Arctus Keen - De omnibus dubitandum est

[Heinz]

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii… se konaly volby.
Psal se rok 40 BBY a do čela Galaktického senátu byl čerstvě zvolen Finis Valorum, senátor za sektor Lytton a člen frakce planet Jádra, který se proslavil (samozřejmě jen relativně, nic, co by jiný politik nezvládl, kdyby dostal příležitost) úspěšným diplomatickým jednáním o ukončení Starkovy hyperprostorové války. Ale především, poslední článek dlouhé rodové linie význačných politiků, v které bez debat dominuje nikým nepřekonaná legenda - Tarsus Valorum, kancléř, jenž měl na svědomí Ruusanské reformy. Těch několik naivků a idealistů doufalo, že po slabém kancléři Kalpanovi se konečně dočkají silného vůdce, který pročistí korupcí prolezlou galaktickou správu, zatímco zbylá většina se právě tohoto obávala…

Coruscant, budova senátu

„…budu usilovat o větší transparentnost jednání, protože jen transparentnost může zabánit korupci, aby dál bujela ve vládě. Jen vyšší transparentností jednání v celé institucionální rovině můžeme dosáhnout kýženého pročištění galaktického byrokratického aparátu…“
Kancléř Valorum, včera večer zvolený do čela Senátu a dnes v poledních hodinách oficiálně jmenovaný do funkce, stojí na kancléřském pódiu v centru Senátní rotundy a za okázalého nezájmu senátorů a reprezentantů všemožných skupin pronáší svou úvodní řeč. Nikoho to nezajímá, mnozí si ještě pamatují stejně plamenný projev jeho předchůdce, ale všichni ctí tradici této formality. Nebo se alespoň tváří, že ji ctí.

„Koluje mu v žilách krev Tarsuse, to nemůžete popřít,“ zašeptá muž po tvé levici, jehož nezdravou vychrtlost dovedně kryje honosně zdobená róba a masivní zlatý řetěz na krku. Vedoucí delegace onyxiusského ministerstva zahraničí Trobi Drew, který se chtěl z kdovíjakého důvodu dnešního jmenování zúčastnit. Možná jen proto, aby se mohl novému kancléři vysmát.
„To nepopírám, ale jestli od nového kancléře očekáváte jeho předka, musím vás, chtě nechtě, považovat za idealistu,“ odpoví mu tlumeným hlasem jeho givinský soused, rasa, jejímž vzhledem by se daly strašit malé děti - vypadá totiž jako znetvořená kostra potažená bílým latexem. Ten, s kterým sdílíš repulsorpod, se jmenuje Yag Bastillian a je kongresmanem Yag’Dhulu, sousední planety.
Rozhostí se tíživé ticho, v kterém Bastillian napjatě čeká na reakci souseda, slovo "idealista" je totiž v kuloárech považováno za ekvivalent idiota, Drew se ale nenechá vyvést z míry.
„Já, drahý senátore, očekávám jenom to nejlepší“, oba se srdečně, i když potichu zasmějí, v téhle hře dvojsmyslů jsou očividně na stejné vlně.

„…senátní byrokracie se rozrostla do nevídaných rozměrů a já se obávám, že nám hrozí demokratický deficit. Ano vážení kongresmani, oddálili jsme se běžnému občanu Republiky do takové míry, že už se dá sotva hovořit o skutečné demokracii!...“, tato Valorumova slova donutí zbystřit i tvé kolegy, ale jen sotva je donutí zvážnit.
„Snad nechce udělat zasedání veřejná,“ prohlásí givin a jeho společník, tvůj podřízený, se začne smát, jako by to byl nejlepší vtip.
„A nemáme ještě začít pořádat exkurze pro rodiny a školy? Skupinová sleva, děti pod deset zdarma?“
Tentokrát se smějí oba. Givin se ale náhle obrátí na tebe.
„A co vy, kolego, co vy si myslíte o našem novém kancléři?“

[Alyatur]

Coruscant, budova senátu

Dnes je to poprvé co jsem tu bez otce.
Pomyslím a zmocní se mě menší pocit nervozity. Otec mi vždy vše složitě vysvětloval, někdy jsem začínal být na jeho proslovy velmi alergický. Nyní jsem mu vděčný, musím si uvědomit, že jednou to budu já, kdo bude pronášet proslovy před lidmi Onyxiusu.
Kdyby se kvalita kancléře určovala jen podle obleku a charisma, tak by Finis byl jedním z nejlepších.
Nepatrně se pousměji a dále věnuji pozornost jeho proslovu. Při všech jeho slovech se pokouším zanechat si kamennou tvář. Občas se jen nepatrně ohlédnu na svého ministra a snažím se podle mimiky rozpoznat jeho pocity.
I když jsem tu již po několikáté, nikdy si na ty bytosti nezvyknu.
Proletí mi hlavou myšlenka a nepatrně se otřesu. Nezúčastněně si vyslechnu rozhovor mého ministra a zástupce planety Yag’Dhulu. Nakonec se mírně pousměji nad správnou volbou slov.
Každý kancléř se snaží mluvit o správnosti demokracie, že by se s toho začala stávat závislost.
Odtrhnu se od projevu a otočím se na Givina.
Pokud bude alespoň s části takový, jako býval jeho předek, tak se možná dočkáme určitých výsledků v opačném případě tu jen posloucháme prázdná slova. Jméno ještě nedělá člověka. Čas ukáže. Co se týče obyčejných lidí, demokracie je jim tak blízko jak dobrého zástupce tu mají.
Snažím se, aby moje odpověď zněla co nejméně ironicky. Přidám dokonce symbolický úsměv a otočím se zpět k projevu kancléře.

[Heinz]

Coruscant, budova senátu

Senátní zástupce onyxiusského ministerstva působí v hovoru s Yagem Bastillianem uvolněně, chová se ke svému společníkovi přátelsky, dokonce vřele. Buď už si za dobu zde strávenou na jeho zvláštní zjev zvykl, ne-li se s ním přímo spřátelil (i když tomu by se dalo věřit jen stěží, i proto, že givinové jsou považováni v jakékoli delší konverzaci za nesnesitelné), nebo praxe v intergalaktických kruzích vycvičila jeho sebeovládání a přetvářku do mistrovských rovin.

Zatímco hovoříš, senátor Bastillian se začne šklebit – vypadá jako znetvořená kostra někoho, kdo zemřel při neúspěšných pokusech o mutaci.
„Otázkou spíš je, můj drahý mladý kolego, jestli by ty ‚určité výsledky‘,“ důraz na slovní spojení je víc než zřetelný, „byly žádoucí.“
Do tváře pronikne, jestli se dá objektivně zhodnotit výraz něčeho tak divného, jako je jeho obličej, náznak potměšilosti, pozorně tě pozoruje, ale v těch zkřivených, prázdných důlcích, kde by měly běžné rasy oči, se dá jen stěží přečíst, co si myslí.
„Demokracie je krásná věc, ale to hlavně proto, že, jak řekl jeden moudrý člověk, dává lidem právo na všechno kašlat.“
Omezené možnosti jeho úst mu nedovolí se ještě víc usmát, ale můžeš si být jistý, že kdyby tu možnost měl, v tuhle chvíli by se křenil od ucha k uchu. Drew jeho vtip ocení upřímným, nebo alespoň upřímně se tvářícím smíchem. Givin ale najednou zvážní.
„Ale vzdělaný člověk, jako jste vy, si snad dokáže spočítat, jaký máme my, givinové, názor na tu takzvanou demokracii vašeho typu.“
Narážka na počítání není náhodná, givinský systém vlády, matematokracie, je silně elitářský, vedený vládnoucím orgánem „Calculus“, jenž sdružuje nejlepší matematiky. Vlastně, celá jejich společnost je vedena matematickými propočty a kalkuly.
„Náš vládní systém by nikdy nedovolil, aby nekompetentní jedinci měli možnost závažně zasahovat do záležitostí státního významu.“
Odmlčí se a dál se na tebe upřeně dívá tím svým mrtvolným pohledem, až po pár sekundách zase promluví, tentokrát mnohem uvolněněji.
„Ale jinak mi nezbývá než souhlasit, čas skutečně ukáže. A myslím, že nebudeme muset čekat dlouho, že Drewe, vy jste tu přes intergalaktické vztahy odborník, povězte nám, jak dlouho to bude trvat, než začnou zástupci vlád a NGO* zkoušet kancléřovu trpělivost… a připravenost?“
Trobi Drew na nic nečeká, jak kdyby byl na otázku připraven.
„Tohle už jsme tu zažili, sám dobře víte, co se po nástupu nového kancléře děje. Už teď se podle mě všechny náboženské a obchodní organizace třesou, až si budou moct na současném chaosu přilepšit. A senátoři půjdou v závěsu, zvlášť ti z planet jádra, přeci jen je to jejich soukmenovec,“ zakření se, očividně se mu ta představa nelíbí, „jestli je Valorum slabý nebo nedokáže udržet svou lásku k té své frakci na uzdě, můžeme tu brzy čekat diktát jádra.“
Odmlčí se, jak si tu – podle něj - zkázu představuje.
„A poslední dobou má dlouhé prsty i Obchodní federace, Nute Gunray už ukázal ve Starkově válce, jak dravý umí být. Myslím, že s ním ještě budou potíže,“ zakončí svou řeč, ale Bastillian očividně ještě neskončil.
„Potíže? Obchodní federace jenom vzkvétá, to je pravda, ale neviděl bych to tak negativně. Upřímně, tržní podmínky v republikovém sektoru jsou tristní, možná je potřeba nějaká silná gilda, která senát donutí upravit kvóty, odstranit celní přirážky, zvýšit počet obchodních tras... Samotné planety nezmůžou nic, už vůbec, když si pár vyvolených nadhodnotilo ceny svých vývozních artiklů tak, že jsou pro ostatní téměř likvidační, ale když bude stát proti nim organizovaná skupina obchodující se vším, čím sami disponují? Kdo ví… ale rozhodně bych to neviděl tak černě.“
Na delegátovi Drewovi je jasně znát, že se senátorem nesouhlasí, naopak, v jeho tváři dokážeš přečíst nejistotu a snad i strach z toho, co budoucnost přinese. Nijak mu však už neoponuje.

***
„Apeluji na vaše osobní morální cítění, senátoři, protože jen společně můžeme dnešní situaci obrátit k lepšímu. Apeluji na váš smysl pro zodpovědnost – protože na vás leží obrovský díl zodpovědnosti vůči vašim občanům, vaším kulturám a tradicím a v neposlední řadě vůči Republice.“
Finis Valorum dále pokračuje, ale jeho tón hlasu i fakt, že hovoří bezmála čtvrt hodiny, naznačuje, že se blíží ke konci. A taky že ano. „Co říci závěrem? Nezbývá mi než popřát dlouhý život a rozkvět naši milované Republiky!“
Spustí se potlesk, snad vlažný, ale v počtu víc jak dvou a půl tisíce přítomných to lze jen těžko rozpoznat.

*Non-Governmental Organisations – jasné vysvětlení ještě nebylo ustanoveno, obecně organizace nezávislá na vládě, často se používá pro separatistická hnutí, guerillové armády, teroristické organizace, ale pojem je používaný i pro velké obchodní korporace, neziskovky aj.

[Alyatur]

Coruscant, budova senátu

Poslouchám argumenty senátora a zachovávám neutrální tvář a snažím se, aby fakt, že je můj spolusedící velmi odporně vypadající věc, byl k nepoznání. Dokonce se pokouším o výraz, který by vypovídal, že mám zájem.
Je to co popisuje vůbec demokracie? O tom by se nejspíše dalo diskutovat.
Přemýšlím, zatímco se donutím ke smíchu, o němž lze soudit, že vypadá přirozeně a možná i upřímně. Při slovech porovnávání naší demokracie s jejich se vrátím pohledem zpět na mluvícího kancléře, aniž bych přímo poslouchal jeho projev.
Řídit demokracii vědou ať je sebelepší, je podle mě omyl.
Konstatuji v duchu své přesvědčení, přitom se na malý okamžik otočím zpět na senátory a mírně přikývnu s mírně zaujatým, nikoliv však nepřátelským pohledem.
Následující debatu o kancléřovi a jeho možných slabinách sice poslouchám, ale taktně se do ní nezapojím, jen se občas opatrně podívám na svého ministra a následně sleduji show nového kancléře.
Slova, nebo fakt, kancléři? Slova nebo fakt?...
Uvažuji, zatímco se přidám k ostatním s potleskem.
Ať už se věci budou ubírat jakýmkoliv směrem, odhaduji, že to bude velmi zajímavé.
Řeknu nezúčastněně a vyčkávám co se bude dít dál.

[Heinz]

Coruscant, Senát

Potlesk pomalu utichá a senátoři se začínají trousit ven, nejspíše míří do kuloárů, kde mají v plánu propírat Valoruma do morku kosti a, jak jinak, intrikařit. Zbývá půl hodina, než začne „skutečná“ politika – dnes je na programu jednání o žádosti o přistoupení planety Elpizies do Republiky. Senátoři přednesou návrhy pro a proti a následně se po malé přestávce chystá hlasování, zdali je v zájmu Republiky poslat na planetu delegaci vyslanců, majících za úkol připravit na planetě vhodné demokratické a ekonomické podmínky pro vstup. A jelikož ti otec nakázal, že máš v Senátu promluvit ve prospěch přijetí planety, dnes si kuloární tlachání dovolit nemůžeš.
Jsou to dva dny, co ti otec v soukromém hovoru vyložil, proč je nutné, aby planeta do Republiky vstoupila: má velké zásoby ostrinu, jež přislíbila, samozřejmě neoficiálně, prodávat za výhodných podmínek těm, kteří budou hlasovat souhlasně. A jelikož je jedním z dominantních průmyslových odvětví vaší planety i výroba brnění, je pro vás ostrine zásadní surovinou.

Senátní budova, tvoje pracovna

Dorazíš do své pracovny, kde už tě vítá sekretářka, žena ve věku kolem třiceti let, přesto stále velmi atraktivní. Dlouhé, jemně vlnité kaštanové vlasy si nesvazuje, jak by nejspíš žádala etiketa, ale nechává si svou mohutnou, opečovávanou hřívu rozpuštěnou, čímž dokáže okouzlit nejednoho příchozího. A to je pro tebe při jednání rozhodně výhoda.
„Senátore Keene, ráda vás vidím, jaký byl proslov?“
Usměje se, příjemně, a ukáže ti bezchybný chrup. Zároveň na tebe mrkne, což, ať již chtěně nebo nechtěně, působí nejen díky jejím tmavým, hlubokým očím s dlouhými řasy velmi koketně. Následně ti předá složku.
„Komisař Erlen z Obchodní komise vám posílá zápisy z jednání a zprávu o činnosti v předešlém měsíci, žádá vás, abyste důkladně přečetl vše, co zpráva obsahuje, kvůli dalšímu projednávání.“
Queytus Erlen je nevrlý stařec, na kterém je na první pohled vidět, že si libuje v nejvybranějších lahůdkách z celého vesmíru, pokud možno v co největším množství – je širší než vyšší. Ale i když s odporem, svou práci delegáta onyxiusského ministerstva obchodu vykonává poctivě. Možná až moc poctivě, ta složka je tlustá snad centimetr a jak znáš Erlena, do čtyř dnů se bude ptát, jestli už máš hotovo.
„A abych nezapomněla, ohlásil se mi vyslanec Theur Dym z Obchodní federace, říkal, že s vámi chce mluvit, než započne jednání o Elpizeis. Budete ho chtít přijmout?“