Výcvik pro Erax (Iandoin)

[Iandoin]

Korriban, Akademie

Při prohlížení archívů jsem nenašel nic moc užitečného, pouze složité tabulky, ve kterých se příliš nevyznám.
Safra, to by je chtělo porovnat ve skutečnosti.
Řeknu si, a stále sedíc v Archívech dumám stále.
Ale pakliže by se ukázalo, že syntetické krystaly jsou dejme tomu zhruba stejně dobré jako Pontite, co zkusit vyrobit krystal ta pomoci světlé nebo šedé strany? K mému dalšímu meči by se to výborně hod-
Zeptám se sám sebe, jenže z odpovědi mě vyruší jásot učedníků, vítajících dalšího šampióna Arény. Všichni byli nadšení, ale když se podívali na mne....
Opovržení? až s tebou skončím, bude tam strach...
řeknu si tvrdě a plně pohlédnu na mého budoucího protivníka.
Pokud mohu, šampióne.... Vyzývám tě tedy na souboj.
Oznámím nečekaně a nechám několik vteřin pauzu,
aby to ti tupci dokázali pochopit.
Ale ne teď a tady. Jako vyzyvatel mám právo si určit čas, místo a zbraně. Místo bude kdekoliv, kde vy dokážete zaručit neintervenci Mistrů. Čas - dnes v 5:30 hodin. Zbraně budeme mít takové jako teď. Místo mi dá vědět,
ukážu na nějakého příznivce protivníka, kterého zaručeně poznám.
ale pokud mě zradíte, věřte mi, z vašeho sevření se dokážu probojovat.
Oznámím jim tvrdým hlasem a po odpovědi bych se vydal do pokoje, kde bych se osprchoval. Ještě před tím se ale pokusím vycítit, zda je můj protivník spojen se Silou.
Misře, už mi nadávat nebudeš. Slibuji.
Nyní už je to neodvolatelné.
Řeknu si impozantním hlasem.
*Impozantní hlas = Hlas ve Warcraftu, ve videu s Arthasovou zradou.*

[Pear]

Korriban, Akademie

Všichni zůstanou ticho, když proneseš výzvu, ale pouze krátce, do doby než se všichni hlasitě rozesmějí. K odpovědi se nikdo nemá, jen šampion se dokáže ovládnout, aby mohl říct co chce.
Ty vyzýváš mně? Mně!? Ty bys neporazil ani gizku, kdyby ti zkákala okolo nohy!
Šampion se zdá nechce tvojí výzvu přijmout, z projevu jde poznat že v tobě nevidí žádného oponenta a nehodlá s tebou ztrácet čas. Zastaví ho ale ruka učedníka a něco mu potichu pošeptá, že jakkoliv napínáš uši, nic neslyšíš. Šampion pobaveně kývne a kývne i na tebe.
Tvojí sázku ale přijmám...
Rozejdou se a ty se jdeš konečně vypsrchovat, což je asi nejpříjemnější pocit dnešního dne. To s tím protivníkem a spojením se Silou sem nepochopil.
Vylezeš ze společných sprch a narazíš na učedníka, kterýmu jsi přidělil úkol sdělit ti, kde bude probíhat souboj.
Střecha Akademie, dnes tam bude klid, část mistrů chybí, zbytek bude v akademii...
Oznámil ti místo, i důvody proč bylo zvoleno, otočil se a odešel pryč. Vzhledem k tomu kolik bylo hodin, jsi měl ještě spoustu času, který by jsi měl ztrávit rozumně.

[Iandoin]

Korriban, Akademie

První odpověď byla ticho. Další byla smích a urážlivá hláška ,,šampióna".
Ano, vyzývám tebe. JÁ, naroudíl od tebe, říct slovo skákala správně!
pomyslím si a poněkud se pousměji, když mu někdo něco pošeptá.
Chmpf, co mu tak říkal? Že jsem dost dobrý? Že jsem Někoho porazil? Že mu to zvětší respekt? Nebo že se mě konečně zbaví?
Zeptám se sám sebe, ale pak si odpovím tvrdým hlasem.
Stejně je to jedno. Já, Erax, Jedi šedý, ho porazím.
Po všeobecném rozchodu a mém vydání do sprch se pořádně umyji a použiji několik speciálních vodiček, zlepšujících kvalitu mé pleti a vlasů.
Á, konečně příjemný pocit....
řeknu si a po shlédnutí chrona zjistím, že mám stále jetšě poměrně dost času. Při odchodu potkám učedníka, kterého jsem si zvolil za doručovatele zpráv.
Střecha Akademie? No, nevypadá, že by to byla lest...
Zamyslím se a povzpomínám na střechu Akademie, zda tam jsou po okrajích větší zdi, či tam jde spadnout.
Ale co budu dělat?
položím si další otázku a vzápětí si na ni odpovím.
Budu meditovat. Hm... asi tak čtyři pětiny času, a poté bych se s mírným předstihem vydal na střechu. Jo... to by nemělo být špatný.
řeknu si, ale před odchodem na střechu bych se ještě stavil napít do pokoje.

[Pear]

Korriban, Akademie

S předstihem jsi, posílen drinkem, vyrazil na střechu a cestou matně vzpomínal, jak to tam vypadá. Už párkrát jsi tam měl výuku, ale tak časté to nebylo, aby jsi se nahoře vyznal jako v samotné akademii. Přesto jsi věděl, že tam není moc zábran, spadnou se dá velice lehce a mimo světelného meče tam vládne i silný vítr.
Chvilku jsi tam byl sám, odhadem takových třicet minut, které jsi mohl využít podle libosti, protože tě nikdo nemohl rušit. Až po půlhodině se nahoru dostali první učedníci, kteří ti věnovali posměšné pohledy, že jsi se vůbec dovolil vyzvat šampióna. A střecha se učedníky opravdu rychle plnila. Oni udělali vlastně takovou lidskou zábranu na okraji, na bezpečnost jsi se u nich ovšem nemohl v žádném případě spolehnout.

Dalších deset minut po příchodu učedníků sem konečně vešel i student, který ti oznámil místo konání, nyní v pozici jakéhosi rozhodčího/komentátora.
Dámy, pánové, nezvaní hosté, dovolte abych vás přivítal v této požehnané aréně! Dnes tu bude souboj opravdu neklasický. Na jedné straně, přebehánek od jediů, rádoby sith a pokus o vtip, Erax!
Reakcí na proslov byl pouze tichý smích a opravdu velmi chabé tleskání.
A na druhé straně...!
Budoval pomalu atmosféru.
Šampion arény, pokořitel dobra, přivolávač temnoty...velký...dokonalý...
Učedníci už nyní tleskali a pískali, ale nedalo se to srovnat, když komentátor dokončil řeč...
Marx Engel!
Šampion pomalu stoupal nahoru a s výsměchem se před tebe postavil. Z opasku sundal pouze jeden meč, což znamenalo jediné. Použije svoje vyšlechtěné Makashi, kterým ale nebyl tak známý jako svým Jar'kai, na tebe ale uznal, že to bude stačit.
Oba jste se dostali do situace, že jste čekali. Marx udělal klasický postoj, a skloněnou čepel namířil proti tobě a nejspíše ti chtěl nechat první úder.

[Iandoin]

Korriban, Akademie

S uhašenou žízní jsem se vydal na střechu, kam jsem dorazil s mírným předstihem a jelikož to bylo asi půl hodiny, rozhdol jsem se ještě asi destem minut meditovat a 15 minut před samotným soubojem jsem se rozcvičoval a protahoval.
To by bylo vážně trapný, kdyby mi ruplo v zádech...
Řeknu si, ale to už přichází první fanoušci, kteří vytvorí mantinel kolem okrajů střechy a kteří po mně házeli posměšné pohledy typu
,,co si o sobě myslíš, že vyzveš šampióna?"
,,Hm, konečnně od tebe pokoj"
A některé, naoko uklidňující, v jádru však děsivé, které by se daly přeložit jako:
,,Neboj, brzo bude skončený"
,,Buď bez strachu, jsi tak slabý, že to nebudeš cítit."
Což mi na morálce rozhodně nepřidalo.
Celkem by mě zajímalo, jak se ke mně budou chovat AŽ vyhraju.
řeknu si, přičemž v duchu zdůrazním slovo až. Poté si ještě jednou prohlédnu ohrádku kolem střechy a zamyslím se nad jejím účelem.
Řekl jim snad, ať tam jsou a podkopávají mi nohy? Ne, to by mu snížilo pověst. Asi si prostě stoupli, aby měli rozhled, případně chytali ,,šampióna" a uhýbali mně.
zhodnotím její vlastnosti a dám lehce posměšný důraz na slovo šampión. Poté ovšem už vstupuje do hry komentátor, jež je, jak je asi obvyklé, na straně šampióna, nikoli vyzyvatele.
Přeběhánek od Jediů?
Zaznaménám si a rozhodnu se na toto téma později učinit poznámku.
pokus o vtip, hm, já ty vtipy aspoň zkouším. Ale co to slyším, někdo mi zatleskal!
pomyslím si radostně a ironicky, abych po představení mého soupeře, muže s dobrou pověstí a jménem hodným Shita, tedy Sitha, učinil onu poznámku.
Nerad upozorňuji na něčí chyby, ale i nejvyšší Mistři, Revan a Malak jsou původně Jediové...
Pronesu poněkud posměšně a v ohlédnutí za komentátorem si sarkasticky pomyslím:
Vskutku objektivní moderátor, není-liž pravda Eraxi?
Poté už ale započne souboj. První co shledám je, že můj soupeř nepoužívá své vyhlášené Jar'kai, ale Makashi, ve kterém dosahoval taktéž velmi dobrých výsledků. Poté zhodnotím, že vyčkává a řeknu si, co vím o Makashi+celkovou taktiku.
Hm, Makashi, jeden meč, extrémní přesnost, nesnažit se zničit meč, Makashi je na to specializováno, je slabé proti silným útokům a blasterové střelbě...
Povzpomínám si, co jsem se učil v Enklávě a na poznámku jednoho Mistra.
Víš, Makashi je jeden z nejlepších stylů proti světelnému meči. Ale je stavěn především proti prvnímu stylu. Dá se překonat pořádnými ránami, například od uživatelů Djem So, Shienu a Juya. Ty sám, Eraxi máš proti ní jisté předpoklady. Doporučuji ti zkusit do svého Ataru zapracovat i pravky Djem Sa, pomohlo by ti to.
vzpomenu si na jeho rady a na vzpomínky, které byly ještě před smrtí rodičů a Mistryně a byly tak okouzlující, že jsem se ani nechtěl vrátit zpět do současnosti.
Měl bych si dát pozor na druhý meč.
Probleskne mi ještě hlavou před mým útokem. Pomalu bych se rozešel a přesunul okolo soupeře tak, abych měl slunce v zádech. Poté bych z kroku přešel do rychlejšího běhu a krátce před nepřítelem do něj vrazil Silou, abych jej připravil o rovnováhu. Poté bych zkusil de facto přímé Sai Tok, ale použil bych při něm trik známý již od vynálezu světelného meče - tedy jeho vypnutí. Těsně před soupeřovým blokem bych vypnul svou stříbrnou čepel a zapnul bych ji až bych překonal jeho obranu a poté stále pokračoval do šampiónova těla...

[Pear]

Korriban, Akademie

Oponentovi se na tváři objevil malý úsměv, když jsi se proti němu rozběhl, jakoby už nyní přečetl tvojí hru. Ale mohl jsi si všimnout malého zaváhání, když jsi se k němu blížil, které ale hned kompenzoval protiútokem - pokud se tomu teda tak dalo říct.
Využil umění Makashi a místo aby zůstal na místě a udrazil tvůj útok, dal se do pohybu a zkusil tě přemanévrovat. Výsledek vypadal velice pěkně, i když né pro tebe. Tvůj Sai Tok se nedostal nijak blíž k jeho tělu, protože provedená piruetka šla ladně kolem tebe, nebo spíše do tebe, jak jsi dostal jeho loktem, nabitým z otoček, přímo do obličeje. Jedna otočka na opačnou stranu a jeho lokte jsi pro změnu ucítil na zádech, což tě poslalo pár vyrovnávacích kroků dopředu.
Marx udělal ještě po útoku pár kroků dopředu, k tebe zády, čehož jsi ale mohl těžko využít, ve své situaci. Prakticky ve stejný okamžik jste se obrátili k sobě čelem, pouze u něj to bylo spíše klidné a pomalé otočení. Natáhl k tobě ruku, se světelným mečem mířícím na tvojí hlavu.
Diváci odměnili potyčku potleskem a mohl jsi si jenom domyslet to, co bylo dávno jasné. Tobě potlesk nepatřil a Marx měl spoustu zkušeností, o které se tu byl připraven s tebou podělit.
Pomalým krokem k tobě šel, stále s namířeným mečem, snad jako kdyby tě chtěl napíchnout.