Čistota půl zdraví (Lilith)

[Marinho]

Události či chování postav vychází z cannon komiksu "Boba Fett - Agent of Doom". Podobnost s historickými událostmi či postavami je čistě náhodná.

Gulma - v útrobách lodi Azgoghk

Již dva dny jsou "ubytovací prostory" téměř prázdné, až na několik desítek výjimek byl urychlen proces testování. Na Gulmar jste dorazili s mírným zpožděním, které ovšem nesl dr. Leonis Murthé jen velmi těžko a v nejtěžších chvílích musel sáhnout ke své železné zásobě pacientů. Nyní již jen netrpělivě přecházel po své laboratoři a občas vyhlídl ven, jestli se již venku nezačíná něco dít. Krom asi stovky stormtrooperů, kteří hlídali perimetr kolem lodi bylo všude ticho a mír. Jeho laboratoř byla naprosto vyčištěná, všechny nástroje vyčištěny k dokonalosti, nikde se neválel ani kousíček těla, zeď bez cákanců krve a motory pracovaly posledních pár hodin jen na standardní palivo. Ty jsi právě dokončil obchůzku ve svém sektoru v levé části lodi, když za tebou přišel tvůj nadřízený Nyko Brivek.

Potřebuju pár lidí vyslat spolu se stormtroopery, aby pomohli shromažďovat ty zrůdy zde na lodi. Za pět minut tady přiletí transportér, který tě zaveze na sběrné místo. Tvůj úkol bude, aby se sem dostali všichni bez nějakých pochyb. Sice pochybuju, že v rukách drželi nějakou zbraň někdy, ale opatrnosti není nikdy dost.
Po instrukcích ti zasalutoval a pokračoval dál ve svém kurzu.
A neber si sebou zbraň, musí ti důvěřovat. Však to znáš už dost dobře ne?
Dodal a poté zmizel ve spleti uliček.

[Heinz]

Gulma - na lodi Azgoghk

Kdyby se mě někdo zeptal, co mi na týhle podřadný špíně, kterou tu hlídáme, vadí úplně nejvíc, odpověděl bych okamžitě – ten jejich odpornej pach. Páchnou jako zdechliny, jako rozkládající se mrtvoly... a co hůř, každý z nich svým vlastním, jedinečným způsobem. Člověk by moh' projít všechny skládky, slumy a kanály v celý galaxii a stejně by ani zdaleka neobjevil tolik různých hnusných pachů jako tady. Z toho by se jednomu chtělo blejt.
Ale jeden se musí obětovat, když jde o vyšší dobro, konečně, je to moje povinnost!
Je škoda, že to, co tady pro Impérium a Císaře děláme, nikdo pořádně neocení. Většina těch napomádovaných blbečků z akademií a výcvikových center by na tohle neměla koule, ti se radši honí za rebelskou pakáží... ale my, my skutečně jednáme. To my vysekáváme cestu, po který přijde nová společnost vyvolených, to my jsme průkopníci Nového Řádu!

Rutinní hlídka na bloku B, mým bloku, byla nudná... jak jinak – tak jako vždycky, když se vyklidí většina cel. V takových chvílích mi dochází, že i když je mi líto i mých bot, protože se při kopání do šmejdů obvykle zašpiní, přesto jsem radši, když máme plný stavy. Bez těch hybridů tu je zkrátka nuda.
Nakonec jsem byl rád, že si jeden z posledních zbylých špinavců dovolil dotknout se mě. Reflexivně jsem ho chytil, tu hnátu mu zkroutil a pak tlačil na mříž tak dlouho, dokud mu kosti hezky hlasitě nekřuply. Jasně, není to nic moc, ale já si vystačím s málem, alespoň teda když jde o něco, cokoli, co by nabouralo ten ubíjející stereotyp...
Ale teď se konečně chystáme doplňovat stavy, brzy bude práce nad hlavu. A jsem za to fakt rád.

Vyslechnu rozkaz bez jakýkoli známky emocí, ani jedním mimickým svalem nedám najevo, že podstatná část mýho já není z toho, že musím jít jednat s těma zrůdama, moc nadšená. Nechuť ale okamžitě lety vycvičeným mentálním trikem potlačím, mně rozhodně nepřísluší zpochybňovat rozkazy nadřízeného nebo se jim, nedej Císař, protivit.
„Ano pane!“
Sklapnu podpadky a chystám se odejít, ale pak mi dojde, že ta chamraď určitě nebude znát jediný slovo v basicu. Jak by taky takoví zaostalí šmejdi mohli znát civilizovaný jazyk?
„Pane, budeme mít k dispozici protokolárního droida?“
Skvělý, jít lovit zvířata s pomocí idiotskýho plecháče... omyl přírody naháněnej omylem techniky.
Ale ať už je odpověď jakákoli, vyrazím do zbrojnice odevzdat zbraně a pak rovnou na k transportéru.

[Marinho]

Gulma - na lodi Azgoghk

Tvůj požadavek o protokolárního droida Nyko buď neslyšel, nebo jej zkrátka ignoroval. Vydal ses tedy do zbrojnice, kam jsi odevzdal zbraně a vyšel jsi ven z Azgoghku. Tam již čekalo několik transportérů.
Sepp Ak'zri?
Oslovil tě jeden z důstojníků-stormtrooperů. Který z nich to byl jsi mohl odhadnout jen podle toho, která helma se na tebe dívala.
Mám na starosti bezpečnost transportu a Vás osobně. Můžeme vyrazit? Transportér je připraven.
Ohlásil se ti důstojník a pokud jsi připraven, doprovodil tě až do transportéru. Transportér představovala loď, jejíž vnitřní prostory byly upraveny pro přepravu velkého množství materiálu. Vnitřní přepážky byly odstraněny. Vchodem, určeným jen pro přední část lodi jsi vešel dovnitř. Stroze, ale čistě zařízená místnost kontrastovala se špinavým, smradlavým a jen proudem vody čištěným nákladním prostorem. V přední části cestovali spolu s tebou i dvacítka stormtrooperů. Cestou si sdělovali rady a tipy, jak zpracovat dav, aby šel tam, kam potřebuješ. V rohu stál i protokolární droid, zatím deaktivovaný. Loď se hned po vašem nalodění zvedla a letěla na shromažďovací místo, kde se již činily pořádkové jednotky Impéria. Na prostranství již bylo shromážděno několik stovek zelených postav, obklíčených ozbrojenou stráží. Dav se choval mírumilovně a nebyla vidět jediná známka odporu.
Myslím, že se nám nepodaří naložit všechny, a určitě nám velení nepošle další transportér.
Promluvil důstojník, když se rozhlížel po obrovském davu.
Máme je nahnat do transportéru, nebo s nimi chcete promluvit?
Zeptal se důstojník a předal ti velení nad celou operací.

[Heinz]

Gulma - Azgoghk, transportér

Rychlým krokem se dostanu k transportéru a s uspokojením zjistím, že plastoví hoši už jsou připravení.
Další výhoda mý práce, jinde by mi tihle 'elitní vojáci' srali na hlavu, protože jsou přece ti lepší, ti s lepším výcvikem, ti chytřejší a schopnější... hovadiny, všechno jsou to debilní hovadiny! Ale tady? Tady jsem doma já, jsou na mým písečku. Tady jsem to já, kdo má moc!
Přikývnu, když uslyším svý jméno, a dovolím si malý pousmání. Mimo jemnýho úsměvu však jeho hlášení vyslechnu s tváří pevnou, až záměrně napnutou, koukám mu přímo do černých štěrbin helmy, to znamená do očí... Zkrátka přesně tak jako ve svých představách, když si někdy o volnu dovolím přemýšlet o sobě jako o veliteli. Poslouchám plasťáka a cítím se skvěle.
Ano, lov může začít.
„Můžeme vyrazit.“

Odmítám hovořit s kýmkoli, kdo je na palubě - kromě velitelů družstev. A i s nimi jenom tehdy, když to bude nezbytně nutný. Což teď není. Zatím jen koukám z okna a vyhlížím místo přistání. A samozřejmě poslouchám ty sněhuláčí průpovídky, jsou totiž tak blbý, že mě nutí se v duchu smát. Amatéři.
Konečně zahlédneme náš objekt zájmu, náklad – nové přírůstky. Koukám na ty zrůdy a mísí se ve mně hnus s radostí, sice je to odpornej svrab, ale alespoň se konečně nebudeme nudit.
Ale teď to musíš zvládnout, nesmí ti začít panikařit,
aniž si to uvědomím, můj vlastní vnitřní hlas se změní na hlas instruktora,
jinak selžeš, zklameš nadřízené a s nimi i Imperátora. A to je nepřípustné.
Důstojník stormtrooperů promluví. Nechám si chvíli na promyšlení, ale pak přitakám.
„Máte pravdu, všichni se nevejdou. Berte přednostně dospělé, produktivní jedince, starce až dodatečně. Abyste nevzbudili paniku, rodiče s dětmi nechte pohromadě. Až bude maximální kapacita transportéru naplněna a náklad zabezpečen – tím myslím i zavřené dveře - ,“měli by být zvukotěsné, „postřílejte všechny, kteří se nevejdou. Ale všechny, seržante, nikdo nesmí uniknout. Nikdo nesmí přežít, za to mi ručíte. Během nakládání ale nesmí padnout jediný výstřel, rozumíte?“
Tak co, vy 'eliťáci', budete schopní splnit rozkaz, ať bude jakýkoli? Jste vážně - skutečně věrní našemu Císaři, nebo jste jen banda tupých plasťáků, co? Zastřelili byste vlastní matku, vy rádoby 'elitní' parchanti? Protože já jo, já jo! Ale potřebuju, abyste to dokázali i vy.
Sleduju důstojníka se stále stejným nečitelným pohledem, vycvičeným lety dřiny v SAGroup i COMPNOR, pochybuju, že v něm může zahlédnout alespoň útržek mých myšlenek. Nakonec se ale odvrátím a vyrazím k východu.
„Nejdřív si s nimi promluvím. Aktivujte droida, půjde se mnou.“
Já se toho šrotu dotýkat nebudu.

Gulma - nástupní plošina transportéru

Vstoupím rázným krokem, hruď vypnutou, bradu hrdě vystrčenou, rovný jako sloup. A taky jsem sloup, sloup Impéria vztyčený na osvobození týhle planety od špíny untermenschen.
Tahle zvířata budou líp poslouchat, když jim to rozkáže jejich vlastní vůdce.
„Jsem Ak'zri, zástupce laskavého Impéria a musím hovořit s vaším zástupcem! Vaše země je v ohrožení!“
Ani nemusím řvát, protokolární droid má zabudovaný megafon. No vida, to věc značně ulehčí. Nehnu se, když droid překládá, jen dál s pevným výrazem shlížím na podrasu pode mnou.
Hnusnej zelenej sopl...
Konečně se ke mně začne šourat jeden z těch otrhanců – asi stařešina, nevím, všichni vypadaj stejně. Stejně hnusně. Nevykročím mu naproti, ať je jasné, kdo je tu pánem, jen pokynu plastikům, ať ho pustí nahoru.
„Náčelníku, zástupče svého lidu, poslouchej varování a přijmi pomoc, kterou vám náš mocný Císař poskytuje, vaše země bude spálena sluncem,“ aby to to tupý zvíře pochopilo, ukážu ke slunci, „slunce bouchne a sežehne všechno, co je v dosahu, včetně vás. Shoříte na popel, jestli nepůjdete s námi! Musíte opustit tuto planetu! Veď svůj lid do naší lodě a budete zachráněni!“

[Marinho]

Gulma - obsazená vesnice

Rozkaz pane.
Odpověděl důstojník a tvé instrukce předal pomocí vysílačky dál. Na vyžádání k tobě přibelhal jeden z davu Gulmaridů. Byla na něm vidět těžká ruka času, vrásky mu ještě více přidávaly na nechutnosti. V ruce měl hůl, ověšenou všelijakými serepetičkami, jeho oblečení bylo také mnohem více zdobenější než u ostatních. Přišel až k protokolárnímu droidovi. Stormtrooper, který ho obsluhoval ho přepnul na obyčejný reproduktor.
Habadaba dab badabad. Dib di daa ...
Začal žvatlat náčelník. Takto pokračoval nějakou chvíli, než přestal a droid měl příležitost překládat. Náčelník se během překládání podíval na slunce a určitě by byl schopen odpřisáhnout, že jejich nejbližší hvězda se opravdu zvětšuje a dokonce i víc pálí než tomu bylo dříve.
Jsem náčelník Lightfoot. Vážíme si vaší pomoci a bylo by mi ctí poděkovat vašemu náčelníkovi osobně. Kde bude náš nový domov? V této velké lodi?
Přeložil slova náčelníka droid. Náčelník, shrben a hlavu natočenou směrem nahoru k droidovi vypadal opravdu bizarně. Počkal na tvou odpověď, a poté se vrátil k zástupu. Davem se začal šířit rozrušený hovor v neznámém jazyce, což způsobilo zvýšenou pozornost okolo stojících stormíků. Pak se dav začal hrnout směrem k lodi. Nebyl to žádný chaotický úprk, ale poměrně spořádaně procházely zužujícím se uličkou tvořenou vojáky. Staří jedinci byli zastavováni a shromažďováni mimo.
Toho náčelníka máme naložit, nebo nechat venku?
Zeptal se důstojník.
Budete chtít dohlédnout na vyčištění oblasti? Můžeme vám zařídit transport na Azgoghk později.
Zeptal se ještě, když bylo nakládání téměř u konce. Stále venku zbývalo přes sto padesát jedinců, přibližně třetinu tvořili starci, zbytek byly samice a mláďata.

[Heinz]

Gulma - vesnice

Leta výcviku mi zabrání odstoupit od té zrůdy... a nebo ji pozvracet. Je vážně odporná, jak se jí vlní ten vrásčitý ksicht, když vidím ty vředy na její tváři... když ji cítím, jak páchne. Stačí jediný pohled na tuhle odpornou věc a vím, že dělám správně. Tohle je omyl přírody, důkaz, že i příroda má smysl pro humor... I když pěkně zvrácenej.
Začne něco žvanit a já jen děkuju Císaři, že neprská... ten smrad bych ze sebe nikdy nedostal.
Na jednu stranu jsem rád, že civí neustále na droida, vsadím se, že nic podobnýho nikdy v životě neviděl, možná ho dokonce považuje za něco nadřazenýho nám... hloupej hnusák..., ale hlavní je, že mu nemusím věnovat takovou pozornost. I když... je tak odporný, že je až fascinující... jako když se nemůžeš přestat koukat na starou, červy prolezlou mršinu a máš chuť do ní dloubat klacíkem...
Bez vás se galaxie rozhodně obejde.
Droid to jeho nesmyslný pindání přeloží, čímž mě donutí na tváři vykouzlit samolibý úsměv... jde to jedna radost! Samolibost ale rychle přetvořím do hraně milýho výrazu, nechci, aby ten tvor nabyl podezření... i když, to bych ho asi přeceňoval. Tenhle by nepoznal, že mu někdo míří do ksichtu kvérem, dokud by ji neměl skrz naskrz spálenou.
„Ano, tuto loď od nynějška zvěte domovem!"
A taky jatkama...
"Náš náčelník na vás na ní bude čekat.“
Mám radost, jak nádherně se plán daří... a jsem pyšný - na Císaře a Impérium, že svět zbavuje těchhle rádoby ras, které zamořují čistý svět, i na sebe, že v tomhle ušlechtilým úkolu můžu hrát svou roli... jsem vyvolený!
Nechám se v myšlenkách trochu unést, proto mě nejprv trochu rozčílí, když mě plechovka přeruší... ale pak si ihned uvědomím, že úkol ještě neskončil...
„Naložte ho, je to místní autorita, bez něj se budou bouřit. A nebo budou podezřívaví. Ať má pocit, že na naloďování dohlíží sám...“
Dotaz mě překvapí a v první chvíli chci jasně odpovědět, že nezůstanu – moje místo je přece na lodi, abych zajišťoval pořádek! Jenže pak zahlodá jiná myšlenka, proč si za dobře odvedenou práci nedopřát malou odměnu? Jestli budou mít náčelníka, nebudou dělat problémy. A tam nahoře už na ně čekají ostatní dozorci, ti mají přece na starosti selekci a dodatečnou čistku v ionizačních komorách! Ano, mám přeci právo na tuhle malou odměnu!
S potěšením v hlase přitakám:
„Ano, dohlédnu na to, nechte mi tu desítku svých mužů a protokolárního droida, desátníku.“

Zůstávám zdánlivě v klidu, ale prsty už mi brní nedočkavostí... ještě chvilku, pár minut... a dostanu svou malou odměnu... A pak se zavřou dveře a vzápětí transportér začne stoupat. Moje chvíle nastane. Konečně!
„Dva muži na průzkum okolí, hledejte nějaký sráz, jezero nebo něco podobného.“
Začnu udávat rozkazy do vysílačky, zatímco s droidem sestupuju k davu zrůdiček.
„Další transport pro vás už je na cestě, jen musíte vyčkat.“

[Marinho]

Gulma - vesnice

Důstojník se chvíli věnoval rozdělování rozkazů. Když jsi chtěl poslat vojáky na průzkum, otočil se k tobě. Nákladní loď mezitím mizela v dálce a zeleníci, kteří zůstali ve vesnici si sedli na zem a čekali.

Kousek níže po svahu je nějaká jáma, podle smradu to používají jako odpadní jímku všeho druhu. A o kus dál je nějaký močál, poměrně rozlehlý, ale nevím, jak moc je hluboký.
Podal ti informace důstojník. Pak vyslal dvojici, aby zjistila podrobnosti o močálu i o jámě. Po asi půlhodině přišla zpráva od průzkumné dvojice. Podle ní se do jámy vleze odhadem asi pětina těch, kteří zůstali. Močál je spíše rybník se stojící vodou.

Pane, myslím, že by bylo jednodušší je nahnat do chýší a zapálit.
Řekl důstojník čekajíc na tvé rozkazy.

[Heinz]

Gulma - vesnice

Důstojník mě překvapí, velmi překvapí. Líbí se mi, jak přemýšlí, že s tím odpadem nemá slitování, že jedná pragmaticky.
„Desátníku, vy to dotáhnete daleko. Proveďte.“
S tou špínou už se dál bavit nehodlám, jestli se budou bránit, prostě je stormtroopeři zastřelí, ti mají zbraně povolený... parchanti šťastný. Tolik šmejdů, aby mohli reálně ohrozit jednotku trooperů, tu snad není.
Počkám si, až vojáci splní rozkaz, a pak se obrátím na důstojníka.
„Každého, kdo vyběhne, zastřelte. Jo a desátníku, pujčte mi svou zbraň.“
Tohle si holdám užít...