Kaas - Smrt je již netrpělivá

[Shisco]

Prolog

KAAS - SMRT JE JIŽ NETRPĚLIVÁ

Psal se rok 3 959 před bitvou o Yavin - 21 094 podle Standardního Republikového kalendáře - a před rokem skončily Mandalorianské války. Pyrrhovo vítězství u Malachoru Pět jednou provždy rozdrtilo mandalorianská vojska, avšak za cenu obrovských ztrát i v řadách druhé strany, rebelských Jediů pod vedením mužů jménem Revan a Malak.
Sithské impérium se srdcem na planetě DROMUND KAAS prosperovalo, po tisíc let stranou od galaktického dění. Nebylo však úplně nezúčastněné, spíše všecho jen tak z povzdálí sledovalo a využívalo tuto pro něj klidnou etapu, aby rostlo, sílilo a připravovalo se na odvetný úder Republice, po skončení války oslabené a zranitelné, za to, že Sithy vyhnala z jejich domovského světa Korribanu a téměř je vyhladila. A tato chvíle se blížila.
Tyto události však jen málo zajímaly KAASE, asi šestnáctiletého lidského mladíka, který se již rok pod vedením mistryně ROSALINE VAIKEN učil využívat své nadání v Síle, aby se mohl stát tím nejlepším ze sithských vrahů...

Dromund Kaas, mistrynin palác, tvé komnaty

Seděl jsi ve svých komnatách na hromadě polštářů a meditoval. Kolem vládla naprostá tma, ale to ti bylo úplně jedno. Stejně si měl zavřené oči, avšak navzdory tomu jsi měl díky Síle dokonalý přehled o prostředí kolem sebe. O předmětech, které ti létaly kolem hlavy a opisovaly při tom široké kruhy. Tma ti naopak pomáhala se soustředit, neboť bránila zraku, aby tě rozptyloval.
Byl tam tvůj oblíbený blaster, kterým jsi zabil svou první oběť ve službách mistryně, ženy, která z tebe učinila svého tajného učedníka a která tě převedla z jednoho extrému do druhého. Z ulice, kde jsi živořil a večeřel krysy, do velkého čistého paláce plného tepla a světla, kde droidi servírovali lahodné pokrmy, jaké jsi do té doby neznal ani ze snů.
Při pomyšlení na uzavřenou etapu svého života tě naplnil odpor a zloba. Ano, zloba je nádherná emoce. Naplňuje silou. Silou můžeš dosáhnout moci. Mocí dosáhnout vítězství. A díky vítězství budou tvé řetězy zpřetrhány.
Mezi předměty, jež kolem tebe rotovaly, jako když planety rotují kolem své hvězdy, se nacházel i světelný meč, který ti mistryně dala, a přestože nebyl tvou nejoblíbenější zbraní, věděl jsi, jak ho používat.
Ucítil jsi její přítomnost ještě předtím, než se chodbou s ozdobnými dlaždicemi začaly rozléhat její kročeje. Ten vjem nebylo možné si s čímkoliv splést.
Vstoupila do tvé komnaty a rozsvítila světlo. Odhalil se ti pohled na ladné, přitažlivé křivky jejího těla. Mistryně Vaiken byla napůl Hapanka, což jí propůjčovalo neobyčejný půvab. Byla asi o deset roků starší než ty, delší černé vlasy jí splývaly po ramenou dopředu a její nádhernou tvář zdobilo decentní abstraktní tetování ještě zvýrazňující její ráz.
Vypadala křehce, ale jak jsi moc dobře věděl, to bylo jen klamání tělem.
"Mám pro tebe úkol, můj učedníku," řekla a přejela tě pohledem smyslných hnědých očí.
"Zdá se, že současný ministr pro tajné služby mě nemá rád a dělá všechno proto, aby zabránil mému kariérnímu růstu."
Mistryně si byla svého půvabu moc dobře vědoma, stejně jako si byla vědoma jistého náboje, který mezi vámi dvěma již delší dobu panuje. Sedla si tedy vedle tebe, ovinula ti paži kolem ramen a přitiskla se k tobě. Ucítil jsi její nezaměnitelnou vůni a dotek její hebké kůže. Přistihnul ses, že se ti trochu rozbušilo srdce.
"Pověz, co s tím uděláme, Kaasi?"

_______________________
Můžeš poděkovat Waylin za to, že se mnou konzultovala věci, ve kterých jsem neměl moc jasno. Díky ní to máš ještě dneska
Hraj jen za svoji postavu, nebraň se myšlenkám, pocitům, vzpomínkám... Příjemnou zábavu

[Morel]

Dromund Kaas, mistrynin palác, mé komnaty

Rosaline...
Pouhý pocit její přítomnosti narušil můj pracně udržovaný několika denní klid. Můj pohled vystřelil přes nepropustnou temnotu vstříc rotujícímu světelnému meči, který málem zakolísal ve své dráze, ale mé soustředění nepolevilo. Zamyslel jsem se nad tímhle nezbedou, co vlastně pro mne znamená? Pro práci raději používám upravený blaster, jenž pevně rotoval po své dráze. Pevný a spolehlivý, přesně jako při mé první práci. Ale tenhle nezbeda si dělal co chtěl. Se světelným mečem nejsem dobrý, ba ani průměrný. Tak co je na něm, tak důležitého...

...je od ní...
Cítil jsem, jak její myšlenky se ubírají ke mně, každý její krok rozechvíval mé vědomí. Vzpomínky na společné výcviky naplnily mou mysl, naše těla ladně dorážející na sebe – dobrá, v jejím případě ladně, v mém pouze dorážející – a její nádherný smích naplňující místnost. Kdy jsem ho viděl poprvé? Á ano, první den, kdy mě vysvobodila z mého předchozího života. Naplnily mě rozporuplné pocity – odpor, vztek, zloba, láska, vášeň – vše se ve mně vířilo... má železná vůle se kolem toho všeho sevřela a já čerpal sílu ze svých emocí. Život v ulicích Kaas City mě mnohé naučil – věřit můžeš jen Síle. Starých zvyků jsem se nezbavil, někde tam stále ve mně je ten kluk, co rozesmál Rosaline použitím Síly pro kontrolu připravených pokrmů – už tehdy jsem věděl, jak je cítit „špatná“ krysa.

Samozřejmě, že nebyly otrávené – možná pouze svou dokonalostí – nic tak chutného jsem před tím nejedl. Celkově můj život se hodně změnil. Už byste pravděpodobně nepoznali mladíka s upravenými delšími vlasy, jenž se svými jednoduchými šaty by mohl splynout v každém davu. Ano, zmizet, to mi vždycky šlo. Rosaline vybrousila mé schopnosti k dokonalosti – dala jim jméno a řád. Nejdříve jsem se měl schovávat v místnosti se služebnictvem a později, když začala mým schopnostem plně důvěřovat, jsem se skrytě účastnil jejích schůzek s jejími sithskými společníky. Nikdy jsem nebyl odhalen. Nikdy jsem neudělal znova tu samou chybu jako s Rosaline.

Ta dál rozvíjela moje schopnosti v Síle, též mi umožnila přístup do její tajné knihovny, abych mohl rozvíjet i schopnosti, jež neovládá. Nezastavili jsme se jen u Síly, naučila mě také diplomacii, taktice přesvědčování, vybranému chování a ještě několika dalším věcem. Ale myslím si, že nejvíc ji bavily naše přesvědčovací hry, poměření našich intelektů a schopností manipulace. A zde asi vzniklo mezi námi něco víc. V tomto tanci vůli se zrodil cit, jenž odměňuje vítěze i poražené.

I když je pravda, že když se jí zdálo, že mé vítězství – ať už v Síle, nebo naší hře – jsou příliš častá, tak mě dotáhla na cvičiště, kde si umíte představit, jak to vypadalo. Znova jsem se podíval na rotující meč... ano, ten nezbeda pro mne rozhodně znamená zábavu.

Místnost zalilo světlo její přítomnosti. Pohled na její ladné křivky a smyslný pohled ve mně probouzel touhu – touhu po něčem víc. Smyslnost její blízkosti byla další zkouškou mého soustředění. Věděl jsem, jak si tuhle hru užívá. Ale tuhle hru mohou hrát dva. Pomalu jsem svými konečky prstů přejel po její dokonalé šíji. Cítil jsem, co to s ní dělá.

Pak jsem se podíval do jejich dokonalých hnědých očích a na rtech mi pohrával nepatrný úsměv.
Zajistíme Vám lepší vztahy s jeho nástupcem, má paní...

[Shisco]

Dromund Kaas, mistrynin palác, tvé komnaty

Mistryně požitkářsky přivřela oči, když jsi ji pohladil. Rozkošnicky vydechla a natočila hlavu, takže jste se octli tváří v tvář.
"To bych byla moc ráda," řekla a její oči se střetly s tvými.
"Moc, moc, moc ráda. A kdyby mě tvá dobrá práce zbavila starostí, také bych se odvděčila," dodala polohlasně a usmála se na tebe svými plnými rty.
"Řekněme, že by se panu ministrovi mohla stát nějaká nehoda... Ale nesměla by na nás ukazovat, že ne?"
Pohladila tě po vlasech a usadila se ti na klín, tváří stále obrácená naproti tobě.
"Ne, my s tou nehodou nebudeme mít téměř nic společného."
Rosaline si všímala, že tě vzrušuje, a ta představa se jí soudě podle výrazu v jejím obličeji i podle postavení jejího těla velmi zamlouvala.
"Téměř nic..." řekla již skoro šeptem.
Někdo by jen těžko přenášel přes srdce, že si ho ostatní nevšímají. Ty ses však naučil tuto skutečnost využít ve svůj prospěch a těžit z ní. V anonymitě se skrývá také obrovská síla. Někomu by vadilo, že podle úředních záznamů vlastně ani neexistuje. Tobě ne. Naopak. Mistryně Vaiken ti ukázala cestu k tomu, jak myslet, pohybovat se a jednat jako pouhý stín, nepovšimnut, nepozorován, přehlížen bez jakékoliv obezřetnosti či podezření.
Být nepozorován. Udělat se tak malým, že pro svět přestaneš existovat. To ti umožní zaútočit tam, kde to tvůj cíl bude nejmíň čekat a kde ho to bude bolet nejvíc, a až bude po všem, opět se vypařit, jako bys tam nikdy ani nebyl. V tom byla tvá největší moc.

[Morel]

Dromund Kaas, mistrynin palác, mé komnaty

Další zkouška mého soustředění a to přímo na mém klíně! Nicméně pohled ze své hravé Roseline jsem nespustil. Naopak své ruce jsem pomalým, hravým tempem přesunul k jejím ladným bokům, kde jsem si ji prudce přitáhl k sobě... Naše tváře se téměř dotýkaly.

„Jak by mohlo... Kaas City je město mnoha nehod,“ zašeptal jsem ji téměř do ucha.

Znovu má mysl nabyla rovnováhy a své myšlenky jsem pustil směrem k nadcházející práci. Na těchto pár jeho posledních dní se stanu ministrovým stínem. Tam kam půjde, tam půjdu i já – nezpozorován, nevnímán, jen pouhý stín ukrývající se v temnotách – a až nadejde ten správný čas, ta správná příležitost, ministr nebude ani vědět, co se stalo.

Ještě toho musím hodně zařídit – zajistit si jeho denní program, informace o jeho strážcích a jeho schopnostech, plány jeho budov, seznamy oblíbených míst, jídel a postelových otrokyň...
Roseline se pohla na mém klíně a já nemohl odtrhnout oči od jejich dokonalých rtů...

é... co jsem to chtěl? Jo, už vím...

Ano, stanu se jeho stínem. Věc, ve které jsem vždy vynikal, nikdo mě nespatří. A tím potěším Rosaline.

„O vše se postarám, má paní,“ podařilo se mi pronést klidným hlasem, navzdory skutečnosti, že naše těla se téměř třela o sebe. K mému ještě většímu překvapení předměty stále rotovaly po svých osách...

Na Sílu se mohu vždy spolehnout...

[Shisco]

Dromund Kaas, mistrynin palác, tvé komnaty

Ruka mistryně opustila tvé vlasy a přejela směrem k tváři, aby tě po ní pohladila.
"Vskutku obdivuhodně silná vůle," řekla, když spatřila rozličné věci kroužící ve vzduchu kolem vás, a zamrkala na tebe svými dlouhými řasami, nijak nelíčenými, nádhernými tak, jak je měla přirozeně. Mistryně se nikdy nelíčila. Zmalované obličeje nesnášela a sama se líčit neměla nikdy zapotřebí.
"Uvidíme, co s tebou udělá..."
Přiblížila se dokonce ještě blíže. Vaše čela a nosy se dotkly. Rosaline zesílila stisk paže, kterou tě objímala. Vychutnávala si to rostoucí napětí a jako by ho schválně ještě o chviličku protáhla.
"Tohle."
Zavřela oči a přitiskla své rty na tvé. Ucítil jsi její jazyk ve svých ústech a zatočila se ti hlava. Veškerá koncentrace byla ta tam a předměty, jež jsi nechal levitovat, v okamžení popadaly na zem.
Líbala tě prudce a vášnivě, ale ne dlouho. Po době, která ti připadala jako doba zoufale krátká, polibek ukončila a kus se od tebe odtáhla, stejně jako tebe trošičku odstrčila. Viděl jsi jí naprosto zřetelně na očích, že v tobě čte jako v otevřené knize a vidí, jak moc bys chtěl ještě, a ani se to nijak nepokoušela skrývat.
"Teď jdi, Kaasi, a vyplň mou vůli," zašeptala. "A nenech mě na tebe moc dlouho čekat..."
Vtiskla ti ještě letmý polibek na čelo a nechala tě jít...

[Morel]

Dromund Kaas, mistrynin palác, mé komnaty

Její dotek mě rozechvíval. Její pochvala mě naplňovala sebeuspokojením. Nemohl jsem odtrhnout pohled od její dokonalé tváře zdobené pouze jejím tetováním, jenž dokreslovalo její krásu jako pouhé jemné políbení v mlze.

Nevěděl jsem, co má na mysli, pouze jsem cítil směsici emocí – očekávání promísené s touhou – ale pak to přišlo. Jak výbuch sopky, zášleh touhy s nezkrotností bouře, naplnil obrovský příval emocí každičkou část mého bytí. Celou svou vůlí jsem soustředil na tento příval, naplňoval se jejími emocemi, houpal se na vlnách extáze – jako by zdálky jsem slyšel zařinčení na podlaze – nenechával jsem se ničím vyrušit ve svém pohlcení. Její emoce byli jen mé.

Na mé koncentraci mi již nezáleželo. Chtěl jsem jen ji... Srazit nás na zem, přitisknout ji k zemi a naplnit každou její buňku rozkoší... A to by byla chyba. Viděl jsem jí to v očích. Naše hra měla mnoho zákrutů a kol – pro náhodného kolemjdoucího by se mohla zdáti dosti nepřehlednou – ale mně její kroky dávaly perfektní smysl. Zatím jsem prohrál bitvu, pokud bych se neovládl, prohrál bych válku. Shromáždil jsem svou vůli a nechal jsem ji odtáhnout se – nic jsem neudělal... to nic mě stálo mnohem více vůle než dosavadní cvičení – tepání v mých spáncích bylo téměř neúnosné. Její slova mi duněla v uších.

Chtěl jsem hned vystřelit splnit její přání, byl jsem tak plný Síly, ale staré instinkty z Kaas City mě zastavily – tohle by byla nejrychlejší cesta do hrobu a jak jsem před chvilkou zjistil, samotnému se mi leží nepříjemně. Vše vyžaduje svůj čas, jak naše hra s Rosaline, tak zpečetění osudu ministra. Proto jsem v klidu posbíral popadané věci, zkontroloval si svůj blaster, meč – chvilku jsem váhal, co s tím rošťákem – a vydal se být novým ministrovým stínem.

Vše připravené na ten správný čas.

[Shisco]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Když ses ustrojený do akce vydal do ulic Kaas City, města, podle něhož ses jmenoval, slunce se chystalo zapadnout za obzor. I tak ho bylo stěží vidět kvůli mrakům, které pluly po obloze téměř jako opona a které dodávaly městu tolik typický fialový nádech.
Méně navštěvovaná místa, jako třeba okolí toho, kde stál možná trochu staromódní Rosalinin palác, se obvykle s příchodem večera zklidnila a vyprázdnila. Noční tvorové žijící v okolí se začínali probouzet k životu. Nebyli vidět, ale byli tam. Cítil jsi, jak se hemží trávou, šplhají po stromech a prohánějí v norách pod zemí v této malé oáze přírody uprostřed bašty civilizace.
Prošel jsi parčíkem vzrostlých stromů a vynořil se na okraji samotného centra města, na místě, odkud šly najednou vidět všechny ty mnohakilometrové výškové budovy a nikdy nepohasínající světla. Někde tam dole jsi vyrůstal.
Věže Imperiální citadely čněly nad všechny ostatní budovy, na jejích vrcholcích svítila červená světla označující bezpečnostní zónu, kam nesměla vznášedla, v pulzujících, pavučinám podobných vzdušných pruzích proudící do všech směrů centra Sithského impéria. Citadela byla sídlem samotného sithského imperátora a nedokázal by ses do ní nepozorovaně dostat dokonce ani ty. Dokonce i kdybys strávil dalších několik desetiletí intenzivním tréninkem, vplížení se dovnitř by stále bylo věcí naprosto nemyslitelnou. Tvůj cíl však nebydlel daleko, věže poblíž Citadely byly plné sídel hodnostářů a pohlavárů, jako byl právě brzy snad již bývalý ministr pro tajné služby.
Muži jako on se obklopovali ochrankou, neboť si uvědomovali, že pokud rozzlobí nesprávné lidi, jejich životnost se může velmi kriticky zkrátit. Dromund Kaas bylo vskutku místo plné nehod, což vydatně přiživovalo přirozenou paranoiu těch, kdož zastávají podobné funkce. Avšak má to i výhodu - když někdo hledá nebezpečí tam, kde není, často ho může přehlédnout tam, kde je.
K diplomatickým čtvrtím létal každých pět minut linkový autobus, takže jedna z možností, jak se dostat blíž, byla zamíchat se do davu lidí a jiných bytostí čekajících na spoj a svézt se.

[Morel]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

S blastrem u pasu a světelným mečem schovaným pod šaty jsem sám čelil zapadajícímu slunci, vychutnával si jeho lehký dotek na tváři a nechával jemný větřík pohrávat si s mými neposlušnými vlasy.

S přivřenými oči, orientující se spíše svými smysli, jsem pomalu vyrazil hlouběji do Kaas City, které mě vítalo jako matka ztraceného syna... Kaas City, mé město, jenž dokázalo i v této své opuštěné části hýřit životem – skrytým životem – mi znovu ukazovalo moudrost umění vychutnávání si okamžiku.

Život dokáže tak okouzlit...

Vrátil jsem své myšlenky ze svého zasnění zpátky k více praktickým věcem, ale to mi nezabránilo si stále vychutnávat zmiňovanou jedinečnost okamžiku. Neboť nikdo neví lépe, jak smrt umí být nedočkavá nápadnice...

než ten, jenž s ní denně tančí...

Světelný meč by přinesl příliš mnoho pozornosti v těchto končinách a vyjít do ulic Kaas City neozbrojen by přitáhlo ještě větší díl nevítané pozornosti. Jednoduché oblečení s blasterem byla dobrá volba. Snadno jsem tak mohl být čímkoliv, co by lidé očekávali v těchto končinách – takže nehoden jejich pozornosti.

Potřeboval jsem, aby hlouběji v centru do mě nenaráželi, abych se jim na každém kroku nemusel vyhýbat, takže jsem nevyužíval Sílu k zneviditelnění, ale nepřestával jsem se maskovat před Silou – ne, tu chybu již neudělám – přesto jsem pro ně byl neviditelný.

Až budu u ministra, tak se teprve zneviditelním.

Mezi okraji stromů se najednou zdvihla Imperiální citadela a mě zaplavil silný odpor. Imperátor. Slyšel jsem, že je nesmrtelný, ale dle mé zkušenosti...

co žije může i zemřít...

Od těchto myšlenek jsem ale raději rychle opustil. Jedna věc je být schopný, druhá být hloupý. A já se rozhodně nehodlal, tak rychle rozloučit se svým životem. Jediný život, s kterým jsem se byl ochoten rozloučit, byl ministrův, což mě přivedlo na tuto autobusovou zastávku.

Uznávám, že vrah jezdící za svou obětí autobusem se může vymykat obecné představě hry „Pláště a dýky“, ale jak jsem již zmiňoval – mě se jedná především o výsledek... a navíc v autobuse poznáte samé milé lidi.

[Shisco]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Po pár minutách postávání na zastávce se ozval zvuk hučících repulzín a na obzoru se zjevil rychle se přibližující vzdušný autobus. Ostatní bytosti na zastávce ti nevěnovaly žádnou zvláštní pozornost a staraly se o své vlastní záležitosti. Oděv, který sis zvolil, svůj účel plnil naprosto spolehlivě.
Stroj hromadné dopravy přistál u stanice a jakmile otevřel dveře, nastoupil jsi a nechal se bezstarostně odvézt až na okraj vládní čtvrti. Dál už autobus neletěl, a ono ani nebylo divu. Jen těžko by někdo z místních zazobaných obyvatel byť jen pomyslel na to, že by využil jeho služeb.
Společně s posledními cestujícími jsi vystoupil na konečné. Zřejmě pracovníci mířící na noční směnu do jednoho z průmyslových podniků, jež lemovaly nedalekou hranici vládní zóny, v níž většina smrtelníků neměla co pohledávat.
Vládní zóna, stejně jako veškerá bezpečnostní opatření s ní spojená, však byla jen na povrchu. Tam, kde se tyčily transpariocelové věže paláců a honosných budov. Byl ale ještě jeden svět - svět, jehož prostředí jsi znal lépe než kdokoliv jiný ve městě. Svět, kam jen vyjímečně zasvítí modravé dromundkaasské slunce...

[Morel]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Cesta autobusem byla poklidná. Lidé nastupovali a vystopovali, lapeni ve svých myšlenkách se tlačící ven a dovnitř, ale nikoho z nich ani nenapadlo vytrhnout se ze svého snového světa, aby mi věnoval třeba i malý díl své pozornosti – byl jsem jen dalším obyčejným kolemjdoucím, jenž jim nestojí ani za to, aby vystrčili hlavu ze svých pevně postavených ulit.

Konečná...

Mnoho lidí si myslí, že vládní čtvrť patří k nejlépe chráněným oblastem Kaas City – že se jim zde nemůže nic stát – užívají si zde své těžce vyparazitované peníze a opíjí se svým klamem. Neboť všichni tvorové Kaas City vědí, že zde není něco jako ... bezpečné místo... a je jen otázkou času, než si se Smrtí připijete naposledy.

Zbrzdil jsem svůj pád do úzkého prostoru stok a nechal jsem se obestoupit stíny. Mé ruce a nohy vystřelily proti stěnám tunelu a já se rychlým tempem vydal vstříc svému cíly. Vyrost jsem v temnotách Kaas City, znám zde každičký kout, každičký uvolněný kámen... každičkou falešnou zátoku a obyvatele v ní – nebezpečné obyvatele.

Kdysi jsem zde byl kořistí skrývající se v temnotách, ale dnes jsem se vrátil jako predátor útočící ze stínů... Pod rouškou Skrytí a Maskování se pomocí Síly rychle ženu kupředu za svým cílem.

[Shisco]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Cesta dolů byla rychlá. Za běhu ses vyhýbal kolemjdoucím, skryt před jejich zraky. Přeběhnout most, po lampě veřejného osvětlení sklouznout o úroveň níže, vyhnout se protiletícímu vznášedlu, jehož řidič tě neviděl. Na okamžik tě oslnilo svými reflektory.
Čím níže jsi mířil, tím výrazněji hlavní město ztrácelo svou masku civilizace a odhalovala se jeho ošklivější, drsnější tvář.
Repulzní vlak vezoucí náklad tě svezl o tři bloky dál, stačilo naskočit na střechu a vystoupit poblíž tržiště, kde jsi za svého mládí měl vytipovaných několik obchůdků, kde se dá dobře nakupovat za pět prstů. Většinou je do roka někdo vydrancoval či vypálil, nadešel čas nájezdu otrokářů nebo si sem sithští žoldáci čas od času zaletěli zastřílet na pohyblivý cíl. Ti nejchudší, kteří každý den bojují o to, aby se mohli dožít toho dalšího, jen zřídkakdy někoho zajímali.
Prošel jsi kolem sotva udržovaného domu červených luceren, jedna z nevěstek postávajících přede dveřmi a čekajících na zákazníka, jemuž by za pár kreditů mohly zahřát postel, se na okamžik zadívala tvým směrem, skoro jako by tušila, že tam jsi. Následně ale odvrátila zrak, jako by se jí jen něco zdálo. Přelud z nedostatku spánku.
Z těchto míst u samého povrchu, z míst, kde jsi mnoho roků zrovna tak přežíval ze dne na den, to byl už jen kousek k dávnověkým odvodňovacím systémům zbudovaným proti záplavám. Už několik dní nezapršelo, tyto tunely ti tedy poskytují skrytý a přímočarý způsob, jak suchou nohou přejít přímo mezi budovy, k nimž jsi měl tak dychtivě namířeno...

[Morel]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Temné ústí tunelu se rozprostíralo za mnou a „lepší čtvrť“ zářila nade mnou. Tolik k bezpečnostním opatřením vládní čtvrti. Teď už jen zbývalo vyšplhat se nahoru a najít ministrův palác...

Ale nejdříve si budu muset zajistit dostatek informací o ministrovi a jeho společnících. Nikdo nemá rád překvapení při práci. Někde by tady měl být archív s přístupem do veřejné databáze, tam bych mohl nalézt více potřebných informací – ministrův časový harmonogram... plány budov, v nichž se pohybuje... nějaké ty drby z bulváru... a mnoho dalších drobností, jež pro mě mohou znamenat nepatrnou hranici mezi mou a ministrovou smrtí...

Takže vzhůru za poznáním! Dobrá, nejdříve se musím vyhrabat tady z tohoto bláta... Jak se mi mohlo podařit projít suchou nohou těmi nejhoršími stokami, jež Kaas City nabízí, a pak skončit v tomhle... Dobrá, budu si říkat, že je to bláto.

Po očištění bot od „bláta“ jsem pomocí Síly vyskočil na nejbližší římsu. Kaas City jako většina galaktických velkoměst je plné různých delikátních úrovní, kterými můžete snadno prosvištět volným pádem, ale opačný směr bývá o dost těžší. Obzvláště, když většina zdejších obyvatel nemá ráda, když je někdo ze „Spodiny“ otravuje – třeba jen svou existencí. Často totiž zapomínají, že i oni v této velké a rozmanité společnosti pro někoho znamenají „Spodinu“. Dokonce i sithští lordi pro někoho znamenají „bláto“ na podrážce.

Naštěstí tyto problémy řešíte pouze, pokud si vás někdo všímá. Jinak si v klidu můžete zdolávat jednotlivé úrovně a nenechávat se nikým zpomalovat. Nechávat se Silou nést od jedné římsy k druhé, od vznášedla ke vznášedlu a to vše pod rouškou své neviditelnosti. Velice příjemná cesta do archívu.

Samozřejmě se nesmíte zapomenout dívat pod své podrážky, neboť i nepatrné detaily mohou být smrtící...

[Shisco]

Dromund Kaas, v ulicích Kaas City

Úspěšně jsi se vyškrábal z kanálů pod městem a poté, co sis v duchu řádně zanadával, si očistil boty od hmoty neurčitého původu a značného zápachu, jíž ses v posledních etapách cesty musel brodit.
Cesta vzhůru proběhla bez jakýchkoliv obtíží, propletl ses úrovněmi mezi kolemjdoucími snoby, již si tě vůbec nevšímali dokonce ani ve chvílích, kdy jsi skákal salta z budovy na budovu a létal vzduchem, jak moc byli zabraní do svých veledůležitých záležitostí, a zanedlouho jsi již stanul před budovou městského archivu.
Vešel jsi do vestibulu a odtamtud zamířil po širokých schodech z leštěného obsidiánu nahoru do oddělení stavitelství a inženýrství.
A sotva jsi vkročil do sálu, všimnul sis na recepci stojícího Sitha. Byl oděný v dlouhém plášti, jejž měl rozevřený tak, že šly vidět prostorné vnitřní kapsy. Sith byl člověk jako ty, a ono ani není divu - většina sithských pánů jsou lidé, vzhledem k humanocentrické povaze společnosti Dromund Kaasu i Impéria samotného.
Našel sis hezké místečko s terminálem schované za zdí z tlumenými modrými světýlky svítící serverovny a začal vyhledávat.
Jakmile jsi však otevřel výsledek vyhledávání, který vypadal, že by mohl být to, co hledáš, objevilo se na dvourozměrném displeji konzole vyskakovací okno:

Kód: Vybrat vše

CHYBA: NEMÁTE DOSTATEČNÁ OPRÁVNĚNÍ K PROCHÁZENÍ TOHOTO ADRESÁŘE. PROSÍM PŘILOŽTE IDENTIFIKAČNÍ ČIP PRO OVĚŘENÍ

"Co tím myslíte, že tady není?!" obořil se sithský pán na mladou dlouhovlasou Zeltronku stojící za pultíkem.
"Omlouvám se, lorde, ale pan Limae tady není," snažila se pracovnice archivů Sitha mírně chvějícím sehlasem uklidnit.
Sith ji propaloval očima a Zeltronka dělala, že tam není. Ani jeden z nich ti nevěnoval žádnou pozornost.
"Jak jako není? No tak ho urychleně sežeň, ty náplavo!" zařval.

[Morel]

Dromund Kaas, městský archív

Městský archív, úžasné místo plné architektonických skvostů, kde člověk snadno nalezne klid a většinu informací, co hledá. Dokonce i pár, které nehledá, pokud se dostatečně dívá kolem sebe.

Nebezpečně vyhlížející Sith, který otravoval místní knihovnici, patřil přesně k tomu druhu informací. Chvilku ho pozoruji a nenechávám se rozhodit provokativní hláškou mé konzole – existují i jiné způsoby, jak získat informace. A Sithova nepozornost by mohla být k jednomu takovému způsobu velmi nápomocná....

Kluk by si měl dávat pozor, na co šlape...

Nepatřím k vyznávačům krádeží, ale nenechám si ujít příležitost, když se mi tak sama nabízí. Navíc bych mohl potřebovat odvést pozornost v záležitosti ministrovy smrti – zanechaný osobní předmět na místě činu může být opravdu velká nepříjemnost pro nebezpečně vyhlížejícího Sitha. Alespoň si příště bude dávat pozor, po čem šlape.

Pomalu pod rouškou Zneviditelnění a Zamaskování se vydám k nim a dávám si velký pozor, abych nevzbudil jeho pozornost. Stačí pokud opatrně vyprázdním obsah jeho vnitřních kapsiček. Takové vnitřní plášťové kapsy mohou skrývat mnoho zajímavých věcí...

Ne tedy, že by se na mou úroveň bytí v mém minulém životě často dostávaly osoby se sithskými plášti, ale měl jsem dost zkušeností s krádežemi jídla, abych věděl, že ty nejdůležitější věci si člověk nechává při těle.

Jen doufám, že jsem ve skrývání tak dobrý, jak si myslím... to brzy zjistíme...

[Shisco]

Dromund Kaas, městský archiv

Sith, poté, co ses k němu přikradl, nic nezaregistroval, dokonce ani když jsi mu začal prohmatávat kapsy zevnitř pláště. V Síle jsi z něho cítil skoro až zvířecí hněv, byl rozlítěn natolik, že chtěl někomu ublížit.
"Udělám, co bude v mých silách," špitla vystrašená Zeltronka a odběhla do sekce vyhrazené pro personál. Sith se na ni zahleděl a tiše zavrčel jako podrážděné zvíře.
Pod pláštěm měl klasický světelný meč, jehož rukojeť jsi opatrně nahmatal tradičně u levého boku. V první kapse byl maličký přístroj pro dýchání pod vodou, v další měšec s kredity, načež ve třetí jsi nahmatal něco, co mělo tvar jako čipová kartička. Vytáhnul jsi ji tedy, se vší opatrností, když vtom se Sith prudce otočil a tys jen tak tak stihnul ucouvnout. Sith tě sice neviděl, ale to ještě neznamenalo, že tě nemůže nahmatat.
Natáhnul ruku směrem, kde to cítil. Naštěstí to byl směr trochu jiný než kde jsi stál teď v bezpečné vzdálenosti.
"Co to má být?!"
Sithovi skočil z opasku do dlaně jeho světelný meč. S hlasitým klap-bzzz aktivoval krvavě rudý energetický paprsek.
"Pan ředi- Áááááááá!"
Zeltronka vracející se po vyřízení záležitosti vykřikla, když uviděla Sitha tyčícího se se zažehnutým světelným mečem v ruce, a jedním skokem se vrhla pod pult.