Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj:
Namodralá světla studentského pokoje se rozzářila svým plným jasem, ohlašujíc tak venkovní svítání a rušíc tak Endarův ne zrovna poklidný spánek.
Au!
První jeho myšlenka po otevření očí byla bezděky věnována následkům včerejší výměny názorů s Ludikem, tedy stále ještě výrazné jizvě na rtu. O pozornost se hlásily i modřiny na žebrech, ale zdaleka ne tolik. Endar se pomalu rozhlédl po pokoji, pohledem přejel dvě prázdná lůžka u protější zdi i to pod svým. Ačkoli bylo brzké ráno, nebylo zde již živé nohy. Rychle se zorientoval, aby se ujistil zda nemá někde také být, ale to ho jen utvrdilo v prvotní domněnce.
Je volný den.
Jistě, hned si tak připomněl zítřek, den velice důležitý pro celou Akademii, nebo aspoň její studentstvo, ale to byl až zítřek, dnes bylo volno. Ani na moment nezapochyboval, že aspoň jeden (ale nejspíš dva) z jeho přátel a spolubydlících se teď někde věnoval učení, v naději na úspěšné složení zítřejších ročníkových zkoušek z diplomacie, ale stejně tak nepochyboval nad Kimi a její absencí podobných zbytečností, jako je snaha složit jakékoli zkoušky.
Myšlenka na Kimi mu však připomněla i cosi dalšího, cosi mnohem aktuálnějšího. S Kimi se měl totiž setkat dopoledne v parku modrých slz, dnes dopoledne. Tedy ne že by byli nějak dohodnutí, Kimi tuto skutečnost Endarovi včera večer prostě oznámila a než byl schopen reagovat (ne že by to bylo nějak rychle, díky drobné ale zcela aktuální zdravotní indispozici) usnula. Takže vlastně bylo na tobě zda její přání vyslyšíš, nebo se pokusíš něco málo nastudovat a předejít tak další smršti kárání ze strany pana Setra, vašeho dozoru.
_________________
Dávám ti prostor, abych se trochu seznámil s tvým stylem, tak se předveď.
Jinak výcvik se odehrává na konci prvního roku Klonových válek, tedy 22-21 BBY.
Endar Tavis (výcvik pro Shall Yall)
Moderátor: Moderátoři
-
Shall Yall
- Učedník
- Příspěvky: 40
- Registrován: 23.1.2008 20:58:29
- Bydliště: Tartan cruiser Valya, Outer Rim patrol fleet
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj:
Natáhl jsem se na posteli a mnul si zlehounka bolavé žebro, nepříjemná a ostrá bolest mě nicméně ujišťovala, že jsem stále naživu, a že jsem včerejšek nějakým zázračným způsobem přežil. Netuším, jak jsem se dostal na pokoj, či, že z celé události nebudu mít ještě větší patálie, ale nehodlám se s včerejším výsledkem smířit a hodlám Ludika v blízké budoucnosti opět "kontaktovat", tentokrát však budu připraven. Musím ho porazit, nejen, abych si chránil svou čest, ale musím splnit jakožto kamarád, Kiminu žádost o odehnání "oplzlého individua". Doufám, že ji Ludik včera neobtěžoval a nechlubil se ji o jeho podlém vítězství. Eeeeh, hlava mi třeští, nejspíš budu mít velkou bouli, jak jsem k ni vlastně přišel?
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – předchozí den:
Byl by to další obyčejný den na škole nebýt pár nepříjemných věcí, které jsem se hned zrána po nevabné snídani dozvěděl. První věc, která mě však až tolik netrápila. Velké, zkouškové období se přiblížilo rychleji, než jsem si myslel a na většině mých učebnic se vytvořila již slušná vrstvička prachu. No což, nějak to zvládnu, snad. Druhá věc, která se mnou zatočila, byl fakt, že mě nějaký vtipálek přihlásil na pozici redaktora školního plátku, a vzhledem k nízké početnosti redakce mě dokonce přijali, až zjistím, které pako to napadlo, tak mu nějakým "pěkným" způsobem poděkuji za ty čtyři ztracené hodiny každý týden. A poslední, avšak nejváznější věc, která mě vytočila se týkala mé kamarádky z dětství, Kimi. Tu mě potkala v kuloáru, když jsem si to znechucen ze snídaně kráčel na pokoj a zpravila mě o nějčerstvějších zprávách a jaký to byl pro mě šok, když mi oznámila, že jakýsi vyhlášený šprt "numero uno" z vysšího ročníku si na ni brousí pařáty! Samosebou jsem neodmítl žádosti na odehnání smradlavého hmyzu a pevně odhodlán jsem se vydal vyhledat svého soupeře. Zamířil jsem na místo, které mi bylo spolužačkami onoho "individua" popsáno jako místo jeho častého výskytu, a skutečně byl tam. Ležel na trávníku, zády se opírajíce o nízkou zídku a četl knihu, né tak ledajakou, ale učebnici pokročilé diplomacie, klasický příklad šprta. Mohl jsem si přímo domyslet jaké řádky se mu odrážející v starodávných kulatých brejlých. Nevšiml si mé přítomnosti, očividně je jeho učící pud výraznější, než pud sebezáchovy, což hrálo v můj prospěch. Rychlým krokem jsem k němu, téměř přiskočil, ani se nestačil leknout a již jsem ho popadl za límec, abych zjistil, že nemám dost síly na to, abych ho uzvedl, a vlastně jsem si v ten okamžik uvědomil, že se mu podezřele rýsují na těle svaly, že by atletický šprt? To výrazně komplikuje situaci. Ani ne o mžik později jsem se proletěl vzduchem, a jelikož bylo nošení jetpacku do školy zakázané, a já neuměl levitovat, přistál jsem tvrdě na zemi. Není nutno poznamenávat, že mi to lehce vyrazilo dech. Nestačil jsem se ani zvednout, když tu ke mě Ludik přikročil a spražil mě pohledem skrz své podivné brýle, nevím, jestli se mi to zdálo, či nikoli, ale v tu chvíli se mu od sklíček podivně odrazilo světlo a jeho tvář vypadala opravdu děsivě, že by mohla nahánět strach. V tu mi myšlenka, že tohle "čtyřoké-šprtí-mostrum" bude obtěžovat kimi, dodala síly, a s odvahou mandaloriána jsem vstal a vedl silný úder na jeho spodní čelist. Ludik se mé ráně ladně vyhl a já máchl naprázdno, tedy, ne zcela, protože jsem mu vyrazil jeho učebnici z ruky. Nicméně to neměnilo nic na tom, že jsem se znovu ocitl na zemi. "Co po mě chceš?" položil mi otázku a z jeho hlasu bylo poznat, že opravdu netuší, co se děje. Již se mi na jazyku tvořila peprná odpověď, když tu jsem koutkem oka zaznamenal Ludikovu "učebnici" né, že bych byl nějaký vzorný student, a učebnice bych četl, či dokonce nosil na hodiny, nicméně jak jsem si pamatoval, v žádné učebnici, nebyly obrázky, a zvlášť ne, v té o "Pokročilé diplomacii". Přitáhl jsem si onu podezřelou knihu, Ludik se mi v tom pokusil zabránit, ale vhodně mířený kop ho na chvíli vyřadil, ne na dlouho, ale poskytlo mi to dost času, abych bychli zletma prozkoumal. Pod obalem s špatně stylizovaným textem hlásícím "Pokročilá diplomacie, zásady a typy," jsem odkryl knížku s dosti odlišným obsahem, než hlásal obal. Název "Sto a jedna typů jak ulovit roštěnku do postele" hlásil knihu k dílům z velké hloubi červené knihovny, a vložené obrázky nahých děvčat znamenali, že tento šprt, je nejen nebezpečný atletický šprt, ale nejspíš i chlípník!
"Ty prasoještěrko!" okřikl jsem ho, opravdu nevím, proč mě napadla zrovna tahle pitomost, ale jaksi se mi na jazyk nedrala lepší slova, která by mohla Ludika úchyláka vystihnout. Velký nával hněvu, představa, co by tahle prasoještěrka dělala s Kimi a nenávist vůči všem nečestným rádoby-mandalorianům, mi dodala sílu, abych blesku rychle povstal a rozběhl se v útočné poze na Ludika, pozdě jsem si uvědomil, že ten již zaujal obranou pozici, jeho nebezpečně rychle se blížící pravačka a silná náhlá bolest na ústech mi dávala najevo, že tento postup nebyl ten nejmoudřejší, i když, kdy já nad něčím přemýšlím? Cítil jsem, nebo se mi to alespoň, zdálo, že letím vzduchem, nebyl to takový pocit jako když jsem letěl u Kimina dědečka jetpackem, tohle byl krátký, nepříjemný let, pak přišel náraz.
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj:
Promnul jsem si oči a dlouze se zadíval na strop. Kdyby nebyly dýky, nože, meče, či cokoliv co by se dalo kategorizovat pod kolonku palná, či sečná zbraň na akademii zakázáno, měl bych celkem jednoduché řešení celé situace, a to takové řešení, které by celou situaci vyřešili natrvalo. K mé smůle mi jediná možnost jak ho umravnit, bylo ho porazit v souboji, nejlépe před celou školou, abych obhájil svou čest, i když zde mám obavy, že bych se stal spíš terčem kritiky. Nu což, případně si vyhlédnu zas nějakou příležitost, kdy budeme s Ludikem o samotě, tentokrát budu vědět co přijde a budu na to připraven, podcenil jsem prasoještěrku jednou, víckrát tak neučiním. Vstal jsem z postele a ztuhl jsem bolestí, proč jsem jen tak rychle vstával! Auu, má záda. Copak to mám udělat? Aha, jít za Kimi. Pomalu jsem se soukal po pokoji a v bolestech se převlékl. Již nikdy se nenechám zbít jako Banta! Než jsem vykročil z pokoje dopadl mi zrak na učebnici s vrstvičkou prachu, do které někdo nakreslil usmívající smajlík. Kdyby jen ty zkoušky nebyly zítra. Vezmu učebnici a sfouknu prach. Neměl jsem to dělat, měl jsem ho radši šetřit a nemusel bych teď kašlat. Vyrazím z pokoje s úmyslem se něco přinaučit než dorazím za Kimi.
Natáhl jsem se na posteli a mnul si zlehounka bolavé žebro, nepříjemná a ostrá bolest mě nicméně ujišťovala, že jsem stále naživu, a že jsem včerejšek nějakým zázračným způsobem přežil. Netuším, jak jsem se dostal na pokoj, či, že z celé události nebudu mít ještě větší patálie, ale nehodlám se s včerejším výsledkem smířit a hodlám Ludika v blízké budoucnosti opět "kontaktovat", tentokrát však budu připraven. Musím ho porazit, nejen, abych si chránil svou čest, ale musím splnit jakožto kamarád, Kiminu žádost o odehnání "oplzlého individua". Doufám, že ji Ludik včera neobtěžoval a nechlubil se ji o jeho podlém vítězství. Eeeeh, hlava mi třeští, nejspíš budu mít velkou bouli, jak jsem k ni vlastně přišel?
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – předchozí den:
Byl by to další obyčejný den na škole nebýt pár nepříjemných věcí, které jsem se hned zrána po nevabné snídani dozvěděl. První věc, která mě však až tolik netrápila. Velké, zkouškové období se přiblížilo rychleji, než jsem si myslel a na většině mých učebnic se vytvořila již slušná vrstvička prachu. No což, nějak to zvládnu, snad. Druhá věc, která se mnou zatočila, byl fakt, že mě nějaký vtipálek přihlásil na pozici redaktora školního plátku, a vzhledem k nízké početnosti redakce mě dokonce přijali, až zjistím, které pako to napadlo, tak mu nějakým "pěkným" způsobem poděkuji za ty čtyři ztracené hodiny každý týden. A poslední, avšak nejváznější věc, která mě vytočila se týkala mé kamarádky z dětství, Kimi. Tu mě potkala v kuloáru, když jsem si to znechucen ze snídaně kráčel na pokoj a zpravila mě o nějčerstvějších zprávách a jaký to byl pro mě šok, když mi oznámila, že jakýsi vyhlášený šprt "numero uno" z vysšího ročníku si na ni brousí pařáty! Samosebou jsem neodmítl žádosti na odehnání smradlavého hmyzu a pevně odhodlán jsem se vydal vyhledat svého soupeře. Zamířil jsem na místo, které mi bylo spolužačkami onoho "individua" popsáno jako místo jeho častého výskytu, a skutečně byl tam. Ležel na trávníku, zády se opírajíce o nízkou zídku a četl knihu, né tak ledajakou, ale učebnici pokročilé diplomacie, klasický příklad šprta. Mohl jsem si přímo domyslet jaké řádky se mu odrážející v starodávných kulatých brejlých. Nevšiml si mé přítomnosti, očividně je jeho učící pud výraznější, než pud sebezáchovy, což hrálo v můj prospěch. Rychlým krokem jsem k němu, téměř přiskočil, ani se nestačil leknout a již jsem ho popadl za límec, abych zjistil, že nemám dost síly na to, abych ho uzvedl, a vlastně jsem si v ten okamžik uvědomil, že se mu podezřele rýsují na těle svaly, že by atletický šprt? To výrazně komplikuje situaci. Ani ne o mžik později jsem se proletěl vzduchem, a jelikož bylo nošení jetpacku do školy zakázané, a já neuměl levitovat, přistál jsem tvrdě na zemi. Není nutno poznamenávat, že mi to lehce vyrazilo dech. Nestačil jsem se ani zvednout, když tu ke mě Ludik přikročil a spražil mě pohledem skrz své podivné brýle, nevím, jestli se mi to zdálo, či nikoli, ale v tu chvíli se mu od sklíček podivně odrazilo světlo a jeho tvář vypadala opravdu děsivě, že by mohla nahánět strach. V tu mi myšlenka, že tohle "čtyřoké-šprtí-mostrum" bude obtěžovat kimi, dodala síly, a s odvahou mandaloriána jsem vstal a vedl silný úder na jeho spodní čelist. Ludik se mé ráně ladně vyhl a já máchl naprázdno, tedy, ne zcela, protože jsem mu vyrazil jeho učebnici z ruky. Nicméně to neměnilo nic na tom, že jsem se znovu ocitl na zemi. "Co po mě chceš?" položil mi otázku a z jeho hlasu bylo poznat, že opravdu netuší, co se děje. Již se mi na jazyku tvořila peprná odpověď, když tu jsem koutkem oka zaznamenal Ludikovu "učebnici" né, že bych byl nějaký vzorný student, a učebnice bych četl, či dokonce nosil na hodiny, nicméně jak jsem si pamatoval, v žádné učebnici, nebyly obrázky, a zvlášť ne, v té o "Pokročilé diplomacii". Přitáhl jsem si onu podezřelou knihu, Ludik se mi v tom pokusil zabránit, ale vhodně mířený kop ho na chvíli vyřadil, ne na dlouho, ale poskytlo mi to dost času, abych bychli zletma prozkoumal. Pod obalem s špatně stylizovaným textem hlásícím "Pokročilá diplomacie, zásady a typy," jsem odkryl knížku s dosti odlišným obsahem, než hlásal obal. Název "Sto a jedna typů jak ulovit roštěnku do postele" hlásil knihu k dílům z velké hloubi červené knihovny, a vložené obrázky nahých děvčat znamenali, že tento šprt, je nejen nebezpečný atletický šprt, ale nejspíš i chlípník!
"Ty prasoještěrko!" okřikl jsem ho, opravdu nevím, proč mě napadla zrovna tahle pitomost, ale jaksi se mi na jazyk nedrala lepší slova, která by mohla Ludika úchyláka vystihnout. Velký nával hněvu, představa, co by tahle prasoještěrka dělala s Kimi a nenávist vůči všem nečestným rádoby-mandalorianům, mi dodala sílu, abych blesku rychle povstal a rozběhl se v útočné poze na Ludika, pozdě jsem si uvědomil, že ten již zaujal obranou pozici, jeho nebezpečně rychle se blížící pravačka a silná náhlá bolest na ústech mi dávala najevo, že tento postup nebyl ten nejmoudřejší, i když, kdy já nad něčím přemýšlím? Cítil jsem, nebo se mi to alespoň, zdálo, že letím vzduchem, nebyl to takový pocit jako když jsem letěl u Kimina dědečka jetpackem, tohle byl krátký, nepříjemný let, pak přišel náraz.
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj:
Promnul jsem si oči a dlouze se zadíval na strop. Kdyby nebyly dýky, nože, meče, či cokoliv co by se dalo kategorizovat pod kolonku palná, či sečná zbraň na akademii zakázáno, měl bych celkem jednoduché řešení celé situace, a to takové řešení, které by celou situaci vyřešili natrvalo. K mé smůle mi jediná možnost jak ho umravnit, bylo ho porazit v souboji, nejlépe před celou školou, abych obhájil svou čest, i když zde mám obavy, že bych se stal spíš terčem kritiky. Nu což, případně si vyhlédnu zas nějakou příležitost, kdy budeme s Ludikem o samotě, tentokrát budu vědět co přijde a budu na to připraven, podcenil jsem prasoještěrku jednou, víckrát tak neučiním. Vstal jsem z postele a ztuhl jsem bolestí, proč jsem jen tak rychle vstával! Auu, má záda. Copak to mám udělat? Aha, jít za Kimi. Pomalu jsem se soukal po pokoji a v bolestech se převlékl. Již nikdy se nenechám zbít jako Banta! Než jsem vykročil z pokoje dopadl mi zrak na učebnici s vrstvičkou prachu, do které někdo nakreslil usmívající smajlík. Kdyby jen ty zkoušky nebyly zítra. Vezmu učebnici a sfouknu prach. Neměl jsem to dělat, měl jsem ho radši šetřit a nemusel bych teď kašlat. Vyrazím z pokoje s úmyslem se něco přinaučit než dorazím za Kimi.
rGAG Vivat
Mandalore; Sundari:
Vybaven učebnicí jsi vyrazil vstříc parku modrých slz, oblíbenému místu vašich srazů s Kimi. Vzhledem k tvé takřka totální absenci znalostí k zítřejšímu testu, ti dokonce ani nijak nevadilo užití hromadné dopravy. Tubový rychlovlak představoval totiž dopravu vcelku pohodlnou, ale díky vysokému počtu zastávek, poněkud zdlouhavou. Navíc frekvenčnost jeho spojů zaručovala naprosto zanedbatelné prostoje při čekání na něj, to se ti ostatně hned potvrdilo a během tří minut od odchodu z jídelny s rychlosnídaní, jak by se dalo nazvat několik placek různého obsahu zabalených do přenosného balíčku a tudíž konzumovatelných za pochodu, jsi seděl v pohodlném sedadle soupravy uhánějící na svou okružní jízdu po Sundari. Rychlým pohledem na informační tabuli prozrazující trasu rychlovlaku jsi zhodnotil přibližnou délku jízdy a ujistil se tak, že přeci jen nějaký čas ke studiu ti poskytne. Ovšem stejně tak bylo jisté že ani omylem dost na nějakou komplexnější formu studia, zvolil jsi proto metodu sobě již důvěrně známou spočívající v totální náhodě. Otevřel jsi bakelitové desky učebnice nadepsané strohým nápisem "základy diplomacie pro první ročník" a počkal na naběhnutí jejího zdroje, jakmile se elektronická deska rozzářila navolil jsi zcela náhodně zvolené číslo kapitoly představující tvůj dnešní studijní materiál. Učebnice zablikala a okamžitě vyplivla výsledek "vnitroregionální obchodní smlouvy o dovozu a centralizované výrobě". Téma "velice záživné" naplňující několik desítek stran nekonečnými precedenty obchodních dohod od prvních smluv centralizované výroby Mandalorianských flotil za dob Mandalorianských válek až po obchodní embarga vývozu beskaru a sazeb za jejich porušení. Desítek protokolů z jednání o jejich ustanovení a zásad jejich sepisování, prostě dat z nichž by nebyl moudrý ani mandalore, při jejichž studiu jsi si skoro nevšiml své zastávky.
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Park, místo odpočinku rozkládající se na šesti terasových patrech mrakodrapu v severní čtvrti centra Sundari a zastávající plochu srovnatelnou se Sundarijským kosmoportem, byl dnes velice klidný, ale to byl jeho obvyklí stav. Hned jak jsi vystoupil z výtahu ústícího přímo ve spodní terase parku, zamířil jsi s jistotou po točitém chodníčku spojujícím jednotlivá patra vzhůru k nejvyššímu. Uprostřed něj totiž stál monument v Sundari ceněný stejně jako památníky a to fontána modrých slz, monument Kimi velice oblíbený a obdivovaný. Nebylo to ani kvůli jistému nedostatku vody v okolních oblastech (Sundari nedostatky vody nikdy netrpělo), jako spíše kvůli jejímu původu a významu, byla totiž jedním z pomníků roku 270 ARR (730 BBY) a tedy pomníkem vzniku Nových Mandalorianů a založení Sundari.
Tvůj odhad byl zcela správný a již zdálky jsi bezchybně poznal postavu Kimi klidně nataženou na vnějším ohradění fontány pohrávající si s vlnkami. Počkala až k ní přijdeš blíž a ladně se postavila k tobě čelem. Nádherně a přátelsky se na tebe usmála a než jsi cokoli zaregistroval ti vrazila neuvěřitelnou ránu pěstí přímo do levého oka až jsi si sedl na zdobnou dlažbu.
Co tě to napadlo! Říkala jsem že musím tu věc s Ludikem vyřešit! Ne že jí máš řešit ty, sakra.
Ozvala se rázná kritika vysvětlující toto uvítání.
Mimochodem, zdravím.
Dodala vzápětí značně pobaveným tónem a klidně si zase sedla na okraj fontány.
Víš už mě docela nebaví jak tě všichni mlátí. Napadlo mě že by jsme s tím měli něco udělat, co ty na to?
Zeptala se tě najednou jako by nic a pokynula ti aby sis přisedl a zchladil si modrající oko.
Vybaven učebnicí jsi vyrazil vstříc parku modrých slz, oblíbenému místu vašich srazů s Kimi. Vzhledem k tvé takřka totální absenci znalostí k zítřejšímu testu, ti dokonce ani nijak nevadilo užití hromadné dopravy. Tubový rychlovlak představoval totiž dopravu vcelku pohodlnou, ale díky vysokému počtu zastávek, poněkud zdlouhavou. Navíc frekvenčnost jeho spojů zaručovala naprosto zanedbatelné prostoje při čekání na něj, to se ti ostatně hned potvrdilo a během tří minut od odchodu z jídelny s rychlosnídaní, jak by se dalo nazvat několik placek různého obsahu zabalených do přenosného balíčku a tudíž konzumovatelných za pochodu, jsi seděl v pohodlném sedadle soupravy uhánějící na svou okružní jízdu po Sundari. Rychlým pohledem na informační tabuli prozrazující trasu rychlovlaku jsi zhodnotil přibližnou délku jízdy a ujistil se tak, že přeci jen nějaký čas ke studiu ti poskytne. Ovšem stejně tak bylo jisté že ani omylem dost na nějakou komplexnější formu studia, zvolil jsi proto metodu sobě již důvěrně známou spočívající v totální náhodě. Otevřel jsi bakelitové desky učebnice nadepsané strohým nápisem "základy diplomacie pro první ročník" a počkal na naběhnutí jejího zdroje, jakmile se elektronická deska rozzářila navolil jsi zcela náhodně zvolené číslo kapitoly představující tvůj dnešní studijní materiál. Učebnice zablikala a okamžitě vyplivla výsledek "vnitroregionální obchodní smlouvy o dovozu a centralizované výrobě". Téma "velice záživné" naplňující několik desítek stran nekonečnými precedenty obchodních dohod od prvních smluv centralizované výroby Mandalorianských flotil za dob Mandalorianských válek až po obchodní embarga vývozu beskaru a sazeb za jejich porušení. Desítek protokolů z jednání o jejich ustanovení a zásad jejich sepisování, prostě dat z nichž by nebyl moudrý ani mandalore, při jejichž studiu jsi si skoro nevšiml své zastávky.
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Park, místo odpočinku rozkládající se na šesti terasových patrech mrakodrapu v severní čtvrti centra Sundari a zastávající plochu srovnatelnou se Sundarijským kosmoportem, byl dnes velice klidný, ale to byl jeho obvyklí stav. Hned jak jsi vystoupil z výtahu ústícího přímo ve spodní terase parku, zamířil jsi s jistotou po točitém chodníčku spojujícím jednotlivá patra vzhůru k nejvyššímu. Uprostřed něj totiž stál monument v Sundari ceněný stejně jako památníky a to fontána modrých slz, monument Kimi velice oblíbený a obdivovaný. Nebylo to ani kvůli jistému nedostatku vody v okolních oblastech (Sundari nedostatky vody nikdy netrpělo), jako spíše kvůli jejímu původu a významu, byla totiž jedním z pomníků roku 270 ARR (730 BBY) a tedy pomníkem vzniku Nových Mandalorianů a založení Sundari.
Tvůj odhad byl zcela správný a již zdálky jsi bezchybně poznal postavu Kimi klidně nataženou na vnějším ohradění fontány pohrávající si s vlnkami. Počkala až k ní přijdeš blíž a ladně se postavila k tobě čelem. Nádherně a přátelsky se na tebe usmála a než jsi cokoli zaregistroval ti vrazila neuvěřitelnou ránu pěstí přímo do levého oka až jsi si sedl na zdobnou dlažbu.
Co tě to napadlo! Říkala jsem že musím tu věc s Ludikem vyřešit! Ne že jí máš řešit ty, sakra.
Ozvala se rázná kritika vysvětlující toto uvítání.
Mimochodem, zdravím.
Dodala vzápětí značně pobaveným tónem a klidně si zase sedla na okraj fontány.
Víš už mě docela nebaví jak tě všichni mlátí. Napadlo mě že by jsme s tím měli něco udělat, co ty na to?
Zeptala se tě najednou jako by nic a pokynula ti aby sis přisedl a zchladil si modrající oko.
-
Shall Yall
- Učedník
- Příspěvky: 40
- Registrován: 23.1.2008 20:58:29
- Bydliště: Tartan cruiser Valya, Outer Rim patrol fleet
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Už se na mě zase zlobila, nu což, zasloužím si to.
"Znáš mě, vždy se někam bez rozmyslu vrhnu, ale postarám se aby se to již neopakovalo. Pilně cvičím a posiluji," pronesu a s úsměvem pokrčím rameny - to lehce zabolí. Kimi však ale měla stále nasazený ten její káravý, litující pohled, který přímo říkal "Nevěřím ti. Zase si natlučeš"
Opětoval jsem ji to úsměvem "hlupáka", načež se ona jen lehounce víc zamračila.
"Fááááájn, budu si dávat větší pozor, začnu používat mozek a nebudu se vrhat do každé bitky," ustoupil se po chvíli.
"Skvělé, ale znám tě hlupáčku, a něco podobného jsem slyšela již po tom závodě, a stejně jsi se pustil do šarvátky - což nevidím zas jako takový problém, ale když se za poslední dva měsíce zapleteš do tří pouličních bitek a vždy to nejvíc odneseš, tak se mi to zkrátka nelíbí, vís?!"
"Vím, mě se to také nelíbí," a promnu si svá zranění.
Kimi se podezíravě z podhledu podívá.
"Vážně? Člověk by mohl říct, že to přímo vyhledáváš, že jsi masochista." Poslední slovo řekla velmi prodlužovaně, čehož si všimli dvě kolemjdoucí školačky a začali se na nás dva dívat s podezřením. Kimi si toho naštěstí nevšimla a tak se jen lehounce smála a čekala na mou, velmi rozumnou odpověd. "Ne, masochista fakt nejsem!" což jsem řekl omylem hlasitěji než by bylo vhodno a pár kolemjdoucích se na nás otočilo, toho si již Kimi všimla. Zatvářila se velmi vyděšeně a rukou mi zacpala ústa abych nevyslovil další "blbinu", to ale jen upoutalo ještě větší pozornost a Kimi se začala nervovat, zatímco publikum se tvářilo podezíravě a tu a tam posmívavě. Kimi jen špitla "Hlupáku" a začala mě táhnout pryč. To jednak neprospělo mým zraněním a dál jsem slyšel tlachy, že mě táhne do tmavé uličky. Když jsme se dostali z dosahu davu a jinačího publika vlepila mi Kimi mírnou facku. Celá udýchaná z dlouhého běhu spustila. "Víš, to je mé oblíbené místo a ráda bych tam ještě chodila, takže pro příště se všech podobně pitomých poznámek vyvaruj."
"Já si nezačal, sadistko."
"Co?"
"To říkali ti, kolem kterých jsme proběhli."
"Jistě, masochisto." Vteřinu, dvě byl naprostý klid, ale pak jsme se pustili do hlasitého smíchu.
S Kimi byla sranda a většinu věcí brala z té pozitivní a optimistické stránky, což byla vlastnost, která se mi na kamarádce líbila, jen párkrát jsem ji viděl brečet, a vždy mě to silně mrzelo. Zvlášť po tom co se stalo na závodě.
Mandalore: Sundari: Royal Academy of Government - o dva měsíce dříve:
Začalo to, jak jinak, mou blbostí. Student ze stejného ročníku, jehož jméno jsem do toho osudného dne neznal, se začal chlubit svým "temným" životem. Ač se to zdá na nejelitnější škole na mandalore nemožné, lákalo to značné množství dívek, které se začali na "zkaženého" delikventa, Evžéna Li Taska, lepit. Tušit, že takováhle blbost může fungovat, přišel bych s tím již dřív, ale lepší pozdě než nikdy. Díky mé "nahnuté pověsti" nebylo těžké rozšířit pověry o mém delikventství, a výsledek se dostavil celkem brzy. Lepila se na mě menší, ale přesto početná hromada holek. A to Evžénovi vadilo. Mě zas vadila velikost jeho dívčího doprovodu. Kimi v tomhle zaujala neutrální názor, a teprv s odstupem jsem pochopil jak moc ji okruh mých fanynek vadil.
Nejdřív to byly spory čistě slovní - aneb na nejelitnější škole se lidé naučí nejvíce nadávkám, a tak jsme se oba "delikventi" a naše "fanynky" hádali mezi sebou. Pokročilo to k porovnávání delikventských aktivit, a jelikož část mých se dala narozdíl od Evžénových ověřit, měl jsem navrch. Ale to by nesměla nějaká jeho fanynka vykřiknout do éteru, ať si to rozdáme v závodě. Další fajn věcí na nejelitnější škole je to, že se za přetvářkou slušnáků schovává hromada "zkažených, nemravných a drsných" lidí - prostě má kategorie až na tu nemravnost. A tak jsme byli téměř okamžitě informováni o pořádání velkého ilegálního závodu na speeder motorkách, který se měl udat za pět dní. Jak já, tak i Evžén, jsme z troho byli lehce vykolejení, ale naše "delikventská čest" nám nedovolovala z toho vycouvat. Jízda na speeder motorkách mi celkem šla, takže jsem si dával naděje na slavnou výhru. Zatímco dav fanynek skandoval radostí a dohadoval se kdo vyhraje, zahlédl jsem na kraji davu Kimi s vražedným výrazem jak rukama naznačuje, že mě uškrtí.
Mandalore: Sundari: Město o dva měsíce dříve:
"Ty jsi se snad zbláznil," vyjekla na mě Kimi jakmile si mě odchytla po škole. "Víš vůbec do čeho jdeš? Víš co se ti tam může stát? Jaké to může mít následky?!" pokračovala dál ve svém kárání.
"Ne, pořádně nevím co mě čeká, prostě to tak nějak spadlo a odmítnou to by znamenalo úpadek respektu."
"Fajn, ti ten respekt opravdu k něčemu bude až se kvůli tomu zabiješ!"
"Vždyt jsme spolu jezdili, víš že jsem obstojný jezdec."
"S tím na mě nechoď! Ty závody jsou něco jiného, proč si asi myslíš že jsou ilegální? Protože tam všichni podváděj a umírá se tam celkem často, ale víš co? Až se zabiješ, já pro tebe plakat nebudu," dokřikla s vysílením v hlase a spěšně běžela pryč.
"Kim! Kim! Kiiiiiim!" volal jsem na ni, ale nechtěla mě slyšet. Se smíšenými pocity jsem se vydal na pokoj. V posteli jsme uvažoval nad závodem, reputací, Kim, a nad dalšími věcmi, nakonec jsem z toho nějak usl.
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj: o dva měsíce dříve + jeden den:
Když jsem se vzbudil byl pokoj prázdný, spolubydlící již někam vypadli a já se pomalu vykopal z postele. Jestli chci ten závod vyhrát, musím hodně cvičit. Jak jsem vystoupil z pokoje s cílem dojít si pro speeder motorku, narazil jsem na Kim. Opírala se o zeď, hned vedle dveří, na sobě měla oblečení na motorky, dívala se do země. Vedle ni stál její nastartovaná motorka. Pohlédla na mě rozpačitým pohledem, který mě propaloval. "Fajn, potřebuješ trénovat," špitla znenadání a gestem naznačila, abych se usadil za řídítka.
Usedla na místo spolujezdce, a pevně se držela. Držela se silněji a pevněji než obvykle, trochu mi to mačkalo vnitřnosti, ale nechtěl jsem ji při její náladě dráždit a tak jsem to přetrpěl.
Po půl třetí hodině letu jsem dorazili na plácek daleko za městem, kde jsme se v mladším věku učili na motorkách létat. byla to sice skládka, pár pilířů, hodně sutin, místy silně zarostlé, ale bylo to jen naše soukromé místo, o které jsme se nemuseli s nikým dělit. Kdysi to bývalo město s početným obyvatelstvem, ale po postavení Sundari jeho důležitost upadla a po několika letech se město zcela vylidnilo, to bylo tak dávno, že jsme ani na mapách nenalezli jeho název. S Kim jsme tomu místu dali jméno Ayala. Bylo pravé poledne když jsme dorazili a tak jsme se rozhodli si před začátkem tréninku odpočinout. Kim seděla stranou, zády opřená o sloup, který možná kdysi byl veřejným osvětlením. Neměla moc náladu k diskuzi, nechápal jsem proč, ale nechtělo se mi ji dráždit. Trénink začal kolem druhé hodiny odpolední. Prvních pár kol na rozehřátí jsem absolvoval bez problému, Kim mi ze země měřila čas. Po lehkých kolech následovaly složitější, sestávající z průletů úzkými uličkami, podlety mostů a lety skrz tunely, nebo spíš kanalizacemi. Létal jsem takto osm hodin, při mém posledním letu byly vidět poslední sluneční paprsky a Kim mi už nařizovala dosednout. Jak jsem si všiml, připravila mezitím večeři a postavila stany. Sice budeme mít velký průšvih z toho, že takto budeme zatahovat školu, ale to nás moc netrápilo. Co mě mrzelo byla Kiminina odtažitost, večer mi jen podala misku s jídlem a šla si hned lehnout do svého stanu. V samotě jsem snědl večeři, která se mi zdála lehce nedovařená a následujíc Kiminina příkladu jsem si vlezl do svého stanu. V ten den se mi zdály jen samé noční můry.
Mandalore; Ayala: o dva měsíce dříve + dva dny:
Vzbudil jsem se teprve když slunce bylo vysoko nad obzorem, Kim prověřovala motorku a kontrolovala snad vše co se zkontrolovat dá. Jako pozdravu se mi dostalo jen studené "Ahoj." Známka, že se její nevysvětlitelná nálada stále nezlepšila. Dívky jsou složité, a čím víc je člověk zná, tím složitější mu přijdou. Po stejně depresivní tiché snídani jsem nasedl na motorku a letěl absolvovat nudné zahřívací kola, na kterých však Kim tvrdě trvala. Po dokončení desátého zahřívacího kola jsem se konečně vrhl na zábavnější a adrenalinovější část. Něco mě ale v hloubi duše trápilo a drásalo se na povrch. To rušilo mou koncentraci a tak jsem se nemohl plně věnovat pilotáži. Mé výsledky tak byly značně horší než včera. Toho si Kim všimla, ale krom letmé zmínky během polední přestávky to nechtěla víc rozebírat. Odpolední lety nebyly o nic lepší a pocit nevole se stupňoval, začínal jsem mít podezření, že by to mohlo být z té nedovařené večeře, ale to by Kim měla podobné příznaky, nebo je má a jen se nechce svěřit. Kvůli zdravotním komplikacím jsem dnes skončil již v pět odpoledně. Kim se udiveně ptala jestli jsem v pořádku, ale ignorujíc ji jsem zalezl do svého stanu. Když je ona studená ke mě, mám právo být jednou za čas studený k ní. Usnul jsem s myšlenkami o složitosti dívek.
Mandalore; Ayala: o dva měsíce dříve + tři dny - dva dny do závodu:
Dnešní ráno bylo studené, ne atmosférou, ale studené, jako studené. Mlha, která se v Ayale tu a tam objevila si vybrala tu nejhorší dobu na zjevení. Ranní zkouška je tak v tahu. To mě mrzelo, jelikož nevolnost již byla ta tam a vypadalo to, že bych mohl podávat dobré výsledky. Ve víře v lepší počasí odpoledne jsem e zabalil do teplého oblečení. Kim jak jsem si všiml přikryla motorku dekou a posedávala u slabého ohně. Po včerejšku jsem neměl náladu na diskuzi, ale něco mě přemohlo a sedl jsem si k ní.
"Jak se máš?" byla první věta která ze mě po desetiminutovém tichu vypadla.
"Fajn"
"Opravdu?"
"Jo, opravdu."
Následovala další chvíle trapného ticha.
"Kim?" Pokusil jsem se navázat rozhovor.
Neodpověděla a jen se na mě částečně podívala, vyčkávaje mou otázku.
"Trápí tě něco poslední dobou?"
Kim se zamračila a zahleděla se do ohně, teprv po chvíli se zmohla na odpověď.
"Ty," odpověděla a štouchla klackem do ohně. Tato odpověď mě zaskočila a zmocnil se mě takový lehký náznak strachu.
"Já? Proč?" zeptal jsem se skutečně překvapeně.
"Uvažuj."
"Víš, že na tohle nemám mozek," odpověděl jsem po pravdě.
"Mám strach," špitla.
"Ze mě?"
"Ne, to je...jiná," dostala ze sebe pomaloučku.
"Tak jak to je?" Kim se mi podívala do tváře a teprve teď jsem si všiml, jak se ji pod očima tvoří potoky slz.
"Že tu už vůbec nemusíš být, že tě můžu ztratit! Pouštíš se do kdejaké blbosti, každou chvíli tě někdo ve bitce takřka přizabije a já mám strach že jednou se již nevrátíš, že tě někdo v rvačce zraní, či zabije a budeš navždy vytržen z mého života. Jsi můj jediný a nejlepší ka-kamarád, bez tebe bych byla dávno ztracená. A ty se dobrovolně necháš vyhecovat k závodu, kde je smrt skoro jistotou a já mám strach, strach, že se tentokrát nevrátíš, a , a a já nevím co, cco co bych si bez tebe poč-č-čala," začala se ji klepat čelist a její hlásek kolísal. Nenapadala mě na to žádná vhodná odpověď, napadla mě jen jediná věc.
Pevně jsem ji objal. "To bude v pořádku Kim, budu tady vždy pro tebe."
Má nejlepší kamarádka se rozplakala, a pevně mě objala. Nevím jak dlouho jsme takhle vydrželi, nejspíš hodně dlouho. Jen tak, v tichosti jsme se přátelský objímali. Odpoledne se vyjasnilo a dařilo se mi lépe než jindy. Večer, jsem byl zcela vyčerpán, ale nešli jsme s Kim spát. Dívali jsme se dlouho na jasné hvězdy, plující po modré obloze. Jako přátelé jsme pozorovali hvězdy...
Mandalore; Sundari: o dva měsíce dříve + pět dní - den závodu:
Ze včerejška si toho moc nepamatuji, respektivě jsem většinu dne prospal. Dle Kim jsem si potřeboval den odpočinout, abych nepadl při závodě únavou. Netuším jak mě dopravila z Ayaly, ale lehké to určitě nebylo. Večer když mě navštívila mi vyprávěla o všem co se ten den událo. Jednak zaplatila vstupní poplatek ve výši neuvěřitelných tří tisíc kreditů, které si bez vědomí vypujčila od rodičů, kamarádka, na kterou je spolehnutí. Dále mi vyprávěla o drbech co se šířili městem, má absence byla připisována zbabělosti a strachu ze závodu. A dále, že Evžén trávil celé dny tlacháním o tom, jak nade mnou zvítězí, to my hrálo do karet. S třídeným výcvikem mám navrch. Horší to je se zbytkem závodníků, pravými členy motorkářských gangů, schopných pro padesát tisíc kreditů odměny vraždit. Výše výhry mě zaskočila, vůbec jsem se za celé dny nezajímal co je cenou a taková suma mě prostě zaskočila. S klidem jsem se oblékl do motorkářského oblečen, vyšel ven a ztuhl. Před mým pokojem se tvořil dav fanoušků ze školy, v první řadě stála i Kim s příšernou červeno-oranžovou šálou kolem krku. Děsivé bylo i zjištění že v rukách třímá druhou, která mi má přinést štěstí. Abych ji neurazil, vzal jsem si šálu a tvářil se "nadšeně". Pomalu jsme vyrazili k "trati" závodu.
Mandalore; Sundari; Závodní okruh: o dva měsíce dříve + pět dní - den závodu:
Dorazil jsem na místo, neměl jsem čas pořádně prostudovat trať, jelikož mi byl její tvar dán až když jsem dorazil a potvrdil registraci. Byl to jen přibližný náčrt na datapadu, nikde žádné dodatečné informace o překážkách na trati, vše se dozvíme až na trati, během závodu. jak jsem se dozvěfděl, byla trať vymezena dvěma světelnými kotouči oranžové barvy po stranách. Celkem by měla měřit asi tak tři a půl kilometru, což nato, že je to závod pořádaný přímo v hlavním městě bez vědomí státu obdivuhodné. Trať se nalézala v nejspodnějších patrech města, takže nehrozilo nebezpečí kolize s dopravou. Horší to bylo s pravidly, tedy přesněji v tom, že krom jediného, kde stálo, že podmínkou je dojet, je vše dovoleno. Již chápu Kiminini obavy. Ale vysoká výhra byla dostatečým lákadlem, aby desítky závodníků riskovali své životy. Začal se mě zmočnovat strach, a když nás volali na start, tak se ten pocit nepříjemně zintenzivnil.
Tu jsem ho spatřil příčinu, mých problémů. Evžén vystoupil z hloučku fanynek sice s hlavou vzhůru, ale když popošel blíž, bylo na něm patrné, že nebýt zde tolik lidí, dávno by utekl a ještě by nechával za sebou mokré stopy, po vzoru Jen-Hiczka a Mar Ar Nky, z toho slavného eposu. Byl oblečen v rádoby drsném oblečení, v kterém sice budil dojem největšího drsnáka, alejeho dětská tvář a fakt, že mu v tom bude šílená zima, silně podkopávali tento dojem - což potvrzovali úsměvné pohledy na delikventy od ostatních závodníků. Zvlášt ti skuteční kriminálníci s insigniemie DW na motorkách se mu smáli co je břicho popadalo. Já se pokoušel tvářit jako nevinný kolemjdoucí, ale když mě to pako evžén oslovilo, mé imige body letěli taktéž dolu, ještě trapnější bylo, když se mi vystrašeným a vysokým hláskem posmíval, jak že mi to to jako správný tvrdák nandá. Ha ha ha, nevěděl jsem, jestli se mu na místě vysmát, či ne, ale možnost, že by můj smích byl spojován s smáním nějakému blbému vtipu od černé gizky závodu, a tím pádem hrozba úbytku dalších imige pointů, jen jsem jeho hloupé a zcela infantilní poznámky přešel. Co Evžéna ještě víc ztrapnilo, byla přítomnost, zcela jistě podplacených roztleskávček skandující jeho jméno, tomu se již smálo i celé obecenstvo.
Nasedl jsem na svou motorku, kterou Kimi k mé nevíře přebarvila na hnědočervenou, čin, za který ji ztrestám. Nehodilo se mi to k oblečení! Nasedl jsem na svůj divně zbarvený stroj a začal se plně soustředovat na nadcházejících deset kol závodu. Stejně tak učinilo zbývajících třicet závodníků. Adrenalin mi začal prostupovat tělem, lehce jsem se třásl. Závod měl začít poté, co třetí prapor dopadne na zem. Nyní dopadl první, diváci se utišili a motory začali stupnovat své vrčení. Dopadl druhý prapor a napětí ve vzduchu houstlo, startující se chystal odhodit poslední prapor, když tu jeden ze závodníků vystartoval, k mému, ani ne tak překvapení, to byl Evžén, který svůj předčasný start ukončil záhy v hromádce odpadků a kdovíjakého sajrajtu, které se v spodinách Sundari hromadí. Ostudu si Evžén utržil velikou, jak závodníci, tak obecenstvo se mu hlasitě vysmálo a jeho předčasný start znamenal diskvalifikaci. Nyní byl spor o většího delikventa za námy se mnou na vítězné straně, stačilo dojet závod.
Kvůli Evženovi se start opakoval, chvíle napětí byla ještě větší než minule. Třetí prapor dopadl na zem a celkem třicet závodníků vyjelo vstříc osudu.
Po dlouhé rovince následovala prudká zatáčka doleva, do velmi uzké uličky. Byl jsem nucen zpomalit, a dostat se za stroj přede mnou, abych se nevyboural. Aby toho nebylo málo, tahle ulička se točila prudce doprava , na jejimž konci jsem motorku strhl kolmo k zemi a vletěl do tunelu kanalizace, kde jedinou navigací byly signální bojky. Náhlá ohnivá exploze v dáli přede mnou nakrátko osvítila prostor a odkryla skryté, nijak neoznačené sloupy na trati. Proletěl jsem kolem hořících trosek, koutkem oka jsem zahlédl vyděšeného pilota, vylézavajícího z vody. Dle ozvěny xploze jsem usoudil, že další chudák narazil do sloupu. Po několika set metrech zmizely navigační bojky z dohledu, přesně v místě, kde do kanálu pronikalo světlo. Zvedl jsem stroj svisle vzhůru a jen těsně se vyhnul pěti za sebou rotujícím lopatkám obrovského větráku. Krom toho mi průdký přechod z tmy na světlo oslepil oči a málem jsem přehlédl další signální bojky, které ustily do dalšího, tentokrát úzkéhp tunelu, sloužícího jako spojovací chodba pro droidy a přepravu nákladu, takže místa na menévrování tam moc nebylo. Těsně jsem se vyhl hořícímu vraku stroje jednoho ze závodníků a měl jsem co dělat, abych se prokličkoval nepravidelnými zákrutami servisního tunelu. Když se mi z něj podařilo vyjet ocitl jsem se na povědomé startovací rovince. S vědomím toho co jsem odjel, jsem se těch dalších devíti kol začal bát.
Jak jsem postřehl na tabulkách, obsadil jsem sedmé předposlední místo z naní již jen dvaceti-pěti závodníků.
Druhé kolo jsem projel s větší jistotou se ziskem jednoho místa. Třetí kolo se mi celkem dařilo do té doby než jsem začal bojovat o pozici v kanalizaci. Jen tak tak jsem vybral závěr kanalizace a vletěl vzhůru, proletěl, prvním, druhým, třetím větrákem, když tu můj stroj byl sražen na stranu, prudce se otočl dolů a já začal volným pádem padat na větráky.Jednomu jsem se vyhl, na druhý jsem dopadl a ztratil pamět.
Videl jsem Kim, její obličej by celý uplakaný, viděl jsem i jiné, matné obrysy postav. Byla tma, nebo jsem alespon potemněle viděl. Cítil jsem bolest jak mě někdo zvedá... Viděl jsem otce, za nim vyděšenou matku, dle světel jsme poznal že jsme u nás doma. Slyšel jsem Kimin uplakaný hlas, ale nerozuměl jsem ani slovu...
Probral jsem se v nemocnici, slunce již bylo vysoko, celá místnost byla prázdná. Trvalo mi chvíli se zorientovat, ale vcelku jsem to zvládl rychle. Blikající datum na hodinách mi naznačovalo že uběhli tři dny od závodu. Do pokoje náhle vešla jedna osoba, rozeznal jsem obrysy, mračivý obličej mého otce. Zastavil se na kraji mého lůžka, něco řekl, nejspíš mé jméno, a tu mi vlepil silnou, a hlavně nečekanou facku, že jsem se kvůli tomu ještě praštil o zeď.
Následoval dlouhý monolog, který jsem upřímně z většiny ignoroval, postřehl jsem jen pár důležitějších bodů. Jednak, co si Gar mirsh solus, myslíš, že děláš? Dále, co se to opovažuji takhle zatahovat školu. Nepřeji aby jsi se dál stýkal a kamarádil s Kimi. Co se míchám do ilegálních činností? Co jsem to za dítě, že se tak infantilně hádám o blbosti, jako kdo je větší delikvent. A hromadu dalších poučných věcí, které mě nezajímají.
Mandalore: Sundar: Nemocnice: Den závodu plus tři dny.
Večer když otec konečně vypadl a své mravní a poučné kecy si odnesl sebou, jsem měl opět celou místnost sám pro sebe. To jsem netušil, že mi za ani ne půl hodiny někdo zaklepe na okno. K mému překvapení to byla Kimi na speeder motorce, kterou proti platným dopravním zákonům zaparkovala pod mým oknem v třicátem patře nemocnice. Byla sice uplakaná, na obou tvářích měla ještě stopy po fackách, ale byla ráda, že mě zase vidí. To, že jak já, tak i Kim, jsme porušili to, co do mě otec hustil celých pět hodin, nás vůbec nezajímalo. Vykecávali jsme dlouho do noci a Kim slíbila, že mě bude každý den navštěvovat, ale na květiny mám zapomenout. Otec se musel tiše smířit, že mě Kim navštěvuje, a musel ovládat svůj vztek, pokaždé, když narazil na to, jak se souká z mého pokoje.
Mandalore: Sundari: Ulička za Parkem slz, současnost.
Tehda jsem si zapřísahal, že již takové blbosti, kvůli, kterým by Kim plakala již neudělám, a zatím se mi to naštěstí daří plnit. Pohlédl jsem na kamarádk, která se ještě smála vtipu.
"Tak co Kim, co uděláme s tím, aby mi již nenamlátili?"
Už se na mě zase zlobila, nu což, zasloužím si to.
"Znáš mě, vždy se někam bez rozmyslu vrhnu, ale postarám se aby se to již neopakovalo. Pilně cvičím a posiluji," pronesu a s úsměvem pokrčím rameny - to lehce zabolí. Kimi však ale měla stále nasazený ten její káravý, litující pohled, který přímo říkal "Nevěřím ti. Zase si natlučeš"
Opětoval jsem ji to úsměvem "hlupáka", načež se ona jen lehounce víc zamračila.
"Fááááájn, budu si dávat větší pozor, začnu používat mozek a nebudu se vrhat do každé bitky," ustoupil se po chvíli.
"Skvělé, ale znám tě hlupáčku, a něco podobného jsem slyšela již po tom závodě, a stejně jsi se pustil do šarvátky - což nevidím zas jako takový problém, ale když se za poslední dva měsíce zapleteš do tří pouličních bitek a vždy to nejvíc odneseš, tak se mi to zkrátka nelíbí, vís?!"
"Vím, mě se to také nelíbí," a promnu si svá zranění.
Kimi se podezíravě z podhledu podívá.
"Vážně? Člověk by mohl říct, že to přímo vyhledáváš, že jsi masochista." Poslední slovo řekla velmi prodlužovaně, čehož si všimli dvě kolemjdoucí školačky a začali se na nás dva dívat s podezřením. Kimi si toho naštěstí nevšimla a tak se jen lehounce smála a čekala na mou, velmi rozumnou odpověd. "Ne, masochista fakt nejsem!" což jsem řekl omylem hlasitěji než by bylo vhodno a pár kolemjdoucích se na nás otočilo, toho si již Kimi všimla. Zatvářila se velmi vyděšeně a rukou mi zacpala ústa abych nevyslovil další "blbinu", to ale jen upoutalo ještě větší pozornost a Kimi se začala nervovat, zatímco publikum se tvářilo podezíravě a tu a tam posmívavě. Kimi jen špitla "Hlupáku" a začala mě táhnout pryč. To jednak neprospělo mým zraněním a dál jsem slyšel tlachy, že mě táhne do tmavé uličky. Když jsme se dostali z dosahu davu a jinačího publika vlepila mi Kimi mírnou facku. Celá udýchaná z dlouhého běhu spustila. "Víš, to je mé oblíbené místo a ráda bych tam ještě chodila, takže pro příště se všech podobně pitomých poznámek vyvaruj."
"Já si nezačal, sadistko."
"Co?"
"To říkali ti, kolem kterých jsme proběhli."
"Jistě, masochisto." Vteřinu, dvě byl naprostý klid, ale pak jsme se pustili do hlasitého smíchu.
S Kimi byla sranda a většinu věcí brala z té pozitivní a optimistické stránky, což byla vlastnost, která se mi na kamarádce líbila, jen párkrát jsem ji viděl brečet, a vždy mě to silně mrzelo. Zvlášť po tom co se stalo na závodě.
Mandalore: Sundari: Royal Academy of Government - o dva měsíce dříve:
Začalo to, jak jinak, mou blbostí. Student ze stejného ročníku, jehož jméno jsem do toho osudného dne neznal, se začal chlubit svým "temným" životem. Ač se to zdá na nejelitnější škole na mandalore nemožné, lákalo to značné množství dívek, které se začali na "zkaženého" delikventa, Evžéna Li Taska, lepit. Tušit, že takováhle blbost může fungovat, přišel bych s tím již dřív, ale lepší pozdě než nikdy. Díky mé "nahnuté pověsti" nebylo těžké rozšířit pověry o mém delikventství, a výsledek se dostavil celkem brzy. Lepila se na mě menší, ale přesto početná hromada holek. A to Evžénovi vadilo. Mě zas vadila velikost jeho dívčího doprovodu. Kimi v tomhle zaujala neutrální názor, a teprv s odstupem jsem pochopil jak moc ji okruh mých fanynek vadil.
Nejdřív to byly spory čistě slovní - aneb na nejelitnější škole se lidé naučí nejvíce nadávkám, a tak jsme se oba "delikventi" a naše "fanynky" hádali mezi sebou. Pokročilo to k porovnávání delikventských aktivit, a jelikož část mých se dala narozdíl od Evžénových ověřit, měl jsem navrch. Ale to by nesměla nějaká jeho fanynka vykřiknout do éteru, ať si to rozdáme v závodě. Další fajn věcí na nejelitnější škole je to, že se za přetvářkou slušnáků schovává hromada "zkažených, nemravných a drsných" lidí - prostě má kategorie až na tu nemravnost. A tak jsme byli téměř okamžitě informováni o pořádání velkého ilegálního závodu na speeder motorkách, který se měl udat za pět dní. Jak já, tak i Evžén, jsme z troho byli lehce vykolejení, ale naše "delikventská čest" nám nedovolovala z toho vycouvat. Jízda na speeder motorkách mi celkem šla, takže jsem si dával naděje na slavnou výhru. Zatímco dav fanynek skandoval radostí a dohadoval se kdo vyhraje, zahlédl jsem na kraji davu Kimi s vražedným výrazem jak rukama naznačuje, že mě uškrtí.
Mandalore: Sundari: Město o dva měsíce dříve:
"Ty jsi se snad zbláznil," vyjekla na mě Kimi jakmile si mě odchytla po škole. "Víš vůbec do čeho jdeš? Víš co se ti tam může stát? Jaké to může mít následky?!" pokračovala dál ve svém kárání.
"Ne, pořádně nevím co mě čeká, prostě to tak nějak spadlo a odmítnou to by znamenalo úpadek respektu."
"Fajn, ti ten respekt opravdu k něčemu bude až se kvůli tomu zabiješ!"
"Vždyt jsme spolu jezdili, víš že jsem obstojný jezdec."
"S tím na mě nechoď! Ty závody jsou něco jiného, proč si asi myslíš že jsou ilegální? Protože tam všichni podváděj a umírá se tam celkem často, ale víš co? Až se zabiješ, já pro tebe plakat nebudu," dokřikla s vysílením v hlase a spěšně běžela pryč.
"Kim! Kim! Kiiiiiim!" volal jsem na ni, ale nechtěla mě slyšet. Se smíšenými pocity jsem se vydal na pokoj. V posteli jsme uvažoval nad závodem, reputací, Kim, a nad dalšími věcmi, nakonec jsem z toho nějak usl.
Mandalore; Sundari; Royal Academy of Government – studentský pokoj: o dva měsíce dříve + jeden den:
Když jsem se vzbudil byl pokoj prázdný, spolubydlící již někam vypadli a já se pomalu vykopal z postele. Jestli chci ten závod vyhrát, musím hodně cvičit. Jak jsem vystoupil z pokoje s cílem dojít si pro speeder motorku, narazil jsem na Kim. Opírala se o zeď, hned vedle dveří, na sobě měla oblečení na motorky, dívala se do země. Vedle ni stál její nastartovaná motorka. Pohlédla na mě rozpačitým pohledem, který mě propaloval. "Fajn, potřebuješ trénovat," špitla znenadání a gestem naznačila, abych se usadil za řídítka.
Usedla na místo spolujezdce, a pevně se držela. Držela se silněji a pevněji než obvykle, trochu mi to mačkalo vnitřnosti, ale nechtěl jsem ji při její náladě dráždit a tak jsem to přetrpěl.
Po půl třetí hodině letu jsem dorazili na plácek daleko za městem, kde jsme se v mladším věku učili na motorkách létat. byla to sice skládka, pár pilířů, hodně sutin, místy silně zarostlé, ale bylo to jen naše soukromé místo, o které jsme se nemuseli s nikým dělit. Kdysi to bývalo město s početným obyvatelstvem, ale po postavení Sundari jeho důležitost upadla a po několika letech se město zcela vylidnilo, to bylo tak dávno, že jsme ani na mapách nenalezli jeho název. S Kim jsme tomu místu dali jméno Ayala. Bylo pravé poledne když jsme dorazili a tak jsme se rozhodli si před začátkem tréninku odpočinout. Kim seděla stranou, zády opřená o sloup, který možná kdysi byl veřejným osvětlením. Neměla moc náladu k diskuzi, nechápal jsem proč, ale nechtělo se mi ji dráždit. Trénink začal kolem druhé hodiny odpolední. Prvních pár kol na rozehřátí jsem absolvoval bez problému, Kim mi ze země měřila čas. Po lehkých kolech následovaly složitější, sestávající z průletů úzkými uličkami, podlety mostů a lety skrz tunely, nebo spíš kanalizacemi. Létal jsem takto osm hodin, při mém posledním letu byly vidět poslední sluneční paprsky a Kim mi už nařizovala dosednout. Jak jsem si všiml, připravila mezitím večeři a postavila stany. Sice budeme mít velký průšvih z toho, že takto budeme zatahovat školu, ale to nás moc netrápilo. Co mě mrzelo byla Kiminina odtažitost, večer mi jen podala misku s jídlem a šla si hned lehnout do svého stanu. V samotě jsem snědl večeři, která se mi zdála lehce nedovařená a následujíc Kiminina příkladu jsem si vlezl do svého stanu. V ten den se mi zdály jen samé noční můry.
Mandalore; Ayala: o dva měsíce dříve + dva dny:
Vzbudil jsem se teprve když slunce bylo vysoko nad obzorem, Kim prověřovala motorku a kontrolovala snad vše co se zkontrolovat dá. Jako pozdravu se mi dostalo jen studené "Ahoj." Známka, že se její nevysvětlitelná nálada stále nezlepšila. Dívky jsou složité, a čím víc je člověk zná, tím složitější mu přijdou. Po stejně depresivní tiché snídani jsem nasedl na motorku a letěl absolvovat nudné zahřívací kola, na kterých však Kim tvrdě trvala. Po dokončení desátého zahřívacího kola jsem se konečně vrhl na zábavnější a adrenalinovější část. Něco mě ale v hloubi duše trápilo a drásalo se na povrch. To rušilo mou koncentraci a tak jsem se nemohl plně věnovat pilotáži. Mé výsledky tak byly značně horší než včera. Toho si Kim všimla, ale krom letmé zmínky během polední přestávky to nechtěla víc rozebírat. Odpolední lety nebyly o nic lepší a pocit nevole se stupňoval, začínal jsem mít podezření, že by to mohlo být z té nedovařené večeře, ale to by Kim měla podobné příznaky, nebo je má a jen se nechce svěřit. Kvůli zdravotním komplikacím jsem dnes skončil již v pět odpoledně. Kim se udiveně ptala jestli jsem v pořádku, ale ignorujíc ji jsem zalezl do svého stanu. Když je ona studená ke mě, mám právo být jednou za čas studený k ní. Usnul jsem s myšlenkami o složitosti dívek.
Mandalore; Ayala: o dva měsíce dříve + tři dny - dva dny do závodu:
Dnešní ráno bylo studené, ne atmosférou, ale studené, jako studené. Mlha, která se v Ayale tu a tam objevila si vybrala tu nejhorší dobu na zjevení. Ranní zkouška je tak v tahu. To mě mrzelo, jelikož nevolnost již byla ta tam a vypadalo to, že bych mohl podávat dobré výsledky. Ve víře v lepší počasí odpoledne jsem e zabalil do teplého oblečení. Kim jak jsem si všiml přikryla motorku dekou a posedávala u slabého ohně. Po včerejšku jsem neměl náladu na diskuzi, ale něco mě přemohlo a sedl jsem si k ní.
"Jak se máš?" byla první věta která ze mě po desetiminutovém tichu vypadla.
"Fajn"
"Opravdu?"
"Jo, opravdu."
Následovala další chvíle trapného ticha.
"Kim?" Pokusil jsem se navázat rozhovor.
Neodpověděla a jen se na mě částečně podívala, vyčkávaje mou otázku.
"Trápí tě něco poslední dobou?"
Kim se zamračila a zahleděla se do ohně, teprv po chvíli se zmohla na odpověď.
"Ty," odpověděla a štouchla klackem do ohně. Tato odpověď mě zaskočila a zmocnil se mě takový lehký náznak strachu.
"Já? Proč?" zeptal jsem se skutečně překvapeně.
"Uvažuj."
"Víš, že na tohle nemám mozek," odpověděl jsem po pravdě.
"Mám strach," špitla.
"Ze mě?"
"Ne, to je...jiná," dostala ze sebe pomaloučku.
"Tak jak to je?" Kim se mi podívala do tváře a teprve teď jsem si všiml, jak se ji pod očima tvoří potoky slz.
"Že tu už vůbec nemusíš být, že tě můžu ztratit! Pouštíš se do kdejaké blbosti, každou chvíli tě někdo ve bitce takřka přizabije a já mám strach že jednou se již nevrátíš, že tě někdo v rvačce zraní, či zabije a budeš navždy vytržen z mého života. Jsi můj jediný a nejlepší ka-kamarád, bez tebe bych byla dávno ztracená. A ty se dobrovolně necháš vyhecovat k závodu, kde je smrt skoro jistotou a já mám strach, strach, že se tentokrát nevrátíš, a , a a já nevím co, cco co bych si bez tebe poč-č-čala," začala se ji klepat čelist a její hlásek kolísal. Nenapadala mě na to žádná vhodná odpověď, napadla mě jen jediná věc.
Pevně jsem ji objal. "To bude v pořádku Kim, budu tady vždy pro tebe."
Má nejlepší kamarádka se rozplakala, a pevně mě objala. Nevím jak dlouho jsme takhle vydrželi, nejspíš hodně dlouho. Jen tak, v tichosti jsme se přátelský objímali. Odpoledne se vyjasnilo a dařilo se mi lépe než jindy. Večer, jsem byl zcela vyčerpán, ale nešli jsme s Kim spát. Dívali jsme se dlouho na jasné hvězdy, plující po modré obloze. Jako přátelé jsme pozorovali hvězdy...
Mandalore; Sundari: o dva měsíce dříve + pět dní - den závodu:
Ze včerejška si toho moc nepamatuji, respektivě jsem většinu dne prospal. Dle Kim jsem si potřeboval den odpočinout, abych nepadl při závodě únavou. Netuším jak mě dopravila z Ayaly, ale lehké to určitě nebylo. Večer když mě navštívila mi vyprávěla o všem co se ten den událo. Jednak zaplatila vstupní poplatek ve výši neuvěřitelných tří tisíc kreditů, které si bez vědomí vypujčila od rodičů, kamarádka, na kterou je spolehnutí. Dále mi vyprávěla o drbech co se šířili městem, má absence byla připisována zbabělosti a strachu ze závodu. A dále, že Evžén trávil celé dny tlacháním o tom, jak nade mnou zvítězí, to my hrálo do karet. S třídeným výcvikem mám navrch. Horší to je se zbytkem závodníků, pravými členy motorkářských gangů, schopných pro padesát tisíc kreditů odměny vraždit. Výše výhry mě zaskočila, vůbec jsem se za celé dny nezajímal co je cenou a taková suma mě prostě zaskočila. S klidem jsem se oblékl do motorkářského oblečen, vyšel ven a ztuhl. Před mým pokojem se tvořil dav fanoušků ze školy, v první řadě stála i Kim s příšernou červeno-oranžovou šálou kolem krku. Děsivé bylo i zjištění že v rukách třímá druhou, která mi má přinést štěstí. Abych ji neurazil, vzal jsem si šálu a tvářil se "nadšeně". Pomalu jsme vyrazili k "trati" závodu.
Mandalore; Sundari; Závodní okruh: o dva měsíce dříve + pět dní - den závodu:
Dorazil jsem na místo, neměl jsem čas pořádně prostudovat trať, jelikož mi byl její tvar dán až když jsem dorazil a potvrdil registraci. Byl to jen přibližný náčrt na datapadu, nikde žádné dodatečné informace o překážkách na trati, vše se dozvíme až na trati, během závodu. jak jsem se dozvěfděl, byla trať vymezena dvěma světelnými kotouči oranžové barvy po stranách. Celkem by měla měřit asi tak tři a půl kilometru, což nato, že je to závod pořádaný přímo v hlavním městě bez vědomí státu obdivuhodné. Trať se nalézala v nejspodnějších patrech města, takže nehrozilo nebezpečí kolize s dopravou. Horší to bylo s pravidly, tedy přesněji v tom, že krom jediného, kde stálo, že podmínkou je dojet, je vše dovoleno. Již chápu Kiminini obavy. Ale vysoká výhra byla dostatečým lákadlem, aby desítky závodníků riskovali své životy. Začal se mě zmočnovat strach, a když nás volali na start, tak se ten pocit nepříjemně zintenzivnil.
Tu jsem ho spatřil příčinu, mých problémů. Evžén vystoupil z hloučku fanynek sice s hlavou vzhůru, ale když popošel blíž, bylo na něm patrné, že nebýt zde tolik lidí, dávno by utekl a ještě by nechával za sebou mokré stopy, po vzoru Jen-Hiczka a Mar Ar Nky, z toho slavného eposu. Byl oblečen v rádoby drsném oblečení, v kterém sice budil dojem největšího drsnáka, alejeho dětská tvář a fakt, že mu v tom bude šílená zima, silně podkopávali tento dojem - což potvrzovali úsměvné pohledy na delikventy od ostatních závodníků. Zvlášt ti skuteční kriminálníci s insigniemie DW na motorkách se mu smáli co je břicho popadalo. Já se pokoušel tvářit jako nevinný kolemjdoucí, ale když mě to pako evžén oslovilo, mé imige body letěli taktéž dolu, ještě trapnější bylo, když se mi vystrašeným a vysokým hláskem posmíval, jak že mi to to jako správný tvrdák nandá. Ha ha ha, nevěděl jsem, jestli se mu na místě vysmát, či ne, ale možnost, že by můj smích byl spojován s smáním nějakému blbému vtipu od černé gizky závodu, a tím pádem hrozba úbytku dalších imige pointů, jen jsem jeho hloupé a zcela infantilní poznámky přešel. Co Evžéna ještě víc ztrapnilo, byla přítomnost, zcela jistě podplacených roztleskávček skandující jeho jméno, tomu se již smálo i celé obecenstvo.
Nasedl jsem na svou motorku, kterou Kimi k mé nevíře přebarvila na hnědočervenou, čin, za který ji ztrestám. Nehodilo se mi to k oblečení! Nasedl jsem na svůj divně zbarvený stroj a začal se plně soustředovat na nadcházejících deset kol závodu. Stejně tak učinilo zbývajících třicet závodníků. Adrenalin mi začal prostupovat tělem, lehce jsem se třásl. Závod měl začít poté, co třetí prapor dopadne na zem. Nyní dopadl první, diváci se utišili a motory začali stupnovat své vrčení. Dopadl druhý prapor a napětí ve vzduchu houstlo, startující se chystal odhodit poslední prapor, když tu jeden ze závodníků vystartoval, k mému, ani ne tak překvapení, to byl Evžén, který svůj předčasný start ukončil záhy v hromádce odpadků a kdovíjakého sajrajtu, které se v spodinách Sundari hromadí. Ostudu si Evžén utržil velikou, jak závodníci, tak obecenstvo se mu hlasitě vysmálo a jeho předčasný start znamenal diskvalifikaci. Nyní byl spor o většího delikventa za námy se mnou na vítězné straně, stačilo dojet závod.
Kvůli Evženovi se start opakoval, chvíle napětí byla ještě větší než minule. Třetí prapor dopadl na zem a celkem třicet závodníků vyjelo vstříc osudu.
Po dlouhé rovince následovala prudká zatáčka doleva, do velmi uzké uličky. Byl jsem nucen zpomalit, a dostat se za stroj přede mnou, abych se nevyboural. Aby toho nebylo málo, tahle ulička se točila prudce doprava , na jejimž konci jsem motorku strhl kolmo k zemi a vletěl do tunelu kanalizace, kde jedinou navigací byly signální bojky. Náhlá ohnivá exploze v dáli přede mnou nakrátko osvítila prostor a odkryla skryté, nijak neoznačené sloupy na trati. Proletěl jsem kolem hořících trosek, koutkem oka jsem zahlédl vyděšeného pilota, vylézavajícího z vody. Dle ozvěny xploze jsem usoudil, že další chudák narazil do sloupu. Po několika set metrech zmizely navigační bojky z dohledu, přesně v místě, kde do kanálu pronikalo světlo. Zvedl jsem stroj svisle vzhůru a jen těsně se vyhnul pěti za sebou rotujícím lopatkám obrovského větráku. Krom toho mi průdký přechod z tmy na světlo oslepil oči a málem jsem přehlédl další signální bojky, které ustily do dalšího, tentokrát úzkéhp tunelu, sloužícího jako spojovací chodba pro droidy a přepravu nákladu, takže místa na menévrování tam moc nebylo. Těsně jsem se vyhl hořícímu vraku stroje jednoho ze závodníků a měl jsem co dělat, abych se prokličkoval nepravidelnými zákrutami servisního tunelu. Když se mi z něj podařilo vyjet ocitl jsem se na povědomé startovací rovince. S vědomím toho co jsem odjel, jsem se těch dalších devíti kol začal bát.
Jak jsem postřehl na tabulkách, obsadil jsem sedmé předposlední místo z naní již jen dvaceti-pěti závodníků.
Druhé kolo jsem projel s větší jistotou se ziskem jednoho místa. Třetí kolo se mi celkem dařilo do té doby než jsem začal bojovat o pozici v kanalizaci. Jen tak tak jsem vybral závěr kanalizace a vletěl vzhůru, proletěl, prvním, druhým, třetím větrákem, když tu můj stroj byl sražen na stranu, prudce se otočl dolů a já začal volným pádem padat na větráky.Jednomu jsem se vyhl, na druhý jsem dopadl a ztratil pamět.
Videl jsem Kim, její obličej by celý uplakaný, viděl jsem i jiné, matné obrysy postav. Byla tma, nebo jsem alespon potemněle viděl. Cítil jsem bolest jak mě někdo zvedá... Viděl jsem otce, za nim vyděšenou matku, dle světel jsme poznal že jsme u nás doma. Slyšel jsem Kimin uplakaný hlas, ale nerozuměl jsem ani slovu...
Probral jsem se v nemocnici, slunce již bylo vysoko, celá místnost byla prázdná. Trvalo mi chvíli se zorientovat, ale vcelku jsem to zvládl rychle. Blikající datum na hodinách mi naznačovalo že uběhli tři dny od závodu. Do pokoje náhle vešla jedna osoba, rozeznal jsem obrysy, mračivý obličej mého otce. Zastavil se na kraji mého lůžka, něco řekl, nejspíš mé jméno, a tu mi vlepil silnou, a hlavně nečekanou facku, že jsem se kvůli tomu ještě praštil o zeď.
Následoval dlouhý monolog, který jsem upřímně z většiny ignoroval, postřehl jsem jen pár důležitějších bodů. Jednak, co si Gar mirsh solus, myslíš, že děláš? Dále, co se to opovažuji takhle zatahovat školu. Nepřeji aby jsi se dál stýkal a kamarádil s Kimi. Co se míchám do ilegálních činností? Co jsem to za dítě, že se tak infantilně hádám o blbosti, jako kdo je větší delikvent. A hromadu dalších poučných věcí, které mě nezajímají.
Mandalore: Sundar: Nemocnice: Den závodu plus tři dny.
Večer když otec konečně vypadl a své mravní a poučné kecy si odnesl sebou, jsem měl opět celou místnost sám pro sebe. To jsem netušil, že mi za ani ne půl hodiny někdo zaklepe na okno. K mému překvapení to byla Kimi na speeder motorce, kterou proti platným dopravním zákonům zaparkovala pod mým oknem v třicátem patře nemocnice. Byla sice uplakaná, na obou tvářích měla ještě stopy po fackách, ale byla ráda, že mě zase vidí. To, že jak já, tak i Kim, jsme porušili to, co do mě otec hustil celých pět hodin, nás vůbec nezajímalo. Vykecávali jsme dlouho do noci a Kim slíbila, že mě bude každý den navštěvovat, ale na květiny mám zapomenout. Otec se musel tiše smířit, že mě Kim navštěvuje, a musel ovládat svůj vztek, pokaždé, když narazil na to, jak se souká z mého pokoje.
Mandalore: Sundari: Ulička za Parkem slz, současnost.
Tehda jsem si zapřísahal, že již takové blbosti, kvůli, kterým by Kim plakala již neudělám, a zatím se mi to naštěstí daří plnit. Pohlédl jsem na kamarádk, která se ještě smála vtipu.
"Tak co Kim, co uděláme s tím, aby mi již nenamlátili?"
rGAG Vivat
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Kim ve vteřině zvážněla na maximální možnou mez a nikdo by si podle nynějších rysů její tváře ani nepomyslel, že se ještě před vteřinou smála na celé kolo. S tímto až trochu děsivým výrazem zcela vážným až tajemným hlasem řekla
víš něco jsem objevila, nebo spíš něco objevilo mě.
Kimin hlas se s každým slovem ztišíval, což jim dodávalo na významu.
Zatím nevím co si o nich myslet, ale tobě by pomoct mohli. To umí dobře, ale to co říkal...
Nával myšlenek zavalující mysl Kimi pohltil její poslední slova a ty sis nebyl jist ani zda patřila vůbec tobě. Ale přesto na nich bylo cosi znepokojujícího.
Ve svém nitru jsi náhle ucítil ten dobře známí pocit, pocit jenž tě včera vehnal do souboje, pocit jenž tě vehnal už do nejednoho souboje.
Ale proč? Proč se objevil? Před čím chce abys Kimi chránil? Co znamená?
Otázky se rodily jedna z druhé bez náznaku odpovědi a pohled na vás, dva snad nezatížitelné starostmi světa přesto ponořené do niter svých myslí, nutil kolemjdoucí k zamyšlení.
No uvidíme večer!
Vyhrkla náhle Kimi závěr své niterní debaty a zdvihla oči od země k tobě, zcela si neuvědomujíc situaci jež bezděky rozpoutala.
Tak co? Chceš jít večer se mnou?
Tvůj přihlouplý pohled patřící její otázce byl však jasným připomenutím a Kimi se se zarděním rozblekotala
...a no jo, vlastně ani nevíš o co jde, že jo.
Víš před pár dny mě... kontaktoval ...jistý spolek. Těžko se vysvětluje co jsou zač. Jsou... no zabývají se... vlastně chtějí... no zkrátka mají jiný pohled na pár věcí. Třeba na bojovou výchovu.
Poslední patřičně zdůraznila a odmlčela se čekajíc tvou reakci a podle všeho zvažujíc co dalšího ti může s jistotou říct.
Pardon za prodlevu, ale srovnával jsem se s tvým stylem a pak jsem byl mimo. Teď už snad vše půjde plynuleji.
Kim ve vteřině zvážněla na maximální možnou mez a nikdo by si podle nynějších rysů její tváře ani nepomyslel, že se ještě před vteřinou smála na celé kolo. S tímto až trochu děsivým výrazem zcela vážným až tajemným hlasem řekla
víš něco jsem objevila, nebo spíš něco objevilo mě.
Kimin hlas se s každým slovem ztišíval, což jim dodávalo na významu.
Zatím nevím co si o nich myslet, ale tobě by pomoct mohli. To umí dobře, ale to co říkal...
Nával myšlenek zavalující mysl Kimi pohltil její poslední slova a ty sis nebyl jist ani zda patřila vůbec tobě. Ale přesto na nich bylo cosi znepokojujícího.
Ve svém nitru jsi náhle ucítil ten dobře známí pocit, pocit jenž tě včera vehnal do souboje, pocit jenž tě vehnal už do nejednoho souboje.
Ale proč? Proč se objevil? Před čím chce abys Kimi chránil? Co znamená?
Otázky se rodily jedna z druhé bez náznaku odpovědi a pohled na vás, dva snad nezatížitelné starostmi světa přesto ponořené do niter svých myslí, nutil kolemjdoucí k zamyšlení.
No uvidíme večer!
Vyhrkla náhle Kimi závěr své niterní debaty a zdvihla oči od země k tobě, zcela si neuvědomujíc situaci jež bezděky rozpoutala.
Tak co? Chceš jít večer se mnou?
Tvůj přihlouplý pohled patřící její otázce byl však jasným připomenutím a Kimi se se zarděním rozblekotala
...a no jo, vlastně ani nevíš o co jde, že jo.
Víš před pár dny mě... kontaktoval ...jistý spolek. Těžko se vysvětluje co jsou zač. Jsou... no zabývají se... vlastně chtějí... no zkrátka mají jiný pohled na pár věcí. Třeba na bojovou výchovu.
Poslední patřičně zdůraznila a odmlčela se čekajíc tvou reakci a podle všeho zvažujíc co dalšího ti může s jistotou říct.
Pardon za prodlevu, ale srovnával jsem se s tvým stylem a pak jsem byl mimo. Teď už snad vše půjde plynuleji.
-
Shall Yall
- Učedník
- Příspěvky: 40
- Registrován: 23.1.2008 20:58:29
- Bydliště: Tartan cruiser Valya, Outer Rim patrol fleet
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Zatvářil jsem se překvapeně, pokud šlo o boj, většinou jsme se učili od jejího dědy. Ale co, každá nová zkušenost se hodí. A když se nabízí příležitost, tak ji jen tak neodhodím.
"Nějaký známý tvého dědy, nový soused, nebo nějaký gang?" směřoval jsem na ni otázku. Jak se tak snažila přijít na odpověď, usmál a pokračoval v otázce, "Nebo jsi našla nějaké lidi, kteří se zajímají o naše předky a umí i jejich bojové postupy? To by bylo úžasné, nemyslíš?" dokončil jsem a pln nadšení jsem očekával odpověď.
Netušil jsem co měla v plánu, nicméně z ostýchavosti, s kterou to celé prezentovala to dávalo tušit nějaký problém. Obecně platilo, že když z ní lezlo něco jak z chlupaté deky, nebylo to znamením ničeho dobrého.
Zatvářil jsem se překvapeně, pokud šlo o boj, většinou jsme se učili od jejího dědy. Ale co, každá nová zkušenost se hodí. A když se nabízí příležitost, tak ji jen tak neodhodím.
"Nějaký známý tvého dědy, nový soused, nebo nějaký gang?" směřoval jsem na ni otázku. Jak se tak snažila přijít na odpověď, usmál a pokračoval v otázce, "Nebo jsi našla nějaké lidi, kteří se zajímají o naše předky a umí i jejich bojové postupy? To by bylo úžasné, nemyslíš?" dokončil jsem a pln nadšení jsem očekával odpověď.
Netušil jsem co měla v plánu, nicméně z ostýchavosti, s kterou to celé prezentovala to dávalo tušit nějaký problém. Obecně platilo, že když z ní lezlo něco jak z chlupaté deky, nebylo to znamením ničeho dobrého.
rGAG Vivat
Mandalore; Sundari; Park modrých slz:
Kimi se nepřestávala tvářit zamyšleně a to už samo o sobě bylo dobrým důvodem k obavám, přesto ale odpověděla.
Tak něco společného s předky mají určitě,...
najednou se trochu zamračila,
...ale nejsem si jistá jestli se skutečně o ně zajímají.
Kimi se ti podívala přímo do očí,
ale dědovi ani muk!
Řekla rázně.
Ještě o ničem neví, chci mu to říct teprve až přesně zjistím o co jde a jaký na to mám názor.
Domluvila a trochu se uklidnila několika pravidelnými dechovými cviky.
Ale rádi trénují boj, nevím jestli je to starý způsob, ale dost se mu to podobá. A taky ho učí.
spiklenecky na tebe mrkla.
Večer za nimi jdu a napadlo mě že bys mohl jít taky. Aspoň si budu mýt s kým promluvit o svých názorech na ně.
Kimi nedodala "a navíc by ti mohli pomoct abys nebyl taková padavka" ale jako bys to slyšel. Svižně vyskočila z okraje fontány.
Tak co myslíš? Nechci tě nijak honit, ale už bude poledne a táta mě bude shánět, slíbila jsem že se zastavím...
Měla pravdu, ani sis neuvědomil jak dlouho tu jste, ale chronometr na jednom z nedalekých komplexů to potvrzoval. Bylo skoro poledne.
_____________________
Pokud se rozhodneš přijmout, tak sraz je kolem šestý, místo konání ti Kimi neprozradí. Pokud odmítneš tak nepřesahuj půlnoc. V každém případě je zbytek dne v tvé volné režii.
Kimi se nepřestávala tvářit zamyšleně a to už samo o sobě bylo dobrým důvodem k obavám, přesto ale odpověděla.
Tak něco společného s předky mají určitě,...
najednou se trochu zamračila,
...ale nejsem si jistá jestli se skutečně o ně zajímají.
Kimi se ti podívala přímo do očí,
ale dědovi ani muk!
Řekla rázně.
Ještě o ničem neví, chci mu to říct teprve až přesně zjistím o co jde a jaký na to mám názor.
Domluvila a trochu se uklidnila několika pravidelnými dechovými cviky.
Ale rádi trénují boj, nevím jestli je to starý způsob, ale dost se mu to podobá. A taky ho učí.
spiklenecky na tebe mrkla.
Večer za nimi jdu a napadlo mě že bys mohl jít taky. Aspoň si budu mýt s kým promluvit o svých názorech na ně.
Kimi nedodala "a navíc by ti mohli pomoct abys nebyl taková padavka" ale jako bys to slyšel. Svižně vyskočila z okraje fontány.
Tak co myslíš? Nechci tě nijak honit, ale už bude poledne a táta mě bude shánět, slíbila jsem že se zastavím...
Měla pravdu, ani sis neuvědomil jak dlouho tu jste, ale chronometr na jednom z nedalekých komplexů to potvrzoval. Bylo skoro poledne.
_____________________
Pokud se rozhodneš přijmout, tak sraz je kolem šestý, místo konání ti Kimi neprozradí. Pokud odmítneš tak nepřesahuj půlnoc. V každém případě je zbytek dne v tvé volné režii.