Tython, Les nedaleko chrámu
Každému kvádru, který jsem nechal levitovat ve vzduchu, jsem věnoval zvláštní pozornost. Vůbec jsem nevnímal okolní šum ve větvích stromů, ani pobíhání malých živočichů v trávě. Všechno, na co jsem v tu chvíli myslel, byl monolit, a to, jak musím udržet kvádry ve vzduchu. Nic jiného jsem nevnímal. Občas přišli kvádry, u kterých jsem lehce znejistěl, avšak za pár okamžiků se navrátila obvyklá stabilita a pocit jistoty, který ještě posiloval vůli udržet kvádry, z kterých postupně vznikal - zatím lehce levitující - monolit. V rukou jsem po pár chvilkách pocítil pulzující bolest, ale silou vůle se mi ji povedlo potlačit natolik, abych dále udržoval kvádry, jež mi podával mistr, ve vzduchu.
Monolit, až doteď ve vzduchu, klesl na zem. Až teď jsem si uvědomil, že mi celé tělo polévá pot, a že ruce mám jako v jednom ohni. Ruce jsem položil do teplé Tythonské trávy, která i přes její teplotu ruce příjemně chladila. Začal jsem opět poslouchat šum ve větvích stromů a cvrlikání všech možných i nemožných stvoření, která možná bydlela na stromě, a možná pod kamenem. Na mistrova slova jsem kývl a za jeho pomoci jsem vstal. Trošku jsem si procvičoval prsty, když k nám přicupital mistrem předem ohlášený poslíček. Mistrovo ohlášení mě skoro už neudivilo, věděl jsem, že je to pravděpodobně jen zlomek toho, co doopravdy umí.Na mistrovu otázku jsem letmo kývl.
Jaký je Byss, mistře? Přiznávám se, že jsem mnoho planet ještě v archivech podrobně nezkoumal...
podíval jsem se zvědavě na mistra. Za chůze jsem si dále procvičoval prsty na bolavé ruce a následoval mistra.
_____________________________________
dík za fajn dárek
