sebe sama. Něco takového však nebylo možné. Navíc by to ničemu nepomohlo. Užitečnější jsem jinde. Ačkoliv mé dosavadní úspěchy byli zatím bezvýznamné.
Podobně tomu bylo i na poslední misi. Na modrozelené planetě Toprawa se skrývala malá skupinka pirátů zodpovědná za útoky na zásobovací lodě republiky. Většinu jejich plavidel rozprášila flotila klonové armády, avšak velitel pirátů společně s několika kumpány stačil včas skočit do hyperprostoru a zmizet. O měsíc později je naši zvědové vypátrali a tak byla sestavena malá skupinka, která měla za úkol dopravit tyto zločince před soud, bude-li to možné. Na této cestě mě doprovázeli tři další Rangeři - twi'lek Mobok, rodian Teeko a devaron Elassen. Jakmile jsme dorazili do města Salik bylo již otázkou času, kdy na jednoho z hledaných mužů narazíme. Naštěstí byl bratranec velitele známí svou zálibou v malých holčičkách. Našli jsme podnik s pochybnou pověstí, nabízející splnění všech sexuálních snů a čekali. Neovladatelná pedofilní úchylka přispěla k zadržení toho, co zbylo z obávaných gangsterů. Jistě, díky našemu zásahu byla galaxie zas o něco bezpečnější místo, ale ve srovnání se separatistickou hrozbou to nebylo nic.
Úchyl zasranej! Měla jsem mu uříznout přirození a narvat mu ho do krku!
Při vzpomínce na slizkého muže, který zničil dětství nejednomu nevinnému dítěti se mi chce zvracet. Sevřu dlaně v pěst, až mi klouby zbělají a nehty se bolestivě zaryjí do kůže. Jsem právě na cestě do jídelny. Na chodbě míjím známé tváře, směřující opačným směrem. Jejich spokojené výrazy nenaznačují nic o tom, že by dnes kuchař přesolil polévku, podával částečně syrovou přílohu či špekem prolezlé maso. V takových, výjimečných dnech není dobré přijít na oběd pozdě. Opozdilcům pak zůstanou oči pro pláč při pohledu na poloprázdný talíř s tím, co zbylo. Nicméně to bylo dobré ponaučení pro příště. Mohla jsem se jen modlit, že to dnes nebude můj případ. Žaludek se k této mé prosbě připojí hlasitým zakručením, proto raději přidám do kroku. K mému nosu se pomalu dostávala vůně pokrmu a znásobovala tak mé utrpení. Avšak dříve než jsem mohla své chuťové pohárky vystavit, pravděpodobně, tomu nejlepšímu, co kdy kuchyně Rangerů poznala k mým uším dolehne známý hlas. Otočím se a pátrám po jeho zdroji. Za krátko se skrz jednu skupinku "probojuje" Thomas. Muž, kterého jsem měla tu čest poznat již během výcviku. V té době jsem byla vlastně ještě dítě. K mladému, okouzlujícímu kapitánovi jsem vzhlížela a těšila se z každé minuty, kdy vedl můj oddíl. Ostatní o něm tvrdili, že je arogantní a sukničkář. Měli pravdu, ale mě to bylo jedno. Stejně jako mnoho dalších dívek bych pro něho udělala cokoliv. Na první platonickou lásku se nezapomíná. Obzvlášť, když se dozvíte, že se ztratila během mise a je pohřešována. Bezmála dva roky nikdo netušil, zda žije. Za tu dobu se mnohé změnilo ne jen v galaxii, ale i u mě. Stala jsem se plnohodnotným Rangerem a jedné noci i dospělou.
Musel to být zvláštní pocit vrátit se domů.
Napadlo mě nejednou, když mé povědomí zabloudilo k tomuto muži. Ještě častěji jsem si však pokládala otázku:
Co celou tu dobu dělal? Co se mu stalo?
A nebyla jsem jediná. Oplatím Thomasovi úsměv a nechám se nasměrovat do jídelny. Na okamžik mi v mysli vyvstanou všechny vzpomínky, které se k tomuto tajemnému Rangerovi váží.
Jen na oběd?
Pronesu pobaveně a nechám otázku chvíli vyset ve vzduchu.
O co jde? Jestli to bude v mých silách, tak ráda pomohu. Ale předem říkám, že pradlena nejsem, takže skvrny od krve ať ti vypere ten, kdo to má na svědomí.
Významně si poklepu na nos a pohlédnu muži do tváře.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Thomas spokojeně zamručel a zasmál se.
Pár dalších věcí by mě napadlo, ale soudě dle tvého tónu by to asi nebylo zneužívání. A navíc jsem tady pracovně.
Řada na výdej jídla zmizela ještě, než jste k ní došli, takže jste téměř okamžitě dostali tác s polévkou, malým kouskem masa, trochou přílohy a dezertem, který vypadal, jako zelený chrchel, co držel tvar.
Takže zneužití, jako pradlenu škrtám. Ještě se nabízí kuchařka, nebo uklízečka.
Ranger vybral prázdný stůl, bylo zde několik dlouhých stolů, kde seděla spousta rangerů, spoustu z nich jste oba znali, Winterthorn spíše jako ty, co cvičil.
Jestli nevadí... mám rád soukromí, dlouho jsme se neviděli.
Zašeptal tak, aby jsi to slyšela jen ty a spiklenecky mrkl. Sedl si a zamával vidličkou ve vzduchu. Když si měl do druhé vzít nůž, trošku zaváhal, nakonec ho vzal, ale šlo na něm vidět, že si ho drží dál od sebe.
Chvilku jsem pryč a v galaxii je hned guláš, ale já byl pár let indisponován, nic zajímavýho.To, co jsem chtěl až potom... Prvně ty. Gratuluju k plnohodnotnému členství a určitě se ti za tu dobu podařilo víc věcí. Ale taková klasika bych čekal že?
Zazubil se trošku natočil hlavu. Tak, jak to dělají ptáci, kyž si chtějí něco prohlédnout, ale ne úplně.
Thomas spokojeně zamručel a zasmál se.
Pár dalších věcí by mě napadlo, ale soudě dle tvého tónu by to asi nebylo zneužívání. A navíc jsem tady pracovně.
Řada na výdej jídla zmizela ještě, než jste k ní došli, takže jste téměř okamžitě dostali tác s polévkou, malým kouskem masa, trochou přílohy a dezertem, který vypadal, jako zelený chrchel, co držel tvar.
Takže zneužití, jako pradlenu škrtám. Ještě se nabízí kuchařka, nebo uklízečka.
Ranger vybral prázdný stůl, bylo zde několik dlouhých stolů, kde seděla spousta rangerů, spoustu z nich jste oba znali, Winterthorn spíše jako ty, co cvičil.
Jestli nevadí... mám rád soukromí, dlouho jsme se neviděli.
Zašeptal tak, aby jsi to slyšela jen ty a spiklenecky mrkl. Sedl si a zamával vidličkou ve vzduchu. Když si měl do druhé vzít nůž, trošku zaváhal, nakonec ho vzal, ale šlo na něm vidět, že si ho drží dál od sebe.
Chvilku jsem pryč a v galaxii je hned guláš, ale já byl pár let indisponován, nic zajímavýho.To, co jsem chtěl až potom... Prvně ty. Gratuluju k plnohodnotnému členství a určitě se ti za tu dobu podařilo víc věcí. Ale taková klasika bych čekal že?
Zazubil se trošku natočil hlavu. Tak, jak to dělají ptáci, kyž si chtějí něco prohlédnout, ale ne úplně.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Jídelna je, jak se dalo očekávat, z větší části prázdná. Úklidový droid v nejvzdálenějším koutě místnosti započal svou každodenní, rutinní práci. S Thomasem v závěsu přistoupím k výdajovému okénku a převezmu tác s obědem. Zatímco se posunu o metr stranou, abych si natočila do skleničky pití, uvažuji nad pracovními povinnostmi, které tohoto Rangera zavedli až ke mně.
Že by se na obzoru rýsovala nová mise? Vlastně by to bylo fajn, alespoň bych přišla na jiné myšlenky.
Zahloubána sama do sebe si až příliš pozdě vzpomenu na nápoj. V momentě, kdy mi obsah skleničky přeteče, rozzlobeně syknu.
Pokud se do vaření počítá ohřátí hotových jídel a konzerv, tak dejme tomu. Uklízení nesnáším. To řeším přemisťováním věcí na místa, která nejsou na očích.
Napiji se, abych minimalizovala riziko vylití, položím pohár na tác, uchopím ho a posléze následuji Thomase ke stolu. Ty kolegy, kteří pohlédli naším směrem pozdravím kývnutím hlavy, dál se jim však nevěnuji. Má plná pozornost patří mému společníkovi. V očekávání přívalu nových informací zapomenu i jíst. Díky tomu mi neunikne mužovo zaváhání ve chvíli, kdy sahal po noži. Automaticky mrknu na jizvu na krku. Naštěstí si včas uvědomím, že dlouhé zíráni není vhodné a tak se pustím do jídla.
Nic zajímavého? To myslíš vážně? Celý sbor prahne po detailech tvého zmizení! Už jen proto, aby zarazil ty všemožné spekulace, které se kolem toho nashromáždili! Dyť se mluvilo i o dezerci!
Hlas v mé hlavě pohoršeně vykřikne. Jak se jen může tvářit, jakože se vlastně nic nestalo? O to víc ve mně narůstá zvědavost. Navenek se však snažím nedat nic znát.
Děkuju...
Polknu sousto a pokračuji:
...ale jestli lze za klasiku považovat teroristický útok, tak potom jo. Byla vcelku nuda.
Pronesu s notnou dávkou ironie. Krátce po Thomasově zmizení byla většina budov náležících organizaci terčem bombového útoku radikální separatistické skupiny známé jako Roshu Sune. Antar 4 ovládl chaos. Z celé galaxie se na rychlo vrátili stovky Rangerů prahnoucích po pomstě. Do následného konfliktu se zapojilo i mnoho jediů pod vedením mistrů Colemana Trebora a Saesee Tiina. Gotalové měli v bitvě dlouho navrh. Nakonec se jediové rozhodli uchýlit k použití Elektromagnetických pulsních zbraní, které způsobovali v řadách nepřátel intenzivní bolest a dezorientaci. Hořkosladké vítězství si vyžádalo vysokou daň. Oběti na obou stranách, včetně civilního obyvatelstva. Na řád Jedi se snesla vlna kritiky a od republiky se odtrhli další tisícovky světů...
Ani dva roky nedokázaly zahojit rány na duši, které si nyní nesl každý Ranger ve svém nitru. Pro mě to byla první velká zkouška ohněm. Nikdy by mě nenapadlo, že v této budově nejsem v bezpečí. Od místa výbuchu jsem nebyla daleko. Do smrti nezapomenu na tu ohlušující explozi, která otřásla celou stavbou. Dezorientovaná a v šoku jsem se svalila na zem. V uších mi pískalo. Pro velké množství prachu a kouře jsem nebyla schopná dohlédnout dál než na dva metry. Pud sebezáchovy velel zmizet do bezpečí. Po slepu a po čtyřech jsem se sunula k východu. Halou se nesl nářek a volání o pomoc. V nose se mi mísily příšerné pachy. Tím nejvýraznějším byl smrad spáleného masa. Krátce po výbuchu dorazila první vlna bytostí, která pomáhala zraněným. Mě to však připadalo, jako celá věčnost. Dvojice paží mě popadla a odtáhla na chodbu, kde se o nás starali zdravotníci. Krom rozedřených rukou od rozbitého skla a sutin jsem byla v pořádku... Mnoho mých přátel takové štěstí nemělo... Nicméně na odpočinek nebyl čas. Jakmile jsem se dala alespoň trochu do pořádku, přivítala mě vřava bitvy. Všechny gotali jsem toho dne ze srdce nenáviděla. Přestože jich mnoho sloužilo, jak u nás tak mezi rytíři jedi. Bez váhání bych každého zastřelila, kdyby to znamenalo, že zachráním svou rodinu. Pohled na mrtvé civilisty a pomyšlení, že by takhle mohli dopadnout moji blízcí mě naplňoval vztekem a zuřivostí. Když pak jediové použili proti Roshu Sune Elektromagnetické pulsní zbraně vůbec mi nebylo gotalů líto. Naopak. To utrpení jsem jim přála. Až s odstupem času jsem pochopila, jak moc mě bolest a žal zaslepil a děkovala jsem Síle za to, že jsem během bitvy nevzala život žádnému nevinnému. Tedy pokud vím.
...Při vzpomínce na bitvu o Antar 4 mi po tváři přeběhne stín. Dobrá nálada i chuť k jídlu je pryč. Snad už po milionté mi hlavou bleskla myšlenka:
Jak to že jsem tomu nedokázali zabránit?
Párkrát mě napadlo, jaký to musel být pocit pro gotali v našich řadách. Najednou stát proti vlastním lidem...
Promluvím hlasem prostý emocí. Vzápětí zatřesu hlavou a všechny tíživé vzpomínky zaženu.
...Promiň, zamyslela jsem se a nechala se trochu unést... Ale dál už to byla skutečně klasika.
Nejistě se usměji a raději se opět věnuji obědu.
Co u tebe? Jaký byl návrat domů po takové době?
Pokusím se změnit téma hovoru a s trochou štěstí se i něco dozvědět.
Jídelna je, jak se dalo očekávat, z větší části prázdná. Úklidový droid v nejvzdálenějším koutě místnosti započal svou každodenní, rutinní práci. S Thomasem v závěsu přistoupím k výdajovému okénku a převezmu tác s obědem. Zatímco se posunu o metr stranou, abych si natočila do skleničky pití, uvažuji nad pracovními povinnostmi, které tohoto Rangera zavedli až ke mně.
Že by se na obzoru rýsovala nová mise? Vlastně by to bylo fajn, alespoň bych přišla na jiné myšlenky.
Zahloubána sama do sebe si až příliš pozdě vzpomenu na nápoj. V momentě, kdy mi obsah skleničky přeteče, rozzlobeně syknu.
Pokud se do vaření počítá ohřátí hotových jídel a konzerv, tak dejme tomu. Uklízení nesnáším. To řeším přemisťováním věcí na místa, která nejsou na očích.
Napiji se, abych minimalizovala riziko vylití, položím pohár na tác, uchopím ho a posléze následuji Thomase ke stolu. Ty kolegy, kteří pohlédli naším směrem pozdravím kývnutím hlavy, dál se jim však nevěnuji. Má plná pozornost patří mému společníkovi. V očekávání přívalu nových informací zapomenu i jíst. Díky tomu mi neunikne mužovo zaváhání ve chvíli, kdy sahal po noži. Automaticky mrknu na jizvu na krku. Naštěstí si včas uvědomím, že dlouhé zíráni není vhodné a tak se pustím do jídla.
Nic zajímavého? To myslíš vážně? Celý sbor prahne po detailech tvého zmizení! Už jen proto, aby zarazil ty všemožné spekulace, které se kolem toho nashromáždili! Dyť se mluvilo i o dezerci!
Hlas v mé hlavě pohoršeně vykřikne. Jak se jen může tvářit, jakože se vlastně nic nestalo? O to víc ve mně narůstá zvědavost. Navenek se však snažím nedat nic znát.
Děkuju...
Polknu sousto a pokračuji:
...ale jestli lze za klasiku považovat teroristický útok, tak potom jo. Byla vcelku nuda.
Pronesu s notnou dávkou ironie. Krátce po Thomasově zmizení byla většina budov náležících organizaci terčem bombového útoku radikální separatistické skupiny známé jako Roshu Sune. Antar 4 ovládl chaos. Z celé galaxie se na rychlo vrátili stovky Rangerů prahnoucích po pomstě. Do následného konfliktu se zapojilo i mnoho jediů pod vedením mistrů Colemana Trebora a Saesee Tiina. Gotalové měli v bitvě dlouho navrh. Nakonec se jediové rozhodli uchýlit k použití Elektromagnetických pulsních zbraní, které způsobovali v řadách nepřátel intenzivní bolest a dezorientaci. Hořkosladké vítězství si vyžádalo vysokou daň. Oběti na obou stranách, včetně civilního obyvatelstva. Na řád Jedi se snesla vlna kritiky a od republiky se odtrhli další tisícovky světů...
Ani dva roky nedokázaly zahojit rány na duši, které si nyní nesl každý Ranger ve svém nitru. Pro mě to byla první velká zkouška ohněm. Nikdy by mě nenapadlo, že v této budově nejsem v bezpečí. Od místa výbuchu jsem nebyla daleko. Do smrti nezapomenu na tu ohlušující explozi, která otřásla celou stavbou. Dezorientovaná a v šoku jsem se svalila na zem. V uších mi pískalo. Pro velké množství prachu a kouře jsem nebyla schopná dohlédnout dál než na dva metry. Pud sebezáchovy velel zmizet do bezpečí. Po slepu a po čtyřech jsem se sunula k východu. Halou se nesl nářek a volání o pomoc. V nose se mi mísily příšerné pachy. Tím nejvýraznějším byl smrad spáleného masa. Krátce po výbuchu dorazila první vlna bytostí, která pomáhala zraněným. Mě to však připadalo, jako celá věčnost. Dvojice paží mě popadla a odtáhla na chodbu, kde se o nás starali zdravotníci. Krom rozedřených rukou od rozbitého skla a sutin jsem byla v pořádku... Mnoho mých přátel takové štěstí nemělo... Nicméně na odpočinek nebyl čas. Jakmile jsem se dala alespoň trochu do pořádku, přivítala mě vřava bitvy. Všechny gotali jsem toho dne ze srdce nenáviděla. Přestože jich mnoho sloužilo, jak u nás tak mezi rytíři jedi. Bez váhání bych každého zastřelila, kdyby to znamenalo, že zachráním svou rodinu. Pohled na mrtvé civilisty a pomyšlení, že by takhle mohli dopadnout moji blízcí mě naplňoval vztekem a zuřivostí. Když pak jediové použili proti Roshu Sune Elektromagnetické pulsní zbraně vůbec mi nebylo gotalů líto. Naopak. To utrpení jsem jim přála. Až s odstupem času jsem pochopila, jak moc mě bolest a žal zaslepil a děkovala jsem Síle za to, že jsem během bitvy nevzala život žádnému nevinnému. Tedy pokud vím.
...Při vzpomínce na bitvu o Antar 4 mi po tváři přeběhne stín. Dobrá nálada i chuť k jídlu je pryč. Snad už po milionté mi hlavou bleskla myšlenka:
Jak to že jsem tomu nedokázali zabránit?
Párkrát mě napadlo, jaký to musel být pocit pro gotali v našich řadách. Najednou stát proti vlastním lidem...
Promluvím hlasem prostý emocí. Vzápětí zatřesu hlavou a všechny tíživé vzpomínky zaženu.
...Promiň, zamyslela jsem se a nechala se trochu unést... Ale dál už to byla skutečně klasika.
Nejistě se usměji a raději se opět věnuji obědu.
Co u tebe? Jaký byl návrat domů po takové době?
Pokusím se změnit téma hovoru a s trochou štěstí se i něco dozvědět.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Hm..každej se občas zamyslíme, ale...
Thomas odložil příbor a opřel se. Chvíli se rozhlížel sem a tam, i na strop.
No, já myslím, že asi stejný, jako když jde člověk proti člověku, ale já viděl věci vždycky trošku jinak.
Pokrčil rameny a usmál se. Když ho teď tak pozoruješ, tak ti připadá, jakoby zestárl více než jen o ty dva roky. Vypadal unaveně, ale vůbec tak nezněl.
Jak jsem řekl, nic zvláštního. Ani si toho moc nepamatuju, světlo, tma, mříže. Rozhodně nic pěknýho. Pak mě našli naši a dva týdny zpracovávali, než o mě vůbec někomu řekli. Pro mě je to, jako pár dní co jsem opravdu doma, ale někteří mají pořád pochyby o tom, co jsem dělal... takže...
Zatímco mluvil se přesunul od hlavího jídla k dezertu. Několikrát vidličkou píchl do "želé", ale ta vždycky vypružila. Thomas pak něco zavrčel a řekl něco, čemu jsi tak docela nerozumněla. Nebo to možná taky bylo zavrčení a přecedění nadávky skrze zuby. Nakonec ale želé strčil do pusy a pár vteřin kousal.
Takže asi takhle. Ale jestli můžu přejít k tomu, co jsem chtěl.
Usmál se a odkašlal si. Přičemž si promnul část rýhy na krku, která se zdála, že už z velké části zmizela.
Jeden můj starý známý, rytíř jedi, mě požádal, jestli bych mu nepomohl, jak to říct, obhlédnout určitý tábor žoldáků. Vyhodnotit nebezpečí a případně se s nimi vypořádat. Podle všeho spolupracují se separatisty a mohli by mít informace o případném pohybu jednotek a tak v systému. Co ty na to? Byly bysme v tom jenom tři a asi bez podpory, takže může jít do tuhýho.
S tváří naprosto bez emocí ti nastínil úkol i případné nebezpečí a položil v očekávání ruce na stůl.
Hm..každej se občas zamyslíme, ale...
Thomas odložil příbor a opřel se. Chvíli se rozhlížel sem a tam, i na strop.
No, já myslím, že asi stejný, jako když jde člověk proti člověku, ale já viděl věci vždycky trošku jinak.
Pokrčil rameny a usmál se. Když ho teď tak pozoruješ, tak ti připadá, jakoby zestárl více než jen o ty dva roky. Vypadal unaveně, ale vůbec tak nezněl.
Jak jsem řekl, nic zvláštního. Ani si toho moc nepamatuju, světlo, tma, mříže. Rozhodně nic pěknýho. Pak mě našli naši a dva týdny zpracovávali, než o mě vůbec někomu řekli. Pro mě je to, jako pár dní co jsem opravdu doma, ale někteří mají pořád pochyby o tom, co jsem dělal... takže...
Zatímco mluvil se přesunul od hlavího jídla k dezertu. Několikrát vidličkou píchl do "želé", ale ta vždycky vypružila. Thomas pak něco zavrčel a řekl něco, čemu jsi tak docela nerozumněla. Nebo to možná taky bylo zavrčení a přecedění nadávky skrze zuby. Nakonec ale želé strčil do pusy a pár vteřin kousal.
Takže asi takhle. Ale jestli můžu přejít k tomu, co jsem chtěl.
Usmál se a odkašlal si. Přičemž si promnul část rýhy na krku, která se zdála, že už z velké části zmizela.
Jeden můj starý známý, rytíř jedi, mě požádal, jestli bych mu nepomohl, jak to říct, obhlédnout určitý tábor žoldáků. Vyhodnotit nebezpečí a případně se s nimi vypořádat. Podle všeho spolupracují se separatisty a mohli by mít informace o případném pohybu jednotek a tak v systému. Co ty na to? Byly bysme v tom jenom tři a asi bez podpory, takže může jít do tuhýho.
S tváří naprosto bez emocí ti nastínil úkol i případné nebezpečí a položil v očekávání ruce na stůl.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Vždycky jsem se považovala za velmi vnímavou osobu. Schopnou vžít se do druhých, porozumět jejich pocitům a chování. Díky tomu jsem byla následně schopna odhadnout jejich pozdější kroky. Prostí lidé této schopnosti říkají různě. Nejčastěji empatie. Ti více informovaní Síla. A právě tu jsem nyní žádala o pomoc. Přála jsem si vědět víc. Toužila rozptýlit ten oblak tajemna, který se kolem mého bývalého instruktora vznášel. Někdy mi jeden pohled "do nitra" pověděl o dané bytosti víc, než by to dokázalo tisíc slov.
Vzpomeň si, co říkal Calev. Musíš se uklidnit a vyčistit si mysl. Nejdůležitější je soustředění. Vnímej Sílu. Kolem sebe, v sobě a v Thomasovi. Poté se ho opatrně dotkni. Neznatelně.
Během mužova monologu přestanu jíst, předstíraje, že věnuji veškerou pozornost jeho slovům. Pod přívalem adrenalinu se mi divoce rozbuší srdce. S každým nádechem a výdechem získávám nad svým tělem opět kontrolu. Mnohem těžším úkolem se ukáže být snaha na nic nemyslet. Jakmile se mi podaří i to, přejdu k samotnému vnímání Síly. Vnitřním zrakem postřehnu její proudění. Soustředím se na Thomase a opatrně se k němu v Síle natáhnu. Na zlomek standardizované sekundy věřím, že se mi mé snažení podaří. Naneštěstí se spojení přeruší. Po zádech mi přejede mráz a na čele se mi objeví krůpěje potu. Z neznámých příčin mě tento pokus o nahlédnutí do Rangerovi mysli stál více námahy než obvykle.
Asi jsem udělala něco špatně. Nebo... nebo je opravdu ve spojení se Silou?
Napadne mě, zatímco se chopím skleničky a zhluboka napiji.
Určitě! Jen do toho.
Vybídnu muže a odložím nápoj. Levou rukou si podepřu bradu a nastražím uši.
Tři osoby, z nichž dva jsou Rangeři a jeden Jedi, proti táboru žoldáků. Nikdo v záloze, což znamená i žádný transport, který by nás v případě potřeby rychle dostal do bezpečí... To zní jak Huttská ruleta. Do toho by šel jen naprostý blázen! Jsem jím?!
Zamyslím se, zatímco můj společník v klidu čeká na mou odpověď. Mezi úvahami nad svým duševním zdravým a šancemi na přežití, klepu prsty pravé ruky do desky stolu. Po krátké pauze zvednu pohled a promluvím:
Kde se ten tábor nachází? Víme kolik jich je? Jak jsou vyzbrojení a tak podobně?
Těmito slovy odsouhlasím svou účast na misi.
............................................
gratuluju k 1500 příspěvku
Vždycky jsem se považovala za velmi vnímavou osobu. Schopnou vžít se do druhých, porozumět jejich pocitům a chování. Díky tomu jsem byla následně schopna odhadnout jejich pozdější kroky. Prostí lidé této schopnosti říkají různě. Nejčastěji empatie. Ti více informovaní Síla. A právě tu jsem nyní žádala o pomoc. Přála jsem si vědět víc. Toužila rozptýlit ten oblak tajemna, který se kolem mého bývalého instruktora vznášel. Někdy mi jeden pohled "do nitra" pověděl o dané bytosti víc, než by to dokázalo tisíc slov.
Vzpomeň si, co říkal Calev. Musíš se uklidnit a vyčistit si mysl. Nejdůležitější je soustředění. Vnímej Sílu. Kolem sebe, v sobě a v Thomasovi. Poté se ho opatrně dotkni. Neznatelně.
Během mužova monologu přestanu jíst, předstíraje, že věnuji veškerou pozornost jeho slovům. Pod přívalem adrenalinu se mi divoce rozbuší srdce. S každým nádechem a výdechem získávám nad svým tělem opět kontrolu. Mnohem těžším úkolem se ukáže být snaha na nic nemyslet. Jakmile se mi podaří i to, přejdu k samotnému vnímání Síly. Vnitřním zrakem postřehnu její proudění. Soustředím se na Thomase a opatrně se k němu v Síle natáhnu. Na zlomek standardizované sekundy věřím, že se mi mé snažení podaří. Naneštěstí se spojení přeruší. Po zádech mi přejede mráz a na čele se mi objeví krůpěje potu. Z neznámých příčin mě tento pokus o nahlédnutí do Rangerovi mysli stál více námahy než obvykle.
Asi jsem udělala něco špatně. Nebo... nebo je opravdu ve spojení se Silou?
Napadne mě, zatímco se chopím skleničky a zhluboka napiji.
Určitě! Jen do toho.
Vybídnu muže a odložím nápoj. Levou rukou si podepřu bradu a nastražím uši.
Tři osoby, z nichž dva jsou Rangeři a jeden Jedi, proti táboru žoldáků. Nikdo v záloze, což znamená i žádný transport, který by nás v případě potřeby rychle dostal do bezpečí... To zní jak Huttská ruleta. Do toho by šel jen naprostý blázen! Jsem jím?!
Zamyslím se, zatímco můj společník v klidu čeká na mou odpověď. Mezi úvahami nad svým duševním zdravým a šancemi na přežití, klepu prsty pravé ruky do desky stolu. Po krátké pauze zvednu pohled a promluvím:
Kde se ten tábor nachází? Víme kolik jich je? Jak jsou vyzbrojení a tak podobně?
Těmito slovy odsouhlasím svou účast na misi.
............................................
gratuluju k 1500 příspěvku
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Pokud o to dostat se do mysly tě nejen stál dost námahy, ale bylo jasné, že jeho mysl něco blokuje.
Thomas si tě pod maskou tázavého oblyčeje prohlížel celou dobu, co jsi se rozhodovala. Nakonec se ale usmál.
Opravdu sis tu nabídku rozmýšlela? Nebo to bylo jenom takový divadýlko.
Podíval se na tebe podezýravým pohledem skrze polozavřené oči.
Upřímně, já nevím, jaká je to planeta. Má to být tajný, takže to samozřejmně nevím.
Sklopil zrak a nepřestával se usmívat. Pak se protáhl a dal si ruce za hlavu.
Ucho mé nahluchlé ale zachytilo něco o vnějším okraji. Má to být lesnatá planeta s obrovským hmyzem nebo co. Žoldáků bude asi dvacet, možná víc. Mají se tam ale s někým setkat, podle všeho jiná skupinka, teda její zástupci, priorita je obšlehnout to tam a podle situace zavolat někoho, kdo to tam vyřídí. Nemusíme je tam nutně všechny vystřílet. Ale pokud si kýchne někdo, jako kdysi...
Mrkl na tebe a jeho úsměv se ještě více rozšířil.
... tak asi budeme muset a myslím, že to bude značně nevyvážený boj. Budeme se muset krotit, aby si taky vystřelili.
Položil ruce na stůl a začal popojíždět tácem sem a tam.
Kumpána už mám, takže pošlu zprávu a budeme vědět víc. Řekněme, za hodinu u mě? Abych si to podrobnější shrnutí mise mohl pročíst a dělat chytrýho?
Řekl po chvilce a zadíval se ti do očí. Trošku tě z toho zamrazilo, protože jsi ho najednou cítila jaksi jinak a to ne jen skrze Sílu.
Pokud o to dostat se do mysly tě nejen stál dost námahy, ale bylo jasné, že jeho mysl něco blokuje.
Thomas si tě pod maskou tázavého oblyčeje prohlížel celou dobu, co jsi se rozhodovala. Nakonec se ale usmál.
Opravdu sis tu nabídku rozmýšlela? Nebo to bylo jenom takový divadýlko.
Podíval se na tebe podezýravým pohledem skrze polozavřené oči.
Upřímně, já nevím, jaká je to planeta. Má to být tajný, takže to samozřejmně nevím.
Sklopil zrak a nepřestával se usmívat. Pak se protáhl a dal si ruce za hlavu.
Ucho mé nahluchlé ale zachytilo něco o vnějším okraji. Má to být lesnatá planeta s obrovským hmyzem nebo co. Žoldáků bude asi dvacet, možná víc. Mají se tam ale s někým setkat, podle všeho jiná skupinka, teda její zástupci, priorita je obšlehnout to tam a podle situace zavolat někoho, kdo to tam vyřídí. Nemusíme je tam nutně všechny vystřílet. Ale pokud si kýchne někdo, jako kdysi...
Mrkl na tebe a jeho úsměv se ještě více rozšířil.
... tak asi budeme muset a myslím, že to bude značně nevyvážený boj. Budeme se muset krotit, aby si taky vystřelili.
Položil ruce na stůl a začal popojíždět tácem sem a tam.
Kumpána už mám, takže pošlu zprávu a budeme vědět víc. Řekněme, za hodinu u mě? Abych si to podrobnější shrnutí mise mohl pročíst a dělat chytrýho?
Řekl po chvilce a zadíval se ti do očí. Trošku tě z toho zamrazilo, protože jsi ho najednou cítila jaksi jinak a to ne jen skrze Sílu.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Zkřížím ruce na hrudi a mírně se zakloním. Na tváři se mi usadí šibalský úsměv.
Znáš mě… když jde o mise držím se přísloví: Dvakrát měř, jednou střílej. Takže ano, rozmýšlela. Ale nebudu ti lhát. V poslední době se mi zajímavější pracovní nabídky vyhýbaly. A to bude jeden z důvodů, proč mě to láká. To a možnost pracovat s někým jako ty.
Odpovím svému společníkovi na dotaz. Naposledy jsem byla s Thomasem v akci ještě jako kadet. A jak sám nezapomene vzápětí připomenout, její průběh se dal označit jakkoliv, jen ne za hladký. V životě každého Rangera existuje moment, za který byste si nejradši vrazily pár pohlavků. Naštěstí se většina těchto „přešlapů“ stane během výcviku. To znamená, že nepřijdete o život, nýbrž jen o dobrou pověst. V mém případě to zahrnovalo poznámky typu: S Reginleifovou v týmu nebudu. Kýchne, druhá skupina si nás všimne a prohrajem! Čas od času mi spolužáci se slovy: Kdyby to na tebe zas přišlo., předávali balení papírových kapesníčků. Z tohoto vtipu se stala oblíbená tradice a k mé neradosti se o ní dozvěděly další osoby. Během závěrečné zkoušky mi jeden balíček daroval také můj instruktor. Nutno dodat, že jsem ho tehdy přijala s humorem a jelikož jsem zadaný úkol splnila na výbornou, nechala jsem si onen památný dar na památku. Nikdy jsem ho nenačala a pro štěstí si ho pokaždé beru do akce s sebou.
Téhle nálepky se už asi nikdy nezbavím.
Napadne mě, jakmile muž zavtipkuje na můj účet. Za tu dobu jsem si na podobné narážky již zvykla. Přesto se v přítomnosti Thomase neubráním zrudnutí z pocitu studu. Schovám obličej v dlaních a rozesměji se.
Další důvod proč jet. Musím si vylepšit reputaci.
Jen, co mě můj společník informuje o čase naší další schůzky zvednu oči a střetnu se tak s jeho pohledem. Na okamžik zapomenu dýchat. Celým tělem mi projede vlna chladu. Vybaví se mi příběhy o bájných tvorech, kteří dokáží jiné bytosti pohledem proměnit v kámen. Mám pocit, jako bych nyní proti jedné takové živé legendně seděla. Srdce mi svírá neznámí, tíživý pocit. Nečelím žádnému monstru. Jsem tu se svým kolegou, instruktorem, přítelem a přesto je něco špatně. Avšak ať se snažím sebe víc. Nedokážu přesně určit co.
Dobře…
Zarazím se. Můj hlas zní přidušeně. Odkašlu si a dokončím větu:
…za hodinu u tebe.
Ještě dlouho poté, co osiřím, uvažuji nad zdrojem tohoto divného pocitu. Thomasem. Dokola si v hlavě promítám náš rozhovor a hledám nějaké vodítko.
Způsobila to má snaha dostat se mu do hlavy? Že bych přeci jen uspěla? Mohla jsem se nevědomky dotknout jeho vzpomínek nebo pocitů? Nevidět a necítit nic dokud… Tohle přeci nemůže fungovat jako spánek! Že se probudím a nepamatuju si nic z toho, co se mi zdálo! Nebo ano? Kde je Calev teď, když se ho potřebuju zeptat!
Možná mají ostatní pravdu. Třeba skutečně ovládá Sílu a tímhle mi poslal vzkaz: Už se o to víckrát nepokoušej!...
Promluvím sama pro sebe tak, aby mě nemohl nikdo jiný slyšet.
…Hm… s posloucháním autorit jsem měla vždycky potíže.
Dojím, odnesu tác a opustím jídelnu.
Zkřížím ruce na hrudi a mírně se zakloním. Na tváři se mi usadí šibalský úsměv.
Znáš mě… když jde o mise držím se přísloví: Dvakrát měř, jednou střílej. Takže ano, rozmýšlela. Ale nebudu ti lhát. V poslední době se mi zajímavější pracovní nabídky vyhýbaly. A to bude jeden z důvodů, proč mě to láká. To a možnost pracovat s někým jako ty.
Odpovím svému společníkovi na dotaz. Naposledy jsem byla s Thomasem v akci ještě jako kadet. A jak sám nezapomene vzápětí připomenout, její průběh se dal označit jakkoliv, jen ne za hladký. V životě každého Rangera existuje moment, za který byste si nejradši vrazily pár pohlavků. Naštěstí se většina těchto „přešlapů“ stane během výcviku. To znamená, že nepřijdete o život, nýbrž jen o dobrou pověst. V mém případě to zahrnovalo poznámky typu: S Reginleifovou v týmu nebudu. Kýchne, druhá skupina si nás všimne a prohrajem! Čas od času mi spolužáci se slovy: Kdyby to na tebe zas přišlo., předávali balení papírových kapesníčků. Z tohoto vtipu se stala oblíbená tradice a k mé neradosti se o ní dozvěděly další osoby. Během závěrečné zkoušky mi jeden balíček daroval také můj instruktor. Nutno dodat, že jsem ho tehdy přijala s humorem a jelikož jsem zadaný úkol splnila na výbornou, nechala jsem si onen památný dar na památku. Nikdy jsem ho nenačala a pro štěstí si ho pokaždé beru do akce s sebou.
Téhle nálepky se už asi nikdy nezbavím.
Napadne mě, jakmile muž zavtipkuje na můj účet. Za tu dobu jsem si na podobné narážky již zvykla. Přesto se v přítomnosti Thomase neubráním zrudnutí z pocitu studu. Schovám obličej v dlaních a rozesměji se.
Další důvod proč jet. Musím si vylepšit reputaci.
Jen, co mě můj společník informuje o čase naší další schůzky zvednu oči a střetnu se tak s jeho pohledem. Na okamžik zapomenu dýchat. Celým tělem mi projede vlna chladu. Vybaví se mi příběhy o bájných tvorech, kteří dokáží jiné bytosti pohledem proměnit v kámen. Mám pocit, jako bych nyní proti jedné takové živé legendně seděla. Srdce mi svírá neznámí, tíživý pocit. Nečelím žádnému monstru. Jsem tu se svým kolegou, instruktorem, přítelem a přesto je něco špatně. Avšak ať se snažím sebe víc. Nedokážu přesně určit co.
Dobře…
Zarazím se. Můj hlas zní přidušeně. Odkašlu si a dokončím větu:
…za hodinu u tebe.
Ještě dlouho poté, co osiřím, uvažuji nad zdrojem tohoto divného pocitu. Thomasem. Dokola si v hlavě promítám náš rozhovor a hledám nějaké vodítko.
Způsobila to má snaha dostat se mu do hlavy? Že bych přeci jen uspěla? Mohla jsem se nevědomky dotknout jeho vzpomínek nebo pocitů? Nevidět a necítit nic dokud… Tohle přeci nemůže fungovat jako spánek! Že se probudím a nepamatuju si nic z toho, co se mi zdálo! Nebo ano? Kde je Calev teď, když se ho potřebuju zeptat!
Možná mají ostatní pravdu. Třeba skutečně ovládá Sílu a tímhle mi poslal vzkaz: Už se o to víckrát nepokoušej!...
Promluvím sama pro sebe tak, aby mě nemohl nikdo jiný slyšet.
…Hm… s posloucháním autorit jsem měla vždycky potíže.
Dojím, odnesu tác a opustím jídelnu.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
"Já si reputaci zase musím udržet... všichni máme svoje cíle."
Pak vstal, odešel s tácem někam za tebou. Samozřejmě ignoroval celou řadu, která stála na to, aby je mohli odevzdat a přešel rovnou k okýnku. Poté odešel z jídelny.
Ty jsi ještě nějakou dobu přemýšlela o tvém neúspěšném pokusu nahlédnout do jeho hlavy. Nakonec i ty opustíš jídelnu. Chodby už nebyly přecpané, jako před tím. Většina obyvatel zalezla do svých slují a odpočívali, nebo chystali k dalším aktivitám a ty jsi nebyla výjimkou.
O necelou hodinu jsi se ocitla u dvěří k Thomasovu pokoji. Ťuk ťuk. Nic. Zaklepeš a nic se neozývá. Opětovné zaklepání se setká s totožnou odpovědí. Ticho. Celá chodba byla tichá, jakoby tam, ani v pokojích nic nežilo. Chladné zdi se koupaly ve světle osvětlení, které se dotýkalo i stropu a kdyby blikalo, rozhodně by to vypadalo, jako z nějakého hororu.
Po chvilce ti to nedá, víš, že tam je. Cítíš ho, třetí zaklepání, otevřeš dveře, které ani nebyly zamčené, což byl další důkaz toho, že tam byl.
Malý pokoj, možná menší než máš ty. Jedna skříň, postel, noční stolek, dvě židle a stůl. Mezi skříní a zdí byla namontována hrazda. Na stole ležel batoh, datapad, blaster a vibromeč. Zeď zdobil terč, ve kterém bylo zabodnuto několik nožů. Postel byla řádně ustlaná a nenesla známky toho, že by v ní někdo vůbec spal. Mezi tím jsi za stolem rozeznala klečícího Thomase. Měl zavřené oči a usmíval se. Po pár vteřinách otočil hlavu, jako by byl nějaký stroj.
"Ahoj... promiň, asi jsem tě neslyšlel."
Hbitě vyskočil na nohy a očima proletěl místnosti, než se zastavil na tobě.
"Posaď se. Něco je na datapadu, ale spíš ti to rychle shrnu, jakoby teda bylo co. Ale jak chceš."
Lehce se zasmál a olízl si rty.
"Vidím to na jednu z těch špehovacích akcí v lese, kdy budeme ležet na břiše, viset na stromě... však to znáš. Plazit se v bahně, prosekávat se lesem. Není toho moc co víc říct. Prostě základní věci na přežití... to ti nemusím říkat, ale dostal jsem složku jedné skupiny žoldáků a vypadá to na super partu."
"Já si reputaci zase musím udržet... všichni máme svoje cíle."
Pak vstal, odešel s tácem někam za tebou. Samozřejmě ignoroval celou řadu, která stála na to, aby je mohli odevzdat a přešel rovnou k okýnku. Poté odešel z jídelny.
Ty jsi ještě nějakou dobu přemýšlela o tvém neúspěšném pokusu nahlédnout do jeho hlavy. Nakonec i ty opustíš jídelnu. Chodby už nebyly přecpané, jako před tím. Většina obyvatel zalezla do svých slují a odpočívali, nebo chystali k dalším aktivitám a ty jsi nebyla výjimkou.
O necelou hodinu jsi se ocitla u dvěří k Thomasovu pokoji. Ťuk ťuk. Nic. Zaklepeš a nic se neozývá. Opětovné zaklepání se setká s totožnou odpovědí. Ticho. Celá chodba byla tichá, jakoby tam, ani v pokojích nic nežilo. Chladné zdi se koupaly ve světle osvětlení, které se dotýkalo i stropu a kdyby blikalo, rozhodně by to vypadalo, jako z nějakého hororu.
Po chvilce ti to nedá, víš, že tam je. Cítíš ho, třetí zaklepání, otevřeš dveře, které ani nebyly zamčené, což byl další důkaz toho, že tam byl.
Malý pokoj, možná menší než máš ty. Jedna skříň, postel, noční stolek, dvě židle a stůl. Mezi skříní a zdí byla namontována hrazda. Na stole ležel batoh, datapad, blaster a vibromeč. Zeď zdobil terč, ve kterém bylo zabodnuto několik nožů. Postel byla řádně ustlaná a nenesla známky toho, že by v ní někdo vůbec spal. Mezi tím jsi za stolem rozeznala klečícího Thomase. Měl zavřené oči a usmíval se. Po pár vteřinách otočil hlavu, jako by byl nějaký stroj.
"Ahoj... promiň, asi jsem tě neslyšlel."
Hbitě vyskočil na nohy a očima proletěl místnosti, než se zastavil na tobě.
"Posaď se. Něco je na datapadu, ale spíš ti to rychle shrnu, jakoby teda bylo co. Ale jak chceš."
Lehce se zasmál a olízl si rty.
"Vidím to na jednu z těch špehovacích akcí v lese, kdy budeme ležet na břiše, viset na stromě... však to znáš. Plazit se v bahně, prosekávat se lesem. Není toho moc co víc říct. Prostě základní věci na přežití... to ti nemusím říkat, ale dostal jsem složku jedné skupiny žoldáků a vypadá to na super partu."
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House
Vycházkovým tempem se vzdaluji od jídelny. První na čem spočine můj zrak, je náramkový chronometr na mém levém zápěstí.
Do schůzky zbývá nějakých 56 minut. Co teď? Zacvičit si? Ne to nemá smysl! Na to mám málo času. Zajít na střelnici? Možná… jenže dnes tam mají celodenní cvičení kadeti. Ne, že by se tam pro mě místo nenašlo, ale nemám chuť tam s nimi být. Ještě by mě mohl některý z instruktorů chtít zapojit do tréninku nováčků. Tak návštěva archívů? Ne, na studium bude vhodná doba, až se dozvím, kam mě Thomas hodlá vzít. Teď chci nějaké tiché místo, kde bych mohla být sama. K tomuto účelu se nabízí můj pokoj a... střecha!
S vítězoslavným výrazem na tváři zamířím k jednomu z výtahů. Vlezu do kabiny a stisknu nejvýše položené tlačítko. Během chvilky se nalézám v horním patře budovy. Od střechy mě nyní dělí chodba, dvoje dveře a jedno schodiště. Svižným krokem vyrazím tyto překážky zdolat. Přesně 7 standardizovaných minut a 32 sekund trvalo, než jsem od jídelny dorazila do cíle. Poslední dveře zajedou do stěny a do šera schodiště se vloudí sloupec jasného světla. Dlaní zastíním paprsky, dokud si na ně mé oči opět nepřivyknou. Horkou tvář zchladí pohlazení chladného vánku. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Najdu si místo, které bylo nejvíce ušetřeno ptačí vendetě a posadím se. Pohledem kloužu ze střechy na střechu, ze stromu na strom, z vozidla na vozidlo, z bytosti na bytost. Miluji tohle místo a jemu podobná. Ten pocit, kdy máte všechno jako na dlani a o všem máte přehled. Kdybych se nespecializovala na práci pro rozvědku, asi bych si vybrala výcvik na odstřelovače. Dlouhé hodiny nehnut čekat a pozorovat život pod sebou.
No, i když… asi by mě nebavilo to čekání.
Usměji se a zahledím se na skupinku bytostí. Podle oblečení Rangeři.
Jak jinak v blízkosti Jedi Chapter House.
Bleskne mi hlavou. Vzhlédnu a tentokrát nechávám svůj zrak tonout v nebeské modři. Někde tam v dáli na své měsíce dohlížel plynný obr Antar. Planeta, jejíž magnetické pole způsobovalo na mém domovském světě extrémní přílivy. Výjimečně se také obr ocitl mezi Antarem 4 a oběma slunci Antarem a Prindaarem, čímž způsobil zatmění sluncí. V momentě, kdy mi začnou oči od slunečních paprsků slzet, odvrátím zrak a tentokrát si prohlížím „svou“ střechu.
Tak to vypadá, že si někdo oblíbil mé místo.
Poznamenám, jakmile si všimnu vyrytého obrazce na zdi u dveří. Byla jím velmi povedená hlava quivry, majestátně vyhlížející antilopy, která se stala zvířecím symbolem měsíce. Zavřu oči a vzpomenu si na své první setkání s tímto překrásným tvorem. Bylo to nedlouho poté, co Calev odletěl do chrámu. Táta chtěl, abych přišla na jiné myšlenky a tak mě vzal do lesa. Už jsme se vraceli domů, když v tom mě upozornil na stádo antilop v nedalekém háječku. Všechny až na jednu se v poklidu pásly. Sem tam zvedly hlavu a popošly k novému trsu trávy. Byla jsem jimi tak unešená, že jsem si nevšimla klacíku před sebou a šlápla na něj. Slabé křupnutí quivry vyplašilo a celé stádo během okamžiku zmizelo v houští.
No nejsou úžasné? Jen si musíš dávat pozor, kam šlapeš. Quivry se snadno vyděsí. A to ostatně platí o veškeré divoké zvěři.
Vybavím si otcův hlas, jako by to bylo včera. Se zavřenýma očima dál relaxuji. Průběžně letmým pohledem hlídám čas. Čtvrt hodiny před smluvenou schůzkou se zvednu a vydám se za Thomasem.
Tentokrát jsem musela trochu pohnout, abych se z jedné strany budovy dostala na druhou včas. Před dveře pokoje dorazím s minutovým zpožděním. Krátce zaklepu a čekám na vyzvání ke vstupu. Nic.
Možná spí?
Napadne mě a tak zaklepu silněji. Dlouhá, tichá chodba vytváří ozvěnu klepání. Brzy však i ona utichne a všude se rozhostí mrtvolné ticho, přerušované pouze mým zrychleným dechem – pozůstatku po spěchu.
Je tam vůbec?
Zavřu oči, soustředím se na Sílu a s její pomocí nahlédnu do pokoje. Netrvá to dlouho a narazím na něčí přítomnost. Vyvolává ve mně stejně nepříjemný a neznámí pocit jako při obědě. Je to on! Znovu zaklepu a tentokrát zkusím otevřít dveře. Nejsou zavřené.
Halo, neruším?
Upozorním na sebe a vstoupím do místnosti. První na čem můj zrak spočine je postel. Ustlaná. Varianta, že muž spal, byla tímto vyloučena. Se zájmem si prohlížím i zbytek pokoje. Malá, účelně zařízená místnost. Až na terč žádná dekorace. Jediné čím se tento pokoj lišil od většiny dalších byla hrazda. Konečně si všimnu klečícího Thomase. Hlasitě si odkašlu, abych na sebe upozornila.
Díky.
Odpovím, jakmile muž vyskočí na nohy a nabídne mi místo. Přisunu si volnou židli a posadím se.
Shrnutí bude fajn. Povídej.
Vybídnu svého hyperaktivního přítele.
Mám se začít bát? Co je to za lidi? A co ten tvůj jedi kamarád? Je schopný? Ne, že by jediové nebyli, ale přeci jen budou ti ostřílení hoši v přesile.
Vycházkovým tempem se vzdaluji od jídelny. První na čem spočine můj zrak, je náramkový chronometr na mém levém zápěstí.
Do schůzky zbývá nějakých 56 minut. Co teď? Zacvičit si? Ne to nemá smysl! Na to mám málo času. Zajít na střelnici? Možná… jenže dnes tam mají celodenní cvičení kadeti. Ne, že by se tam pro mě místo nenašlo, ale nemám chuť tam s nimi být. Ještě by mě mohl některý z instruktorů chtít zapojit do tréninku nováčků. Tak návštěva archívů? Ne, na studium bude vhodná doba, až se dozvím, kam mě Thomas hodlá vzít. Teď chci nějaké tiché místo, kde bych mohla být sama. K tomuto účelu se nabízí můj pokoj a... střecha!
S vítězoslavným výrazem na tváři zamířím k jednomu z výtahů. Vlezu do kabiny a stisknu nejvýše položené tlačítko. Během chvilky se nalézám v horním patře budovy. Od střechy mě nyní dělí chodba, dvoje dveře a jedno schodiště. Svižným krokem vyrazím tyto překážky zdolat. Přesně 7 standardizovaných minut a 32 sekund trvalo, než jsem od jídelny dorazila do cíle. Poslední dveře zajedou do stěny a do šera schodiště se vloudí sloupec jasného světla. Dlaní zastíním paprsky, dokud si na ně mé oči opět nepřivyknou. Horkou tvář zchladí pohlazení chladného vánku. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Najdu si místo, které bylo nejvíce ušetřeno ptačí vendetě a posadím se. Pohledem kloužu ze střechy na střechu, ze stromu na strom, z vozidla na vozidlo, z bytosti na bytost. Miluji tohle místo a jemu podobná. Ten pocit, kdy máte všechno jako na dlani a o všem máte přehled. Kdybych se nespecializovala na práci pro rozvědku, asi bych si vybrala výcvik na odstřelovače. Dlouhé hodiny nehnut čekat a pozorovat život pod sebou.
No, i když… asi by mě nebavilo to čekání.
Usměji se a zahledím se na skupinku bytostí. Podle oblečení Rangeři.
Jak jinak v blízkosti Jedi Chapter House.
Bleskne mi hlavou. Vzhlédnu a tentokrát nechávám svůj zrak tonout v nebeské modři. Někde tam v dáli na své měsíce dohlížel plynný obr Antar. Planeta, jejíž magnetické pole způsobovalo na mém domovském světě extrémní přílivy. Výjimečně se také obr ocitl mezi Antarem 4 a oběma slunci Antarem a Prindaarem, čímž způsobil zatmění sluncí. V momentě, kdy mi začnou oči od slunečních paprsků slzet, odvrátím zrak a tentokrát si prohlížím „svou“ střechu.
Tak to vypadá, že si někdo oblíbil mé místo.
Poznamenám, jakmile si všimnu vyrytého obrazce na zdi u dveří. Byla jím velmi povedená hlava quivry, majestátně vyhlížející antilopy, která se stala zvířecím symbolem měsíce. Zavřu oči a vzpomenu si na své první setkání s tímto překrásným tvorem. Bylo to nedlouho poté, co Calev odletěl do chrámu. Táta chtěl, abych přišla na jiné myšlenky a tak mě vzal do lesa. Už jsme se vraceli domů, když v tom mě upozornil na stádo antilop v nedalekém háječku. Všechny až na jednu se v poklidu pásly. Sem tam zvedly hlavu a popošly k novému trsu trávy. Byla jsem jimi tak unešená, že jsem si nevšimla klacíku před sebou a šlápla na něj. Slabé křupnutí quivry vyplašilo a celé stádo během okamžiku zmizelo v houští.
No nejsou úžasné? Jen si musíš dávat pozor, kam šlapeš. Quivry se snadno vyděsí. A to ostatně platí o veškeré divoké zvěři.
Vybavím si otcův hlas, jako by to bylo včera. Se zavřenýma očima dál relaxuji. Průběžně letmým pohledem hlídám čas. Čtvrt hodiny před smluvenou schůzkou se zvednu a vydám se za Thomasem.
Tentokrát jsem musela trochu pohnout, abych se z jedné strany budovy dostala na druhou včas. Před dveře pokoje dorazím s minutovým zpožděním. Krátce zaklepu a čekám na vyzvání ke vstupu. Nic.
Možná spí?
Napadne mě a tak zaklepu silněji. Dlouhá, tichá chodba vytváří ozvěnu klepání. Brzy však i ona utichne a všude se rozhostí mrtvolné ticho, přerušované pouze mým zrychleným dechem – pozůstatku po spěchu.
Je tam vůbec?
Zavřu oči, soustředím se na Sílu a s její pomocí nahlédnu do pokoje. Netrvá to dlouho a narazím na něčí přítomnost. Vyvolává ve mně stejně nepříjemný a neznámí pocit jako při obědě. Je to on! Znovu zaklepu a tentokrát zkusím otevřít dveře. Nejsou zavřené.
Halo, neruším?
Upozorním na sebe a vstoupím do místnosti. První na čem můj zrak spočine je postel. Ustlaná. Varianta, že muž spal, byla tímto vyloučena. Se zájmem si prohlížím i zbytek pokoje. Malá, účelně zařízená místnost. Až na terč žádná dekorace. Jediné čím se tento pokoj lišil od většiny dalších byla hrazda. Konečně si všimnu klečícího Thomase. Hlasitě si odkašlu, abych na sebe upozornila.
Díky.
Odpovím, jakmile muž vyskočí na nohy a nabídne mi místo. Přisunu si volnou židli a posadím se.
Shrnutí bude fajn. Povídej.
Vybídnu svého hyperaktivního přítele.
Mám se začít bát? Co je to za lidi? A co ten tvůj jedi kamarád? Je schopný? Ne, že by jediové nebyli, ale přeci jen budou ti ostřílení hoši v přesile.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House - Thomasův pokoj
Thomas párkrát přešel po pokoji a pak se posadil naproti tobě.
"On? No... rozhodně dotáhne věci do konce. Nezůstane jenom u použítí meče. Na druhou stranu je schopnej pochodovat několik kilometrů bez změny tempa jakýmkoli terénem a nebude brát ohled na to jestli někdo odpadl či ne. Je tak trochu samotář, ale občas si vyžádá pomoc... většinou mě."
Oči mu kmitaly sem a tam. Většinou kolem a přes tebe, takže se nedalo určit, kam se přesně dívá, ale nakonec zůstal při tvých očích.
"Ohledně žoldáků... začali jako ochranka lidí, objektů... Před dvěma lety se jim vystřídalo vedení a změnili, svoje služby. Únosy, vydírání, přepadení, vraždy... jednou udělali na jednom malém obydleném měsíci převrat, ale nakonec vyvraždili skoro všechny, měli ztráty, ale rychle zaplnili místa. Moc z tohohle se ven nedostalo a museli jsme dlouho sbírat informace."
Protáhl se a vzal si do ruky datapad. Chvíli si s ním hrál a potom zase odložil.
"Rád bych ti řekl víc, ale mco toho není. Ale...bude to v pořádku. Neplánuju je tam vystřílet, už nejsem sebevrah. Budeme muset být hodně opatrní. Hlavně... nelez kam nemáš. "
Při posledních slovech zněl nikak. Trošku chaldněji a ani neucuknul pohledem ani nemrkl a bylo docela zřejmé co myslel.
"Zařiď si co potřebuješ... klidně řekni, pomůžu ti a pak si mě prostě najdi. Letět můžeme okamžitě... Jedi už bude na místě, pro... předběžný průzkum. Snad se ten hlupák nenechá chytit."
Zase se změnil, tentokrát byl radostnější a i v obličeji měl víc života. Na druhou stranu pořád se na tebe díval a ani nemrkl, což může být pro někoho trochu děsivé.
Thomas párkrát přešel po pokoji a pak se posadil naproti tobě.
"On? No... rozhodně dotáhne věci do konce. Nezůstane jenom u použítí meče. Na druhou stranu je schopnej pochodovat několik kilometrů bez změny tempa jakýmkoli terénem a nebude brát ohled na to jestli někdo odpadl či ne. Je tak trochu samotář, ale občas si vyžádá pomoc... většinou mě."
Oči mu kmitaly sem a tam. Většinou kolem a přes tebe, takže se nedalo určit, kam se přesně dívá, ale nakonec zůstal při tvých očích.
"Ohledně žoldáků... začali jako ochranka lidí, objektů... Před dvěma lety se jim vystřídalo vedení a změnili, svoje služby. Únosy, vydírání, přepadení, vraždy... jednou udělali na jednom malém obydleném měsíci převrat, ale nakonec vyvraždili skoro všechny, měli ztráty, ale rychle zaplnili místa. Moc z tohohle se ven nedostalo a museli jsme dlouho sbírat informace."
Protáhl se a vzal si do ruky datapad. Chvíli si s ním hrál a potom zase odložil.
"Rád bych ti řekl víc, ale mco toho není. Ale...bude to v pořádku. Neplánuju je tam vystřílet, už nejsem sebevrah. Budeme muset být hodně opatrní. Hlavně... nelez kam nemáš. "
Při posledních slovech zněl nikak. Trošku chaldněji a ani neucuknul pohledem ani nemrkl a bylo docela zřejmé co myslel.
"Zařiď si co potřebuješ... klidně řekni, pomůžu ti a pak si mě prostě najdi. Letět můžeme okamžitě... Jedi už bude na místě, pro... předběžný průzkum. Snad se ten hlupák nenechá chytit."
Zase se změnil, tentokrát byl radostnější a i v obličeji měl víc života. Na druhou stranu pořád se na tebe díval a ani nemrkl, což může být pro někoho trochu děsivé.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House - Thomasův pokoj
Thomas s odpovědí nespěchá. Chodí po pokoji jako šelma zavřená v kleci sem a tam. Znovu a znovu. Mohu jen hádat, zda se tímto způsobem snaží zvýšit napětí, potrápit mou zvědavou povahu nebo jen a pouze zvažuje svou odpověď. Nakonec se posadí naproti mně a spustí.
To vypadá na mimořádně schopného jedince. Žádného panáčka, který by se bál zašpinit své bělostné roucho.
Bleskne mi hlavou při popisu. Jak od jiných Rangerů, tak od svého bratra jsem dobře věděla, že Jediové se stejně jako my specializují na různé profese. Tenhle konkrétní rytíř pravděpodobně patřil mezi vyšetřovatele. Členy řádu, kteří mají na starost odhalování vnějších i vnitřních hrozeb. Vyšetřovatelé často pracují samostatně, pozorují, případně infiltrují nepřítele. Což přesně korespondovalo s tím, co mi můj společník říkal. Na naší straně stál tedy silný spojenec. Naneštěstí tihle žoldáci nepatřili mezi příležitostné zločince. Thomasova slova způsobí, že se mi na tváři usadí starostlivý výraz.
Už jsem měla tu čest s různými zločinci, ale s někým takovým ještě ne. Budem na ně ve třech stačit? Co když se něco zvrtne!
Ranger se mě pokusí ubezpečit, že akce má šanci na úspěch a pro jistotu přidá ujištění, že již není takový šílenec, jako býval. Nedůvěřivě nadzvednu jedno obočí. Ano. Thomas se nepochybně dost změnil, otázkou však zůstávalo, jestli to bylo dobře. Nakonec souhlasně přikývnu.
Takže mi tři proti těm hrdlořezům a s největší pravděpodobností bez možnosti zavolat si posily…
Zopakuji a věnuji muži prozíravý pohled.
...Co ti na to řekl starý, když si mu tuhle misi hlásil? Většinou do takových akcí nepouští míň než tři zkušené Rangery. A i tehdy se škube. Jak si ho přesvědčil, aby ti ji schválil?
Něco mi říká, že nadřízení o téhle akci nevědí, popřípadě netuší, jak moc je nebezpečná. Kdyby se cokoliv zvrtlo, tak nás jisto jistě postaví před disciplinární řízení. Pokud bude vůbec, co postavit.
Thomas s odpovědí nespěchá. Chodí po pokoji jako šelma zavřená v kleci sem a tam. Znovu a znovu. Mohu jen hádat, zda se tímto způsobem snaží zvýšit napětí, potrápit mou zvědavou povahu nebo jen a pouze zvažuje svou odpověď. Nakonec se posadí naproti mně a spustí.
To vypadá na mimořádně schopného jedince. Žádného panáčka, který by se bál zašpinit své bělostné roucho.
Bleskne mi hlavou při popisu. Jak od jiných Rangerů, tak od svého bratra jsem dobře věděla, že Jediové se stejně jako my specializují na různé profese. Tenhle konkrétní rytíř pravděpodobně patřil mezi vyšetřovatele. Členy řádu, kteří mají na starost odhalování vnějších i vnitřních hrozeb. Vyšetřovatelé často pracují samostatně, pozorují, případně infiltrují nepřítele. Což přesně korespondovalo s tím, co mi můj společník říkal. Na naší straně stál tedy silný spojenec. Naneštěstí tihle žoldáci nepatřili mezi příležitostné zločince. Thomasova slova způsobí, že se mi na tváři usadí starostlivý výraz.
Už jsem měla tu čest s různými zločinci, ale s někým takovým ještě ne. Budem na ně ve třech stačit? Co když se něco zvrtne!
Ranger se mě pokusí ubezpečit, že akce má šanci na úspěch a pro jistotu přidá ujištění, že již není takový šílenec, jako býval. Nedůvěřivě nadzvednu jedno obočí. Ano. Thomas se nepochybně dost změnil, otázkou však zůstávalo, jestli to bylo dobře. Nakonec souhlasně přikývnu.
Takže mi tři proti těm hrdlořezům a s největší pravděpodobností bez možnosti zavolat si posily…
Zopakuji a věnuji muži prozíravý pohled.
...Co ti na to řekl starý, když si mu tuhle misi hlásil? Většinou do takových akcí nepouští míň než tři zkušené Rangery. A i tehdy se škube. Jak si ho přesvědčil, aby ti ji schválil?
Něco mi říká, že nadřízení o téhle akci nevědí, popřípadě netuší, jak moc je nebezpečná. Kdyby se cokoliv zvrtlo, tak nás jisto jistě postaví před disciplinární řízení. Pokud bude vůbec, co postavit.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House - Thomasův pokoj
Thomas se spokojeně usmíval a nakonec pozvedl obočí.
"Starouš? Upřímně on toho moc neřekl. Zažádal jsem o povolení na tuto.... misi... řekl podrobnosti, ujistil ho, že tě dovezu zpátky vcelku. Navíc já vždycky dovedl zbytek v pořádku. Schytal jsem to já."
Začal kpalat nohama o zem v nepříjemném tempu, které tě trošku dohánělo k šílenství, zatímco jemu očividně dělalo dobře, soudě dle jeho úsměvu.
"Řekněme, že když jde jen o průzkum, stylem podpora rytíře jedi, nebylo až zas tak těžké ho přemluvit. Musel jsem jen moc škemrat a ujišťovat ho. Je nás málo a potřeba na hodně místech... taky proto zvolil."
Se zlovolným úsměvem sepnul prsty a spokojeně zamručel. Pak se ale zhluboka zasmál a vstal. Několikrát přešel po místnosti.
"Jestli se ale bojíš... být osamělá na misi s rytířem jedi a zlým hochem proti bandě ještě zlejších hochů... jinak. Tedy spíš každopádně támhle jsou dveře... Nic víc vědět nepotřebuješ."
Teď trošku zněl, jako by tě vyháněl , naví když ukazoval oběma rukama s lehkým úsměven na dveře. Potom ale natočíl hlavu, zavřel jedno oko a druhým přejel zleva doprava a zpátky doleva.
"Klidně poletím sám. Ale nikomu to neříkej."
Zašeptal, že ho skoro nebylo slyšet s tím svým známým rošťáckým výrazem.
Thomas se spokojeně usmíval a nakonec pozvedl obočí.
"Starouš? Upřímně on toho moc neřekl. Zažádal jsem o povolení na tuto.... misi... řekl podrobnosti, ujistil ho, že tě dovezu zpátky vcelku. Navíc já vždycky dovedl zbytek v pořádku. Schytal jsem to já."
Začal kpalat nohama o zem v nepříjemném tempu, které tě trošku dohánělo k šílenství, zatímco jemu očividně dělalo dobře, soudě dle jeho úsměvu.
"Řekněme, že když jde jen o průzkum, stylem podpora rytíře jedi, nebylo až zas tak těžké ho přemluvit. Musel jsem jen moc škemrat a ujišťovat ho. Je nás málo a potřeba na hodně místech... taky proto zvolil."
Se zlovolným úsměvem sepnul prsty a spokojeně zamručel. Pak se ale zhluboka zasmál a vstal. Několikrát přešel po místnosti.
"Jestli se ale bojíš... být osamělá na misi s rytířem jedi a zlým hochem proti bandě ještě zlejších hochů... jinak. Tedy spíš každopádně támhle jsou dveře... Nic víc vědět nepotřebuješ."
Teď trošku zněl, jako by tě vyháněl , naví když ukazoval oběma rukama s lehkým úsměven na dveře. Potom ale natočíl hlavu, zavřel jedno oko a druhým přejel zleva doprava a zpátky doleva.
"Klidně poletím sám. Ale nikomu to neříkej."
Zašeptal, že ho skoro nebylo slyšet s tím svým známým rošťáckým výrazem.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House - Thomasův pokoj
No, když to tedy schválil, tak by to nemusela být taková sebevražda. Konec konců budu tam se zkušeným jediem a rangerem. Nemohla bych si přát lepší tým! Vlastně by to mohlo být přínosné. Má první mise se členem řádu…
Obavy pomalu mizí. Místo nich mou mysl zaměstná klapot podrážky. Opakující se zvuk, který mi brání v přemýšlení a dráždí mé nervy jako špatná, nicméně chytlavá písnička. Bojuji s nutkáním muže okřiknout. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Ze všech sil se snažím klapot ignorovat a vnímat jen Thomasova slova.
Ty si vždycky věděl, co říct, aby si dosáhl svého.
Zatřesu hlavou s pobaveným výrazem ve tváři. Tenhle ranger byl výborný znalec bytostí. Dokázal v nich číst, jako v zapnutém datapadu. Což ostatně potvrdil následující větou. V naší organizaci byly ženy vždy v menšině a tak jistě nikoho nepřekvapí, že jsme o to víc s muži soupeřili a snažily se při každé příležitosti dokázat, že jsme stejně dobré ne-li lepší. Strach bylo jen jiné pojmenování pro prohru. Jako kdyby Thomas prohlásil, že na to nemám! Bleskurychle vyskočím ze židle. Zkřížím ruce na hrudi a zamračím se. Jen ze slušnosti muže nepřeruším.
Nemám strach!
Promluvím klidným, avšak důrazným hlasem, který nedával prostor k pochybnostem. Svižným krokem zdolám vzdálenost mezi námi, zastavím se až těsně před rangerem. Napřímím se a pohlédnu muži zpříma do očí.
Letím taky.
Dloubnu svého kolegu ukazováčkem pravé ruky do hrudi. Poté se otočím k odchodu. Dva kroky od dveří se zastavím a promluvím:
Převléknu se do civilu, sbalím si pár věcí a můžem vyrazit. Kde se sejdeme? V hangáru?
Počkám na odpověď a opustím místnost.
Parchant jeden! Takhle mě popíchnout, abych si to náhodou nerozmyslela… Je dobrej, to se musí nechat.
Nepochybuji o tom, že muž přesně takovouhle reakci očekával. Podobné fráze mě vždy vyprovokovaly k činnosti. Během výcviku často předcházeli sázkám mezi mnou a některým z kadetů. A již tehdy jsem si opakovala, že bych na téhle vlastnosti měla zapracovat, aby mě jednoho dne nedostala do maléru.
No, když to tedy schválil, tak by to nemusela být taková sebevražda. Konec konců budu tam se zkušeným jediem a rangerem. Nemohla bych si přát lepší tým! Vlastně by to mohlo být přínosné. Má první mise se členem řádu…
Obavy pomalu mizí. Místo nich mou mysl zaměstná klapot podrážky. Opakující se zvuk, který mi brání v přemýšlení a dráždí mé nervy jako špatná, nicméně chytlavá písnička. Bojuji s nutkáním muže okřiknout. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Ze všech sil se snažím klapot ignorovat a vnímat jen Thomasova slova.
Ty si vždycky věděl, co říct, aby si dosáhl svého.
Zatřesu hlavou s pobaveným výrazem ve tváři. Tenhle ranger byl výborný znalec bytostí. Dokázal v nich číst, jako v zapnutém datapadu. Což ostatně potvrdil následující větou. V naší organizaci byly ženy vždy v menšině a tak jistě nikoho nepřekvapí, že jsme o to víc s muži soupeřili a snažily se při každé příležitosti dokázat, že jsme stejně dobré ne-li lepší. Strach bylo jen jiné pojmenování pro prohru. Jako kdyby Thomas prohlásil, že na to nemám! Bleskurychle vyskočím ze židle. Zkřížím ruce na hrudi a zamračím se. Jen ze slušnosti muže nepřeruším.
Nemám strach!
Promluvím klidným, avšak důrazným hlasem, který nedával prostor k pochybnostem. Svižným krokem zdolám vzdálenost mezi námi, zastavím se až těsně před rangerem. Napřímím se a pohlédnu muži zpříma do očí.
Letím taky.
Dloubnu svého kolegu ukazováčkem pravé ruky do hrudi. Poté se otočím k odchodu. Dva kroky od dveří se zastavím a promluvím:
Převléknu se do civilu, sbalím si pár věcí a můžem vyrazit. Kde se sejdeme? V hangáru?
Počkám na odpověď a opustím místnost.
Parchant jeden! Takhle mě popíchnout, abych si to náhodou nerozmyslela… Je dobrej, to se musí nechat.
Nepochybuji o tom, že muž přesně takovouhle reakci očekával. Podobné fráze mě vždy vyprovokovaly k činnosti. Během výcviku často předcházeli sázkám mezi mnou a některým z kadetů. A již tehdy jsem si opakovala, že bych na téhle vlastnosti měla zapracovat, aby mě jednoho dne nedostala do maléru.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."
-Přísaha Antarianských Rangerů
- Gnost Kohn
- Mistr Moderátor
- Příspěvky: 1906
- Registrován: 19.9.2009 11:19:07
- Bydliště: Pandemonium
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cassidy Reginleif - Hříšníci a svatí (Gwen)
Antar 4, Jedi Chapter House - Thomasův pokoj
Thomas se podíval na strop a pár vteřin měnil výrazy.
"Vždycky... jak pravíš."
Zákeřně se usmál a tak nějak si tě prohlížel. Při tvém píchnutí do hrudi se napřímil a nadechl. Tvář měl kamennou, ale otáčel se za tebou, jak jsi odcházela ke dveřím pokoje.
"Hm.. Handgár... dobrá, najdu si tě tam. Mám sbaleno, tak... mě nenechávej čekat.
Dostala jsi svoji odpověď a opustila jeho pokoj. Ještě šel za tebou ke dveřím, ale spíše se soustředil na zámek, než na tebe.
"A nic růžovýho, je to mise, ne rande."
Zavolal za sebou ještě, než zmizel ve dveřích. Vzhledem k tichu na chodbě a tomu, že čekal, než budeš pár metrů daleko, možná chtěl, aby ses lekla... nebo jen aby na sebe klasicky upozornil, jak to občas míval ve zvyku.
Thomas se určitě změnil. Dalo se říct, že jeho nové já bojuje s tím starý. Když mluvil o staroušovi, byl vážnější a trošku ustaranější a otevřeně podrážděnějši, když ses mu snažila dostat do hlavy... to byl ten nový Thomas. Ten starý byl ten otevřenější, šťastnější... dokonce i ten jeho pohled, kterým si většinou hodnotil jakoukoli ženu, která kolem něj prošla, byl stejný, jako kdysi, když se na tebe díval "jen" pyšně, jako na jeho studentku.
Thomas se podíval na strop a pár vteřin měnil výrazy.
"Vždycky... jak pravíš."
Zákeřně se usmál a tak nějak si tě prohlížel. Při tvém píchnutí do hrudi se napřímil a nadechl. Tvář měl kamennou, ale otáčel se za tebou, jak jsi odcházela ke dveřím pokoje.
"Hm.. Handgár... dobrá, najdu si tě tam. Mám sbaleno, tak... mě nenechávej čekat.
Dostala jsi svoji odpověď a opustila jeho pokoj. Ještě šel za tebou ke dveřím, ale spíše se soustředil na zámek, než na tebe.
"A nic růžovýho, je to mise, ne rande."
Zavolal za sebou ještě, než zmizel ve dveřích. Vzhledem k tichu na chodbě a tomu, že čekal, než budeš pár metrů daleko, možná chtěl, aby ses lekla... nebo jen aby na sebe klasicky upozornil, jak to občas míval ve zvyku.
Thomas se určitě změnil. Dalo se říct, že jeho nové já bojuje s tím starý. Když mluvil o staroušovi, byl vážnější a trošku ustaranější a otevřeně podrážděnějši, když ses mu snažila dostat do hlavy... to byl ten nový Thomas. Ten starý byl ten otevřenější, šťastnější... dokonce i ten jeho pohled, kterým si většinou hodnotil jakoukoli ženu, která kolem něj prošla, byl stejný, jako kdysi, když se na tebe díval "jen" pyšně, jako na jeho studentku.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160