Výcvik pro Kjorma Falla

[Hayasan]

Už je to celých patnáct let, co byl znovuobnoven Řád Jedi po První Čistce. Řady rytířů i mistrů se pomalu zaplňují a jen málokterý z nich si skutečně v celé hrůze dokáže představit, co Řád Jedi skoro neustál. Jedním z těch, kdo si První Čistkou prošel a skutečně ji zažil, byla i tvá mistryně.

Coruscant, Chrám Jedi, před učebnou A-470 (3932 BBY)

Již pět let jsi trénoval pod vedením lidské mistryně jménem Hayasan Geri. Být padawanem mistryně Geri mělo své výhody. Pokud se nejelo na nějakou misi, nelpěla na tradičním oblékání a ty sis mohl po Chrámě běhat skoro v čemkoliv. Ona sama v Chrámu chodívala oblečená spíše do toho, co se jí líbilo a na nějakou tradici příliš nehleděla. Dávala si ovšem pozor, aby nepůsobila příliš vyzývavě a nikoho nepohoršovala. A to byl vlastně jediný požadavek, který na tebe v tomto směru kladla. Dokonce ti ani moc nekecala do účesu, i když nějaký extrém by ti neprošel. Vlastně, po probuzení sis nikdy nemohl být jistý, zda tvá mistryně bude mít tu samou barvu vlasů, jakou měla včera.
Leč mistryně Geri měla i pár zvyků, které pro jejího padawana nepatřily mezi ty nejpříjemnější. Tak předně, na žádné kompromisy se nejelo. V momentě, kdy se tvá mistryně rozhodla, tak ti neustoupila ani o píď, byť že by se jednalo o nějakou maličkost. Při řešení padawanských průšvihů upřednostňovala to nejpřímější řešení na světě. Prostě ti vrazila pár pohlavků a ústně ti sdělila, co všechno se jí nelíbilo. A bylo jí zcela jedno, jestli ti je jedenáct nebo šestnáct. Větu o tom, že když se chováš jako youngling, tak s tebou bude jako s younglingem zacházet, jsi slyšel prakticky pokaždé, když jsi schytal nějaký ten štulec.
Tvá mistryně nepatřila mezi ty nejlepší šermíře v Chrámu, ale v tvém případě to až zas tak nevadilo, protože i ty jsi byl spíše průměrný. Ale upřednostňoval jsi jiné styly boje s mečem než tvá mistryně, takže jsi studoval u jiných a se svou mistryní spíše jen trénoval. A při tréninku jsi mohl počítat prakticky s čímkoliv. Pokud se to tvé mistryni hodilo, neváhala použít třeba i fint, které jsi viděl používat jiné padawany při jejich půtkách. Což mohlo napovídat, že ty zvěsti o divokém mládí mistryně Geri možná nejsou úplně lživé, i když ona sama je nikdy nepotvrdila, ale na druhou stranu, nijak vehementně je nevyvracela a vždycky se smála těm největším nesmyslům. Nicméně rozhovory na toto téma vždycky sklouzly k poučování o tom, co je a co není chování hodné rytířů Jedi a jak by ses měl správně chovat, co bys dělat neměl a tak podobně.

Společně s ostatními padawany jsi čekal před učebnou na lekci z techniky. Nebylo to nic moc záživného, protože rytíř Tuadh si extrémním způsobem zakládal na každém šroubku. A co hůř, on vyžadoval, abyste všechno znali i vy. V opačném případě neváhal a stěžoval si příslušnému mistrovi.
Ostatní padawani kolem tebe byli poněkud nervózní. Jen málokdo si byl jistý tím, že umí opravdu všechno. Navíc rytíř Tuadh avizoval, že dnes si podrobně prověří znalosti vás všech. Minule ho zrovna vaše skupinka pěkně vytočila, neboť nikdo z vás si nemohl vzpomenout, jak přemostit lokální zkrat na komlinku série KH 325/500, který byl značně specifický a proto prakticky nepoužívaný. Jenže to by nebyl rytíř Tuadh, aby se do vás nepokusil narvat opravdu všechno s tím, že vám to třeba jednou může zachránit život.
Vedle tebe stála i tvá kamarádka, neteř tvé mistryně – Brianag. Blonďaté vlasy, trochu křivý nos a její pihatý obličej doplňovaly šedomodré oči. Byla sice o pár měsíců starší a rozumu by tedy měla mít i o trochu víc, ale s grácií sobě vlastní dokázala do průšvihů navážet nejen tebe, ale i ostatní své přátele. Pokud jsi tedy měl nějaké problémy, většinou si za to mohl poděkovat právě Brian. Tvá mistryně potom nevěděla, koho má připleštit dřív. Jestli tebe, že jsi byl tak hloupý a naslouchal jsi jí, nebo Brian, protože ta byla původkyní všeho. Leč i tvá kamarádka dostávala pomalu rozum a s nějakými přehnanými eskapádami se už počítat nedalo. Ale žádný andílek to pořád nebyl.
Zrovna v tu chvíli, kdy jsi na konci chodby zahlédl rytíře Tuadha s náručí plnou nejrůznějších polorozebraných komlinků, začal ti vibrovat ten tvůj, plně funkční. Automaticky jsi přijal hovor a slyšel jsi hlas své mistryně.
Kjorme, jistě tě bude mrzet, když ti sdělím, že dnešní výuka ti právě odpadla. Buď co nejrychleji na přistávací ploše číslo pět. Sbal si jen ty nejnutnější věci do terénu. Nějaké otázky?
Zeptala se a čekala, zda nemáš nějaké dotazy, které by přímo souvisely s misí, či co tě to vlastně čekalo, protože tvá mistryně měla občas tendence cvičit tvé „přežití v divočině“, což v jejím podání znamenalo několik dní pod širým nebem, vyčerpávající pochody neprostupným terénem, shánění místní potravy plus ráno a večer trénink jak Síly, tak boje s mečem. A občas k tomu všemu přidala něco jako „překvapení“, které ti všechno paradoxně jenom ztížilo. Netřeba dodávat, že ses do Chrámu vždycky vyloženě těšil.
Jenže mezi tím k vám došel rytíř Tuadh a kývnutím hlavy vás pobízel ke vstupu do učebny, neboť za pár okamžiků měla být zahájena výuka. Zřejmě nezaslechl, s kým a o čem se bavíš, ale když se podíval tvým směrem, trochu se zamračil a znovu trhl hlavou směrem ke dveřím učebny. Sám však nevešel a zřejmě čekal, až vstoupíš i ty s Brian.
Ale tím veškeré komplikace nekončily. Brian totiž neposlechla také. Dokonce od tebe o kousek poodstoupila a možná přijala též nějaký hovor, což rytíře Tuadha zcela evidentně trochu popudilo. I když v případě Brian se asi není co divit, neboť i tebe napadlo, že může mít něco za lubem. Nebylo by to poprvé, co by se pokusila narušit lekci, na kterou se z nějakého důvodu nepřipravila. Takže buď hovor skutečně přijala, nebo se jen opičí a doufá, že se vyhne výuce.

------
Jistě to znáš. Hraj jen za sebe, nepředbíhej a hlavně si náš první výcvik (můj z pozice moderátora) pořádně užij

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, před učebnou A-470 (3932 BBY)


Byl další den v mém životě a ač jsem mohl tušit jaký bude, stejně mě dokázal překvapit, jako jiné dny. I když jsem v noci zase moc nenaspal, tak se moje tělo momentálně necitilo nijak unaveně. Po cestě na učebnu moje mozkové závity zatěžovala otázka, která se mě nechtěla zbavit. Specifictěji to bylo hned několik otázek. Jedna se drala před druhou, druhá zase před pátou a čtvrtá zase před tu první. Já si byl jist, že kdybych chtěl, tak se nemusím těmahle otázkama zabývat. Jenže nezbývala pro mě jiná možnost, než si na ně odpovědět. Dřív nebo později by mě dostihly a kdo ví, za jakých okolností by to bylo.
Když jsem byl tedy před učebnou a rytíře Tuadha jsem nikde neviděl, tak začlo třídění mých otázek. Ostatní padawany, kteří byly přitomni nestali momentálně za to abych se s nimi bavil. Bud už se bavili mezi sebou, nebo chodili sem a tam, přičemž dělali nejspíš to co já. Já přemítal o tom, jestli opět budeme vystaveni praktickému tréninku vedeným k funkčnosti komlinku. Posledně se to zvoralo mojí vlastní vinou a já věděl, že kdybych se zbytečně nesoustředil až moc, tak bych to zvládl. Bylo jisté, že jednou to určitě zvládnu. Otázkou však zustávalo zda později než pozdě. Nicmeně připrava, kterou jsem tomu dával od oné doby byla pečlivá, ač času moc ne. Zbývalo už jen přijít na to, zda to zvládnu právě dnes. Přemítání o tehle myšlence bylo hotové a tak přišel prostor pro další.
Tím byl nezvykly sen o mých rodičích, který mě osobně nedával smysl. Než abych přišel na jeho podstatu, rozhlédnu se kolem zda už není poblíž rytíř Tuadh. Nebylo tomu tak, takže stále bylo asi dost času než se ukáže. Letmo spatřím i Brianag jak stojí poblíž mě a mé uvahy jsou ty tam. Vždy, když jí spatřím, na mysl se mi vždy vyjeví náš poslední společný prušvih, at už se jednalo o rozbití několika sošek, kontaminování jedné z venkovních kašen anebo částečný výpadek energetické sítě v chrámu. Vždycky mi zatrnulo a já se obával nejhoršího. Bohužel pro mě, to vždy začínalo tak nevině a zajímavě, že nešlo říci ne. Na jednu stranu se dalo počítat že to neodskáčí sám nebo jenom ona, na druhou však nutno podotknout že čím víc průšvihu bylo za mnou, tím víc to vypadalo že neschopnějšího padawana jen tak nenajdou. Kor když se na to přišlo, že je to naše práce. Víceméně to byla moje uvaha, avšak jestli si to mysleli i ostatní, tak na to nebyl čas se ptát.
V tom se už konečně na chodbě objevil Tuadh, který se přibližoval k nám. Až ted mi však došlo, že nic není tak hrozné pokud si to budu myslet. Hlavně abych to nedaval najevo a vypadal že jsem nad věcí. Když si muj bystrý postřeh všiml plné náruče komlinků, tak se moje obavy potvrdily. V klidu. Bude to dobrý, jen se moc nesnaž a dopadne to lépe než posledně. Jako zázrak na téměř poslední chvíly, začal vibrovat můj komlink a já se v duchu zaradoval. Nadšení opadlo okamžitě, když můj sluch slyšel kdo mě shání a hlavně proč. Po té nastala chvíle ticha a já uvažoval nad položením dotazu. Jak dlouho, kam půjdeme tentokrát, na co se mám připravit anebo jak dlouho tentokrát potrvá než se zbavím negativních učinků jedné svědivé rostliny. Nakonec vyhrálo ticho v mém podání a následované pohledem na rytíře Tuadha jak čeká, až všichni vstoupí do učebny.
Ano budu tam. odvětil jsem krátce do komlinku a schovám jej opět do své kapsy na opasku.
Už ted se mi před očima živě vybavovalo to, jak se budu plazit v bahně pod nepropustnýma výhonkama tisíce keřů, lozit po skalách v chladném ránu a před večerem shánět potravu na vysušené planině. Ač se mi to nelíbilo, hluboko uvnitř jsem byl rád, že podnikám takové náročné treninky. Těžko při treninku, lehko při boji Vzpomenu si na hlášku svého otce a stále se divím kolikrát jí musel přede mnou opakovat, abych na ní, ani po tolika letech nezapoměl. Čas běžel a před učebnou stále stál Tuadh, já a Brian. Podívám se na jednoho pak i na druhého a zvažuji jak se vymluvit. Zadívám se do jeho tváře, přičemž si všimnu napětí v jeho pohledu.
Rytíři Tuadhe, musím vám sdělit fakt, že se nemohu zučastnit vaší vyuky, jelikož jsem byl neodkladně odvolán svojí mistriní na jednu velice důležitou a neodkladnou věc. Snad se neurazíte a pochopíte důležitost mé indispozice na vaší vyuce. Pokusím se to vynahradit při svém příštím volnu. Samozřejmě tak aby to vyhovovalo vám. dodám na závěr zcela diplomaticky a doufám, že mě bez dalších otázek propustí. Přičemž jsem dospěl také k závěru, že si možná bude myslet, že se s Brian zase pokusíme ulejt z vyuky a provést nějakou levárnu. Snažím se trpělivě čekat než dostanu jeho povolení, přičemž mě děsilo když má mistrině vyslovila slovo "nejrychleji".

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, před učebnou A-470
Hlavou se ti motaly nejrůznější sny a vzpomínky, které ti vytvářely mírný guláš a způsobovaly roztěkanost. Moc tomu nepomáhalo ani to, když sis umanul, že neúspěch při minulé lekci byla jenom tvá vina a zapomínal jsi na to, že tu odpověď neznal vůbec nikdo, nejen ty. Nehledě na to, že ses možná zcela zbytečně považoval za špatného padawana, protože tvá mistryně to nikdy ani slůvkem nenaznačila.
Poté, co jsi odpověděl své mistryni, vůbec na nic ses nezeptal a v podstatě jí položil hovor, zaměřil ses na to, abys to nějak vyřídil s rytířem Tuadhem, který byl chvíli dokonce nakloněn tvé žádosti okamžitě vyhovět, jenže to by se na scéně nemohla znovuobjevit Biranag, která se svou mistryní hovořila o trochu déle.
Jedu pryč, prý to spěchá. Naschle,
Brian na to šla rozhodně méně diplomaticky. Dokonce neměla ani tolik slušnosti, aby si počkala na odpověď, prostě se otočila a pokusila se jednoduše zdrhnout.
Rytíř Tuadh na její záda chvilku jen zíral, ale nezadržel ji. Tvářil se trochu nazlobeně. Zřejmě chtěl ještě něco říct, ale nakonec si to rozmyslel a jen zakroutil hlavou. Pokud by sis teď vsadil na to, že se to dozví togrutská mistryně Brianag, která z jejího chování rozhodně nebude nadšená, jistě bys vyhrál. Z čehož vyplývá, že jestli Brian schytá za trest další ze série velmi náročných cviků na „utužení těla a mysli“, jak to nazývala její mistryně, tak opět u tebe bude žadonit, abys byl správný kamarád a cvičil s ní, byť že jsi moc dobře věděl, že takové cvičení za trest je bolestivé a velmi nudné, což byl zřejmě i účel.
Padawane, ty tady počkáš, než si promluvím s mistryní Geri a rytířkou Chyio. A ani Rada tě nezachrání, jestli utečeš,
ještě ti pohrozil rytíř Tuadh, než vešel do učebny. Trvalo asi pět minut, než se znovu objevil na chodbě. S rytířkou Chyio, což byla mistryně Brianag, měl asi trošku delší rozhovor. Tvá kamarádka prostě znovu přestřelila a měla by si dávat na pusu větší pozor. Ty sám jsi nic špatně neudělal, takže s tvou mistryní to čistě teoreticky musel vyřídit celkem rychle.
No, dobrá, můžeš tedy jít. A společně s padawankou Geri se poté dostavíte na soukromé přezkoušení,
propustil tě mávnutím ruky.
Ať tě na tvých cestách provází Síla,
ještě ti po jedisku popřál, aby se nakonec vrátil do učebny a ty ses mohl jít balit, aniž bys tedy věděl, kam jedete, na jak dlouho a co přesně by sis měl vzít. Ale to už byl tvůj problém a musíš se s tím nějak poprat.

------
Do příspěvku mi napiš, co si bereš sebou. Co si nevezmeš, to nemáš

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, před učebnou A-470

Vypadalo to, že nebudu muset čekat dlouhé minuty, než si rytíř Tuadh mojí pravdivost ověří. V ten moment ale zavalela Brian, která mi to vůbec neusnadnila. Ba naopak. Svojí unáhlenosti se sice vymanila z povinosti jít na hodinu, popřípadě čekat na povolení odejít, ale tím se to všechno znásobilo pro mě. Než jsem mohl použít svojí telepatii nebo na ní křiknout byla pryč. Já pouze s polootevřenými ustý hleděl na prázdnou chodbu, kudy odběhla. Podíval jsem se tedy zpět na mistra, jehož výraz ve tváři mi značil tu nejméně vhodnou variantu. Jak já se před několika minutami soustředil na minulost, tak rázem to bylo o budoucnosti. Jak živý obraz se mi před očima promítal film, toho co budu dělat, ač jsem s tím nijak neplánoval. Aniž jsem si to uvědomoval, tak si i sám pro sebe promítam krom obrazu i text. Začne to příjezdem z pikniku po kterém budu rád, že budu rád a bude to pokračovat zjištěním že někdo dostane pokárání od svého mistra, ale já to nebudu. No i když kdo ví jak budu tímhle rozptýlený. Dále budu přemlouván až nakonec povolím a po fyzickém drillu příjde ještě jeden bonusový. Proč jsem se radši ráno neumeditoval až do večera. Posteskl jsem si, ale místo výrazu mírného zklamání či frustrace spíš nahodím překvapivý výraz. Sotva rytíř Tuadh odešel pryč, ověřit si zda moje historka není smyšlena. Tak jsem na okamžik osaměl.
Já? Vždyt já jsem tady ten hodnej a čekající?! podotknu ale stejně šeptem, s obavou že by mě mohl i tak slyšet. Jak já jsem k tomuhle osudu přišel. To už bych byl spokojenější jako vyholený Nerf na ledové planetě. zakroutím hlavou a vyčkávám, než přestanu dělat společnost stěnám chodby jen já. Když se konečně objevil zase na chodbě, musel jsem uznat, že to zase až tak moc netrvalo. I když mě bylo zcela jasné s kým hovořil déle a s kým méně. Po jeho slovech jsem ucitil ulevu.
Spolehněte se že stavím. i když se mi nebude moc chtít, ale mám na výběr? konstatuji sám pro sebe se stále stejným výrazem ve tváři. Jemně jsem se uklonil a též obětoval pro něj i já několik dalších slov.
I vás at provází Síla a děkuji vám. hodím ještě trochu toho usměvu a otočím se ihned k odchodu. Rychlou chůzi zamířím do svého pokoje, kde si chci sbalit jen to nezakladnější. Po cestě už zvažuji všechna pro a proti. Takže jestli to bude odlišné jak posledně či předposledně, tak se mi bude hodit kyslíkový transpirator, abych pod vodou vydržel déle než čtyři minuty a nemusel se furt nadechovat. Pak určitě lepší navigator, uvidím zda nějaký někde seženu. Určitě vodu k pití aspon na jeden den a něco malo k snědku. Když to bude na dýl, budu muset nějak improvizovat. Komlink ten mám u sebe, světelný meč si vezmu určitě.
Po příchodu na pokoj nijak neváhám a dle paměti beru věci z tama kde byly uloženy. Když mám vše připravené dam si to do brašny. Pro jistotu se rozhlédnu po svém pokoji a podrbu se ve svých krátce sestřihnutých vlasech.
Mám vše? Mám vše. ujistím sám sebe nahlas, i když malá pochybnost v podobě toho, že na tu nejdůležitější věc jsem zapoměl ve mě přetrvávala. Mistrině na mě už určitě čekala, ale já se nechtěl honit. Na chvilku se posadím a zkusím si trochu protřidit myšlenky. Už jsem to dělal, není to nic nového. Vnímej přítomnost a soustřed se na budoucnost, minulost tě rozptyluje, tu už nezměníš. Než byl čas, propadnout opět síle zvyku a dostat se do meditační nálady. Tak jsem rychle vstal, přehodil si brašnu přes rameno a vyšel z pokoje. Muj následující cíl cesty byl dostat se rychlou chuzí na přistávácí plochu číslo pět, kde se na mě čekalo.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět

Cesta k přistávací ploše proběhla bez problémů a bez většího zdržení. Už cestou jsi měl tak trochu divné pocity, protože jak ses ke své mistryni blížil, jasně jsi z ní cítil veselost a velmi dobrou náladu, což rozhodně nebylo obvyklé ani v případě nějakého výcviku. I tu sebeotravnější povinnost brala smrtelně vážně a nepřipustila, aby sis z toho dělal legraci.
Když jsi konečně na přistávací plochu dorazil, uviděl jsi svou mistryni ve velmi nezvyklé póze. Opírala se o svou sbalenou krosnu, seděla na zemi, naproti ní seděla i rytířka Chyio a místo toho, aby se obě soustředily a připravovaly na něco důležitého, mastily společně karty. Hru jsi nepoznával, ale ze svého úhlu pohledu jsi jasně viděl, jak tvá mistryně má pod nohou schovanou kartu a pod báglem hned tři. A jen Síla ví, kde byly ty další. Ani rytířka Chyio nehrála čistě, neboť i ta na některých kartách seděla. Takže se dalo usuzovat, že kromě hry se snaží jedna druhou i oblafnout a přechytračit. Obě spojovalo celkem pevné přátelství. Eskapády Brianag z nich udělaly skutečně velmi dobře spolupracující tým, čehož občas využívala i Rada a posílala vás na společné mise.
Hra chvíli pokračovala, a ačkoliv tvá mistryně o tobě velmi dobře věděla, neohlédla se na tebe, jen do tebe pomocí Síly tak trošku rýpla. Dělávala to, když si tě nemohla všímat a chtěla tě ujistit, že o tobě ví.
Ach, to snad ne,
pronesla po další výměně karet. V tu chvíli přišla také Brianag s poměrně objemnou krosnou a zvědavě si scénku prohlížela.
Kjorme, obávám se, že zítra ráno umýváš nádobí. Prohrála jsem,
mistryně Geri se na tebe s úsměvem otočila. Brianag se ti samozřejmě začala ihned trochu pošklebovat.
Moc se nesměj, padawanko. Já prohrála minulou hru, takže ty nádobí umýváš už dnes večer. Samozřejmě až poté, co si dostatečně utužíš nejen tělo, ale i svou mysl opravdu důkladným cvičením. Myslím si, že taková hodina ti jenom prospěje,
rytířka Chyio se na Brianag rozhodně neusmívala a vám všem bylo jasné, proč. Tvá mistryně se k tomu nijak nevyjadřovala a do výchovné lekce své kolegyně nezasahovala, ostatně jako vždycky. Brianag jen trochu provinile sklopila hlavu a vyslala prosebný pohled ke své tetě, nicméně tvá mistryně jen nepatrně zavrtěla hlavou. Svou neteř nikdy nezachraňovala před jakýmkoliv trestem, takže snaha Brian byla úplně zbytečná.
Takže, naši milí padawánci, jak jste si možná všimli, žádný výcvik ani mise se nekoná,
začala tvá mistryně vysvětlovat v momentě, kdy se pohledem na rytířku Chyio ujistila, že další plísnění Brian v tuto chvíli už neproběhne.
Rada mi již před rokem nabízela, že mohu jet na čtrnáct dní na dovolenou. Ale bylo mnoho práce a nechtěla jsem jet jen s tebou, Kjorme, protože jsem si říkala, že bys na naší vůbec první dovolené uvítal nějakou společnost. Haruka nabídku na dovolenou dostala před nedávnem, tak jsme se domluvily, že společně zavítáme na planetu jménem Kamlyn,
nyní ti mohlo být jasné, proč z tvé mistryně dobrá nálada doslova srší. S rytířkou Chyio si tykaly a vždycky se oslovovaly křestními jmény.
Je to malá planetka jen několik hodin letu od Coruscantu. Je prakticky neobydlená. Ale vybraly jsme ji, protože má krásnou a nedotčenou přírodu,
plynule na tvou mistryni navázala rytířka Chyio.
A proč nemůžeme jet do trošku větší civilizace? Třeba do nějakého střediska u moře?
Ihned se otázala Brianag.
Třeba proto, že nechceme strávit celou dovolenou naháněním vás dvou po veškerých zábavních podnicích v blízkém i dalekém okolí?
Odpověděla tvá mistryě na dotaz Brianag. Rytířka Chyio se na Brianag nepodívala moc nadšeně, protože jí tvá kamarádka skočila do řeči, což by samozřejmě neměla dělat.
Tak se podíváme, co naši padawani v tom spěchu zapomněli,
protáhla se tvá mistryně a konečně vstala. Tobě tedy mohlo být konečně jasné, že jste byli oba dva honěni schválně a vaše mistryně prostě využily situace k takovému minivýcviku.
Mistryně Geri ti pokynula a poodešla s tebou kousek stranou. Do věcí ti nehrabala, ale jednoduchým gestem ti dala jasně najevo, že máš bágl rozepnout a všechno ukázat. A když spatřila, co všechno sis sbalil, nebo spíše nesbalil, jen se dvakrát nadechla a usmívat se přestala.
Kjorme, čekala jsem, že na něco zapomeneš, ale v životě by mne nenapadlo, že si nevezmeš ani náhradní oblečení. Navíc jedeme do terénu, což jsem ti jasně řekla. Vážně si myslíš, že tvá tunika je ideálním oblečením? Možná, kdybys mi nepoložil hovor a aspoň na něco se zeptal…,
tvá mistryně se pomalu dostávala do ráže, což mohlo znamenat i to, že jen tak nezmlkne, nicméně tentokrát po dalším nádechu trochu ubrala.
Naštěstí náš spoj letí až za tři hodiny. Počítaly jsme s tím, že se budete pro pár věcí vracet. Takže ty si sbalíš vhodné oblečení i obuv do lesního prostředí mírného klimatu, základní náhradní díly do meče, lékárničku, spacák, repelent, zapalovač, svítilnu, lano, kapesní nůž, ešus, příbor a karimatku,
vyjmenovala všechno, co jsi neměl.
Stan, soupravu na filtrování vody, jídlo a věci na vaření mám já. Oblečení si moc brát nemusíš, máme mýdlo, když tak se přepere,
dál tě instruovala trošku podmračeně. S tvým výkonem rozhodně nebyla spokojená.
Teď běž, promluvíme si potom. A doufám, že tentokrát na nic nezapomeneš,
vyzvala tě, a pokud jsi chtěl něco říct, zvednutou rukou ti dala jasně najevo, že máš mlčet a jít se sbalit.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, Přistávací ploch číslo pět


Už z viditelné dálky, mě zaplavila nevysvětliteltná nejistota, která se mě nechtěla jen tak pronic za nic pustit. První věc co mě zarazilo a čeho si nešlo nevšimnout byly krosny, které ležely poblíž mistrině Geri a rytířky Chyio. Pro některé nezaujaté osoby to mohlo pusobit nijak neobvykle. Jenomže krom toho, nešlo uniknout mému zraku rozdílnost velikosti zavazadel mých a jejich. Bud se se mnou chce rozloučit, protože se stěhuje, nebo jsem něco opoměl. Jakmile byla moje vzdálenost od nich sotva co by kamenem dohodil, nešlo nepoznat, že hrají nějakou karetní hru. Chvilku stojím a pozoruji jejich nečistou hru. Když si povšimnu několika ne zcela nenápadně schovaných karet, pocítím požduchnutí. Za těch pár let, jsem si na to tak zvykl, že mi to v přítomnosti mé mystrině ani nepříjde tak neobvyklé. Chttělo se mi uvažovat jak dlouho jim potrvá jedna hra, načež se ozvalo mírně zklmaná věta od Hayasan. Ne že by mě to netrápilo, ale v momentě kdy se po mojí pravici zjevila Brianag, tak si nešlo nevšimnout mé stupnující nejistoty. Než byl čas si pořádně prohlédnout i její krosnu tak moje oči se upřely na mojí mistrini.
Nádobí? To jdeme zase do domova pro opuštěné sirotky?! malý posměšek od Brian neunikl mé pozornosti. Avšak, když zjistím, že nebudu jediný kdo bude umývat nádobí otočím k Brianag čelem a taky si zahraji na škarohlída.
He he. vypustím ze svých ust ironicky a otočím se zpět. Když už se začínám dozvídat novinky, nestačím se divit.
Tak. Co? Jak? kde? Jaké nádobí teda? trochu ztuhle sleduji její výklad a snažím se vypadat že to se mnou ani nehne, přičemž nevím jestli mám skákat radostí nebo se hanbou propadat. Mlčky je tedy obě pozoruji a nesnažím se nijak, byt náznakem jim skákat do řeči. Aspon bychom splynuli dokonale s okolím. pousměji se nad svojí myšlenkou, kterou bych klidně mohl použít jako odpověd na slova mé mistrině o zábavních podnicích. Když však došlo na pověstné kontrolování zavazadel, ihned začínám uvažovat jak se uspěšně vymluvit. Že jsem si to nepohlídal. Pokárám sám sebe a zamračím se.
Když skončila s prohlídkou mého skromného zavazadla, přišel na řadu její verdikt. Na ten jsem zprvu nijak neragoval, protože jsem nechtěl býti nezdvořilý, ale po další větě už se asi čekalo že něco řeknu. Aspon já doufal, že bych se mohl nějak slovně bránit, než bych byl nařčen neprávem, v tomhle případě právem.
Já doufal, že to bude jen na den. odvětím pohotově v mezipauze. Ačkoliv ve výsledku to vypadá jakoby mě neslyšela. Když konečně vyjádřila svojí nespokojenost nade mnou, tak bylo na čase se zase vrátit zase na začátek. Díky časové rezervě bylo pro mě bez problému dojít si na pokoj, sbalit se pořádně a vrátit se zpět. Nakonec by mi zbyl ještě nějaký čas třeba na zjištění si něco o Komlynu. Nebo Kemlonu? To je fuk, snad cesta bude klidná.
Takže, lékarničku, spacák, náhradní součastky do.... přeříkával jsem si to co si musím jistojistě zabalit, při cestě zpět na pokoj.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj
Jakmile ses začal Brianag vysmívat také, tvá mistryně mírně zakroutila hlavou a i ty sis vysloužil kárající pohled. Jasně jsi mohl zaznamenat varovný signál. Pokud budeš pokračovat tímto způsobem, nemusí dnešní den pro tebe dopadnout moc slavně.
Na tvou výmluvu mistryně Geri nijak nereagovala, možná i proto, že i ty sám sis uvědomoval, že byla pěkně hloupá. Takže se nebylo čemu divit, že tvá mistryně k tomu prozatím nic neřekla, což ovšem neznamenalo, že se nevyjádří později. Teď spíše považovala za důležitější, aby ses pořádně sbalil.

Prohlídka báglu Brianag už také skončila. Čekala na tebe, aby do svého pokoje nešla sama. S největší pravděpodobností i ona něco zapomněla. Jen toho asi nebylo tolik.
Ty jsi bantha,
poznamenala v okamžiku, kdy byla bezpečně mimo doslech a dokonce se začala i chichotat. Zřejmě alespoň něco přeci jenom zaslechla, nebo minimálně viděla.
Kdybych to někomu řekla, tak mi ani neuvěří. Ale neboj, budu mlčet jak hrob. Pokud… pokud se mnou budeš jako správný kamarád cvičit taky,
trochu vychytrale se na tebe podívala a drcla do tebe loktem. Po deseti minutách jste došli na křižovatku, kde se od tebe Brianag oddělila, protože dívčí pokoje byly o kousek vedle. Co se jejího mlčení týče, tak sis mohl být jist tím, že to nikomu neřekne ani v případě, že s ní cvičit nakonec nebudeš. Takže tě rozhodně nijak nevydírala a ani to neměla v úmyslu.
Ty sám jsi ušel ještě pár metrů, bez problému sis otevřel dveře svého pokoje a spatřil jsi skupinku pěti padawanů. Všichni se po tobě samozřejmě ihned otočili, neboť jsi je vyrušil od nějaké práce. Dva z nich se seděli i na tvé posteli. Někteří z nich byli kamarádi tvého lidského spolubydlícího Perena. Kromě něj zde ještě byl ithorian Du, twi ´lečka s černou barvou kůže Seela a dva další lidé, které jsi však nepoznával. Jednalo se o děvče a chlapce tvého věku. Oba měli kratší, černé vlasy a velmi podobné rysy v obličeji. A byli to právě oni, kteří ti obsadili lůžko.
Kjormák koumák,
pronesl ithorian. Mluvil sice stereo, ale rozuměl jsi mu bezvadně i proto, že takto se ti posmívali už jako younglingovi, jelikož jsi nikdy nebyl moc hovorný a spíše jsi mlčel. Neznámý chlapec se krátce zasmál, Peren i lidská dívka zachovávali neutrální výraz.
Nech ho,
zastala se tě Seela jako obvykle. Vždycky se tě zastávala, ale na druhou stranu, ona se zastávala všech.
Potřebuješ něco?
Teprve teď se ozval i Peren. On, Seela i Du se specializovali na léčitelství a chodili tedy na jiné kurzy, než ty.
Řešíme zde jeden projekt a nebyl jsi tu. Sotva jsme začali,
Pokračoval Peren s jasným úmyslem vypakovat tě co nejrychleji ven.
Za dvě hodiny budeme hotoví a musíme to mít ještě dnes,
ozvalo se i neznámé děvče, snad aby podpořilo žádost Perena. Ani jeden z nich se zřejmě nikam stěhovat nechtěl.
Prostě vypadni a vrať se nejdřív za dvě hodiny,
Opět promluvil ithorian. Nikdy k tobě nechoval velké sympatie, ba právě naopak.
Du!
Ozvala Seela a pohledem se ti omlouvala za jeho chování, byť že za něj vůbec nemohla.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Jistě. Spolehni se.odpověděl jsem automaticky po té co Brianag do mě drcla. Zahloubaný do svých myšlenek a hledíc víceméně do země, pokračuji na svůj pokoj. Nebylo nijak pro mě složité poznat, že moje reakce byla přehnaná a to jak já se ležerně připravil, mi na sebevědomí nijak nepřidávalo. Ačkoliv mé myšlenky se vždy soustředily na sebezpytování, sem tam na povrch vyplula i otázka pro mě momentálně nepodstatná. Chtělo se mi vyčinit Brian, že se mohla podělit o to že se jede na dovolenou. Vzápěti mě však došlo, že vše nemohla vědět, takže to bylo jen na mě. Po pár minutách stejně docházím k závěru, že není už co víc řešit a nehodlám se k tomu vracet.
Promin za ten posměšek.odvětím se slabou lítosti v hlase směrem k Brian zrovna, když se naše cesty dělí. Bez dalšího vnímaní dojdu před svůj pokoj a otevřu dveře. Ani se nenadám a udivím se, když spatřím, že můj pokoj není prázdný, tak jak jsem jej opouštěl. Den nemohl pokračovat lépe. prohlédnu si každého zvlášt a přijde mi, že se tu koná příprava na něco nekalého.
Ahoj vespolek. odpovím jim jak se sluší a vejdu dovnitř. Když mi jako první odpoví Du, tak mám náladu odstranit si uši svým světelným mečem. Co jsem komu udělal, že ho zase musím potkat. myslím si sklíčeně, ale přitom se jen mírně zamračím a hledím na Ithoriana. Sice to nebyl nijaký potižista. Já se snažil s ním vycházet, ale spíš jsem to připisoval víc přírodě než jeho egu, že mě nejspíš nenávidí. Při každém jeho setkání a jakékoliv narážky na mě si vybavím naše první setkání. To jsem mu tehdy snědl omylem ovoce a i přes omluvu si vždy našel něco aby mi zkazil den byt i jen částečně. Takže víceméně příčína naší nesouhry byla jasnější než si kdo mohl připustit. Nejvíc ale zaujmou mojí pozornost dva padawani, kteří sedí na mé posteli a ještě jsem je neviděl. To už se tvářím normálně a pohledem se snažím přijít na to co tu dělají.
To je v pořádku, odvětím směrem k Seele a i když zvažuji nějakou ignorující odpověd, tak to po chvilce zavrhnu. Po Perenově dotazu se na něj podívám a bleskurychle odpovídám.
Jen deset minut na zbalení si věcí, jako bych tu nebyl. odvětím a hodlám se co nejrychleji zapakovat a vypadnout zpět na přistávací plochu. Když se po další jeho větě připojí i neznámá padawanka, tak se opět na zastavím abych zase řekl něco já.
Nenechte se rušit, pak budete mít času přes týden. To tu nebudu. Letím na další misi odvětím klidným tonem a chystám se pokračovat v tom co jsem ještě nezačal. Po Ithorianově další připomínce, jsem ale ztratil trpělivost, ale sebeovládání mě neopustilo. Otočil jsem se směrem k němu a přišel k němu tak abychom se dívali navzájem do očí. Skoro by se dalo říct, že se nosy dotýkáme, kdyby byl člověkem. Hned po okřiknutí Seele jsem promluvil. Krátce, stroze a zcela jasně.
Ledaže bych vám já nepřekážel. Hledím stále Duovi do očí a čekám zda on není jediný, kdo si přeje abych se vrátil nejdřív za dvě hodiny. Přitom jsem si dal ruce v bok, aby poznal, že jestli bude pokračovat ve svém nepřiměřeném chování, nemusím se přestat ovládat. Byl jsem si vědom, že kdyby chtěl, tak by dal on první ránu a začal tak šarvátku, ale to by možná ještě dřív zasáhla Seele a ten kluk s Perenem by nás bez potíží kdyžtak odtrhli. Připravoval jsem se na nejhorší, ale snažil se zůstat radši o krok zpět. Sice bych radši vysvětloval své mistrini proč mám novou image, než abych poslouchal její přednášku o tom že nejsem dost ukázněný. Což se dalo říct v jiném směru o mě též.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj
Brian tvé omluvy moc nezajímaly, jen nad nimi mávla rukou. Ostatně, kdyby se ti ona měla za všechno omlouvat, pomalu nedělá nic jiného.

Du pohledem rozhodně neuhnul. Dokonce vstal a rýpl do tebe takovým způsobem, že jsi musel udělat krok zpět.
Kjormáku koumáku, máš nějaký problém?
Jedním krokem překonal mezeru, která ho od tebe dělila, a už zase jste se skoro dotýkali nosy.
Vypadni, nebo tě odsud vyhodím,
dodal a znovu do tebe rýpl. Tentokrát jsi to však čekal a krok zpět tedy nebyl potřebný, protože jsi to ustál.
Du!
Vyskočila Seela, až za ní vlála její lekku a pokusila se vás dva rozdělit. Jenže ithorian byl silnější, takže ji jen opatrně odstrčil, ale dal si pozor na to, aby se twi´lečce něco nestalo.
Prosím, nechte toho! Budete mít malér!
Seela vás skoro prosila, aby aspoň jeden z vás měl rozum a nějak jste to spolu rozumně vyřešili, ale už se mezi vás nepletla i proto, že neznámá padawanka ji chytila za ruku a stáhla k sobě na postel. Zřejmě měla strach, aby nějakou ránu neschytala taky, kdybyste se začali prát. Seela se nebránila a na posteli zůstala.
Je to jeho pokoj, má právo se sbalit na misi,
ozvala se nakonec neznámá lidská dívka, ale na rozdíl od Seely se vás nesnažila od sebe odtrhnout, byť že se tě svým způsobem zastala.
Du neustoupil. Dokonce se tě vlastním tělem pokusil odtlačit, abys musel ustoupit ty. Ale kromě rýpnutí se tě ještě nijak nedotkl, ačkoliv se nezdálo, že by na něj slova jeho vlastních kamarádů nějak zapůsobila.
Peren i neznámý chlapec se na scénku dívali a nezdálo se, že by chtěli jakkoliv zasahovat. Peren dokonce i kousek uhnul a posunul stůl, abyste s Duem měli dostatek prostoru , kdyby nakonec k něčemu skutečně došlo.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj

Uvažuji nad tím zda mi za to stojí ho uhodit nebo ne. Po té co už se nás nikdo nesnažil od sebe oddělit jsem doposavad stále mlčel. Možností jsem měl spoustu, ale sám pro sebe jsem si říkal že mi to za to nestojí. Proč se s ním musím dostat do konfliktu, když to nejméně potřebuji. Zase já! Jen at roste jeho ego. Hodím to za hlavu a otočím se zpětke své skříní.
Kvůli tobě tu nejsem. odpovím částečně rezignovaně, a trochu znechuceně. Vezmu si svojí krosnu a začnu do ní ládovat věci, které mi nakázala má mistrině. Mlčky se přitom nevnímat jak přitomnost Dua, tak ani zvědavé pohledy ostatních zda už je opravdu konec. Jen klid. Až odsud vypadnu a budu mít chvilku musím si zjistit něco víc o Ithorianech. Opravdu Kjorme uklidni se a těš se na dovolenou.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj
Usoudil jsi, že rvačku raději riskovat nebudeš. Tím by se odjezd na dovolenou určitě zkomplikoval a tvá mistryně by tě jistě nepochválila za takové jednání. Zatímco jsi hledal nejen ve skříni, ale prakticky po celém pokoji své věci, Du a spol. pokračovali v provokacích. Zřejmě neměli žádný důvod, aby se drželi dál. Asi spoléhali i na to, že jsou relativně v závětří a pokud by k něčemu nakonec došlo, třeba by z toho nebyl ani žádný malér.

Ithorianův výraz byl tak trochu rozteklý, neboť se ti zcela evidentně poškleboval.
Náš Kjormák není jenom Koumák, on je to i Srabák!
Pokusil se znovu zarýmovat a opět do tebe rýpnul. Ale tentokrát pomocí Síly a ne jednou. Dal si záležet na tom, abys to opravdu pocítil, ale zezadu tě nenapadl. Jen tě dál provokoval. Zatím.
Peren i neznámý chlapec se smáli, dívka mlčela a Seela, ta vstala z postele.
Tohle já poslouchat nebudu! Raději ten úkol vypracuji sama než s vámi,
zamračila se Seela na kluky a odpochodovala z pokoje tak rázně, až se její lekku za ní začala vlnit.
Počkej na mne! Vytvoříme si novou skupinu!
Zavolala za ní ta neznámá lidská padawanka a velmi rychle následovala Seelu z pokoje ven.
Vidíš, cos udělal Kjormáku Koumáku Srabáku? Je to tvoje vina!
Sotva za holkama zapadly vdeře, tak vstal z postele i neznámý chlapec, mračil se na tvá záda a založil si ruce v bok.
Koukej se na nás, když s tebou mluvíme, srábku!
Ozval se i Du a postavil se hned vedle toho kluka. Dokonce i Peren vstal a začlenil se do tohoto malého komanda, které ti s největší pravděpodobností chtělo znepříjemnit následující chvíle. Tvůj spolubydlící se s tebou sice nikdy moc nebavil, ale zase na druhou stranu, tohle bylo poprvé, kdy se postavil vyloženě proti tobě.
S balením jsi byl zhruba v jedné třetině, kluci proti tobě stáli a zatím sice jenom kecali, ale od slov k činům občas nebývá příliš daleko. Též už tu nebyl nikdo, kdo by se tě mohl nějakým způsobem zastat či by mohl situaci nějak usměrňovat. Bylo to už jen na tobě.

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Když jsem pocítil štouchanec, nepatrným pohledem se podívám kdo to byl. Všichni však sedi, tak mi dojde, že si asi Du trenuje používání síly. Jak on se může stát rytířem Jedi? Nechám to být a věnuji se opět balení a snažím se nijak výrazně nevnímat jejich narážky. Akorát si všimnu záda Seely, jak je následována padawankou a společně tu zustaneme jen my čtyři. No to teprve tedka bude zábava. Nyní si pomyslím a dojde mě, že snazší už to být nemohlo. Přestanu s balením a podívám se jak se všichni tři proti mě staví. Stojím sám proti třem a jen mlčky pozoruji jejich nenávistné pohledy. Od Dua jsem mohl očekávat že bude neustále každou chvilku proti mě. Jeho nálada vždycky v mojí přitomnosti klesla na mín než bod nuly. Co se týkalo neznámeho padawana o něm jsem si nemohl být jistý ničím, takže jsem se mohl jen divit že i Peren stál najednou proti mě. Sice jsme se nikdy uplně neskamarádily, ani jsme se moc mezi sebou nebavily, ale zase se mezi námi vytvořil jakýsi respekt. Až do této chvilky to bylo aspon mé zdání. Napadlo mě prvně vyprovokovat Dua pomocí mojí telepatie, ale to by se mi nepodobalo. Druhé co bylo možné, bylo to, že bych prostě odešel a vrátil se za dvě hodiny. Sice moje jistota byla neochvějná v rychlém zabalení a odchod k mistrini, ale zase by to bylo taktak. Poslední rozhodnutí padlo na to abych si s nimi promluvil a doufal že nejsou hloupější než jsou právě ted.
Co tímhle chcete dokázat? otázal jsem se mírným a klidným hlasem a zachoval neutrální výraz ve tváři. Jestli někomu chcete dávat lekci tím, že se budete do něj navážet a ukazovat svojí fyzickou převahu. Tak jste si pravděpodobně spletli planetu. Jestli si chcete ulevit a zbavit se přebytečné energie tak si poslužte! dořekl jsem se zvýšeným hlasem a rozpažil ruce na znamení že se nebudu ten kdo začne první ránu. Než někdo mohl něco učinit, tak se moje ruce z mojí vlastní vůle vrátliy zpět podél těla a já se zase zklidnil.
Sami víte, že já první nezačnu, takže nevím co tímhle chcete získat. Bud vyčkejte a začněte se chovat tak jak máte a jak se od vás očekává. Nebo si dělejte co chcete a doufejte, že ve staří nebudete nad svými neuvažlimy činy litovat. dopověděl jsem a složil si ruce na hrudi a trochu přísným pohledem sledoval jak se dále zachovají.

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, tvůj pokoj

Po tvém proslovu Peren trochu zrudl, neznámý padawan kousek couvl a dokonce i Du svůj pohled směřoval někam nad tvé levé rameno. Zřejmě si všichni tři začali uvědomovat, že jejich chování rozhodně není chvalitebné, a že možná nakonec trochu přestřelili.
My tě nechtěli napadnout,
promluvil nakonec Peren. Jemu celá situace byla asi nejméně příjemná, protože to byl přece jenom tvůj spolubydlící. Nehledě na to, že kdyby k něčemu došlo a nakonec se to vyšetřovalo, tak by se to možná ani neřešilo jako nějaká padawanská rvačka, protože by vlastně byli tři proti jednomu a to si minimálně Peren asi začal uvědomovat. Pokud by tedy ti tři nepadli do spárů tvé mistryně, která by je asi na místě přetrhla.
Byla to jen legrace,
dál tě Peren uklidňoval. Dle toho, jak se tvářil, skutečně nestál o žádné problémy. Neznámý padawan mu přikyvoval a Du pořád pohledem obdivoval prostory nad tvým ramenem.
Máš všechno? Kartáček na zuby? Pastu? Ručník? Pyžamo? Světelný meč?
Do rozhovoru se vložil i neznámý padawan. Ne že by se vyloženě zajímal o tvou výbavu, jen si tě chtěl projeveným zájmem o tvou osobu trochu udobřit.
Je to přece Kjormák Koumák,
poprvé otevřel ústa i Du. Kluci se tě sice nezastali, ale jeho poznámce se už nikdo ani nepousmál.
Jako první se na svou postel posadil Peren. Vedle něj se za okamžik uvelebil i druhý padawan. Jen Du proti tobě ještě chvíli stál, ale když ustoupili všichni kolem něho, nikdo už jeho rýpání nepovažoval za zábavné, tak se stáhl i on. Usadil se obkročmo na židli, ruce si položil o opěradlo a jen sledoval, co budeš dál dělat.
V tu chvíli vešla do pokoje i Brianag. Přes rameno měla přehozenou trochu naditou tašku, ve které asi bylo všechno, co si napoprvé nevzala. S klepáním se neobtěžovala. To by nebyla Brian, kdyby ti skoro nevpadla do pokoje. Však už kolikrát tebe i Perena nachytala doslova se svlečenýma kalhotama… i když vyloženě nahaté vás naštěstí ještě neviděla. Když spatřila sedícího Dua a poté i tebe, zamračila se.
Jsi v pořádku, Kjorme? Neposmíval se ti? Jestli jo…,
odložila si tašku, protáhla si ruce a udělala krok směrem k Duovi, který se trochu ošil a narovnal se. Brian se ještě před pár měsíci bál kde který kluk, protože jen málokoho nepřeprala. Teď se sice už do jisté míry uklidnila, ale pokud bys řekl, co se skutečně stalo, asi by se pokusila Dua prohodit zavřenými dveřmi a hned za ním by letěl jak Peren, tak neznámý padawan. Bylo jen na tobě, jak zareaguješ, protože ti tři výtečníci mlčeli.

---
Mohl by jsi, prosím, oddělovat myšlenky a přímou řeč na zvláštní řádky? Lépe by se mi to četlo

[Kjorm Fall]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj


Když už se konečně někdo z nich odhodlal promluvit, dost mě tím ulehčil situaci. Sice jsem spíše čekal, že když jim k tomu dám svolení tak se do mě pustí. Přesto to byl můj omyl, který pramenil z myšlenek které se mi právě honily hlavou. Místo jasné hlavy bych byl já asi vyprovokoval rvačku v mém pokoji. V tom případě bych asi zklamal svoji mistrini víc než už bych mohl. Ale jak to bývá zvykem, napětí opadlo a přišla víceméně trapná chvíle kombinováná výčitkami. Už to nebylo o tom že by moje tělo bylo napjaté a připravené schytat a taky rozdat pár ran. Raději jsem pozoroval všechny tři, hlavně Perena, který se jako první začal omlouvat.
Opravdu?!
odvětim mu, na první dobrou, přísným hlasem s trochou nedůvěry. Přitom pozoruji hlavně jeho oči a snažím se v nich vyčíst, zda jde o upřimnost, nebo jen faleš. Chvilku zvažuji o nějakém větším monologu z mé strany. Peren však očividně nestojí o problém. Zvlášt po mojem přesvědčovacím proslovu, který jim připomenul kdo jsou a proč tu jsou. I já si to zpětně uvědomil a byl sám se sebou zklamaný.
Kdyby to byla legrace tak proč jsem se tomu teda nesmál?!
blesklo mi hlavou a věděl, že kdybych to vyslovil nahlas, tak bychom mohli začít odznovu. Na druhou stranu je to mohlo srazit ještě níž a dát mi to převahu nad současnou situací. O to jsem však nestál. Většinou jsem preferoval klidný a tichý přístup, který byl pro mě typický. Stále však zbývala možnost otočit se a odejít. Tím bych se vyhnul tomu čemu jsem se vystavil. Přinejlepším bych se vyhnul i něčemu co by mě do budoucna mohlo poznamenat. At už by to bylo pro moje dobro, nebo ne. Když už Peren začal, tak se přidal pro mě neznámý padawan. Očividně chtěl naznačit, že se mám co nejrychleji sbalit, aby mohli nerušeně pokračovat dále.
Světelný meč. Vidíš to....
vyvstala mi zajímavá možnost se světelným mečem, kterou jsem radši dále nerozváděl. Poohlednu se po své nedobalené krosně a uvažuji jak dlouho se tady ještě zdržím. Otočím se právě včas, abych se mohl podívat přímo Duovi do tváře když pronese další svoje moudro. Jen stačím zkřivit pusu a vydat nějaký divný skřek, který se podobal uchechtnutí. Aspon mě to tak přišlo. Pro Dua to mohlo vyznít jako arogantní výsměch. Přesto jsem se takhle vždycky ujištoval že to bylo tak, než jinak. Taky jsem se kolikrát potom divil, když mě stihlo pokárání. Sledoval jsem jej, stejně tak koukal on na mě. Právě tohle byl kličový moment. Ted se na mě mohl vrhnout, tasit světelný meč, nebo na mě pomocí síly shodit celý pokoj. Místo toho se však jen usadil na židli a čekal co udělám já. Další tah byl na mě. Ačkoliv jsem nevěděl, zda si mám v hlavě neustále aktualizovat plán o tom, jak bych se nima vypořádal, nebo mám radši utéct a dobalit si později. V tom se zase náš počet v pokoji rozrostl o další osobu. Já to v ten moment netušil. Stál jsem zády ke dveřím a šel se posadit naproti nim. Z jejich výrazu jsem mohl usoudit nějakou změnu. Já ale v hlavě tvořil další proslov, kterým bych je informoval o tom, že já jim problémy vytvářet nebudu. Až když Brian promluvila, tak mě vytrhla z přemýšlení, ale pro okolí jsem vypadal, jakoby se nic nedělo. Jenom se na ní podívám, tak jako by byla pozvaná a dorazila přesně na čas. Kolikrát nám už takhle vrazila do pokoje, téměř ani nepozdravila a hned se dal očekávat pořádný prušvih.
Po jejím dotazu se podívám na každého zvlášt a pak znovu na Brianag.
Myslíš že bych z toho měl dobrý pocit? Nebo ty? Za ty problémy to mě ani tobě nestojí. Nech je být, at můžem co nejdřív vypadnout z chrámu. Mám dojem že nám dovolená prospěje Brii.
použil jsem svojí sílu a poslal jí krátkou zprávu skrz svojí telepatii a chvilku vyčkával zda mi nebude něco chtít říct pomocí svých myšlenek. Já si byl jist, že by jí došlo jak jsem k ní loajalní i přes všechny ty útrapy. Kdyby za zmlácení padawanu měla dostat ten největší trest, tak se mohla spolehnout že bych byl sní. Rozhodně jsem nestál o to aby pikala za něco za co bych mohl i já, byt nepřímo a jen částečně. Rozhodně bych pak vypověděl, že jsem jí k tomu navedl i když by to pravda nebyla. Ale já jsem byl takový. Ona se zastvála mě a já zase jí. Tak už to prostě mezi námi bylo a nehodlal jsem to měnit ani kdybych znal následky at už by byly jakékoliv. Pak už jsem však vstal a postavil se mezi ní a hochy.
Nic co by stálo za řeč, se nestalo. Jen si dobalím a můžeme jít.
vyrazím ke své krosně abych jí konečně zaplnil do plné kapacity a ještě než kolem ní projdu prohodím jednu peprnou poznámku.
Ty snad vezeš celý chrám.
V duchu se zasměji ńad tímto slabým rozptýlením pro mou mysl, ale rozhodně to nemyslím nijak zle.


-------
Pokusím se na to při dalších příspěvcích nezapomínat

[Hayasan]

Coruscant, Chrám Jedi, můj pokoj

Du na tvůj skřek, či jak to nazvat, reagoval jen mírným zavlněním obou úst. Kdyby měl ostré zuby jako nějaký masožravec, možná by to vypadalo i děsivě. Ale vzhledem k jeho druhu, to byl spíše jen směšný výraz. Nijak však na to nereagoval. Stejně jako Peren, který trochu odvrátil svou tvář. Na podobné reakce byl zvyklý. Jen ten neznámý padawan na tebe čučel, jakoby ses snad zbláznil a on teď nevěděl, jestli má zajít za léčiteli hned, nebo až za chvíli.

Brianag pochopila nejen to, cos jí řekl ústně, ale i to nevyřčené, co ti ostatní slyšet rozhodně nemohli. Nepatrně přikývla, ale nepodnikla nic. Jen po Duovi šlehla pohledem, ve kterém se mísilo pohrdání s lítostí.
Jak myslíš,
odpověděla ti jednou větou na obě sdělení. Tedy i na to telepatické.
Nemůžeš ze sebe dělat otloukánka. Máš právo se bránit,
dodala ještě, aby se vyjádřila přesněji. Ale nijak víc se nehádala, dokonce ani nikoho nepraštila, takže tvé argumenty zřejmě i uznávala.
Poté se jen opřela o stěnu a sledovala tvůj proces balení. Za normálních okolností by ti nabídla i pomoc, ale teď tě nechtěla shazovat před ostatními. Rozhodně by nepovažovala za dobrý nápad, kdyby naznačila, že se neumíš sám ani sbalit.
Po tvé poznámce ohledně stěhování Chrámu se Brian trochu pousmála.
Ne, celý Chrám ne, jenom…,
pomocí Síly si podala tašku a začala v ní něco lovit. Ale ještě nic nevytáhla, protože mrskla dalším pohledem po těch třech.
Vy tu ještě jste?
Zeptala se jich a na Dua se podívala vyloženě vyzývavým pohledem. Ten to zachytil, zřejmě i pochopil a jako první s jakýsími zvuky, které měly znamenat odkašlání, či něco podobného, vypadl ven. Jen o chvíli později ho následoval neznámý padawan. Peren odešel jako poslední. Bez rozloučení a dle toho, jak se tvářil, mu to nebylo vůbec po chuti. Zřejmě se nechtěl nechat vyhánět z vlastního pokoje, ale současné rozložení sil mu už do karet nehrálo.
Sotva kluci zmizeli, Brianag ze své příruční tašky vytáhla flašku… no, čeho jiného, než alkoholu. Jednalo se o Lum, který bývá považován za takové silnější pivo. A hned v zápětí vytáhla druhou.
Myslíš si, že to bude bezpečné propašovat? Večery mohou být dlouhé,
zvědavě se na tebe dívala, aby zjistila, co si o tom myslíš. Tvá mistryně v tomto ohledu zastávala nulovou toleranci. A pokud to nevyžadoval charakter mise, kde by alkohol nemohla odmítnout, aby někdo nepojal nějaké podezření, že není ta, za kterou se vydává, neviděl jsi jí, že by si objednala něco jiného, než džus, pro který měla jakousi slabost.
Nechceš to vzít k sobě? Kdybychom to přelili do tvé flašky na vodu, nikdo nic nepozná a nějaký večer se můžeme na chvíli ztratit,
navrhovala. Jak tak držela ty flašky v rukách, trochu nervózně se ošívala, protože s něčím podobným rozhodně nechtěla být nachytána.
Ty ses mezi tím prakticky sbalil. Sice to chtělo ještě pár věcí v krosně urovnat, protože jsi odhadoval, že by tě to mohlo tlačit, ale to byly už jenom detaily. V každém případě vám dvěma už nic nebránilo v cestě zpět za vašimi mistryněmi. Tedy kromě dvou flašek v rukách Brian, které viditelně rozhodně nést nemůžete, pokud se je tedy nerozhodnete nechat v Chrámu.