Psal se rok 22 BBY a galaxie, nebo aspoň Galaktická Republika, si užívaly dlouhé období klidu trvajícího tisíc let. Řád Jedi je na vrcholu sil a tisíce rytířů se oddaně starají o to, aby tento mír i vydržel. Není však jisté, zda se jim to podaří, neboť politické machinace, korupce a zdegenerovanost Senátu Republiku rozežíraly zevnitř a činily ji tak zranitelnou. V posledních letech narůstá v srdcích lidu neklid a klíčí semínka sváru, což ve svém důsledku způsobuje, že se mnohé soustavy rozhodly od Republiky odtrhnout s tím, že ji nepotřebují.
Nebyly to však myšlenky na politiku, co zrovna trápilo lidského Padawana Evana Blakea, který se v komnatách coruscantského Chrámu Jediů probouzí ze svého hrozivého snu...
Coruscant, tvůj pokoj v Chrámu Jedi
Spocený ses s výkřikem probudil na své posteli ve své malé komnatě, skromně, jak se na Jedie sluší, avšak vkusně vybavené a vyzdobené, s výhledem na nikdy nepohasínající panoráma coruscantské megapole za oknem tvořeným průhlednou transpariocelovou stěnou.
Nepamatoval sis přesně, co jsi ve snu viděl a co tě tak vyděsilo, ale když ses posadil, sebral zpod polštáře svůj světelný meč, který sis tam dával pro zahnání právě takovýchhle nočních můr, a sevřel jej pevně v dlaních, začínal ses rozvzpomínat.
Stál jsi v nějakém sále se šikujícími se válečníky, snad gladiátory nebo žoldáky, to jsi nedokázal přesně určit, a všichni ti válečníci měli stejnou tvář. Najednou vběhli dovnitř sálu, kde se to odehrávalo, Jediové s planoucími světelnými meči v rukou, ale nebyli to tak úplně Jediové, byli to younglingové. Malé děti, přičemž válečníci na ně bez váhání zahájili palbu. Younglingové padali jako kuželky, většinou se jim nedařilo odrážet příval střel, který proti nim mířil.
Pak tě, zatímco jsi doposud jenom tak stál v sále, jako bys nezúčastněně sledoval holofilm, něco povalilo na záda a naskytnul se ti pohled na hlaveň blasterové pušky, jak ti míří rovnou mezi oči a následně z ní vyletí modrý záblesk.
A potom se všechno rozpilo a tys měl pocit, jako kdyby ses začal měnit na fotony, rozpadat se na čisté světlo. A potom už ses probudil.
O několik minut později, zatímco jsi se oblékal a prováděl ranní hygienu, ozvalo se zaťukání na tvé dveře a vzápětí dovnitř vešel tvůj mistr.
Mistr Kaz-Quietus byl vysoký, v typické béžovohnědé jediské tunice oblečený a asi dva metry dvacet měřící modrý humanoid se čtyřma červenýma očima, jenž se řadil k rase T'surrů. Za pasem se mu pohupovaly dva světelné meče, přičemž jsi věděl, že jeden, ten starší, co si mistr Kaz-Quietus postavil ještě jako Padawan, byl modrý a ten druhý, který měl teprve rok, byl černý a v jeho srdci dlel velice vzácný krystal, jaký měl ve svém meči snad jedině jeden nebo dva Jediové v celé zaznamenané historii Řádu. Oba meče byly uzpůsobeny pro Niman, jenž byl také Kaz-Quietusovým primárním stylem boje.
Dobré ráno, Evane. Vypadáš nějak rozhozeně, stalo se něco? pronesl, když tě přejel pohledem svých čtyř očí a zatvářil se zamyšleně.