Mylar, údolí Trys´halyr
Dokončil jsi rozhovor s Liamem a než vás Algernon dohnal, prohlížel sis ten podivný převis - a začínal si uvědomovat, že opravdu není takový, jakým se zdá. Nejen, že z něj vyzařovala Síla - dokonce se zdálo, že se jedná o Silové pole maskující nějakou jeskyni iluzí skály.
Když ses snažil zjistit víc, připadala ti... velice stará. A, co bylo znepokojivější, v její struktuře jako by byly odlišnosti od iluzí, které dokázali vytvořit mistrové Jedi, alespoň podle pramenů, s nimiž ses před lety mohl seznámit v Chrámu.
Zároveň jsi z toho necítil nic temného. Kdybys chtěl použít barevnou škálu, odpovídala by smetanově bílá s lehkým nádechem do bleděmodra.
Algernon zatím přidal do kroku a netrvalo ani půl minuty a byl u vás.
Omlouvám se za své zdržení; doufám, že jste se příliš nenudili, usmál se na vás a nemohl sis nevšimnout, že měl o poznání skvělejší náladu než před zastavením v táboře.
Liam se na něj obrátil s jakousi němou otázkou, a on jenom přikývl.
Jo, nějakou dobu budu mimo základnu. Odhaduju to na pár měsíců.
Působil dojmem, že ta představa jej nefalšovaně těší.
Gratuluju. Ale to já taky, prohlásil tvůj nový padawan hrdě a spiklenecky na tebe mrkl.
Algernonova nálada se posunula o kousek blíž k bodu mrazu.
Chápu, že si tu připadáš neužitečný. Jenže mi nedochází, proč se snažíš přesvědčit mistra Koroka, aby tě vzal ven na cesty, když mu bezpochyby budeš jenom překážet.
Přidřepl k Liamovi a jeho výraz nabyl značně starostlivého odstínu.
Uvědomuješ si, že to, co je venku, je válka? A že všem, co se snaží bojovat proti Impériu, jde o krk a mají mimo základny příliš starostí na to, aby se starali ještě o tebe?
Ale... namítl Liam a věnoval ti opravdu prosebný pohled.
Korok-Ti-Shian (výcvik pro Tukana)
Moderátor: Moderátoři
Mylar, údolí Trys´halyr
Předtím, než k nm dorazil Algernon, měl jsem dostatek času prohlédnout si skálu, ze které jsem měl smíšené a zmatené pocity. Nechápal jsem zatím, oč tu běží, a tak jsem to toužil zjistit. Nedával jsem to na sobě však znát, protože mi bylo jasné, že právě kvůli tomuhle mě sem vedou.
Na Algernonova první slova jsem jenom pokynul hlavou a dál sledoval rozhovor mezi ním a Liamem, do které jsem však přeci jen nakonec musel zasáhnout, když se Liam dožadoval pohledem mé pomoci.
Víte, Algernone, sám jsem Liamovi nabídl, aby se stal mým padawanem. Cítím z něj určitou Sílu, kterou by bylo dobré rozvinout. Jistě bude nadaným a šikovným učedníkem. Ale určitě se o něj nemusíte bát, postarám se o něj a navíc, Liam bude musel pojmout mnoho znalostí, které snad z části může načerpat i zde, protože být rytířem Jedi neznamená jen umět se ohánět mečem, ale vědět a znát víc než ostatní a hlavně žít jinak, než ostatní. Bez emocí a smířen s klidem a Silou.
Na chvíli jsem se odmlčel a Liamovi věnoval vážný a tvrdý pohled, který měl znamenat varování, aby se mým slovům nestavěl na odpor ve znění naší původní dohody, protože už předtím jsem mu říkal, že to nebude tak jednoduchě. Pak jsem pokračoval smérem k Algernonovi.
S Liamovým výcvikem započnu ještě před naší společnou misí, na kterou však odletíme sami. Než se vrátíme, tak bude Liam zatím studovat sám. Jsem si jistý, že když mu předvedu několik bojových postojů, tak bude na jejich zvládnutí potřebovat jistý čas a vědomosti může čerpat taktéž sám, i když jsem si jist, že starý senátor mu rád pomůže, když ho požádám.
Potom co jsem domluvil jsem Liamovi věnoval další pohled, aby se nebál, že bych na něj potom zapomněl a aby pochopil, že to takhle musí být.
Předtím, než k nm dorazil Algernon, měl jsem dostatek času prohlédnout si skálu, ze které jsem měl smíšené a zmatené pocity. Nechápal jsem zatím, oč tu běží, a tak jsem to toužil zjistit. Nedával jsem to na sobě však znát, protože mi bylo jasné, že právě kvůli tomuhle mě sem vedou.
Na Algernonova první slova jsem jenom pokynul hlavou a dál sledoval rozhovor mezi ním a Liamem, do které jsem však přeci jen nakonec musel zasáhnout, když se Liam dožadoval pohledem mé pomoci.
Víte, Algernone, sám jsem Liamovi nabídl, aby se stal mým padawanem. Cítím z něj určitou Sílu, kterou by bylo dobré rozvinout. Jistě bude nadaným a šikovným učedníkem. Ale určitě se o něj nemusíte bát, postarám se o něj a navíc, Liam bude musel pojmout mnoho znalostí, které snad z části může načerpat i zde, protože být rytířem Jedi neznamená jen umět se ohánět mečem, ale vědět a znát víc než ostatní a hlavně žít jinak, než ostatní. Bez emocí a smířen s klidem a Silou.
Na chvíli jsem se odmlčel a Liamovi věnoval vážný a tvrdý pohled, který měl znamenat varování, aby se mým slovům nestavěl na odpor ve znění naší původní dohody, protože už předtím jsem mu říkal, že to nebude tak jednoduchě. Pak jsem pokračoval smérem k Algernonovi.
S Liamovým výcvikem započnu ještě před naší společnou misí, na kterou však odletíme sami. Než se vrátíme, tak bude Liam zatím studovat sám. Jsem si jistý, že když mu předvedu několik bojových postojů, tak bude na jejich zvládnutí potřebovat jistý čas a vědomosti může čerpat taktéž sám, i když jsem si jist, že starý senátor mu rád pomůže, když ho požádám.
Potom co jsem domluvil jsem Liamovi věnoval další pohled, aby se nebál, že bych na něj potom zapomněl a aby pochopil, že to takhle musí být.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, údolí Trys´halyr
Emoce Algernona Corriolana se daly popsat následujícím vývojovým schématem: menší šok (že jsi nabídl Liamovi padawanskou hodnost; ani pozitivní, ani negativní - prostě ryzí překvapení s podtónem "říkal jsem si, že by s tím klukem mohla být Síla") -> pocit jakési hrdosti spojené s určitými obavami -> hluboké uklidnění se -> lehce škodolibá radost.
To poslední bylo provázené jakýmsi ušklíbnutím se směrem k Liamovi a komentářem: Se senátorem by byl mnohem menší problém než tady s protiimperiálním dobrovolníkem.
Tvůj padawan se tvářil zklamaně a dalo by se říci, že i poněkud naštvaně, ale nijak nedal emocím průchod. Přece jenom, učení se se dalo pochopit i jako trénink na to, aby další výpravy proti Impériu byly mnohem úspěšnější...
Nicméně navrhuju vyrazit. Sice to nemáme daleko, ale předpokládám, že toho mistr Korok bude chtít vidět co nejvíc.
***
Když jste došli skoro až ke skále, všiml sis, že z ní vystupují dvě sochy. Působily dojmem primitivního otesání, jejich tvůrci měli k dispozici sotva víc než nějaká ta ruční dláta. Zobrazovaly jakési dvě kočkovité šelmy, obě v zlověstném nakrčení a připravené ke skoku; té napravo z tlamy nicméně vytékal pramínek chladné vody a mizel v kanálku skrytém mezi jejími prackami; té nalevo se v mordě třpytil krystal, patrně dokonale vybroušený křišťál, který se zdál být dokonale zasazený do kamene - patrně by nešel vyjmout, pokud by dotyčný lupič pokladů nezničil celou sochu.
Když sis je mohl lépe prohlédnout, připadalo ti, jako by krystal v šelmí tlamě obsahoval... jak to jen říct? Potenciál Síly.
Tak, jsme u brány, vyjádřil se Algernon. O civilizaci, která na Mylaru existovala, mnoho nevíme - vymřela mnohem dříve, než tu byla zřízená republiková základna. Podle všeho se jednalo o kulturu rozptýlenou do jednotlivých údolí, jimž vládla teokracie. Podařilo se nám totiž najít stopy po asi patnácti... klášterech? Něčem podobném. Všechny se nacházely na povrchu, takže se toho z nich moc vyčíst nedalo.
Podle teorií senátora Ruena zdejší domorodci museli mít vysokou citlivost k Síle a patrně ji i nějakým způsobem využívali. Považuji to za pravděpodobné - ukázal směrem k soše nalevo. Něco takového jsem ještě neviděl, a to jsem procestoval pořádný kus galaxie.
Liam si odkašlal. Jeskyně.
Algernon se pousmál. No, na základě materiálů, které jsme dali dohromady odjinud, víme, že by to měla být poustevna. Jeskyně, jejichž vchody byly zacpány branou energie a poustevníci uzavřeni uvnitř. Vesměs byly opatřeny vlastním zdrojem pitné vody a potravin. K čemu sloužily... toť otázka.
Zdálo se, že Algernonovi je myšlenka na samotné poustevničení tohoto druhu odporná a neumí si představit, že by do toho někdo vlezl dobrovolně.
Uvnitř jsme našli svatyni se spoustou nápisů.
K tomu přiléhala poustevníkova soukromá místnost, plantáž hub - ta zdejší je obzvláště přebujelá, a taky takový temný výklenek. Možná tu budu mít někde i mapu... začal lovit po kapsách, ale tvůj padawan se poušklíbl.
Nebudeš. Nechali jsme ji na základně.
Mohl´s...!
Proč? Všechny základní věci mám v hlavě.
Rychle se rozhlédl kolem, posbíral dostatek kamínků, a pustil se do modelu.
Podle něj se napřed vstoupí do svatyně, která je kruhová a zabírá celé jedno patro; z ní severním, východním (pravá socha) a západním (levá socha) vybíhají výklenky; ten východní vede dolů k soukromé komnatě poustevníka, ten západní dolů k houbové plantáži, a severní se ztrácí ve skalní stěně.
Ve svatyni samotné je jenom oltář, na něm socha nějakého pána, tři poličky s různými nádobami, mísa s kovovými destičkami s obrázky, a pak ty nápisy po stěnách. A taky tam jsou louče, které vlastně nejsou louče, spíš něco jako baterky. A rozsvítí se při vstupu do místnosti. Podle Algernona je tam nějaké napojení na nahrabanou sluneční energii, ale ani on nechápe, jak by tam docházelo k těm transfor... transformacím, dokončil improvizovaný výklad a zjevně čekal nějakou pozitivní reakci z vaší strany.
Jen se netvař, že je to tvoje teorie, koukl na něj Algernon skepticky. Podle toho, jak funguje technika, to má totiž dost podstatných háčků a rád bych někdy zjistil, kde je v tom tady zakopaná gizka.
Emoce Algernona Corriolana se daly popsat následujícím vývojovým schématem: menší šok (že jsi nabídl Liamovi padawanskou hodnost; ani pozitivní, ani negativní - prostě ryzí překvapení s podtónem "říkal jsem si, že by s tím klukem mohla být Síla") -> pocit jakési hrdosti spojené s určitými obavami -> hluboké uklidnění se -> lehce škodolibá radost.
To poslední bylo provázené jakýmsi ušklíbnutím se směrem k Liamovi a komentářem: Se senátorem by byl mnohem menší problém než tady s protiimperiálním dobrovolníkem.
Tvůj padawan se tvářil zklamaně a dalo by se říci, že i poněkud naštvaně, ale nijak nedal emocím průchod. Přece jenom, učení se se dalo pochopit i jako trénink na to, aby další výpravy proti Impériu byly mnohem úspěšnější...
Nicméně navrhuju vyrazit. Sice to nemáme daleko, ale předpokládám, že toho mistr Korok bude chtít vidět co nejvíc.
***
Když jste došli skoro až ke skále, všiml sis, že z ní vystupují dvě sochy. Působily dojmem primitivního otesání, jejich tvůrci měli k dispozici sotva víc než nějaká ta ruční dláta. Zobrazovaly jakési dvě kočkovité šelmy, obě v zlověstném nakrčení a připravené ke skoku; té napravo z tlamy nicméně vytékal pramínek chladné vody a mizel v kanálku skrytém mezi jejími prackami; té nalevo se v mordě třpytil krystal, patrně dokonale vybroušený křišťál, který se zdál být dokonale zasazený do kamene - patrně by nešel vyjmout, pokud by dotyčný lupič pokladů nezničil celou sochu.
Když sis je mohl lépe prohlédnout, připadalo ti, jako by krystal v šelmí tlamě obsahoval... jak to jen říct? Potenciál Síly.
Tak, jsme u brány, vyjádřil se Algernon. O civilizaci, která na Mylaru existovala, mnoho nevíme - vymřela mnohem dříve, než tu byla zřízená republiková základna. Podle všeho se jednalo o kulturu rozptýlenou do jednotlivých údolí, jimž vládla teokracie. Podařilo se nám totiž najít stopy po asi patnácti... klášterech? Něčem podobném. Všechny se nacházely na povrchu, takže se toho z nich moc vyčíst nedalo.
Podle teorií senátora Ruena zdejší domorodci museli mít vysokou citlivost k Síle a patrně ji i nějakým způsobem využívali. Považuji to za pravděpodobné - ukázal směrem k soše nalevo. Něco takového jsem ještě neviděl, a to jsem procestoval pořádný kus galaxie.
Liam si odkašlal. Jeskyně.
Algernon se pousmál. No, na základě materiálů, které jsme dali dohromady odjinud, víme, že by to měla být poustevna. Jeskyně, jejichž vchody byly zacpány branou energie a poustevníci uzavřeni uvnitř. Vesměs byly opatřeny vlastním zdrojem pitné vody a potravin. K čemu sloužily... toť otázka.
Zdálo se, že Algernonovi je myšlenka na samotné poustevničení tohoto druhu odporná a neumí si představit, že by do toho někdo vlezl dobrovolně.
Uvnitř jsme našli svatyni se spoustou nápisů.
K tomu přiléhala poustevníkova soukromá místnost, plantáž hub - ta zdejší je obzvláště přebujelá, a taky takový temný výklenek. Možná tu budu mít někde i mapu... začal lovit po kapsách, ale tvůj padawan se poušklíbl.
Nebudeš. Nechali jsme ji na základně.
Mohl´s...!
Proč? Všechny základní věci mám v hlavě.
Rychle se rozhlédl kolem, posbíral dostatek kamínků, a pustil se do modelu.
Podle něj se napřed vstoupí do svatyně, která je kruhová a zabírá celé jedno patro; z ní severním, východním (pravá socha) a západním (levá socha) vybíhají výklenky; ten východní vede dolů k soukromé komnatě poustevníka, ten západní dolů k houbové plantáži, a severní se ztrácí ve skalní stěně.
Ve svatyni samotné je jenom oltář, na něm socha nějakého pána, tři poličky s různými nádobami, mísa s kovovými destičkami s obrázky, a pak ty nápisy po stěnách. A taky tam jsou louče, které vlastně nejsou louče, spíš něco jako baterky. A rozsvítí se při vstupu do místnosti. Podle Algernona je tam nějaké napojení na nahrabanou sluneční energii, ale ani on nechápe, jak by tam docházelo k těm transfor... transformacím, dokončil improvizovaný výklad a zjevně čekal nějakou pozitivní reakci z vaší strany.
Jen se netvař, že je to tvoje teorie, koukl na něj Algernon skepticky. Podle toho, jak funguje technika, to má totiž dost podstatných háčků a rád bych někdy zjistil, kde je v tom tady zakopaná gizka.
Mylar, údolí Trys´halyr
Byl jsem rád, že debata mezi Algernonem a Liamem o jeho padawanství dopadla vesměs dobře a že se ukázalo, že by Liam mohl být schopným padawanem, když již napoprvé dokázal udržet své emoce na uzdě, což jsem vůbec neočekával a o to víc mě to potěšilo a začínal jsem si myslet, že by výcvik v těchto podmínkách nemusel být zas až takový oříšek. Teď už mě však více začalo zajímat to, proč jsme sem vlastně přišli, a tak jsem na Algernonovu výzvu jenom přikývl a následoval ho ke vstupu do jeskyně, který vyzařoval čirou Sílu.
U chráněného vchodu jsem si začal detailněji prohlížet zmíněné sochy, zejména tu s vybroušeným křišťálem a snažil jsem se vycítit víc o jeho původu, vlastníkovi a účelu, protože dost možná se tam mohly nějaké užitečné informace skrývat. Přitom však pozorně poslouchám výklad obou mých průvodců, kteří mi toho měli hodně co říct a zdálo se, že se zkoumáním této jeskyně zabývali už poměrně dlouho podle toho, kolik měli informací.
Když skončil i Liam se svým modelem, jal jsem se reagovat já.
Moc zvláštní. Nečekal bych tolik Síly na takovémhle místě. Tím spíše že jsem o Mylaru v tomto kontextu ještě nikdy neslyšel, avšak je pravda, že se čas od času podaří objevit zašlé pozůstatky civilizací spojených se Silou, ale obvykle jsou všechny artefakty rozkradeny nebo zničeny dřív, než se tam dostane někdo, kdo tomu rozumí.
Docela se rozpovím s úžasem na začátku a smutným hlasem na konci. Při těch slovech znovu rukou přejíždím po soše s křišťálem a rozmýšlím při tom další slova, která z úst vypustím v zápětí.
Jistě, poustevna, to dává smysl. Odvážil bych se tipnout, že sloužila zejména k meditaci a rozjímání spojeného se Silou. Ohledně jestli je to tak, pocítím to uvnitř, stejně tak jako že vám možná zodpovím jak fungují ta světla, ale nebudu předbíhat, to až uvnitř. Což mě přivádí k tomu, že bychom se mohli podívat dovnitř, jestli to není nějaký problém. Abych se přiznal, jsem poměrně zvědavý na to, jak to tam vypadá a také na nápisy, o kterých jste mluvili. Mimochodem, dokázali jste je přeložit?
Kouknu na své společníky a čekám na odpověď.
Byl jsem rád, že debata mezi Algernonem a Liamem o jeho padawanství dopadla vesměs dobře a že se ukázalo, že by Liam mohl být schopným padawanem, když již napoprvé dokázal udržet své emoce na uzdě, což jsem vůbec neočekával a o to víc mě to potěšilo a začínal jsem si myslet, že by výcvik v těchto podmínkách nemusel být zas až takový oříšek. Teď už mě však více začalo zajímat to, proč jsme sem vlastně přišli, a tak jsem na Algernonovu výzvu jenom přikývl a následoval ho ke vstupu do jeskyně, který vyzařoval čirou Sílu.
U chráněného vchodu jsem si začal detailněji prohlížet zmíněné sochy, zejména tu s vybroušeným křišťálem a snažil jsem se vycítit víc o jeho původu, vlastníkovi a účelu, protože dost možná se tam mohly nějaké užitečné informace skrývat. Přitom však pozorně poslouchám výklad obou mých průvodců, kteří mi toho měli hodně co říct a zdálo se, že se zkoumáním této jeskyně zabývali už poměrně dlouho podle toho, kolik měli informací.
Když skončil i Liam se svým modelem, jal jsem se reagovat já.
Moc zvláštní. Nečekal bych tolik Síly na takovémhle místě. Tím spíše že jsem o Mylaru v tomto kontextu ještě nikdy neslyšel, avšak je pravda, že se čas od času podaří objevit zašlé pozůstatky civilizací spojených se Silou, ale obvykle jsou všechny artefakty rozkradeny nebo zničeny dřív, než se tam dostane někdo, kdo tomu rozumí.
Docela se rozpovím s úžasem na začátku a smutným hlasem na konci. Při těch slovech znovu rukou přejíždím po soše s křišťálem a rozmýšlím při tom další slova, která z úst vypustím v zápětí.
Jistě, poustevna, to dává smysl. Odvážil bych se tipnout, že sloužila zejména k meditaci a rozjímání spojeného se Silou. Ohledně jestli je to tak, pocítím to uvnitř, stejně tak jako že vám možná zodpovím jak fungují ta světla, ale nebudu předbíhat, to až uvnitř. Což mě přivádí k tomu, že bychom se mohli podívat dovnitř, jestli to není nějaký problém. Abych se přiznal, jsem poměrně zvědavý na to, jak to tam vypadá a také na nápisy, o kterých jste mluvili. Mimochodem, dokázali jste je přeložit?
Kouknu na své společníky a čekám na odpověď.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, údolí Trys´halyr
Ne, odpověděli ti Liam a Algernon prakticky současně.
A to jsme to prohnali prakticky všemi translačními programy, o kterých vím. A vlastně i nevím, když připočtu k tomu, co vyvinuli na Coruscantu na katedře historických věd, dodal starší Corriolan.
Jediné, co jsme zjistili, je, že bude znakové a s nějakou vlastní logikou.
Během toho ses věnoval průzkumu sochy.
Připadalo ti, jako by byla v Síle spojena s bariérou u vstupu do poustevny.
Obě kočkovité šelmy působily dojmem strážců; patrně měly vztah k nějakému zdejšímu mýtu, jehož příběh jsi neznal, takže ti pochopitelně mohly uniknout drobné významové nuance, ale nejspíš se jednalo o tvory střežící vstup do podsvětí - a zároveň přístup k nepochopitelné a nijak nevysvětlitelné moci obsažené ve světě duchů. Možná k Síle?
Zároveň - nevěděl jsi konkrétně proč, avšak tak nějak ti to přišlo - jako by jedna (s krystalem) z nich byla spojena s ochranou a tvořivostí, zatímco ta druhá s něčím hluboce... snad až negativním (ta s pramínkem).
Ne že by byla zlá, ale rozhodně jsi z ní neměl dobrý pocit.
Jako by první měla střežit poklady či znalosti, a ta druhá zahubit ty, kdo se prokáží jako nehodni jich dosáhnout a stejně se je budou snažit získat. Rychle, spolehlivě, bez slitování.
Také tě napadlo, jestli krystal nějakým způsobem nesouvisí s bariérou uzavírající vstup do jeskyně; jeho pootočením v drážce tlamy by se dala odstranit a zase znova nastavit... ačkoli, to by bylo možné pouze zvenku.
Pak ovšem zůstávalo otázkou, jaký význam by měla ta druhá.
Dost dobře se mohla obejít bez jakéhokoli konkrétního; prostě tam byla kvůli symbolice, nebo také plnila nějaký účel v rámci vnitřního uspořádání poustevny.
------------------------------------------------------------------
POZN. tady pod čarou budu mít poznámky k mytologickým výkladům a interpretacím, které budou analogické tomu, co napadá Koroka, pokud mě k tomu napadne nějaké přiblížení pomocí nějaké existující mytologie.
Jen abys pak nebyl v dalších příspěvcích vyděšen, až se s tím setkáš.
Ne, odpověděli ti Liam a Algernon prakticky současně.
A to jsme to prohnali prakticky všemi translačními programy, o kterých vím. A vlastně i nevím, když připočtu k tomu, co vyvinuli na Coruscantu na katedře historických věd, dodal starší Corriolan.
Jediné, co jsme zjistili, je, že bude znakové a s nějakou vlastní logikou.
Během toho ses věnoval průzkumu sochy.
Připadalo ti, jako by byla v Síle spojena s bariérou u vstupu do poustevny.
Obě kočkovité šelmy působily dojmem strážců; patrně měly vztah k nějakému zdejšímu mýtu, jehož příběh jsi neznal, takže ti pochopitelně mohly uniknout drobné významové nuance, ale nejspíš se jednalo o tvory střežící vstup do podsvětí - a zároveň přístup k nepochopitelné a nijak nevysvětlitelné moci obsažené ve světě duchů. Možná k Síle?
Zároveň - nevěděl jsi konkrétně proč, avšak tak nějak ti to přišlo - jako by jedna (s krystalem) z nich byla spojena s ochranou a tvořivostí, zatímco ta druhá s něčím hluboce... snad až negativním (ta s pramínkem).
Ne že by byla zlá, ale rozhodně jsi z ní neměl dobrý pocit.
Jako by první měla střežit poklady či znalosti, a ta druhá zahubit ty, kdo se prokáží jako nehodni jich dosáhnout a stejně se je budou snažit získat. Rychle, spolehlivě, bez slitování.
Také tě napadlo, jestli krystal nějakým způsobem nesouvisí s bariérou uzavírající vstup do jeskyně; jeho pootočením v drážce tlamy by se dala odstranit a zase znova nastavit... ačkoli, to by bylo možné pouze zvenku.
Pak ovšem zůstávalo otázkou, jaký význam by měla ta druhá.
Dost dobře se mohla obejít bez jakéhokoli konkrétního; prostě tam byla kvůli symbolice, nebo také plnila nějaký účel v rámci vnitřního uspořádání poustevny.
------------------------------------------------------------------
POZN. tady pod čarou budu mít poznámky k mytologickým výkladům a interpretacím, které budou analogické tomu, co napadá Koroka, pokud mě k tomu napadne nějaké přiblížení pomocí nějaké existující mytologie.
Jen abys pak nebyl v dalších příspěvcích vyděšen, až se s tím setkáš.
Mylar, údolí Trys´halyr
V tom případě to musím vidět.
Odpovím trochu nepřítomně při zkoumání soch, které mě plně fascinují a zaměstnávají. Když dokončím lehký průzkum soch, pomalu a opatrně zkusím pootočit krystalem, přičemž sleduji jak druhou sochu, tak i bariéru, jestli se něco děje.
Doufám, že mě to neusmaží. Kdo ví, co všechno ta stará civilizace uměla. Když chápala a ovládala Sílu, mohlo by tu být i nebezpečno.
Pomyslím si, ale dál pokračuji v činnosti, kterou jsem započal, protože jsem až příliš zvědav na to, co objevíme uvnitř a také jsem se uklidňoval tím, že oba moji průvodci již uvnitř byli a zatím nekřičeli abych něco nedělal.
V tom případě to musím vidět.
Odpovím trochu nepřítomně při zkoumání soch, které mě plně fascinují a zaměstnávají. Když dokončím lehký průzkum soch, pomalu a opatrně zkusím pootočit krystalem, přičemž sleduji jak druhou sochu, tak i bariéru, jestli se něco děje.
Doufám, že mě to neusmaží. Kdo ví, co všechno ta stará civilizace uměla. Když chápala a ovládala Sílu, mohlo by tu být i nebezpečno.
Pomyslím si, ale dál pokračuji v činnosti, kterou jsem započal, protože jsem až příliš zvědav na to, co objevíme uvnitř a také jsem se uklidňoval tím, že oba moji průvodci již uvnitř byli a zatím nekřičeli abych něco nedělal.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, údolí Trys´halyr
Při pootočením krystalu se bariéra rozmihotala a zmizela; souběžně s tím krystal na okamžik zazářil a rozehřál se ti pod dlaní - potom zdánlivě opět pohasl, ale "vysátá" energie v něm zůstala a byla připravená na další přechod.
Druhá socha... nedělala nic, a pokud šlo o tvé společníky - Liam se tvářil spokojeně a Algernon jako by jej nic nepřekvapovalo.
Takže bychom mohli jít dovnitř, poznamenal klidně.
Mladší Corriolan si to asi vyložil po svém, protože prakticky okamžitě zmizel v jeskyni, aniž by na vás dva počkal.
Při pootočením krystalu se bariéra rozmihotala a zmizela; souběžně s tím krystal na okamžik zazářil a rozehřál se ti pod dlaní - potom zdánlivě opět pohasl, ale "vysátá" energie v něm zůstala a byla připravená na další přechod.
Druhá socha... nedělala nic, a pokud šlo o tvé společníky - Liam se tvářil spokojeně a Algernon jako by jej nic nepřekvapovalo.
Takže bychom mohli jít dovnitř, poznamenal klidně.
Mladší Corriolan si to asi vyložil po svém, protože prakticky okamžitě zmizel v jeskyni, aniž by na vás dva počkal.
Mylar, údolí Trys´halyr
Je poněkud nedočkavý, i když tu jistě není poprvé, že?
Ušklíbnu se směrem Algernonovi a pak klidným krokem po jeho boku vstoupím do jeskyně, na kterou jsem také náramně zvědav, ale již dávno vím, že kdo chce odhalit mnoho, nesmí to chtít rychle. Po cestě se rozhlížím kolem a jen tak pro sebe si poznamenám:
S tím klukem bude ještě dost práce.
Je poněkud nedočkavý, i když tu jistě není poprvé, že?
Ušklíbnu se směrem Algernonovi a pak klidným krokem po jeho boku vstoupím do jeskyně, na kterou jsem také náramně zvědav, ale již dávno vím, že kdo chce odhalit mnoho, nesmí to chtít rychle. Po cestě se rozhlížím kolem a jen tak pro sebe si poznamenám:
S tím klukem bude ještě dost práce.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
-
Elinor Yall
Mylar, údolí Trys´halyr, poustevna
To ano, poznamenal s úsměvem Algernon Corriolan.
Ale osobně jsem radši, když fušuje do archeologie, než když se snaží zapojovat do odboje. A navíc jej to trochu přidržuje u učení, jemuž se radši jinak vyhne.
Z toho posledního rozhodně radost neměl, což ti je jasné a zcela to chápeš.
Ano, s tím klukem ještě bude práce...
Vstoupili jste do kruhové místnosti s vysokým stropem; podlahu tvořila jakási sklovitá vrstva v jantarové barvě a přesně proti vchodu stál vám asi po pás sahající kamenný kvádr s vyrytým reliéfem znázorňujícím slunce uprostřed své dráhy, obklopené hvězdami.
Mylar nemá žádný měsíc, upřesnil Algernon, aniž ses jej stačil zeptat.
Na horní desce oltáře stála socha vousatého muže s pleší, který v jakémsi mnohovrstevnatém rouchu seděl na kolenou, tvář sklopená k sevřeným dlaním, z nichž jako vyrůstal kužel, z poloviny zlatý a z poloviny stříbrný - ve skutečnosti ale spíše dva spojené polokužene zasazené do desky z vyhlazeného obsidiánu, umně ukrytou mezi prsty.
Před sochou pak stála ohromná nádoba ze slitiny zlata a stříbra; byla hladká a bez jakéhokoli zdobení.
Na avizovaných poličkách se pak nacházely různé misky, amfory či hrnce s bílou, modrou, rudou a černou glazurou; některé s rostlinnými ornamenty, jiné znázorňující stylizovaná zvířata, a na dalších se zas nacházely klikatiny různě pospojovaných geometrických obrazců.
Svítilny, na které jsi byl jistě zvědavý, vypadaly jako z kamene se vynořující a dosud nerozvinuté leknínové květy - nicméně šedé a nikterak neobarvené. Z vnitřku poupat mezerami mezi "okvětními plátky" vyzařovalo příjemné matně zlaté světlo, příjemné pro oči, nicméně nepříliš jasné pro čtení a další práci s texty - alespoň ve srovnání s osvětleními rozšířenými po galaxii.
A pokud šlo o hieroglyfy - stačil ti jeden pohled, a tak nějak jsi věděl, že mezi nápisy kolem oltáře a těmi lemujícími ostatní stěny jsou diametrální rozdíly.
U oltáře připomínaly spíše sady barevných obrazů a ornamentů; na ostatních stěnách pak tahy zjednodušené až na nutné minimum do jakýchsi čmáranic tahů. Tolik na první dojem.
A pokud šlo o tvého padawana, zrovna se pohodlně usadil ve východní chodbě, odněkud vylovil blok a tužku, a pilně obkresloval jednotlivé tahy ze zdi.
To ano, poznamenal s úsměvem Algernon Corriolan.
Ale osobně jsem radši, když fušuje do archeologie, než když se snaží zapojovat do odboje. A navíc jej to trochu přidržuje u učení, jemuž se radši jinak vyhne.
Z toho posledního rozhodně radost neměl, což ti je jasné a zcela to chápeš.
Ano, s tím klukem ještě bude práce...
Vstoupili jste do kruhové místnosti s vysokým stropem; podlahu tvořila jakási sklovitá vrstva v jantarové barvě a přesně proti vchodu stál vám asi po pás sahající kamenný kvádr s vyrytým reliéfem znázorňujícím slunce uprostřed své dráhy, obklopené hvězdami.
Mylar nemá žádný měsíc, upřesnil Algernon, aniž ses jej stačil zeptat.
Na horní desce oltáře stála socha vousatého muže s pleší, který v jakémsi mnohovrstevnatém rouchu seděl na kolenou, tvář sklopená k sevřeným dlaním, z nichž jako vyrůstal kužel, z poloviny zlatý a z poloviny stříbrný - ve skutečnosti ale spíše dva spojené polokužene zasazené do desky z vyhlazeného obsidiánu, umně ukrytou mezi prsty.
Před sochou pak stála ohromná nádoba ze slitiny zlata a stříbra; byla hladká a bez jakéhokoli zdobení.
Na avizovaných poličkách se pak nacházely různé misky, amfory či hrnce s bílou, modrou, rudou a černou glazurou; některé s rostlinnými ornamenty, jiné znázorňující stylizovaná zvířata, a na dalších se zas nacházely klikatiny různě pospojovaných geometrických obrazců.
Svítilny, na které jsi byl jistě zvědavý, vypadaly jako z kamene se vynořující a dosud nerozvinuté leknínové květy - nicméně šedé a nikterak neobarvené. Z vnitřku poupat mezerami mezi "okvětními plátky" vyzařovalo příjemné matně zlaté světlo, příjemné pro oči, nicméně nepříliš jasné pro čtení a další práci s texty - alespoň ve srovnání s osvětleními rozšířenými po galaxii.
A pokud šlo o hieroglyfy - stačil ti jeden pohled, a tak nějak jsi věděl, že mezi nápisy kolem oltáře a těmi lemujícími ostatní stěny jsou diametrální rozdíly.
U oltáře připomínaly spíše sady barevných obrazů a ornamentů; na ostatních stěnách pak tahy zjednodušené až na nutné minimum do jakýchsi čmáranic tahů. Tolik na první dojem.
A pokud šlo o tvého padawana, zrovna se pohodlně usadil ve východní chodbě, odněkud vylovil blok a tužku, a pilně obkresloval jednotlivé tahy ze zdi.
Mylar, údolí Trys´halyr, poustevna
Hm.
Byl jediný zvuk, který jsem vydal jako odpověď svému staršímu průvodci a pak už jsem nechal svou mysl otevřenou místnosti a snažil jsem se vcítit do Síly na tomto místě, aby mi řekla to, co bylo očím skryto. Přitom jsem pomalu obcházel místnost a detailně jsem si prohlížel každý předmět a nápis od oltáře a obrázků na něm, přes velkou nádobu a svítilny až po ty nejmenší anfory a mističky na poličkách a čmárenice na zdech. Najednou jsem toužil znát účel toho všeho. Chtěl jsem všechno podrobit důkladnému zkoumání, než jsem začal cokoli říkat. Ale i tak jsem se neudržel a mezi průzkumem jsem zahlaholil několik vět k Algernonovi.
Tohle je velice zajímavá modlitebna. Zřejmě nebude tak snadné zjistit něco dalšího. Každopádně si to zde pořádně prohlédnu a potom se budu věnovat meditaci. Mimochodem zjisťovali jste, co je v těch nádobách? Jsou prázdné nebo obsahují nějaké zbytky, dejme tomu?
Hm.
Byl jediný zvuk, který jsem vydal jako odpověď svému staršímu průvodci a pak už jsem nechal svou mysl otevřenou místnosti a snažil jsem se vcítit do Síly na tomto místě, aby mi řekla to, co bylo očím skryto. Přitom jsem pomalu obcházel místnost a detailně jsem si prohlížel každý předmět a nápis od oltáře a obrázků na něm, přes velkou nádobu a svítilny až po ty nejmenší anfory a mističky na poličkách a čmárenice na zdech. Najednou jsem toužil znát účel toho všeho. Chtěl jsem všechno podrobit důkladnému zkoumání, než jsem začal cokoli říkat. Ale i tak jsem se neudržel a mezi průzkumem jsem zahlaholil několik vět k Algernonovi.
Tohle je velice zajímavá modlitebna. Zřejmě nebude tak snadné zjistit něco dalšího. Každopádně si to zde pořádně prohlédnu a potom se budu věnovat meditaci. Mimochodem zjisťovali jste, co je v těch nádobách? Jsou prázdné nebo obsahují nějaké zbytky, dejme tomu?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.