Messiah
Vyslechnu si odpověď, která sice nepříjde od toho, koho jsem se tázal, ale to je mi jedno.
"Takže Alia se tady ještě neodhalila. A Tulok nevypadá, že by vůbec měl tušení kdo to je. Ale to je jedno. Neví kde je, nevadí. Až se objeví, tak se objeví. A já bych se mohl najíst a pak se vrhnout na holozáznamy z bitev. Určitě mi to neuškodí. "
"Kde se můžu najíst?"
Zeptám se ještě na poslední věc a poté odcházím podle instrukcí do jídelny, ať už bude pro důstojníky, nebo pro všechny. "A možná by bylo lepší ukázat se v jídelně prostých vojáků. Ukázat se jim, snažit se vzbudit v nich trochu náklonosti ke mně. Ukázat, že jím stejné blafy jako oni..."
Rozhodnu se tedy jít do jídelny. Tam si sednu, najím se, možná s někým prohodím slovo a poté se půjdu podívat na ty záznamy. A pak bych si možná mohl procvičit své umění se světelným mečem s Tulokem, nebo svou střelbu.
"Sakra, to je příprav... Celej můj život je jedna velká příprava. Teď se musím připravit na válku a mám šest dní..."
Xiaz Zeorr (výcvik pro Vesgam)
Moderátor: Moderátoři
Messiah
Tulok se potutelně usměje.
Je tu asi deset jídelen co jakžtakž fungujou. Důstojnická je u vaší ubikace asi dvacet metrů chodbou na druhou stranu než můstek. Jinak ostatní jsou na každé palubě na zádi na úrovni spojení trupů. Funkční poznáte podle toho že tam někdo bude, ale to asi víte sám.
Vyrazil jsi tedy vstříc nejbližší běžné jídelně, abys jí objevil musel jsi ovšem projít celkem čtyři paluby což zabralo, díky těžší orientaci, asi čtyři hodiny ale zase jsi tak získal dost přesnou představu o stavu lodi. Bohužel jsi musel konstatovat že Tulokovo povzdechnutí nad údržbou lodi bylo ještě velice jemným komentářem skutečnosti. Na palubách běžně fungoval zhruba až každý čtvrtý výtah, některá schodiště byla uzavřena z technických důvodů a stejně tak i některé chodby. Podobně i když přeci jen o stupínek lépe na tom byla jídelna, tedy ta funkční. Byla to velice prostorná i když nízká místnost z několika průzory za nimiž se míhal hyperprostor, byl zde evidentně nahromaděn asi dvojnásobek stolů než by měl být, což se vážně projevovalo na pohodlí. Tvá přítomnost zde byla zaznamenána velice rychle a komentována několika zajímavými prohlášeními podobného typu.
Doprdele Kapitán!
Po necelých třech vteřinách od tvého vstupu již celé osazenstvo jídelny stálo v pozoru čelem k tobě, což vzhledem ke stísněnosti nebylo nikterak lehké.
Pohov, hoši! Pokračujte!
Na tvůj povel se všichni vrátili zpět ke svému jídlu, jen někteří s pár nadávkami předtím rozmasírovaly modřiny od stolů a svého salutování. Ty jsi se vydal k obslužnému pultu, za nímž tě uvítal kuchyňský droid a po krátké rozmluvě ti podal tác s něčím co dle objednávky měl být kdysi nerf, ale podle tvaru a jak jsi vzápětí zjistil i podle chuti představovalo jediné spojení tohoto jídla a nerfa, papír na němž byl možná vyobrazen a z něhož bylo toto jídlo uvařeno. Ty jsi ale naštěstí měl už takový hlad, že jsi se málem pustil i do onoho tácu, což by konec konců nepředstavovalo takový rozdíl od jeho obsahu a proto jsi vše bez problémů spořádal. Poté jsi zamířil do holoprojekčního sálu, o jeho umístění už jsi měl přesnější pojetí neboť jsi jej už dvakrát míjel při hledání jídelny. Byl to malý temný sál s holoprojekčním stolem ve středu určený nejspíše pro taktické brífinky. Práce s počítačem nebyla nikterak složitá a za pár okamžiků jsi se již díval na záznamy. V databázi lodi byl dost přehledný seznam specifikací republikových lodí i záznamy z předešlých střetů. Bohužel i tyto záznamy se ukázaly jako žrout času, neboť jsi zde strávil skoro celou noc a když jsi konečně vyšel, zbývaly ti z cesty necelé čtyři dny.
Tulok se potutelně usměje.
Je tu asi deset jídelen co jakžtakž fungujou. Důstojnická je u vaší ubikace asi dvacet metrů chodbou na druhou stranu než můstek. Jinak ostatní jsou na každé palubě na zádi na úrovni spojení trupů. Funkční poznáte podle toho že tam někdo bude, ale to asi víte sám.
Vyrazil jsi tedy vstříc nejbližší běžné jídelně, abys jí objevil musel jsi ovšem projít celkem čtyři paluby což zabralo, díky těžší orientaci, asi čtyři hodiny ale zase jsi tak získal dost přesnou představu o stavu lodi. Bohužel jsi musel konstatovat že Tulokovo povzdechnutí nad údržbou lodi bylo ještě velice jemným komentářem skutečnosti. Na palubách běžně fungoval zhruba až každý čtvrtý výtah, některá schodiště byla uzavřena z technických důvodů a stejně tak i některé chodby. Podobně i když přeci jen o stupínek lépe na tom byla jídelna, tedy ta funkční. Byla to velice prostorná i když nízká místnost z několika průzory za nimiž se míhal hyperprostor, byl zde evidentně nahromaděn asi dvojnásobek stolů než by měl být, což se vážně projevovalo na pohodlí. Tvá přítomnost zde byla zaznamenána velice rychle a komentována několika zajímavými prohlášeními podobného typu.
Doprdele Kapitán!
Po necelých třech vteřinách od tvého vstupu již celé osazenstvo jídelny stálo v pozoru čelem k tobě, což vzhledem ke stísněnosti nebylo nikterak lehké.
Pohov, hoši! Pokračujte!
Na tvůj povel se všichni vrátili zpět ke svému jídlu, jen někteří s pár nadávkami předtím rozmasírovaly modřiny od stolů a svého salutování. Ty jsi se vydal k obslužnému pultu, za nímž tě uvítal kuchyňský droid a po krátké rozmluvě ti podal tác s něčím co dle objednávky měl být kdysi nerf, ale podle tvaru a jak jsi vzápětí zjistil i podle chuti představovalo jediné spojení tohoto jídla a nerfa, papír na němž byl možná vyobrazen a z něhož bylo toto jídlo uvařeno. Ty jsi ale naštěstí měl už takový hlad, že jsi se málem pustil i do onoho tácu, což by konec konců nepředstavovalo takový rozdíl od jeho obsahu a proto jsi vše bez problémů spořádal. Poté jsi zamířil do holoprojekčního sálu, o jeho umístění už jsi měl přesnější pojetí neboť jsi jej už dvakrát míjel při hledání jídelny. Byl to malý temný sál s holoprojekčním stolem ve středu určený nejspíše pro taktické brífinky. Práce s počítačem nebyla nikterak složitá a za pár okamžiků jsi se již díval na záznamy. V databázi lodi byl dost přehledný seznam specifikací republikových lodí i záznamy z předešlých střetů. Bohužel i tyto záznamy se ukázaly jako žrout času, neboť jsi zde strávil skoro celou noc a když jsi konečně vyšel, zbývaly ti z cesty necelé čtyři dny.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Procházím chodbami lodi, na které se ještě příliš dobře neorientuji, a musím konstatovat, že loď je opravdu v mizerném stavu. Začínám věřit čím dál více, že jsme byli posláni pouze do záhuby. Ale hlavní věc která mě přesvědčila byl onen sen, který mi promítla Alia. A ačkoliv se sám sebe snažím přesvědčovat, že to nemusí být bitva do které letíme my, je to velmi marné. Proto se snažím co nejlépe se připravit. A jako první krok dnešního dne jsem si vybral spřátelení si vojáků. Po přibližně čtyřech hodinách, které mi však díky neustálému přemýšlení uběhnou o něco rychleji, se konečně dostanu k jídelně. Před ní se nadechnu, nasadím výraz hodný velitele a hrdě vstoupím dovnitř. První co mě zaujme je množství stolů v jídelně a v důsledku toho i stísněný prostor.
"Je tu asi deset jídelen co jakžtakž fungujou", blesknou mi hlavou Tulokova slova jako odpověď. "Těch několik fungujících jídelen musí stačit pro všechny vojáky na lodi, tak sem dali více stolů."
Druhá věc, která mě zaujme, a naplní mě příjemnou směsicí radosti a hrdosti, je osazenstvo jídelny, které během mžiku stojí v pozoru, čelem ke mně.
"Pohov, chlapi."
Řeknu příjemným a přátelským hlasem, který je u mě ke slyšení jen velice zřídka a když už je slyšet, bývají to stejně situace, kdy je tón hlasu potřeba k manipulaci, stejně jako nyní, kdy potřebuji ve vojácích vzbudit oddanost k mé osobě. Přesto nemůže být v mém hlase cítit faleš, neboť v ovládání sebe sama jsem cvičen už od mala a jsem v tom mistr.
"Získej si je a budou za tebe dobrovolně umírat."
"Pokračujte."
Sám si jdu objednat něco k jídlu. Je mi vlastně jedno co dostanu, jde mi pouze o to se najíst, takže po několika možnostech, které na mě vychrlí droid a já je ani nestíhám plně registrovat, ho zastavím.
"Ano, například to."
Objednám si "nerfa" a bez jakéhokoliv projevu odporu ho spořádám. Při jídle poslouchám rozhovor nejbližších vojáků a kdyby se to hodilo, přidám k jejich hovoru svůj názor, nebo nějakou vtipnou poznámku - ovládám vcítění, takže vím jaká by měla být přibližně jejich reakce. Mým cílem je prostě a jednoduše zalíbit se jim, aby ze mě měli dobrý pocit, aby si říkali, že jsem jeden z nich.
Jakmile dojím - a pokud jsem prohodil slovo s nějakými vojáky, s nimi se rozloučím - jdu směrem ke holoprojekčnímu sálu. Velmi dlouhou dobu strávím sledováním záznamů z bitev, o kterých pevně věřím, že by v budoucnosti mohli být přínosné. Po nějaké době již začínám být unavený a uvažuji o ukončení prohlížení záznamů, avšak těsně předtím si ještě zkusím najít jednu věc, poměrně důležitou. Soustavu Lannik. Až doletíme do soustavy, rád bych už byl obeznámen s tím kde co je a jak to tam vypadá. Alespoň bych už teď mohl plánovat kde by se schovali lodě, aby mohli provést zákeřný útok do zad Republikovým silám, nebo jiné taktiky. Jakmile mám představu o vzhledu soustavy, odcházím z místnosti a jdu si lehnout.
"Tenhle den celkem utekl."
Spím potřebných šest hodin a poté, celkem dobře vyspalý, vstávám. Po klasickém ranním rituálu - procvičování se ve svých schopnostech - si dávám sprchu, obléknu se a vyrážím ven z kajuty. Nejprve jdu směrem k důstojnické jídelně, o jejíž poloze mám jasnou představu a dobře se nasnídám. Očekávám jídlo na o mnoho vyšší úrovni, než-li včerejší nerf z obyčejné jídelny. Jakmile se nasytím, rozhodnu se nalézt Tuloka a požádat ho o malý trénink v boji se světelným mečem. Tím nejenže si procvičím své umění boje se světelným mečem (jak Soresu, tak Makashi), ale zároveň získám lepší přehled o lodi a díky Tulokovi, který loď zná a nezabloudí, budeme v tréninkové místnosti rychle. Avšak předtím, než najdu Tuloka, vyhlédnu si ještě Karnaka a rychle si s ním promluvím.
"Včera jsem si prošel loď. Její stav je opravdu otřesný. Možná by neuškodilo, aby se během doby, kdy cestujeme hyperprostorem, opravilo co nejvíce věcí. Kupříkladu nefunkčnost více než tří čtvrtin výtahů je velice nepříjemná věc. To bude při pohotovosti obtížné dostat se rychle na můstek, když těch pár výtahů co funguje bude obsazených."
Mluvím klidně, avšak lze cítit mou hlubokou nespokojenost a s ní spojenou možnost hrozby. Věřím že temné historky o schopnostech a zlobě sithů udělají zbytek a trochu zrychlý a zveličí Karnakovu snahu. A co teprve snahu techniků...
Jakmile tohle vyřídím, jdu s Tulokem trénovat...
Procházím chodbami lodi, na které se ještě příliš dobře neorientuji, a musím konstatovat, že loď je opravdu v mizerném stavu. Začínám věřit čím dál více, že jsme byli posláni pouze do záhuby. Ale hlavní věc která mě přesvědčila byl onen sen, který mi promítla Alia. A ačkoliv se sám sebe snažím přesvědčovat, že to nemusí být bitva do které letíme my, je to velmi marné. Proto se snažím co nejlépe se připravit. A jako první krok dnešního dne jsem si vybral spřátelení si vojáků. Po přibližně čtyřech hodinách, které mi však díky neustálému přemýšlení uběhnou o něco rychleji, se konečně dostanu k jídelně. Před ní se nadechnu, nasadím výraz hodný velitele a hrdě vstoupím dovnitř. První co mě zaujme je množství stolů v jídelně a v důsledku toho i stísněný prostor.
"Je tu asi deset jídelen co jakžtakž fungujou", blesknou mi hlavou Tulokova slova jako odpověď. "Těch několik fungujících jídelen musí stačit pro všechny vojáky na lodi, tak sem dali více stolů."
Druhá věc, která mě zaujme, a naplní mě příjemnou směsicí radosti a hrdosti, je osazenstvo jídelny, které během mžiku stojí v pozoru, čelem ke mně.
"Pohov, chlapi."
Řeknu příjemným a přátelským hlasem, který je u mě ke slyšení jen velice zřídka a když už je slyšet, bývají to stejně situace, kdy je tón hlasu potřeba k manipulaci, stejně jako nyní, kdy potřebuji ve vojácích vzbudit oddanost k mé osobě. Přesto nemůže být v mém hlase cítit faleš, neboť v ovládání sebe sama jsem cvičen už od mala a jsem v tom mistr.
"Získej si je a budou za tebe dobrovolně umírat."
"Pokračujte."
Sám si jdu objednat něco k jídlu. Je mi vlastně jedno co dostanu, jde mi pouze o to se najíst, takže po několika možnostech, které na mě vychrlí droid a já je ani nestíhám plně registrovat, ho zastavím.
"Ano, například to."
Objednám si "nerfa" a bez jakéhokoliv projevu odporu ho spořádám. Při jídle poslouchám rozhovor nejbližších vojáků a kdyby se to hodilo, přidám k jejich hovoru svůj názor, nebo nějakou vtipnou poznámku - ovládám vcítění, takže vím jaká by měla být přibližně jejich reakce. Mým cílem je prostě a jednoduše zalíbit se jim, aby ze mě měli dobrý pocit, aby si říkali, že jsem jeden z nich.
Jakmile dojím - a pokud jsem prohodil slovo s nějakými vojáky, s nimi se rozloučím - jdu směrem ke holoprojekčnímu sálu. Velmi dlouhou dobu strávím sledováním záznamů z bitev, o kterých pevně věřím, že by v budoucnosti mohli být přínosné. Po nějaké době již začínám být unavený a uvažuji o ukončení prohlížení záznamů, avšak těsně předtím si ještě zkusím najít jednu věc, poměrně důležitou. Soustavu Lannik. Až doletíme do soustavy, rád bych už byl obeznámen s tím kde co je a jak to tam vypadá. Alespoň bych už teď mohl plánovat kde by se schovali lodě, aby mohli provést zákeřný útok do zad Republikovým silám, nebo jiné taktiky. Jakmile mám představu o vzhledu soustavy, odcházím z místnosti a jdu si lehnout.
"Tenhle den celkem utekl."
Spím potřebných šest hodin a poté, celkem dobře vyspalý, vstávám. Po klasickém ranním rituálu - procvičování se ve svých schopnostech - si dávám sprchu, obléknu se a vyrážím ven z kajuty. Nejprve jdu směrem k důstojnické jídelně, o jejíž poloze mám jasnou představu a dobře se nasnídám. Očekávám jídlo na o mnoho vyšší úrovni, než-li včerejší nerf z obyčejné jídelny. Jakmile se nasytím, rozhodnu se nalézt Tuloka a požádat ho o malý trénink v boji se světelným mečem. Tím nejenže si procvičím své umění boje se světelným mečem (jak Soresu, tak Makashi), ale zároveň získám lepší přehled o lodi a díky Tulokovi, který loď zná a nezabloudí, budeme v tréninkové místnosti rychle. Avšak předtím, než najdu Tuloka, vyhlédnu si ještě Karnaka a rychle si s ním promluvím.
"Včera jsem si prošel loď. Její stav je opravdu otřesný. Možná by neuškodilo, aby se během doby, kdy cestujeme hyperprostorem, opravilo co nejvíce věcí. Kupříkladu nefunkčnost více než tří čtvrtin výtahů je velice nepříjemná věc. To bude při pohotovosti obtížné dostat se rychle na můstek, když těch pár výtahů co funguje bude obsazených."
Mluvím klidně, avšak lze cítit mou hlubokou nespokojenost a s ní spojenou možnost hrozby. Věřím že temné historky o schopnostech a zlobě sithů udělají zbytek a trochu zrychlý a zveličí Karnakovu snahu. A co teprve snahu techniků...
Jakmile tohle vyřídím, jdu s Tulokem trénovat...
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah
V nočním cyklu ve své kajutě jsi si před příchodem spánku neodpustil rekapitulaci všeho co jsi za den zjistil, bylo toho hodně ale nejvíc ti v mysli ležel Lannik, loď jak se dalo očekávat měla záznamy o soustavě, ale jak se ukázalo bylo jich méně než záznamů o tajné technice republiky. Prakticky všechno co jsi zjistil byly plavební záznamy a koordináty oběhu pro hyperrychlostní cesty soustavou, v záznamech chyběla některá data o planetě a dokonce i obrazový záznam soustavy, ze záznamů vyplívalo jediné, tato soustava je jako tisíce jiných, naprosto bezvýznamná. Nebýt toho že se válečná linie zastavila právě v jejím sektoru mohla se celé válce vyhnout. Záznamy říkaly že jde o jednoplanetární monosolární soustavu bez dalších satelitů ať přírodních tak umělých ovlivňujících průlet, jistě tento popis seděl i na soustavu z vidění od Alii ovšem stejně tak seděl i na dalších padesát zapadlých soustav galaxie, bez obrazu nebo pohledu jsi si nemohl být jist.
Ani spánek neprobíhal jak by jsi si přál, jistě tvá trénovaná mysl neměla problém takové věci jako sny vytěsnit, ale jak jsi zjistil s viděními to bylo složitější. Což dokazovalo i dost nepříjemné přerušení tvého spánku vizí jež tě donutila navštívit koupelnu a proud studené vody. Obsahem tohoto přerušení, nejspíše opět darovaného Aliou, byl můstek lodi třídy Interdictor, ale ne Messiah, byl hodně poničený a na podlaze leželo mnoho mrtvých vojáků, na vyhlídce stála postava, postava oděná do uniformy republiky, stojící s rukama za zády hledíc ven průzorem, za průzorem se odehrávala bitva tatáž bitva jíž už jsi viděl. Postava se pomalu otáčela směrem k tobě a ty jsi konečně zahlédl její tvář, byl to mladý muž ne o moc starší než ty se stejně hrdým pohledem jaký jsi nosil i ty, když se otočil zůstal stát a jen na tebe hleděl s kyselým samolibým úsměvem. Za okny jsi zpozoroval Messiah vyskakující z hyperprostoru,
zničte tu loď!
Zazněl z úst vojáka nemilosrdně rozkaz aniž by svůj pohled otočil zpět k průzoru a než dozněla jeho ozvěna spustily všechny zbraně lodi smrtící salvu a nebyly sami, v bočních průzorech jsi uviděl desítky lodí třídy Hammerhead ve formaci jež na povel také spustily palbu. Messiah se jen zazmítal v návalu energie a výbuchů raket a za zhroucení štítů se rozlomil vedví, netrvalo ani dvě vteřiny než celá loď zmizela v plamenech výbuchů a změnila se v pole trosek.
Možná by mohl stihnout dospět, ale má málo času a tohle ho naučit nemůžeme.
Zazněl náhle opět hlas Alii větou jež jsi již jednou slyšel, obraz náhle potemněl a z temnoty vystoupila Aliina tvář, tvář smrtelně bledá po níž stékaly potůčky krve, pomalu otevřela mrtvolně bledé oči.
Pozor mladý kapitáne, bitva nutně nezačíná na bojišti!
To bylo dost aby jsi se opět probudil zbrocený potem s přerývaným dechem.
Zbytek spánku se naštěstí obešel bez dalších podobných překvapení, ale to jedno stačilo aby nebyl zrovna harmonický. Siréna označující změnu služeb a tedy i cyklu byla proto svým způsobem vysvobozením. Tvé tělo automaticky provádělo ranní rituál a pokračovalo v plánu nehledě na to čím se zabývala mysl. Tak jsi došel až do důstojnické jídelny, teprve zde tváří v tvář v pozoru stojícímu zástupu důstojníků jsi se probral ze zamyšlení. Mezi nimi tvou pozornost upoutal Tulok užívající si snídani, chtěl jsi ho beztak požádat o trénink boje a tak jsi si i s přídělem přisedl. Snídaně ovšem byla též zklamáním, ve chvíli kdy jsi obdržel talíř s jakousi šedivou hromádkou hmoty jež dle objednávky měla představovat Alderaanské lívance, se rozplynula i ta poslední představa o vyšší kvalitě stravy důstojníků. Tulok ovšem byl z tvé nabídky nadšený a rád ji akceptoval, tedy s jedinou výhradou.
Ale asi bude trochu problém najít si vhodné místo, možná některý ze skladů na dolní palubě, ano to by mohlo jít. Zkusím je obhlédnout a pak se s výsledkem pátrání objevím na můstku.
S tím se odebral z jídelny a nechal tě v klidu dojíst "lívance" které jak se naštěstí ukázalo chutnaly o něco lépe než vypadaly.
Z jídelny jsi zamířil na můstek coby nejpravděpodobnější místo kde hledat Karnaka a skutečně jsi ho zde našel, zrovna rozdával nějaké povely dvěma vojákům kteří hned jak skončil okamžitě a dost rychle opustili můstek. Z tvého vlídného rozkazu nebyl příliš nadšený, ale přesto nechal zavolat velitele techniků na můstek, poté se otočil k tobě a s viditelně sebranou odvahou ti odpověděl.
Omlouvám se pane, ale nejsem si jist do jaké míry je tento rozkaz uskutečnitelný. K některým opravám nám chybí součástky a navíc technici pracují už teď místo dvanácti hodin dvacet. Ona totiž loď je v perfektním bojovém stavu, ale přeci jen měla ještě teď sedět v opravárenském doku a je to na ní vidět, technici pracují takřka nepřetržitě aby opravili nebo udrželi v chodu to podstatné, proto jsme také přestěhovali většinu posádky tak aby to měli ke svým postům co nejblíže, pane.
V jeho slovech i když rozhodných byl jasně slyšet ohromný strach, přesto se odvážil říci ti své a zastat se posádky.
V nočním cyklu ve své kajutě jsi si před příchodem spánku neodpustil rekapitulaci všeho co jsi za den zjistil, bylo toho hodně ale nejvíc ti v mysli ležel Lannik, loď jak se dalo očekávat měla záznamy o soustavě, ale jak se ukázalo bylo jich méně než záznamů o tajné technice republiky. Prakticky všechno co jsi zjistil byly plavební záznamy a koordináty oběhu pro hyperrychlostní cesty soustavou, v záznamech chyběla některá data o planetě a dokonce i obrazový záznam soustavy, ze záznamů vyplívalo jediné, tato soustava je jako tisíce jiných, naprosto bezvýznamná. Nebýt toho že se válečná linie zastavila právě v jejím sektoru mohla se celé válce vyhnout. Záznamy říkaly že jde o jednoplanetární monosolární soustavu bez dalších satelitů ať přírodních tak umělých ovlivňujících průlet, jistě tento popis seděl i na soustavu z vidění od Alii ovšem stejně tak seděl i na dalších padesát zapadlých soustav galaxie, bez obrazu nebo pohledu jsi si nemohl být jist.
Ani spánek neprobíhal jak by jsi si přál, jistě tvá trénovaná mysl neměla problém takové věci jako sny vytěsnit, ale jak jsi zjistil s viděními to bylo složitější. Což dokazovalo i dost nepříjemné přerušení tvého spánku vizí jež tě donutila navštívit koupelnu a proud studené vody. Obsahem tohoto přerušení, nejspíše opět darovaného Aliou, byl můstek lodi třídy Interdictor, ale ne Messiah, byl hodně poničený a na podlaze leželo mnoho mrtvých vojáků, na vyhlídce stála postava, postava oděná do uniformy republiky, stojící s rukama za zády hledíc ven průzorem, za průzorem se odehrávala bitva tatáž bitva jíž už jsi viděl. Postava se pomalu otáčela směrem k tobě a ty jsi konečně zahlédl její tvář, byl to mladý muž ne o moc starší než ty se stejně hrdým pohledem jaký jsi nosil i ty, když se otočil zůstal stát a jen na tebe hleděl s kyselým samolibým úsměvem. Za okny jsi zpozoroval Messiah vyskakující z hyperprostoru,
zničte tu loď!
Zazněl z úst vojáka nemilosrdně rozkaz aniž by svůj pohled otočil zpět k průzoru a než dozněla jeho ozvěna spustily všechny zbraně lodi smrtící salvu a nebyly sami, v bočních průzorech jsi uviděl desítky lodí třídy Hammerhead ve formaci jež na povel také spustily palbu. Messiah se jen zazmítal v návalu energie a výbuchů raket a za zhroucení štítů se rozlomil vedví, netrvalo ani dvě vteřiny než celá loď zmizela v plamenech výbuchů a změnila se v pole trosek.
Možná by mohl stihnout dospět, ale má málo času a tohle ho naučit nemůžeme.
Zazněl náhle opět hlas Alii větou jež jsi již jednou slyšel, obraz náhle potemněl a z temnoty vystoupila Aliina tvář, tvář smrtelně bledá po níž stékaly potůčky krve, pomalu otevřela mrtvolně bledé oči.
Pozor mladý kapitáne, bitva nutně nezačíná na bojišti!
To bylo dost aby jsi se opět probudil zbrocený potem s přerývaným dechem.
Zbytek spánku se naštěstí obešel bez dalších podobných překvapení, ale to jedno stačilo aby nebyl zrovna harmonický. Siréna označující změnu služeb a tedy i cyklu byla proto svým způsobem vysvobozením. Tvé tělo automaticky provádělo ranní rituál a pokračovalo v plánu nehledě na to čím se zabývala mysl. Tak jsi došel až do důstojnické jídelny, teprve zde tváří v tvář v pozoru stojícímu zástupu důstojníků jsi se probral ze zamyšlení. Mezi nimi tvou pozornost upoutal Tulok užívající si snídani, chtěl jsi ho beztak požádat o trénink boje a tak jsi si i s přídělem přisedl. Snídaně ovšem byla též zklamáním, ve chvíli kdy jsi obdržel talíř s jakousi šedivou hromádkou hmoty jež dle objednávky měla představovat Alderaanské lívance, se rozplynula i ta poslední představa o vyšší kvalitě stravy důstojníků. Tulok ovšem byl z tvé nabídky nadšený a rád ji akceptoval, tedy s jedinou výhradou.
Ale asi bude trochu problém najít si vhodné místo, možná některý ze skladů na dolní palubě, ano to by mohlo jít. Zkusím je obhlédnout a pak se s výsledkem pátrání objevím na můstku.
S tím se odebral z jídelny a nechal tě v klidu dojíst "lívance" které jak se naštěstí ukázalo chutnaly o něco lépe než vypadaly.
Z jídelny jsi zamířil na můstek coby nejpravděpodobnější místo kde hledat Karnaka a skutečně jsi ho zde našel, zrovna rozdával nějaké povely dvěma vojákům kteří hned jak skončil okamžitě a dost rychle opustili můstek. Z tvého vlídného rozkazu nebyl příliš nadšený, ale přesto nechal zavolat velitele techniků na můstek, poté se otočil k tobě a s viditelně sebranou odvahou ti odpověděl.
Omlouvám se pane, ale nejsem si jist do jaké míry je tento rozkaz uskutečnitelný. K některým opravám nám chybí součástky a navíc technici pracují už teď místo dvanácti hodin dvacet. Ona totiž loď je v perfektním bojovém stavu, ale přeci jen měla ještě teď sedět v opravárenském doku a je to na ní vidět, technici pracují takřka nepřetržitě aby opravili nebo udrželi v chodu to podstatné, proto jsme také přestěhovali většinu posádky tak aby to měli ke svým postům co nejblíže, pane.
V jeho slovech i když rozhodných byl jasně slyšet ohromný strach, přesto se odvážil říci ti své a zastat se posádky.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Doléhají na mě černé myšlenky o budoucnu, myšlenky na vizi, kterou jsem viděl. Ačkoliv se snažím sám sebe přesvědčovat, že tato vize se naplnit vůbec nemusí a nemusí vůbec souviset se mnou a s bitvou, která mě čeká, vlastně jsem už dávno přesvědčen o opaku. Jsem od přírody pesimista, doufám sice v to nejlepší, ale očekávám to nejhorší.
"No a co, lepší být připraven na temnou budoucnost, než lehkomyslně čekat než udeří. A já jsem dnes pro přípravu udělal více než dost."
S těmito relativně pozitivními myšlenkami ulehám s úmyslem dopřát si zasloužený odpočinek a klidný spánek. Na mé úmysly však není brán zřetel, neboť mé sny opět navštíví vize.
Po jejím ne zrovna pěkném konci se probudím v přibližně stejném stavu, jako po skončení první vize. Následuji i přibližně stejné řešení - studená sprcha. Zbytek noci je neklidný a vídám stále útržky vize.
Ráno automaticky nastupuje cvičení a poté snídaně. Celou dobu přemýšlím o vizi.
"U Síly, jak se mám připravit na něco takového? Proti tomu mi nic nemůže pomoct. Ksakru! Takže co to mělo znamenat? Bitva nezačíná na bojišti? Stane se něco ještě před doražením do soustavy? Nebo má být bitva jen boj mých myšlenek, má snaha o získání kontroly nad situací, která se už zbavuje otěží? A jak je možné, že jsem měl tu vizi i bez Aliina přičinění? Snad mi tu hrůznou schopnost nepředala?! Nuže dobrá, všechno si zjistíme..."
Na snídani potkávám Tuloka, což jsem vcelku očekával. Na snídani se dívám s nedůvěrou, avšak po ochutnání přeci jen shledám lívance býti chuťově lepší, než-li "nerf", ačkoliv si na sladké příliš nepotrpím. Sdělím Tulokovi svůj návrh a na jeho odpověď jen kývnu. Poté se plně věnuji snídani.
Když dojím, vydávám se na můstek, kde hledám Karnaka a zároveň čekám na Tuloka. Tam Karnakovi oznámím co mě k němu přivádí. Jeho odpověď mě potěší, má odvahu a je oddaný mě i své posádce. Chápavě se podívám na Karnaka, což by ho mělo upokojit a ubezpečit ho, že ho nečeká žádný trest. Přejdu k veliteli techniků.
"Říkáte, že na některé opravy chybí součástky. Takové opravy tedy nechte být a opravujte to, na co součástky jsou. Nebudu vám zvyšovat pracovní dobu, ale chci, aby jste pracovali na 200 procent. Technici mají opravovat, vojáci mají bojovat, na všechny se dostane. A čím lépe odvedete svou práci vy, tím lépe budou poté odvádět svou práci oni."
Promluvím k technikovi výstižně doufajíc, že to bude stačit k zveličení jeho snahy. Ještě si počkám na "Ano Pane!" a poté se otočím opět na Karnaka.
"Můj společník, ten jak jste ho nazval zakuklencem. Až ho někde objevíte, pošlete ho za mnou. Nespěchá to, ale ať je to ještě dneska. Budu ve skladech na dolní palubě."
S tím jdu s Tulokem trénovat boj se světelnými meči natěšen na rovnocenného protivníka, který mě může lecčemu naučit a pomůže mi zdokonalit můj boj ve stylu Makashi.
Doléhají na mě černé myšlenky o budoucnu, myšlenky na vizi, kterou jsem viděl. Ačkoliv se snažím sám sebe přesvědčovat, že tato vize se naplnit vůbec nemusí a nemusí vůbec souviset se mnou a s bitvou, která mě čeká, vlastně jsem už dávno přesvědčen o opaku. Jsem od přírody pesimista, doufám sice v to nejlepší, ale očekávám to nejhorší.
"No a co, lepší být připraven na temnou budoucnost, než lehkomyslně čekat než udeří. A já jsem dnes pro přípravu udělal více než dost."
S těmito relativně pozitivními myšlenkami ulehám s úmyslem dopřát si zasloužený odpočinek a klidný spánek. Na mé úmysly však není brán zřetel, neboť mé sny opět navštíví vize.
Po jejím ne zrovna pěkném konci se probudím v přibližně stejném stavu, jako po skončení první vize. Následuji i přibližně stejné řešení - studená sprcha. Zbytek noci je neklidný a vídám stále útržky vize.
Ráno automaticky nastupuje cvičení a poté snídaně. Celou dobu přemýšlím o vizi.
"U Síly, jak se mám připravit na něco takového? Proti tomu mi nic nemůže pomoct. Ksakru! Takže co to mělo znamenat? Bitva nezačíná na bojišti? Stane se něco ještě před doražením do soustavy? Nebo má být bitva jen boj mých myšlenek, má snaha o získání kontroly nad situací, která se už zbavuje otěží? A jak je možné, že jsem měl tu vizi i bez Aliina přičinění? Snad mi tu hrůznou schopnost nepředala?! Nuže dobrá, všechno si zjistíme..."
Na snídani potkávám Tuloka, což jsem vcelku očekával. Na snídani se dívám s nedůvěrou, avšak po ochutnání přeci jen shledám lívance býti chuťově lepší, než-li "nerf", ačkoliv si na sladké příliš nepotrpím. Sdělím Tulokovi svůj návrh a na jeho odpověď jen kývnu. Poté se plně věnuji snídani.
Když dojím, vydávám se na můstek, kde hledám Karnaka a zároveň čekám na Tuloka. Tam Karnakovi oznámím co mě k němu přivádí. Jeho odpověď mě potěší, má odvahu a je oddaný mě i své posádce. Chápavě se podívám na Karnaka, což by ho mělo upokojit a ubezpečit ho, že ho nečeká žádný trest. Přejdu k veliteli techniků.
"Říkáte, že na některé opravy chybí součástky. Takové opravy tedy nechte být a opravujte to, na co součástky jsou. Nebudu vám zvyšovat pracovní dobu, ale chci, aby jste pracovali na 200 procent. Technici mají opravovat, vojáci mají bojovat, na všechny se dostane. A čím lépe odvedete svou práci vy, tím lépe budou poté odvádět svou práci oni."
Promluvím k technikovi výstižně doufajíc, že to bude stačit k zveličení jeho snahy. Ještě si počkám na "Ano Pane!" a poté se otočím opět na Karnaka.
"Můj společník, ten jak jste ho nazval zakuklencem. Až ho někde objevíte, pošlete ho za mnou. Nespěchá to, ale ať je to ještě dneska. Budu ve skladech na dolní palubě."
S tím jdu s Tulokem trénovat boj se světelnými meči natěšen na rovnocenného protivníka, který mě může lecčemu naučit a pomůže mi zdokonalit můj boj ve stylu Makashi.
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah
Velitel techniků, jinak asi dvakrát starší muž než ty s kovovým kloubem místo pravého ramene, se na tebe nedůvěřivě podíval, poté těkavě přeskočil pohledem na Karnaka a zpět na tebe.
Ve vší úctě, pane. Moji lidé dělají svou práci líp než všechny ty automaty na Star forge a technici v docích dohromady. Tahle loď se rozpadá za letu, ale pokud si přejete rád své lidi přeorientuji od udržování hyperpohonu v provozu k opravám výtahů...
Náhle si technik uvědomil svou situaci a v jeho pohledu bylo vidět rezignování na následky, od teď mu bylo jednoznačně jedno co se stane nebo nestane, jen chtěl říct co měl.
Většinu času tráví moji lidi tím, že látají díry co už měl někdo zalepit v docích při opravách. Většina systémů funguje jenom proto že se v nich moji lidi permanentně hrabou. A díky tomu mi na opravy ostatního nezbývají lidi ani čas. Ale na ty samozřejmě nikdo nenaběhne, ne vždycky jsme ty špatný my. Promiňte že to řeknu až takhle. Ale nebýt mých lidí a jejich, podle vás, flákání tak už se tyhle necky rozpadly na kusy. Pane.
Velitel techniků domluvil, klidně si oddechl a postavil se do co nejlepšího pozoru. Nejspíše proto, že chtěl vypadat co nejdůstojněji a jiný, důstojnější postoj než vojenský neznal. Karnak ještě trochu opařený z toho co se právě stalo, se pokusil snížit napětí odpovědí.
Pane, vašeho společníka jsem viděl před pár hodinami, byl na přídi v pozorovatelně. Jestli si přejete tak pro něj někoho pošlu, pane.
Všichni teď na tebe hleděli, většinou s vystrašenými výrazy a čekali co se bude dít.
Velitel techniků, jinak asi dvakrát starší muž než ty s kovovým kloubem místo pravého ramene, se na tebe nedůvěřivě podíval, poté těkavě přeskočil pohledem na Karnaka a zpět na tebe.
Ve vší úctě, pane. Moji lidé dělají svou práci líp než všechny ty automaty na Star forge a technici v docích dohromady. Tahle loď se rozpadá za letu, ale pokud si přejete rád své lidi přeorientuji od udržování hyperpohonu v provozu k opravám výtahů...
Náhle si technik uvědomil svou situaci a v jeho pohledu bylo vidět rezignování na následky, od teď mu bylo jednoznačně jedno co se stane nebo nestane, jen chtěl říct co měl.
Většinu času tráví moji lidi tím, že látají díry co už měl někdo zalepit v docích při opravách. Většina systémů funguje jenom proto že se v nich moji lidi permanentně hrabou. A díky tomu mi na opravy ostatního nezbývají lidi ani čas. Ale na ty samozřejmě nikdo nenaběhne, ne vždycky jsme ty špatný my. Promiňte že to řeknu až takhle. Ale nebýt mých lidí a jejich, podle vás, flákání tak už se tyhle necky rozpadly na kusy. Pane.
Velitel techniků domluvil, klidně si oddechl a postavil se do co nejlepšího pozoru. Nejspíše proto, že chtěl vypadat co nejdůstojněji a jiný, důstojnější postoj než vojenský neznal. Karnak ještě trochu opařený z toho co se právě stalo, se pokusil snížit napětí odpovědí.
Pane, vašeho společníka jsem viděl před pár hodinami, byl na přídi v pozorovatelně. Jestli si přejete tak pro něj někoho pošlu, pane.
Všichni teď na tebe hleděli, většinou s vystrašenými výrazy a čekali co se bude dít.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Technikova zpupnost a tón se mi ani v nejmenším nezamlouvají a dávám to jasně najevo svým téměř vražedným pohledem. Jeho až příliš pyšná slova se nehodí k jeho postavení a o jejich pravdivosti se dá značně pochybovat. Nasadím tvrdý výraz i tón hlasu.
"Star Forge mě ani v nejmenším nezajímá, zajímá mě moje loď a ta je ve velice choulostivém stavu, až je zarážející, že stále letí! A to mne velmi rmoutí!"
Na chvíli se odmlčím a zhluboka se nadechnu ve snaze nedat volný průchod emocím a uvažovat racionálně. Chvilku se dívám do technikových očí a přemýšlím co s ním.
"Měl bych ho zabít na místě za projevení odporu! To jsou sithské způsoby. A já sem přece sith! Alespoň to vyvolá v posádce strach, což zvýší úsilí techniků a vyvolá ve všech respekt. Ale... Chci, aby se mě bála má vlastní posádka? Né, chci aby se mě báli jen mí nepřátelé... Mí vojáci by mě měli milovat a podpořit. A ačkoliv strach může být užitečný, nedá se zaměňovat za pravou oddanost, ten technik jenom hájí práva svých lidí, tak jako to dělal Karnak. Když ho nechám naživu, příště si dá pozor na jazyk. A bude se snažit tak jako tak, ví jak moc si zahrával s životem. Varování mu bude stačit..."
"Nepamatuji, že bych vás žádal o přeorientování se na výtahy, žádal jsem vás o zdvojnásobení vašeho úsilí! Pokud by jste potřebovali součástky, klidně úplně rozeberte i několik výtahů. Výtahy byli jenom příklad nefunkčnosti zde, stejně tak, jako vy budete příkladně potrestán, pokud se mnou budete ještě jednou mluvit takovýmto způsobem!"
Tím dám jasně najevo, že tentokrát potrestán technik nebude, což by mohlo všechny přítomné dosti uklidnit. Nakonec se ještě vyjádřím k poslední části technikova proslovu.
"Je to vaše práce. Technikové jsou zodpovědní za chod lodi a vy jste zodpovědný za techniky. Vzchopte se, každý musí přijmout svůj díl zodpovědnosti..."
"Zmizte."
Dodám a věnuji technikovi poslední pohled, který je směskou zloby a vzteku, avšak i pochopení a shovívavosti. S tím se otočím ke Karnakovi, který se táže zda má poslat pro Aliu. Kývnu hlavou.
"Víte kde budu."
Po cestě ke skladům a tréningu s Tulokem si vše promítám v hlavě a na všem najdu ještě jednu pozitivní myšlenku.
"Můžu využít vztek v souboji a excelovat, zároveň se soubojem vyřádit a vztek se sebe dostat jeho proměnou v něco užitečné..."
Technikova zpupnost a tón se mi ani v nejmenším nezamlouvají a dávám to jasně najevo svým téměř vražedným pohledem. Jeho až příliš pyšná slova se nehodí k jeho postavení a o jejich pravdivosti se dá značně pochybovat. Nasadím tvrdý výraz i tón hlasu.
"Star Forge mě ani v nejmenším nezajímá, zajímá mě moje loď a ta je ve velice choulostivém stavu, až je zarážející, že stále letí! A to mne velmi rmoutí!"
Na chvíli se odmlčím a zhluboka se nadechnu ve snaze nedat volný průchod emocím a uvažovat racionálně. Chvilku se dívám do technikových očí a přemýšlím co s ním.
"Měl bych ho zabít na místě za projevení odporu! To jsou sithské způsoby. A já sem přece sith! Alespoň to vyvolá v posádce strach, což zvýší úsilí techniků a vyvolá ve všech respekt. Ale... Chci, aby se mě bála má vlastní posádka? Né, chci aby se mě báli jen mí nepřátelé... Mí vojáci by mě měli milovat a podpořit. A ačkoliv strach může být užitečný, nedá se zaměňovat za pravou oddanost, ten technik jenom hájí práva svých lidí, tak jako to dělal Karnak. Když ho nechám naživu, příště si dá pozor na jazyk. A bude se snažit tak jako tak, ví jak moc si zahrával s životem. Varování mu bude stačit..."
"Nepamatuji, že bych vás žádal o přeorientování se na výtahy, žádal jsem vás o zdvojnásobení vašeho úsilí! Pokud by jste potřebovali součástky, klidně úplně rozeberte i několik výtahů. Výtahy byli jenom příklad nefunkčnosti zde, stejně tak, jako vy budete příkladně potrestán, pokud se mnou budete ještě jednou mluvit takovýmto způsobem!"
Tím dám jasně najevo, že tentokrát potrestán technik nebude, což by mohlo všechny přítomné dosti uklidnit. Nakonec se ještě vyjádřím k poslední části technikova proslovu.
"Je to vaše práce. Technikové jsou zodpovědní za chod lodi a vy jste zodpovědný za techniky. Vzchopte se, každý musí přijmout svůj díl zodpovědnosti..."
"Zmizte."
Dodám a věnuji technikovi poslední pohled, který je směskou zloby a vzteku, avšak i pochopení a shovívavosti. S tím se otočím ke Karnakovi, který se táže zda má poslat pro Aliu. Kývnu hlavou.
"Víte kde budu."
Po cestě ke skladům a tréningu s Tulokem si vše promítám v hlavě a na všem najdu ještě jednu pozitivní myšlenku.
"Můžu využít vztek v souboji a excelovat, zároveň se soubojem vyřádit a vztek se sebe dostat jeho proměnou v něco užitečné..."
Naposledy upravil(a) Vesgam dne 30.8.2010 15:47:38, celkem upraveno 1 x.
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah
Velitel techniků sice ještě něco málo zavrčel, ale pouze pro sebe a radši tě poslechl a odebral se k odchodu. Nejspíše již dosáhl své denní dávky sebevražedného chování, cestou se navíc trochu potměšile uchechtl, když si uvědomil že jsi svým proslovem vlastně zamluvil to podstatné a to "drobné" nefunkčnosti na lodi.
Mezitím se ve dveřích můstku objevil Tulok, když jsi si ho všiml, smál se už na celé kolo, ale nic neřekl. Svým způsobem si každý na můstku právě uvědomoval, že není dobrý nápad se teď nějak vměšovat a proto bylo hrobové ticho, nebo aspoň takové jaké je možné udržovat na můstku lodi, ještě ve chvíli kdy jsi vyrazil z můstku ven. Když jsi míjel Tuloka, líně se odlepil od zdi o níž se opíral a přidal se k tobě.
Tak máme dvě možnosti. Našel jsem jedno skladiště, ale je to tam strašně malý. Nebo můžeme jít do nouzovýho hangáru, tam je místa dost, ale může to bejt smrťák. Nemá totiž vnější vrata, atmosféru tam normálně drží silové pole a to... no řekněme že není zrovna stabilní. Jak chcete Veliteli.
Velitel techniků sice ještě něco málo zavrčel, ale pouze pro sebe a radši tě poslechl a odebral se k odchodu. Nejspíše již dosáhl své denní dávky sebevražedného chování, cestou se navíc trochu potměšile uchechtl, když si uvědomil že jsi svým proslovem vlastně zamluvil to podstatné a to "drobné" nefunkčnosti na lodi.
Mezitím se ve dveřích můstku objevil Tulok, když jsi si ho všiml, smál se už na celé kolo, ale nic neřekl. Svým způsobem si každý na můstku právě uvědomoval, že není dobrý nápad se teď nějak vměšovat a proto bylo hrobové ticho, nebo aspoň takové jaké je možné udržovat na můstku lodi, ještě ve chvíli kdy jsi vyrazil z můstku ven. Když jsi míjel Tuloka, líně se odlepil od zdi o níž se opíral a přidal se k tobě.
Tak máme dvě možnosti. Našel jsem jedno skladiště, ale je to tam strašně malý. Nebo můžeme jít do nouzovýho hangáru, tam je místa dost, ale může to bejt smrťák. Nemá totiž vnější vrata, atmosféru tam normálně drží silové pole a to... no řekněme že není zrovna stabilní. Jak chcete Veliteli.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Zahlédnu a hlavně zaslechnu na celé kolo smějícího se Tuloka a vyrazím ihned k němu. Celkem mě dopálí jeho smích a ještě stále mírně vytočen chováním technika se na něj zle podívám.
"Je tu snad něco k smíchu?"
Přes můj né zrovna přátelský tón je však Tulok člověk, který si jako jeden z mála může dovolit něco podobného a tak ho nehodlám nijak moc trápit či mu něco vyčítat, jednou větou mu dám najevo, že je mi jeho smích takříkajíc osinou v zadku a v případě, že by nepřestal na něj vrhnu ještě jeden zlý pohled, který by ho měl už uklidnit.
Veškerá moje zlá nálada však jde pryč ve chvíli, kdy mi Tulok sdělí své alternativy a já se musím rozhodnout, což dělám vždy s chladnou hlavou. Mé podvědomí se celkem rychle rozhodne pro jednu z variant, přesto se mé vědomí musí k té variantě ještě dopracovat logickou cestou.
"Hmm... Málo prostoru se nehodí pro trénink jako takový, natož pro trénink dvou uživatelů Makashi. Silové pole... hmm... přes špatnou technickou stránku lodi předpokládám, že by Tulok hangár nevybral, kdyby byl zvlášť nebezpečný. Tedy pokud by se mne nesnažil zabít. A to se snad nesnaží. Vzpomínky na jeho první pozdrav jsou sice ještě dost čerstvé, ale to už jistým důvodem ospravedlnil. A Alia se o něm vyjádřila celkem kladně a jakkoliv bych si to zatím neměl dovolovat, celkem jí věřím, stejně jako i Tulokovi. Ale ještě spolu budeme muset mít jeden důležitý rozhovor, uvrhla mě do docela slušných starostí. Každopádně budu Tulokovi věřit. Při nejhorším mohu využít svůj vztek na velitele techniků, stejně jako vztek co bych měl na něj samotného, pokud by se mě pokoušel zradit..."
Odpovídám nakonec s úsměvem na tváři a přátelským tónem.
"Pokud se mne nebudeš snažit vyhodit ven do vesmíru, můžeme do hangáru. Snad ty technici doopravdy dřou tolik, jak tvrdil nahoře jejich velitel. Těším se, až se trochu procvičím v Makashi a to by v stísněném prostoru dobře nešlo."
Zahlédnu a hlavně zaslechnu na celé kolo smějícího se Tuloka a vyrazím ihned k němu. Celkem mě dopálí jeho smích a ještě stále mírně vytočen chováním technika se na něj zle podívám.
"Je tu snad něco k smíchu?"
Přes můj né zrovna přátelský tón je však Tulok člověk, který si jako jeden z mála může dovolit něco podobného a tak ho nehodlám nijak moc trápit či mu něco vyčítat, jednou větou mu dám najevo, že je mi jeho smích takříkajíc osinou v zadku a v případě, že by nepřestal na něj vrhnu ještě jeden zlý pohled, který by ho měl už uklidnit.
Veškerá moje zlá nálada však jde pryč ve chvíli, kdy mi Tulok sdělí své alternativy a já se musím rozhodnout, což dělám vždy s chladnou hlavou. Mé podvědomí se celkem rychle rozhodne pro jednu z variant, přesto se mé vědomí musí k té variantě ještě dopracovat logickou cestou.
"Hmm... Málo prostoru se nehodí pro trénink jako takový, natož pro trénink dvou uživatelů Makashi. Silové pole... hmm... přes špatnou technickou stránku lodi předpokládám, že by Tulok hangár nevybral, kdyby byl zvlášť nebezpečný. Tedy pokud by se mne nesnažil zabít. A to se snad nesnaží. Vzpomínky na jeho první pozdrav jsou sice ještě dost čerstvé, ale to už jistým důvodem ospravedlnil. A Alia se o něm vyjádřila celkem kladně a jakkoliv bych si to zatím neměl dovolovat, celkem jí věřím, stejně jako i Tulokovi. Ale ještě spolu budeme muset mít jeden důležitý rozhovor, uvrhla mě do docela slušných starostí. Každopádně budu Tulokovi věřit. Při nejhorším mohu využít svůj vztek na velitele techniků, stejně jako vztek co bych měl na něj samotného, pokud by se mě pokoušel zradit..."
Odpovídám nakonec s úsměvem na tváři a přátelským tónem.
"Pokud se mne nebudeš snažit vyhodit ven do vesmíru, můžeme do hangáru. Snad ty technici doopravdy dřou tolik, jak tvrdil nahoře jejich velitel. Těším se, až se trochu procvičím v Makashi a to by v stísněném prostoru dobře nešlo."
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah
Tulok se po chvíli smíchu uklidnil a na tvou odpověď už jen mlčky kývl, ovšem také jsi si všiml jistého zlověstného záblesku v jeho očích.
Cesta lodí šla rychle a volně, jak se ukázalo Tulokovi jistá nefunkčnost některých dopravních cest nečinila problém a hbitě si razil cestu chodbami které jsi nikdy neviděl, nešlo se nezamyslet zdali tvé rozhořčení nad stavem lodi nebylo příliš ovlivněné tvou neznalostí jejích prostor a zákoutí, jelikož posádce pohyb nepřipadal omezený ani zdaleka. Po chvilce jste se tak octli před velkým dura-ocelovými dveřmi pestře pomalovanými varovnými nápisy. Tulok suverénně přešel k bočnímu ovládacímu panelu.
Výborně...
na jeho tváři se objevil uznalý výraz,
...řekl jsem jim ať nám ho natlakují... a natlakovali. Ale jsem zvědav co na to řeknete Veliteli.
Tulok se u svých slov široce usmál a opět se objevil onen zlověstný záblesk v jeho očích.
Vysvětlení jeho důvodu se ti dostalo vzápětí, jakmile Tulok zatáhl za páku, začali se dveře hangáru otevírat. Hned jak se ve dveřích objevila byť jen miniaturní škvíra, ucítili jsi nepříjemný tah. Zprvu jsi jej přisuzoval vzduchové kapse vyrovnávající atmosféru uvnitř hangáru tou z lodi, ale s každým dalším centimetrem jsi si byl jistější že se zde děje něco jiného. Když se dveře otevřeli zhruba do třetiny, zarazili se na moment se zaskřípáním, asi o deset centimetrů se zavřely, zaskřípaly, zavrzaly a poté se konečně plynule zcela otevřely. Za nimi byl ohromný hangár jenž by bez obtíží pobral třicet bazilišků vedle sebe, osvícený byl několika reflektory na stropě a několika světly na podlaze, původně jich na první pohled byl tak dvojnásobek protože zhruba každé druhé světlo nesvítilo. Hangár byl prázdný, přesto jsi z něj však nemohl spustit oči, to co bezvýhradně upoutalo tvou pozornost byl vnější rám hangáru, v němž se s modravým poblikáváním drželo silové pole, to jediné co vás dělilo od bílých čar za ním. Skrze pole však neustále unikal vzduch, ne že by v něm byly snad poruchy, pole se zdálo konstantní a ani tah nebyl nijak vražedný, ale vypadalo to že pracuje jen asi s poloviční účinností a určitou část tlaku a bohužel i atmosféry prostě propouští skrz. Díky tomuto obřímu oknu byl navíc v celém hangáru permanentně "mírný" podtlak, díky němuž jsi si připadal jako bys stál uprostřed bouře na Korribanu.
Tak co jaký to je?
Ozval se Tulok křičíc za tvými zády aby překřičel skučení větru.
Tulok se po chvíli smíchu uklidnil a na tvou odpověď už jen mlčky kývl, ovšem také jsi si všiml jistého zlověstného záblesku v jeho očích.
Cesta lodí šla rychle a volně, jak se ukázalo Tulokovi jistá nefunkčnost některých dopravních cest nečinila problém a hbitě si razil cestu chodbami které jsi nikdy neviděl, nešlo se nezamyslet zdali tvé rozhořčení nad stavem lodi nebylo příliš ovlivněné tvou neznalostí jejích prostor a zákoutí, jelikož posádce pohyb nepřipadal omezený ani zdaleka. Po chvilce jste se tak octli před velkým dura-ocelovými dveřmi pestře pomalovanými varovnými nápisy. Tulok suverénně přešel k bočnímu ovládacímu panelu.
Výborně...
na jeho tváři se objevil uznalý výraz,
...řekl jsem jim ať nám ho natlakují... a natlakovali. Ale jsem zvědav co na to řeknete Veliteli.
Tulok se u svých slov široce usmál a opět se objevil onen zlověstný záblesk v jeho očích.
Vysvětlení jeho důvodu se ti dostalo vzápětí, jakmile Tulok zatáhl za páku, začali se dveře hangáru otevírat. Hned jak se ve dveřích objevila byť jen miniaturní škvíra, ucítili jsi nepříjemný tah. Zprvu jsi jej přisuzoval vzduchové kapse vyrovnávající atmosféru uvnitř hangáru tou z lodi, ale s každým dalším centimetrem jsi si byl jistější že se zde děje něco jiného. Když se dveře otevřeli zhruba do třetiny, zarazili se na moment se zaskřípáním, asi o deset centimetrů se zavřely, zaskřípaly, zavrzaly a poté se konečně plynule zcela otevřely. Za nimi byl ohromný hangár jenž by bez obtíží pobral třicet bazilišků vedle sebe, osvícený byl několika reflektory na stropě a několika světly na podlaze, původně jich na první pohled byl tak dvojnásobek protože zhruba každé druhé světlo nesvítilo. Hangár byl prázdný, přesto jsi z něj však nemohl spustit oči, to co bezvýhradně upoutalo tvou pozornost byl vnější rám hangáru, v němž se s modravým poblikáváním drželo silové pole, to jediné co vás dělilo od bílých čar za ním. Skrze pole však neustále unikal vzduch, ne že by v něm byly snad poruchy, pole se zdálo konstantní a ani tah nebyl nijak vražedný, ale vypadalo to že pracuje jen asi s poloviční účinností a určitou část tlaku a bohužel i atmosféry prostě propouští skrz. Díky tomuto obřímu oknu byl navíc v celém hangáru permanentně "mírný" podtlak, díky němuž jsi si připadal jako bys stál uprostřed bouře na Korribanu.
Tak co jaký to je?
Ozval se Tulok křičíc za tvými zády aby překřičel skučení větru.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Jakmile se Tulok uklidní a kývne na moje rozhodnutí, vyrážíme. A ačkoliv stíhám sledovat uličky, kterými cestujeme a o kterých jsem neměl velké ponětí a v hlavě se mi kvůli nim rodí různé úvahy o neoprávněném se osopení na techniky (alespoň co se týče výtahů), v hlavě mi mnohem více vrtá Tulokův zlověstný záblesk v očích. Až příliš mi to připomíná mé první setkání s ním, ze kterého mám stále rozporuplné pocity. Zatím však, ačkoliv mám jisté pochybnosti, jsou příliš malé a já jdu za Tulokem. Konečně se dostaneme k vratům vedoucím do hangáru. Předtím než Tulok zadá příkaz k otevření opět zahlédnu zlověstný záblesk v jeho očích, přesto však věnuji svou pozornost vratům a prostoru za nimi. Napjatě a nehnutě stojím, čekám a sleduji jak se pomalu otvírají a sem tam se začínají i opět zavírat, což mi připomene nefunkčnost téměř všeho na lodi. Jakmile se dveře konečně otevřou, vidím polofunkční pole a cítím podtlak a né zrovna ideální podmínky k boji. Opět mé myšlenky zavítají k technikům, kteří přes své jak říkají "nejlepší snažení" zanechávají loď pouze napůl funkční. Avšak techniky teď musím vypudit z mysli, protože nejdřív mne čeká rozhodnutí - bojovat, či nebojovat zde?
"No podmínky to nejsou zrovna ideální, ale to leckdy nebudou a je lepší se na ně připravit teď v bezpečí mé lodi, než nevědět co dělat v opravdovém boji. Bojovat se tu dá, s pomocí Síly určitě. Otázka je, jestli Tulok něco nekuje... Ten jeho pohled není dvakrát uspokojivý... Sithové přece jenom nejsou zrovna dvakrát důvěryhodní..."
Z úvah mne vytrhne Tulokův tázavý křik. Podívám se na něj a poté si nejistě prohlédnu hangár, ve kterém jen polovina světel funguje (opět tělem projde mírná averze k technikům).
"Jak velký že byl ten sklad?!"
Zakřičím na oplátku svou otázku. Jakmile se však dozvím, že sklad je doopravdy titěrný a k souboji příliš nevhodný, vypustím ho jako alternativu z hlavy.
"Dobře, zbývají poslední dvě alternativy. Zůstat a bojovat, nebo se na to vykašlat. Ani jedna není zas tolik lákavá. Ale už jsme tady, teď bych neměl prokazovat slabost a couvnutí rozhodně slabost je. A zkušenost jako souboj v tomhle prostředí by mohla být přínosná. Navíc sem přijde Alia, už je to dohodnuté, stěhovat se zase jinam by zaneslo do situace jen zbytečný chaos. Ano, přijde Alia, kdyby něco zkusil, tak mi pomůže... Vlastně v tom může jet s ním, je to o moc pravděpodobnější, než že by v tom byl Tulok sám... Pokud tedy vůbec v něčem jedou, to by neměli. Alespoň mé pocity mě před ničím nevarují a zatím mě nikdy nezklamali. Nemůžu se teď ukázat jako nějaký zbabělec, při všech těch nefunkčních věcech okolo mám alespoň slušný zdroj hněvu - myšlenky na techniky - kdyby se něco zvrtlo a já bych potřeboval rychle získat navrch. Ať je Síla se mnou. Zvlášť ta její Temná strana!"
"Dobře. Deme na to."
Řeknu nakonec s úsměvem a od pasu odepnu svůj světelný meč. Přejdu dále do hangáru, aby při souboji nevadili okolní objekty a zažehnu meč. Postavím se do základního postoje pro Makashi, procvičit si chci hlavně to. Přitom pohlédnu na Tuloka a jeho meče.
"Zahnuté jílce, takový si jednou budu muset taky opatřit. Je to o moc šikovnější a zajímavější než prostý obyčejný meč začátečníků."
"Žádné odhazování Silou a podobně, jasné?!"
Zazní ode mě ještě než se pustíme do souboje. Počkám až Tulok zažehne meče a poté zaútočím - nejprve jenom velké množství slabých útoků, oťukávám si nepřítele, opravdové snahy o jeho zneškodnění budou až poté, co si o něm udělám jasný obrázek. Až usoudím že o Tulokových způsobů obrany mám dostatečný přehled, přejdu do více defenzivního způsobu vedení boje - zjistím si jaký je styl Tulokových útoků. Při obraně pravděpodobně i sáhnu po Soresu, ačkoliv hlavní cíl je pro mě procvičit si Makashi. Poté usoudím co je lepší a přejdu buď na pořádné útoky, nejprve na Tulokova bráněná místa, ale posléze využívajíce jeho slabiny se snahou o rychlý konečný triumf, anebo budu setrvávat v obraně a vše dám do jednoho pořádného protiútoku. Dávám pozor abych v případě mé výhry Tulokovy neublížil, v případě že získám svou taktikou navrch, zastavím ostří mého světelného meče těsně před Tulokovým nechráněným tělem (nejlépe u krku, i když ten bude mít nejspíše dobře chráněný a tak se mým cílem stane tělo, nebo možná rozkrok).
Souboj si spíše snažím užít, po vzteku sáhnu pouze pokud by mě Tulok až podezřele moc drtil a i tehdy používám jen menší množství a maximálně ho kontroluji, je to přátelský souboj a vztek nesmí získat kontrolu nad mým jednáním, mohl by mít špatné následky.
Jakmile se Tulok uklidní a kývne na moje rozhodnutí, vyrážíme. A ačkoliv stíhám sledovat uličky, kterými cestujeme a o kterých jsem neměl velké ponětí a v hlavě se mi kvůli nim rodí různé úvahy o neoprávněném se osopení na techniky (alespoň co se týče výtahů), v hlavě mi mnohem více vrtá Tulokův zlověstný záblesk v očích. Až příliš mi to připomíná mé první setkání s ním, ze kterého mám stále rozporuplné pocity. Zatím však, ačkoliv mám jisté pochybnosti, jsou příliš malé a já jdu za Tulokem. Konečně se dostaneme k vratům vedoucím do hangáru. Předtím než Tulok zadá příkaz k otevření opět zahlédnu zlověstný záblesk v jeho očích, přesto však věnuji svou pozornost vratům a prostoru za nimi. Napjatě a nehnutě stojím, čekám a sleduji jak se pomalu otvírají a sem tam se začínají i opět zavírat, což mi připomene nefunkčnost téměř všeho na lodi. Jakmile se dveře konečně otevřou, vidím polofunkční pole a cítím podtlak a né zrovna ideální podmínky k boji. Opět mé myšlenky zavítají k technikům, kteří přes své jak říkají "nejlepší snažení" zanechávají loď pouze napůl funkční. Avšak techniky teď musím vypudit z mysli, protože nejdřív mne čeká rozhodnutí - bojovat, či nebojovat zde?
"No podmínky to nejsou zrovna ideální, ale to leckdy nebudou a je lepší se na ně připravit teď v bezpečí mé lodi, než nevědět co dělat v opravdovém boji. Bojovat se tu dá, s pomocí Síly určitě. Otázka je, jestli Tulok něco nekuje... Ten jeho pohled není dvakrát uspokojivý... Sithové přece jenom nejsou zrovna dvakrát důvěryhodní..."
Z úvah mne vytrhne Tulokův tázavý křik. Podívám se na něj a poté si nejistě prohlédnu hangár, ve kterém jen polovina světel funguje (opět tělem projde mírná averze k technikům).
"Jak velký že byl ten sklad?!"
Zakřičím na oplátku svou otázku. Jakmile se však dozvím, že sklad je doopravdy titěrný a k souboji příliš nevhodný, vypustím ho jako alternativu z hlavy.
"Dobře, zbývají poslední dvě alternativy. Zůstat a bojovat, nebo se na to vykašlat. Ani jedna není zas tolik lákavá. Ale už jsme tady, teď bych neměl prokazovat slabost a couvnutí rozhodně slabost je. A zkušenost jako souboj v tomhle prostředí by mohla být přínosná. Navíc sem přijde Alia, už je to dohodnuté, stěhovat se zase jinam by zaneslo do situace jen zbytečný chaos. Ano, přijde Alia, kdyby něco zkusil, tak mi pomůže... Vlastně v tom může jet s ním, je to o moc pravděpodobnější, než že by v tom byl Tulok sám... Pokud tedy vůbec v něčem jedou, to by neměli. Alespoň mé pocity mě před ničím nevarují a zatím mě nikdy nezklamali. Nemůžu se teď ukázat jako nějaký zbabělec, při všech těch nefunkčních věcech okolo mám alespoň slušný zdroj hněvu - myšlenky na techniky - kdyby se něco zvrtlo a já bych potřeboval rychle získat navrch. Ať je Síla se mnou. Zvlášť ta její Temná strana!"
"Dobře. Deme na to."
Řeknu nakonec s úsměvem a od pasu odepnu svůj světelný meč. Přejdu dále do hangáru, aby při souboji nevadili okolní objekty a zažehnu meč. Postavím se do základního postoje pro Makashi, procvičit si chci hlavně to. Přitom pohlédnu na Tuloka a jeho meče.
"Zahnuté jílce, takový si jednou budu muset taky opatřit. Je to o moc šikovnější a zajímavější než prostý obyčejný meč začátečníků."
"Žádné odhazování Silou a podobně, jasné?!"
Zazní ode mě ještě než se pustíme do souboje. Počkám až Tulok zažehne meče a poté zaútočím - nejprve jenom velké množství slabých útoků, oťukávám si nepřítele, opravdové snahy o jeho zneškodnění budou až poté, co si o něm udělám jasný obrázek. Až usoudím že o Tulokových způsobů obrany mám dostatečný přehled, přejdu do více defenzivního způsobu vedení boje - zjistím si jaký je styl Tulokových útoků. Při obraně pravděpodobně i sáhnu po Soresu, ačkoliv hlavní cíl je pro mě procvičit si Makashi. Poté usoudím co je lepší a přejdu buď na pořádné útoky, nejprve na Tulokova bráněná místa, ale posléze využívajíce jeho slabiny se snahou o rychlý konečný triumf, anebo budu setrvávat v obraně a vše dám do jednoho pořádného protiútoku. Dávám pozor abych v případě mé výhry Tulokovy neublížil, v případě že získám svou taktikou navrch, zastavím ostří mého světelného meče těsně před Tulokovým nechráněným tělem (nejlépe u krku, i když ten bude mít nejspíše dobře chráněný a tak se mým cílem stane tělo, nebo možná rozkrok).
Souboj si spíše snažím užít, po vzteku sáhnu pouze pokud by mě Tulok až podezřele moc drtil a i tehdy používám jen menší množství a maximálně ho kontroluji, je to přátelský souboj a vztek nesmí získat kontrolu nad mým jednáním, mohl by mít špatné následky.
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah
Tulok na tvůj dotaz reagoval takřka okamžitě, jistě byl očekávaný.
Asi pět metrů na pět metrů.
I přes divoké podmínky hangáru jsi poznal že mluví pravdu. Podobně reagoval i na následující a s širokým úsměvem zaujal pozici naproti tobě.
Dobře Síla jen pasivně. Aspoň to tu moc nerozmlátíme.
Dodal s posměškem na tvou připomínku a postavil se do jednoznačně obraného postoje.
Rychle jsi vyrazil, tedy tak rychle jak ti hangár dovoloval, tah vzduchu z klimatizačních panelů na bočních stěnách hangáru byl dost proti jakémukoli prudšímu pohybu, nemluvě o pár menších vírech které se tvořily u středu hangáru. Pro přistávající stíhač by asi nepředstavovali problém, ale vám mohli boj velmi znepříjemnit. Přesto jsi vyrazil, Sílu jsi dle dohody použil jen k vlastnímu posílení jež ti získalo aspoň nějakou útočnou rychlost. Když jsi se konečně dostal na dosah, stále na místě stojícího Tuloka, provedl jsi podle plánu lehčí sek z boku shora. To co následovalo ti však zcela vyrazilo dech a to doslova. Tulok elegantním pozvednutím levé čepele podepřel tvůj útok, následně se posunul doprava, přešel do otočky v níž vystřídal čepele v bloku tvého útoku, levý meč v ruce otočil a v dokončení obratu jej vrazil do tvých plic. Tvým tělem se okamžitě rozletěla nepopsatelná bolest a šok. Tulok chvíli počkal, byl to jen okamžik i když tobě tak nepřišel, poté čepel vytáhl a udělal dva kroky vpřed.
Konečně se skvrnám světa začaly opět vracet pevné obrysy a svět začínal vypadat povědomě. Klečel jsi na všech čtyřech v hangáru lapaje po dechu, pomale se vracejíc k realitě. Tulok v klidu stál pár kroků za tebou stále obrácený zády k tobě, přesto bezchybně vycítil tvé zoufalé přejíždění po hrudi hledající zranění.
Jsou cvičný!
Pokračujeme, nebo si dáme pauzu?
Tulok na tvůj dotaz reagoval takřka okamžitě, jistě byl očekávaný.
Asi pět metrů na pět metrů.
I přes divoké podmínky hangáru jsi poznal že mluví pravdu. Podobně reagoval i na následující a s širokým úsměvem zaujal pozici naproti tobě.
Dobře Síla jen pasivně. Aspoň to tu moc nerozmlátíme.
Dodal s posměškem na tvou připomínku a postavil se do jednoznačně obraného postoje.
Rychle jsi vyrazil, tedy tak rychle jak ti hangár dovoloval, tah vzduchu z klimatizačních panelů na bočních stěnách hangáru byl dost proti jakémukoli prudšímu pohybu, nemluvě o pár menších vírech které se tvořily u středu hangáru. Pro přistávající stíhač by asi nepředstavovali problém, ale vám mohli boj velmi znepříjemnit. Přesto jsi vyrazil, Sílu jsi dle dohody použil jen k vlastnímu posílení jež ti získalo aspoň nějakou útočnou rychlost. Když jsi se konečně dostal na dosah, stále na místě stojícího Tuloka, provedl jsi podle plánu lehčí sek z boku shora. To co následovalo ti však zcela vyrazilo dech a to doslova. Tulok elegantním pozvednutím levé čepele podepřel tvůj útok, následně se posunul doprava, přešel do otočky v níž vystřídal čepele v bloku tvého útoku, levý meč v ruce otočil a v dokončení obratu jej vrazil do tvých plic. Tvým tělem se okamžitě rozletěla nepopsatelná bolest a šok. Tulok chvíli počkal, byl to jen okamžik i když tobě tak nepřišel, poté čepel vytáhl a udělal dva kroky vpřed.
Konečně se skvrnám světa začaly opět vracet pevné obrysy a svět začínal vypadat povědomě. Klečel jsi na všech čtyřech v hangáru lapaje po dechu, pomale se vracejíc k realitě. Tulok v klidu stál pár kroků za tebou stále obrácený zády k tobě, přesto bezchybně vycítil tvé zoufalé přejíždění po hrudi hledající zranění.
Jsou cvičný!
Pokračujeme, nebo si dáme pauzu?
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah
Hned začátek souboje se trochu zvrtne, stane se to čeho jsem se zrovna obával. Tulok získává lehce navrch a co hůř, probodává mě mečem.
"Sakra, to snad není... Do pr..dele..
Bolest je silná, ačkoliv trvá jenom okamžik. V hlavě mi kolují myšlenky o zradě i o bolesti, ale nic souvislého ani užitečného. Když Tulok vytáhne čepel svého meče z mých plic, konečně dopadnu na kolena. Ale bolest v kolenech po pádu není to co mě trápí. Okolo mě je pouhá tma, rukou se snažím nahmatat ránu po Tulokově meči, avšak nic nemůžu nalézt. Pomalu se mi začíná vracet zrak a tak sklopím pohled k hrudi. Při pohledu na nepožkozené tělo a Tulokových slovech mi dojde co se stalo a co se nejspíše ještě nějakou dobu bude dít. Začínám opět uvažovat racionálně a prvotní šok je pryč. Tedy alespoň ten psychický, tělo se mi stále mírně klepe a dech i tep mám zrychlený.
"Cvičný? Jestli tohle byly plíce, nechci ani pomyslet na možnost setnutí hlavy...
On si musí hodně věřit když má cvičné světelné meče a já mám opravdový. I když asi má důvod. Chvilku potrvá, než si zvyknu na prostředí a na Tulokův styl. Navíc je to lepší šermíř, to nepochybně, ale rád bych s ním v závěru našeho tréninku alespoň remizoval, když už bych neměl vyhrát, rozhodně neskončím jako poražený..."
Potlačím bolest a vynutím si na tváři úsměv. Poté Tulokovi s přátelsky posměšným tónem vzdorovitě odpovím.
"Pauzu? Vtipkuješ? Nejdřív ti musím nakopat prdel."
S možná až hranou námahou se postavím, přitáhnu si světelný meč který mi vypadl z ruky při souboji a opět ho zažehnu.
"Raději začnu se Soresu, to mi jde lépe a jeho útoky by měli být podobné jako i jeho protiútoky, tak to u většiny lidí bývá. Alespoň budu vědět co mě čeká... No... plán je pořád relativně stejný, akorát trochu utrpěla moje pýcha. Sice sem čekal, že bude lepší, ale nečekal sem takový rychlý zásah. Budu muset být o něco opatrnější..."
Postavím se do obraného postoje, meč uchopím do obou rukou abych Tulokovi možnosti útočit rychle a z dvou stran vynahradil surovou silou. Ačkoliv ten Tulokův styl se mi osobně zamlouvá víc, ostatně proto jsem se začal učit Makashi. Pokud by se mi snad dařilo, tak po něm zase sáhnu, i když by to mohlo skončit zase simulovanou smrtí...
Hned začátek souboje se trochu zvrtne, stane se to čeho jsem se zrovna obával. Tulok získává lehce navrch a co hůř, probodává mě mečem.
"Sakra, to snad není... Do pr..dele..
Bolest je silná, ačkoliv trvá jenom okamžik. V hlavě mi kolují myšlenky o zradě i o bolesti, ale nic souvislého ani užitečného. Když Tulok vytáhne čepel svého meče z mých plic, konečně dopadnu na kolena. Ale bolest v kolenech po pádu není to co mě trápí. Okolo mě je pouhá tma, rukou se snažím nahmatat ránu po Tulokově meči, avšak nic nemůžu nalézt. Pomalu se mi začíná vracet zrak a tak sklopím pohled k hrudi. Při pohledu na nepožkozené tělo a Tulokových slovech mi dojde co se stalo a co se nejspíše ještě nějakou dobu bude dít. Začínám opět uvažovat racionálně a prvotní šok je pryč. Tedy alespoň ten psychický, tělo se mi stále mírně klepe a dech i tep mám zrychlený.
"Cvičný? Jestli tohle byly plíce, nechci ani pomyslet na možnost setnutí hlavy...
On si musí hodně věřit když má cvičné světelné meče a já mám opravdový. I když asi má důvod. Chvilku potrvá, než si zvyknu na prostředí a na Tulokův styl. Navíc je to lepší šermíř, to nepochybně, ale rád bych s ním v závěru našeho tréninku alespoň remizoval, když už bych neměl vyhrát, rozhodně neskončím jako poražený..."
Potlačím bolest a vynutím si na tváři úsměv. Poté Tulokovi s přátelsky posměšným tónem vzdorovitě odpovím.
"Pauzu? Vtipkuješ? Nejdřív ti musím nakopat prdel."
S možná až hranou námahou se postavím, přitáhnu si světelný meč který mi vypadl z ruky při souboji a opět ho zažehnu.
"Raději začnu se Soresu, to mi jde lépe a jeho útoky by měli být podobné jako i jeho protiútoky, tak to u většiny lidí bývá. Alespoň budu vědět co mě čeká... No... plán je pořád relativně stejný, akorát trochu utrpěla moje pýcha. Sice sem čekal, že bude lepší, ale nečekal sem takový rychlý zásah. Budu muset být o něco opatrnější..."
Postavím se do obraného postoje, meč uchopím do obou rukou abych Tulokovi možnosti útočit rychle a z dvou stran vynahradil surovou silou. Ačkoliv ten Tulokův styl se mi osobně zamlouvá víc, ostatně proto jsem se začal učit Makashi. Pokud by se mi snad dařilo, tak po něm zase sáhnu, i když by to mohlo skončit zase simulovanou smrtí...
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.
Messiah; nouzový hangár:
Pomalu jsi vstal a postavil se do klasického obraného postoje Soresu, což si na tváři Tuloka vysloužilo kyselý úsměv.
No vlastně proč ne. Skála je v podobný bouři dobrej tah. Asi začínám co?
Nato udělal několik klidných kroků směrem k tobě, vlastně prostě jen šel tvým směrem, tedy do chvíle kdy se dostal na dosah čepelí. V ten moment prudce vyrazil levým mečem vpřed do bodnutí směřovaném opět na plíce. Díky opatrnosti jsi nezapomněl na jeho druhou čepel a odrazil jeho útok směrem k ní, ovšem Tulok se jen ďábelsky uculil a okamžitě otočil, pravým mečem tak vedl sek proti tobě zprava, jenž tě donutil rychle se krýt mečem. Na to podle všeho Tulok čekal a otočku dokončil zcela čímž se ti dostal do boku a rychle bodl levým mečem do tvého pravého boku. Tvé tělo opět pocítilo bolest jíž už dobře znalo a vyražený dech z plic mučených čepelí.
To nebylo špatný. V boji byste asi přežil.
Ozval se po chvíli, kterou ti dal na vzpamatování se, Tulok.
Příště trochu pohybu do Soresu a míň pohybu do Makashi. Teda jestli můžu radit, Veliteli.
Tulokův přístup se ti moc nelíbil a jeho rady už vůbec ne, konec konců byly nošením dřeva na Endor, ale tvé ovládání pracovalo na výbornou. Ovšem i tvůj vztek, proto nebylo překvapením když jsi mu trochu popustil uzdu.
Znovu jsi se postavil do obraného postoje Soresu a čekal. Nemusel jsi čekat nijak dlouho, Tulok se takřka hned vydal vstříc dalšímu střetu. Opět šel klidně až k tobě, opět až na dosah čepele, opět tentýž výpad, opět tatáž obrana. Jeho levá čepel se svezla po tvé a jeho tělo se zkroutilo do obratu, tentokrát jsi však nečekal na jeho výsledek a otočil ses také. Tím jsi svým pohybem odrazil jeho útok a ještě získal rychlost pro protiútok. Místo Tulokova krku jsi však potkal obě jeho čepele, hned jak Tulok zažehnal tvůj protiútok předvedl ohromující show. Oběma meči začal vířit, někdy jen zápěstím někdy celou rukou. Představení to bylo krásné, ale na tebe dojem neudělalo, už dávno na Akademii tě Mistr naučil jak slabý je to tah. Jistě jsi pevně drženým mečem vjel do víru jako by jsi zasouval hřebík do chronometrového strojku. Ovšem ani teď nešel protiútok podle plánu, Tulok ve chvíli kdy se jeho pravý meč střetl s tvým rukou zakroutil a tvůj meč tak odrazil na stranu, prudce vykročil vpřed a tvá bránice znovu pocítila čepel meče jeho levé ruky.
Tentokráte meč Tulok nechal na místě déle, bylo to hlavně kvůli nerovnováze jeho posledního útoku, jíž musel nejprve znovu pevně uchopit, proto když čepel konečně vytáhl, byl jsi skoro bez dechu.
Pardon, to sem kapku nedotáh. Začínám být nějak roztržitý.
Nebyl jsi si jistý, tvou mysl i smysly dost zaměstnával nedostatek kyslíku, ale asi jsi zaslechl v Tulokových slovech náznak posměchu. V tvém těle pulzoval hněv, na sebe, na techniky, na Tuloka. Vstal jsi a uchopil meč, koutkem vnímání jsi postřehl, jak se Tulok ptá ,,kdo teď útočí" ale to tě nijak nezajímalo, ty jsi teď sáhl na dno svého vzteku a všechen ho vložil do útoku.
Prudce jsi vyrazil a díky vzteku jsi si prorazil cestu dokonce i proudy vzduchu, rychle jsi zaútočil na Tuloka zboku zdola, reagoval okamžitě čepelí. Než však stihl udělat protiútok druhým mečem, otočil jsi se na místě a do jeho cesty jsi nastavil čepel. Ani zde jsi se nezdržel k reakci a rychlou otočkou napravo zkusil tnout do Tulokova boku. Následovalo skoro deset minut nepřetržitého a nenarušitelného útoku vás obou v němž se vaše meče i přes nelibost prostředí míhaly jako zářící mihavky, stejně jako jejich nositelé. Prudký útok střídal prudkou obranu, prudká otočka prudký obrat. Nakonec jsi se odhodlal k poslednímu útoku, ve správné chvíli na níž jsi dlouho čekal jsi vymrštil meč k odražení Tulokova meče. Rychle jsi se otočil a srazil tak i jeho druhou čepel a rychle ses stočil do druhé otočky abys zaútočil. Očekával jsi že Tulok se též protočí aby získal obranu levou čepelí, ale to se nestalo. Místo toho se Tulok otočil k tobě zády a protočil pravý meč jehož čepel následně přistála na centimetr od tvého břicha, přesně ve chvíli kdy se tvá čepel zarazila asi centimetr od jeho krku.
To nebylo špatný. To vůbec nebylo špatný!
Pronesl náhle Tulok, neupouštěje od svého postoje a oddechujíc stejně hluboce jako ty.
Asi měl pravdu, vážně na vás něco je.
Jeho slova měla zvláštní tón a tobě se ihned vybavila Alia. Navíc jsi zahlédl něco co tě přimrazilo k podlaze. Tulokův pravý meč, ten jenž nyní spočíval centimetr od tvého břicha totiž při Tulokově přetočení, vyryl dosud zarudlou rýhu do paluby. Tenhle rozhodně cvičný nebyl.
Pomalu jsi vstal a postavil se do klasického obraného postoje Soresu, což si na tváři Tuloka vysloužilo kyselý úsměv.
No vlastně proč ne. Skála je v podobný bouři dobrej tah. Asi začínám co?
Nato udělal několik klidných kroků směrem k tobě, vlastně prostě jen šel tvým směrem, tedy do chvíle kdy se dostal na dosah čepelí. V ten moment prudce vyrazil levým mečem vpřed do bodnutí směřovaném opět na plíce. Díky opatrnosti jsi nezapomněl na jeho druhou čepel a odrazil jeho útok směrem k ní, ovšem Tulok se jen ďábelsky uculil a okamžitě otočil, pravým mečem tak vedl sek proti tobě zprava, jenž tě donutil rychle se krýt mečem. Na to podle všeho Tulok čekal a otočku dokončil zcela čímž se ti dostal do boku a rychle bodl levým mečem do tvého pravého boku. Tvé tělo opět pocítilo bolest jíž už dobře znalo a vyražený dech z plic mučených čepelí.
To nebylo špatný. V boji byste asi přežil.
Ozval se po chvíli, kterou ti dal na vzpamatování se, Tulok.
Příště trochu pohybu do Soresu a míň pohybu do Makashi. Teda jestli můžu radit, Veliteli.
Tulokův přístup se ti moc nelíbil a jeho rady už vůbec ne, konec konců byly nošením dřeva na Endor, ale tvé ovládání pracovalo na výbornou. Ovšem i tvůj vztek, proto nebylo překvapením když jsi mu trochu popustil uzdu.
Znovu jsi se postavil do obraného postoje Soresu a čekal. Nemusel jsi čekat nijak dlouho, Tulok se takřka hned vydal vstříc dalšímu střetu. Opět šel klidně až k tobě, opět až na dosah čepele, opět tentýž výpad, opět tatáž obrana. Jeho levá čepel se svezla po tvé a jeho tělo se zkroutilo do obratu, tentokrát jsi však nečekal na jeho výsledek a otočil ses také. Tím jsi svým pohybem odrazil jeho útok a ještě získal rychlost pro protiútok. Místo Tulokova krku jsi však potkal obě jeho čepele, hned jak Tulok zažehnal tvůj protiútok předvedl ohromující show. Oběma meči začal vířit, někdy jen zápěstím někdy celou rukou. Představení to bylo krásné, ale na tebe dojem neudělalo, už dávno na Akademii tě Mistr naučil jak slabý je to tah. Jistě jsi pevně drženým mečem vjel do víru jako by jsi zasouval hřebík do chronometrového strojku. Ovšem ani teď nešel protiútok podle plánu, Tulok ve chvíli kdy se jeho pravý meč střetl s tvým rukou zakroutil a tvůj meč tak odrazil na stranu, prudce vykročil vpřed a tvá bránice znovu pocítila čepel meče jeho levé ruky.
Tentokráte meč Tulok nechal na místě déle, bylo to hlavně kvůli nerovnováze jeho posledního útoku, jíž musel nejprve znovu pevně uchopit, proto když čepel konečně vytáhl, byl jsi skoro bez dechu.
Pardon, to sem kapku nedotáh. Začínám být nějak roztržitý.
Nebyl jsi si jistý, tvou mysl i smysly dost zaměstnával nedostatek kyslíku, ale asi jsi zaslechl v Tulokových slovech náznak posměchu. V tvém těle pulzoval hněv, na sebe, na techniky, na Tuloka. Vstal jsi a uchopil meč, koutkem vnímání jsi postřehl, jak se Tulok ptá ,,kdo teď útočí" ale to tě nijak nezajímalo, ty jsi teď sáhl na dno svého vzteku a všechen ho vložil do útoku.
Prudce jsi vyrazil a díky vzteku jsi si prorazil cestu dokonce i proudy vzduchu, rychle jsi zaútočil na Tuloka zboku zdola, reagoval okamžitě čepelí. Než však stihl udělat protiútok druhým mečem, otočil jsi se na místě a do jeho cesty jsi nastavil čepel. Ani zde jsi se nezdržel k reakci a rychlou otočkou napravo zkusil tnout do Tulokova boku. Následovalo skoro deset minut nepřetržitého a nenarušitelného útoku vás obou v němž se vaše meče i přes nelibost prostředí míhaly jako zářící mihavky, stejně jako jejich nositelé. Prudký útok střídal prudkou obranu, prudká otočka prudký obrat. Nakonec jsi se odhodlal k poslednímu útoku, ve správné chvíli na níž jsi dlouho čekal jsi vymrštil meč k odražení Tulokova meče. Rychle jsi se otočil a srazil tak i jeho druhou čepel a rychle ses stočil do druhé otočky abys zaútočil. Očekával jsi že Tulok se též protočí aby získal obranu levou čepelí, ale to se nestalo. Místo toho se Tulok otočil k tobě zády a protočil pravý meč jehož čepel následně přistála na centimetr od tvého břicha, přesně ve chvíli kdy se tvá čepel zarazila asi centimetr od jeho krku.
To nebylo špatný. To vůbec nebylo špatný!
Pronesl náhle Tulok, neupouštěje od svého postoje a oddechujíc stejně hluboce jako ty.
Asi měl pravdu, vážně na vás něco je.
Jeho slova měla zvláštní tón a tobě se ihned vybavila Alia. Navíc jsi zahlédl něco co tě přimrazilo k podlaze. Tulokův pravý meč, ten jenž nyní spočíval centimetr od tvého břicha totiž při Tulokově přetočení, vyryl dosud zarudlou rýhu do paluby. Tenhle rozhodně cvičný nebyl.
-
Vesgam
- Učedník
- Příspěvky: 68
- Registrován: 08.6.2010 16:11:01
- Bydliště: Jak kdy...
- Kontaktovat uživatele:
Messiah; nouzový hangár:
Po nepříliš úspěšném pokusu o útočení s Makashi se pokusím o obranu se Soresu. Když Tulok klidně a nenuceně vyrazí pomalým krokem, je mi jasné, že pokračovat bude rychlým a prudkým útokem a tak jsem maximálně ve střehu. To se vyplatí a zpočátku jde boj ve stylu Soresu o něco lépe než s Makashi, nicméně po chvíli opět Tulok získá navrch a já opět pocítím čepel jeho meče na svých plících a mohu jen děkovat Síle, že je to pouhý cvičný meč.
První Tulokova slova příliš nevnímám, druhé mě jen více naštvou, neboť je to něco na co jsem před nedávnem přišel sám, i když až příliš pozdě. Přesto však nic neříkám a rozhodnu se raději trochu přidat na vzteku. I zde je cítit mírné zlepšení a to i díky tomu, že celou dobu studuji Tulokovi techniky a jsem připraven na některé jeho protiútoky a útoky, avšak i zde nakonec dojde k probodnutí cvičným mečem a to hůře než-li předtím.
Tady už začínám mít všeho dost a vztek použiji maximálně. Vystartuji na Tuloka a využívajíc všech jeho rad, jeho vlastních technik a mého sledování jeho obrany ho zasypávám útoky. Vztek využívám maximálně, tak jak vím že si ho jen můžu dovolit použít, aby to neskončilo tragicky. Styly čas od času střídám a to jak kvůli zmatení Tuloka tak kvůli mým záměrům. Po výše deseti minutách nepřetržitého boje je konec stejně prudký, neočekávaný a rychlý jako jeho začátek. Naštěstí pro Tuloka dokážu svůj vztek ukočírovat natolik, abych zastavil těsně před jeho krkem a neoddělil mu hlavu od těla. Ještě nějakou dobu setrvávám v poloze a silně oddechuji. Všimnu si rýhy v podlaze od pravého meče, avšak nemám energii abych o tom příliš přemýšlel.
"Tak měl zkrátka jenom jeden cvičný meč, nikdy mě s tím pravým nebodnul a měl k tomu spousty příležitostí, nic se neděje..."
Vypnu svůj světelný meč a dávajíc si pozor na ten jeho od Tuloka odstoupím. Slova chvály od něj vnímám, ale pouze vzdáleně. Navíc s nimi úplně nesouhlasím. Sednu si na nejbližší věc vhodnou k sezení a sebekriticky zavrtím hlavou.
"Né, musel jsem sáhnout po vzteku, abych se ti vyrovnal. Ty jsi bojoval celou dobu s chladnou hlavou a pokud si vztek používal, tak si ho brilantně kontroloval. A bojovat bez vzteku svědčí o daleko větším šermířském umění, já sem šermíř pouze průměrný... hřbitovy jsou plné průměrných šermířů... než být pouze průměrný šermíř je lepší nebýt šermíř vůbec..."
Řeknu celkem pesimistickou větu naprosto věcným tónem a optimistické zakončení si nechám pouze pro sebe. Při těch myšlenkách se i trochu usměji.
"Každý excelentní šermíř začínal jako šermíř průměrný a já sem dneska udělal celkem slušný krok k té excelentnosti. Přinejmenším už mi nebude dělat takový problém bojovat v bouři a také jsem velmi obohatil svůj boj s Makashi. A jsem zvědavý jak bude probíhat souboj mezi námi příště, když na tebe budu používat tvé vlastní finty a techniky v mém podání..."
Když Tulok řekne druhou větu, nažene mi to do hlavy dvě myšlenky.
"Alia... Budu si s ní muset promluvit, kromě vizí probereme i to proč se ještě neodhalila, je to celkem... zvláštní."
"Heh... proč mi pořád říká veliteli a vyká mi? Asi bych mu mohl nabídnout tykání, koneckonců dnes mi k tomu dal o důvod více, když se ukázalo že mě celou dobu mohl zabít a neudělal to... Navíc Alia se o něm vyjádřila dost kladně."
"Co kdybys mě oslovoval mým vlastním jménem? Koneckonců od toho ho mám."
Začnu s úsměvem. Poté pokračuji mým dalším plánem.
"Celkem mi vyhládlo, šel bych se najíst, pak bych si ještě něco vyřídil a můžeme si dát druhé kolo, co ty na to? Pokud to samozřejmě ještě zvládneš."
Dloubnu si do něj opět přátelsky i (nebo možná tím spíše) když vím, že mě celou dobu víceméně drtil. S tím s Tulokem po boku vyrážím do důstojnické jídelny, neboť momentálně stojím spíše o trochu soukromí, než o narvané jídelny plné vojáků.
Po nepříliš úspěšném pokusu o útočení s Makashi se pokusím o obranu se Soresu. Když Tulok klidně a nenuceně vyrazí pomalým krokem, je mi jasné, že pokračovat bude rychlým a prudkým útokem a tak jsem maximálně ve střehu. To se vyplatí a zpočátku jde boj ve stylu Soresu o něco lépe než s Makashi, nicméně po chvíli opět Tulok získá navrch a já opět pocítím čepel jeho meče na svých plících a mohu jen děkovat Síle, že je to pouhý cvičný meč.
První Tulokova slova příliš nevnímám, druhé mě jen více naštvou, neboť je to něco na co jsem před nedávnem přišel sám, i když až příliš pozdě. Přesto však nic neříkám a rozhodnu se raději trochu přidat na vzteku. I zde je cítit mírné zlepšení a to i díky tomu, že celou dobu studuji Tulokovi techniky a jsem připraven na některé jeho protiútoky a útoky, avšak i zde nakonec dojde k probodnutí cvičným mečem a to hůře než-li předtím.
Tady už začínám mít všeho dost a vztek použiji maximálně. Vystartuji na Tuloka a využívajíc všech jeho rad, jeho vlastních technik a mého sledování jeho obrany ho zasypávám útoky. Vztek využívám maximálně, tak jak vím že si ho jen můžu dovolit použít, aby to neskončilo tragicky. Styly čas od času střídám a to jak kvůli zmatení Tuloka tak kvůli mým záměrům. Po výše deseti minutách nepřetržitého boje je konec stejně prudký, neočekávaný a rychlý jako jeho začátek. Naštěstí pro Tuloka dokážu svůj vztek ukočírovat natolik, abych zastavil těsně před jeho krkem a neoddělil mu hlavu od těla. Ještě nějakou dobu setrvávám v poloze a silně oddechuji. Všimnu si rýhy v podlaze od pravého meče, avšak nemám energii abych o tom příliš přemýšlel.
"Tak měl zkrátka jenom jeden cvičný meč, nikdy mě s tím pravým nebodnul a měl k tomu spousty příležitostí, nic se neděje..."
Vypnu svůj světelný meč a dávajíc si pozor na ten jeho od Tuloka odstoupím. Slova chvály od něj vnímám, ale pouze vzdáleně. Navíc s nimi úplně nesouhlasím. Sednu si na nejbližší věc vhodnou k sezení a sebekriticky zavrtím hlavou.
"Né, musel jsem sáhnout po vzteku, abych se ti vyrovnal. Ty jsi bojoval celou dobu s chladnou hlavou a pokud si vztek používal, tak si ho brilantně kontroloval. A bojovat bez vzteku svědčí o daleko větším šermířském umění, já sem šermíř pouze průměrný... hřbitovy jsou plné průměrných šermířů... než být pouze průměrný šermíř je lepší nebýt šermíř vůbec..."
Řeknu celkem pesimistickou větu naprosto věcným tónem a optimistické zakončení si nechám pouze pro sebe. Při těch myšlenkách se i trochu usměji.
"Každý excelentní šermíř začínal jako šermíř průměrný a já sem dneska udělal celkem slušný krok k té excelentnosti. Přinejmenším už mi nebude dělat takový problém bojovat v bouři a také jsem velmi obohatil svůj boj s Makashi. A jsem zvědavý jak bude probíhat souboj mezi námi příště, když na tebe budu používat tvé vlastní finty a techniky v mém podání..."
Když Tulok řekne druhou větu, nažene mi to do hlavy dvě myšlenky.
"Alia... Budu si s ní muset promluvit, kromě vizí probereme i to proč se ještě neodhalila, je to celkem... zvláštní."
"Heh... proč mi pořád říká veliteli a vyká mi? Asi bych mu mohl nabídnout tykání, koneckonců dnes mi k tomu dal o důvod více, když se ukázalo že mě celou dobu mohl zabít a neudělal to... Navíc Alia se o něm vyjádřila dost kladně."
"Co kdybys mě oslovoval mým vlastním jménem? Koneckonců od toho ho mám."
Začnu s úsměvem. Poté pokračuji mým dalším plánem.
"Celkem mi vyhládlo, šel bych se najíst, pak bych si ještě něco vyřídil a můžeme si dát druhé kolo, co ty na to? Pokud to samozřejmě ještě zvládneš."
Dloubnu si do něj opět přátelsky i (nebo možná tím spíše) když vím, že mě celou dobu víceméně drtil. S tím s Tulokem po boku vyrážím do důstojnické jídelny, neboť momentálně stojím spíše o trochu soukromí, než o narvané jídelny plné vojáků.
Opravdová moudrost je v poznání sebe samého.